Slotou ke statku

Spokojen s tím, jak se podařilo navázat vztah s bardem na pozitivní notě, vykročím ze dveří. Nikdy jsem si nepřipadal nikterak charismatický, avšak plně si uvědomuji, že jestli je náš hodnotitel potřebujeme ho na své straně. A nikdo jiný očividně neměl zájem položit solidní základy našeho vztahu s cechem. Omluvena je jen Aileen, protože získávala užitečné informace. A možná Balvan, protože je to... No, Balvan. Od trpaslíků úplně nečekám navazovat přátelské vztahy, pokud jejich protějšek není alkohol. Fascinuje mne však, jak se k tomuto sociálnímu problému postavil Triggvi. Ale ujal jsem se nakonec této role rád. Přeci jen je Dastan velmi sympatický.

Voda z nebes mne ohodí s jasným úmyslem mne umýt do plna. Jsem zvyklý být venku za jakéhokoliv počasí, takže si z toho moc nedělám, ale příjemné to zrovna také není. Zařadím se vedle Aileen a požádám jí, jestli by mne mohla spravit o informacích, které získala od barmana. Když se ze tmy deště vynoří jezdec, ukročím stranou a Aileen vezmu s sebou, jestli si ho nevšimla. Hodím po něm pátravým pohledem, ale rozpoznat cokoliv bude těžké. Přesto se mi podaří pohledem zachytit cejch na koni. Zamyšleně se za jezdcem podívám.

Dorazíme k malé statkové pevnosti. Ale s přístupem toho statkáře se ani nedivím. Pravděpodobně mimo potřeby ochrany, bude také velmi paranoidní. Od čtvercové pevnosti si však mou pozornost vyžádá něco zcela jiného. Po páteři mi přejede zimnice a tentokrát to nemá co dělat s deštěm. Svírající pocit něčeho špatného, který mne vždy varuje, když narazím na něco znesvěceného. Pocit, který naznačuje jen jedno - otoč se opačným směrem a štráduj, co ti nohy dovolí. Zvednu neomylně pohled k podivné chatrči za statkem. Po chvilce odtrhnu pohled od té děsivé chajdy a pohledem se obrátím do družiny. "Cítíte to také?" zeptám se, zatímco si promnu zátylek.

Na stopě

Ječmínek beze slova nalije Balvanovi další kalíšek a a trochu zmateně si vyslechne jeho dobře míněnou radu. Někde v půlce zvedne prst jako by chtěl něco říct, ale nakonec ruku zase spustí. Trochu zmateně se podívá na Aileen, jako jestli to co ten trpaslík říká myslí vážně. Jakmile Aileen Balvanovi opáčí s tím, že by se snížil počet trpaslic, tak se Ječmínek postaví se založenýma rukama a jeho šilhající oči křičí "A máš to!".
Nakonec se připojí i Tryggvi a hostinský sáhne po dalším kalíšku, který vzápětí zklamaně odloží. Jeho tvář však vykouzlí úsměv, když se Aileen tak sladce zeptá na platbu. Krátce zašilhá na vnady a nakonec mávne rukou. "To snad ani nestojí za řeč." zazubí se a pak se otočí na Balvana. "Stříbrňák rovný pane." zaklepe na dřevo.

Mezitím se Dastanův vážný výraz změnil v pobavený a to po Thallově poznámce na zbytek skupiny. "I to život přináší..." odtuší s mírným úsměvem. Jakmile Thallan položí svou dlaň na jeho, tak mírně nahne hlavu do strany a v jeho očích zatančí živé jiskřičky."Skoro si to beru osobně." odpoví a zachechtá se...potichu, zvonivě a tak nějak, melodicky. Do doby, než je nucen pustit Thallovu ruku mlčí. "Namárië." rozlučí se. Pohled sleduje elfova záda až ke dveřím.

***

Slota venku začala nabírat na obrátkách. Hned, jak vyjdete ven dostane se vám spršky přímo do obličeje. Nejen, že prší, ale fouká silný boční vítr, který vám déšť žene do tváří. Vydáte se za vaší jedinou stopou směrem na statek. Už po pár metrech jste zmáčení a šaty se vám lepí na tělo.
Tak v půli cesty uslyšíte i přes bouří a skučení větru dusot kopyt. Směrem od stavení před vámi se prožene osamělý jezdec, který pokračuje směrem k městu.
Kroky vás dál vedou ke statkářskému stavení, které rozhodně nepatří mezi nejmenší. Hlavní dům, stáje, chlév i stodola jsou rozestavěny do čtverce a prostor mezi nimi je vyplněn kamennou zdí. Všemu dominuje brána s dřevěnými dvoukřídlými vraty. Z vnitřku staveb tlumeně září příjemné teplo krbů nebo alespoň slabá záře svící. Než však stihnete dojít až k bráně Thall ucítí něco podivného. Ne ve vzduchu, je to spíš pocit, nepříjemný, temný a rozhodně nedobrý. Vcelku s jistotou dokáže určit, kterým směrem tahle podivná síla bude nabírat na intenzitě. Jen kousek za statkem u remízku je rozpadající se, špatně vyspravovaná chatrč. Dveře a okna má zavřená (a zamčená), i tak je ale přes děravou střechu zřejmé, že se tam nesvítí.

Do deště

Pokývnu hlavou, když předá informaci. To není zase tak dlouho, ovšem i to značí, že nás buď budou následovat, nebo mají naplánovanou nějakou noční všivárnu. Nad jeho poznámkou k trpaslíkovi, který odštrádoval k baru se jen pousměji. Poté nás již popožene, navíc nám i předá dobrou radu. Déšť má mnoho užitku, ale i nevýhody. Je dobré pracovat s ním, v tomto počátku. Než stačím vůbec pořádně zareagovat, Tryggvi se vydá na bar za ostatními. Překvapeně se podívám na Dastana, když sevře mou ruku. "To je v plánu. Jen nevím, jak s některými budou plány vycházet..." promluvím tišeji než předtím a loupnu pohledem do zad těch u baru. Poté věnuji bardovi poněkud hořkosladký úsměv. Položím mu svou dlaň přes tu jeho na mé ruce. "Avšak minimálně někteří z nás jsou silně motivováni." Zůstávám tak, dokud si zbytek skupinky nevyřeší, co potřebují. Poté se jemně vymaním a zvednu se. "Namárië." Rozloučím se s bardem elfsky, než zamířím rovnou ke dveřím.

Čas vyrazit

Když se tak nevraživě hostinský chopí Balvanových požadavků, uculím se pro sebe. Rozlije nám pálenku všem třem. Pak spustí o statkářově synovi. Hmm, je to celé zvláštní... Kolem toho se toho děje nějak moc. Jen tiše přizvednu sklenku k jejich přípitkům a mrknu na něj, než do sebe vyklopím obsah. Je to opravdu rozdíl, proti tomu jejich pivu. Uchechtnu se na tu Balvanovu radu. "Neznamenalo by to méně trpaslic pro tebe?" zeptám se pobaveně, ale nijak výsměšně. Je to na každého věc, s kým chtějí být. Dorazí k nám i Tryggvi a jen přikývnu. Slyšela jsem. Jak slova barda, tak hrom za okny. Naposledy se tedy nakloním k hostinskému a věnuji mu sladký úsměv. "Co jsem dlužna, milý pane?"

Odchod

Balvanovy se nechce dál čekat a vydá se rovnou k baru, vyžadovat se o svoji objednávku. Mezitím nám bard řekne, že je tady od oběda a upozorní nás na začínající déšť. “Máte pravdu. Já zajdu pro ty dva.” S tím vstanu a dojdu k baru.

Když přicházím, zaslechnu jen část konverzace o ženách. “Omlouvám se že vás ruším, ale je čas jít. Zaplaťte a jdeme” Řeknu jim napřímo, ale s přátelským tónem.

Trpasličí rady do milostného života...

Poctivý domácí pivo? Heh... jestli chčijou do sudů, tak jim to aj budu věřit. Smrdí to strašně. Synek za chvilu nabral vodu a dokonce před ňa položil i sklenku s pálenku. Tož, u tej bych aj věřil, že je domácá. Voní krásně. "Tož, tak na zahřátí," zvedl jsem sklenku a obrátil ji do sebe, zatím co ten synek zase něco mluvil o ňákým Krupičkovi... hmm... kdo to je? Chvilu jsem ty dva jen tak poslůchal a užíval si ten hřejivý pocit v krku. Fajná byla... "Ty, přilej ňa ešče jednu. Ta je fajna," klepl jsem prstem vedle sklenky. "A dám ti taku malů radu, jo? Posluchaj, posluchaj. Nenech se zmást cecky baby, jo? Nejlepší je ňáká sto kilová trpaslice musí být chlupatá, ať je za co tahat, tahat, tahat!" řekl jsem a do toho chytl rukama svoje vousy a několikrát zatahal. "To su fajne trpasličí ženské! To ti povídám!" zasmál jsem se tomu a koukl po ostatních, jestli už dokecali s muzikantem. Přemýšlení nechám na nich, vypadaj chytře.

Je čas...

Hlavy všech čtyř mužů spočívají klidně na stole a pokud se přeci jen některý z nich pohne, je to jen proto, aby si udělal pohodlí. Alechar spočine zrakem na Thallanovi, jemně přikývne a usměje se. "Dobrá otázka. A to je vždy dobrý začátek." uzná a pozvedne korbel ke rtům. "Dorazil jsem před obědem." řekne, než se napije. Po dvou hltech osuší rty do rukávu a zahledí se k baru, kde už Balvan hudruje. "Až ten se potká s Olgrimem bude mít Ofélie plné ruce práce." zkonstatuje a loupne po vás vesele očima. "Měli by jste vyrazit. Déšť smyje stopy." zahledí se k oknu, na které začínají bubnovat první kapky. "A buďte opatrní." sevře nečekaně Thallanovo předloktí a jeho oči jsou vážné.

U baru je vidět, že Balvan narušil důležitou chvilku. Zřejmě jich tu hostinský tolik nemívá a tak je jeho výraz více, než rozmrzelý. Výhled do výstřihu si totiž bezostyšně užíval. Rychlým a vzteklým pohybem zachytí měšec a probodává Balvana očima. "Samozřejmě, jak si host přeje." zavrčí a ustoupí o krok k bočnímu pultu. Precizním pohybem začne plnit měch vodou a při pomluvách o pivu nesouhlasně zavrtí hlavou. "Je to poctivý, domácí pivo. Takový jaký má bejt." zabručí nespokojeně, ale víc se v tom nešťourá. Jen o chvilku později podá měch zpátky trpasličímu hostu a nalije na dva prsty kořalky do tří kalíšků. Jeden postaví před Aileen, druhý klapne na pult před Balvana a třetí ponechá u sebe. Z kalíšku se line ovocná vůně poctivé pálenky a i Balvan musí uznat, že tohle je kvalita.
"Inu mladej Krupička....von to nebyl nikdy žádnej gauner. Jen si dycky přišel nedoceněnej a moc nikam nezapadal, co vim. A jestli má pletky s černou rukou, to se mi nepozdává. Nohy má krátký stejně jako dech a žádnej bijec to nikdá nebyl." pokrčí rameny a pozvedne kalíšek. "Tak na krásné ženy." usměje se a v tu chvíli se za okny ozve hrom. Bouře nebude daleko.

Ale, ale...

Poslušně se nakloním k mladíkovi. Zatvářím se překvapeně, když zmíní Černou ruku. Ale se statkářovo postojem k Thallovi a Balvanovi, bych se tomu ani nedivila. Stočím pohled ke spícím. Ti čtyři musí být jedněmi z nich. Byla by to až moc velká náhoda, kdyby ne. Otočím se s tázavým pohledem zpět na mladíka. To už k nám ale dojde Balvan a dožaduje se pití. Způsoby trpaslíků jsou stejně úsměvné. Ale o tom pivu má pravdu. Chutná to jak naředěná močůvka. Stačil mi ten jeden lok a vím, že pak budu pít tak leda na oko. "Děkuji za varování," věnuji mu úsměv. Otočím se zpátky na mladíka. "Ten jeho syn, ten s tím vším měl něco společného?" Narážím teď spíše na ty okolnosti kolem Černé ruky. "Jaký vůbec byl on?" doplním ještě trochu obecnější otázkou, abych si mohla udělat obrázek. Možná tu běžně mizí lidé, ale to neznamená, že to tak nemá jen vypadat.

Srací pivo

Muzikant mou domněnku a prošlém pivu jen potvrdil. Jinými slovy řekl, že pivo tady je dobré akorát tak na posrání. Na to jsem jen přikývl a zase se podíval na spící chlápky za námi. Že by je chytlo také sraní, až z teho usli?
„A jo, sakra,“ zavrčel jsem, když mi muzikant i špičatý ucho připomněli, že za tuhle práci nedostaneme nic. Nelíbí se mi, že musím pracovat zadarmo, ale jestli je odměna za práci vstup do cechu, dá se to vydržet.
Ti dva vypadali, že si mají ještě co říct a já se po chvíli ohlédl na výčep, jestli se už nese něco, co jsem si objednal. Nic. Ten mladej akorát civí na kozy té kouzlostřelkyni. Zvedl jsem svou velkou prdel z lavice a došoural se k výčepu. „Tož, kluku! Nečum ji na cecky, stejně ti nedá. Nalej ňa rači ňáku pálenku na zahřátí,“ začal jsem a sundal si měch na vodu. „A naber mi tam vodu. Čistů!“ hodil jsem měch na pul před cápka. „No honem, hybaj sa!“ pobídl jsem ho, když se stále k ničemu neměl. Pak jsem si všiml piva, co má ta kouzlostřelkyně. „Ty… ženská. To radši nepij, prej je to dobré tak na posrání. Říkal muzikant. A z toho, co cítím… bych řek, že pravdu má.“

Posezení u … ničeho

Kapitán si nejspíš kouzla všiml, ale zatím nijak nereaguje, zatím. Jen další důvod proč odsud co nejdřív odejít.

Aileen se baví s hostinským a Balvan se žádá o pivo, toho se mu však nedostane. Balvan se zeptá jestli dostaneme zaplaceno a je rychle upozorněn že ne. Muzikant mi doporučí, abych se uklidnil a já si všimnu, že už vlastně všichni sedí, tak se taky usadím.

Thallanovy se podaří získat pár informací navíc, ale ještě ňáké dotazy má. Takže si jen na oko udělám pohodlí, ale ve skutečnosti kontroluju jestli se ti čtyři neprobouzí.