Odpověď pro Jeenu:

Otáčím se k ní s tázavým pohledem, který se změní v lehký smutek, když zjistím oč dívce jde. Zjevně doufá, že je dost pěkná, aby jsem udělal práci za ní, ale takhle by to nešlo.
"Jistě, proč by ne."
Mezitím se pouštím do slizu před sebou.
"Obušek je dobrá zbraň, ale úder sliz rozstříkne. Je lepší do něj tedy bodnout. Chápu tvé obavy. "
Podám jí svojí hůl.
"Zkus to s tímhle. Nemlátit, ale bodat. Je to těžší kvůli zacílení jádra, ale je menší šance, že se ti něco stane a neboj. Pokud ano, tak ti to vyléčím."
Usměji se na ni.

SLIZ

Pranoslav mě totálně odmítne, prý že to taky neumí. Co je tohle za chlapa? Zůstanu chvilku sklamaně stát na místě a sleduju ho, jak se snaží šťouchat do slizu, který se mu následně pokusí obušek ukrást. Na tváři potlačuju úsměv. To máš za to, že jsi mi nechtěl pomoct. Ve dvou by jsme to možná zvládli levou zadní. Ptala jsem se, jestli mi nepomůžeš, né že to uděláš celé za mě.

Podívam se kolem sebe. Yen tam jen tak stojí a díva se kolem sebe, asi je stejně stracená jako já. Všimnu si, že tady na poli je docela ruch, nejsme jediní co tady loví. Připadám si trochu trapně, jak tady jen tak stojím.
Pohledem vyhledám Bariuse. Jak jsem si myslela, ten už má jedno jádro. Je hezký a ještě k tomu šikulka. Tak tedy jdu na to! Vykročím a přistoupím k němu.
"Jéj, ty už máš jeden sliz za sebou. Kéž bych byla jako ty, já to vůbec neumím. Bojím se, že mě to oprská a popálí. Nemohl by jsi mi s tím prosím pomoct? Prosím prosím prosím! Tu práci opravdu potřebuju, nemám kam jinam jít. Ale mám strach."
Samozřejmě psí oči, smutnejší kukuč už snad ani nejde nahodit. Ano vím, jsem trapná, ale raději potlačím trochu své hrdosti, jak bych měla hladovat na ulici a pak krást jídlo. To by bylo horší.

A tak tam stojím, oproti němu malá, bezbranná se smutným kukučem a doufám, že alespoň Barius bude opravdový chlap a pomůže holce v nesnázích.

Spíš to nejde jak jo...

Podle všeho to vyrušení od mé kolegyně na mě mělo takový vliv, že jsem se nechal tím slizem zaskočit. Nečekal jsem, že něco takového bude mít takový tuhý kořínek a takovou sílu jako měl tenhle sliz.

"Vidíš? Sám to ještě neumím tak, abych mohl někomu pomáhat."

Konstatuju věcně a se zatnutými zuby se přetahuju se slizem o svůj obušek. Možná kdyby do mě nekušnila, tak jsem to mohl mít a teď jsem jí mohl pomoci, ale takhle? Takhle jsem tady bojoval s takovou hnusností jako byl sliz. Plán byl jednoduchý, vytrhnout mu svůj obušek a pak mu dát pár pořádných ran, aby se z toho už nevzpamatoval.

"No tak Pranoslave! Nejsi přece taková bábovka!"

Sám sebe hecuju a rozhodně si musím s někým domluvit pár lekcí boje na nějakou sebeobranu a aspoň trošku zlepšení stylu. Nechci být přítěž a takovýhle pitomec.

Sliz sem sliz tam

Na poli

První sliz dole. Další jsou na řadě. Hádám, že bych neměl již holí švihat, ale bodat. Sliz se prak pravděpodobněji tolik nerozcákne. Sice nemám žádné popáleniny, které by mi mohli nějak ublížit, ale při nejhorším mám ještě svou léčivou magii. Navíc mi to připomíná, že bych se měl zaměřit na světlejší jedince, jelikož přeci jen nechci zbytečně riskovat.

Na tohle by jistě bylo skvělé kopí, které bych zvládal ovládat, jelikož jde vlastně pouze o hůl s jedním špičatým koncem, který je něco těžší, než moje obyčejná hůl, ale jakožto čerstvý Clerik se ještě musím rozhodnout jakým způsobem povedu svou cestu. Minimálně si musím začít zvykat na násilí. Moje bohyně není mírumilovná, takže nevadí, když někoho zabiju, ale pro mě samotného to bude dlouhá cesta, než si na to zvyknu.

Pomocí hole dostanu malé jádru pryč ze slizu a seberu jej, aby jsem následně přešel k dalšímu slizu.
Když se tak na něj dívám, tak se jedná o dost jednoduché a přitom zajímavé tvory. Možná bych mohl pak nějakého odchytnout až si na něj seženu nějakou nádobu, do které bych jej uzavřel.
Zaujmu co nejlepší pozici a zaútočím na další sliz, tentokrát více obezřetně.

Sliz sem sliz tam

K ošetřovně
Při prohlášení Yen se elf trošku usměje.
„To je poměrně rozšířený omyl nováčků. Jen málo zranění vyjma zranění mozku se nedá léčit. Je jen otázkou použité magie a lektvarů.

Kombinace krkavice, dračí krve a jádra z nezmara, dokáže když je správně namíchána do lektvaru zacelit i s obyčejným menším léčením i přímí zásah do srdce.“

Když mluví má oči jako by se díval jinam a úsměv mu pomalu uvadá.

„V tip je v tom, že v okamžiku kdy začneme konkurovat kněžím frey, zvednou nám ceny ne jen u těch běžných léčebných operací, ale i u těch složitějších, jako je regenerace končetin nebo léčení nekrózy.

Což by někoho stát přinejmenším ruku. Takže než se začneme bavit o otevírání ošetřovny musíme být schopni je zastoupit.“
Pak to dál nerozpitvává.

Zapíše co mu Barius nadiktuje a vyjde ven.

Na poli

Barius přistoupí k prvním slizu, jejich tu opravdu dost. Mávne holí a udeří.
Dobrá zpráva je, že se mu podaří rozrazit obal a zasáhnout jádro.
Ovšem stane se něco poměrně nečekaného, na rozdíl od úderu elfa, který sliza svým úderem čistě rozsekl se ten jeho rozprskne po okolí a pár kapek mu ulpí i na rukách.
Naštěstí se očividně nejedná o hodně silnou kyselinou, která očividně ještě s oddělením od těla ještě zvětrává. Takže se jedná jen o jen o drobný palčivý pocit, který rychle zmizí. Na místě byl sliz, teď je jen pomalu roztékající se hrouda s malým úlomkem uprostřed.


Pranoslav zatím zkouší vyždouchnout jádro. Což jak se ukazuje není tak jednoduché, jak by se zdálo.
Ve skutečnosti sliz klade solidní odpor, sice se mu podaří nakřupnout jádro, ale očividně ne dost, aby se rozpadlo. Sliz očividně má nějaké pudy, protože obalí obušek a začne se s ním o něj přetahovat a to celkem úspěšně.


Zatím Yenovéfa (a částečně i Jeena) stojící celkem osaměle si všimne, že zde panuje celkem čilý ruch.

Od těch hlasitějších jako je nějaký trpaslík, kterého nelze přeslechnou, protože běhá po poli se sekerou nad hlavou a občasným máváním za rohatým králíkem s křikem.

„Zůstaň stát na místě ty malá sviňo.“
Možná je to šokující, ale králík očividně nejeví zájem o zastavení a s každým křikem ještě zrychlí.

Pak je tu barbar co sice má také sekeru, ale v poklidu prochází po poli a sem tam udeří do slizu a úplně ignoruje králíky.

Krom nich je zde trpaslík co loví zajíce pomocí modrých blesků a tváří se hodně soustředěně.

Pak je tu trochu razí člen lizardího národa, co tu sedí a medituje, zatím co kolem něj pobíhá nějaký rohatý králík co loví svým rohem slizy co se přiblíží na dva metry od lizarda.

Také je tu dívka sotva patnáctiletá co tu pobíhá s krátkým lukem v rukách a se nevalným úspěchem střílí králíky.

Pak je tu ještě nejspíše hobitka, s prakem, která střílí na všechno co se pohne.

Pak je tu váš nadřízený, který dřepí v trávě a se zaujetím se baví s nějakým mladým mužem v tmavě šedých šatech mladším než vy, s lukem přes rameno a několika králíky přes rameno.
Elf kývne směrem do kopců a mladík kývne hodí mu svůj úlovek vašemu nadřízenému a odejde směrem do kopců.
Elf něco řeže ve vysoké trávě, kde dřepěl.


Z úrovně Yenoféfina pasu se ozve hlas.
„Ahoj copak vypadáš tak šokovaně. Taky“

Když shlédne dolů, stojí tam hobit opřený o krátké kopí. Na jeho tváři je úsměv.

Slizové intermezzo

Více méně ještě než se rozmáchnu na prvního Sliza, tak se ke mě přitočí jedna z kolegyň. Otočí se za tím zataháním a vidím pš
Sí oči v ženském těle, ač díky šatům proti Yně je vidět vlastně nic.

"No pomůžu, ale zkus to prvně sama. Já sám to dělám prvně, takže taky jdu do neznáma a tak to v práci asi bude běžný.

Pokrčí rameny a svým obuškem ukážu na další Sliz. Zastávám názor, že nevydařená zkouška je nejlepší učení. Podle všeho podobné práce budeme dělat častěji, tak by bylo fajn si je osvojit.

"Psí pohled umíš, teď ještě ten obušek holka trénuj. Navíc zvládneš vše ne? "

Uvidíme jestli to byl ten druhý význam, na který upozornil Erwin nebo jen tloukla do větru. To první se na večer hodí, to druhé gilda nepotřebuje.

SLIZ

Dostaneme do rukou přihlášku a pro jistotu jsem si to ještě přečetla, abych si byla jistá, že je to přihláška a né nějaký test. Takže v klidu vemu papír a jdu ho vyplnit.

Jméno: Jeena Sinq
Pohlaví: holka
Věk: Devatenást
Rasa: půlelf
Povolání: Obchodník

Při psaní myslím na to, jak náš nový zaměstnavatel setřel tu husu, která se chtěla jen zašívat. Jo to na ní hned vodět, je to ten typ, co nechce nic dělat, jenom se poflakovat a nebo co vyděláva zlato přez postel. Hodím po ní pohledem a rozhodnu se, že stopro vypadá jako ta, co si vyděláva přez postel. Guilda na tom musí být opravdu špatně, když dají šanci i takové.

Z myšlenek mě vytrhne to, že ten hezký zrzek neumí moc psát. Diktuje svoje údaje, takže Barius, dvacetdva let, cleric. Hezký. Možná bych ho mohla někdy doučovat psaní, když by se vrátil z úspěšné mise. Dávala bych mu jenom ty lehké, aby se nezranil moc. Jenom tak trošku. Pár škrábanců nebo naražených kostí. To bych mu udělala čaj, učila ho psát a ošetřila mu ty škrábance, aby se ani náhodou nedostal na ošetřovnu k ní. Určitě by si na něj hned brousila zuby.


Pak se dozvíme pravidlá guildy, které jsou rozumné. A že nás čeká skouška. Donést deset jader slizů nebo pět rohů rohatých králíků. A že je musíme ulovit vlastnoručně. Pak skočí pro obušky a jeden mi skončí v ruce. A teď už přestáva sranda. Já chci být tady, né tam venku lovit příšery. Ten obušek je těžkej a všimnu si Yen jako mácha do větru. Když to zvládne ona, tak musím i já. Prostě musím.


Stojíme na poli a já koukám na elfa s otevřenou pusou. Počkat ... říkal, že je to toxické a rozleptá mi to kůži a maso? A já mám po tom mlátit obuškem, nebo do toho strčit ruku? Né ... ne ne ne ne ne ne ne ne prostě né. Podívam se na svoje ruce. Jsou hebké a jemné. Nikdy jsem nedělala nic těžkého, jsem obchodnice. Ano, toužila jsem být dobrodruh a zabíjet příšery a zachráňovat bezbranné ... ale ... nikdy jsem to nedělala. A vlastně teď už ani nechci.

Pranoslav mi popřeje hodně štěstí, možná si všiml jak jsem vyděšená. Beru to jako příležitost. Rychle ho doběhnu a zatahám za rukáv.
"Hele, ahoj, ehm ... nepomůžeš mi s tím prosím? Já to asi nedokážu." Házím na něj takové smutné psí oči, že by se z toho roztopil snad i kámen. Kručí mi v břiše, jsem hrozně unavená a ještě tohle? Určitě se toho slizu nechci ani dotknout. Je to ... ble.
A tak koukám na Pranoslava a ještě jednou dodám víc zoufale. "Prosíííím"

Zmatek, vztek a strach

“Zašívat?“
Vydechnu nevěřícně a cítím jak mě zaplavuje vlna vzteku.
Ty zatracenej idiote! Zašívat se na ošetřovně?! To ti na lidech vůbec nezáleží?! Jen jestli přinesou zlato?! Dýchej Yen. Dýchej. Můžeme tam dělat ve volném čase. Pokud zrovna nebudeme posílat někoho do nebezpečí, zašívat ponožky nebo brousit meč.

“Probodnuté srdce se vyléčit nedá.“ Hlesnu.

Bezmyšlenkovitě si od něj vezmu papír. Pořád ještě to odmítnutí nechápu. Zatřepu hlavou. Hluboký nádech. Hluboký výdech.
Jsem klidná.

To má být jako přihláška. Jméno, dobře. Věk při nástupu. Sice nechápu proč, ale dobře. Pohlaví? To je snad jasné.
Pohledem zajedu na Jeenu.
Dobře. I napsané pohlaví dává smysl. Někdy se to může těžko odhadovat. Stejně jako původní povolání.

Znovu se podívám na dívku.
Prosím. Napiš že jsi..ehm...žena. Nepiš nic jako: upravené, přírodní…
Je mi jasné, že kdyby dokázala číst myšlenky, hned by tu byly dívčí zápasy.

Jméno: Yenoféfa
Pohlaví: žena
Věk: 22let
Rasa: půlelf
Povolání: léčitelka

Poslouchám instrukce jak to mají dobrodruzi. Přijde mi, že se snadněji dostanou ke slušným penězům, ale zase to mají s rizikem zranění či smrti.
Ale určitě mají léčení za dobrou cenu. Pár stříbrných za vyléčení moru nebo propíchnutého srdce.
Říkám si v duchu posměšně a představuji si dobrodruha, který s probodnutým srdcem peláší cestou necestou až k rytířům.

Vezmu si od elfa obušek. Je těžký. Na mě až moc. Zkusmo jím mávnu do míst, kde nikdo nestojí a mám dost práce abych nešla za ním.
No potěš.

Poslouchám vysvětlování k čemu se hodí rohatý králík. My vždy používaly převážně rostliny. Části zvířat úplně minimálně a ještě jen v kritických chvílích.
Představa, že zabiju králíka, myslící bytost, jen tak, se mi hnusí.

S hrůzou a odporem zírám na sliz. Představa, že by mi tohle spadlo na holou kůži je strašná. Ani by to nemuselo leptat. Po těle mi naskočí husina a já se oklepu.

Druhý způsob zabití slizu rozhodně není pro mě. Ono ani ten první.
Vnímám, že elf ještě něco říká i dělá, ale už se to netýká slizu. A nějaká zelená postava kdesi daleko mě teď nezajímá.
Najít světlý sliz. Nešlápnout do něj. Trefit ho obuškem. Jestli minu, letím. Možná poletím i tak. A pak...sáhnout do něj. Bohové proč já?

Pomalými krůčky vpřed!

Přišlo mi zajímavé okamžitě říct, že se někdo někde chce zašívat. Právě se zde řeklo, že gilda nemá školené ošetřovatele a tady jsou dva, kteří se okamžitě pro gildu přihlásili a nabídli se že pomohou. Z mého pohledu je to rozhodně dobrý vkrok do gildy, ale nejsem tady zjevně povolený. Evidentně elf je povolanější, takže ty dva smete jak smítko z ramene. Vzal jsem si tedy papír a pero a začal psát.

Jméno: Pranoslav Adarský
Pohlaví: muž
Věk:22
Rasa: člověk
Povolání: Recepční

Slyšel jsem, že Barius, má problém s psaním ,což je něco co se dá naučit. To by asi taky mohl být úkol dobrého recepčního, aby pomohl dobrodruhům se zlepšovat. Další zápis do mého v tuhle chvíli nedostupného zápisníku. Odevzdal jsem svůj pergamen a brk. Barius otázky nemá a já žádné taky nemám, ale mě otázka nepříslušela. Naopak jsem přijal ten obušek, který byl v mých rukách poměrně nepatřičný. Nebudu tvrdit, že jsem nikdy neštípal dřevo nebo nezatlouknul hřebík, ale velké předměty v mých rukách prostě nevypadaly dobře. Ve dveřích nechám dámy prvně projít a potom projdu sám.


Následoval jsem elfa a poslouchal. Nasávat informace to je něco pro mě. Tedy chvilku jsem přemýšlel proč by měl recepční umět lovit slizy a rohaté králíky, ale jelikož máme nedostatek lidí a tohle jsou důležité přísady, tak to asi spadá do té kategorie, že si přivyděláváme a děláme co je zrovna potřeba. Další informace jak zabíjet slizy byla zapsána a i názorně předvedena. Takhle to vypadá velmi opravdu jednoduše.

"Takhle to vypadá opravdu jednoduše."

Protočím v ruce obušek, ale jistý si moc nejsem. Celkem závidím elfovi jeho rukavici, která se rozhodně hodí, když se chceš hrabat ve slizu, který je takhle toxický jak nám bylo zmíněno. Co by mě zajímalo teda víc možná než to jak se zabíjí sliz, tak jak udělal ten rychlopohyb a proč chodí tak potichu. To bych se možná někdy chtěl taky naučit.

"Pokud on je takový se zmrzačenou rukou, tak ty by ses to se dvěma taky mohl naučit."

"Hodně štěstí dámy."

Popřeji ze slušnosti dámám a jdu se podívat po nějakém tom slizu, který bych mohl roztlouct. Nejlépe samozřejmě nějaký světlý a nejméně toxický. Vyndávat jádro bude těžké, ale hodlám si pomoci obuškem a případně odtrhnu kus košile a obalím si ruku, jako rukavici.