Recepce či ošetřovna?

Jeena mě propaluje pohledem. Mám pocit, že my dvě přítelkyně asi nebudeme a kávu si s ní dám jen případě, že budu nadopovaná protijedy.
A pak se otevřou dveře a v krátkém sledu vstoupí dva muži, kteří sem na první pohled vůbec nezapadají. Hlavně tedy tím, že mají všechny údy.

A zatím co se Jeena snaží získat místo recepční, já z něm pomalu couvám. Nejsem si ani trochu jistá, že by to byla práce pro mě. Je to úplně mimo můj záběr.

Zmínka o léčení je přijata zvláštně. Jak Ervinem, tak zbytkem osazenstva. A stejně tak mnich.
Zvědavě se na něj zadívám.
Ervin položí otázku, zda do toho jdeme. Váhám jen okamžik, ale i toho krátkého okamžiku využije mnich a nabídne se na ošetřovnu.

Na okamžik se zarazím a v tu chvíli se cítím asi podobně jako před chvílí Jeena. Okradena o svoji chvíli.
Bude tam práce pro dva? Hádám, že asi ne. Ale dokud se nezeptám, nebudu vědět.
Letí mi hlavou.

Tak ty se vyznáš v léčení? Skvělé. Třeba bych se mohla něco přiučit. Každý ždibec vědomostí se počítá.

“Přiznám se, že ač to zní zajímavě, jsem na tom podobně jako on.“ Kývnu směrem k mnichovi a vrátím pohled k Ervinovi.
“Jsem léčitelka. Myslím, že bych gildě byla prospěšnější na ošetřovně než jako recepční.“
Řeknu zvolna. Jedna z věcí, která mi asi chybí je dravost jakou vládne Jeena. Ona je divoká nespoutaná řeka. Já malý lesní potůček.

Vycházející Slunce

Při otázce ohledně ošetřovny zpozorním, jelikož je dosti jasné, podle atmosféry, že nepůjde o úplně moc příjemné téma a jak se ukáže, tak ani moc není. V hlavě mi to však vykouzlí novou myšlenku, která se postupně mění v nápad, který je možná božím záměrem a také možná ne. I když kdo ví. Spatřit cesty boží je umožněno pouze vyvoleným a tím já s největší pravděpodobností určitě nejsem.

Ještě chvíli poslouchám, až se elf po chvilce odmlčí a podívá se na mě.
Pousměji se a lehce se ukloním.
"Z celkem prostého důvodu původně. Chtěl bych se stát dobrodruhem, ale jak jsem vás vyslechl, tak by se vám hodil někdo na ošetřovnu, pokud jsem dobře slyšel. Nejsem sice mocný klerik, ale vyznám se dosti v léčitelství."
Odmlčím se a vyčkám odpovědi, pozorujíc reakce okolí.
Musím si to promyslet. Stát se dobrodruhem, nebo léčitelem? Obojí by bylo dobré, ale šlo by obojí najednou? To nemám tušení, ale stačí, když to pak s elfem proberu a třeba najdeme společnou řeč.

Přednášíme

Všiml jsem si nově příchozího, ale nějakým způsobem jsem mu nevěnoval moc pozornosti. Mojí plnou pozornost vyžadoval elf a jeho sypání informací a odpovědi na naše otázky. Podle všeho je to velmi zkušený muž. Trošku jsem nechápal tu snahu co nejvíce mu vlézt do zadku. Osobně si myslím, že to spíše může uškodit než pomoct, ale každý má svůj styl ucházení se o práci. Podle všeho co Ervin říkal, tak systém přidělování úkolů má svůj řád a smysl. Jsou pak samozřejmě doplňující otázky jestli dva bronzoví nebo tři udělají jednoho stříbrného nebo podobně, ale to věřím budeme řešit během případné práce. S tou ošetřovnou to bylo evidentně šlápnutí na dost bolavé místo gildy, což jsem si zapsal do mentálního deníčku. Podle všeho se tady o tom nemluví a chtělo by to nějakého toho léčitele sehnat. To by mohl být dobrý bod jak si v gildě šplhnout. Pokud by se mi povedlo sehnat sem nějakého léčitele, tak by se gilda jistě odvděčila. Nevědomky jsem se usmíval, což mě hned přešlo, když mi elf vysvětlil, že se pletu v odhadu, kde vykrvácela gilda.

"Těsně vedle. Měl jsi dvě možnosti a vybral sis tu špatnou."

Radši jsem to nekomentoval, protože nemám rád vlastní selhání. Proto se zaujetím poslouchám co a jak je s placením. Netvrdím, že to jsou nějaké závratné velké peníze, ale pořád to jsou peníze a když vezmu v potaz, že gilda má volné pokoje, tak se dá ušetřit i si vydělat. Ten systém, který měli nastavený mi dával smysl. Zároveň bylo skvělé, že gilda myslí i na to, že někteří zaměstnanci mají málo peněz a můžou si přivydělávat v dalších záležitostech gildy. Věnuji teď už delší pohled nově příchozímu, když ho elf označí za uctívače Gracelet. Je reálné, že je to vyslanec z chrámu a potřebuje něco od gildy.

"To je přesně ono! Když se rozhodneš lézt rovnou někomu do zadku."

Kdybych mohl rozpažím ruce a ukážu na dotyčnou dámu, ale takhle mlčím. Teď se to nehodí. Podmínky se mi líbily. Gilda mi zajistí ochranu a já budu pracovat pro gildu. To je prostě fér, takže za mě nebylo o čem přemýšlet. Já jsem sem přišel, abych se stal členem gildy.

"Pokud Vy berete mě, já to beru určitě pane!"

Pokračující přednáška

Elf během hovoru přejede pohledem na Bariuse a Pranoslava, ale monolog nepřeruší.

Na otázku Yenoféfy ohledně misí , pokývá hlavou a pronese.
„Ano budete mít na začátku vám budeme pomáhat, navíc vzhledem k tomu , že jste tu tři budete minimálně na začátku spolupracovat.
Také máme úrovně dobrodruhů i misí, jednoduše řečeno bronzovým dobrodruhům budete dávat bronzové mise. Navíc tu máme jednoduše řečeno seznam misí k odpracování.“

Při otázce na ošetřovnu máte pocit jako by se v místnosti ochladilo a po prohlášení Pranoslava i místnost utichne.

Ervinovi trochu zaškube obočí, ale pronese klidně, ikdyž odměřeným hlasem.

„No mi sice máme ošetřovnu jako takovou, ale nemáme personál co by se o ní staral, takže jí nemáme otevřenou. Máme tu nějaká léčiva pro případ nouze, ale většina z našich dobrodruhů chodí do kaple Frey nebo k doktorovy stříbrných rytířů.

Jinak pan Pranoslav se poněkud plete. My jsme nevykrváceli na pláni, ale v železné kleci. Naše gilda, jako konec konců drtivá většina, odpověděla na volání království a poslala spoustu našich členů proti kaldariským fanatikům.

Náš problém je bohužel ten, že jsme nikdy neměli jako personál jen krásné tvářičky, ale naši členové měli přidanou hodnotu. Tedy dokázali opravovat zbraně, léčit, míchat lektvary nebo zjišťovat informace na větší vzdálenosti. Jaká byla životnost bojovníků v tom tažení asi víte sami.“

Pronese a mimoděk pohlédne na zmrzačenou ruku, pak se oklepe a pokračuje.

„Ale k vaší otázce. Tady to je trochu složitější, základní mzda jsou 3 zlaté na měsíc (1 zlatý=10 stříbrných, za 1 stříbrný se dá koupit pokoj v hostinci i s jídlem) .

Plus máte 1% ze zisku gildy z každé úspěšné mise vašich svěřenců.

Také je tu každý měsíc něco jako soutěž mezi recepčními, kdy vítěz či vítězka dostane odměnu jejíž výši určuje hodnota splněných misí všech zúčastněných. Což i při měďáku za bod dá navíc vždy alespoň zlaťák nebo dva.

Také pokud budete pomáhat v našich řekněme dílnách budete dostávat peníze navíc za odvedenou práci. Toto je tradičně největším zdrojem příjmů našeho personálu. Tedy bez urážky, personálu na nižších úrovních.

Ale pozor za neúspěšné mise vašich svěřenců se vám strhávají body a pokud se někdo smrtelně zraní či zemře jste v mínusu a ten mínus se také započítává do celkového hodnocení. Když bude celkové záporné sníží se vám o tu hodnotu váš plat.

Je to taková jednoduchá pojistka, aby recepční neposílali na mise na které očividně nemají. “

Opět se odmlčí se a pak pokračuje ale směrem k Bariovi.

„Copak přivádí uctívače paní tmy sem do naší drobné gildy?“

Při prohlášení jeeny se trošku nuceně usměje.

„Já nemám spolupracovat s žádnou rasou prosím byl bych rád, kdy se dámy zdrželi, alespoň na veřejnosti dvojsmyslných prohlášení.“

Poslední část věty pronese šeptem, aby jste to slyšeli jen vy, ale pohled upíná na ramena jednoho z kvapně odcházejících dobrodruhů.
Jen šeptne spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného.

„To si zapamatuju.“

Pak ale se usměje a pokračuje.

„Jak jsem řekl, máme nedostatek personálu.“

Rozmáchne se rukou kolem sebe a pokračuje.

„Já mohu najmout i tucet lidí na pozice recepčních a stejně pro ně najdeme práci, pokud budou splňovat požadavky.“

S tím se odmlčí než pokračuje.

„ Jako recepční se stanete členy gildy, mezi pozitiva je, že se na vás přestane vztahovat daňová povinnost, daně za vás bude platit gilda. Ovšem budete omezeni tím, že bez povolení našeho gildmistra nebudete moci podnikat a bude na vás pohlíženo jako na řadové členy gildy.
Takže, když budeme mít skvělou pověst a postavení, budete oslavování a když naopak tak na vás budou házet rajčata.“

Pronese klidně a mírně se usměje.

„Berete tedy tu práci.“

Odmlčí se a čeká na odpověď.

Stojím tam a poslouchám vše co by se mi mohlo hodit. Jenomže mluví ta fiflena a dobře že se tam nenaparuje, kde a s kým pracovala.
"Jmenuji se Yenofefa a byla jsem učenkou u bla bla bla." Paroduji ji ve své hlavě s dost protivným přízvukem. Nesnáším ji a ani ji neznám. Ona ... má přednosti a ještě k tomu má skušenosti od bůh ví koho. Ona mi to určitě vyfoukne!

Ale pak začne mluvit Ervin a mluví hodně.
Za prvý, mají tady volné pokoje, to je super. Nebudu nikdy pozdě v práci, protože budu bydlet tam, kde pracuju. K žádný ženský s dětma nejdu, já a deti moc dokopy nejde.

A pak příjde to hlavní. Opravdu se snažím soustředit, ale strácím se v tom. Co vlastně bude moje práce? Jenom tady stát a radit bojovníkům který úkol si mají vzít, jak ho splnit, a pak ještě jaké vybavení si vzít? Jako, to bych zvládla, ale doprdele jak to všechno mám vědet? Já jsem nikdy nebojovala! Příšeru jsem viděla jenom z dálky, ale jdu do toho. Já se všechno naučím a budu prostě doufat ,že kvůli mě nikdo nezemře.

Ervin dokončil a já potřebovala vteřinu na uložení všeho co mi do hlavy teď nacpal. Yenofiflena byla rychlejší a už zas na Ervina vypuluje ty sví melouny. Doslova mu je cpe do ksichtu a schválně s nima nadhazuje jak mluví. Je trapná.
A já tam stojím, sotva dovidím za pult a poslouchám jak si to Yenoféfa už pokládá za svoje.
On mluvil na nás obě, né jen k tobě ty huso! Propaluji jí zlým pohledem.

A jasně, když je latrína už úplně plná, tak příjde někdo další a ještě tam pořádně naloží.
Pranoslav se taky uchází o tuhle práci. Mě asi picne! Proč teď? Proč né o deset minut? A už se ptá na plat.
Halooo já jsem tu byla první! Co je tohle za bordel?

A pak se u pultu objeví ještě někdo. Vysoký muž. Hodně fešák, když jsem se na nej v zoufalství podívala, tak jsem na chvilku zkameněla. Já na vysoké zrzky hrozně letím. Ale má na sobě nějaký hábit, takže to asi bude kněz, nebo mních, nebo bratr bůh ví čeho. Takže ruce pryč. Nepotřebuju se zaplésť s nějakým fanatikem.

Odlepila jsem od něj zrak a přísně se podívala na Ervina.
"Ervine." Oslovila jsem ho, protože na jména mám paměť. A jsem hrozně hladová a utahaná, o tuhle práci nechci přijít, protože nemám kam jinam jít.
"Zvládnu všechno co se ode mne bude očekávat. Naučím se cokoliv a lepší zaměstnakyni ode mne neseženeš." Jo to je hezké, ale tohle ty Yenoféfy dudy nepřekoná, proto vytasím svoje největší eso. "A ovládam magii, takže budu moci lidem radit i z tyhle strany. A jsem elfka .... napůl, takže se nám určitě bude spolu dobře spolupracovat."
Ah, to jsou hrozné argumenty. Jsem zoufalá a asi bych už měla zavřít zobák, protože se nechci ještě víc strapnit.

Vycházející Slunce

Ranní promluva s knězem Matiasem byla velkým přínosem pro mou duši. Bylo od něj velice milé, že mě u sebe nechal těch pár nocí přenocovat. Je to opravdu čestný člověk a mám obavy zda budu schopen mu někdy jeho laskavost oplatit.
Naše rozmluvy byly vždy dlouhé a probírali jsme mnoho témat. Dnes ráno jsme však probírali jedno jediné a sice můj nástup, jakožto dobrodruha. Nejsem žádný bojovník, jako jsou třeba paladinové. Jsem jen prostým klerik, který jak doufá zažije trochu vzrušení v životě, pomůže lidem, kteří to potřebují a těm, kteří chtějí pomáhat ostatním. Navíc z toho budou i nějaké peníze, za které bych si následně sám mohl pořídit nějaký skromný příbytek a nemusel již obtěžovat bratra Matiase, i když se zdá, že se mu moje přítomnost zamlouvá.

"Nechť tě Gracelet provází." Loučím se s ním a vydávám se na cestu od jihovýchodní brány, kde kněz přebývá.
Jsem mu vděčen za to, že mě u sebe nechal složit hlavu a pomohl mi se rozhodnout jak dále naložit se svým životem. Sic jsem musel slíbit, že nebudu zbytečně riskovat, ale to jsem nikdy neměl v plánu.

Za lehkého klepání mé hole mě mé cesta vede přímo k Cechu, jehož jméno jsem si zapamatoval již první den, co jsem do tohoto města přišel. Právě i v ten okamžik mi byla vniknuta ona myšlenka, kterou jsem si však nechával dosti dlouho uležet v hlavě, než se z ní stalo něco použitelného, co jsem mohl následně podat svému rozumu na nějaké to zvážení. Je sice hodně jedinců, kteří se řídí především citem, ale po mé minulosti jsem se rozhodl, že bych se měl více zaměřit na starý dobrý selský rozum, kterému občas lidem schází.

Chystajíc se přijít dovnitř kráčím k cechovním dveřím, když v tu si povšimnu papírů, které jsou na dveřích vyvěšené. Osobně to mohu brát pouze jako boží znamení, že kráčím správnou cestou.
Otevřu dveře a vcházím do rozlehlé místnosti, která zjevně bude sloužit, jako hlavní místnost pro shromáždění a vyřizování dokumentů a dalších podobných věcí, které jsou třeba k podání a přijmutí zakázek, či úkolů.

Více než vzhled místnosti mou pozornost zaujmou jedinci sedící u stolu, kteří si zjevně již prošly krutými boji, neb jejich těla to odnesla patřičnými památkami, které spíše zanechali a bojišti.
S holí v ruce se k nim lehce přiblížím, aby jsem prohlédl zranění, která si jedinci nesou. Zatím se nepouštím do přímé konfrontace, jelikož jejich pohledy mluví sami za sebe.
Otáčím se tedy od nich, aby jsem se podíval směrem hlasitější skupinky, která se schází poblíž stolu, kde zjevně pracuje hlavní úředník.
Rozejdu se směrem k nim. Avšak místo toho, aby jsem šel přímo k nim, tak se opřu zády o pult a rozhodnut vyčkávat a nerušit, dokud zde nebudou všechny potřebné věci vyřešeny. Nikam přeci jen nespěchám a není tedy důvod, aby jsem na úředníka nějak tlačil, či naléhal, aby mi věnoval pozornost.

Příchod na Přednášku

Do Avenmore jsme přicestoval včera a ubytoval jsem se v jednom z hostinců. Nebyl jsem úplně místní, ale v tom co chci dělat jsem měl jasno. Dole na jihu jsem se doslechl, že gilda která zbyla po všem tom válčení na severu nemá schopné organizátory a administrátory. Nemyslel jsem si o sobě moc, abych tvrdil, že beze mne by to tam nezvládli, ale válečník nikdy nebudu a pokud chci nějak pomoci království a to chci, tak musím přidat ruku jako administrátor. Já tedy vcházím do dveří gildy jako někdo, kdo ví proč tam jde a ne jenom, že šel náhodou okolo.

"Dobrý den všem ve spolek přeji."

Pozdravím ve dveřích a po rychlém prohlédnutí místnosti, kde sedí pár mužů a žen použitých životem se přesunu k pultu, kde nějaký elf něco vysvětluje dvěma dámám. Postavím se kousek stranou, protože není slušné vstoupit takto do debaty. Pokývnu hlavou směrem k elfovi a čekám až dohovoří. Podle všeho hovoří o tom, na co jsem se sem přišel zeptat a jak své služby nabídnout. Pozorně jsem poslouchal snažil se vše si zapamatovat. Nevzal jsem si brk, abych si mohl ty věci zapsat, protože jsem neočekával něco takového hned zezačátku. Trošku mě děsí ta věc, že o té práci moc nevím, což je vlastně jedna z otázek té dámy, co je tu také. To je jedna z otázek, kterou doufám budeme mít zodpovězenou. Sice znám mnoho knih a podobně, ale myslí, že je to stále ještě málo.

"Dobrý den ještě jednou. Omlouvám se, že vstupuji do debaty takto v její půli. Mé jméno je Pranoslav. Rád bych se přihlásil na místo recepčního, kterého podle všeho hledáte. Z toho co jsem zde pochopil, tak jste již mnohé vysvětlil a předpokládám, že gilda nemá své léčitele, protože jich mnoho padlo v bitvě na Arulské pláni že?

Kromě zmíněné otázky se musím zeptat jak je to s výší platu pro recepční? Záleží i na úkolech, na které vysíláme dobrodruhy nebo je to daná částka? Každý chceme jistě pomoci gildě, ale samozřejmě ne jen z toho živ je člověk."

Na peníze se ptám čistě pragmaticky, protože je na stranu druhou opravdu potřebuji. Otec mi sice zajistil bohaté vzdělání, ale po té menší roztržce o tom co chci dělat, mi vyschnul fond a bez peněz se těžko žije a když se podívám po tom co mají na stolech zde přítomní, z toho sem i trošku zvedá žaludek.

Přednáška

Poslouchám instrukce o jídle a ubytování.
Pokoj s dětmi? To zní skvěle.
Jásám v duchu, protože, pokud to nejsou vyloženě nevychovaný smradi, dá se s nima skvěle vyblbnout.
Ale elf mluví dál a tak musím zahnat představy, jak s prckama blbnu. Jako správná teta, co učí děcka všemožné lumpárny.

Poslouchám a začínám se mírně mračit. To co elf říká, se mi vůbec nelíbí.
Svěří životy lidí do rukou někomu, kdo nemá s touto prací žádné zkušenosti?

Nechám ho domluvit a hned jak se zeptá na dotazy začnu.
“Jak mám odhadnout na co mají a na co ne? Budu se moci s někým poradit při nějakých složitějších úkolech?

Je toho strašně moc, co na mě valíš..“
Úmyslně mluvím v jednotném čísle. Je to malá odplata za ošklivý pohled Jeeny na mě.
“Trochu mě překvapuje, že gilda nevlastní špitál, kde by se dobrodruzi dávali dohromady.“
Řeknu zamyšleně.
“Kde se dobrodruzi léčí?“

Mám z toho smíšené pocity. Na první pohled to vypadá, že je gilda velmi bohatá a mocná, ale na druhý zase má nedostatek lidí. Pochopila bych kdyby chyběli jen dobrodruzi. Nějaká větší akce nebo pár menších co nevyšli. Ale shání toho mnohem víc.

Přednáška

Elf očividně nemá potřebu rozmazávat objednávku čaje dál, ikdyž poznámce Yenoféfi o tom, že je v gildě poprvé nadzvedne obočí.

Když obě odpovíte usměje se, na rozdíl od zbytku štangastů, kteří se trochu smutně vrátí ke své práci.

Zatím co recepční pronese. To že Yenoféfa byla na pláni sním očividně ani v nejmenším nehne, po chvilce se usměje.

„Dobrá, obě očividně jste splnili drtivou většinu požadavků co máme na recepční. K vašim dotazů popořadě.“

Pohlédne naproti a kývne.

„Co se jídla týče můžete se domluvit s Katlyn, která má na starosti kuchyni, ale nemyslím si, že by jí jeden nebo dva strávníci navíc dělali problém. Co se týče ceny ta se myslím dá domluvit výměnou za výpomoc.
Co se ubytování týče.“

Na okamžik se zamyslí a poškrábe se na hlavě.

„Máme nejspíš volných pokojů přímo tady na gildě a pak pokud by jste chtěli vím o několika domech které se dají levně koupit nebo tam pronajmout pokoj pokud vám nevadí jako spolubydlící žena s dětmi.“

Odmlčí se a poškrábe se zmrzačenou rukou na bradě.

„Práce recepční j stát a pultem a usmívat se.“

Elf se uchechtne a pak zvážní.

„Tak a teď vážně.

Úkol recepční je podporovat dobrodruhy, tedy udržet je naživu co nejdéle a pomáhat s hladkým fungováním gildy.
Za normálního stavu to je tak, že máte přidělené dobrodruhy a ty máte na starosti. My zrovna máme drobný nedostatek personálu, takže budou chtít vaši pomoc i v jiných odvětvích gildy ale k tomu se dostanu.

Vaši dobrodruzi si k vám budou chodit pro mise a pro odměny za mise.

Obojí se neskládá z toho, že přijmete papír a kývnete. V případě příjmu misí, musí na tu misi stačit, nováček vyzbrojený jen mečem bez magických schopností prostě velmi pravděpodobně vyššího démona neuloví jen přijde o život.

Váš úkol je tomu předcházet a rozmlouvat dobrodruhům mise na které prostě nestačí, protože pokud umřou nebo hůře nesplní misi, padne to na vás a hanba na cech.

Jakmile odsouhlasíte, že mohou misi splnit, dáte jim všechny informace co o té misi máte, pokud to všechno není v popise.
Pak zapíšete, kdo misi přijal a kdy. Toto se přenese a zapíše se na tabuli tady za rohem.

Pokud je u mise značka zkřížených mečů a číslo, musíte okamžitě upozornit ostatní a strhnout z nástěnky misi se stejnou značkou a číslem, protože si dva zákazníci objednali proti sobě jdoucí mise, například ochrana sadu a jeho zničení. Gilda nechce aby proti sobě její členové bojovali.

Jinak dalším vaším úkolem je samozřejmě akceptace splnění mise. Tady se to liší od typu, někdy je to potvrzení zaměstnavatele, rohy či jiné kusy nestvůry, případně počet kusů či kilogramů. Vždy si nechte vyplnit formulář o průběhu mise a zkontrolujte co vám napíší. Pro ty co neumí číst to vyplníte vy.

Jinak formulář musí vždy obsahovat misi, tedy označení. Datum předání. Kdo jej podal, občas stačí u pevných týmů jen označení týmu třeba Noční běžci.

Kde misi splnili, co bylo obsahem mise. Také co předávají. Sem se píší jak věci pro misi, tak věci navíc třeba kožešiny, jádra nestvůr, ruda.

Pak popsaný průběh mise a případně nějaké postřehy navíc. Nemusíte po nich chtít eseje prosté shrnutí stačí.“
Odmlčí se a pokračuje.

„Dobrodruzi alespoň z počátku budou odkázáni na vaše rady a ani ti nejzkušenější nemohou nijak jednoduše přijmout misi bez vašeho souhlasu. Mohou se odvolat starším gildy, ale je to ojedinělé a sahá se k tomu výjimečně. Takže svého postavení nezneužívejte.“

Chce ně co říci, ale jako by si vzpomněl rychle dodá.

„Také se psychicky připravte, že vám budou na pult házet zdechliny. Jinak jakoukoliv hnijící zdechlinu nemusíte přijmout. Ovšem to se vztahuje jen na to, když donesou nějakou červy a moly prolezlou mršinu nebo kousky kostlivců. Všeobecně kousky co moc připomínají lidské ostatky, pokud nejsou jmenovitě napsány v misi, přijímejte až po poradě s vedoucím.“

Pak pokračuje.

„Ač to není široce známé, naše gilda má spoustu dalších zařízení. Od těch co tu očekáváte přes cvičiště a sklad surovin, přes knihovnu, kovárnu, alchymistickou laboratoř, runotepce, zbrojnici, restauraci a několik nemovitostí.
Ty všechny zpravují pracovníci gildy a vy do většiny budete mít přístup. Tedy do částí na které budete mít povolení.
Pokud se domluvíte budete tam moci ne jen pracovat a vytvářet vybavení pro dobrodruhy, ale tam přivést vám svěřené dobrodruhy.

Možnost hlavně pro nováčky půjčit si zbraň ze zbrojnice nebo vejít do alchymistické laboratoře jim dokáže zachránit život a také splnit složitější mise.

Krom toho .Pokud se osvědčíte budete moci domlouvat vlastní mise a také rozhodovat o kariérním postupu.“

Opět se odmlčí a pohlédne na vás.

„Nějaké dotazy?“

Čeká na reakci.