Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Days after
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | 20 Days Before Henry sobota 01. dubna 2023
| ||
| |||
| 20 Days Before Nina sobota 01. dubna 2023
| ||
| |||
| 20 Days Before Thomas sobota 01. dubna 2023
| ||
| |||
 | Dvacet dní před koncem kariéry sobota 01. dubna 2023 “… logicky to musí vyjít. Všechny ostatní možnosti jsme zkusili, takže tohle bude cesta a – sledujte – tady, hezky… pomalu… jo, takhle... jooo.. DOHAJZLU! TO MI VYSVĚTLI!“ vybuchnu, když to podělaný NPCčko zase vidí, co nemá – mě. Bezmyšlenkovitě přitom prásknu rukou do stolu, až se všechno rozechvěje, a do oušek mě přitom v ostrém kontrastu s dalším nezdarem v řade polechtá příchozí donate. Vztekle vydechnu a přelítnu pohledem po nesouměrném sloupci smějících se smajlíků na druhým monitoru. Zatímco já jsem zralá na léčbu, ti parchanti se baví. A tak to má bejt. “Dík za dvacku, Articusi, a abych ti odpověděla.. ne, určitě nepůjdeme LoLko. Jak tě to vůbec napadlo? Dav si žádá holohlavého muže, tak ho má. Hehe. Jasný, mymeme69 máš pravdu… polonahej runovej mág by se mohl zdát jako řešení, ale my jsme tady slušní lidi, takže Ryze je mimo. Ne.. ne! Nikdo.. AHH! No tak, chat, aspoň se tvařte, že jsme Agony nikdy nehráli,“ rozesměju se, do smíchu ale proniká předchozí dávka frustrace a únava, kterou si nehodlám přiznat. Napila bych se. Zkusmo zatřesu několika nejbližšími plechovkami, ale všechen energeťák už došel a voda? V nedohlednu. Aspoň, že jsem ráno použila deodorant a nesmrdím po těch sice neúspěšných, ale heroických výkonech jak týden nemytá. “Jestli to zkusím ještě jednou, mohla by akustická pěna na stěnách přestat stačit. Není to buglý? Protože už jsme - ...,“ leknutím sebou trhnu, až židle popojede. Štěstí, že Robert není amatér a stojí dost daleko, abychom si nemuseli zopakovat výjezd na pohotovost jako před pár měsíci. Vydechnu a s vyčítavě zamračeným obočím zavrtím hlavou, načež Roba gestem ruky odeženu. “Podle mě už jsme zkusili všechny možnosti a buď je to pokažený, nebo je to rukama. Ani slovo, chat... Takže… pokračování zítra. Nebo bychom konečně mohli zkusit s pár z vás Ready or Not. Rozmyslím se, každopádně zatím – baiii! Dobrou.“ Klik, klik, hotovo. Ještě počkám, až mašina na stole dopřede. “Byl to masakr. Jednou za čas mě fakt dostane, že mi hry nejdou a do toho se sem proplížíš a snažíš se mi ukrást všechnu pozornost,“ dloubnu Roba do žeber, “Už sis našel holku?“ popichuju ho dál cestou do kuchyně. Z ledničky vytáhnu chlazenou vodu a bez zájmu se nakloním nad telefon, abych zkoukla video. Pochopitelně nad ním ohrnu nos. “Jo?“ za poslední roky jsem viděla už leccos, “Make-up, nějaký efekty, správné dobarvení scény… věděl jsi, že dneska už nemusíš hercům nasazovat čočky, protože barvu očí umí změnit v postprocesu?“ tolik k tomu, co si myslím. “Raději mi řekni, co se děje venku,“ vybídnu ho, “I když..,“ zamyšleně se zamračím. Nůž narážející v rychlém sledu do cibule na prkýnku je podívaná, která se jen tak neomrzí. Ani nevím, kde se to brácha naučil. “Mám dojem, že se mi to někdo snažil dneska vecpat na stream. Jako to video. Jestli je to zamýšlený jako virální promo na hru nebo film, tak dobrý, ale už jsme se přesvědčili, že covid sice zabíjí, ale zombíky nedělá. Únik toxických látek taky ne, však jak dlouho to je po Ohiu? Už tak dva měsíce? Vykolejení vlaku s chemikáliema je ukázkový začátek katastrofy.. a nic. Nevím, proč by tohle měla být pravda,“ tázavě povytáhnu obočí. Nečekala bych, že zrovna Roberta zaujme něco takového, ale možná jsem moc kritická a jeho zajímá technická stránka nahrávky? | ||
| |||
4882.png){kind=icon} | 20 Days Before sobota, 1. dubna 2023 Ráno jsem se vzbudil za kraválu budíku. Jen jsem ho vypnul a posadil se na kraj postele. Z rozespalého mžourání do zdi mě po pár minutách vytrhnul další budík. Ten jsem za nesouhlasného mrmlání vypnul taky. A dalších šest, co jsem měl připravené. Nesnáším brzké víkendové vstávání. Ale když maminka něco potřebuje, uděláte to. Protáhl jsem se na posteli, až mi zapraskalo v zádech a pak konečně vstal. Piko, korela co do teď vypadala, jak opeřený žlutošedý balónek se taky probral, když zjistil, že jsem už vzhůru a vylezl na kraj klece, kde na mě počkal. Natáhl jsem k ní ruku a ona nasedla. Společně jsme pak vzali směr kuchyň. Mamka už byla vzhůru, snídaně na stole a matka už dole v obchodě. Jak to dělá, že je taková čilá hned po ránu? Zapadl jsem na židli a začal trestat míchané vajíčka, zatím co mi Piko oždibovala chleba. Při snídani jsem projížděl novinky na facebooku. „Tatínkova holčička dostala novou teslu,“ řekl jsem zhnuseně, když na mě vyskočil blonďatý ksicht mojí bývalé spolužačky. Kdyby nechrápala s učiteli, tak by neprošla. Za ní pak další zbytečné ksichty dalších idiotů, co fotí jídla v drahých restauracích, nebo rádoby LGBT bojových helikoptér. „Že já to ještě vůbec mám? Nevíš?“ položil jsem mobil před Piko a dorazil vajíčka. Po snídani následovala rychlá očista v koupelně, obléct se a rychle za mamkou, protože už mám zpoždění. „Piko,“ zavolal jsem a pískl na korelu a nastavil dlaň. Poslušně přiletěla a já ji pak vysadil na rameno a společně jsme zamířili do džungle, co má matka v přízemí. „Zdravím tě domorodče. Hledám tady v džungli svojí matku? Nevid…. Jee to jsi ty,“ zazubil jsem se na matku a tak tak uhnul pohlavku. „Čilá jako obvykle, copak?“ zeptal jsem se, když spustila svůj požadavek na dopravu. „No… ale po cestě zpět se stavím na dílnu, takže přijdu kolem oběda, jo? Jo. Super. Mám tě rád.“ Políbil jsem ji na tvář a začal jsem nosit přepravky do své dodávky za domem. Piko jsem nechal v kabině na volantu. Něco si tam začala brblat. Po chvilce byly všechny přepravky vzadu v dodávce a já se vydal na cestu do Texas Roadhouse. Projížděl jsem městem a na cestě mě provázel hudební doprovod v podání skupiny Hammerfall. Piko si něco brblala na sedačce spolujezdce. Prostě krásný sobotní den. Zaparkoval jsem na velkým parkovišti před restaurací a vylezl ven. „Hlídej,“ houkl jsme na Piko a zavřel dveře. Došel jsem k zadku dodávky, vzal bednu a šel dovnitř. „Zdravím. Kytičky z Eden Garden jsou tu,“ zvolal jsem na obsluhu. „Kde to mám složit?“ Po krátké instruktáži jsem nanosil zbytek bedýnek dovnitř, vypsal jim papíry o převzetí a převzal si peníze za kytky. (pokud tedy neplatili předem) Jakmile bylo vše vyřešené, rozloučil jsem se a jel do dílny Right to Ride za město. Je sice sobota a já mám volno. Ale… ta dílna je jak můj druhý domov. Pan Santosa je skvělý člověk a jeho synové jsou jak mojí bratři. Lepší společnost bych si ani nemohl přát. Zaparkoval jsem na place, Piko si vzal na rameno a šel k dílně. Už podle zvuků a hudby šlo poznat, že tu někdo je. Prošel jsem vraty do dílny a uviděl mladšího Emiliano jak leží pod autem. Druhý, starší Alvaro zrovna stál u regálu a hledal něco mezi díly. „Hola amigos,“ zvolal jsem a zvedl ruce. „Pořád se snažíte rozchodit ten starej krám?“ Koukl jsem na tu rezavou kusu šrotu, co si bratři odněkud přivezli a snaží se ji renovovat. Jako… až se jim to povede, bude to krásnej kousek. Starý Plymouth Speciál ze sedmačtyřicátého. | ||
| |||
 | 20 Days Before Thomas sobota 01. dubna 2023 Od rozchodu s Loren jsem prakticky veškerý čas trávil v práci a opušťáky, na které jsem měl nárok, jsem buď přenechával ostatním a bral za ně služby nebo se prostě jen poflakoval po základně. Naštěstí je tak velká, že i v jejím areálu se dá přijít na jiné myšlenky ať už na střelnici, v posilovně nebo dát krabku cigár či lahev whisky Frankovu seržantovi ať mě nechá v dílnách makat na svém Indianu Scout z 45. roku. Vlastně jsem to plánoval i na dnešek když jsem si na sebe oblékal starou pracovní uniformu a na barák přišel Jorsen. Za pár dní vyrážíme na velké cvičení a budu mít úplně jiné starosti než přemýšlet nad tím, s jak velkou částí základny mi bývalka zahýbala. | ||
| |||
 | 20 Days Before sobota 01. dubna 2023 Zatracené návštěvní dny! Myslím si zatímco se připravuji na transport vězňů. Rukou kontroluji, že mám taser, obušek i pepřák přesně na místě, kde jsem na ně zvyklí. Nedopustím, aby se při mém transportu něco semlelo. Leda by to bylo přesně to co chci... Usměji se při té myšlence. Tohle je vězení pro ty osoby, na které jsou ostatní státní věznice krátké a podle toho by se k nim mělo přistupovat. Měli by si tu odpykat svůj trest v odloučení od společnosti. Ne se tu stýkat se svými parťáky z gangů. Je zatraceně prokázaný, že bosové ze supermaxu odtud skrz tyhle poskoky a jejich návštěvy nařizují vraždy. A my to tolerujme! Zlatá doba za covidu, kdy jsme to tu úplně uzavřely. Škoda jen, že jsme se nemohly připojit k típkům ze SORTU a jet do DC nastolit pořádek. Floyd dostal přesně to o co si říkal a mile rád bych srovnal do latě kohokoliv, kdo si myslí něco jiného… Jediné štěstí, že tu netolerujeme manželské návštěvy to by byl vrchol! Je taky fajn, když je na bráně někdo od nás. Když těm zvenku při vstupu zkontrolují všechny tělní otvory, tak si příště rozmyslí sem lézt. A co se v těch otvorech občas najde za věci to by člověk nevěřil... Procházím si v duchu svou již tradiční litanii zatímco pohledem skrytým pod neprůhlednými skly brýlí kontroluji vězně i své kolegy. Dnes je to dobré je nás tu dost. Máme pomalu převahu, když tuhle práci člověk musí zvládnout jen ve dvou, tak je to teprv něco... Pak zahlédnu Polfisha. Nemám ho rád. Nejsem si jistý jestli rozumí kodexu mlčení. Rozhodnu se ho trochu prošťouchnout. Vyhlédnu si jednoho z vězňů. Jde o člena Norťěnos. To jde poznat podle čtrnáctky, kterou má vytetovanou na čele. Navíc má na tváři pět hvězd. To značí pět napadení uvnitř vězení. Má i několik dalších tetování, ale nechce se mi luštit jejich význam. Je tu za přestřelku s policií. Protože nikoho nezasáhl má poměrně mírný trest. Já to ovšem beru tak, že mohl zabít, takže mu dávám pořádně zabrat. Tohle zvíře na mě při poslední návštěvě dvora ukázalo. Nevím o co šlo, ale každopádně jsem připraven dát mu vědět, že o něm vím. Nasadím si rukavice a kývnu na jedno mladý ucho, ať jde se mnou „Martines, Prohlídka! Čelem ke zdi, ruce za hlavu. Však to znáš...“ Za Martinesem pravidelně chodí žena. Jsem ale rozhodnutý, že dnes jí neuvidí. „Máš v kapse něco o co bych se mohl zranit?“ Řeknu předepsanou větu. Pochybuji, že by to přiznal, i kdyby měl kapsy plné jehel a žiletek... Pak pokračuji v důkladné prohlídce včetně předklonu a zakašlání. Přestože jsem si téměř jistý, že Martines by neriskoval, že o návštěvu přijde kvůli pašování po věznici, člověk nikdy neví. Kdyby to dostal nařízeno od šéfa, tak mu nic jiného nezbude… Bohužel nic nenajdu. Jak rád bych ho vedl na samotku. Cestou se může stát všelijaká nehoda a pak se řekne, že si to udělal sám, když byl v cele. Takhle se na ně musí. Jinak by příště na dvoře místo ukazování proti mně mohl vystartovat s kudlou... Jakmile je prohlídka u konce řeknu mu, že spolupracoval moc pomalu, takže mu za trest ruším návštěvu. Na to mám právo, takže mi Polfish nemůže nic říct. Nespolupracujícím vězni se k návštěvám neberou. Navíc pokud by to Polfish chtěl řešit teď, tak by u ostatních dozorců absolutně skončil. Před vězni nesmíme mít žádné spory! Jsem ale zvědaví jestli to nevytáhne později Zatímco Martinesovi ruším návštěvu postojem mu jasně říkám, že jsem na něj připraven a jestli si něco zkusí, tak ho sejmu. Ten usoudí, že to za to nestojí a vrací se do cely. Přitom na něj zasyčím, tak aby to slyšel nanejvýš on a to mladé ucho vedle mě. „Ještě jednou na mě ukaž a svou ženu už neuvidíš, jasný?“ Přitom zaznamenám, že to mladý ucho vedle mě souhlasně kývne hlavou. Navíc má celou dobu sprej v pohotovosti. Z tohohle kluka jednou něco bude... Pak už Polfis zavelí k odchodu. Cestou míjím Dwike a ten na mě kývne. Je nás tu dost, takže se můžu zdržet. „Jo“ odpovím mu krátce stejně znechuceným tónem. Téma návštěvy jsme spolu už několikrát probíraly a je naše obsese k tomu minimálně v duchu vracet každý víkend. Pak pozorně poslouchám, co mi říká o Velascezovi. „Rozumím. Nevím kolik toho zmůžu, takhle narychlo. Polfisem si nejsem jistý. Ty jeho věčné kydy o druhých šancích a tak už mi vážně lezou krkem... Každopádně než mi skončí služba zařídím, že o Velascezovi se nebude dát říct, že má dobré chování. Na zbytek pak budeme mít dost času…“. Vydám se dohnat skupinu. Cestou se zastavím na vrátnici. Uvidím jednu kolegyni co má na starost prohlídky rodinných příslušníků. Pamatuji si, že na klopě nosila odznak s bažantem. Když vidím, že na mě kouká vztyčím tři prsty na ruce a nenápadně jí „W“ ukážu. Pak čekám až přijde. „Mám pokyny od Dwike. Řeknu jí tiše. Potřeboval bych nějaký zabavený kontraband. Pak chvíli čekám, než mi přinese jeden zabavený mobilní telefon. Pak si od ní ještě nechám ukázat, kdo z věžňů je Antonio Velascez a kdo za ním přišel. Jakmile mi mobil nenápadně předá zamířím si to k tomu mladému uchu. Vzpomenu si že se jmenuje Thomas Brown. Zdar Tome, díky že jsi mi kryl záda tam u cel. Začnu s ním rozmluvu. Pohledem zkontroluji, že Polfish zrovna dává pozor na něco jiného a kývnu hlavou směrem k Velascezovi. Vidíš tamhle toho hajzla? Venku odkrágloval policistu a díky mizerným právníkům mu to prošlo jak nic. Slyšel jsem ale, že proti němu sbírají nové důkazy a že mu to konečně dokážou přišít. Blbý je, že ho odsuď za týden propustíme za dobrý chování. Vsadil bych se, že pokud má jen trochu rozumu, tak hned jak bude venku zmizí někam do Mexika. Myslíš, že bys mi s tím mohl pomoc?“ Pokud souhlasí nenápadně mu podsunu telefon a vysvětlím mu svůj plán. Já Antonia zastavím na prohlídku. Tom mu zkontroluje kapsy a kupodivu v nich najde mobil… Takhle to bude lepší, než kdybych ho na prohlídku zastavil a zároveň to byl já kdo něco najde. Taky je to jistější, než kdyby se telefon našel v cele. To by mohl tvrdit, že není jeho a že mu ho někdo podstrčil. Však ty výmluvy dobře znám. Jakmile se u něj najde telefon na propuštění za dobré chování může zapomenout... | ||
| |||
 | 20 days before sobota 01. dubna 2023 Venice beach. Dá se říct, že jsem milovala tohle místo, ten výhled. Ten bohémský život který zde pulzoval. To co jsem viděla dole na pláži mi dalo na chvíli zapomenout že mě ještě bolí hlava po včerejším večírku. Ani jsem nepřemýšlela proč tam zase jsou aktivisti, prostě... jsem jen koukala. A to, že ten můj někam odjel mi nikterak nevadilo. Alespoň jsem měla čas sama pro sebe a nikdo mi tady nebude krafat do věcí které dělám, proč je dělám, co budu dělat. Z toho sladkého nic nedělání mě ale vytrhl zvuk skypu. Rodiče! A jedna věc kterou jsem dnes nebo zítra měla v plánu bude vyřízená. Rychle jsem plechovku coca coly kterou jsem měla celou dobu v ruce postavím vedle notebooku a rychle letím do koupelny abych si na sebe vzala župan. Tak tak jsem to stihla zvednout. "Ahoj!" Zamávala jsem na monitor a promluvila ke svým rodičům ve své rodné řeči, jazyce českém. "Jak se máte?" Hlava ještě pobolívá, ale vždycky je ráda vidím a na tváři vykouzlím úsměv od ucha k uchu. Ano, to víte že nejsem rodilá američanka, ale studuji tady na Kalifornské univerzitě, a to v angličtině. Rozhodně se tak ani v tomto jazyce neztratím. "Už jste se rozmysleli jestli za mnou v létě nepřiletíte?" Napiju se trochu coly. "Jestli se vám do toho nebude chtít, tak já se domů podívám ráda." A tak pokračuje náš rozhovor kdy se ptám co nového doma, jak mi jde škola, kdy ale vynechávám večerní radovánky tohoto velkoměsta. Rodiče i vědí jakou jsem dostala motorku od přítele a že na ni jezdím. "Dneska pojedu na nějaký výlet." Zazubím se. | ||
| |||
 | Počátek všeho (20 dní předtím) sobota 01. dubna 2023 Bože, nesnáším ráno pomyslel jsem si, když jsem si sypal do mističky zbytky cereálií, a hledal v lednici mléko. Zívnutí, líné pohyby. Proč mě moje tělo vzbudilo tak brzy? Krátký pohled do zrcadla mi připoměl proč - už přeci jenom nejsem nejmladší. Virální video, které se šíří na sociálních sítích, má již 3 miliony shlédnutí na YouTube. Jeho původní autor je však ale neznámý. Předpokládá se, že jde o další součást dezinformační kampaně z Kremlu...ozve se z televize, zatímco tam zase pouští ten nesmysl. Vytočím bratra.
Ve studiu máme expertního VFX editora Michaela Enriqueze. Michaele, jak dokáží Rusové vytvořit taková to videa? Musím říci, že z určitých záběrů vypadá velmi přesvědčivě. Viděli jsme i podobné záběry z falešného bombardování Kyjeva vypadajícího jako filmový set, či nahraná zabíjení civilistů, ale nikdy nic...Vypnu to, aniž bych tomu věnoval větší pozornost. Čas si vyčistit zuby a obléct se. Chvilku hledám i sportovní tašku, do které si dám základní oblečení, počítač s nabíječkou a nějaké pracovní oblečení a drobnou hygienu. | ||