Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Days after
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | 30 Days After Joanna neděle 21. května 2023
| ||
| |||
| 30 Days After Henry neděle 21. května 2023
| ||
| |||
| 30 Days After Nina neděle 21. května 2023
| ||
| |||
| 30 Days After Thomas neděle 21. května 2023
| ||
| |||
4882.png){kind=icon} | 30 Days After neděle 21. května 2023 Díval jsem se před sebe, ani nevím kam. Prostě myšlenkami úplně mimo. Přemýšlel jsem o všem a zároveň o ničem. Prostě čistý chaos. Lidé kolem mě nosili věci a cpali je do svých nákupních vozíku. Někteří tlačili i dva. Lidi pomalu ale jistě začínali blbnout a hromadit vše, co mohlo být jen trochu užitečné. A já se jim popravdě ani nedivím. I když... trochu jo. Nebo ne? Já nevím. s prázdným pohledem jsem stočil zrak k máti, co mi do vozíku zrovna hodila celé plato konzerv s fazolemi a za ním druhé. Náš vozík už taky začínal být pěkně plný. Tolik věcí jsme nikdy nekupovali a ani si nejsem jist, jestli je využijeme. "Jsi si jistá?" zeptal jsem se, ale když na mě spustila, že radši mít, než pak litovat, pokrčil jsem rameny. Hádat se s ní nehodlám. Asi má pravdu. Kdo ví, za jak dlouho v takovém šílenství budou obchody prázdné. Když jsme už měli víc než dost, pomalu jsme mířili k zástupu u pokladen. Řady kam až oko dohlédlo. "Bezva..." zavrčel jsem a opřel se lokty o vozík. Což jsem neměl dělat, protože jsem tak zahlédl dva kluky ve vedlejší řadě. Zrovna jeden tomu druhému cosi ukazoval. A z toho, co jsem tam viděl se mi zrovna dobře neudělalo. Další potácející se mrtvola ulicemi. A zřejmě tady ve městě. Jinak by se tím přeci tak nechlubil ne? "Zaplatíme a mizíme rovnou domů. Mám blbý pocit. Jasný?" řekl jsem poněkud rázněji, než jsem chtěl a podíval se při tom na matku. Doma mám ještě pár rozdělaných projektů. A rád bych je dodělal, než se svět obrátí v prdel úplně. | ||
| |||
 | 30 Days After neděle 21. května 2023 Během pár týdnů se život tak nějak sesypal na hromádku. Nebylo dne, kdy by mi někdo inbox neplnil odkazy na videa, nezmiňoval záznamy chodících mrtvých v chatu a k tomu všemu stačilo otevřít jakékoliv zprávy, kde bylo tohle všechno a ještě mnohem víc. Ze začátku jsem měla tendence zmínky o opravdových zombících ignorovat, jenže nakonec to nešlo a bylo jasné, že se něco děje. Horší bylo, když se namísto obvyklých čísel začaly statistiky sledovanosti propadat a začalo být jasné, že tímhle tempem za pár měsíců nevydělám dost, abych mohla zaplatit nájem. Navíc jsem se odmítala svést na vlně sledování důkazních videí, což mi uškodilo ze všeho nejvíc a diváci se přelili jinam, nebo úplně zmizeli. Najednou.. najednou mi bylo zase mizerně. Má vůbec ještě cenu schovávat se za virtuálního avatara? Nebylo by lepší připojit kameru a odhalit, kdo jsem? Něco by z toho káplo, jenže za jakou cenu? Internetová popularita rozhodně není tak růžová, jak se na první pohled může zdát, o tom už něco vím. Přestala jsem vymýšlet jak zachránit bortící se věž a naopak začala uvažovat nad tím, do čeho investovat, abych mohla dál pohodlně vydělávat a nemusela o dvě ulice dál v bistru roznášet burgery. Současně s tím probíhalo přizpůsobení se nové situaci, během kterého jsem nakoupila to, co mi přišlo rozumné. Pořád jsem si u toho připadala dost hloupě, ale panika v očích jiných zákazníků naznačovala, že jestli sekerou nezabiju oživlou mrtvolu, mohla by stejně dobře posloužit i při nepokojích a z živého udělat mrtvého. A z toho pak bude zas něco jako živý mrtvý, takže.. eeh. Třešničkou na dortu toho všeho je rodičovský nátlak podpořený bráchou. Znovu jsem sklouzla do role malé holky, která o sobě prakticky nerozhoduje a její osud je v rukách rodičů. Ti samozřejmě podnikají vše v nejlepším zájmu jejich dětí, což ale nikdy neznamená, že dělají opravdu ty správné věci. Nepodařilo se mi ale říct dostatečně důrazné „ne“ a tak spousta mých věcí zahučela do sportovní tašky, kterou jsem to hodlala vzít s sebou. Čím víc jsem ale nad odchodem z bytu uvažovala, tím věcí přibývalo. Bude to napořád? Na půl roku? Na měsíc? Až pohled na tátovi fordku mi otevřel oči. Odcházím. Jakože fakt, jakože teď. “Dělej, musíš mi pomoct to odstěhovat,“ houknu z okna na bratra rozladěně. Jestli si někdo myslel, že tady nechám svoji mašinku na pospas prachu a nenechavým rukám domovních zlodějů, šeredně se spletl. Průser je, že jsem se tak rozhodla až teď, takže nemám jedinou krabici. Neva. Poradíme si. Robík byl ze stěhování počítačové sestavy asi tak nadšený, jako.. prostě nebyl. Smířlivě jsem mu sdělila, že mi jde jen o počítač a nejnutnější vybavení, ne o stůl nebo židli, protože s tím se fakt tahat nebudu, a hned na to jsem dodala, že se nebudu tahat ani s počítačem. Strčila jsem mu do kapsy dvacet babek a nechala ho, ať ukáže svou chlapskou tvář. V mezi čase jsem pobalila zbytky kosmetiky, jídla a dalších nezbytností, co by se prostě mohly hodit, a odtahala je na korbu auta sama. Zavřít okna, zavřít dveře, zamknout. Ze schodů se spíš vleču. Nebylo to nejlepší bydlení, ale bylo moje a dělala jsem tam, co mě bavilo. Musí to teď skončit? Co s náma bude? Pořád je naděje, že se všechno jen přehání jako s covidem. Jo. Určitě. Přežili jsme už horší věci. Jenže upřímně, co je horší, než chodící mrtvoly? Létající mrtví holubi? Pfff! Zpomalila jsem při pohledu na dveře Moorových. Představa, že Austina už třeba nikdy neuvidím mi nedělala ani trochu dobře. Když ho už nikdy neuvidím, znamená to, že můžu během sekundy škrtnout všechny scénáře, kdy mě odmítl, já jeho, kdy nás nachytala jeho žena, zkrátka všechny a zůstane jen rozpínavé nic. Doteď jsme měli tolik možností. Namísto, abych otravovala sousedy, se kterými jsem za celou dobu prohodila pár vět, pokračuji k autu. “Měli bychom vybrat hotovost. Možná za ni nakoupit něco smysluplného? Zlato má vždycky nějakou hodnotu a ještě ho můžeme jako piráti zakopat,“ jenže brácha na vtípky nemá náladu a tu moji zabije jediným pohledem. Zhroutím se do sedačky a zapnu si pás. “Fajn,“ zabručím otráveně a obrátím hlavu k oknu, když motor naskočí a kola nás přiblíží nežádoucí společné dovolené. Jsem si sakra jistá, že to bude opruz. Stejně, jako ta mámina oslava, stejně jako většina rodinných sešlostí, která se na začátku zdá fajn, ale během hodiny až dvou si všichni uvědomíme, že jsme si tak trochu cizí. Rodiče a děti, nějaká ta láska, ale rozhodně nejsme ideální rodinka z rodinného filmu. Leda tak Sám doma, však jsem se jako Kevin necítila jen jednou nebo dvakrát. Za okýnkem se míhají známé ulice. Lidi na nich nepoznávám, ale cítím jejich nervozitu a nejistotu z budoucnosti. Strašně si přeju, aby všechno bylo v klidu, aby šlo jen o další přehnané opatření po kterém se vrátíme a budeme se tvářit, že nebyla jiná cesta, ale teď už je to jedno a fičíme dál. Jenže předtím si to budu muset prožít, předtím.. fakt se mi nechce bydlet s našima. Na telefonu mi pípne zpráva. Uculím se. Callhimkitten, teda Pete, je trochu divný týpek, ale je mi věrný až za hrob. Nikdy jsem nechtěla budovat svou komunitu na Discordu, ale vzhledem k tomu, co se děje, jsem si pár známých tváří z chatu přidala do seznamu kontaktů. Pete je jeden z nich. Podivín, jenže na netu stačí použít špatně smajlík a hned diskuse vyzní jinak, ale jinak docela v pohodě chlápek. Přání dobrého dne je tak obyčejné, normální, že vydá za tisíc drahokamů třpytících se na pultíku u Cartiera. “Dík, přesně tohle jsem potřebovala. U nás je to blbý, klasická panika. Jestli bude stream, tak odjinud. Dám ti vědět. Co ty? Jaký máš den?“ | ||
| |||
 | 30 Days After neděle 21. května 2023 *Posledné dni alebo skôr týždne sú horšie a horšie. Stále v práci, skoro vôbec doma a môj nepríjemný pocit sa neustále zväčšuje, hlavne každým ďalším videom a príbehom od kolegov. Ani neviem kedy sa to začalo diať, ale aj ja som začala nakupovať viacej, hlavne konzervy, cestoviny a balené vody. Ako keby som chcela byť pripravená na niečo čo možno ani nenastane. Dokonca som Kayle navrhla aby sa naučila strieľať kým sa dá a vyhýbala sa väčšiemu množstvu ľudí a bola čo najviac doma. No keďže som stále v práci a domov chodím vyčerpaná, ak sa vôbec nejaké dni dostanem domov, tak neviem či ma poslúchla. Rovnakú radu som dala aj rodičom aj keď tí keďže pracujú v polícii asi tiež trpia rovnakým problémom ako ja. Dúfam že aspoň moji súrodenci sú v pohode a neflákajú sa.* "Hádam to je pravda." *Povedala som keď sa ku mne dostali správy že prezident Biden vyhlásil mobilizáciu Californskej národnej gardy. Gavin Newsom, guvernér Californie to podľa mňa mal urobiť už dávno a nie to nechávať na prezidenta. Sakra veď guvernér je vrchný veliteľ národnej gardy v štáte, tak na čo s tým dočerta čakal na prezidenta ktorý v tomto smere nemá vyššie práva ako guvernér? Keď prišla správa na to že si máme obliecť výbavu na potlačenie nepokojov vzdychla som. Tiež sa mi to nepáči ale čo už je to naša práca.* "Doprdele Ciero je to naša práca. Sme na to vycvičení a to prioritne na to. Alebo už si zabudol?" *Aj keď sa na to často zabúda, tak prácou SWAT nie je zasahovať pri rukojemníckych drámach ale udržovať poriadok počas veľkých nepokojov. Vo väčšine štátov a miest USA nemá SWAT právo zasahovať proti ozbrojeným útočníkom a miesto nich to robia taktické zásahové jednotky FBI. Takže teraz sa obliekam do potrebného vybavenia a chystám sa čeliť veľkému a stavím sa o čo kto chce že aj pekne nasratému davu.* | ||
| |||
 | 30 DAYS AFTER neděle 21. května 2023 Byla jsem z toho, dá se říct, nervózní. Hlavou se mi každou chvíli honilo snad milion myšlenek. Proč jsem neodletěla domů když to šlo? Třeba jsem udělala dobře, co kdyby se to objevilo i na palubě letadla kde bych byla? Podle zpráv to bylo i v Praze? Je to všechno v prdelce? Nastal snad nějakej konec světa? To neeeee! Nemůže to být pravda. Funguje přece technika a já můžu volat domů. Proč jsem se ale nedovolala Big Rockovi? Proč nás táta od Miley nechce nikam pustit? Vlastně ho chápu. Chce jen dodržovat pravidla a mít nás na očích aby se nám nic nestalo. Teda hlavně Miley. Nic víc, nic míň. Až když mi má nejlepší kamarádka po stopadesátý říká, že se z toho zcvokne a ptá se co budeme dělat, až to mě donutí ke konání. "Promluvím s vašima." Vyšla jsem z pokoje kde jsme právě byly abych šla přímo za nimi. Netrvalo to vůbec dlouho a já měla svou řeč. "Pochopte mě. O svých rodičích vím, jsem s nima v kontaktu. Ale nemůžu se dovolat svému příteli. Dovolte nám podívat se do mého bytu jestli tam je. Jestli je v pořádku. Nic se nám nestane. Opravdu. Prosím." Jestli to co je venku takhle půjde dál, budeme potřebovat taky větší zásoby. A pár věcí z bytu. Vůbec si nejsem jistá, že mě nebo nás někam pustí. Ale vlastně nechci jen sedět na zadku a čekat co bude. "Musíme zjistit jestli to co je v televizi není přitažený za vlasy." Špitnu k Miley. A pokud se mi dostane zamítavé odpovědi, musím najít ty klíče. | ||
| |||
 | 30 DAYS AFTER neděle 21. května 2023 Navzdory tomu co se na mně valilo ze všech stran, snažím se být stále pozitivní. Muertos, Zombie.. To přeci není skutečné. Více bych věřila tomu, že na nás Rusové začnou házet atomovky. Tohle mi přijde jako nějaký trend, všichni viděli před časem to video a teď se ho snaží napodobovat. Věřím že kdyby to bylo fakt zlý, vláda začne něco dělat. I tak jsem se ppradila s mamkou, Emília má v 18:00 većerku, tedy musí být doma a když někam jde, tak nikdy né sama. A všem nám třem, jsem koupila pepřový sprej, prodejce říkal, že zažene i medvěda. Nevím zda to k něčemu bude, ale cítím se lépe když vím že mamka a sestra mají aspoň nějakou ochranu. Co jsem slyšela, v práci to začíná být docela drsný. Není neobvyklé že i já zůstávám přesčas, ale zdá se že poslední dobou toho je nějak více. Nevadí, přeci jsme už na to zvyklé.. Ráno se pozdravím s Lucy a řeknu ať hlavně odpočívá, vypadá že to bude potřebovat. Když pak vidím Emmu, chudinku ani nebudím, i ta hodinka nebo dvě co může spát je vážně zapotřebí. Po týhle šichtě by si zasloužila aspoň dva dny volna. Doktor Rackhen je bezesporu kapacita, skvělý doktor se spoustou zkušeností a někdo, koho mám jako profesní vzor. Emma je bezesporu skvělá doktorka, ale z dlouhodobého hlediska bych to jednou ráda dotáhla tam jako on. Nemluvě o tom že je to vážně sympaťák a i osobně ho mám ráda. Společná služba je tedy příjemná a vítaná. Už máme skoro po vizitě, když se náhle objeví záchranáři se zajímavým případem. Kousnul? Zvědavě pozvednu obočí. Kousnutí není vyjímkou, někoho kousne pes, někoho partner, zažila jsem i muže kterého kousla do ruky žena při porodu a potřeboval několik stehů. Tohle ale vypadá vázněji. "Ano doktore". Přikývnu a dáme se do toho. Pomoci doktorovi do úboru a do rukavic, sama se převléct a na sál! Já sama dělám maximum co je v mých silách, čistím, odsávám, podávám a hlavně sleduji doktora při práci. A navzdory okolnostem, jsem unešená. Ty zkušenosti jsou opravdu vidět, je to vážně machr. Nevím zda by někdo mohl podat lepší výkon. "Teda, pane doktore, to byl výkon.." Usměju se na něj když máme hotovo a můžeme se umýt a převléct. "Jak pozorovat umělce.. Odvezu pacienta na pokoj a dáme si kávu? Zvu vás". Pousměji se, samozřejmě je tu kantýna, ale taky automat u kterého je tak nějak zvykem si po dobrém výkonu něco dát. Nebo samozřejmě jen když chcete rychlé osvěžení při spoustě práce. | ||
| |||
 | 30 Days Before neděle 21. května 2023 Sedím u počítače a na Youtube si pouštím záznamy útoků „mrtvých“. Jsou v tom určitě drogy. Ty blbci si určitě práskly nějakou novou sračku. A ta je úplně vygumovala. Proto je složí až bůhví jaká rána. Prostě necítí bolest. Necítí nic. Jen to v nich spustí zvířecí agresi. Možná to v konečný důsledku bude mít i pozitivní dopad. Feťáci, co frčí na tomhle to dlouho nevydrží, tak to trochu pročistí jejich řady… Jen doufám, že to nikdo nepropašuje k nám. Je problém si poradit s feťákem, co jede na normálních svinstvech… Už tak nám ty pitomé zvěsti, že jde o mrtvoly způsobily problémů dost... Vypnu poslední video a rozhodnu se připravit. Ve vězení už panika proběhla. V některých městech, taky. Je tedy pravděpodobné, že časem budou nepokoje i tady ve městě. Nejhorší skupinou zvířat je dav… Vezmu z garáže dva čisté kanystry a napustím je vodou. Zajedu nakoupit a doplním zásoby trvanlivých potravin a toaletního papíru. Doplním nádrž u auta do maxima a vezmu i do kanystru. Stavím se v lékárně, kde naberu nějaké základní antibiotika. Prostě se zásobím věcmi, co byli za covidu první dny vyprodané. Navíc zkontroluji, že vedle dveří mám stále pálku. Kdyby si někdo večer chtěl přijít zahrát baseball. Vedle postele nabitou brokovnici a v trezoru nachystané moje Arko. Dobiji si telefon a powerbanku. Jde o základní věci, ale až tu budou vyrabované obchody budou se hodit... | ||