Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bystrozoři: Ústředí Praha

Příspěvků: 95
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Zeronin je offlineZeronin
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
František Mrázek - 04. dubna 2023 19:34
4e25b9989ae31c88a98f2bb08bf346ad946.jpg

PRVNÍ OSTRÁ

13.9. 2023, Šumava

František, Bea


Nijak jsem nezasahoval od vyjednávání mezi Beou a tím stvořením, ale když se dostala k odpovědi, došlo mi, že to asi nedopadlo tak, jak si Bea přála. No, aspoň to zkusila. Pořád vypadá relativně klidně a ovládající svůj vztek, ale pak bleskurychle přiskočí k mé učnici - nebo jak ji nazvat - a sekne ji spárem přes tvář. Zabránit jsem tomu nedokázal, ale neznamená to, že jí dám příležitost zopakovat to znovu. Navíc - periferně jsem mezi pobořenými zdmi zahlédl další dva stíny a je mi jasné, že nám za chvíli bude zatraceně horko. "Ferreis Incarcerous!" použiju vlastní upravené kouzlo se zdánlivě jednoduchým mávnutím hůlky ke svázání potvory. Přece jen, mám obavu, že klasické provazy by mohla rozřezat, zatímco s těmi ocelovými se jí to jednak nepodaří a navíc pokud se z nich bude chtít dostat, mělo by jí železo podle toho působit bolest.

Pokud se jí nepodaří kouzlu uhnout, stáhnou jí ocelová lana k sobě nohy a ruce k hrudníku, takže z ní vyrobí celkem úhledný balíček u našich nohou. Ale i tak bychom vyhráno neměli - pořád jsou tu minimálně další dvě jezinky, které nám můžou kdykoliv ublížit... Doufám ale, že na ty bude dávat pozor kromě mě i Alois...

 
Jasmína Vodičková - 02. dubna 2023 20:23
jas6316.jpg

Letaxové humoresky



13.9. 2023, Praha

Norbert


Malý papírový psík mě zastihl na chodbách ministerstva. Nudné administrativní pochůzky kvůli obnovení platnosti bystrozorského průkazu. Doufala jsem, že ti bráchovo vytipovaní letaxáči budou zábavnější výplň dne. Odepsala jsem mu na druhou stranu, že se sejdeme venku do deseti minut a vzkaz poslala zpátky. Byl už sice pomuchlaný, ale to zvládne. Pokud ho někdo nezašlápne.

Cestou jsem si ještě skočila do kantýny pro zapečenou housku a nakládanými houbami z temného lesa (tvrdili to na obalu) a pálivé omáčky s výměšků třaskavých škvorejšů. Potom už jsem vypadla na staromák a cpoucí se snídaní a neperlivou vodou z petky, čekala na Berta.

„Bno slába, btak kam?“ vrhla jsem se na něj ještě s plnou pusou.

 
Vypravěč - 02. dubna 2023 20:11
hulka2244.jpg

OTRLÁ ULICE



13.9. 2023, Praha - U Nalitýho bubáka

Patricie



Žena tě poslouchala a snad si měla pocit, že se pod kápí ve stínu usmívá. Otazka jaký typ úsměvu to vůbec mohl být. Úplně přirozené sympatie v tobě nevzbuzovala, ovšem to jaksi nikdo, kdo se pohybuje v Otrlé příliš často. Důvěra a bezprostřednost se tu moc nenosí.

Pohladila sis falešné břicho a v ten moment tvá společnice odsunula pohárek s pitím a zvedla se ze židle. „Pokud máš dost peněz, tak pojď za mnou.“ pokynula ti rukou, rukáv sjel o něco více a konečně jsi mohla na krátký okamžik zahlédnou z tetování více. Zmlomená hůlka Pána Smrti a pod ní nějaký skomírající květ. Už jsi o nich slyšela. Byl to jeden z kouzelnických gangů fungujících v místním podsvětí. Náplň jejich práce se pohybovala od neškodných vloupaček až po zbavování se nepohodlných osob. Ty osobně jsi ještě neměla možnost mezi ně proniknout. Informací bylo málo.

Pokud jsi pokračovala ve svém divadelním kousku, žena tě zavedla do zadních prostor nálevny, kde nikdo nebyl. Otevřela těžké mříže a hned na to oprýskané dveře. Kráčely ste tak pět minut úzkou chodbou a odhadla si, že se terén mírně svažuje a zřejmě míříte do sklepení. A bylo tomu tak. Lezavý chlad, hnilobný puch a místnost, která vypadala jako nějaký starý sklad. Ukázala ti na jednu z židlí u obyčejného stolu. „Nejdřív ty peníze.“ vyzvala tě k platbě. Sama přešla k policím a vytáhla jednu bednu. Odklopila víko a v rukou třímala cosi kulatého obaleného v těžkém sametu. „Podíváme se na toho, komu bude tvůj dárek určen.“ teď se usmívala. A dokonce šťastně.
 
Vypravěč - 02. dubna 2023 19:59
hulka2244.jpg

PRVNÍ OSTRÁ



13.9. 2023, Šumava

František, Bea


Alois Bee už neodpoví, jen je jeho pohled na chvilku jakoby zmatený. Na okamžik mu přišlo, že slyší bývalého kolegu a ne jeho dceru. Občas po svých rodičích přebíráme víc, než bychom chtěli.

Číst v nelidské tváři jezinky je skoro nemožné. Jejich prožívání emocí, pokud nějaké vůbec mají, je dost zvláštní a občas nepochopitelné. Pokud tedy František čekal, že by mu reakce lesního stvoření mohla napovědět, zda se tu podezřelý skutečně skrývá, nepochodil. Dál stojí nehnutě jako skála a sleduje trojici bystrozorů.

Stejně tak sleduje celé Beino počínání. Skoro jakoby spala s otevřenýma očima. Ale jen, co dívka domluví, ptáci se vznesou ze špiček stromů a v dálce se ozve děsivé zaskřehotání.

"Přestaň nás urážet, lidská ženo. Na by to možná platilo, ale tohle je naše země." její hlas zní jako dunění obrovských balvanů. Není těžké uhodnout, že cítí cosi podobného vzteku a zlosti. "Chceš znát mé jméno, ale jediné co nabízíš je...tamto?"vypadá klidně, ovšem v jejím tónu je stále znatelná hrozba. A pak, aniž by kdokoliv stačil zareagovat se vrhne k Bee a ostrým drápem ji sekne přes levou tvář. "Dej mi tvoje maso, krev a vnitřnosti!! zkažený dech ovane čarodějku a nutno podotknout, že je to celkem síla.

Mezi stromy se mihnou další dva stíny a míhavou rychlostí se ženou na pomoc své sestře.

 
Patricie Schneiderová - 01. dubna 2023 20:32
160149_98f_16286.jpg

Otrlá ulice



Ani za boha jsem nedokázala její bublavý smích přirovnat k nějaké tváři. Pokrčila jsem rameny a v tom mě upoutalo kousek tetování vyčuhující z pod dlouhého rukávu vypelichaného hábitu.
Začala být trochu rýpavá a já se hodlala někam posunout. "Vyřeší to veškeré mé problémy," narovnala jsem se v zádech a instinktivně si dala ruku na vycpané břicho. "Já mám pro strach uděláno."
Zajímalo mě, co si o mě myslela, ale nechtěla jsem zkoušet žádný nitrozpyt, pro případ, že by byla v tomhle oboru daleko zkušenější, protože co si budeme. Nitrozpyt není úplně moje parketa a povinný kurz jsem prolezla jen tak tak. Vedoucí kurzu mi u závěrečné zkoušky řekl, že mám kliku, že mám tak velký oči, díky kterým mi projde hodně věcí. Tehdy jsem moc nechápala, co tím myslí.
No, dvacetiletá vyjukaná žába.
Neptala jsem se ani na to, co bude dál. Kdybych na ní až moc naléhala, mohla by pojmout podezření. Zdrženlivost by mohla hrát navíc i v můj herecký výkon. Kdy čekám a stále se rozmýšlím. Smiřuji se s budoucností. Zda-li pak se takhle cítí každý, kdo tohle podstupuje, ale bez té šarády hry Na policajty a na zloděje.
 
Norbert Vodička - 28. března 2023 06:54
received_1136628467026731668.jpeg

Ústředí


13.9. 2023, Praha - Ministerstvo Kouzel


"Jsem rád, že mi takový plán schvaluješ. Hned se potom cítím líp!"

Ušklíbnu se na sestru, ale jsem fakt rád že s tím souhlasí. Holt už jsem v případu spadl do nějaké takové rutiny a byl jsem doslova v hajzlu. U Ludmily jsem pochodil lépe než jsem čekal. Každopádně její kancelář je vždycky taková zvláštní oáza klidu a míru v celé téhle šílené práci. Stále žasnu jak se jí povedlo v tomto rozhodně nehostinném prostředí vytvořit něco jako je tohle.

"Jsi zlato!"

Poslal jsem jí vzdušnou pusu a pak se vrátil k sobě do kanclu. Nepočítám, že tam ještě Ségra byla, protože má určitě nějaké svoje vyřizování a tak jsem si sedl a čekal. Myslím, že jsem ještě v Kronice nedočetl všechno. V případu se nikam nepohnu, pokud nebudu mít ty informace, takže nebylo kam chvátat. Správný bystrozor musí vědět, kdy se má chvátat a kdy může trošku zpomalit. Lída to měla za kratší dobu než za hodinu. Do tři čtvrtě hodiny jsem měl u sebe spisy, které jsem potřeboval.

"Řekl Ti už někdo, že tu máš hrozný chlív Norberte?"

Pokárala mě Ludmila, když vešla do mojí kanceláře. Na to jsem neměl co říct. Ta její role matky se zjevně propisovala i do práce a já se vrátil chvíli do role malého dítěte. Zahnala moje bručounství do defenzivy a nějak nesnesla odmlouvání.

"Ano říkal. Ségra skoro furt, ale to víš. Co řekne starší sourozenec to je většinou kravina..."

Pokrčím rameny a usměju se na Lídu, která jen zakroutí hlavou a jde dál za svou prací. Rozhlédl jsem se a musím říct, že ta špinavá podlaha, prach, zbytky jídla. Typická chlapská kancelář. Možná by stálo za to tu občas uklidit. Ještě, že znám takovou kouzlo, které mi pomůže.

"Pulírexo!"

Kancelář se trošku rozzáří když kouzlo vyčistí poměrně dokonale všechny její neduhy. Formule sice nejsou úplně moje záliba, ale myslím že se mi to celkem povedlo. Zařadil bych to do kategorie, kdy uklidíte, aby maminka neřekla a je to. Vrátil jsem se za stůl a otevřel složky. Porovnání map mi řeklo, že některé krby jsou dávno odpojené, ale taky čirou náhodou vedou do míst, kde se některé z loupeží staly. Ne všechny, ale staly. Další sice nebyly připojené, ale pokud je to někdo z odboru letaxové přepravy tak si to umí zařídit. Tohle byl celkem jasný důkaz, že to někdo z toho odboru byl a nebo tam dřív byl.

"No, konečně se někam dostáváme. Už mi aspoň Melichar neutrhne hlavu, ale jen půl prdele."

Zabručím si a projdu složky propuštěných, odchozích a jinak skončivších zaměstnanců odboru pro kouzelnou přepravu. Vyřadím logicky ty mrtvé, Ti to asi nebudou. Takže mi zbyly čtyři složky. Arpád Malý, Markéta Slaná, Lenka Lísalová a Evžen Tvrdý. Lísalová byla na mateřské, Tvrdý byl v důchodu. Malého vyhodili pro špatnou morálku a Slaná odešla chvíli po něm z osobních důvodů. Což bylo divný, ale nemusí to ještě nic znamenat, každopádně to už bylo něco. Vzal jsem pergamen a napsal ségře krátký dopis. "Mapa sedí, mám dva podezřelé. Dodělej co potřebuješ a jdeme si povídat. " Mávl jsem hůlkou a dopis se proměnil v papírového psa, který seskočil ze stolu a odpelášil z kanceláře, aby našel Mínu.
 
Bea Kašpar - 20. března 2023 10:44
beakas495.jpg

PRVNÍ OSTRÁ

František, Bea

13.9. 2023, Šumava



Sledovala slovní výměnu dvou mužů a jen zavrtěla hlavou. "Tohle se může vyřešit, až později." Sykla po nich. "Nikdo na tom nemá větší či menší vinu, rezervace pixin a dalších lesních tentononců se mění a rozšiřují podle roční doby a dalších různých faktorů. Takže i kdyby to Fantišek zjišťoval pár dní dopředu, mohlo to být stejně už dneska jinak." Vycházela z poznatků, které se dozvídala od otce. "Teď bude lepší se tu nezdržovat, najít si jiné místo, abychom je moc nenaštvali." Šeptala Bea a stiskla si kořen nosu.

Šplhala se do kopce, dívala se kolem sebe, protože ze sebe nemohla setřást pocit oživlého lesa. Brala v potaz, že jsou zde jen na návštěvě a jsou to oni, kdo sem nepatří. Měla lesní tvory v úctě a narušení jejich teritoria jí taky nepřišlo správné, ale co už. Museli se teď mít na pozoru a vypořádat se s problémem. Mohlo dojít i k variantě, že pixie budou muset eliminovat úplně.
"Fuj." Uskočila Bea stranou, když uviděla mrtvého hraboše a celá se oklepala. Tahle zvířátka jí vadila i za života, natož mrtvá.

Když stanuli v hájence Bea se rozhlédla. "Když to srovnám s výletem na Kokořín." Vypůjčila si repliku z Dobytí severního pólu, ale nečekala, že se někdo z těch dvou chytne.. Do toho ji skočil Lojza, který snažil na něco upozornit. Bea se otočila a fascinovaně hleděla na jezinku, která na ně pouštěla hrůzu. Nic neříkala, nechala iniciativu na Františkovi.

Hůlku zastrčila do pouzdra a zvedla ruce v obranném gestu. "Má pravdu, zůstaneme tu jen chvíli a budeme respektovat tvé sídhe." Naklonila hlavu na stranu a z kapsy vylovila kus sušeného masa, které měla schované, kdyby ji přepadl hlad. "Jsi opravdu okouzlující stvoření, jak ti říkají." Natáhla k jezince ruku se sušeným masem a poklekla na jedno koleno. "Nepřišli jsme sem, abychom někom z tvých ublížili." Bea to skoro zpívala. "Víme, že tu nejsme vítáni, ale slibujeme, že les zůstane neporušený a na tvou potravu také nesáhneme." Mluvila klidně a s rozvahou volila slova. "Něco vyzkouším." Řekla spíše svým dvěma kolegům a potom se zadívala do očí jezinky.

"Tú triúr os mo chionn

tusa triúr thíos fúm

tú triúr thuas mise anseo

tusa triúr thuas mise thall ansin

tusa an triúr a chodail sa talamh

tú an triúr a hover san aer

sibhse a triúr atá ina gcónaí sna flaithis

tusa an triúr a chónaíonn ar thonnta leathana na farraige,

Iarraim do bheannacht agus do chosaint anois."



Opět to skoro zpívala, a do hlíny před sebou vykreslovala triquetru, aby svým slovům dodala ještě na vážnosti. Potom to samé odrecitovala mužům už v češtině. "Vy tři, co nade mnou jste, vy tři, co pode mnou jste, vy tři, co nade mnou jste tady, vy tři, co nade mnou jste támhle, vy tři, co v zemi spíte, vy tři, co ve vzduchu dlíte, vy tři, co na nebesích pobýváte, vy tři, co širé vlny moře obýváte, vás o požehnání a ochranu teď žádám." Nevěděla, zda to bude fungovat, ale doufala v to. Když měla triquetru hotovou, posadila se na paty a dívala se na jezinku před sebou. V duchu se modlila ke všem bohům, aby na ně někde v lesích nečekal sluagh sídhe- vílí hon, který by pro ně znamenal dvě možnosti, buď rychlý úprk nebo pomalou smrt.
 
Vypravěč - 18. března 2023 20:39
hulka2244.jpg

OTRLÁ ULICE



13.9. 2023, Praha - U Nalitýho bubáka

Patricie

Když odpovíš, jaký žánr posloucháš nejraději, uslyšíš pobavené zachichotání. Ale nikdo se ti nevybaví. Z touhle ženou jsi zřejmě ještě neměla to potěšení pracovat.

"Hmm, něžná duše, která by ráda roztáhla křídla, ale má strach užít si to naplno." zavrněla skoro jako kočka. Zkoumala tě stejně jako ty ji. Jakmile jsi jí dala odpověď i na druhou otázku, uchechtla se. "To říkají všichni." mávla ve vzduchu lžičkou a nabrala si trochu zelené tekutiny ze skleničky a hlasitě ji vysrkla. Když zvedla ruku, rukáv sjel o něco níž a kromě náramku odhalil i kousek tetování. Připomínalo to pegase. "Ale málokdo na to má." pokračovala a ukázala lžičkou na tebe. "Nebude se vám teď hodit každý svrček, milá slečno?" cítila jsi, že pohledem sjela k tvému břichu. "Víte, rock je tvrdá hudba. Může nadělat dost...škody. Nebojíte se?" pod kapucí se zaleskla zubní sklovina a žena usrkla další lžičku.


 
Vypravěč - 18. března 2023 20:23
hulka2244.jpg

ZÁHADA ZMIZELÉHO



13.9. 2023, Praha - Zlatá ulička

Ivan, Michal


Toulavá kočka nevylezla ani na Michalovu pobídku. To bude chtít větší kalibr, než jen milé slovo. Ovšem na stařenku v kostýmku měla slova mnohem kladnější efekt. Z kabelky, která na sobě měla imitaci bazilisčí kůže a jedovatě syčela, pokud ji někdo otevřel, vytáhla cosi jako cvikr a naklonila se k Michalovi blíž, aby si pečlivě bystrozorskou průkazku prohlédla.
"U Bruncvíka! Páni bystrozoři osobně. A jací mladí a pohlední." zachichotala se jako středoškolačka z Krásnohůlek a významně mrkla na Ivana. "Já jsem Milénia Koprová. Dcera provozuje módní salón hned vedle. V bytě nad ním bydlíme společně a vy musíte přijmout pozvání na čaj a čarokrekry, pánové. Nebudeme se přeci bavit na ulici jako nějací...pobudové." stařenka si odfrkla a její kostýmek změnil barvu na fuchsiovou se zlatou výšivkou. Ne, nebrala jako odpověď. Schovala cvikr, mávla na vás a dala se do kroku.

O módním salónu Leontýny Koprová s popisným číslem 34 jste jistě už slyšeli. Možná jste sem už i jendou za život zavítali, pokud jste potřebovali luxusnější hábit, ať už na běžné nošení nebo na nějakou společenskou událost.

Paní Koprová vás zavedla k bočnímu vchodu jejich domu. Tahle ulička byla čistá, světlá a plná květinových truhlíků. I vchodové dveře vypadali čistě a používaně. "Pojďte dál, mládenci." zaskřehotala. "Bonifáci, postarej se o návštěvu." a sama zmizela za rohem. Bonifác byl na pohled už starý skřítek, přesto se nenechal zahanbit a už jste cítili, jak vám jeho kouzlo sundavá hábit, bundu nebo cokoliv máte na sobě. A zároveň se vám snaží vyzout boty, zatímco se ve vzduchu vznaší teplé papuče.

Stařenka mezitím nachystala do konvice čaj a misku čarokrekrů.

 
František Mrázek - 16. března 2023 17:11
4e25b9989ae31c88a98f2bb08bf346ad946.jpg

PRVNÍ OSTRÁ

13.9. 2023, Šumava

František, Bea

Na Aloisovu poznámku jen pokrčím rameny na znamení toho, že nikdo není dokonalý a nikdy jsem s těmihle lesními tvory neměl problém, tak jsem počítal s tím, že se z toho nějak vykecáme i při případném dalším setkání. „Snad ne. Ale kdyby náhodou, nemáme úplně malou palebnou sílu.“ odpovím Aloisovi klidně. Během chůze k ruinám domu si všímám mrtvých zvířat, takže je mi jasné, že jsme opravdu na jejich území a ten jelen nebyl jen nějaká zapomenutá podivná trofej...

Postřehnu Aloisovo varování a sáhnu po hůlce. Ve stejnou chvíli ale zaregistruju i to, před čím nás chtěl varovat. A dokonce to na nás mluví. Celkem slušný pokrok... „Nechceme tu být o nic déle než bude nutné. Potřebujeme si promluvit s tím mužem dole ve vesnici.“ odpovím jí, ale pod klopou saka mám prsty sevřené kolem hůlky. Ne, že bych ji dokázal odpařit na místě jako někteří jiní kolegové, ale minimálně ji uspat nebo poslat do bezvědomí by pro mě neměl být problém...

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.079502820968628 sekund

na začátek stránky