NOVÝ KÁMOŠ

Trpaslík souhlasí, že se spojíme. Nejdřív ale musíme ulovit zajíce. Nemyslím, že by mě měl pak trpaslík oklamat. Pro něj jednou máchnout sekyrou a zabít sliz je jenom otázka vteřiny. A budu se snažit ignorovat, že se volá téměř stejně jako ten trouba, co mi nechtěl pomoct a pak se tam natahoval se slizem jako puberťák.

"Dobře tedy, já půjdu támhle a ty naženeš králika přímo na mě. Já ho oslepím a pak ho dostaneme. Neptej se a pojďme na to." Je to jednoduchý, když zvířeti zakryješ oči a oslepíš jej, tak zastane a neví co má dělat. Přestane bojovat a v podstatě se ani nehýbe. Stejně je to i se silným světlem. Skoušela jsem to už. Když zvíře oslepím, zůstane stát a neví co se děje. Doufám jen, že tenhle králík není něco spešl.

Postavím se o několik metrů dál od trpaslíka a čekám až si vybere králika a začne jej honit směrem ke mě. Ja si dřepnu na trávu a soustředím se. Vyčkávám na správnou chvíly a pak když je zajíc ve správne vzdálenosti natáhnu ruku a pole pohltí záblesk silného světla. Mířila jsem zajícovi na oči, tak by ho to mělo oslepit natolik, že zastane, nebo alespoň spomalí. A pak když ho nedostane trpaslík, tak i já vyskočím a máchnu po něm obuškem.

Úkol splněn

Vzal jsem jádro slizu a vydal jsem se za Ervinem. Zdejší okolí se jen hemžilo králíky a slizy, takže to více méně bylo spíše o tom do něčeho nešlápnout a nenechat si podrazit nohy. Navíc teda jsem se i měl na pozoru před ostatními, kteří tady lovili. Moc nevím jestli ten trpasličí kouzelník něco trefuje, ale rozhodně je z toho řádně unavený to vidím.

"Dobrý den. Příteli odpočiň si. Víc se budeš koncentrovat a potom to půjde lépe. Kořist Ti tady neuteče."

Pronesu k trpaslíkovi a doufám, že má slova vůbec zachytí. V tom transu, ve kterém teď je by mohl taky ignorovat okolí. Což je reálná možnost. Pak jsem přešel k elfovi, který na mě musí upřít pozornost. Opravdu mě zajímá co to má a jak to dělá. Tohle vypadá jako celkem fajn věc, co by recepční mohl umět.

"Zde jádro ze slizu jak jste říkal pane."

Natáhnu ruku a podám mu jádro slizu, které jsem vyšťoural.

"Pane můžu se zeptat na to kouzlo, které používáte? Co je to zač? Viděl jsem jak Vám září oči a že si Vás okolí nevšímá."

Co nevíš na to se ptej. To mi říkal můj učitel a tím heslem se řídím i dál.

Další sliz

Další sliz a tedy i další útok, což je naneštěstí i konec života jednoho slizu. Doufám jen, že jsou moc jednoduší a nedovedou moc vnímat bolest, když je zabíjíme, nebo, že zničení jádra je pro ně rychlou smrtí. Myšlenka, že by sliz vnímal ještě chvíli poté co se rozpadne je dost nepříjemná a tak se s každým zabitím potichu omlouvám slizu, když nějakého zabiju.
Nejspíše se pak opravdu pokusím nějakého odchytit a trochu jej prozkoumat. Možná i zkusit chovat.

Dále se dávám do hledání nějakého trochu tmavšího, který má tedy větší hodnotu, i když nemám tušení o jak moc, tak minimálně to pak zjistím, až je budu odevzdávat.
Z hledání mě vytrhne trhnutí, jak mi něco malého a tvrdého narazí do ramene. Otáčím se a můj pohled ihned dopadne na hobitku s prakem, kterou zjevně dosti mrzí co udělala. Jemně jí vynadám prstem, přičemž se usměji a zakroutím hlavou.

Následně se chci dát opět do hledání, ale nemusím tak dlouho činit, jelikož jeden sliz se mi už dostává do hledáčku.

Dojdu tedy ke tmavému slizu. Trochu se rozkročím, nadechnu se a provedu výpad směr slizovo jádro. (6)

Yenoféfa

Hobit se tvé zmatené otázce usměje.

„Táži se tě slečná divo jestli jsi také na lovu jako my ostatní. Tem nerudný elf sem poslal nás všechny.“

Pronese pobaveně a ukáže kolem sebe na pole a ukáže na okolí.

„Jste sice jediní, které sem dovedl sám, ale všichni jsme dostali stejný úkol Přemka i Lucie, i má maličkost druidský učeň jménem Koram.
Všichni jsme dostali triviální úkol ulovit šest rohatých králíků nebo deset slizů.

Úkol bez výzvy a špetky nápadu, ikdyž jak se tak dívám na některé, tak asi chápu proč jej zadal, aby oddělil skutečné pravé dobrodruhy od imbecilů.“

Poslední větu pronese šeptem s pohledem upřeným na pobíhajícího trpaslíka, který se právě zastavil a ke kterému právě došla Jeena.

„Co si myslíš ty drahá.“

Pohlédne na tebe s šibalským pohledem v očích.


Barius
Co se týče tvého dalšího útoku i ten byl úspěšný.
Nicméně s hledáním tmavšího je svízel. Na první pohled se zdá, že mají všechny stejnou barvu.
Z hledání tě vytrhne kámen co tě trefí přímo do ramene. Otočíš se po směru ze kterého přiletěl kámen a uvidíš hobitku s prakem, který si provinile skrývá za zády.
Na tváři má provinilý výraz a její ústa se formují ve slovu promiň.
Jinak další sliz se plazí jen pár kroků dál.

Pravoslav

Kráčíš polem k elfovi, ale ty se musíš vyhýbat slizům a králíkům, kteří pobíhají sem tam a očividně nemají strach z lidí.
Při cestě míjíš trpasličího kouzelníka, když ho míjíš vidíš, že se mu čelo perlí potem a opírá se o svou hůl, ale na druhou stranu pořád kolem sebe vrhá kouzla na králíky i na slizi na kterých mu ulpí pohled.

Dojdeš až k sedícímu elfu a on na tebe zaostří a to očividně doslova. Dle pohybu jeho zorniček.

„ Co bys potřeboval ?“

Otáže se klidně.

Jeena

Trpaslík se zarazí a udýchaně se zastaví opřen o sekeru. S těžka dýchá a dívá se na tebe. Když si ho prohlédneš vidíš, že je oděn v kvalitní zbroji a jeho sekera je prvotřídní.

Na okamžik se zamyslí a pak pohlédne nahoru s podezřívavým pohledem v očích.

„Dobrá, ale dostaneš zaplaceno až po tom co my pomůžeš. Souhlasíš? Jinak já jsem Pravoslav a ty?“

Zamyšleně si pohladí vous a ty si všimneš, že je jen trochu delší než obyčejné strniště obyčejných lidí.

BOUDA

Moje úsilí nemá na ten prokletý sliz žádny účinek. Jenom tak každým šťouchnutím se vytáčím čím dál víc.
"Prokletý hnusný šeredný slizký .... sliz!" Zanadávám si, když to vzdám a povzdechnu si. V tom se ke mně přikradne Barius a vezme mi svojí hůl. I jemu došlo, že jsem s tím marná. Nechtěl on být hrdina a né jenom recepční? Tak proč tu dělá tohle?

To je fuk, nechám sliz se odplazit a žíť si svůj mizerný život slizu. Cítim se podobně, jsem jenom sliz, který se tu válí na louce a neví co se svým životem. Podívam se na elfa a pak na ten trapný obušek. To si dělá srandu, tohle dělat nebudu. Elf si tam jen tak sedí a nic nedělá. Baví se s někým, koho možná znám z vidění, ale není to žádný můj kámoš, tak mi je to k ničemu.

Ale všimnu si, že elf ani nepozoruje nás, ale ostatní na poli. Je prostě divný.
Dobře holka, je čas se soustředit. Co říkal? Že to nesmíme koupit, ani jen tak získat bez toho, aby jsme na tom byli přímo součastí. A můžeme pracovat i v týmě, ale musíme makat oba. To je fajn. Nebudu se hrát na hrdinu, sama to prostě nedám.
"Gruuuupffsmmm." Chytím se za břicho jak mi v něm zakřučí. Je čas se rozhýbat. Obhlédnu se.

Pranoslav je pako, ten mi nepomůže. Barius si vzal hůl a dělá sám, je jasné, že nemá zájem o spolupráci. Taky pako. Yen ... asi flirtuje s někým seberovným, nebo si právě dohaduje nového zákazníka. S ní nechci spolupracovat. A co ten trpaslík se sekyrou támhle? Honí se za tím králikem už hezky dlouho, nevypadá že by mu to šlo. Skusím ho.

Tak tedy se rozběhnu a přistavím se k trpaslíkovi.
"Ahoj borče. Vidím, že taky usilovně makáš. Co takhle si pomoci? Dva by jsme toho králika chytili rychleji. A ty mi pak pomůžeš získat jeden ten kamínek ze slizu. Co ty na to?"
Usměju se na něj a jestli bude souhlasit, tak mám skvělý plán ja králika chytit.

V poli

Poslouchám elfa, jak mluví o léčení smrtelných zranění a myslím si svoje.
Machruješ. Lžeš mi tady do očí. Ale prosím. Když ti to jiní uvěří. Já ne.
Elf mi sympatický není.
Je to jako všude. Asi je pro gildu pohodlnější platit za služby jiným, než aby si vycvičili vlastní felčary. Gilda co má vlastní špitál mi přijde lepší. Získala by tím prestiž, ale co. Nabídla jsem se, odmítli. Já někde ve sračkách, tři patra pod zemí umírat nebudu.

Na poli rozhodně nejsme jediní. Nevím, jestli ostatní nešťastníci jsou též z gildy a docela mi zatrne při představě, že někoho z nich bych měla poslat někam dál než pro mlíko.

Vzduchem létají modré blesky, kuličky z praku a šípy. A já čekám, kdo to schytá.
Ideálně do srdce. Na rozpůlená srdce tady máme odporníky.

Barbar poutá moji pozornost nejvíce. Nejen svým klidem, ale i vzhledem. Cítím, jak se mi zrychlí tep.
Soustřeď se!

Odvrátím pohled od barbara a téměř se přerazím o hobita, který ke mně mezitím přicupital. Tupě na něj chvíli zírám.
“Co taky? Jak taky?“
Prohodím nechápavě a snažím se přijít na to co tím myslel. Každý normální člověk musí být v šoku, když má zabíjet jen tak, kvůli zkoušce. Nebo lektvaru na čert ví co.

Bij sliza!

"Ty parchante jeden!"

Zavrčím si, když vytrhnu kyj ze slizu a vítězoslavně ho připravím k další ráně. Ten slizí bastard mě málem stál kyj i důstojnost, takže do další rány dám sílu jakou můžu, abych si to s ním vyřídil jednou pro vždy. Což se podaří a sliz se rozstříkne všude, ale doslova všude, takže když cítím ten štípavý pocit na rukou, tak jen s nima rychle zaklepu, abych ho co nejvíc dostal z rukou a otřu si je do šatů. Asi jsem měl štěstí, že tady ten nebyl zrovna nějak moc toxický. Podíval jsem se do roztékající se hmoty, která rychle zvětrávala a viděl cíl svého snažení. Už jsem věděl, co dělá sliz, takže jsem použil hůl k tomu, abych vystrčil jádro ze slizu a potom, jelikož je určitě obalené slizem ho vezmu do kusu svého oblečení, abych ho mohl odnést Ervinovi.

Ten mě zarazil když jsem zvedl hlavu a podíval se na něj blíž. Všiml jsem si zajímavého pohledu, který on vrhal a taky toho, že si ho jeho okolí nevšímá. Což znamená, že se tu děje něco zvláštního. Navíc proč nám dal ty obušky. Na tohle se hodily ostré zbraně. Což jsem zhodnotil teď, když jsem měl svoje první jádro vytáhnuté ze slizu. Kdyby jsme měli sekeru nebo něco takového, prostě to projde slizem a vyřešené. Navíc by se reálně nerozstříkli takhle jak se rozstříkli. Prostě by to jima prošlo.

Bylo tady něco o čem nám nikdo nic neřekl a reálně to bylo součástí zkoušky, ale třeba se to dozvíme. Teď jsem vzal jádro a šel ho předat Ervinovi. Psích očí se ujal Barius a já jen pokrčil rameny. Na mě psí oči nefungují.

Pole

Moje tušení je správné. Bodnutí je efektivnější, nežli úder. Obojí je však na nic, ve srovnání s tím, když by jsem používal nějakou čepel, nebo něco s bodcem. Svojí hůl si aktuálně opravdu nehodlám obrušovat do špičky a to z mnoha důvodů. Hlavním však je, že se mi do toho prostě nechce. Mohl bych vzít nůž a ten přidělat k holi, ale to by bylo nestabilní a za tu práci bych se dočkal ledy práce navíc.

Podám hůl dívce a jdu si sebrat svoje jádro, které je již druhé z deseti.
Seberu jej a zatím co pozoruji, jak dívka spíše nežli bodá, tak šťouchá do slizu, tak se začnu rozhlížet a zamyslím se.
Je jasné, že jim dal ten obušek z dosti prostého důvodu. Sekera, nebo kopí jsou mnohem levnější, ale on jim dal obušek, což je dobrá zbraň, ale ne na tento druh nepřítele. Králíci jsou příliš rychlí a sliz je sliz.
Obušky dostali, jelikož chce vidět, jak si poradí. Nejde jen o vynalézavost, ale také schopnost jednání s ostatními. Nejsme zde sami a další přítomní jsou na boj mnohem lépe vybaveni, takže je zde možnost předvést i své schopnosti v jednání.

Elf, který to vše pozoruje mi to jen dosvědčuje. Navíc to vypadá, že se věnuje i něčemu dalšímu, ale jelikož se nezaměřuje na mne, tak se já zase nevěnuji jemu.

Místo toho si převezmu od dívky opět svou hůl a dojdu k dalšímu slizu, aby jsem to s ním mohl rychle skoncovat. (5) Tentokrát se pokusím podívat po nějakém už trochu tmavším.

Pak jí případně hůl zase zapůjčím, když bude chtít.