Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Za třemi stěnami

Příspěvků: 143
Hraje se Dvakrát týdně  Vypravěč Arged je offlineArged
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Morris Lestrange je offline, naposledy online byla 27. března 2024 22:16Morris Lestrange
 Postava Mina Andelian je onlineMina Andelian
 Postava Char eb Evtinell je offline, naposledy online byla 29. března 2024 0:36Char eb Evtinell
 
Char eb Evtinell - 04. března 2024 21:37
char15450.jpg

Já mám koně, vraný koně



V ruce se mi chvěje busta dívky, která ovšem mluví mužským hlasem. Hlas zámeckého pána. Dozajista. A pak ten záblesk! Když se rozmrkám, je mi jasné, že tady není radno zůstávat. Jen letmo hodím hlavou k Míně a Morrisovi.

„Ty koně! Rychle k nim!“

Nevím proč, ale táhnu plechový obrys s sebou. Beru schody po dvou a jsem nevýslovně zvědav, co uvidím v salónku.

V běhu se snažím ještě z mluvící plechové podobizny získat nějakou informaci, bude-li sdílná.
„Kam? Kam ty koně odvést?“

Počítám ale, že to bude nejspíš vše, co socha řekne. Není čas se příliš rozhlížet, natož do sebe hodit ještě jednu skleničku na kuráž, i když zrovna teď bych si dal s chutí.

Byly v přízemí nějaké stáje? Jak to psal Sjukal? Něco co patřilo dědici.

„Nějaký nápad?“ Volám přes rameno. Předpokládám, že mládež je mi v patách.

Na ulici si kryju oči před vířícím prachem. Rozmýšlím se, kterým směrem vyrazit k původně černým koním.
 
Drak - 03. března 2024 19:57
drak4900.jpg

Drobná změna situace




PRASK!

Tyč, na které byla připevněna figurína, se až příliš ochotně ohnula a praskla. Je to trubice z velmi tenkého plechu. Zdola se líně tlačí čůrek vazké černé kapaliny, která neodbytně ulpívá na čemkoliv, co potřísní. Občas to udělá bublinku. A každá, i sebemenší, má vliv na plamen v kouli, který v tu chvíli na vteřinu či dvě trochu ožije. Frekvence bublání na trubici se zrychluje..

Z koule vyšlehne blesk kamsi do temného nebe a na chvíli vás docela oslepí. Někde v dáli u vstupu do města se ozve zaržání koní. Dole z ulice jsou slyšet hlasy. Živý městský ruch. Pak z haly pod schodištěm zazní vyděšený ženský vřískot.

Ulomená figura promluví hlasem zámeckého pána: "Právě mě zavraždili, zajímavé. Vraťte bělouše mému synovi i za cenu, že o ně hned přijde. Pokud je Temný dostane z města, je konec."

Ve městě se spustila bouře, vichr strhává došky ze střech a stejně tak bere spoustu dalšího neukotveného materiálu. Zvuk města v hukotu pomalu utichá.

Cítíte všude kolem cosi hodně zvláštního. Je to podobné, jako kdybyste byli ve snu, který si jasně uvědomujete. Jen naopak, vy nesníte, ale kolem vás se odehrává sen.
Ať je to jak chce, vaše možnosti jsou náhle omezené jen vaší představivostí, odvahou a vírou. Na jak dlouho?
 
Mina Andelian - 28. ledna 2024 00:59
minaiko2493.jpg

Ve věži



"Tak tedy do věže," přitakám a položím vyprázdněný pohárek zpátky na stolek. Hned na to se energicky zvednu a následuji oba muže do první z věží. Můj pohled je však stále připoutaný k fontáně, jak mi v hlavě neustále vrtá ta dotěrná myšlenka: "Co kdyby?"
Zmizí až ve chvíli, kdy se ocitneme u paty schodiště vedoucího vzhůru. Koutkem oka zachytím i ten podivný nápis, který na takovém místě vlastně ani nedává příliš smysl. Tedy pokud by celá budova už od samého začátku spíš než sídlo zámeckého pána nepřipomínala složitý hlavolam. Dřevěné schody vrzají v pravidelném rytmu našich kroků a nikomu z nás se nechce snad v nějaké neblahé předtuše zvuk narušit. Stát se tu může vskutku cokoliv.

Obrázek



Na další útok duchů vrhajících se přímo proti Charovi nás ale nepřipravilo nic. V naučeném pohybu se odrazím a přiskočím ke stěně, abych měla alespoň část těla krytou. Stejně rychle se mi v ruce objeví lovecká dýka. Než se ovšem stihnu odhodlat k další akci, zmizí oba přízraky v jednom rychlém, zelenooranžovém záblesku. Magický paprsek se kolem nás prožene rychlostí myšlenky a zanechá za sebou trojici poplašených a překvapených pohledů. Hluboce vydechnu a vrátím zbraň do pouzdra.
"V pořádku," odvětím Morrisovi a ještě starostlivě pohlédnu na staříka. Naštěstí se i on oklepe rychle a hned se vydá dál, do středu místnosti zkoumat ten prazvláštní mechanismus. Sama ještě chvíli zůstanu kus od okna, kde budu mít dobrý výhled i ven. Zdejší ochrany sice stále dle všeho fungují, ale náhoda je blbec.

A Morris má pravdu, klidně se věž může obrátit i proti nám. Ono by možná jen stačilo, aby se těch duchů zjevilo víc a někdo z nás se nešťastně postavil do rány... Raději na to ani nemyslet. Přesto se mi na čele vykreslí vráska.
"Čím dříve na to přijdeme, tím lépe," prohlásím, aniž bych pochopitelně tušila, jak celou záhadu rozlousknout. Ten lehký nádech trpkosti se mi z tváře přelije i do hlasu.

"Ani bych se nedivila, kdyby byl pod sídlem nebo v jeho blízkosti ukrytý důl. Pokud tu nalezli způsob, jak s ním pohánět obranné stroje, dávalo by mi smysl snažit se je postavit co nejblíže zdroji," vyřknu nahlas jednu z myšlenek. A také by to snadno vysvětlilo, proč zásoby ještě nevyschly.
"Nejdřív bychom se ale měli postarat o ty figuríny, jak říká Char." Je třeba na to jít postupně. Už teď tu přeskakujeme od jedné myšlenky k druhé. Vnější hrozba už snad pominula, tak se odvážím udělat těch pár kroků blíže ke staříkovi, abych si celý mechanismus prohlédla více zblízka, především část, ke které je uchycená figurína.
"Hmm, možná tady....zkus ji podržet," instruuju Chara a zkouším, co se dá.

"Řekla bych, že se vydali do nejbližší usedlosti," odpovím během zkoumání Morrisovi. "Můžeme se pak podívat znovu do té pracovny, jestli nenajdeme nějaké mapy. Nebyly v té knize s nápadníky názvy i jiných usedlostí?" Otočím se na něj s otázkou, sama jsem zrovna tuhle publikaci jen tak zběžně prolétla očima a všímala si spíše více či méně zdařile vyvedených ilustrací.
"Pokud s sebou měli náklad, určitě se vydali po nějaké z cest, to nám aspoň trochu ten výběr zúží," pousměji se.
 
Char eb Evtinell - 30. prosince 2023 22:24
char15450.jpg

Ve vješi



Když stoupáme po schodišti, hořím nedočkavostí. Jakmile se ocitneme nahoře, přibyde mi během několika vteřin na čele pár vrásek. Šedivý už totiž jsem.

Jednak plamenná koule usmaží dva duchy ještě než se stihnu rozkoukat a cokoli udělat. Cítím se ihned provinile, protože i ta jediná sklenka mi citelně zpomalila reflexy. Alespoň se nám potvrdilo, že se jedná o bezpečnostní mechanismus. A je stále funkční. Dobře pro nás. Protože duchové tu jsou sakramentsky rychlí. Jak hnáni větrem.

V sudu je to, co si Morris myslí, že tam je. Přikývnu.
"Tohle je vskutku černé zlato, příteli. Doporučoval bych ti si odebrat vzorek. Třeba z toho něco vyzkoumáš.

Víte, jestli toho tu jsou zásoby, ničemu to nevadí. Naopak. Jsme pro tuto chvíli v bezpečí. Nemyslím, že je tak moc zlé tu substanci využívat. Jestli si dobře vzpomínám, Církev nakonec musela upustit od těžby, aby se duchové již neobjevovali. Je tedy zásadní zjistit, jestli se tu ještě někde stále těží a předat místním autoritám naše poznatky."


Poškrábu se ve vousech. Opatrně se vykloním a rozhlédnu po dalších věžích. Chvíli si také prohlížím důmyslně jednoduchý mechanismus. Ne že bych mu do detailu rozuměl...

"Jistěže někdo přežil! Minimálně onen správce Sjukal, nu a také zmíněný Temný pán. Já bych začal nápravou těch figurín. Co myslíte, půjde to nějak odendat?"

Pokusím se uchopit "dívenku" a vysunout ji z tyče.
 
Morris Lestrange - 21. prosince 2023 15:06
morris9312.png

Osoby blízké z doby vzdálené



Napjatě stoupám po schodišti nahoru. Měli bychom být obezřetnější. Co když je nahoře nastražená nějaká past?

A jako bych to snad myšlenkou přivolal, sotva Char vstoupí do prostoru věže, znenadání sebou trhne. Duchové?! Ale dříve, než se tam vůbec stihnu dostat, je po všem. Obranný mechanismus věže je stále plně funkční. "Všichni v pořádku?"

"Můžeme být rádi, že ta věž nezaútočila i na nás. A raději bych tady štěstí moc dlouho nepokoušel." Všechno to proběhlo tak rychle, že jsem se zatím ještě ani nestihl dostat ze schodiště do věžové komnaty. Obezřetně se rozhlédnu kolem sebe. Tu můj zrak upoutá nápis.

"Vješ pána zámku," čtu pomalu. "To sedí s popisem u paty schodiště. Podle ‚pravopisu‘ možná správce Sjukal. Proč to tady napsal znovu?" Zamyšleně pokračuji do věže.

"Hmmm," s neskrývaným zájmem si prohlížím planoucí kouli a přidružený mechanismus. "Je to nějaký stroj. No, to se dalo čekat," bručím si spíš sám pro sebe.

"Čím je to celé poháněné? Jestli to sem nikdo nechodí udržovat, tak to zde musí samo fungovat už řadu let." Zaměřím se na černou tekutinu proudící ‚srdcem‘ stroje. "Chare? Je to to, co si myslím? Je to Černé zlato, že ano? Takže tady se ještě používá. Nebo používalo…"

"Jestli jsou věže v provozu celá ta léta, tak tady někde musí mít slušnou zásobu té látky. Možná by stálo za to ji zkusit najít," pronesu tlumeně a ze zvyku se ohlédnu, zda mne neslyšel někdo, kdo neměl. Až záhy se uklidním, že tady mě za tohle rouhání asi nikdo trestat nebude.

Velmi opatrně vyhlédnu ven, skrz okno, kde se před chvilinkou s brutální efektivitou usmažili dva příliš troufalí duchové. Na město, jehož osud nám poodhalil výjev z fontány. Jak to tu asi muselo vypadat, když zde žili lidé? Jaký byl zdejší zámecký pán? Otázky se množí, a odpovědi stále nepřicházejí. Snad leda že by…

"Jestli byl ten příběh fontány pravdivý, tak se zdálo, že pár lidí útok duchů přežilo. Řekl bych, že odtud po té události nejspíš odešli. To by i vysvětlovalo, proč jsou domy vyklizené. A hlavně by to znamenalo, že možná ještě někde žije někdo, kdo ví, co se tu stalo." Dál se rozhlížím z oken po okolní krajině. "Kam by se odtud tak nejlépe dalo utéct?" Mina by mohla vědět. Ta se přeci takovýmihle věcmi živí, ne?

"Garro, nech to!" okřiknu šelmu, která začala tlapkami lovit plameny šlehající z koule uprostřed věže. Je tady daleko divočejší než jindy. Snad je to ten zdejší… vzduch.

"Tak… co teď?"
 
Drak - 12. prosince 2023 22:16
drak4900.jpg

Vješ pána zámku



Ten nápis Vješ pána zámku těsně u východu ze schodiště na věž je poměrně nenápadný, ale kdo, chce, všimne si.

Pochopitelně daleko více poutá pozornost stroj na věži nainstalovaný. Tělo dívky neobchází skleněnou kouli. Skleněná koule nelétá vzduchem. Koule stojí na skleněné stopce, která zdálky nebyla vidět.
Zelenooranžové plameny v ní září ve tmě velmi jasně a na chvíli vás oslní. Tiše hučí. Hřejí a teplý vzduch se tlačí průduchy ve stopce ven a třepetá vašimi nohavicemi, plášti a sukněmi. Hlavní proud vzduchu ale tlačí do zvláštních trychtýřků, uvádí tak v pohyb kolo, které jezdí dokola po železném kruhu. Od kola nahoru vede tyč, na tyči je připevněná neumělá figura, zobrazující dívku. Jen od pasu nahoru, ale při pohledu zvenku pozorovatele ani nenapadne, že by nebyla celá.

Sotva první z vás vystoupí až nahoru, zaútočí na věž dva duchové. Jenže než mají šanci dosáhnout na Charův obličej, v okně do věže, kterým chtěli prolétnout, se zelenooranžově zableskne a po duších nezbyde nic než pocit leknutí.

Ani při větší snaze na věži nenajdete nic dalšího. Není ani pokálená od ptáků, stejně jako tu nenajdete třeba zavátý list či něco takového. Vše je v dokonalém stavu. Stopka plamenné koule stojí na nízkém širokém soudku. Trubicí, která je uvnitř stopky, se táhne hustá černá kapalina, která je viditelně zdrojem plamenů a následně tedy i pohonem celého mechanismu.
 
Char eb Evtinell - 05. prosince 2023 21:40
char15450.jpg
No páni!

Zamrkám a uvědomím si, že mám už hodnou chvíli pootevřená ústa a doširoka vyvalené oči. Polknu, pak hlasitě mlasknu a nahnu se v křesle, abych odložil prázdnou skleničku na zdobený stolek, u kterého sedíme pohodlně usazeni.

„Ačkoli je to pití opravdu báječné, myslím, že mám pro tuto chvíli dost.“

Chvíli zpracovávám, co jsem viděl, když to začne za mě dělat Morris. Dokonce se odvážně pouští do možných závěrů.

Mina je střídmější, ačkoli vypadá, že v pití by klidně pokračovala. Celé je to zvláštní. Duchové, palác i onen záhadný Temný pán.

„Láska, ta by mohla vysvětlovat ledacos. Ať už chtěl Temný pán zámeckou paní pro sebe nebo jen využil duchy k tomu, aby uškodil místním lidem, je to grázl. Navíc tu něco zaklel. Změnil. Ano.

Duchové navíc díky té bouři nedostali všechny. Třeba lidé tohle místo vyklidili až po té tragédii. Nejsou tu ani žádné kostry těch ubožáků.

Černá je bílá. Pamatujete? Ti koně tam venku. Možná je to bude chtít dostat sem na nádvoří k fontáně.

A také ta holčička ve věži se měnila v pána a zpátky. Víc jsem si nevšiml, ale nějaká stopa by to být mohla. Starý je mladý… Pojďme se tedy podívat do věže s holčičkou. Anebo každý jinam a pak se tu sejdeme a řekneme si, co kdo viděl.“


Rázně se zvednu a pokyvuji přitom rozhodně hlavou. Mířím ke schodišti s dívenkou. Ruku na jílci dýky.
 
Mina Andelian - 24. listopadu 2023 22:52
minaiko2493.jpg

Zpívající fontána



"Na vzdušné zámky!" zopakuji po Charovi a zdvihnu ruku s kalíškem k přípitku. Než ho do sebe vyklopím, mrknu na Morrise ve snaze přimět ho ke spolupráci. Ať už v tom lítáme všichni! O nos se mi otře výrazná a až překvapivě příjemná vůně, svádějící k ochutnání. Chvilku pálenku poválím na špičce jazyka, abych se jen přesvědčila o její síle.
"Určitě bude lepší se posadit," vkrade se mi do mysli neodbytná myšlenka a tělo ji následuje. Očima zalétnu k zurčící dominantě místnosti, jen abych byla svědkem dalšího nečekaného představení.

Obrázek



Fascinovaně hledím na měnící se obrazy, neschopná odtrhnout od nich zrak. Historie místa uzamčená v magických vírech k nám tryská s nebývalou naléhavostí, skoro jako by se nás někdo snažil vést. Dával nám odpovědi na vyřčené otázky a nabádal k vyřešení zdejší záhady. Už od chvíle, co jsme vkročili do města jsem měla podobný pocit - jako by nás stále někdo vedl, tahal za provázky.
Pocit, který se mi nikterak nelíbil.
Scénu rozmetá na cucky přízračná bouře a stejnou spoušť zanechá i v mé mysli.

Tiše Morrisovi přikývnu a zahledím se na dno prázdné sklenky.
"Vše tomu napovídá," brouknu s hlavou stále sklopenou a na čele se mi vykreslí několik hlubokých vrásek.
"Na druhou stranu to neodpovídá tomu, co jsme viděli dole ve městě. Všechny domy byly opuštěné, ale vyklizené. Pokud by je všechny uchvátili duchové, jak nám ukázalo to kouzlo z fontány, asi by si nevzali i jejich majetky," při posledních slovech se přeci trochu pousměju, snad nad tou absurdní představou, kdyby se tak skutečně stalo.
"Celé je to zamotané," zavrtím hlavou. "Snad jen. Ta mladá dívka....dole ve městě jsme zahlédli jediného ducha, siluetou jistě připomínal mladou ženu. Jak jsi to říkal Chare? Mladá tě straší. Stará má vnady? Možná v tom bude něco tak banálního jako zhrzená láska. Vzal si zámecký pán tu ženu proti své vůli? Nebo ji temný pán svedl?" nadhodím a zakroužím skleničkou v prstech, možná by to opravdu chtělo další doušek. Nebo se konečně zvednout a jít se podívat do věží, jestli z podob těch figur něco nevyčteme.
 
Morris Lestrange - 21. září 2023 20:43
morris9312.png

Fontána



Přes všechno naléhání se mi stejně nepodaří přivést ty dva k rozumu a zabránit konzumaci neznámé látky. Budiž. Začínají se odehrávat události, vyžadující naši pozornost daleko více. Fascinovaně pozoruji, kterak se nám před očima míhají živé, a snad až příliš reálné obrazy.

"Páni! Viděli jste to?" Zbytečná otázka. Zcela zjevně to viděli.

"Byl to příběh tohohle místa. Ta tajemná postava? Vsadil bych boty, že to byl ten temný pán z toho dopisu na dveřích. A jak ten obraz problikával? Působilo to jako nějaká zvláštní kletba nebo tak. Co obrací všechno naruby. Co myslíte?"

"A uměli rozpoutat vichřici tak silnou, že rozmetala duchy. To teda něco! Škoda, že to nestihli včas."

"O co asi mohlo vlastně jít tomu temnému pánovi? Co by z tohohle všeho jenom mohl mít?" Na dlouhou chvíli se zadívám do fontány, až se poněkud ztratím ve vlastních myšlenkách.
 
Drak - 29. srpna 2023 21:22
drak4900.jpg

Fontána nebo alkohol?



Sedli jste si tedy a napili se. I kdyby ne všichni, Char je pevně rozhodnutý. A náhodou... voní to opravdu moc pěkně. A chutná.
Hned první doušek svádí pohled k fontáně a zve k usednutí či pohodlnějšímu usednutí na pohovku.

A fontána, pokud se to o obrazech smíšených s fičením, funěním, kvílením, pšoukáním a dalším dá říci, zpívá.

-----


Zprvu temná stěna vynořující se zpoza větvoví stromu, jak se k ní pozorovatel lesem blíží, světlá obláčky podobnými mlze či bílému kouři. Prolézají neviditelnými štěrbinami ve stěně. Jenže to není kouř ani mlha. Ony se shlukují, tvarují do postav a letí ve velkém houfu k blízkému městu.

Než tam doletí, podivný chlapík vyvádí z ohrady tři krásné bílé koně a uvazuje je u vstupu do města. Na malý okamžik obraz, jak jej ukazuje fontána, problikne, a koně se stanou černými, než zase nabydou bílé barvy.

Z věže paláce to sleduje místní pán. Brzy však pustí koně z mysli, když spatří blížící se duchy. Rychle sbíhá na ulici a ukrývá do svého paláce všechny, které zastihne zranitelné v ulicích.

"S tebou si to ještě vyřídím!" pohrozí tajemnému muži, než se vrátí na věž. Na tu, kde nyní kolem světelné koule obchází postava děvčete. A docela na kratičko obraz, jak jej ukazuje fontána, problikne a pán se stane děvčetem, než zase nabyde své podoby.

Zdá se, že palác je před duchy bezpečný, útočí na něj opakovaně a usilovně, ale marně. Na obzoru se sbírá k veliké bouři. Blíží se k městu. Těsně před tím, než dorazí, proplíží se onen divný muž k palácovým dveřím a třikrát na ně zabuší. Dveře se rozletí dokořán a hlady šílení duchové vtrhnou dovnitř rozsévat zkázu.

Bouře je tu těsně poté. Není to déšť, jen vichřice, řvoucí tornádo. Dorazí pozdě. Rozmetá sice duchy na cáry, pohltí je, ale rozumných lidí zbylo pomálu. Vprostřed slintajících tupých schránek pak zámecký pán, stále ještě objímající svou paní.

-----



Po tomto představení se fontána opět zklidní a jen si tiše píská. Možná by se hodil ještě jeden doušek?
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.099576950073242 sekund

na začátek stránky