Gilda

Pochopení? Vlastně si nejsem jist kvůli čemu ten samotný souboj probíhal. Na to, že se považuji, za vcelku inteligentního jsem vlastně celkem tupec, ale ano nějaké ponaučení bych si z toho přeci jen mohl vzít. Minimálně fakt, že cesty se mohou různě protnout a následovníci jedné strany se mohou setkat jako nepřátelé, když tomu okolnosti přispějí, ale to bych si jako to hlavní z toho opravdu brát neměl. Hádám, že lepší bude si nad tím pak někde sednout a chvíli meditovat nad událostmi, kterých jsem se "účastnil".
"Samozřejmě." Odvětím tedy, jelikož když se to tedy tak shrnutě vezme, tak ano.

Rozloučím se s Mistrem a také knězem Boha moru, aby jsem mohl jít k oltáři mé Paní a provedl ranní modlitbu, skrze kterou mi Paní sesílá své požehaní v podobě zázraků, které mohu během dne udělat.

Ve finále se pak lehkým poklusem přesunu do Gildy. Měl jsem sice v plánu tam jít až mnohem později, jelikož mám ještě hodně věcí, které jsem chtěl udělat, ale jakýsi pocit mi velel, že by nebylo na škodu se tam předtím přeci jen stavit. Možná se zeptat více na výpravu, která se má chystat.

Nakonec se setkám opět se zástupcem boha Moru, který měl asi po cestě nějaké záležitosti, nebo šel opravdu velmi pomalu kvůli Slunci, jinak nevím, jak by jsme se mohli setkat, ale přesto se nyní setkáváme.

Gildy už od vstupu působí zcela jiným dojme, než když jsem tu byl předešlý den poprvé. Z toho co vidím se zdá, že se zde setkají dvoje strany, které asi. Budou vyjednávat, nebo něco takového? Bude se snad účastnit výpravy ještě někdo další, nebo se něco stalo během večera?
"Tohle nevypadá zrovna dobře." Prohodím k zástupci boha Moru, když se rozdělujeme.

Strnulé pohledy naším směrem mě donutí ohlédnout zda nepřekážím v cestě někomu důležitému, komu bych stát v cestě určitě neměl, ale po chvíli mi dochází, že to je kvůli mému společníkovi, ale to pouze do chvíle, než si povšimnu i třetí osoby, která minimálně na pohled vypadá mnohem více nebezpečně, nebo tedy spíše nevlídně, než můj doprovod, který je zdá se z místního přivítání opravdu nadšený.

Prozatím se držím poblíž mého společníka a pokukuji kolem, zda někde nezahlédnu něco ohledně expedice.

Gilda

Khurtsova reakce mě poměrně vyplašila, takže jsem začal očima těkat po okolí, ale tady všichni vypadali v klidu, takže jsem se pokusil uklidnit taky. Prohlížel jsem si nově příchozí a přidával si na seznam další položky, které sice neměly jména, ale měly obličeje. Teda kromě toho morového doktora, který jí měl schovanou pod maskou.

"Takže už se tu stalo něco takového? Že při zasedání naší "rady" sem někod vběhl a rozhodl se to tu napadnout? To je absurdní."

Mluvím víc potichu, nemám moc potřebu to tady rozeřvávat, protože se sám spíše potřebuji srovnat s tím, že by se něco takového mohlo stát. Každopádně ten hobit, který šel nahoru do salonku měl zajímavou ruku. Za tou se rozhodně potáhne zajímavý příběh. Někdy se ho taky snad dozvím a přidám do kolonky. Teď jsem z celé té situace byl akorát tak nesvůj.

"Dobře."

Zareaguji na jasný povel, který mě trošku vytrhne z té letargie kam mě odeslal Khurts s tím jeho výstupem. Za pultem byly věci připravené trošku jinak než včera a dávalo to tušit, že Khurts má tušení a nemá ho sám. Z toho co říkal Stín se to dá dedukovat. To co se nám stalo včera je prostě velký problém a dá se očekávat, že na to bude někdo reagovat. Podíval jsem se na vývěsky a dal jsem se do práce. Potřeboval jsem něco dělat. Na uklidnění to bylo dobré. V rychlosti prolétávám tabulky, aby se podíval jaký záběr misí máme.

"Víš, že se budeš muset naučit bojovat že jo?"

Tahle myšlenka byla neodbytná. Doufal jsem, že nebudu muset...

Gilda

Do haly vejdou další dvě osoby a opět se na ně sveze všech přítomných. První je vysoká postava v šatu morového doktora a třemi zelenými kruhy co má vyšité na rameni, které nezdravě žnou i proti slunci ve které stojí.
Muž se zpod masky zasměje.
„Teda takové příjemné přijetí jsem nezažil ani včera změnilo se něco?“

U pultu recepčního stojí krom elfa i trojice lidská žena, ještěrec a Pranoslav.
Elf kývne na nové příchozí.

„Nestůjte tam tak, blokujete dveře.“

Najednou se dvojicí ozve zvuk otáčení ozubených koleček a stane za nimi hobit kost a kůže v dlouhé kurtě temně rudé barvy, jeho hlas zazní tiše ale autoritativně.

„S dovolením.“

Projde kolem dvojice přičemž doktora musí jemně odstrčit, protože v prvním okamžiku když se ohlédne ho prostě kvůli jeho velikosti nevidí. Všichni vidí, že konečky prstů co mu vyklouznou na okamžik zpod kutny, jsou jako by ze stříbrnomodrého kovu.
Střelí k pohledem po celé hale i vzhůru a pomalu se zvukem otáčených koleček dojde k pultu.

„Vidím, že bereš schůzi více seriózně než minule.“

Elf se ušklíbne.

„Minule se tu neváleli hromady mrtvol po městě. Ostatní tu už jsou krom svolavatele a tady přítele, čekají nahoře v salonku.“

Hobit kývne a vydá se nahoru po schodech.
Elf využije času a otočí na vysvětlení dotazů.

„Ano a ne. Stoly zde jsou kvůli možným návštěvníkům, kdyby seděli všichni rozházeni jako minule, dostali by se do křížové palby. Takto naši budou moci střílet bez váhání.“

Z hora se ozve ženský hlas skoro veselý a od jednoho ze sloupů v patře se odlepí dívka, kterou Arielle a Pranoslav poznali včera na poli je to Miriam.

„Jsi paranoidní. Tak blbý, aby něco zkusili tady v hale gildy, teď když jsou zde hlavní představitelé.“

Všichni vidí, že se usmívá ale v ruce má dlouhý skládaný luk.
Elf protočí zorničky.

„Také jsem nemyslel, že by byl někdo tak blbej, aby přepadl členy naší gildy tři minuty od ní kousek od kasárny stříbrných, je lepší být připravený. Vy dva pojďte sem.“

Ukáže na dvojici recepčních a na místa vedle sebe.

„Zatím rozvěsíte dnešní mise. Pak mám nějaké info k expedici.“

Pak se usměje na Arielle.

„Jak se dnes spalo v novém bytě?“

S tím trochu zakloní a čeká na odpověď.