SLIZ

Dostaneme do rukou přihlášku a pro jistotu jsem si to ještě přečetla, abych si byla jistá, že je to přihláška a né nějaký test. Takže v klidu vemu papír a jdu ho vyplnit.

Jméno: Jeena Sinq
Pohlaví: holka
Věk: Devatenást
Rasa: půlelf
Povolání: Obchodník

Při psaní myslím na to, jak náš nový zaměstnavatel setřel tu husu, která se chtěla jen zašívat. Jo to na ní hned vodět, je to ten typ, co nechce nic dělat, jenom se poflakovat a nebo co vyděláva zlato přez postel. Hodím po ní pohledem a rozhodnu se, že stopro vypadá jako ta, co si vyděláva přez postel. Guilda na tom musí být opravdu špatně, když dají šanci i takové.

Z myšlenek mě vytrhne to, že ten hezký zrzek neumí moc psát. Diktuje svoje údaje, takže Barius, dvacetdva let, cleric. Hezký. Možná bych ho mohla někdy doučovat psaní, když by se vrátil z úspěšné mise. Dávala bych mu jenom ty lehké, aby se nezranil moc. Jenom tak trošku. Pár škrábanců nebo naražených kostí. To bych mu udělala čaj, učila ho psát a ošetřila mu ty škrábance, aby se ani náhodou nedostal na ošetřovnu k ní. Určitě by si na něj hned brousila zuby.


Pak se dozvíme pravidlá guildy, které jsou rozumné. A že nás čeká skouška. Donést deset jader slizů nebo pět rohů rohatých králíků. A že je musíme ulovit vlastnoručně. Pak skočí pro obušky a jeden mi skončí v ruce. A teď už přestáva sranda. Já chci být tady, né tam venku lovit příšery. Ten obušek je těžkej a všimnu si Yen jako mácha do větru. Když to zvládne ona, tak musím i já. Prostě musím.


Stojíme na poli a já koukám na elfa s otevřenou pusou. Počkat ... říkal, že je to toxické a rozleptá mi to kůži a maso? A já mám po tom mlátit obuškem, nebo do toho strčit ruku? Né ... ne ne ne ne ne ne ne ne prostě né. Podívam se na svoje ruce. Jsou hebké a jemné. Nikdy jsem nedělala nic těžkého, jsem obchodnice. Ano, toužila jsem být dobrodruh a zabíjet příšery a zachráňovat bezbranné ... ale ... nikdy jsem to nedělala. A vlastně teď už ani nechci.

Pranoslav mi popřeje hodně štěstí, možná si všiml jak jsem vyděšená. Beru to jako příležitost. Rychle ho doběhnu a zatahám za rukáv.
"Hele, ahoj, ehm ... nepomůžeš mi s tím prosím? Já to asi nedokážu." Házím na něj takové smutné psí oči, že by se z toho roztopil snad i kámen. Kručí mi v břiše, jsem hrozně unavená a ještě tohle? Určitě se toho slizu nechci ani dotknout. Je to ... ble.
A tak koukám na Pranoslava a ještě jednou dodám víc zoufale. "Prosíííím"

Zmatek, vztek a strach

“Zašívat?“
Vydechnu nevěřícně a cítím jak mě zaplavuje vlna vzteku.
Ty zatracenej idiote! Zašívat se na ošetřovně?! To ti na lidech vůbec nezáleží?! Jen jestli přinesou zlato?! Dýchej Yen. Dýchej. Můžeme tam dělat ve volném čase. Pokud zrovna nebudeme posílat někoho do nebezpečí, zašívat ponožky nebo brousit meč.

“Probodnuté srdce se vyléčit nedá.“ Hlesnu.

Bezmyšlenkovitě si od něj vezmu papír. Pořád ještě to odmítnutí nechápu. Zatřepu hlavou. Hluboký nádech. Hluboký výdech.
Jsem klidná.

To má být jako přihláška. Jméno, dobře. Věk při nástupu. Sice nechápu proč, ale dobře. Pohlaví? To je snad jasné.
Pohledem zajedu na Jeenu.
Dobře. I napsané pohlaví dává smysl. Někdy se to může těžko odhadovat. Stejně jako původní povolání.

Znovu se podívám na dívku.
Prosím. Napiš že jsi..ehm...žena. Nepiš nic jako: upravené, přírodní…
Je mi jasné, že kdyby dokázala číst myšlenky, hned by tu byly dívčí zápasy.

Jméno: Yenoféfa
Pohlaví: žena
Věk: 22let
Rasa: půlelf
Povolání: léčitelka

Poslouchám instrukce jak to mají dobrodruzi. Přijde mi, že se snadněji dostanou ke slušným penězům, ale zase to mají s rizikem zranění či smrti.
Ale určitě mají léčení za dobrou cenu. Pár stříbrných za vyléčení moru nebo propíchnutého srdce.
Říkám si v duchu posměšně a představuji si dobrodruha, který s probodnutým srdcem peláší cestou necestou až k rytířům.

Vezmu si od elfa obušek. Je těžký. Na mě až moc. Zkusmo jím mávnu do míst, kde nikdo nestojí a mám dost práce abych nešla za ním.
No potěš.

Poslouchám vysvětlování k čemu se hodí rohatý králík. My vždy používaly převážně rostliny. Části zvířat úplně minimálně a ještě jen v kritických chvílích.
Představa, že zabiju králíka, myslící bytost, jen tak, se mi hnusí.

S hrůzou a odporem zírám na sliz. Představa, že by mi tohle spadlo na holou kůži je strašná. Ani by to nemuselo leptat. Po těle mi naskočí husina a já se oklepu.

Druhý způsob zabití slizu rozhodně není pro mě. Ono ani ten první.
Vnímám, že elf ještě něco říká i dělá, ale už se to netýká slizu. A nějaká zelená postava kdesi daleko mě teď nezajímá.
Najít světlý sliz. Nešlápnout do něj. Trefit ho obuškem. Jestli minu, letím. Možná poletím i tak. A pak...sáhnout do něj. Bohové proč já?

Pomalými krůčky vpřed!

Přišlo mi zajímavé okamžitě říct, že se někdo někde chce zašívat. Právě se zde řeklo, že gilda nemá školené ošetřovatele a tady jsou dva, kteří se okamžitě pro gildu přihlásili a nabídli se že pomohou. Z mého pohledu je to rozhodně dobrý vkrok do gildy, ale nejsem tady zjevně povolený. Evidentně elf je povolanější, takže ty dva smete jak smítko z ramene. Vzal jsem si tedy papír a pero a začal psát.

Jméno: Pranoslav Adarský
Pohlaví: muž
Věk:22
Rasa: člověk
Povolání: Recepční

Slyšel jsem, že Barius, má problém s psaním ,což je něco co se dá naučit. To by asi taky mohl být úkol dobrého recepčního, aby pomohl dobrodruhům se zlepšovat. Další zápis do mého v tuhle chvíli nedostupného zápisníku. Odevzdal jsem svůj pergamen a brk. Barius otázky nemá a já žádné taky nemám, ale mě otázka nepříslušela. Naopak jsem přijal ten obušek, který byl v mých rukách poměrně nepatřičný. Nebudu tvrdit, že jsem nikdy neštípal dřevo nebo nezatlouknul hřebík, ale velké předměty v mých rukách prostě nevypadaly dobře. Ve dveřích nechám dámy prvně projít a potom projdu sám.


Následoval jsem elfa a poslouchal. Nasávat informace to je něco pro mě. Tedy chvilku jsem přemýšlel proč by měl recepční umět lovit slizy a rohaté králíky, ale jelikož máme nedostatek lidí a tohle jsou důležité přísady, tak to asi spadá do té kategorie, že si přivyděláváme a děláme co je zrovna potřeba. Další informace jak zabíjet slizy byla zapsána a i názorně předvedena. Takhle to vypadá velmi opravdu jednoduše.

"Takhle to vypadá opravdu jednoduše."

Protočím v ruce obušek, ale jistý si moc nejsem. Celkem závidím elfovi jeho rukavici, která se rozhodně hodí, když se chceš hrabat ve slizu, který je takhle toxický jak nám bylo zmíněno. Co by mě zajímalo teda víc možná než to jak se zabíjí sliz, tak jak udělal ten rychlopohyb a proč chodí tak potichu. To bych se možná někdy chtěl taky naučit.

"Pokud on je takový se zmrzačenou rukou, tak ty by ses to se dvěma taky mohl naučit."

"Hodně štěstí dámy."

Popřeji ze slušnosti dámám a jdu se podívat po nějakém tom slizu, který bych mohl roztlouct. Nejlépe samozřejmě nějaký světlý a nejméně toxický. Vyndávat jádro bude těžké, ale hodlám si pomoci obuškem a případně odtrhnu kus košile a obalím si ruku, jako rukavici.

Zkouška a první kroky

Zadívám se na ženu, která se ozve, že by ráda na ošetřovnu. Hádám, že po elfových slovech rychle přijde o onu ráznost, s kterou se k dané práci hlásila. Já osobně ještě zatím nesvedu vyléčit probodnuté srdce, i když teoreticky s dobrým vybavením. Zpomalit krvácení a celkově tlukot srdce pomocí medikamentů a následně vyléčit ránu na srdci. Pokud by nebyla příliš velká, tak by to šlo, ale také je zde dost velká šance, že by se mi to nepovedlo, jelikož jsem to zatím nikdy nedělal a tohle je čistě odhad.
U moru bych si musel vyžádat pomoc alchymisty k určení vhodných přísad na lék. Magií to totiž nesvedu.

"Se psaním mám trochu problém. Podepsat se svedu, ale bude lepší, když zbytek obstaráte vy." Za tohle se dosti stydím, neb bych měl být schopný psát, když dovedu číst. Jednou z důležitých činností učňů je naučit se přeci jen svaté texty a to by šlo opravdu špatně, když by se je museli učit pouze tak, že jim je někdo přednáší, což se moc často neděje. Některé modlitby ani nehrozí, že by někdo slyšel v chrámu. Třeba taková modlitba před bojem, kde se žádá o světlu v nadcházející hodina a boží vedení.

Nadiktuje tedy své údaje, které jsou potřebné pro mé přijetí.
Jméno: Barius Uzhavor
Pohlaví: muž
Věk:22
Rasa: člověk
Povolání: Clerik

Dále si vyslechnu informace ohledně dobrodruhů.
Nejde o nic nesrozumitelného. Když se mi bude dařit, tak mohu postupovat, když ne, tak zaplatím poplatek. Práci mohu vzít pouze takovou, na kterou stačí moje hodnost a především je třeba ctít pravidla, což pro mě není žádný problém, jelikož sám musím dodržovat některá pravidla, která přináší má víra v bohyni.

"Za mě všemu rozumím."
Pokývnu hlavou. Očekával jsem, že bude nějaký vstupní test. Doufal jsem sice v něco méně násilného, ale co se dá dělat. Minimálně u slizů nebudu cítit moc vinu, když je připravím o jejich životy.


Vydáváme se tedy na pole, kde má proběhnout má zkouška a také mají být zjevně otestovány dovednosti nových recepčních.
Poslouchám výklad a pozoruji představení, během kterého jsou zabiti dva slizové. Druhý způsob je jistě lepší, ale nechce se mi zde kvůli tomu plýtvat magií, aby jsem si obalil ruku ochranným kouzlem. Bude lepší se sehnat později rukavice, které stejně budu muset sehnat, jelikož mé aktuální vybavení se na dobrodruha opravdu nehodí.

Chystám se vyrazit, když zpozoruji, jak elfovi vypadne proutek. Je na tom něco zvláštního, ale nehodlám se tím moc zabývat. Když si však povšimnu dýky, tak mi dojde, že spíše, než mu vypadla, tak jí hodil a pouze je dost rychlý, než aby si toho někdo z nás všimnul, ale to je pouze teorie.

Raději se rozhlédnu po nějaké modré hromádce, kterou bych seznámil se svojí holí. Nemělo by to být složité. Když tak uvažuji, tak bych se mohl pokusit i z těla slizu jeho jádru vyšťouchnout ven, na což by byla zapotřebí správná pozice. Nejdříve se, ale pokusím některého zabít klasicky, aby jsem zjistil jak jsou vlastně odolní a jak to bude složité.

Zkouška a první kroky

Elf si klidně vyslechne vaše prohlášení a kývne hlavou.

„Vaše touha zašívat se na ošetřovně vás ctí, ale zeptám se vás dokážete vyléčit probodnuté srdce nebo hlívičný mor?
Nechápejte mne špatně samozřejmě, že vám nebude bránit pracovat na ošetřovně, ale prostě osobu pouze čistě na ošetřovnu nepotřebujeme.
Ale popojedeme.“

Vytáhne zpoza pultu papír a každému krom Bariosovi dá papír.

Jedná se o formulář. Elf pokračuje.

„Prosím vyplňte si. Jméno, pohlavý, věk, rasu, povolání, abychom vás mohli zavést do hzáznamů gildy.“
Pohlédne na Bariuse.

„Umíš psát? Pokud ne nadiktuj my stejné informace jako jsem chtěl po nich.

Jinak něco k fungování dobrodruhů. Ročně musíš ročně udělat mise za 20 zlatých nebo zaplatit stejné množství zlata pokud se rozhodneš se flákat.

Máme úrovně dobrodruhů od nejnižší měděné, bronzové, železné, ocelové, stříbrné, zlaté, platinové a orichálkové. Všichni začínají na měděné úrovni a po té co splní mise za svůj roční poplatek, mohou zažádat o povýšení u své recepční.

Co se práce týče, vybereš misi v souladu se svou recepční a pokud jej příjme můžeš jí plnit.

Také zde můžeš prodávat suroviny a jiné materiály co najdeš na misi.

Jinak misek končí tím, že podáš hlášení své recepční a ta ti to odsouhlasí.

Musíte se řídit pravidly gildy ty jsou následující:

Slovo je zákon nezáleží zda jsi ho dal žebráku či králi
Poslouchat nadřízené gildy
Cizí kořist je nedotknutelná
Nezabíjet zbytečně myslící tvory
Nebrat mise za zády gildy
Cizí kořist ti nenáleží
Na štítek jiného dobrodruha se nesahá, pokud není mrtvý. Pokud je, je zvykem jej donést jeho gildě a je s tím spojena drobná odměna.

Jinak než vstoupíš do gildy máme tu vstupní zkoušku musíš zabít a donést buď deset jader slizů nebo pět rohů rohatých králíků. Nemusíš je zabít v přímém boji, ale musíš se na jejich zabití podílet a nesmíš si ten materiál koupit.

Dotazy?“

Pak pohlédne na ostatní.

„Když náš budoucí kolega přišel jak na zavolanou pojďme si udělat výlet.
Pojďte za mnou. Vy prosím na okamžik vydržte.“

Poslední věta patří k Bariusovi a Ervin obejde dozadu je slyšet vrznutí dveří.

Za okamžik se vrátí a v rukou nese tři pokované obušky, které vám podá.

„Pro vaši obranu vám je zatím půjčím, snažte se jimi neomráčit.“

Pronese pobaveně, natáhne si na zdravou ruku koženou rukavici a přeskočí pult.

Přičemž vás zarazí, že při tom neudělá žádný zvuk ani při dopadu.

Rázně se vydá ke vchodu, jen křikne.

„Kdyby mě někdo sháněl jsem na polích za městem. Tak jdeme všichni.“

S tím se vydá ven.

Počká venku až ho dojdete a pak se dá do chůze a mluví při tom.

„Normálně to nedělám a nechám nováčky se v lovu patlat sami, ale když tu mám tolik nových recepčních udělám výjimku. Začneme rohatým králíkem, jedná se o odrůdu králíka, jen jak už název napovídá má uprostřed čela malý asi decimetr až dva velký roh. Jenž je jednou z základních přísad do různých lektvarů a pomocná složka k výrobě všeho možného. Maso je jedlé a kůže není otrávená.“

Opět vás trochu zaráží, že jak rázuje ve svých vysokých botách po dláždění je jediný zvuk co vydává jeho mluva.

Vzhledem k tomu, že vaše gilda je doslova pár kroků od brány jste brzy venku z města. Stráže si vás jen změřili pohledem, ale když si všimli kdo jde před vámi prakticky vás ignorují.


¨

Zastavíte se na prostoru před městem, trochu dál od brány, po cestě váš průvodce ulomí větevku z keře.

Všimnete si, že zde zápasí s různou úspěšností přibližně deset dobrodruhů s králíky a slizy.

Evras ukáže na hroudu světle modrého želé jenž se pomalu plazí ani né deset kroků od vás.

„Toto je sliz, podle barvy poznáte jak silnou kyselinu produkuje. Čím temnější barva tím silnější kyselina a má i další schopnosti. Jinak ikdyž tito nejsou moc silní pořád dokáží velmi rychle rozleptat kůži a maso, pokud se na něj dostanou. Tady na rovince je to snadné, ale pokud vám něco takového spadne za krk nebo na tvář z větve budete mít problém přežít.

Proč jsme ovšem tady. Sliz je snadné zabít dvěma způsoby.

Prvním. Přímí úder na jeho jádro.“

Pronese a bleskově se přesune až k hroudě želé prudce udeří, jeho větévka rozsekne sliz, ozve se křupnutí. Téměř okamžitě se sliz začne rozkládat a roztékat do šířky. Elf pár okamžiků počká a pak z nej vytáhne malý úlomek asi velikosti článku malíčku světle modré barvy.
Pak přejde opět k vám.

„Druhý je poněkud nebezpečnější, ale výnosnější a sice to vyrvat mu jádro.“

S tím tentokráte pomaleji přijde k jinému slizu. Přehodí si větévku do zmrzačené ruky a pak zdravou udeří prudce jí vrazí do slizu a vytrhne malinký klenot velikostí dvou článků malíčku.

Opět se k vám vrátí, zatímco oklepává sliz z rukavice.

„No pane Bariusi vy se nenechte námi zdržovat a vy zbytek se pokuste ulovit alespoň jeden sliz, není to opravdu těžké.“

Najednou se jeho zmrzačená ruka rozmlží a větévku která najednou začala padat chytí taktak asi po půl metru.

Vy si v dálce všimnete něčeho zeleného jak se skácelo do trávy asi padesát metrů od vás.

„No zdá se, že jsem ztratil dýku, jdu se po ní mrknout za okamžik jsem nazpět. Zatím zkuzte něco ulovit.“

S tím se rychle vzdálí a vy si až když odchází, že mu opravdu z pouzdra zmizela jedna z dýk.

NOVÁ PRÁCE

Ervin řekne něco o dvojsmyslech a já se na chvili zarazím. Řekla jsem něco co špatně pochopil, nebo řekla něco ta fuchtle vedle mě? To je fuk, stačí mi to jako upozornění ... že moc mluvím. Pokusím se malinko uklidnit.
Hodně věcí mě tady rozptyluje, proto se nemůžu soustředit jenom na to co Ervin říká a prostě se nechám unášet řekou a uvidím jestli na tu práci mám.
Když ale Ervin prohlásí, že nás bere všechny, tak bych radostí křičela na celou místnost. A dokonce i ta Yena chce raději na ošetřovnu než na recepci. Přesně, tady na ty tvoje dudy stejně není nikdo zvědavej.

Tak se prostě klidně nadechnu a řeknu s potláčaným vzrušením.
"Ano, ja to beru." Co mám dělat? Utírat stoly? Pustiť se do papírů? Zametat? Seznámit se se všemi co tu sedí? Čekám na pokyny.

Recepce či ošetřovna?

Jeena mě propaluje pohledem. Mám pocit, že my dvě přítelkyně asi nebudeme a kávu si s ní dám jen případě, že budu nadopovaná protijedy.
A pak se otevřou dveře a v krátkém sledu vstoupí dva muži, kteří sem na první pohled vůbec nezapadají. Hlavně tedy tím, že mají všechny údy.

A zatím co se Jeena snaží získat místo recepční, já z něm pomalu couvám. Nejsem si ani trochu jistá, že by to byla práce pro mě. Je to úplně mimo můj záběr.

Zmínka o léčení je přijata zvláštně. Jak Ervinem, tak zbytkem osazenstva. A stejně tak mnich.
Zvědavě se na něj zadívám.
Ervin položí otázku, zda do toho jdeme. Váhám jen okamžik, ale i toho krátkého okamžiku využije mnich a nabídne se na ošetřovnu.

Na okamžik se zarazím a v tu chvíli se cítím asi podobně jako před chvílí Jeena. Okradena o svoji chvíli.
Bude tam práce pro dva? Hádám, že asi ne. Ale dokud se nezeptám, nebudu vědět.
Letí mi hlavou.

Tak ty se vyznáš v léčení? Skvělé. Třeba bych se mohla něco přiučit. Každý ždibec vědomostí se počítá.

“Přiznám se, že ač to zní zajímavě, jsem na tom podobně jako on.“ Kývnu směrem k mnichovi a vrátím pohled k Ervinovi.
“Jsem léčitelka. Myslím, že bych gildě byla prospěšnější na ošetřovně než jako recepční.“
Řeknu zvolna. Jedna z věcí, která mi asi chybí je dravost jakou vládne Jeena. Ona je divoká nespoutaná řeka. Já malý lesní potůček.

Vycházející Slunce

Při otázce ohledně ošetřovny zpozorním, jelikož je dosti jasné, podle atmosféry, že nepůjde o úplně moc příjemné téma a jak se ukáže, tak ani moc není. V hlavě mi to však vykouzlí novou myšlenku, která se postupně mění v nápad, který je možná božím záměrem a také možná ne. I když kdo ví. Spatřit cesty boží je umožněno pouze vyvoleným a tím já s největší pravděpodobností určitě nejsem.

Ještě chvíli poslouchám, až se elf po chvilce odmlčí a podívá se na mě.
Pousměji se a lehce se ukloním.
"Z celkem prostého důvodu původně. Chtěl bych se stát dobrodruhem, ale jak jsem vás vyslechl, tak by se vám hodil někdo na ošetřovnu, pokud jsem dobře slyšel. Nejsem sice mocný klerik, ale vyznám se dosti v léčitelství."
Odmlčím se a vyčkám odpovědi, pozorujíc reakce okolí.
Musím si to promyslet. Stát se dobrodruhem, nebo léčitelem? Obojí by bylo dobré, ale šlo by obojí najednou? To nemám tušení, ale stačí, když to pak s elfem proberu a třeba najdeme společnou řeč.

Přednášíme

Všiml jsem si nově příchozího, ale nějakým způsobem jsem mu nevěnoval moc pozornosti. Mojí plnou pozornost vyžadoval elf a jeho sypání informací a odpovědi na naše otázky. Podle všeho je to velmi zkušený muž. Trošku jsem nechápal tu snahu co nejvíce mu vlézt do zadku. Osobně si myslím, že to spíše může uškodit než pomoct, ale každý má svůj styl ucházení se o práci. Podle všeho co Ervin říkal, tak systém přidělování úkolů má svůj řád a smysl. Jsou pak samozřejmě doplňující otázky jestli dva bronzoví nebo tři udělají jednoho stříbrného nebo podobně, ale to věřím budeme řešit během případné práce. S tou ošetřovnou to bylo evidentně šlápnutí na dost bolavé místo gildy, což jsem si zapsal do mentálního deníčku. Podle všeho se tady o tom nemluví a chtělo by to nějakého toho léčitele sehnat. To by mohl být dobrý bod jak si v gildě šplhnout. Pokud by se mi povedlo sehnat sem nějakého léčitele, tak by se gilda jistě odvděčila. Nevědomky jsem se usmíval, což mě hned přešlo, když mi elf vysvětlil, že se pletu v odhadu, kde vykrvácela gilda.

"Těsně vedle. Měl jsi dvě možnosti a vybral sis tu špatnou."

Radši jsem to nekomentoval, protože nemám rád vlastní selhání. Proto se zaujetím poslouchám co a jak je s placením. Netvrdím, že to jsou nějaké závratné velké peníze, ale pořád to jsou peníze a když vezmu v potaz, že gilda má volné pokoje, tak se dá ušetřit i si vydělat. Ten systém, který měli nastavený mi dával smysl. Zároveň bylo skvělé, že gilda myslí i na to, že někteří zaměstnanci mají málo peněz a můžou si přivydělávat v dalších záležitostech gildy. Věnuji teď už delší pohled nově příchozímu, když ho elf označí za uctívače Gracelet. Je reálné, že je to vyslanec z chrámu a potřebuje něco od gildy.

"To je přesně ono! Když se rozhodneš lézt rovnou někomu do zadku."

Kdybych mohl rozpažím ruce a ukážu na dotyčnou dámu, ale takhle mlčím. Teď se to nehodí. Podmínky se mi líbily. Gilda mi zajistí ochranu a já budu pracovat pro gildu. To je prostě fér, takže za mě nebylo o čem přemýšlet. Já jsem sem přišel, abych se stal členem gildy.

"Pokud Vy berete mě, já to beru určitě pane!"