Jakmile jsi k ní dorazil, matka potichu zaklepala na dveře. Zprvu se nic nedělo, nikde ani hláska, snad jen vzdálený zvuk sporadické střelby, možná i hučení plamenů, které kdesi hořeli, ale jinak nic. Matka zaklepala znovu, hlasitěji. Až v tu chvíli jsi zaslechl zpoza dveří nějaký šramot, kroky a tlumené hlasy, kterým jsi nerozuměl. Pak se dveře otevřeli.
”Sáro?” mezi dveřmi a futry vznikla malá škvíra, kde se objevil obličej Timothyho.
”To je Sára?” ozve se z bytu tlumený ženský hlas a hned na to se dveře zavřou a ty zaslechneš šramocení kovového řetízku. Pak se dveře opět otevřou a v nich stojí postarší pár (cca kolem pětapadesáti). Oba dva vypadají strhaně, trochu vyděšeně, ale všímáš si i jisté nedůvěry a u Timothyho i jakési… dravosti.
”Marto, Time,” vydechne tvá matka a hned je oba dva obejme. ”Jsem tak ráda, že jste v pořádku. Už jsem se bála, že… že…” tiše polkne, zavře oči a pak se zhluboka nadechne.
”Musíme odsud. Sbalte si věci, jsme tu autem. Vemte jídlo, oblečení a mizíme,” vrátí se zpět do reality. Pár na ni chvilku jen tak civí, ale pak oba dva přikývnou a horečnatě se vrátí do bytu, aby začali balit. Tvá matka vyjde za nimi.

Zatímco oni balí, ty postáváš před bytem a hlídáš. V nejbližším okolí komplexu je relativní klid. Tedy do chvíle, než z ulice zaslechneš hlasitý zvuk silného motoru, skřípění pneumatik a pak ještě hlasitější náraz. Spolu s tím se začne ozývat i houkání alarmů. A jen o pár minut se ozve ohlušující výbuch.
”Co to bylo?” vyběhne z bytu Timothy, v ruce držíc nohu od židle.

”Woho… dynamit? Sakra, holka…” překvapeně zamrká John, když mu ukážeš bednu. Ihned si sundá bundu, přehodí ji přes bednu a tu ti vezme z rukou. ”Musíme to hned někam uložit,” rozhlédne se kolem, jestli náhodou není okolo nějaké z dětí. ”Hlavně to musíme zabezpečit před dětmi,” dodá a zamíří k baráku.

”Tady dobrý, zdá se, že jsme fakt našli hodně dobrý místo. I tak bych byl pro, abychom si udělali lepší obrázek o okolí, víš jak. Sehnat mapu okolí, projít si ho, zjistit jestli máme nějaké sousedy a tak,” nadhodí, zatímco spolu míříte do domu uschovat dynamit. ”Dáme ho někam mimo obydlenou část,” řekne tiše, když zamíří od odlehlé části domu. Ještě než tam dojdete, všimneš si své mamky a sestry, jak okopávají kus půdy nedaleko domu.
”Říkaly něco o tom, že by bylo fajn si začít pěstovat nějakou zeleninu nebo tak,” prozradí ti. ”Ale asi budeme muset sehnat nějakou hlínu něbo něco. Moc nevěřím tomu, že tu bude úrodná půda,” dodá.

Tvůj křik probudil všechny a okamžitě. ”Co? Nino! Počkej…” slyšíš za sebou hlas Adama, ale to jsi už v půli příjezdové cesty ke kempu. Vidíš, jak se auto blíží téměř šílenou rychlostí. Zprvu se zdá, že nemají v plánu zastavit, ale pak uslyšíš skřípění brzd. Auto samozřejmě nedobrzdí a pěkný kus tě přejede. Ovšem vidíš rudě zářící koncová světla auta. Ta se pak změní na bílou a auto začne vysokou rychlostí couvat.
”Nino, pojď zpátky, Nino!” zaslechneš hlas Adama a když se otočíš, vidíš, jak k tobě běží.

Auto, které před tebou zastavilo je trochu oprýskaný starý buick riviera. Řidič stáhne okénko a podívá se na tebe, zatímco se na straně spolujezdce otevřou dveře a z nich kdosi vystoupí
”Hej chicca, co ty tu tak sama u silnice? Nechceš svézt?”
”Hovno ti rozumí, Hernando,” promluví ten, co mezitím vystoupil z vozu a obešel ho kolem zadku. Všimneš si, že v ruce drží nějakou tyč. Mezitím vás doběhne Adam a i on v ruce drží tyč. Uvědomíš si, že je to jeho golfová hůl. Jen co se k vám dostane, postaví se mezi tebe a chlapíka s tyčí.
”Co kdybyste pokračovali? Nechceme žádný problémy,” promluví zadýchaně a hůl zatím nechává viset podél těla.
”Co to říkal?” zeptal se řidič svého společníka.
”Jak to mám vědět? Co s nima? Mohli by mít nějaký jídlo.”
”Co myslíš?” zakření se řidič, otevře dveře a taky vystoupí, čímž odhalí velký revolver za pasem. Mezitím se k vám přiblíží ten s holí, tentokrát už na něm jde vidět s jakým úmyslem.

”Pojďte dovnitř, promluvíme si tam,” vybídne tě strážný, poodstoupí, aby tě nechal projít a jakmile se ocitnete za plotem, pomalu a potichu zavře vrátka a pečlivě je zajistí.
”Blackshaw? Hm… to mi nic neříká, ale klidně se poptejte v domě, možná ho tam bude někdo znát,” dodá omluvně a ukáže ti ke vchodu do domu.
”To byla vaše práce? Wow…” uznale pokývá a následuje tě do domu. Jakmile vejdete, ocitnete se ve velké hale, která má jednu stěnu pokrytou schránkami, vedle kterých je kukaň vrátného.
”Tamtou chodbou, druhé dveře vpravo. Jsou to dvoukřídlý, tak je neminete. Je tam teď většina obyvatel. Možná tam někdo vašeho bratra bude znát,” ukáže ti na chodbu vedle schodiště.

Nálada ve vozidle průjezdem okolo letiště klesla těžce pod bod mrazu. Cítil jsi to napětí, ten strach, který od obou žen šel. Hlavně ale jsi cítil jejich zklamání a bezmoc. Až když jsi Marii nabídl náboje, trochu pookřála.
”Co? Jo… díky… teda… to je devítka,” vytáhne zbraň, vyndá zásobník a vyhodí náboj z komory, který hned vrátí do zásobníku. Všimneš si, že tam má už poslední tři náboje a na opasku má už jen prázdné dva zásobníky.
”Pár devítek je tam taky,” ozve se Jorsen.
”Jo… děkuji,” přikývne Marie a přesune se do zadní části vozu, aby si mohla napáskovat zásobníky.

Berks vede vozidlo zkušeně a zároveň úsporně. Brzy jste sjeli na dálnici číslo 295 a poté jste se vydali na sever. Dálnice byla prázdná a tak Berks zařadil vyšší stupeň a auto více rozjel. Motor spokojeně předl, terénní gumy hučeli na vozovce a vzduch hučel kolem okýnek. Kdyby se nedělo co se dělo, dalo by se říci, že to byla idylka. Po asi patnácti minutách jízdy jste se dostali na křížení dvou dálnic. 295 se křížila s 95. V tu chvíli se ozval Valdez, aby to Berks vzal právě na 95 a držel se jí. Po pěti minutách jste vyjeli z Jacksonville a ocitli se mezi přehradou stromů. Tady jste už začali potkávat opuštěná, místy i nabouraná auta, proto na vhodném místě sjel do protisměru, který byl průjezdnější i ve vyšší rychlosti.
”Do půl hodiny bychom měli být doma,” ozve se po chvilce Valdez, kdy zvedne zrak od mapy.

Jasně, rozumíme. Budeme připravení, ozve se z vysílačky a ještě než típne spojení, dá se zaslechnout, jak Krysovo zprávu předává dál. Krátce na to ztichne i ona sporadická střelba.

”Takže kolik? Tři sta?” zeptá se José, když se k němu Sára přidá. Jakmile je mu to potvrzeno, nahodí motor auta a podle Sářiných instrukcí zamíří na opačnou stranu než je zbytek skupiny. Poodjede dostatečně daleko, pak zastaví.
”Jefe, jsme ready,” houkne do vysílačky. V tu chvíli nahodí motory i LAV.

Řízená likvidace

středa 31. května 2023
Amarillo, Texas, USA

NOVÝ DOMOV

středa 31. května 2023
Clinton County, Kentucky, USA

Zabezpečení do budoucna

Nejsem žádný fucking kido..!

středa 31. května 2023
Buckeye, New Mexico, USA