Sliz sem sliz tam

Na poli

První sliz dole. Další jsou na řadě. Hádám, že bych neměl již holí švihat, ale bodat. Sliz se prak pravděpodobněji tolik nerozcákne. Sice nemám žádné popáleniny, které by mi mohli nějak ublížit, ale při nejhorším mám ještě svou léčivou magii. Navíc mi to připomíná, že bych se měl zaměřit na světlejší jedince, jelikož přeci jen nechci zbytečně riskovat.

Na tohle by jistě bylo skvělé kopí, které bych zvládal ovládat, jelikož jde vlastně pouze o hůl s jedním špičatým koncem, který je něco těžší, než moje obyčejná hůl, ale jakožto čerstvý Clerik se ještě musím rozhodnout jakým způsobem povedu svou cestu. Minimálně si musím začít zvykat na násilí. Moje bohyně není mírumilovná, takže nevadí, když někoho zabiju, ale pro mě samotného to bude dlouhá cesta, než si na to zvyknu.

Pomocí hole dostanu malé jádru pryč ze slizu a seberu jej, aby jsem následně přešel k dalšímu slizu.
Když se tak na něj dívám, tak se jedná o dost jednoduché a přitom zajímavé tvory. Možná bych mohl pak nějakého odchytnout až si na něj seženu nějakou nádobu, do které bych jej uzavřel.
Zaujmu co nejlepší pozici a zaútočím na další sliz, tentokrát více obezřetně.

Sliz sem sliz tam

K ošetřovně
Při prohlášení Yen se elf trošku usměje.
„To je poměrně rozšířený omyl nováčků. Jen málo zranění vyjma zranění mozku se nedá léčit. Je jen otázkou použité magie a lektvarů.

Kombinace krkavice, dračí krve a jádra z nezmara, dokáže když je správně namíchána do lektvaru zacelit i s obyčejným menším léčením i přímí zásah do srdce.“

Když mluví má oči jako by se díval jinam a úsměv mu pomalu uvadá.

„V tip je v tom, že v okamžiku kdy začneme konkurovat kněžím frey, zvednou nám ceny ne jen u těch běžných léčebných operací, ale i u těch složitějších, jako je regenerace končetin nebo léčení nekrózy.

Což by někoho stát přinejmenším ruku. Takže než se začneme bavit o otevírání ošetřovny musíme být schopni je zastoupit.“
Pak to dál nerozpitvává.

Zapíše co mu Barius nadiktuje a vyjde ven.

Na poli

Barius přistoupí k prvním slizu, jejich tu opravdu dost. Mávne holí a udeří.
Dobrá zpráva je, že se mu podaří rozrazit obal a zasáhnout jádro.
Ovšem stane se něco poměrně nečekaného, na rozdíl od úderu elfa, který sliza svým úderem čistě rozsekl se ten jeho rozprskne po okolí a pár kapek mu ulpí i na rukách.
Naštěstí se očividně nejedná o hodně silnou kyselinou, která očividně ještě s oddělením od těla ještě zvětrává. Takže se jedná jen o jen o drobný palčivý pocit, který rychle zmizí. Na místě byl sliz, teď je jen pomalu roztékající se hrouda s malým úlomkem uprostřed.


Pranoslav zatím zkouší vyždouchnout jádro. Což jak se ukazuje není tak jednoduché, jak by se zdálo.
Ve skutečnosti sliz klade solidní odpor, sice se mu podaří nakřupnout jádro, ale očividně ne dost, aby se rozpadlo. Sliz očividně má nějaké pudy, protože obalí obušek a začne se s ním o něj přetahovat a to celkem úspěšně.


Zatím Yenovéfa (a částečně i Jeena) stojící celkem osaměle si všimne, že zde panuje celkem čilý ruch.

Od těch hlasitějších jako je nějaký trpaslík, kterého nelze přeslechnou, protože běhá po poli se sekerou nad hlavou a občasným máváním za rohatým králíkem s křikem.

„Zůstaň stát na místě ty malá sviňo.“
Možná je to šokující, ale králík očividně nejeví zájem o zastavení a s každým křikem ještě zrychlí.

Pak je tu barbar co sice má také sekeru, ale v poklidu prochází po poli a sem tam udeří do slizu a úplně ignoruje králíky.

Krom nich je zde trpaslík co loví zajíce pomocí modrých blesků a tváří se hodně soustředěně.

Pak je tu trochu razí člen lizardího národa, co tu sedí a medituje, zatím co kolem něj pobíhá nějaký rohatý králík co loví svým rohem slizy co se přiblíží na dva metry od lizarda.

Také je tu dívka sotva patnáctiletá co tu pobíhá s krátkým lukem v rukách a se nevalným úspěchem střílí králíky.

Pak je tu ještě nejspíše hobitka, s prakem, která střílí na všechno co se pohne.

Pak je tu váš nadřízený, který dřepí v trávě a se zaujetím se baví s nějakým mladým mužem v tmavě šedých šatech mladším než vy, s lukem přes rameno a několika králíky přes rameno.
Elf kývne směrem do kopců a mladík kývne hodí mu svůj úlovek vašemu nadřízenému a odejde směrem do kopců.
Elf něco řeže ve vysoké trávě, kde dřepěl.


Z úrovně Yenoféfina pasu se ozve hlas.
„Ahoj copak vypadáš tak šokovaně. Taky“

Když shlédne dolů, stojí tam hobit opřený o krátké kopí. Na jeho tváři je úsměv.

Slizové intermezzo

Více méně ještě než se rozmáchnu na prvního Sliza, tak se ke mě přitočí jedna z kolegyň. Otočí se za tím zataháním a vidím pš
Sí oči v ženském těle, ač díky šatům proti Yně je vidět vlastně nic.

"No pomůžu, ale zkus to prvně sama. Já sám to dělám prvně, takže taky jdu do neznáma a tak to v práci asi bude běžný.

Pokrčí rameny a svým obuškem ukážu na další Sliz. Zastávám názor, že nevydařená zkouška je nejlepší učení. Podle všeho podobné práce budeme dělat častěji, tak by bylo fajn si je osvojit.

"Psí pohled umíš, teď ještě ten obušek holka trénuj. Navíc zvládneš vše ne? "

Uvidíme jestli to byl ten druhý význam, na který upozornil Erwin nebo jen tloukla do větru. To první se na večer hodí, to druhé gilda nepotřebuje.

SLIZ

Dostaneme do rukou přihlášku a pro jistotu jsem si to ještě přečetla, abych si byla jistá, že je to přihláška a né nějaký test. Takže v klidu vemu papír a jdu ho vyplnit.

Jméno: Jeena Sinq
Pohlaví: holka
Věk: Devatenást
Rasa: půlelf
Povolání: Obchodník

Při psaní myslím na to, jak náš nový zaměstnavatel setřel tu husu, která se chtěla jen zašívat. Jo to na ní hned vodět, je to ten typ, co nechce nic dělat, jenom se poflakovat a nebo co vyděláva zlato přez postel. Hodím po ní pohledem a rozhodnu se, že stopro vypadá jako ta, co si vyděláva přez postel. Guilda na tom musí být opravdu špatně, když dají šanci i takové.

Z myšlenek mě vytrhne to, že ten hezký zrzek neumí moc psát. Diktuje svoje údaje, takže Barius, dvacetdva let, cleric. Hezký. Možná bych ho mohla někdy doučovat psaní, když by se vrátil z úspěšné mise. Dávala bych mu jenom ty lehké, aby se nezranil moc. Jenom tak trošku. Pár škrábanců nebo naražených kostí. To bych mu udělala čaj, učila ho psát a ošetřila mu ty škrábance, aby se ani náhodou nedostal na ošetřovnu k ní. Určitě by si na něj hned brousila zuby.


Pak se dozvíme pravidlá guildy, které jsou rozumné. A že nás čeká skouška. Donést deset jader slizů nebo pět rohů rohatých králíků. A že je musíme ulovit vlastnoručně. Pak skočí pro obušky a jeden mi skončí v ruce. A teď už přestáva sranda. Já chci být tady, né tam venku lovit příšery. Ten obušek je těžkej a všimnu si Yen jako mácha do větru. Když to zvládne ona, tak musím i já. Prostě musím.


Stojíme na poli a já koukám na elfa s otevřenou pusou. Počkat ... říkal, že je to toxické a rozleptá mi to kůži a maso? A já mám po tom mlátit obuškem, nebo do toho strčit ruku? Né ... ne ne ne ne ne ne ne ne prostě né. Podívam se na svoje ruce. Jsou hebké a jemné. Nikdy jsem nedělala nic těžkého, jsem obchodnice. Ano, toužila jsem být dobrodruh a zabíjet příšery a zachráňovat bezbranné ... ale ... nikdy jsem to nedělala. A vlastně teď už ani nechci.

Pranoslav mi popřeje hodně štěstí, možná si všiml jak jsem vyděšená. Beru to jako příležitost. Rychle ho doběhnu a zatahám za rukáv.
"Hele, ahoj, ehm ... nepomůžeš mi s tím prosím? Já to asi nedokážu." Házím na něj takové smutné psí oči, že by se z toho roztopil snad i kámen. Kručí mi v břiše, jsem hrozně unavená a ještě tohle? Určitě se toho slizu nechci ani dotknout. Je to ... ble.
A tak koukám na Pranoslava a ještě jednou dodám víc zoufale. "Prosíííím"

Zmatek, vztek a strach

“Zašívat?“
Vydechnu nevěřícně a cítím jak mě zaplavuje vlna vzteku.
Ty zatracenej idiote! Zašívat se na ošetřovně?! To ti na lidech vůbec nezáleží?! Jen jestli přinesou zlato?! Dýchej Yen. Dýchej. Můžeme tam dělat ve volném čase. Pokud zrovna nebudeme posílat někoho do nebezpečí, zašívat ponožky nebo brousit meč.

“Probodnuté srdce se vyléčit nedá.“ Hlesnu.

Bezmyšlenkovitě si od něj vezmu papír. Pořád ještě to odmítnutí nechápu. Zatřepu hlavou. Hluboký nádech. Hluboký výdech.
Jsem klidná.

To má být jako přihláška. Jméno, dobře. Věk při nástupu. Sice nechápu proč, ale dobře. Pohlaví? To je snad jasné.
Pohledem zajedu na Jeenu.
Dobře. I napsané pohlaví dává smysl. Někdy se to může těžko odhadovat. Stejně jako původní povolání.

Znovu se podívám na dívku.
Prosím. Napiš že jsi..ehm...žena. Nepiš nic jako: upravené, přírodní…
Je mi jasné, že kdyby dokázala číst myšlenky, hned by tu byly dívčí zápasy.

Jméno: Yenoféfa
Pohlaví: žena
Věk: 22let
Rasa: půlelf
Povolání: léčitelka

Poslouchám instrukce jak to mají dobrodruzi. Přijde mi, že se snadněji dostanou ke slušným penězům, ale zase to mají s rizikem zranění či smrti.
Ale určitě mají léčení za dobrou cenu. Pár stříbrných za vyléčení moru nebo propíchnutého srdce.
Říkám si v duchu posměšně a představuji si dobrodruha, který s probodnutým srdcem peláší cestou necestou až k rytířům.

Vezmu si od elfa obušek. Je těžký. Na mě až moc. Zkusmo jím mávnu do míst, kde nikdo nestojí a mám dost práce abych nešla za ním.
No potěš.

Poslouchám vysvětlování k čemu se hodí rohatý králík. My vždy používaly převážně rostliny. Části zvířat úplně minimálně a ještě jen v kritických chvílích.
Představa, že zabiju králíka, myslící bytost, jen tak, se mi hnusí.

S hrůzou a odporem zírám na sliz. Představa, že by mi tohle spadlo na holou kůži je strašná. Ani by to nemuselo leptat. Po těle mi naskočí husina a já se oklepu.

Druhý způsob zabití slizu rozhodně není pro mě. Ono ani ten první.
Vnímám, že elf ještě něco říká i dělá, ale už se to netýká slizu. A nějaká zelená postava kdesi daleko mě teď nezajímá.
Najít světlý sliz. Nešlápnout do něj. Trefit ho obuškem. Jestli minu, letím. Možná poletím i tak. A pak...sáhnout do něj. Bohové proč já?

Pomalými krůčky vpřed!

Přišlo mi zajímavé okamžitě říct, že se někdo někde chce zašívat. Právě se zde řeklo, že gilda nemá školené ošetřovatele a tady jsou dva, kteří se okamžitě pro gildu přihlásili a nabídli se že pomohou. Z mého pohledu je to rozhodně dobrý vkrok do gildy, ale nejsem tady zjevně povolený. Evidentně elf je povolanější, takže ty dva smete jak smítko z ramene. Vzal jsem si tedy papír a pero a začal psát.

Jméno: Pranoslav Adarský
Pohlaví: muž
Věk:22
Rasa: člověk
Povolání: Recepční

Slyšel jsem, že Barius, má problém s psaním ,což je něco co se dá naučit. To by asi taky mohl být úkol dobrého recepčního, aby pomohl dobrodruhům se zlepšovat. Další zápis do mého v tuhle chvíli nedostupného zápisníku. Odevzdal jsem svůj pergamen a brk. Barius otázky nemá a já žádné taky nemám, ale mě otázka nepříslušela. Naopak jsem přijal ten obušek, který byl v mých rukách poměrně nepatřičný. Nebudu tvrdit, že jsem nikdy neštípal dřevo nebo nezatlouknul hřebík, ale velké předměty v mých rukách prostě nevypadaly dobře. Ve dveřích nechám dámy prvně projít a potom projdu sám.


Následoval jsem elfa a poslouchal. Nasávat informace to je něco pro mě. Tedy chvilku jsem přemýšlel proč by měl recepční umět lovit slizy a rohaté králíky, ale jelikož máme nedostatek lidí a tohle jsou důležité přísady, tak to asi spadá do té kategorie, že si přivyděláváme a děláme co je zrovna potřeba. Další informace jak zabíjet slizy byla zapsána a i názorně předvedena. Takhle to vypadá velmi opravdu jednoduše.

"Takhle to vypadá opravdu jednoduše."

Protočím v ruce obušek, ale jistý si moc nejsem. Celkem závidím elfovi jeho rukavici, která se rozhodně hodí, když se chceš hrabat ve slizu, který je takhle toxický jak nám bylo zmíněno. Co by mě zajímalo teda víc možná než to jak se zabíjí sliz, tak jak udělal ten rychlopohyb a proč chodí tak potichu. To bych se možná někdy chtěl taky naučit.

"Pokud on je takový se zmrzačenou rukou, tak ty by ses to se dvěma taky mohl naučit."

"Hodně štěstí dámy."

Popřeji ze slušnosti dámám a jdu se podívat po nějakém tom slizu, který bych mohl roztlouct. Nejlépe samozřejmě nějaký světlý a nejméně toxický. Vyndávat jádro bude těžké, ale hodlám si pomoci obuškem a případně odtrhnu kus košile a obalím si ruku, jako rukavici.

Zkouška a první kroky

Zadívám se na ženu, která se ozve, že by ráda na ošetřovnu. Hádám, že po elfových slovech rychle přijde o onu ráznost, s kterou se k dané práci hlásila. Já osobně ještě zatím nesvedu vyléčit probodnuté srdce, i když teoreticky s dobrým vybavením. Zpomalit krvácení a celkově tlukot srdce pomocí medikamentů a následně vyléčit ránu na srdci. Pokud by nebyla příliš velká, tak by to šlo, ale také je zde dost velká šance, že by se mi to nepovedlo, jelikož jsem to zatím nikdy nedělal a tohle je čistě odhad.
U moru bych si musel vyžádat pomoc alchymisty k určení vhodných přísad na lék. Magií to totiž nesvedu.

"Se psaním mám trochu problém. Podepsat se svedu, ale bude lepší, když zbytek obstaráte vy." Za tohle se dosti stydím, neb bych měl být schopný psát, když dovedu číst. Jednou z důležitých činností učňů je naučit se přeci jen svaté texty a to by šlo opravdu špatně, když by se je museli učit pouze tak, že jim je někdo přednáší, což se moc často neděje. Některé modlitby ani nehrozí, že by někdo slyšel v chrámu. Třeba taková modlitba před bojem, kde se žádá o světlu v nadcházející hodina a boží vedení.

Nadiktuje tedy své údaje, které jsou potřebné pro mé přijetí.
Jméno: Barius Uzhavor
Pohlaví: muž
Věk:22
Rasa: člověk
Povolání: Clerik

Dále si vyslechnu informace ohledně dobrodruhů.
Nejde o nic nesrozumitelného. Když se mi bude dařit, tak mohu postupovat, když ne, tak zaplatím poplatek. Práci mohu vzít pouze takovou, na kterou stačí moje hodnost a především je třeba ctít pravidla, což pro mě není žádný problém, jelikož sám musím dodržovat některá pravidla, která přináší má víra v bohyni.

"Za mě všemu rozumím."
Pokývnu hlavou. Očekával jsem, že bude nějaký vstupní test. Doufal jsem sice v něco méně násilného, ale co se dá dělat. Minimálně u slizů nebudu cítit moc vinu, když je připravím o jejich životy.


Vydáváme se tedy na pole, kde má proběhnout má zkouška a také mají být zjevně otestovány dovednosti nových recepčních.
Poslouchám výklad a pozoruji představení, během kterého jsou zabiti dva slizové. Druhý způsob je jistě lepší, ale nechce se mi zde kvůli tomu plýtvat magií, aby jsem si obalil ruku ochranným kouzlem. Bude lepší se sehnat později rukavice, které stejně budu muset sehnat, jelikož mé aktuální vybavení se na dobrodruha opravdu nehodí.

Chystám se vyrazit, když zpozoruji, jak elfovi vypadne proutek. Je na tom něco zvláštního, ale nehodlám se tím moc zabývat. Když si však povšimnu dýky, tak mi dojde, že spíše, než mu vypadla, tak jí hodil a pouze je dost rychlý, než aby si toho někdo z nás všimnul, ale to je pouze teorie.

Raději se rozhlédnu po nějaké modré hromádce, kterou bych seznámil se svojí holí. Nemělo by to být složité. Když tak uvažuji, tak bych se mohl pokusit i z těla slizu jeho jádru vyšťouchnout ven, na což by byla zapotřebí správná pozice. Nejdříve se, ale pokusím některého zabít klasicky, aby jsem zjistil jak jsou vlastně odolní a jak to bude složité.

Zkouška a první kroky

Elf si klidně vyslechne vaše prohlášení a kývne hlavou.

„Vaše touha zašívat se na ošetřovně vás ctí, ale zeptám se vás dokážete vyléčit probodnuté srdce nebo hlívičný mor?
Nechápejte mne špatně samozřejmě, že vám nebude bránit pracovat na ošetřovně, ale prostě osobu pouze čistě na ošetřovnu nepotřebujeme.
Ale popojedeme.“

Vytáhne zpoza pultu papír a každému krom Bariosovi dá papír.

Jedná se o formulář. Elf pokračuje.

„Prosím vyplňte si. Jméno, pohlavý, věk, rasu, povolání, abychom vás mohli zavést do hzáznamů gildy.“
Pohlédne na Bariuse.

„Umíš psát? Pokud ne nadiktuj my stejné informace jako jsem chtěl po nich.

Jinak něco k fungování dobrodruhů. Ročně musíš ročně udělat mise za 20 zlatých nebo zaplatit stejné množství zlata pokud se rozhodneš se flákat.

Máme úrovně dobrodruhů od nejnižší měděné, bronzové, železné, ocelové, stříbrné, zlaté, platinové a orichálkové. Všichni začínají na měděné úrovni a po té co splní mise za svůj roční poplatek, mohou zažádat o povýšení u své recepční.

Co se práce týče, vybereš misi v souladu se svou recepční a pokud jej příjme můžeš jí plnit.

Také zde můžeš prodávat suroviny a jiné materiály co najdeš na misi.

Jinak misek končí tím, že podáš hlášení své recepční a ta ti to odsouhlasí.

Musíte se řídit pravidly gildy ty jsou následující:

Slovo je zákon nezáleží zda jsi ho dal žebráku či králi
Poslouchat nadřízené gildy
Cizí kořist je nedotknutelná
Nezabíjet zbytečně myslící tvory
Nebrat mise za zády gildy
Cizí kořist ti nenáleží
Na štítek jiného dobrodruha se nesahá, pokud není mrtvý. Pokud je, je zvykem jej donést jeho gildě a je s tím spojena drobná odměna.

Jinak než vstoupíš do gildy máme tu vstupní zkoušku musíš zabít a donést buď deset jader slizů nebo pět rohů rohatých králíků. Nemusíš je zabít v přímém boji, ale musíš se na jejich zabití podílet a nesmíš si ten materiál koupit.

Dotazy?“

Pak pohlédne na ostatní.

„Když náš budoucí kolega přišel jak na zavolanou pojďme si udělat výlet.
Pojďte za mnou. Vy prosím na okamžik vydržte.“

Poslední věta patří k Bariusovi a Ervin obejde dozadu je slyšet vrznutí dveří.

Za okamžik se vrátí a v rukou nese tři pokované obušky, které vám podá.

„Pro vaši obranu vám je zatím půjčím, snažte se jimi neomráčit.“

Pronese pobaveně, natáhne si na zdravou ruku koženou rukavici a přeskočí pult.

Přičemž vás zarazí, že při tom neudělá žádný zvuk ani při dopadu.

Rázně se vydá ke vchodu, jen křikne.

„Kdyby mě někdo sháněl jsem na polích za městem. Tak jdeme všichni.“

S tím se vydá ven.

Počká venku až ho dojdete a pak se dá do chůze a mluví při tom.

„Normálně to nedělám a nechám nováčky se v lovu patlat sami, ale když tu mám tolik nových recepčních udělám výjimku. Začneme rohatým králíkem, jedná se o odrůdu králíka, jen jak už název napovídá má uprostřed čela malý asi decimetr až dva velký roh. Jenž je jednou z základních přísad do různých lektvarů a pomocná složka k výrobě všeho možného. Maso je jedlé a kůže není otrávená.“

Opět vás trochu zaráží, že jak rázuje ve svých vysokých botách po dláždění je jediný zvuk co vydává jeho mluva.

Vzhledem k tomu, že vaše gilda je doslova pár kroků od brány jste brzy venku z města. Stráže si vás jen změřili pohledem, ale když si všimli kdo jde před vámi prakticky vás ignorují.


¨

Zastavíte se na prostoru před městem, trochu dál od brány, po cestě váš průvodce ulomí větevku z keře.

Všimnete si, že zde zápasí s různou úspěšností přibližně deset dobrodruhů s králíky a slizy.

Evras ukáže na hroudu světle modrého želé jenž se pomalu plazí ani né deset kroků od vás.

„Toto je sliz, podle barvy poznáte jak silnou kyselinu produkuje. Čím temnější barva tím silnější kyselina a má i další schopnosti. Jinak ikdyž tito nejsou moc silní pořád dokáží velmi rychle rozleptat kůži a maso, pokud se na něj dostanou. Tady na rovince je to snadné, ale pokud vám něco takového spadne za krk nebo na tvář z větve budete mít problém přežít.

Proč jsme ovšem tady. Sliz je snadné zabít dvěma způsoby.

Prvním. Přímí úder na jeho jádro.“

Pronese a bleskově se přesune až k hroudě želé prudce udeří, jeho větévka rozsekne sliz, ozve se křupnutí. Téměř okamžitě se sliz začne rozkládat a roztékat do šířky. Elf pár okamžiků počká a pak z nej vytáhne malý úlomek asi velikosti článku malíčku světle modré barvy.
Pak přejde opět k vám.

„Druhý je poněkud nebezpečnější, ale výnosnější a sice to vyrvat mu jádro.“

S tím tentokráte pomaleji přijde k jinému slizu. Přehodí si větévku do zmrzačené ruky a pak zdravou udeří prudce jí vrazí do slizu a vytrhne malinký klenot velikostí dvou článků malíčku.

Opět se k vám vrátí, zatímco oklepává sliz z rukavice.

„No pane Bariusi vy se nenechte námi zdržovat a vy zbytek se pokuste ulovit alespoň jeden sliz, není to opravdu těžké.“

Najednou se jeho zmrzačená ruka rozmlží a větévku která najednou začala padat chytí taktak asi po půl metru.

Vy si v dálce všimnete něčeho zeleného jak se skácelo do trávy asi padesát metrů od vás.

„No zdá se, že jsem ztratil dýku, jdu se po ní mrknout za okamžik jsem nazpět. Zatím zkuzte něco ulovit.“

S tím se rychle vzdálí a vy si až když odchází, že mu opravdu z pouzdra zmizela jedna z dýk.

NOVÁ PRÁCE

Ervin řekne něco o dvojsmyslech a já se na chvili zarazím. Řekla jsem něco co špatně pochopil, nebo řekla něco ta fuchtle vedle mě? To je fuk, stačí mi to jako upozornění ... že moc mluvím. Pokusím se malinko uklidnit.
Hodně věcí mě tady rozptyluje, proto se nemůžu soustředit jenom na to co Ervin říká a prostě se nechám unášet řekou a uvidím jestli na tu práci mám.
Když ale Ervin prohlásí, že nás bere všechny, tak bych radostí křičela na celou místnost. A dokonce i ta Yena chce raději na ošetřovnu než na recepci. Přesně, tady na ty tvoje dudy stejně není nikdo zvědavej.

Tak se prostě klidně nadechnu a řeknu s potláčaným vzrušením.
"Ano, ja to beru." Co mám dělat? Utírat stoly? Pustiť se do papírů? Zametat? Seznámit se se všemi co tu sedí? Čekám na pokyny.