Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Days after
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Days After Všichni a nikdo pátek 21. dubna až neděle 21. května 2023
| ||
| |||
 | 20 DAYS BEFORE sobota 01. dubna 2023 Ani nevím zda si mně John všiml a nějak to ani neřeším. Jdu s Emmou na pokoje kde jí podám složky a ujišťuji se že jsou pacienti v pořádku. Naklepat polštářek, něco podat, otevřít okno, co chtějí. Samozřejmě celou dobu s milým, přívětivím výrazem.. Čas plyne a brzy je oběd, tedy aspoň pro pacienty. Každému komu podávám tác s jídlem přeji s milým úsměvem dobrou chuť. Trochu mně překvapí když se objeví kolegyně s tím, že nás jdou střídat. I tak tedy přikývnu že rozumím a řeknu jim co a jak. Pak už následuju Lucy. Na rozdíl od ní se snažím tvářit vážně a zachovávám profesionalitu, především když je kolem Vrchní. "Rozumím". Přikývnu po předání instrukcí od Emmy a jdu na třetí lehátko podívat se jak na tom ten chudák je, připravena na všechno. Dnešek je první den po volnu a tak do toho musím dát vše. | ||
| |||
4882.png){kind=icon} | 20 Days Before sobota 01. dubna 2023 Hudba hraje pěkně nahlas, jak to mám při práci rád. Každý z bratrů se zaměřil na různé části auta. Alvaro si vzal na paškál motor, co byl vedle auta a Emiliano zase dělal něco uvnitř. Tak jsem si zalezl pod auto. Jak jinak. Ani nevím, jak dlouho jsem se tam přehraboval, než se najednou ztlumila hudba a já uslyšel pana Santose. Opatrně jsem vylezl zpod auta a uviděl šéfika, jak cepuje ty dva. "Zdravím pane Santos," zazubil jsem se a utřel jsem si ruce do montérek. "Jo..jen... hobby je prostě hobby" s tím jsem poplácal auto po střeše. Zřejmě není nadšený, že se jeho synové hrabou v takovém vraku, kterému nedává naději, že bude znovu jezdit. Alvaro to ale zachránil. "Tak jo... zakuřím si a vrátím se," oznámil jsem těm dvěma a vylezl na kuřpauzu ven z garáže. Při cigaretce jsem přemýšlel, jak to do večera rozchodit a po chvíli mě něco napadlo. Zadupal jsem nedokouřenou cigaretu a vrátil se za bratry, abych jim řekl, na co jsem přišel. Hodiny letěly a pomalu se začínalo stmívat. Motor už byl v autě a Alvaro dodělával poslední úpravy. "Tak jo... čas na modlení a zázraky. Co myslíš?" koukl jsem na Alvara a ten je přikývl a koukl zase na Emiliána, co seděl uvnitř auta. Ten taky přikývl a s modlitbičkou na rtech zasunul klíč do zapalování a otočil s ním. Motor začal hekat a protestovat a já cítil, jak se potím i na prdeli. Alvaro vedle mě mumlal něco ve stylu "Prosím chytni, prosím chytni, prosímchytni, prosímchytni, prosímchytni, prosí..." a pak se stal zázrak. Motor zaburácel a držel otáčky jak má. Emiliáno párkrát sešlápl plyn. Motor si hezky zařval a kupodivu ani nechcípl. "Jo kurva! Tak se to dělá! Jo!" zvolal jsem nadšeně a s oběma bratry si ťukl pěstí. "Bezva práce! to bude pan Santos koukat!" zasmál jsem se a pak se podíval na hodiny na zdi. "A do háje... musím běžet, máti mě zabije. Měl jsem ji pomoct ještě... Mizím kluci. Zvládnete to, ne?" optal jsem se a pak si posbíral věci, Piko a rychle do dodávky. "Do háje..." mrmlal jsem po cestě skrze město. Naštěstí mě ale napadla jedna věc. Po cestě domů jsem se stavil pro večeři. Za velké burito mě snad nestáhne z kůže doma. Zaparkoval jsem za domem a vydal se dovnitř. "Nebij mě a nekřič po mě, nesu večeři na znamení míru a pokory," řekl jsem hned, sotva jsem mamku zahlédl, abych ji zkusil nějak uklidnit. | ||
| |||
 | Dvacet dní před koncem kariéry sobota 01. dubna 2023 Mírně našpulím rty a přimhouřím oči. Máminy narozeniny jsou podpásovka, jenže se musím bránit, protože v tomhle jsem nevinně. Nebo ne? “Psala mi, že chce slavit až o víkendu,“ schválně si zase rozsvítím telefon, abych Robíkovi zprávu ukázala. Vážně to psala, jelikož jsem se jí ptala. Domluvit něco s tátou je.. raději prostě komunikuju s mámou. Jako nějaký zmeškaný hovor se najde, ale když to hoří, zavoláš víckrát a k tomu napíšeš. Logicky. “Takže nevím, proč táta vymýšlí zas nějaký svý překvápka, když… když…“ SMSka o víkendové oslavě existuje, koukám na ni. O kus výš ale taky pod datem koukám na další střípek zobrazovaných informací. “Doprdele...“ Poněkud zoufale si pročísnu vlasy. Nejen, že jsem nemožná, ale ještě jsem ze sebe udělala hlupáka. “… ona není středa.“ Klesnu čelem na předloktí a vůbec celá se větší polovinou těla rozplácnu na stůl. Jsem zmožená. Převálcoval mě život, Rob mi to dá sežrat a ještě budu muset zítra na oslavu, kam se mi ani trochu nechce. Ne, že bych ráda neviděla naše, ale tyhle strojené oslavy jsou takové, hm, od určitého věku postrádají správné kouzlo. Navíc jsem si říkala, že kdybych se na netu koukla po návodu, třeba bych tu nepřekonatelnou hitmanovskou kapitolu dokázala uzavřít se ctí. "Uuuhhh.. fajn. Kytku objednám, něco sladkýho taky. Dárek nevymýšlím, co poukaz na wellness?“ jedním okem kouknu na bráchu v naději, že bych zafinancovala jeho nápad, “A zavolám tátovi. Nejdřív ale jídlo,“ nedodám už, že hned na to následuje spánek a budu si muset nastavit tak tři budíky, abych vstala v nějakou rozumnou hodinu. Raději spíš čtyři. “Prostě.. mám hodně práce,“ brouknu nejstupidnější výmluvu na světě. Jídlo. Spánek. To je rozhodně dobrý plán. Navrch k tomu si do kalendáře poznačím rodiče, protože kdo ví, třeba by mi nějaký hezký sen o Pattinsonovi v jeho poněkud vyžilé roli Bruce Wayna rozhodil myšlenky natolik, že bych na oslavu narozenin zapomněla. | ||
| |||
 | 20 Days Before sobota 01. dubna 2023 "Cítim sa dobre, iba nemám záujem plátať diery v tvojej peňaženke." *Odvetila som kamarátke s provokačným úsmevom na perách. To že na karabine nie je plne automatický režim vítam. Prepnem zbraň na jednotlivé rany, lebo tak je najväčšia pravdepodobnosť že trafím. Spätný ráz tak nebude robiť veľký problém na mierenie. Navyše som zvyknutá strieľať jednotlivé rany, čo sa v reálnom svete hodí celkovo viac ako dávky alebo vypálenie celého zásobníku za pár sekúnd s nulovým výsledkom. Na sekundu som pozrela na ľudí čo strieľajú neďaleko mňa a Samanthy. Musím uznať že chlapec trafil dobre, ale inak mu nevenujem pozornosť. Nasadím si bezpečnostné slúchadlá. Strieľať v uzavretom priestore bez nich je ohrozenie vlastného sluchu. Do stojana som nastavila terč na ktorom je načrtnutá osoba zo zbraňou. Ten som si potom dala posunúť na vzdialenosť asi 25 metrov. Keď bolo všetko pripravené, namierila som na hlavu a začala som strieľať, pekne plynulo.* "Pôjdem teraz do baru, pridáš sa?" *Spýtala som sa Samanthy o niečo neskôr, keď sme skončili a kontrolovali sme si výsledky strelieb. Kým som čakala na jej odpoveď rýchlo som skontrolovala môj mobil či mi náhodou nevolali s práce. Ak nie tak som bola pevne rozhodnutá stráviť zbytok dňa v policajnom bare hraným biliardu, šípok a zdržiavaním mojej priateľky Kayli, ktorá v danom bare pracuje. Ak mi však volali s práce, tak som si zanadávala a radšej som sa ponáhľala na miesto kde ma potrebujú. Pri odchode zo strelnice som zaplatila za náboje, ktoré som potom odložila do kufra auta.* | ||
| |||
 | 20 days before sobota 01. dubna 2023 ,,Prosím tě, prej pobledlej" řeknu a mávnu nad tím rukou. Z kapsy vytáhnu sluneční brýle. Venku je, jako vždy touhle dobou, už poměrně dusno. Vždycky jsem nesnášel tohle východní počasí. Horká a dusná léta, přísné zimy, kdy nejdou ani otevřít dveře. A v tomhle má někdo chodit ven? Ale teď bylo ještě jakžtakž příjemně. ,,Cožpak nevíš, že nás upíry sluneční světlo zabijí" dodám, a nasadím si je. Ačkoliv se tvářím jakože nic, jednou rukou se instinktivně držím madla dveří spolujezdce. Nesnáším jezdit autem. Nesnáším to. Nesnáším. A bratr jede zase jako hovado pomyslím si a začnu se lehce potit. Promnu si rukou krk. | ||
| |||
 | 20 days before sobota 01. dubna 2023 "Jeee. Dobrý den." Zářivě a upřímně se usměji na tátu své nejlepší kamarádky abych mu odpověděla na pozdrav, sotva sundám helmu a seskočím z motorky. "Jak se máte?" To už mi ale neujde varovný pohled Miley a její máme pohotově odpovím, byť na tom není ani špetka pravdy. "Mám tam svůj notebook. A jenom jednu učebnici a sešit. Můžu se z něj přihlásit na svůj školní účet a čerpat odtud spoustu věcí. Na ty dva dny toho máme až až." Snad bych mluvila i dál, ale kdo ví, zda bych toho neřekla zbytečně moc. "Užijte si víkend." Rozloučím se s nimi a ještě počkám až nasednou do auta abych jim zamávala. Ale pak už začnou přípravy! "Tak legendární, jo?" S úsměvem na rtech začnu vybalovat věci z batohu. "Ať hledám jak hledám. Notebook nikde...." Vytáhnu čerstvé burgry. "Učebnice taky ne." Kroutím naoko hlavou ze strany na stranu a vyndám dvě porce hranolků. "A sešit jsem asi taky zapomněla." A to už mám v ruce plavky. "Kam si je můžu dát?" A bradou kývnu k jídlu. "To máme na dřívější oběd a hned se můžeme pustit do přípravy." Mrknu na Miley. Hranolky? Výborný! Burgr? Luxusní! Dala jsem zapomenout tomu, že mě ještě trochu před cestou pobolívala hlava ale to už bylo ta tam. "Kdo všechno přijede?" Chystání veškerého pití... alkoholické, nealkoholické, sladké, voda... Dostatečné množství občerstvení od brambůrek po vytažení grilu a masa na stejky a burgry. Marinády... Ani nevím co všechno mi prošlo rukama. Čas utíkal jako splašený. Poledne minulo. Ptala jsem se na kluky, něco řekla i o tom svým. Povídala jsem o své rodné zemi, chválila dům i rodiče Miley. Mám je ráda. Odpoledne se chýlilo ke konci a já se fakt těšila! Konečně bylo všechno nachystaný a já si vzala skleničku s pitím abych se natáhla do křesla na terase a zadívala se na chvíli do oceánu. Bylo to příjemně uklidňující. Jak se vlny rozrážejí o pobřeží. Dokázala bych u toho i usnout, ale ne teď! "Už to vidím, zítra snad ani nevstanu." Řeknu se smíchem Miley jakmile ji uvidím. | ||
| |||
 | 20 Days Before sobota 01. dubna 2023 Velascezův pohled si moc dobře zapamatuji. Není úplně dobré si tu udělat nepřítele mezi těmi, co nemají co ztratit. Mezi ně Velascez patří, ale naštěstí si to ještě plně neuvědomuje. Ještě stále si myslí, že jakmile si odbude trest, tak se dostane ven. Jistě se těší, až bude páchat další zlo. Jenže kamarádíčku ty se ven nedostaneš... Pochutnávám si na obědě v zaměstnanecké jídelně. Naštěstí se tu pro nás vaří odděleně, takže nemusíme jíst ty blivajzi, co mají trestanci. Sice nemám rád, když si na jídlo stěžují, však je to součást trestu, ale sám bych to jíst nechtěl. Však se tu v přepočtu dá víc peněz za krmení pro služebního psa, než za jídlo pro trestance. Vyslechnu si pochvalu o Dwike. „Tak mu vyřiď, že to pivo má u něj Zelená zeď schovaný a jednou si ho vybere. Velasceze bych teď nechal pár týdnů na samotce . A až mu to poleze na hlavu, přesunu ho do cely k někomu, kdo mu bude dělat taťku... Ne že bych měl teplouše nějak v oblibě. Tady ty sklony ovšem mají i takový, co jsou venku normální. A někdy, jako v tomhle případě, jdou dobře využít... Jinak ten mladej Tom je dobrej, takže až nebudeš vědět komu z těch mladejch napsat odměny, tak si na něj vzpomeň...“ Zbytek směny proběhne v klidu. Večerní směně podám hlášení a interně předám pokyny ohledně Velasceze. Pak už se vydám do šatny. Tam vyměním svou uniformu a balistickou vestu za civil a vestu skrytou. Brýle si ovšem nechám. Do pouzdra si z trezoru vezmu svého glocka a už si to frčím mým teréňákem domů. Doma nakrmím svého Rybáka a pustím si televizi. To je zas nějaký nový horor. No, vypadá to dobře... | ||
| |||
 | 20 Days Before Thomas sobota 01. dubna 2023 I proti své vůli musím přiznat, že tenhle večer mimo základnu se mi začíná nakonec líbit. Pár piv, dobrý jídlo... Zábava přece jen nakonec bude. „Přesně tak Valdezi, nech si to do baru a nebo jí kup to pití...“ připomenu mu to, co sama servírka řekla a upiju piva. Chvíli se pak kecá o klasických vojenských kokotinách jako ve kterém přístavu maj nejlepší kurvy, kde nejlevnější chlast a tak, ale pár minut po tom, co přinesou jídlo, vzpomene si Valdez na cvičení, co nás pozítří čeká. | ||
| |||
| 20 Days Before Isabela sobota 01. dubna 2023
| ||