Jen střelkyně...

Nad Balvanovo představou magie se nejde nezasmát. "Však ti to nikdo nebere. Také mám k ruce další zbraně, když není jiná možnost. Navíc, s tou čarostřelbou to není zas tak jednoduché. A ani to není střílení kouzel jako očarování šípu," pokusím se to trochu přiblížit. Nepřehlédnu elfův vědoucí výraz. "Vy o čarostřelectví něco víte, Thallane?" zeptám se ho s trochou naděje v očích. Třeba by mi mohl pomoct s tím to konečně správně uchopit.

Just... dwarf being dwarf..

Násilí neřeší sice všechno, ale plno věcí určitě, pomyslel jsem si v duchu, když mi elf odpověděl. Pak se konečně všichni nasoukali do vozu a mohli jsme se vydat na cestu.

"Takže...zatím jen střelkyně. Ne?" podíval jsem se na ty dva, co tam taky sedí. "Furt temu ale nerozumím... jak možeš štřilať kuzla? Já myslel že na to potřebuješ taký ten fajny klacek, keřým mácháš kolem sebe a řveš hovadiny a ono to pak něco zrobí, hmm?" jak jde vidět, má znalost magie je míň jak mizivá. "Proto mám tu to. To prostě roztočím a chrap! Nezasekne se to, nemusím s tym řvát nesmysly a doufat, že se něco stane. Jednoduché jak vpysk!"

Povoz

Tak jsem se přeřekl. Sice to ničemu teď nevadí, ale nedělá to nejlepší první dojem. Aileen s Balvanem nasměrují vosku správným směrem a začnou nasedávat.

Thallan se ke mě nakloní a zašeptá mi jestli nepotřebuju taky vyndat zub. Přejedu si jazykem po zubech a přehrávaně zapřemýšlím. “Zatím ne.” Thallan si pak taky nastoupí. To co bylo?

Já už si taky sednu a vyjedeme. Balvan se baví s Aileen o čarostřelectví, já poslouchám, ale nezapojuju se. U nich to asi takový problém není. Vytáhnu si dýmku, naláduju si ji tabákem a zapálím si. Jakmile mám co kouřit, koukám ven na ulici a sleduju lidi.

Chit-chat na drožce

Jak se vracím k družině, hodnotím zruinované rukávy. Budu to muset vyčistit, hned jak budu mít možnost. Věnuji Tryggvimu široký úsměv a přikročím až do jeho osobní zóny. Trochu se sehnu, abychom měli obličeje blížeji k sobě. "Jestli také nepotřebuješ vyndat zub, tak mám všechno vyřešeno," ztiším hlas až téměř do spikleneckého tónu a na tváři mi hraje pobavený výraz, zatímco mám ruce zapřené o hřbety dlaní v bok.

Narovnám se a ustoupím stranou, až když se ozve náš Kamínek. "Násilí neřeší všechno," brouknu jen spokojeně, trochu neurčitě. Založím ruce za hlavou a začnu si lehce pobrukovat.

Začneme nastupovat, tak zaberu jakékoliv místo je volné. Vypadám skutečně dobře naladěn. Spustí se hovor ohledně umu arcanické střelby. Loupnu po nich jen vědoucím pohledem, ale nezasahuji do jejich hovoru.

Vyrážíme!

"Dobrá, dobrá, prostě Balvane. Omlouvám se," udržím se nesmát, ale cukají mi koutky. Z toho mě zachrání úsměv pro Alechara. "Děkuji, pane," skloním jemně hlavu. Ofélie pak upřesní, kde najdeme drožkáře.

Thallan si cestou nakoupí, Balvan se drží u mě a Tryggvi si nás ostražitě hlídá. Já si zvědavě prohlížím své společníky. Jakmile se přiblížíme k drožkářům, už na nás jeden z nich spustí. Thallan se jde bez odkladu věnovat dalšímu, zdá se nějak raněnému nebo nemocnému. To už se u drožky řeší kam vlastně chceme jet. "Ano, potřebujeme na sever, do hostince U Ječmínka." Thallan se mezitím vrátí k nám, rukávy od krve. Přejedu pohledem mezi Tryggvim a Balvanem a zakončím to pohledem na Thallana. Mám chuť se smát.

Zalezu do drožky, zdá se jako první, takže jsem si zabrala místo čelem ke směru jízdy. Hoši nastoupili po mě a Balvan má hned pár otázek. Musím se usmát. "No... ano. Teda... Zatím se mi to nepovedlo, ale dědeček mi k tomu vedl, tak snad jednou ano."

Odjezd

Ohledně vozky se ozvala ta… čarostřelkyně. Jen jsem ji projel pohledem a pak se podíval i na ostatní „Co máte furt s tym mistrem trpaslíkem? Prostě Balvan. Na ňákeho mistra vám dlabu,“ zavrčel jsem, abych dal na jasně najevo, že oslovení mistře trpaslíku na mě fungovat nebude. Pokud mě nebudou chtít naštvat, to pak funguje spolehlivě. K mému velkému překvapení to ten tajemný chlapík zaplatil za nás a zmizel po schodech nahoru i s nějakou flaškou. Hádat se o placení nebudu. Nejlepší jídlo je přeci zdarma, ne? Schoval jsem tedy zase měšec a spokojeně se poplácal po břiše. Hostinská mi pak prozradila, kde hledat vozku. „Děk,“ mávnul jsem při odchodu a venku počkal na ostatní, než vyjedou.

Procházel jsem ulicí, kde stánkaři pomalu uklízeli své stánky. Ten elf se kolem nich motal jako moucha nad hovnem. „Meh,“ odfrkl jsem si a prostě šel dál po boku té čarostřelkyně. A zanedlouho jsme dorazili až k místu, kde seděli vozkové a čekali na své zákazníky. A hned se k nám jeden přimotal a byl tak vlezl, až jsem se začal kysele šklebit. Ještě chvíli, tak ho něčím vezmu přes hlavu. Naštěstí se slova ujal ten maník. „K Ječmínu? Nebyl to Jemčínek? Nebo tak nějak? Něco takého měkkýho to bylo. Sakra…“ prohrabal jsem si fousy, když jsem se marně snažil vzpomenou, kam to vlastně máme jet. S malou nadějí jsem se koukl na tu ženskou a elfa, kterej se vrátil s rukama od krve. „Dals mu přes pysk?“ podíval jsem se za elfa na chudáka s oteklým obličejem.

Nakonec jsem se nasoukal za nimi do vozu a spokojeně se uprdelil na nějaké místo. „Ty, ženská… Ejlín… co to je to čarostřelkyně? To stříláš kuzla?“ zeptal jsem se té zrzky. O tom jsem ještě neslyšel, aby někdo z luku střílel kouzla.

Odchod

Alechar se rozhodne prokázat nám laskavost a zaplatí za nás večeři. “To jste nemusel, ale děkuju.” Snad za to nebude nic chtít, nerad něco dlužím. S tím se rozloučí a bezzvučně odejde. Něco se mu musí nechat, v tomhle je fakt dobrej.

Balvanovy se nechce jít pěšky, proto se zeptá na vozku. Kde je najít se dozvíme od hostinské. Sice je to kousek, ale pokud si za tím zbytek stojí, co se dá dělat. Vyjdeme teda ven z hospody, směrem k vozkům.

Po cestě se od nás oddělí Thallan. Ten si odběhne někam bokem nakoupit. Zpomalím krok, tak abych měl Aileen a Balvana i Thallana na dohled, abychom se sobě navzájem neztratili. Jakmile má Thallan nakoupeno a vím že si mě všimnul, vrátím se ke zbytku skupiny.

Když dorazíme na náměstíčko, kde v tuto chvíly čeká víc než dost dostavníků, Thallan se opět oddělí. Už zase? Co je to teď? Chvíli na to, k nám doběhne klučina, co nám nabízí, že nás sveze. Kluka si pořádně projedu pohledem, stejně tak i jeho vůz a koně. Všechno vypadá v pořádku. “Ano, chceme odvoz k hostinci U Ječmína. Pojedeme čtyři, náš společník by tu měl za chvíli být.” Když se Thallan uráčí vrátit otočím se k němu. "Potřebuješ si ještě něco vyřešit?"

Netrhat novou družinu

Jen hodím po Aileen úsměv, vzhledem k tomu, že na odpověď mám moc plnou pusu. Navíc nechci rušit ostatní.

Zkontroluji popruhy vybavení a připojím se k ostatním u pultu. Když o pult zacinkají mince, hodím příjemně překvapeným pohledem po Alecharovi. Laskavost je asi nejušlechtilejší vlastnost co znám. Každopádně se tak nějak družina, napůl beze slov, dohodne, že využije drožku. Díky zlaťáku, který jsem dostal od Alechara proti tomu nic nemám, avšak kdybych ho nezískal, asi bych raději šel pěšky. Konečně se mi podařilo našetřit si na lékařské vybavení, takže nemám zlaťáků nazbyt.

Vydáme se od hospůdky směrem k náměstíčku, kam nás odkázala Ofélie. Naštěstí procházíme ulicí, kde jsou také krámky. Jdu podél stánků a výloh a soustředím se na to, abych našel lékařský obchůdek, nebo alespoň general store. (92%) Štěstí je na mé straně a podaří se mi najít někoho, kdo prodává co potřebuji. Jestli to některého člena z družiny zajímá, pokynu mu, že je hned doženu. Odevzdám téměř všechno své zlato obchodníkovi a na opasek mi tak přibude lékařská brašna. Neudržím se úsměvu. Viděl jsem s ní dělat jiné léčitele zázraky. Když budu dost cvičit, jistě jich jednou dosáhnu také. Přidám do kroku, abych dohnal skupinu.

Vkročíme na prostor lemovaný vozy. Neprohlížím si jen vozy a koně, ale přejíždím pohledem mezi vozkaři. Přeci jen, na vozy dost často útočí všechno možné, od banditů po monstra. (Medicine 13.) Pohled mi padne na postaršího může, který sedí bokem a snaží se pitím bojovat se svou nateklou tváří, která je rudá až sem. "Dejte mi prosím okamžik," brouknu k družině a dlouhými kroky přejdu k muži. Není to sice co jsem čekal, ale musí to stejně pekelně bolet. Zakleknu u něj a sundám brašnu. Jsou tam tolik potřebné nástroje. "Dobrý večer přeji. Pokud mi dáte okamžik, podívám se Vám na to," vybídnu muže s příjemným, doufám uklidňujícím, úsměvem. Opřu si potřebné nástroje zevnitř o kraj brašny, abych je nekontaminoval a vybídnu svého nového pacienta, aby otevřel co nejvíce ústa. Rozsvítím nožík ze sady jednoduchým zaklínáním "Kal", abych si mohl problém řádně prohlédnout. Jistě je to zub, nebo problém s dásněmi. Tak jako tak se, bez větších protestů vlastníka nateklé tváře, pustím do odstranění problému. Když jsem spokojen, začnu pečlivě čistit nástroje, zatímco k němu promlouvám. "Pravidelně to vyplachujte ideálně čistou vodou, doporučuji vám nevečeřet ani nesnídat pečivo a při otoku tvář chlaďte," věnuji mu další úsměv než vše zaklidím, brašnu připnu zpět na opasek a zvednu se. Popojdu o kus stranou, opráším se a teprve poté zamířím zpět k nové družině.

Jestli jsou již na voze, vyhoupnu se za nimi, jestli ještě postávají kolem, hodím po nich tázavým pohledem a zeptám se, zda vyjedeme. Pokud by mi náhodou ujeli, jen se s povzdechem vydám na sever pěšky.

Prásknout do koní

Ofélie začne počítat. “Takže vývar a Dobrodruhův hlt. To máme...“ zamyslí se, ale dřív než stihne vyřknout částku, klepne o dřevěný pult komínek šesti zlatých mincí.
“Dnes je to na mě Ofélie.“ usměje se Alechar. “Zkouška je neplacená přátelé. Myslím, že zlato ještě budete potřebovat.“ otočí se k vám Alechar a přišoupne komínek k Ofélii. Ta ho jedním rychlým pohybem shrábne.
“Ať se vám daří a snad se uvidíme brzy.“ vystřihne nonšalantní úklonu a i s lahví zmizí na schodišti. Nedá se nepostřehnout, že jeho kroky nevydávají žádný zvuk.

“Drožkáře najdete o ulici vedle. Většinou popíjejí kmínku okolo staré lípy. Nemůžete to minout.“ ukáže vám směrem doleva. Stejným směrem, kterým zmizela tajemná žena. Její nohy se rozcupitají a obratně začne sklízet ze stolů.

Vy se vydáte za drožkáři. A přesně, jak vám poradila Ofélie, nacházíte je na malém náměstíčku, kterému dominuje stará, mohutná lípa. Jejich vozy jsou postavené po stranách náměstí. Někteří hřebelcují koně, kontrolují kopyta či postroje nebo popíjejí z kameninových lahví.
Ihned, jak se tam objevíte všimne si vás mladý vozka. Kluk s blonďatou rozcuchanou čupřinou. Rozjuchaně přiskočí k vám.
“Dobrej večer vašnostové a slečinko. Hodil by se jim odvoz, aby nožky nebolely ? Koníčky mám rychlý a silný. A sedátka kožešinou vycpaný, aby jich netlačilo.“ usmívá se a gesty vás nenásilně popohání k vozu.
“Lucíku ! Teďkonc sem měl jet já. Šlohnul si mi kšeft. !“ zahaleká starší vozka, který baští chleba s tvarohem, který se mu třepe na šedivých vousech.
“Uklidněj se strejda, ať se nezalknou nebo nemaj vředy.“ houkne zpátky z vesela mladík a čeká jestli nastoupíte, pokud ano, práskne do koní udaným směrem.

Odložená koupel

"Ať Vám nezaskočí," pronesu s uculením tiše k Thallanovi, když vidím jak urychleně dojídá své jídlo. Alechar nás v průběhu komentuje. Při komentáři o mě se samovolně usměji. To ano, dědeček byl opravdu vyjímečný. Po mě se představí i trpaslík. Balvan. Že mě to ani nepřekvapuje. Ani to, že si objednal další pivo není překvapující. A ten krkanec už vůbec ne. Prostě... trpaslík.

Zkouška. Družina? Je to opravdu zvláštní, že jsme se sešli u dveří. Jistě v tom musí mít prsty bohyně. Zadání nás čeká v hostinci o něco dál na sever. Jak se zdá, trpaslíkovi se nechce jít pěšky. Je pravda, že by to ušetřilo čas, takže proč ne. Posbírám svoje vybavení a sejdu se s trpaslíkem a Tryggvim u baru. "Řekla bych, že se stačí po městě jen správně rozhlédnou, mistře trpaslíku," odpovím na jeho otázku s úsměvem. "Kolik to bude, madam?" otočím se k Ofélii.