U LÍDY

13.9. 2023
Praha - Bystrozorské Ústředí

Bert, Ivan, Michal

Kancelář Ludmily Kouzelné působila hodně útulně. Spousta květináčů s obyčejnými pokojovkami, mezi kterými se občas něco mihlo nebo zašustilo. Těžko říct, co to bylo. Občas se vám mohlo, zdát, že vás cosi pozoruje. Cosi s minimálně patnácti očima. Ale to byste se museli zdržet déle.

V místnosti byly tři psací stoly různě zavalené pergameny, složkami a tlustými knihami. Tam, kde seděla Lída byla i koule podobná té věštecké, spolu s pohyblivými fotkami členů její rodiny, ačkoliv jí to Melichar výslovně zakázal.

Jakmile do kanceláře strčil hlavu Norbert, Lída vzhlédla a posunula si brýle pro čtení neviditelného inkoustu na rovném nose. Protočila oči, ale pak se zazubila. "Mohla. Ale celý týden piješ kávu jen ode mě! Budu to mít tak do hodiny." a prstem otočila stránky ve třech knihách najednou, zatímco rychlobrk psal poznámky do notesu.

Nestačí se ani vrátit ke své práci a už mžourá na Ivana s Michalem. Převezme si složku a odfoukne si zrzavý pramínek z očí. "No, dobrá...co mám a vámi chlapci dělat." zakření se. "Až se vrátíte z terénu, budeš to mít na stole." podívá se na Ivana významně a vypadá, že by chtěla ještě dodat nějakou poznámku ohledně jejich baristického souboje, ovšem s ohledem na nováčka si to rozmyslí.

Ústředí

13.9. 2023, Praha - Ministerstvo Kouzel

Bert

"Nevím, bráško. Naštěstí jsi se jako kluk narodil ty, abys nesl tohle těžké břímě." ušklíbnu se lítostivě a už raději od tohodle tématu pryč. Víc fakt vědět nepotřebuju.

Povytáhnu obočí, když se dozvím, že náš pisálek je v tom osobně zainteresovaný a div se nerozesměju, i když Bertovi z toho do smíchu rozhodně není. Hrozit ministrem je totiž dost úsměvné a hádám, že nikdo na oddělení z něj bobky v kotlíku fakt nemá.

Pak si vyslechnu jeho plán a s úsměvem přitakám. "Je to dobrý plán." a nechám ho jít za Lídou. Sama si v duchu povzdechnu, že to bude zpočátku asi celkem nuda. Ale co naděláme. Někdo se v těch papírech prohrabat musí.

Strategie

Mlčky s přikývnutím převezmu fotku a prohlédnu si jí. Na poznámku o tom, že budeme muset zjistit až na místě pokrčím rameny.
Následuji svého kolegu do vedlejší kanceláře a pak si vyslechnu jeho žádost, ale dopiji a odložím kávu na nějaký volný stůl v jeho kanceláři.
Trochu se usměji.

„No jestli se stará o archiv, jak skvěle vaří kávu, musíme mít archiv skvěle vedený. Ještě jednou za ní děkuji.“

Co se týče dalšího pokračování práce pokrčím rameny.

„Já jsem připravený okamžitě vyrazit. Na základě toho co víme nevím jaké dodatečné vybavení bych si vzal.“

Poznámku o nenápadnosti nekomentuji jen kývnu hlavou. Co k tomu říci, že nechceme budit rozruch.

Na jeho otázku o přemísťování zavrtím hlavou.

„Je, ale v Praze, je jen málo míst kam se dá bezpečně nenápadně přenést bez toho aby si člověka všimli nekouzelníci.“

Své prohlášení doprovodím pokrčením ramen.

Strategie

Michal

Přikývnu, s jedním z prvních bodů postupu souhlasím, bez návštěvy místa činu, které ani nemusí být místo činu, se neobejdeme. "Víme," kývnu na Vrbu a ze složky před něj posunu fotografii pohřešovaného muže. "A kouzelníci. A víme to tak, že tři dny ho v práci už nikdo neviděl, zbytek se ale budeme muset dozvědět až přímo tam." Zodpovím dotazy, na které znám odpověď, ten další si nechávám až nakonec. "Zběžný průzkum neprozradil že bychom na něj měli něco aktivního, bude ale třeba to projet pořádně." Mě by taková práce nevadila, rád se hrabu v archivech, teď tu na to ale máme někoho jiného.
Mávnu na Michala, ať mě následuje a pak si to zamířím ke kanceláři Lídy. Nejsem jediný, kdo pro ní něco má, proto rovnou nahodím prosebný výraz. "Mohl bych tě poprosit o laskavost? Tady u tohohle..." předám jí složku se jménem. "Bychom potřebovali hloubkový průzkum. Co je zač a zda u nás nemá nějaký záznam, staré vyšetřování, prostě jakéhokoliv kostlivce ve skříni. Bude to tak v pořádku? Jo a taky zda je připojen k letaxu - jak z práce, tak z bytu a kam všude může takhle cestovat. Děkuju moc. " Myslím, že nemusím říkat, že to spěchá - Lída tu už dělá dost dlouho na to, aby věděla, že všechno vždycky spěchá.

"Dík moc. My se zatím vydáme do Zlaté..." Pousměji se ještě na kolegyni a pak zase zalezu zpátky k sobě. "Kromě toho, že Lída dělá poměrně pitelnou kávu, tak se nyní stará o archiv a administrativu." Vysvětlím Vrbovi. Nejsem si jist, zda nynější pozice Lídu trochu...nenudí, za to, že je v bezpečí a klidu to ale stojí.

"Dobře, takže připraven nebo potřebuješ nějaký čas na přípravu?" Já sám mohu vyrazit, jen na sebe hodím kabát a ujistím se, že hůlka je na svém místě. "Nepočítám s tím, že teď by měl být ve Zlaté nějaký problém, chovejme se tedy civilně a co nejlépe bez většího povšimnutí okolí." Čím menší vzrušení způsobíme, tím lépe. Koho by navíc zajímali dva obyčejní chlápci v kabátech?
"Přemísťování je za tebe v pořádku?"

První ostrá

František Bea

Bea se s nimi rozloučila a na digitálních hodinkách, které se vůbec nehodily k jejímu outfitu, nastavila stopky. Nečekala, že někdo z nich bude znát garminy. Domů, na hřbitov a zpět do kanclu, dělala si v hlavě svůj časový plán, aby nepřekročila dobu nutnou na přípravu.

Taky přemýšlela o tom jak šetrně chlapům sdělit, že při poslední akci kdy se přemisťovala, zařval její kamarád a v té samé akci umřel i její manžel. Nesnášela to, raději volila mudlovské způsoby přesunu, kdy měla celou akci pevně v rukou. Ruce... Ty se jí teď chvěly. Vcházela totiž na vyšehradský hřbitov, oči zapíchnuté do země a ramena svěšená.
Zastavila se u hrobu, který nezdobila žula, ale surový kámen.
Stříbrně napsané jméno a jeho datum narození a úmrtí. U jejího jména bylo zatím jen datum narození. Bea se rozbrečela, z očí ji tekly krokodýlí slzy a ramena se chvěla. Prsty se dotýkala náhrobního kamene a jezdila konečky prstů po písmenech. Cítila se prázdná a sama, díra v hrudi začala opět bolet, tak moc jí chyběl.

Z kabelky vytáhla stříbrnou placatku a odzátkovala ji, do nosu ji uhodila kouřová vůně whisky. V duchu mluvila s Petrem, svěřovala se s tím hrozným strachem, který v ní rostl a když se s ním rozloučila, políbila kámen a potom upila z placatky.

Někde u metra si chytla Uber, dojela domů, kde se v rychlosti převlékla do tmavě zeleného funkčního trika a stejně zelených taktických kalhot a pevné obuvi. Sáhla pod postel a vytáhla gorilu. Černou, vojenskou bednu na kolečkách, která skrývala vybavení po Petrovi. Nějaké rozbušky, světlice, a další libůstky ve kterých se i ona našla. Vlasy si stáhla do ohonu na nos si posadila brýle. Když bylo na místě i podpažní pouzdro s glockem, oblékla si sofshellovou bundu a do náprsní kapsy vložila hůlku.
Potom se vydala zpět na cestu do kanceláře, když zaťukala na dveře Františkovi kanceláře, hodinky vydaly táhlé pípnutí. Vrátila se na vteřinu přesně, měla radost z efektivně využitého času .

První ostrá

13.9. 2023, Praha - Bystrozorské Ústředí

František, Bea
Alois se pobaveně zasměje, když se na něj Bea vytasí se svědivým práškem. "Chápu, chápu. Na tebe si budu muset vymyslet něco speciálního."spiklenecky na dívku mrkne a vrazí si ruce do kapes.

Na popis jízdy se snaží tvářit optimisticky, ale vrhá přitom nenápadné pohledy na Františka. Doufá, že jeho kolega si zatím zachoval zdravý rozum a na tuhle mudlovskou šílenost nekývne. Byla to pro něj dost divoká myšlenka. Když Bea popisuje své silné a slabé stránky, jenom kýve hlavou a vše si ukládá do paměti.

Potom jí mávne na rozloučenou. "Tak za chvíli zas." když je Bea pryč, Lojza si vydechne a poškrábe se v havraních vlasech. "Takže zadržujeme cíl na základě nejistých vodítek." promne si kořen nosu. "Čekal bych, že šéf nasadí nováčka na něco...neškodnějšího." jde poznat, že víc ho trápí, aby nová kolegyně nedošla újmě, než nedostatek potvrzených informací.

"Taky ti neušlo, jak se zuby nehty brání přemístění? Je to tvůj případ, Františku, a ty to vedeš, ale nejdřív bych z ní vytáhl proč. Ještě, aby si uhnala rozštěp nebo na nás nedejváclave hodila šavli." zašklebí se Alois a přejde ke dveřím. "Papírování nechám taky na tobě, šéfe. Tak za hodinu." Vozembouch se otočí na patě a je ti jasné, že stejně zase dorazí pozdě.

Ústředí

13.9. 2023, Praha - Ministerstvo Kouzel
Mína

Už už jsme vytahoval hůlku, abych se zaštítil proti tomu kafi, které mě málem mělo ohodit, ale moje sestra už zvládala udržet svoje nápoje ve svém zažívacím traktu.

"Víš, že když to stojí furt, tak to musí bejt fakt nepříjemný?"

Zakroutím hlavou a nechám Mínu, ať si ty složky projde. Upřímně to není moc záživný čtení. Je to vlastně soupis toho co ukradli a to je všechno. Vzhledem k tomu, že jsem nezjistil jak se dostávají dovnitř nebylo moc o čem psát. Oběti se společně neznali, teda až na vyjímky, ale v tom vzorec nebyl.

"Toho píčuse mi nepřipomínej. To je primárně důvod proč po mě Melichar tak jde. Tady ten člověk je evidentně příbuzný jedno z okradených, takže se stará, aby jsme to "nenechali usnout". Stará se o to tak dobře, že minulý týden přišel náměstek ministra s tím, že sám pan Ministr! Sleduje naše kroky a očekává rychlé vyřízení tohoto případu. Aneb když hlavní problémy Ministerstva jsou vykradené trezory."

Bezmocně rozhodím rukama a kdybych toho chlapa měl někde poblíž, tak ho asi na místě zakleju někam, kde ho nikdy nikdo nenajde.

"Já vím, máš pravdu. Věřit nemůžeme vlastně nikomu mimo náš odbor, pokud přijmeme tezi, že v tom jede někdo z Ministerstva. Já se v tom taky vyznám jako zahradní trpaslík v přípravě lektvarů, ale stejně svého experta na to nemáme. Asi neuděláme chybu s ničím. Řekneme Lídě o ty mapy minulé i současné, to se porovná a pak uvidíme. To zapojení bývalého zaměstnance by taky šlo. Někde určitě bude seznam vyhozených nebo odejitých zaměstnanců, to by Lída taky mohla vytáhnout z archivu.

Asi si je vytipujem sami. Máš pravdu v tom, že nemůžeme věřit nikomu a až to vyřešíme, můžeme Magdu pozvat do hospody a vysvětlit jí, že si má mnohem lépe hlídat a vybírat svoje lidi. To zní jako dobrej plán ne?"

Teď jsem litoval Lídy, protože na ní zase naložíme práci a ten kdo jí to řekne musím být jí a ségra to ví. Je to můj případ, takže jsem se zhluboka nadechnul a vyrazil z kanclu, abych se zase vrátil, ale jenom klepnu na dveře Lídina kanclu a vrazím tam hlavu.

"Liduško prosím pěkně a smutně koukám. Potřeboval bych mapu současné letaxové sítě, nějaké staré mapy sítě pro porovnání a soupis vyhozených zaměstanců a odejitých z odboru pro správu Letaxových sítí. Mohla by jsi to pro mě prosím udělat?"

Byl jsem připravený svojí hlavu okamžitě zatáhnout, kdyby po mě něco letělo.

Otrlá ulice

13.9.2023, Praha

Mrkla jsem na hodinky, zatímco jsem čekala na tramvaj na Ipáku, která jako klasicky nejela. Mohla jsem se přemístit, o tom žádná, ale chtěla jsem působit co nejvíc věrohodněji, můj kontakt mě má za potencionálního zákazníka, ne za vyšetřovatele. To věděl jen můj kolega, kterému se podařilo mezi ně infiltrovat. Doporučil mě, jako svou známou, že by měla zájem o jejich výtvor a pak už to jen jelo.
Tak tu jsem, stojím v narvané tramvaji, ke všemu je babí léto, tahle stará tramvaj klasicky nemá klimatizaci.
V hlavě jsem si sesumírovala řeč, svou novou osobnost zhrzené milenky, jejíž partner je ženatý a nakecal jí, jak se rozvádí. Ehm... už rok, ne, raději řeknu čtyři. To zní věrohodněji, že jsem k němu přestala cítit lásku a spíš ho nenávidím. I když... nebude lepší říct, že to očarované rádio je pro tu manželku? To by ale zase nedávalo smysl, jak jí ho předám.
Co kdyby údajná manželka byla má nejlepší kamarádka? Hmmmm. Měla jsem si někde sehnat falešný břicho, kruci. To by bylo hodně věrohodný.

Mužský hlas ohlásil mou stanici, vystoupila jsem, zatímco jsem se snažila vyhnout dalším pasažérům, kteří neměli ani špetku vychování aby nás nechali vystoupit.
Podle naučené trasy jsem se za pár minut dostala z pěkně udržované ulice do postranní uličky, která sice nevypadala pofidérně pro normálního čaroděje, ale pro mudlu ano. Kouzlo obehnané touto uličkou způsobovalo mudlům nepříjemný a stísněný pocit, že se v téhle uličce schází lidská spodina a je lepší se jí vyhnout obloukem. Ve skutečnosti to byla meh průměrná ulička s dvěmi dveřmi vedoucí do kouzelnického hostelu a jedním pofidérním podnikem, kam by si český kouzelník nebo čarodějka zašli na tatarák a u toho rozebírali nejnovější politické dění v kouzelnickém světě a v očarovaný televizi by běželo mistrovství famfrpálu.

V odrazu zaprášených prosklených dveří s mosaznou tyčí na otevření jsem rychle zkontrolovala, zda mám hůlku na svém místě a vypadám věrohodně dle svojí historky. Vybrala jsem si oblečení tak, abych působila jako typická kancelářská asistentka zakoukaná do šéfa, což sedí a všechny scénáře, které jsem si popřípadě vymyslela. Takže společenské kalhoty, halenka, sako, kabelčička, botičky, doplňky. Tentokrát jsem si užila, že mám hrát tuhle postavu, ne jako obvykle outfit ála vytahaná mikina a tepláky nebo další živel. Chtěla jsem dát důraz na tvrzení, že jsem něčí milenka a plácla se přes kapsu abych si koupila značkovou kabelku. Když se mi pak nebude líbit, prostě jí prodám. Mohla jsem očarovat nějakou obyčejnou, co už mám doma, ale jistota je jistota. A po mým reálným a taky pěkně vyčerpávajícím rozchodu s tím blbcem mám nárok na trochu rozmazlenosti.

Vstoupila jsem dovnitř, zastaralý zvoneček na poslendím tažení ohlásil můj příchod, takže jsem neušla pár zkoumavým pohledům.
Objednala jsem si jen zázvorový pivo (přece nemůžu pít v jiným stavu), a i se skleničkou jsem zamířila k jednomu ze stolů v rohu u stěny, odkud jsem měla výhled na celý prostor.

Otrlá ulice

13.9. 2023, Praha

Patricie

Dnes ráno jsi na poradu nemusela. Tvým úkolem bylo už po několik týdnů se pohybovat pochybnými zákoutími Otrlé ulice. I kouzelníci mají svou šedou zónu, černý trh a spousty nelegálních obchodů a spolků. Avšak když se to všechno kumuluje na jednom místě, je téměř nemožné, je všechny pochytat a živnosti jim zlikvidovat. V Otrlé funguje jistá soudržnost a vzájemná ochrana v kontrastu s nezájmem a velkou rivalitou. Pohybovat se v tom a především vyznat se v těch spletitých vztazích a pravidlech...je mistrovský úkol. A ty jsi byla vybraná jako někdo, kdo by to mohl zvládnout. Fakt, že jsi budila důvěru téměř v každém a měla široký rozhled, tomu dost napomohl.

Momentálně byla potřeba získat víc informací o skupině, která vyráběla a prodávala mudlům očarovaná autorádia. Ta asi po třech písničkách začala hrát melodii, která z řidiči navodila halucinace, což mívalo katastrofické následky. Čas hrál velikou roli, ale tohle se nedalo uspěchat.

Bylo celkem slunečné, i když chladné ráno a tvůj kontakt se měl nacházet v jedné zastrčené putyce "U nalitýho Bubáka". Pokud tvůj informátor nelhal.