Lorri zaslechla Leonovo varování a tou dobou byla stále ještě nahá ve vodě. Naštěstí nebyla nijak zaskočena, protože věděla, že ji voda ochrání, tohle byla její doména, její hřiště a na tomto poli nebylo smrtelníka, který by ji porazil.
Kdyby však Leon nebyl zticha, lapkové by nejspíše nepoznali, že je tam víc než jeden, takhle ihned věděli, že v záloze, je zde někdo další. Během pár vteřin stáli u bariéry, která je nepustila dovnitř. Nebyli tak hloupí, aby se snažili silou zkoušet magii, a tak začali obcházet kruh jako hladový vlci.
Všechny už nějakou dobu toto nevděčné řemeslo provozovali a dobře věděli, že je dobré odchytit všechny členy přepadané karavany, jinak by je mohl někdo hezky lísknout mečem přes hřbet.
Dva si to namířili z pravé a jeden z levé strany. Kyje nebezpečně potěžkávali v rukou.
„Tak, kde je ta ženská?“ vyštěkl jeden z nich. „Kde máš svoji ženušku? Třeba by nás chtěla přivítat,“ poškleboval se lapka na Leona.
„Jestli utekla do lesa…“ vrčel holohlavý.
„Byla by to lepší kořist než ten chlap, evidentně to není rytíř a nemá ani brnění, které by se dalo prodat,“ mrmlal jiný lapka zklamaně.
„Ale mají tu káru, může v ní být něco užitečnýho a drahýho,“ vyměnili si pohledy, a pak je upoutal zvuk šplouchání vody.
„Ale, ale, že bychom našli nějakou vodní nymfu?“ posmíval se jeden ze zlodějů a nakráčel si to skrze křoví ke břehu.
„Tak, poupátko, abys v té vodě neumrzla, rádi tě zahřejeme,“ ušklíbl se, a to bylo to poslední, co dokázal udělat.
Voda, která jako by ožila na něho zaútočila, natáhla se po jeho botách a podrazila mu nohy. Muž spadl ztěžka na kameny a voda ho stáhla do jezírka jako mořská vlna.
Muž začal ječet a hrabat prsty po písku a hlíně v úmyslu se něčeho zachytit, ale nebylo čeho. Neznámá síla ho stáhla pod hladinu.
„Zatraceně!“ vykřikl jiný lapka a zbývající dvojice se obrátila na útěk. Voda však hmátla po dalším a obalila se kolem něho jako vír.
Poslední zloděj stačil utéct svému osudu, aby ho voda nespolkla, a to bylo možná jeho jediné štěstí.

U jezírka

Když Lorri prohlásí, že se půjde vykoupat, Leon si povzdechne. "Jasně jdi. Teď za dne by tu mělo být bezpečno" pokrčí rameny, trošku rozmrzele pozoruje, jak se Lorri škrábe na vůz a pak z něj s bílím plátnem a mýdlem. Otočí se za dívkou a přejde na druhou stranu vozu, aby viděl na okolí jezírka, když už né díky keřům na jezírko samé.

Leon se dívám směrem jezírko a dívka, která se bezstarostně koupe a pojme podezření. Jelikož uvažuje jestli je vážně, tak bezstarostná, jak se tváří a nebo ne. Přeci jen ryby chytila až překvapivě snadno. Pojme podezření, že dívka je ve skutečnosti vodní mág, ale jelikož nedělá žádná gesta ani nepronáší zaklínadla nejspíše nestudovaný. Na druhou stranu si říká, že může být bezstarostná a jen mít při lovu kliku.

Z myšlenek jej vytrhne pozvání do jezírka. "Bohužel nemůžu. Říkal jsem že musíme zůstat uvnitř kruhu." pronese s nehranou lítostí v hlase Leon, který by se docela rád vykoupal. Zvláště, pak s přihlédnutím k tomu, že by měl výhled na krásku, který se ve vodě už rozvaluje. Začne uvažovat nad další cestou a tak se vrátí na druhou stranu vozu, kde si sedne na deku. Opře se o kolo soustředí se na své kouzlo a plánuje další cestu.

Když se Lorii vrátí k vozu, zjistí že Leon sedí se zavřenýma očima pod, kterými probleskují fialové záblesky. "Necítím v okolí nikoho cizího." ohlásí, když dívka zmizí ve voze. To je jediná věc, která prozradí že Leon je vzhůru a vážně hlídá. Najednou Leon prudce otevře oči a vyskočí na nohy.

"Lorri? Někdo se blíží." ohlásí mírně zachmuřeně, jelikož jeho magie ho na to upozornila. "Jsou tři a nikdo z nich neovládá magii." ohlásí a v hlase mu zazní spokojenost. Tři muži v odraných hadrech dorazí k Leonově ochrannému poli. Plíží se přitom při zemi. První z nich narazí do ochranného pole a dostane slabí elektrický šok.
"Už o nás vědí!" s tím trojice vyskočí na nohy a rozběhnou se k vozu. Slunce už zapadlo, ale svit měsíce odhalí kyje v rukou té trojice a potrhané šaty prozrazující lapky.
"Je to jen jeden chalap a holka!" zařve vůdce a Leon začne tiše odříkávat magická slova.

Lorri měla trochu špatné svědomí z toho, že byla na Leona trochu hrubá, ale něco jí říkalo, že nějaké opečovávání by nenesl příliš dobře. Příště na něho musí být opatrnější. Vlastně ho vůbec nezná, musí si dát pozor co od něho očekávat. Jak to zatím vidí, Leon vypadá neškodně, ale s takovými už se také setkala a ve výsledku to bylo úplně naopak. Vlk v rouše beránčím.
Pro teď ho raději nechá odpočinout a nabrat dech.

„Když je tu ta možnost vody, vykoupu se. Nejsou to sice horké prameny ani lázně, ale pořád lepší tahle louže než nic,“ mávla rukou a vylezla na vozík, natáhla se dozadu a vytáhla bílé složené plátno a mýdlo.
Pak už šla k vodě, naštěstí byla poměrně tma, takže se voda leskla jako velká černá skvrna a houští zakrývalo Lorrijino nahé tělo, když se svlékala. Přesto její bledá kůže a bílé vlasy kontrastovaly s temnotou a prosvítaly skrze větve.
Evidentně neměla vůbec strach o to, zda bude nějak příliš vidět nebo zda by někdo vyběhl a napadl ji. Byla si až příliš jistá svou nedotknutelností, protože se ani nerozhlédla kolem po nebezpečí, nebo třeba spoléhala na Leona, že by zasáhl v případě potřeby, protože byla mimo ochranný kruh. Když vstoupila do vody ze břehu, neměla u sebe žádnou zbraň. Oblečení bylo odhozeno spolu s kloboukem na písku a trávě.

„Ah….brr…“ mohl Leon slyšet zaúpění, jak je na tom voda s teplotou. Evidentně nebyla příliš teplá, proud, který sem cestoval, nebyl asi z příliš teplých oblastí.
Pak už bylo jen slyšet šplouchání, jak se její tělo ponořilo pod hladinu a následný nádech.
Ke všemu hrál malý orchestr zelených žab a cvrčků podél vody. Nad rákosím se vznášely žluté světlušky jako orientační body a do toho všeho praskal oheň, který zcela pohltil pach ryb a byl cítit jen kouř.
„Ty nepůjdeš, Leone?“ ozvalo se náhle z vody jako pozvání.

Tvé hlazení po zádech se trošku projeví, ale Leon tě rukou odežene, jelikož se jednou rukou pevně zapře o zem. Druhou si přitiskne na bok- Zavře přitom oči. Leon se na tebe kysele usměje. "Trošku hrubá, jo. Možná bych nechtěl být u toho, kdybys na mne byla hodně hrubá." odpoví muž, kterému se podařilo nabrat dech, ale stále jej očividně bolí záda. To, že se k němu přitiskneš u něj vyvolá úsměv, ale místo aby se soustředit na tvé měkké oblinky se bohužel musí stále soustředit na svá záda a dech.
"Já umím padat. Tedy z výšky." připustí lehce neochotně. "Ano, o to aby se uvolnili svaly na zádech se docela snažím." dodá už klidněji. "Mám pocit, že se to už zlepšilo." několikrát zamrká, aby uvolnil oči od slz. Necítí se kvůli tomu špatně, jelikož i on si je vědom, že je to jen reakce těla. Přesto se otočí pryč od dívky.

Dost se mu uleví, když dívka odkráčí k rybám a dá mu tak čas použít svou magii. Rozhodne se vyléčit, pomocí magie. Sevře prsty několik trsů trávy a vysaje z ní ten drobet životní síly, co obsahuje. To stačí, aby se jeho tělo zregenerovalo. Přece jen nebyl nijak zraněn. Jeho dech se tak vrátí do normálu. Několikrát se nadechne a vydechne, když otevře oči. Lorri se k němu naklání a tentokrát si ten pohled užije a usměje se na ni.
"Omluva přijata." přijme nabízenou ruku a nechá si pomoct na nohy. Dojde k dece, jenž mu podle všeho náleží.
"Já jsem říkal, že v boji s holí nejsem dobrý. Čekal jsem, že začneme ze základy. Tohle nebylo zábavné ani trochu." povzdechne si a sedne si na deku. Převezme rybu a začne jí ojídat. Jeho pohled sklouzne k dívce. Na okamžik se zastaví na rukou, kde se rýsují svaly. Celé její tělo vypadá pokryté svaly na těch správných místech a v tom správném poměru. Dá si ovšem pozor, aby na dívku nezíral. Je si totiž naprosto vědom toho, že by jí nyní opravdu nerad rozzlobil.
"Alespoň že máme dobrou večeři." usměje se mile na Lorri.
"Dál k horám bude těžší sehnat něco na zub a v okolí míst, kde řádí temnota bych nerad lovil." uvažuje nahlas. Přitom rychle pojídá svou rybu a je v obírání masa až překvapivě dobrý.

"S dovolením budu hlídat a vzbudím tě brzy před úsvitem, aby jses dobře vyspala." navrhne přitom vstane dojde k jezírku, kde vezme hromádku kamenů. S touto hromádkou si sedne zpět na deku. Vytáhne brk a inkoust. Soustředěně se dívá na kameny a přitom mu tmavomodře a nebo spíše fialově září oči. "Kreslím obranné runy. Rozmístím je v kruhu kolem vozu a ohniště. Tím nás varují pokud by se do našeho tábora pokusil někdo vniknout. Také odradí osamělé dravce v útoku." vysvětlí Lorri dřív než se stačí zeptat. Lehce znepokojivě je, že odpoví v okamžiku, kdy otevře pusu aby se zeptala. Na okamžik zvedne oči k dívce, jenž na něj zírá a snaží se předstírat, že ne.
"Na to se ptají všichni společníci, když mne vidí poprvé." odpoví Leon s lehkým pobavením.
"To je vážně užitečné kouzlo. Ovšem nebylo by lepší šetřit magii až blíž k temnotě?" zeptá se Lorri.
"Teoreticky ano, ale já musím magii trénovat a tohle je jednoduché kouzlo, kdy většinu své moci co do něj dám dostanu zpět, jakmile jej zruším." vysvětlí Leon klidně a začne obcházet ve velkém kruhu vůz a opatrně pokládá kameny do trávy. Když je kruh hotov dojde zpět k dece, kterou odtáhne ke kolu o které se opře.
"Kari kalt Kadri." pronese magická slova a kameny na okamžik zaplanou vyrazí z nich rudé šlahouny, které se provážou a jakmile je kruh hotov ony ohnivá chapadla zmizí.
"Tohle bylo znepookojivé. Jsme tu uvězněni?" obviní Lorri Leona. "Ne, ty i tvůj koník můžete kruh kdykoliv opustit. Jen já z něj nemůžu odejít. Jinak by se zrušil. Klidně to zkus." vybídne dívku Leon, nohy poskládá do tureckého sedu. Klidně se dívá směrem do dáli, aby naznačil že vážně nepozoruje jestli dívka zkouší jak to pole funguje. Záhy zjistí, že pole jí vážně nijak nebrání v průchodu ani v návratu. Ve skutečnosti se nijak neprojevuje. Leon si možná záměrně možná ne sedl, tak aby neviděl na jezírko.

„Omlouvám se, asi jsem byla trochu víc hrubá,“ omluvila se Lorri a poklekla vedle Leona, který seděl na zemi, jednu ruku na hrudníku a druhou se zapřel o zem, aby dokázal nabrat dech.
„Netušila jsem, jak moc jsi zručný, potřebovala jsem tě otestovat, příště začnu jednodušeji a ty by ses měl naučit, jak padat tak, aby sis nezlámal kosti,“ začala ho hladit dlaní po zádech, jako by mu to mělo snad pomoci nebo to odvést jeho pozornost. Tohle vážně neměla v úmyslu, nechtěla toho muže hned zmrzačit.

„Pokud se chceš něco neučit, je asi lepší začít od začátku,“ vyprávěla vedle něho. Klečela tak, aby na něho viděla, zatímco se přitiskla svými přednostmi k jeho ramenu.
Viděla, jak Leon nabírá vzduch do plic.
„Musíš se uvolnit, povol všechny svaly, bude to lepší. Nebuď tak křečovitý. Kdyby to nepomohlo, mám na to něco ve voze.“
Mág se na ni podíval koutkem oka, ve kterém viděla odlesk slzy, ne že by to byl nějaký malý kluk, ale byla to reakce těla, která se nedala potlačit, stejně jako když vás někdo řízne, ucítíte, jak vás v oku začne štípat voda.

Leon odvrátil tvář, snad, aby to neviděla, výhled ji zaclonily jeho tmavé vlasy, které mu přepadly přes polovinu tváře jako vodopád. Byl to téměř instinkt, natáhla ruku a zastrčila mu ty jemné prameny za ucho. Konečky prstů se přitom dotkla skořápky jeho boltce. Než stačil něco říci nebo jí vynadat, aby na něho nesahala, vstala. Lorri se oprášila.

„Ryby jsou hotové,“ prohlásila a šla k ohni, „snad se nespálily, i když mám ráda poněkud víc udělané,“ blábolila.
Posadila se na deku, kterou měla jako provizorní ležení. Tráva byla naštěstí suchá a počasí po celé dny horké, nehrozilo, že by pršelo.
Naproti ní byla jiná deka a také taška s Leonovými věcmi.
Zkontrolovala ryby a pak se po něm podívala, jak tam v tichu sedí a dech už měl klidnější, alespoň už nesípal.
Lorri vstala a šla zpátky k němu, ohnula se v pase a podala mu ruku.
„Vážně jsem to neměla v úmyslu, upřímně, omlouvám se.“

Ukázka priorit

Leon si nevšiml, že na něj zíráš a nebo to předstírá, když si umývá ruce. Když vytáhneš minci, v očích se mu objeví nejistota. Nemusíš číst v mysli, že uvažuje jestli hodláš rozhodnout o jeho výcviku hozením mince. Tento předpoklad se potvrdí, když je na něm vidět úleva, po zbytku tvého důvodu pro vytažení mince.
"To tolik nespěchá můžeme v klidu povečeřet." pokrčí rameny a ukáže na ryby, které jsou tak zralé na opečení. Očividně se mu líbí myšlenka na čerstvou večeři zamlouvá více než potenciálně těžké cvičení.
"Cvičit můžeme i u ohně. Zatím, co dřevo na oheň se bude po tmě sbírat těžko." pronese rozumně, jelikož mezi stromy padá tma opravdu rychle. Opírá se při tom o svou hůl a dává jasně najevo, že jí používá jako podporu při chůzi spíše než zbraň.

Nasbírání dřeva vám zabere půl hodiny a zatím co se opékají ryby začne cvičení. Záhy se ukáže důvod proč se Leon dal na magii než na boj zbraní. Není sice úplně dřevo a očividně nějaký výcvik už absolvoval. Ví totiž, jak při šermu chodit. Což tě potěší jelikož naučit člověka, co neumí ani pohybovat nohama při šermu, používat zbraň je úkol velmi složitý. Leon umí dělat kroky, vypadá přitom, že spíše než aby šermoval tak tancuje, ale není to velký problém. Problém nastane v něčem jiném a to je v rukou. Má totiž špatnou koordinaci rukou a tak když muže použít obě ruce. Například při krytu jde mu to docela dobře. Ovšem, když musí zaútočit jsou výsledky strašlivé. Několikrát máš obavu, že se sám srazí na zem.

Váš tréning přeruší dvě věci jednak ryby jsou už hotové. Druhá je to, že nechtěně srazíš Leona na zem tak silně, že si vyrazí dech. Zatím, co se jej marně snaží popadnout ukáže se další zřejmí problém neumí padat, tak aby se neublížil. "To... to ... je ... normální ... trening?" ptá se tě muž snažící se popadnout dech, jako by uběhl maraton.

Lorri se protáhla, uhladila si oblečení, upravila kožený korzet a sledovala svého společníka, jak pracuje a špiní si ruce. Vše, co dělal, dělal bez vytáček, žádné stěžování, žádný odpor, to se jí líbilo. Nezaručovalo to sice, že jí bude ve všem poslouchat, ale naštěstí to vypadalo, že spolu budou vycházet.
Leon dělal zkušené řezy mezi šupinami na slabém místě, kde měla ryba své břicho.
Zatím ho považovala za potulného čaroděje a ti si většinou ruce nešpinili, chodili po cestách a vždy je někdo z vesnice nebo města pozval na noc výměnou za požehnání rodině. Nutno dodat, lidé měli bohužel větší důvěru k mužům než ženám čarodějkám.

Lorri tohle vždy odsuzovala, magické řemeslo sice po staletí vedly uzavřené kulty mužů, než ho postupně předali i ženám, ale na ně se pohlíželo skepticky.
Mnoho měšťanů pořád vidělo ženy spíše jako někoho nehodného tohoto umění a ona sama se setkala s hodně jedinci, kteří by raději výměnou za polévku a střechu nad hlavou využili trochu jiných intimních služeb, což bylo pro Lorri nepřípustné.

Nikdy nebyla tak zoufalá a proto, aby se vyhnula takovým nepříjemnostem, koupila si právě svůj vozík, svůj jediný majetek, aby nespoléhala na dobrodiní jiných.
Nikdy by dobrovolně neprodávala své tělo. Ta představa byla nechutná. Pozvání do postele přijala jen, když to byl její výběr, a to bylo vskutku málo kdy.

Jedna ryba byla během minuty vykuchaná a Lorri se dívala na práci Leonových prstů. Kdo byl ten muž? Byl pohledný dost na to, aby měl ženu a kupu malých dětí kolem sebe. Takový muž jistě neměl nouze o dámskou společnost. Jeho tvář byla hladce oholená, bez kazu, oči pozorné, hlas jistý a hluboký, který by ji dokázal rozechvět na těch správných místech. Přitažlivost se nedala popřít a nutno dodat k jeho cti, nedělal jí nějaké oplzlé návrhy, což byl malý bonus.
Vypadal jako muž s tajemstvím, tichý, přemýšlivý a bylo v něm nějaké kouzlo, na které by si měla dát pozor. Její oči sklouzly na jeho tmavé polodlouhé prameny vlasů, jak hladce klouzly po jeho ramenou jako vodopády a dodávaly mu uhlazený vznešený vzhled panovníka, o kterého bylo pečováno s úctou.

Lorri najednou zamrkala, když zjistila, že byla přistižena při zírání. Začervenala se a podívala jinam.
Hned na to ji obešel a šel se umýt k vodě.
Jeho otázka o učení ji pobavila, evidentně hodně stál o to umět se bránit. Mohla by mu být učitelem? Pokud nebyl úplné dřevo, tak s tím neměla problém.
„Dobře, hodíme si o to mincí? Panna znamená, že tě něco neučím teď, orel až při večeři,“ nadhodila a vytáhla druhou minci.

"Budu myslet na to, že hledáš onu věc. " přikývne Leon a je na něm vidět, že si tuto informaci vážně uložil do své mysli. Stejně, tak i informaci o tom, že má nadání a nebo prokletí. "Ano, tak trochu doufám, že na mne pár artefaktů zbude." usměje se Leon na Lorri.

Lorri se vydá zajistit jim večeři a překvapivě rychle chytí rybu, kterou dojde na břeh. Po žádosti ohledně vykuchání se trošku zamračí a povzdechne si.
"Dobře." povzdechne si a vytáhne s opasku jednoduchý nůž. Sedne si k ještě cukající se rybě, kterou zkušeně zabije a začne kuchat. Přitom zvedne oči a jeho pohled padne na pózu, jenž dívka zaujala. Může tak ohodnotit její krásné pozadí a pevné nohy. Úsměv dává tušit, že jej ten pohled docela potěšil. Přitom si klade otázku, jak to dívka dělá.

Na Leonovy je vidět, že je zvyklí porcovat zvěř. Jelikož je rychle a zkušeně vykuchá. S úsměvem téměř naporcované ryby Lorri. V klidu vnitřnosti ryb zahrabe a jde si umýt ruce.
"Naučila bys mne tedy bojovat nějakou zbraní?" zeptá se Leon zvědavě a v hlase zní naděje.

„Máš pravdu, Leone, někdy je myšlenka rychlejší než slova, a i když se snažíš sebevíc, nedokážeš osud otočit ve svůj prospěch, to že jsi přežil, můžeš brát jako výhru a druhou šanci. Neměl bys ji promarnit,“ tentokrát se do minulosti zahleděla Lorri, která měl před sebou krásnou scenérii letního jezera s vlnkami a pohupujícími se vrbami po travnatém okraji břehu.

„Nechtěla bych, aby se tahle úrodná země obrátila v prach, kde na tebe za každým kopcem čeká monstrum, co ti půjde po krku a zadáví tě jako divoká zvěř.“
„Takže ti jde o blaho ostatních? Měl jsem ten dojem, že chceš všechny poklady, které se dají z chrámu unést,“ zeptal se Leon, a upřímně chtěl vědět ženiny úmysly.
V taverně její řeč působila spíše chamtivě, jak se přesvědčil, když se bavily o podílu, možná se mýlil.

Otázkou bylo, co bylo lepší a příhodnější, pracovat s vizionářem, který se pokoušel o nemožný mír mezi všemi zeměmi, nebo hamižnou bestií, které nezáleželo na nikom jiném než na zisku a vlastním pohodlí?
„Možná ano, možná ne, komu by se nehodilo pár drahokamů?“ pokrčila Lorri rameny a vyhnula se přímé otázce, jako by měla co skrývat nebo sama nevěděla, což bylo zvláštní. Někdo s takovým cílem, který měli, by měl být odhodlaný a měl vědět, co přesně chce, co je ochotný obětovat a jak může riskovat a o co vše přijít.
„Možná, chci jednu konkrétní věc, až tam dorazíme, pokud tam bude a já doufám, že ano ale děláš chybu, pokud si myslíš, že to dělám s nezištnou myšlenkou, ne, ani kuře zadarmo nehrabe.“
Lorri se pootočila, široká krempa klobouku uvrhla její tvář do stínu a zaclonila Leonovi pohled na její oči.
„Nejsem hloupá, kouzelníku, nejdeš se mnou jen kvůli nějaké pomstě, máš jiný cíl, který nechceš říct. V pořádku, nechci ho vědět, každý má nějaké tajemství.“

„Jsi snad vědma?“ zeptal se Leon ostražitě.
„Ne, nemám takový dar, nebo spíše prokletí,“ zasmála se Lorri a pojednou to nebyla ta mladá bezstarostná žena, kterou potkal v krčmě ale někdo, kdo má zkušenosti, kdo už viděl rozličné věci, najednou jako by ta chvíle napjetí opadla, když se z vody vynořila ryba a zase zmizela pod hladinu.
Lorri sáhla do malého měšce u pasu, a z koženého váčku vytáhla minci, kterou Leonovi hodila.
„Panna, nebo orel? Podívej se a řekni mi.“
Čaroděj poněkud nedůvěřivě položil minci na hřbet ruky a podíval se.
„Panna,“ odvětil, „proč?“
„Abych věděla, že dnes obstarávám večeři já,“ povzdechla si a přiznala porážku.
Popošla dál do vody až po kolena a ohnula se v pase.
„Chytáš ryby?“ ušklíbl se Leon pochybovačně.
„Nejsem dobrý lučištník, takže na nějakou srnu si nedělej naděje,“ odvětila za zády stále soustředěná, když tu její ruce prudce zareagovaly a najednou měla v dlaních mrskající rybu, a že se nejednalo o nějakou malou mřenku.

„Tak tu máme pro tebe,“ zamručela si a hodila rybu na břeh, „buď tak hodný a vykuchej ji.“
Lorri udělala stejnou pózu, kdy vystrčila zadek a napnula svaly na stehnech. Druhá velká ryba byla chycena ještě rychleji než ta první a pro jistotu ještě ulovila třetí. I ten nejlepší rybář by tak rychle úlovek nezískal.
„Jaký je v tom trik?“ zeptal se Leon, jelikož neviděl používat žádné kouzlo ani neslyšel žádné šeptání zaklínadla.
Lorri se vydala zpátky na břeh, aby si nasadila boty.
„Štěstí,“ usmála se na něho, „nic víc, než štěstí.“
Ne, štěstí v tom rozhodně nebylo, ale to něco jim zajistilo večeři…

Zastávka

"Jistě." Leon se na požádání otočí do pytle v kterém po krátkém hledání najde ohlávku, kterou podá Lorri. Sám seskočí z vozíku a spokojeně si protáhne nohy. Napodobí dívku a protáhne si záda. Nad otázkou, jak daleko je chrám a jak dlouho bude trvat cesta, odpoví okamžitě.
"No, já a moji druzi cestovali týden a půl po stopách, ale jelikož mi jedeme přímo a vůbec jedeme. Typoval bych že do vesnice, kde nás napadli dorazíme tak za tři dny." odpoví jí a zamyšleně pozoruje dívku cachtajcí se ve vodě.
"Odhaduji, že od tama máme nevyrazíme na sever. Jelikož podle příběhu, co jsem četl a slyšel je potřeba jít po stopách temnoty. Ona vychází z onoho chrámu. Typoval bych další týden cesty." odhadne a je na něm vidět, že se snaží být optimistický, ale není si ve skutečnosti jist.

Ze své brašny vytáhne misku a nabere studenou vodu, kterou s chutí vypije. "Většina mužů co se o tom baví jsou hlupáci. Udělali čáru od té vesnice na sever. Nějak jim nedošlo, že tam tím směrem leží největší vojenská pevnost našich krajích." vysvětlí ti ochotně. "Kdyby se mne ptali věděli by, že v okamžiku kdy mne a mé druhy napadli mutanti mířili jsme po stopách skřetů na východ. Našim cílem bylo dopadnout skřetí bandu. Bohužel těsně před vesnicí jsem přišli, že nás někdo předběhl a skřety pobil. To nás mělo varovat. " povzdechne si Leon zachmuřeně a zadívá se do vody do bitvy, která se odehrála před dvěma týdny. Oči se mu zamlží, ale hned se vrátí do přítomnosti.
"To mne vede k myšlence. Naučíš mne bojovat s holí? Já umím šesti slovy zničit kámen, ale minule jsem neměl čas říct šest slov." povzdechne si a opře se o svou hůl.