Lapci

Leon se mírně usměje, když ho trojice ignoruje a vydá se k jezírku, kde je jeho společnice. Oči mu zaplanou modrou září a dokončuje kouzlo. Když první z lapků rozhrne křoví, už dokončuje své kouzlo. Trošku se zarazí, když voda ožije. Takže vodní mág. Dobré vědět. udělá si v mysli poznámku.

Během okamžiku je po všem. Dva lapkové jsou mrtví a nebo vyřazení. Třetí na útěku, což neodpovídá Leonově plánu, jelikož můžou mít v okolí kamarády. "Sat Kel Alt Mart Erd Ned." pronese magickou formuli a poslední z utíkající lapků se náhle změní na kámen a jak pokračuje v pohybu zakopne zřítí se na zem, kde se roztříští.

Poté vyrazí za svou společnicí. "Jsi v pořádku?" zeptá se a na jeho hlase je vidět, že se ptá jen pro formu. Je přesvědčen, že dívka v pořádku bude. Opatrně rozhrne keř a je zvědav co uvidí. Po lapcích není nikde ani stopy, jen kráska rozvalující se ve vodě. Leon pobaveně zavrtí hlavou.
"Jsi samé překvapení. Dáme si na oslavu víno?" usměje se na dívku. Vrátí se přitom ke svým věcem. Teď když už nemusí udržovat kouzlo se ochotně vleze do vody. Slunce už zapadlo a měsíc ještě úplně nevyšel a když vyjde sedí naproti dívce. Jeho oblečení je položené vedle hromádky šatů Lorri.

Leon si na rozdíl od dívky užívá studenou vodu. "Je nepravděpodobné, že by nás dnes v noci našli další." usměje se spokojeně a dívka si může prohlédnout jeho docela pěkné vypracované tělo, jelikož ikdyž je mág trénuje, aby se z něj nestala hrouda sádla. Ochotně se zadívá na dívku, když jí podává víno.
"Neměli bychom moc ponocovat. Zítra nás čeká dlouhá cesta." usměje se a protáhne se.

Lorri zaslechla Leonovo varování a tou dobou byla stále ještě nahá ve vodě. Naštěstí nebyla nijak zaskočena, protože věděla, že ji voda ochrání, tohle byla její doména, její hřiště a na tomto poli nebylo smrtelníka, který by ji porazil.
Kdyby však Leon nebyl zticha, lapkové by nejspíše nepoznali, že je tam víc než jeden, takhle ihned věděli, že v záloze, je zde někdo další. Během pár vteřin stáli u bariéry, která je nepustila dovnitř. Nebyli tak hloupí, aby se snažili silou zkoušet magii, a tak začali obcházet kruh jako hladový vlci.
Všechny už nějakou dobu toto nevděčné řemeslo provozovali a dobře věděli, že je dobré odchytit všechny členy přepadané karavany, jinak by je mohl někdo hezky lísknout mečem přes hřbet.
Dva si to namířili z pravé a jeden z levé strany. Kyje nebezpečně potěžkávali v rukou.
„Tak, kde je ta ženská?“ vyštěkl jeden z nich. „Kde máš svoji ženušku? Třeba by nás chtěla přivítat,“ poškleboval se lapka na Leona.
„Jestli utekla do lesa…“ vrčel holohlavý.
„Byla by to lepší kořist než ten chlap, evidentně to není rytíř a nemá ani brnění, které by se dalo prodat,“ mrmlal jiný lapka zklamaně.
„Ale mají tu káru, může v ní být něco užitečnýho a drahýho,“ vyměnili si pohledy, a pak je upoutal zvuk šplouchání vody.
„Ale, ale, že bychom našli nějakou vodní nymfu?“ posmíval se jeden ze zlodějů a nakráčel si to skrze křoví ke břehu.
„Tak, poupátko, abys v té vodě neumrzla, rádi tě zahřejeme,“ ušklíbl se, a to bylo to poslední, co dokázal udělat.
Voda, která jako by ožila na něho zaútočila, natáhla se po jeho botách a podrazila mu nohy. Muž spadl ztěžka na kameny a voda ho stáhla do jezírka jako mořská vlna.
Muž začal ječet a hrabat prsty po písku a hlíně v úmyslu se něčeho zachytit, ale nebylo čeho. Neznámá síla ho stáhla pod hladinu.
„Zatraceně!“ vykřikl jiný lapka a zbývající dvojice se obrátila na útěk. Voda však hmátla po dalším a obalila se kolem něho jako vír.
Poslední zloděj stačil utéct svému osudu, aby ho voda nespolkla, a to bylo možná jeho jediné štěstí.

U jezírka

Když Lorri prohlásí, že se půjde vykoupat, Leon si povzdechne. "Jasně jdi. Teď za dne by tu mělo být bezpečno" pokrčí rameny, trošku rozmrzele pozoruje, jak se Lorri škrábe na vůz a pak z něj s bílím plátnem a mýdlem. Otočí se za dívkou a přejde na druhou stranu vozu, aby viděl na okolí jezírka, když už né díky keřům na jezírko samé.

Leon se dívám směrem jezírko a dívka, která se bezstarostně koupe a pojme podezření. Jelikož uvažuje jestli je vážně, tak bezstarostná, jak se tváří a nebo ne. Přeci jen ryby chytila až překvapivě snadno. Pojme podezření, že dívka je ve skutečnosti vodní mág, ale jelikož nedělá žádná gesta ani nepronáší zaklínadla nejspíše nestudovaný. Na druhou stranu si říká, že může být bezstarostná a jen mít při lovu kliku.

Z myšlenek jej vytrhne pozvání do jezírka. "Bohužel nemůžu. Říkal jsem že musíme zůstat uvnitř kruhu." pronese s nehranou lítostí v hlase Leon, který by se docela rád vykoupal. Zvláště, pak s přihlédnutím k tomu, že by měl výhled na krásku, který se ve vodě už rozvaluje. Začne uvažovat nad další cestou a tak se vrátí na druhou stranu vozu, kde si sedne na deku. Opře se o kolo soustředí se na své kouzlo a plánuje další cestu.

Když se Lorii vrátí k vozu, zjistí že Leon sedí se zavřenýma očima pod, kterými probleskují fialové záblesky. "Necítím v okolí nikoho cizího." ohlásí, když dívka zmizí ve voze. To je jediná věc, která prozradí že Leon je vzhůru a vážně hlídá. Najednou Leon prudce otevře oči a vyskočí na nohy.

"Lorri? Někdo se blíží." ohlásí mírně zachmuřeně, jelikož jeho magie ho na to upozornila. "Jsou tři a nikdo z nich neovládá magii." ohlásí a v hlase mu zazní spokojenost. Tři muži v odraných hadrech dorazí k Leonově ochrannému poli. Plíží se přitom při zemi. První z nich narazí do ochranného pole a dostane slabí elektrický šok.
"Už o nás vědí!" s tím trojice vyskočí na nohy a rozběhnou se k vozu. Slunce už zapadlo, ale svit měsíce odhalí kyje v rukou té trojice a potrhané šaty prozrazující lapky.
"Je to jen jeden chalap a holka!" zařve vůdce a Leon začne tiše odříkávat magická slova.

Lorri měla trochu špatné svědomí z toho, že byla na Leona trochu hrubá, ale něco jí říkalo, že nějaké opečovávání by nenesl příliš dobře. Příště na něho musí být opatrnější. Vlastně ho vůbec nezná, musí si dát pozor co od něho očekávat. Jak to zatím vidí, Leon vypadá neškodně, ale s takovými už se také setkala a ve výsledku to bylo úplně naopak. Vlk v rouše beránčím.
Pro teď ho raději nechá odpočinout a nabrat dech.

„Když je tu ta možnost vody, vykoupu se. Nejsou to sice horké prameny ani lázně, ale pořád lepší tahle louže než nic,“ mávla rukou a vylezla na vozík, natáhla se dozadu a vytáhla bílé složené plátno a mýdlo.
Pak už šla k vodě, naštěstí byla poměrně tma, takže se voda leskla jako velká černá skvrna a houští zakrývalo Lorrijino nahé tělo, když se svlékala. Přesto její bledá kůže a bílé vlasy kontrastovaly s temnotou a prosvítaly skrze větve.
Evidentně neměla vůbec strach o to, zda bude nějak příliš vidět nebo zda by někdo vyběhl a napadl ji. Byla si až příliš jistá svou nedotknutelností, protože se ani nerozhlédla kolem po nebezpečí, nebo třeba spoléhala na Leona, že by zasáhl v případě potřeby, protože byla mimo ochranný kruh. Když vstoupila do vody ze břehu, neměla u sebe žádnou zbraň. Oblečení bylo odhozeno spolu s kloboukem na písku a trávě.

„Ah….brr…“ mohl Leon slyšet zaúpění, jak je na tom voda s teplotou. Evidentně nebyla příliš teplá, proud, který sem cestoval, nebyl asi z příliš teplých oblastí.
Pak už bylo jen slyšet šplouchání, jak se její tělo ponořilo pod hladinu a následný nádech.
Ke všemu hrál malý orchestr zelených žab a cvrčků podél vody. Nad rákosím se vznášely žluté světlušky jako orientační body a do toho všeho praskal oheň, který zcela pohltil pach ryb a byl cítit jen kouř.
„Ty nepůjdeš, Leone?“ ozvalo se náhle z vody jako pozvání.

Tvé hlazení po zádech se trošku projeví, ale Leon tě rukou odežene, jelikož se jednou rukou pevně zapře o zem. Druhou si přitiskne na bok- Zavře přitom oči. Leon se na tebe kysele usměje. "Trošku hrubá, jo. Možná bych nechtěl být u toho, kdybys na mne byla hodně hrubá." odpoví muž, kterému se podařilo nabrat dech, ale stále jej očividně bolí záda. To, že se k němu přitiskneš u něj vyvolá úsměv, ale místo aby se soustředit na tvé měkké oblinky se bohužel musí stále soustředit na svá záda a dech.
"Já umím padat. Tedy z výšky." připustí lehce neochotně. "Ano, o to aby se uvolnili svaly na zádech se docela snažím." dodá už klidněji. "Mám pocit, že se to už zlepšilo." několikrát zamrká, aby uvolnil oči od slz. Necítí se kvůli tomu špatně, jelikož i on si je vědom, že je to jen reakce těla. Přesto se otočí pryč od dívky.

Dost se mu uleví, když dívka odkráčí k rybám a dá mu tak čas použít svou magii. Rozhodne se vyléčit, pomocí magie. Sevře prsty několik trsů trávy a vysaje z ní ten drobet životní síly, co obsahuje. To stačí, aby se jeho tělo zregenerovalo. Přece jen nebyl nijak zraněn. Jeho dech se tak vrátí do normálu. Několikrát se nadechne a vydechne, když otevře oči. Lorri se k němu naklání a tentokrát si ten pohled užije a usměje se na ni.
"Omluva přijata." přijme nabízenou ruku a nechá si pomoct na nohy. Dojde k dece, jenž mu podle všeho náleží.
"Já jsem říkal, že v boji s holí nejsem dobrý. Čekal jsem, že začneme ze základy. Tohle nebylo zábavné ani trochu." povzdechne si a sedne si na deku. Převezme rybu a začne jí ojídat. Jeho pohled sklouzne k dívce. Na okamžik se zastaví na rukou, kde se rýsují svaly. Celé její tělo vypadá pokryté svaly na těch správných místech a v tom správném poměru. Dá si ovšem pozor, aby na dívku nezíral. Je si totiž naprosto vědom toho, že by jí nyní opravdu nerad rozzlobil.
"Alespoň že máme dobrou večeři." usměje se mile na Lorri.
"Dál k horám bude těžší sehnat něco na zub a v okolí míst, kde řádí temnota bych nerad lovil." uvažuje nahlas. Přitom rychle pojídá svou rybu a je v obírání masa až překvapivě dobrý.

"S dovolením budu hlídat a vzbudím tě brzy před úsvitem, aby jses dobře vyspala." navrhne přitom vstane dojde k jezírku, kde vezme hromádku kamenů. S touto hromádkou si sedne zpět na deku. Vytáhne brk a inkoust. Soustředěně se dívá na kameny a přitom mu tmavomodře a nebo spíše fialově září oči. "Kreslím obranné runy. Rozmístím je v kruhu kolem vozu a ohniště. Tím nás varují pokud by se do našeho tábora pokusil někdo vniknout. Také odradí osamělé dravce v útoku." vysvětlí Lorri dřív než se stačí zeptat. Lehce znepokojivě je, že odpoví v okamžiku, kdy otevře pusu aby se zeptala. Na okamžik zvedne oči k dívce, jenž na něj zírá a snaží se předstírat, že ne.
"Na to se ptají všichni společníci, když mne vidí poprvé." odpoví Leon s lehkým pobavením.
"To je vážně užitečné kouzlo. Ovšem nebylo by lepší šetřit magii až blíž k temnotě?" zeptá se Lorri.
"Teoreticky ano, ale já musím magii trénovat a tohle je jednoduché kouzlo, kdy většinu své moci co do něj dám dostanu zpět, jakmile jej zruším." vysvětlí Leon klidně a začne obcházet ve velkém kruhu vůz a opatrně pokládá kameny do trávy. Když je kruh hotov dojde zpět k dece, kterou odtáhne ke kolu o které se opře.
"Kari kalt Kadri." pronese magická slova a kameny na okamžik zaplanou vyrazí z nich rudé šlahouny, které se provážou a jakmile je kruh hotov ony ohnivá chapadla zmizí.
"Tohle bylo znepookojivé. Jsme tu uvězněni?" obviní Lorri Leona. "Ne, ty i tvůj koník můžete kruh kdykoliv opustit. Jen já z něj nemůžu odejít. Jinak by se zrušil. Klidně to zkus." vybídne dívku Leon, nohy poskládá do tureckého sedu. Klidně se dívá směrem do dáli, aby naznačil že vážně nepozoruje jestli dívka zkouší jak to pole funguje. Záhy zjistí, že pole jí vážně nijak nebrání v průchodu ani v návratu. Ve skutečnosti se nijak neprojevuje. Leon si možná záměrně možná ne sedl, tak aby neviděl na jezírko.

„Omlouvám se, asi jsem byla trochu víc hrubá,“ omluvila se Lorri a poklekla vedle Leona, který seděl na zemi, jednu ruku na hrudníku a druhou se zapřel o zem, aby dokázal nabrat dech.
„Netušila jsem, jak moc jsi zručný, potřebovala jsem tě otestovat, příště začnu jednodušeji a ty by ses měl naučit, jak padat tak, aby sis nezlámal kosti,“ začala ho hladit dlaní po zádech, jako by mu to mělo snad pomoci nebo to odvést jeho pozornost. Tohle vážně neměla v úmyslu, nechtěla toho muže hned zmrzačit.

„Pokud se chceš něco neučit, je asi lepší začít od začátku,“ vyprávěla vedle něho. Klečela tak, aby na něho viděla, zatímco se přitiskla svými přednostmi k jeho ramenu.
Viděla, jak Leon nabírá vzduch do plic.
„Musíš se uvolnit, povol všechny svaly, bude to lepší. Nebuď tak křečovitý. Kdyby to nepomohlo, mám na to něco ve voze.“
Mág se na ni podíval koutkem oka, ve kterém viděla odlesk slzy, ne že by to byl nějaký malý kluk, ale byla to reakce těla, která se nedala potlačit, stejně jako když vás někdo řízne, ucítíte, jak vás v oku začne štípat voda.

Leon odvrátil tvář, snad, aby to neviděla, výhled ji zaclonily jeho tmavé vlasy, které mu přepadly přes polovinu tváře jako vodopád. Byl to téměř instinkt, natáhla ruku a zastrčila mu ty jemné prameny za ucho. Konečky prstů se přitom dotkla skořápky jeho boltce. Než stačil něco říci nebo jí vynadat, aby na něho nesahala, vstala. Lorri se oprášila.

„Ryby jsou hotové,“ prohlásila a šla k ohni, „snad se nespálily, i když mám ráda poněkud víc udělané,“ blábolila.
Posadila se na deku, kterou měla jako provizorní ležení. Tráva byla naštěstí suchá a počasí po celé dny horké, nehrozilo, že by pršelo.
Naproti ní byla jiná deka a také taška s Leonovými věcmi.
Zkontrolovala ryby a pak se po něm podívala, jak tam v tichu sedí a dech už měl klidnější, alespoň už nesípal.
Lorri vstala a šla zpátky k němu, ohnula se v pase a podala mu ruku.
„Vážně jsem to neměla v úmyslu, upřímně, omlouvám se.“