Uvítání skončilo

Trošku nechápu rozdělení na Tvoji a Moji podřízení, když jsme z jedné gildy a pracujeme společně, ale podle všeho jde o půtky mocenských struktur. Což je něco co mě bytostně štve, protože to oslabuje organizaci jako celek, ale teď s tím nenadělám nic. Celá situace v prostoru kolem dveří už se začíná uklidňovat a vyjasňovat sama od sebe. Ono napadnout gildovní dům je opravdu blbost, pokud s sebou nemáte pluk vojska a i potom je to blbost.

"Samozřejmě."

Odpovím Stínovi a jak Khurts kývne na mě tak já na něj. Jsem v pohodě a připravený. V tomhle si myslím rozumíme. Sice nevím, proč oba máme doprovázet Morta nahoru, ale už tak nějak chápu, že náš elfí nadřízený má ve spoustě věcech pravdu a nějaký účel. Khurts jde první a tak se zařadím za Morta bez nějakých zbytečných řečí. Co bude, to bude.

Nový den v gildě

Moje snaha rozptýlit muže se povedla. Sice ne tak jak jsem si přál. Muž si mě všimnul dříve, než jsem na něj stihnul vůbec naběhnout a srazit jej, ale odvel jsem jeho pozornost. Dokonce mě zjevně považoval za dostatečné nebezpečí, že si přehodil zbraň se záměrem jí po mě hodit. Ani nevím na co jsem v ten moment myslel. Jestli na to zda jsem si doopravdy jist, že mě můj štít ochrání, nebo na to zda se muž právě omylem neotrávil svým konáním.

To jaké jsou odpovědi na mé otázky se již nedozvíme, ale místo toho bylo možné spatřit, že Veris celou dobu svého soka šetřil. Tedy vyžádal si pomoc svého pomocníka, ale smrt muže díky tomu nabyla na značné dramatičnosti.

Ihned poté co padne mužovo mrtvé tělo k zemi přispěchám k Verisovi, kterému stále z hrudi trčí šipka.
"Verisi, v pohodě? Zvládneš se ošetřit sám, nebo chceš mojí pomoc?" Ptám se se vší vážností, během čehož pozoruji onu šipku. Léčení srdce jsem zatím ještě nikdy neprováděl a mám trochu obavy ohledně svých dovedností, ale za použití bílé aury a regenerace by mělo jeho tělo samo vytlačit šipku ven z těla, jak se tkáně budou postupně dostávat do svého původního stavu.
Pokud bude potřeba pomoc, tak rád pomohu.

Ještě se rozhlédnu po okolí.
"Nějací další ranění?" Zeptám se zcela na rovinu okolí a zastavím se pohledem na kouzelníkovy, který se stává nedobrovolným účastníkem prezentace elfa.

Nový den v gildě

Kurtz sleze z muže na kterém leží a ten pronese se značnou dávkou pobavení.

„Slyším, že jsi se postaral o uvítací výbor, tak trochu jsem v to doufal, ale že mě tví podřízení budou krýt vlastními těly jsem nečekal.“

Elf se ušklíbne na Morta.

„No předně bych byl rád, kdybych se o tvůj bordel nemusel vůbec starat. Cos jim udělal přefikl princeznu?“

Načež se Mort s uraženým výrazem i hlasem ohradí.

„No dovol vypadám snad jako Lukas? Já ho dokážu udržet v kalhotách a když už tak to dokážu diskrétně utajit. Je v tom drobek něco jiného. Už můžu vylézt zpoza pultu?“

Za pultem zatím muž bojující s morovým doktorem ustoupí a všimne si Bariuse, jak se snaží vplížit za něj. Přehodí si jednu dýku tak aby jí chytl za špičku a všichni si uvědomíte, že dýka je něčím potřená, dle tekutiny co kane na mužovu rukavici.
Morový doktor křikne.
„Ne to ti nedovolím. Ivlite útok.“
S tím udělá krok v před a současně z jeho hrudi vyrazí tmavězelené chapadlo jenž se omotá jeho protivníku kolem krku. Ten vyděšeně vykřikne a snaží se bez viditelného efektu chapadlo přeřezat nožem, pustí nůž jenž držel za špičku a sevře chapadlo. Doktor toho využije a naprosto s ledovým klidem mu zarazí svou dlouhou čepel zboku pod bradu.
Načež jeho protivník vyvalí oči a s bublavým výkřikem se pomalu sveze na zem.

Co se ostatních týče na nohou už stojí jen čaroděj u dveří, který za pomoci kopule světla odráží projektily co se na něj snáší téměř ze všech stran. Zbytek maskovaných už padl buď pod meči a sekerami vašich kolegů nebo je dostali šipky nebo kouzla která se míhaly.
Elf se zvedne do plné výšky kuši v rukách.

„Kurtzi, Pranoslave vemte našeho ctěného hosta nahoru do salonku, já tu uklidím nějaké odpadky a přidám se k vám.“

S tím volnou rukou kývne k čarodějovi a pronese.
„Tady drazí nováčci vidíte výhody i nevýhody kouzla zastav střelu. Jak vidíte většina obyčejných projektilů se k sesilateli nedostane je lhostejné zda se jedná o vržený kámen nebo šipku z kuše, i některá útočná kouzla budou mít problém se k němu dobrat. Je tedy v bezpečí před jakokoliv menší ráží než balista, i hákovnici ten štít s trochou štěstí odrazí.
Na druhé straně jak vidíte, je zde drobná nevýhoda s pohybem, sesilatel se sice může pomalu krokem pohybovat, ale s každým krokem se mu štít rozvlní, což by nejspíše ani moc nevadilo, kdybychom na něj házeli kamení, ale šipka by mohla proniknout a kolik si myslíte, že je třeba šipek nebo šípů, aby vám pokazili den? Navíc se musí na udržování pole soustředit a pokud není velmi schopným čarodějem tak nic dalšího nemůže vykouzlit.“
Pronese a opět sevře kuši oběma rukama, přičemž opět zamíří na kouzelníka, který teď sice svírá svou hůl pozvednutou před sebou, ale jeho oči připomínající štvané zvíře kmitají po místnosti a očividně hledají cestu jak odtud ven.

Nový den, nový problém

Jsem překvapená že Mort nepozná že tam je ten ješteran, byla jsem přesvědčená někdo takto vysoko vycítí jakoukoliv přítomnost a bude schopný podle toho ihned reagovat. A pak tu je Pranoslav a jeho humor která kulhá na obě nohy, doufám že po mně nebude chtít abych se smála jeho vtipům.
No možná bych ze sebe vyrazila hysterický smích ...
Já se rozhodla schovat že se zde schovám pokud možno zalezu kam to půjde a budu se modlit se k bohům a doufat že to některý z nich vyslyší a pomůže nám.
Ano já vím že tak se to nedělá, ale já nejsem kněz.
Po nějaké době to vypadá že by snad má modlitba (i když nebyla přímo směrovaná) byla vyslyšena protože někdo křičí Pryč.Takže se rozhodnu vykouknout abych viděla že se tam pořád bojuje a někdo tam křičí, tentokrát to je bojový pokřik. Jsem ráda že se někdo baví, ale já radši zalezu na své místo dokud to vše neskončí.

Dobrodruh za pultem!

Já bych opravdu rád popsal a nějak si dal dohromady co se stalo, ale to prostě nejde. Povedlo se mi poměrně dobře stáhnout za pult. Pak musím poděkovat Bariovi za ten štít, který mě reálně zaštítil proti čemukoliv co přišlo od těch vepředu. Nebo vzadu? Čert to vem. Rychle jsem pochopil, že nemám sahat na kuše a nějak se snažit do obrany zasahovat.

"Další názorný příklad toho, že jsi se musíš s něčím naučit bojovat. "

Moje vnitřní já bylo rozhodně neodbytné a dávalo mi to řádně sežrat. Když jsem se hlásil na tenhle post, tak jsem rozhodně nečekal, že se mě během dvaceti čtyř hodin pokusí dvakrát zabít. Potřeboval bych, aby dny měly třikrát víc času a já stihl dohnat všechno co jsem potřeboval. Když přiletěl Mort za pult tak se jenom usměju.

"Za pult je dobrodruhům vstup zakázán."

Ironicky se usměju a sleduji jestli se mu něco nestalo. Kdyby ano, zkusím mu pomoct. K ničemu jinému tu teď stejně nejsem.

Nový den na recepci

Celá situace z počátku sice připomínala nějaký vtip, ale postupně se z toho stal skutečný boj, během kterého jsem byl rád, že jsem měl svůj štít, za který jsem se mohl schovat. Členové gildy jsou naštěstí velmi schopní, takže v tento moment se obejdou bez mojí podpory.

Místo toho se rozhlédnu po situaci kolem a všimnu si tedy tak svého kolegy, kterému z místa, kde by mělo být srdce trčí šíp a on se i přesto stále drží na nohou. Opravdu by mne zajímalo jaké požehnání dává Pán moru svým přisluhovačům, ale zdá se, že jde o opravdu dobrou věc, i když nemoci jít na sluneční světlo je hádám stále příliš velká cena.
Každopádně se zdá, že on i jeho soupeř jsou na podobné úrovni a není možné zasadit onen rozhodující úder.

Rozhodnu se tedy vydat se svým štítem z boku zezadu k nepříteli s lehkým pokřikem, aby jsem se jej pokusil srazit, rozhodit. Cokoliv, aby dostal můj společník možnost zasadit mu onen rozhodující úder.