Jeena Sinq

Trpaslík se zamyslí a pak pokrčí rameny.
„Dobrá tak to zkusíme. Jsem zvědavý na to co uděláš.“

Odejde trochu stranou a pak začne nahánět králíka směrem k tobě.

Ty začneš se zaříkáváním. Světlo je první kouzlo co se učí skoro každý adept tajných umění, proto není překvapivé, že se jedná o opravdu jednoduché kouzlo.

Nicméně při plánování přeceníš jeho efekt, v poledne na dobře osvětleném poli se rozhodně nejedná o nějaký obrovský záblesk spíše se prostor kolem tebe více osvětlí.

Což sice probíhajícího králíka příliš neinteresuje, ale trpaslíka to opravdu překvapí. Klopýtne spadne a spíše se štěstím než čímkoliv jiným sekera co mu vypadla z rukou trefí s ošklivým křupnutím králíka.

Ten odpadne a začne sebou škubat.

Trpaslík okamžik poklepává prsy do země než vstane sebere sekeru a jednou ranou tupou stranou králíka dodělá.

„Dobře tak bych si dovolil dotaz zda jsi, tak geniální, že jsi očekávala můj pád.“

Ohne se a ranou sekyry urazí mršině roh a zbytek nechá na místě. Udělá krok stranou a jednou ranou sekery rozetne sliza i jeho jádro.

Otočí se na tebe.

„Seber si svou odměnu. Budeme pokračovat? Ale tentokrát nadháníš ty.“

Pronese s otázkou na tebe.

V poli

“Aha.“
Hlesnu, když pochopím oč jde.
Šest králíků nebo deset slizů? Pro bohy..

“Ty jsi dobrodruh, co?“
Vysvětlovalo by to proč on toho musí ulovit tolik a my jen jeden sliz. Prostě musí být tvrdší a v boji schopnější. Nám bude stačit o tom vědět jen základ.

“Potřebuje rohy a jádra do lektvarů.“
Řeknu zamyšleně.
“Ale jinak je tohle podle mě blbost. Každý má svoji sílu jinde. Jen ji najít a správně využít. Ne všichni jsou dobří ve všem.“
Uvažuji nahlas, protože si nedokážu představit, jak hobit čelí útoku obra a barbar se snaží zmizet v davu.

Zadívám se na trpaslíka a Jeenu. A pak znovu na hobita.
“Jmenuji se Yenoféfa.“

Povzdechnu si a rozhlédnu se. Lov probíhá všude okolo.
“Jak ti jde lov?“
Zeptám se, protože ověšený trofejema zrovna není, ale taky to může někde vedle házet na hromadu.
“Já potřebuju dostat jen jeden sliz. Vím přibližně jak na to, ale mám docela strach se k tomu jen přiblížit.“

Sliz sem, sliz tam

Hobitku nechám hobitkou a místo toho se zaměřím sliza, který vykukuje z póza trávy. Hádám, že by mohlo jít o většího jedince, který by měl i dobré jádro, do kterého by se lépe trefovalo.

Zklamání, ale také zděšení. To co jsem měl za velký sliz je hromada slizů, kteří si pochutnávají na těle něčeho co je nejspíše hoblin, nebo něco takového.
Prohlídnu si hromadu a slizy, kteří postupně tmavnou. Hádám, že tmavnou díky krvi, kterou pohlcují. Rudá krev a modré tělo. Hádám, že v tom bude víc, ale nejsem tu, aby jsem je pozoroval při jídle.

Na zemi si všimnu ještě něčeho a sice malého kopí.
Přisunu si jej k sobě blíže pomocí svoji hole a potěžkám jej. Hádám, že to bude lepší zbraň na lov slizů. Minimálně prozatím.

Slizů je zde opravdu mnoho. Přesunu se tedy tam, kde je nejspíše hlava. Slizů je tam opravdu mnoho, ale na hlavě by jich mohlo být méně.

Pokusím se pomocí hole zachytit sliza a přesunout jej mimo hromadu. Vybírám nějakého, který je více na boku. Dám mu chvilku, aby na hůl začal reagovat, aby jsem jej pak stáhl trochu stranou a následně, když je zaměřen na hůl jej probodl kopím. (6)

NOVÝ KÁMOŠ

Trpaslík souhlasí, že se spojíme. Nejdřív ale musíme ulovit zajíce. Nemyslím, že by mě měl pak trpaslík oklamat. Pro něj jednou máchnout sekyrou a zabít sliz je jenom otázka vteřiny. A budu se snažit ignorovat, že se volá téměř stejně jako ten trouba, co mi nechtěl pomoct a pak se tam natahoval se slizem jako puberťák.

"Dobře tedy, já půjdu támhle a ty naženeš králika přímo na mě. Já ho oslepím a pak ho dostaneme. Neptej se a pojďme na to." Je to jednoduchý, když zvířeti zakryješ oči a oslepíš jej, tak zastane a neví co má dělat. Přestane bojovat a v podstatě se ani nehýbe. Stejně je to i se silným světlem. Skoušela jsem to už. Když zvíře oslepím, zůstane stát a neví co se děje. Doufám jen, že tenhle králík není něco spešl.

Postavím se o několik metrů dál od trpaslíka a čekám až si vybere králika a začne jej honit směrem ke mě. Ja si dřepnu na trávu a soustředím se. Vyčkávám na správnou chvíly a pak když je zajíc ve správne vzdálenosti natáhnu ruku a pole pohltí záblesk silného světla. Mířila jsem zajícovi na oči, tak by ho to mělo oslepit natolik, že zastane, nebo alespoň spomalí. A pak když ho nedostane trpaslík, tak i já vyskočím a máchnu po něm obuškem.

Úkol splněn

Vzal jsem jádro slizu a vydal jsem se za Ervinem. Zdejší okolí se jen hemžilo králíky a slizy, takže to více méně bylo spíše o tom do něčeho nešlápnout a nenechat si podrazit nohy. Navíc teda jsem se i měl na pozoru před ostatními, kteří tady lovili. Moc nevím jestli ten trpasličí kouzelník něco trefuje, ale rozhodně je z toho řádně unavený to vidím.

"Dobrý den. Příteli odpočiň si. Víc se budeš koncentrovat a potom to půjde lépe. Kořist Ti tady neuteče."

Pronesu k trpaslíkovi a doufám, že má slova vůbec zachytí. V tom transu, ve kterém teď je by mohl taky ignorovat okolí. Což je reálná možnost. Pak jsem přešel k elfovi, který na mě musí upřít pozornost. Opravdu mě zajímá co to má a jak to dělá. Tohle vypadá jako celkem fajn věc, co by recepční mohl umět.

"Zde jádro ze slizu jak jste říkal pane."

Natáhnu ruku a podám mu jádro slizu, které jsem vyšťoural.

"Pane můžu se zeptat na to kouzlo, které používáte? Co je to zač? Viděl jsem jak Vám září oči a že si Vás okolí nevšímá."

Co nevíš na to se ptej. To mi říkal můj učitel a tím heslem se řídím i dál.