Pole

Pravoslavovi se podaří vytrhnout kyj a udeřit několikrát udeří do slizu. Ten se pod ranami rozprskne a potřísní mu ruce. Naštěstí se očividně nejedná o hodně silnou kyselinou, která očividně ještě s oddělením od těla ještě zvětrává. Takže se jedná jen o jen o drobný palčivý pocit, který rychle zmizí. Na místě byl sliz, teď je jen pomalu roztékající se hrouda s malým úlomkem uprostřed.

Co se jeeniných pokusů o likvidaci slizu, šťouchání sliz sice posouváš a zabraňuješ tomu aby ti obušek chytil, ale o nějakém skutečném útoku na sliza se nedá mluvit, ikdyž se jí náhodou podaří nakřápnout jádro.

Co se týče Boriova dalšího cíle ten není příliš vzdálen v právě jsou zde vyšší desítky slizů. Přistoupíš k dalšímu a znovu zaútočíš tentokráte s menší razancí, i tak se rozprskne, ale tentokráte tě kapky nepotřísní.

Hobit zatím mlčky čeká na odpověď od Yenoféfi a zatím se nonšalantně opře o své kopí, pobíhajících ostatních si zatím moc nevšímá.

Váš nadřízený si zatím našel jeden z málo pařezů co zde jsou, usedl na něj a teď z něj s klidným pohledem pozoruje okolí. Zdá se, že kolem poskakující králíci mu nevadí a on nevadí jim.
Trpaslík zatím pobíhá okolo s klením pořád za svým vyhlídnutým rohatým králíkem.
Ostatní na louce krom toho mladíka se kterým se bavil elf, ten se velmi obezřetně kráčí po poli s očima které těkají střídavě do trávy a pak kolem do kola.

Ah

Ah ti chlapi. Ale jo, beru to. Alespoň mě neodbil jako ten druhý a poradil mi něco lepšího, než mlátit po slizu. Budu do něj šťouchat.
Vezmu si jeho hůl a podívam se na něj neodvážně.
"Díky, myslím že tohle bude o něco lepší. Já ani nemám takovou sílu, abych s tím obuškem bouchala. Ale jdu na to."

Tak si najdu nějaký celkom malý sliz, vypadá nechutně. Stojím co nejdál od něj, tak daleko jak mi to jen hůl dovolí a jemně do slizu šťouchnu.
"Fuj, to je hnus."
Šťouchnu znovu.
"Ble."
A znovu.
"Né nehejbej se, to je nechutný!"
Kdybych měla v žaludku aspoň něco, tak by to teď šlo asi ven. Ale pokračuju v šťouchaní a bodání z největší dálky jak to jen jde. Určitě vypadám trapně, ale to jádro dostanu i kdybych tu měla štouchat celý den.

Odpověď pro Jeenu:

Otáčím se k ní s tázavým pohledem, který se změní v lehký smutek, když zjistím oč dívce jde. Zjevně doufá, že je dost pěkná, aby jsem udělal práci za ní, ale takhle by to nešlo.
"Jistě, proč by ne."
Mezitím se pouštím do slizu před sebou.
"Obušek je dobrá zbraň, ale úder sliz rozstříkne. Je lepší do něj tedy bodnout. Chápu tvé obavy. "
Podám jí svojí hůl.
"Zkus to s tímhle. Nemlátit, ale bodat. Je to těžší kvůli zacílení jádra, ale je menší šance, že se ti něco stane a neboj. Pokud ano, tak ti to vyléčím."
Usměji se na ni.

SLIZ

Pranoslav mě totálně odmítne, prý že to taky neumí. Co je tohle za chlapa? Zůstanu chvilku sklamaně stát na místě a sleduju ho, jak se snaží šťouchat do slizu, který se mu následně pokusí obušek ukrást. Na tváři potlačuju úsměv. To máš za to, že jsi mi nechtěl pomoct. Ve dvou by jsme to možná zvládli levou zadní. Ptala jsem se, jestli mi nepomůžeš, né že to uděláš celé za mě.

Podívam se kolem sebe. Yen tam jen tak stojí a díva se kolem sebe, asi je stejně stracená jako já. Všimnu si, že tady na poli je docela ruch, nejsme jediní co tady loví. Připadám si trochu trapně, jak tady jen tak stojím.
Pohledem vyhledám Bariuse. Jak jsem si myslela, ten už má jedno jádro. Je hezký a ještě k tomu šikulka. Tak tedy jdu na to! Vykročím a přistoupím k němu.
"Jéj, ty už máš jeden sliz za sebou. Kéž bych byla jako ty, já to vůbec neumím. Bojím se, že mě to oprská a popálí. Nemohl by jsi mi s tím prosím pomoct? Prosím prosím prosím! Tu práci opravdu potřebuju, nemám kam jinam jít. Ale mám strach."
Samozřejmě psí oči, smutnejší kukuč už snad ani nejde nahodit. Ano vím, jsem trapná, ale raději potlačím trochu své hrdosti, jak bych měla hladovat na ulici a pak krást jídlo. To by bylo horší.

A tak tam stojím, oproti němu malá, bezbranná se smutným kukučem a doufám, že alespoň Barius bude opravdový chlap a pomůže holce v nesnázích.

Spíš to nejde jak jo...

Podle všeho to vyrušení od mé kolegyně na mě mělo takový vliv, že jsem se nechal tím slizem zaskočit. Nečekal jsem, že něco takového bude mít takový tuhý kořínek a takovou sílu jako měl tenhle sliz.

"Vidíš? Sám to ještě neumím tak, abych mohl někomu pomáhat."

Konstatuju věcně a se zatnutými zuby se přetahuju se slizem o svůj obušek. Možná kdyby do mě nekušnila, tak jsem to mohl mít a teď jsem jí mohl pomoci, ale takhle? Takhle jsem tady bojoval s takovou hnusností jako byl sliz. Plán byl jednoduchý, vytrhnout mu svůj obušek a pak mu dát pár pořádných ran, aby se z toho už nevzpamatoval.

"No tak Pranoslave! Nejsi přece taková bábovka!"

Sám sebe hecuju a rozhodně si musím s někým domluvit pár lekcí boje na nějakou sebeobranu a aspoň trošku zlepšení stylu. Nechci být přítěž a takovýhle pitomec.

Sliz sem sliz tam

Na poli

První sliz dole. Další jsou na řadě. Hádám, že bych neměl již holí švihat, ale bodat. Sliz se prak pravděpodobněji tolik nerozcákne. Sice nemám žádné popáleniny, které by mi mohli nějak ublížit, ale při nejhorším mám ještě svou léčivou magii. Navíc mi to připomíná, že bych se měl zaměřit na světlejší jedince, jelikož přeci jen nechci zbytečně riskovat.

Na tohle by jistě bylo skvělé kopí, které bych zvládal ovládat, jelikož jde vlastně pouze o hůl s jedním špičatým koncem, který je něco těžší, než moje obyčejná hůl, ale jakožto čerstvý Clerik se ještě musím rozhodnout jakým způsobem povedu svou cestu. Minimálně si musím začít zvykat na násilí. Moje bohyně není mírumilovná, takže nevadí, když někoho zabiju, ale pro mě samotného to bude dlouhá cesta, než si na to zvyknu.

Pomocí hole dostanu malé jádru pryč ze slizu a seberu jej, aby jsem následně přešel k dalšímu slizu.
Když se tak na něj dívám, tak se jedná o dost jednoduché a přitom zajímavé tvory. Možná bych mohl pak nějakého odchytnout až si na něj seženu nějakou nádobu, do které bych jej uzavřel.
Zaujmu co nejlepší pozici a zaútočím na další sliz, tentokrát více obezřetně.

Sliz sem sliz tam

K ošetřovně
Při prohlášení Yen se elf trošku usměje.
„To je poměrně rozšířený omyl nováčků. Jen málo zranění vyjma zranění mozku se nedá léčit. Je jen otázkou použité magie a lektvarů.

Kombinace krkavice, dračí krve a jádra z nezmara, dokáže když je správně namíchána do lektvaru zacelit i s obyčejným menším léčením i přímí zásah do srdce.“

Když mluví má oči jako by se díval jinam a úsměv mu pomalu uvadá.

„V tip je v tom, že v okamžiku kdy začneme konkurovat kněžím frey, zvednou nám ceny ne jen u těch běžných léčebných operací, ale i u těch složitějších, jako je regenerace končetin nebo léčení nekrózy.

Což by někoho stát přinejmenším ruku. Takže než se začneme bavit o otevírání ošetřovny musíme být schopni je zastoupit.“
Pak to dál nerozpitvává.

Zapíše co mu Barius nadiktuje a vyjde ven.

Na poli

Barius přistoupí k prvním slizu, jejich tu opravdu dost. Mávne holí a udeří.
Dobrá zpráva je, že se mu podaří rozrazit obal a zasáhnout jádro.
Ovšem stane se něco poměrně nečekaného, na rozdíl od úderu elfa, který sliza svým úderem čistě rozsekl se ten jeho rozprskne po okolí a pár kapek mu ulpí i na rukách.
Naštěstí se očividně nejedná o hodně silnou kyselinou, která očividně ještě s oddělením od těla ještě zvětrává. Takže se jedná jen o jen o drobný palčivý pocit, který rychle zmizí. Na místě byl sliz, teď je jen pomalu roztékající se hrouda s malým úlomkem uprostřed.


Pranoslav zatím zkouší vyždouchnout jádro. Což jak se ukazuje není tak jednoduché, jak by se zdálo.
Ve skutečnosti sliz klade solidní odpor, sice se mu podaří nakřupnout jádro, ale očividně ne dost, aby se rozpadlo. Sliz očividně má nějaké pudy, protože obalí obušek a začne se s ním o něj přetahovat a to celkem úspěšně.


Zatím Yenovéfa (a částečně i Jeena) stojící celkem osaměle si všimne, že zde panuje celkem čilý ruch.

Od těch hlasitějších jako je nějaký trpaslík, kterého nelze přeslechnou, protože běhá po poli se sekerou nad hlavou a občasným máváním za rohatým králíkem s křikem.

„Zůstaň stát na místě ty malá sviňo.“
Možná je to šokující, ale králík očividně nejeví zájem o zastavení a s každým křikem ještě zrychlí.

Pak je tu barbar co sice má také sekeru, ale v poklidu prochází po poli a sem tam udeří do slizu a úplně ignoruje králíky.

Krom nich je zde trpaslík co loví zajíce pomocí modrých blesků a tváří se hodně soustředěně.

Pak je tu trochu razí člen lizardího národa, co tu sedí a medituje, zatím co kolem něj pobíhá nějaký rohatý králík co loví svým rohem slizy co se přiblíží na dva metry od lizarda.

Také je tu dívka sotva patnáctiletá co tu pobíhá s krátkým lukem v rukách a se nevalným úspěchem střílí králíky.

Pak je tu ještě nejspíše hobitka, s prakem, která střílí na všechno co se pohne.

Pak je tu váš nadřízený, který dřepí v trávě a se zaujetím se baví s nějakým mladým mužem v tmavě šedých šatech mladším než vy, s lukem přes rameno a několika králíky přes rameno.
Elf kývne směrem do kopců a mladík kývne hodí mu svůj úlovek vašemu nadřízenému a odejde směrem do kopců.
Elf něco řeže ve vysoké trávě, kde dřepěl.


Z úrovně Yenoféfina pasu se ozve hlas.
„Ahoj copak vypadáš tak šokovaně. Taky“

Když shlédne dolů, stojí tam hobit opřený o krátké kopí. Na jeho tváři je úsměv.

Slizové intermezzo

Více méně ještě než se rozmáchnu na prvního Sliza, tak se ke mě přitočí jedna z kolegyň. Otočí se za tím zataháním a vidím pš
Sí oči v ženském těle, ač díky šatům proti Yně je vidět vlastně nic.

"No pomůžu, ale zkus to prvně sama. Já sám to dělám prvně, takže taky jdu do neznáma a tak to v práci asi bude běžný.

Pokrčí rameny a svým obuškem ukážu na další Sliz. Zastávám názor, že nevydařená zkouška je nejlepší učení. Podle všeho podobné práce budeme dělat častěji, tak by bylo fajn si je osvojit.

"Psí pohled umíš, teď ještě ten obušek holka trénuj. Navíc zvládneš vše ne? "

Uvidíme jestli to byl ten druhý význam, na který upozornil Erwin nebo jen tloukla do větru. To první se na večer hodí, to druhé gilda nepotřebuje.