Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Axira-Carroské Nešpory

Příspěvků: 144
Hraje se Denně  Vypravěč ignis je offlineignis
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Arriane z Meinland je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Arriane z Meinland
 Postava Adrenika Hellen Vissarion je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Adrenika Hellen Vissarion
 Postava Albino Peruzzi je offline, naposledy online byla 11. května 2024 20:44Albino Peruzzi
 Postava Margarette z Firtulu je offline, naposledy online byla 16. června 2024 20:19Margarette z Firtulu
 Postava Aldabert Othor je offline, naposledy online byla 01. června 2024 16:01Aldabert Othor
 Postava Tancredo Horrenville je offline, naposledy online byla 17. srpna 2023 13:58Tancredo Horrenville
 Postava Ayre Othor di Dammvere je offline, naposledy online byla 10. června 2024 11:54Ayre Othor di Dammvere
 Postava Diterich z Durnugau je offline, naposledy online byla 15. června 2024 18:34Diterich z Durnugau
 Postava Valran III. Axirský je offline, naposledy online byla 11. června 2024 23:14Valran III. Axirský
 Postava Fatima Meinland je offline, naposledy online byla 10. června 2024 11:54Fatima Meinland
 Postava Allexis Axirská je offline, naposledy online byla 15. června 2024 20:38Allexis Axirská
 Postava Amadeo z Murrine “Noční Lovec” je offline, naposledy online byla 16. června 2024 20:24Amadeo z Murrine “Noční Lovec”
 Postava Elvira Merizzi je offline, naposledy online byla 15. června 2024 20:38Elvira Merizzi
 Postava Ywaine Murrine je offline, naposledy online byla 13. srpna 2023 16:04Ywaine Murrine
 Postava Gilberta Firennze je offline, naposledy online byla 26. května 2024 13:31Gilberta Firennze
 Postava Lorenzo Merrizzi je offline, naposledy online byla 16. června 2024 19:04Lorenzo Merrizzi
 Postava Sonia Gulliet de Burrbo je offline, naposledy online byla 10. června 2024 11:54Sonia Gulliet de Burrbo
 Postava Chiara da Lucca je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 18:56Chiara da Lucca
 Postava Jaccopo z Taggia je offline, naposledy online byla 02. června 2024 16:29Jaccopo z Taggia
 Postava Ondrenikos Abrellos Vissarion je offline, naposledy online byla 24. dubna 2024 17:53Ondrenikos Abrellos Vissarion
 Postava Damen z Com je offline, naposledy online byla 15. června 2024 18:34Damen z Com
 Postava Fedrico di Aosta je offline, naposledy online byla 14. června 2024 13:46Fedrico di Aosta
 Postava Alienor da Sol je offline, naposledy online byla 16. června 2024 20:09Alienor da Sol
 Postava Tommaso da Lucca je offline, naposledy online byla 15. června 2024 20:53Tommaso da Lucca
 Postava Riccardo z Fanna je offline, naposledy online byla 16. června 2024 20:50Riccardo z Fanna
 Postava Fina da Lucca je offline, naposledy online byla 11. května 2024 20:46Fina da Lucca
 Postava Betti da Lucca je offline, naposledy online byla 13. ledna 2024 14:09Betti da Lucca
 Postava Betrand z Rivolle je onlineBetrand z Rivolle
 Postava Teodorre di Sanrenno je offline, naposledy online byla 14. června 2024 13:46Teodorre di Sanrenno
 
Chiara da Lucca - 27. dubna 2024 18:56
5588.jpg

“Víš, co děláš?“

Jaccopo
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12.9. 1325 od založení Říše, podvečer



Vznáším se po parketu, jako by mi patřil a my dva byli jediní, co zde tančí. Nelze popřít, že Jaccopo je skutečně vynikající tanečník.
Ale, ale. Lichotky? Rty mi zkrášlí rozverný úsměv. „Ano? Raději mi pověz, jak jsem to udělala a já to případně zopakuji.“
Další z mnoha ladných otoček a vzájemných, jiskrných pohledů. Je zcela očividné, že si užíváme jak tanec, tak blízkost toho druhého. Dalšími slovy mne však přinutí na chvilku odhlédnout, přestože je kapku pošetilé domnívat se, že osobu, s níž mne chce seznámit, v davu doopravdy spatřím. Nu což. Věnuji mu tentokrát celkem pobavený úsměv.
„Netušila jsem, že jsi takový odborník a víš, s kým si budu rozumět.“ Pokud se říká, že zdravý rozum je opravdu zdravý, tak v zájmu nás obou doufám, že se nemýlí…
„Nachází se zde lidé, co mají mě a můj rod v oblibě a zrovna tak ti, kteří naše jméno neslyší rádi. A nakonec jsou i tací, co vyhledávají pouze mou společnost…“ S šibalskými jiskřičkami se mu opět zahledím do očí. „Mají ovšem jedno společné – myslí na mě.“
Co dodat? Je vskutku těžké žít a dělat věci tak, aby se líbily každému a proto je dělám tak, aby se líbily mně. Jsem, jaká jsem, a ničí souhlas k tomu nepotřebuji. Výraz Jaccopovy tváře mi však napovídá, že si je velmi dobře vědom okolností, jež by mohly nastat a přesto, anebo snad právě proto se ve mně ihned probudí jistá škodolibost, až krutost, kterou ale navenek zahalím do jemného úsměvu. Nevím, zda mě to těší. A nemám ani mnoho času nad tím přemýšlet, tudíž přijímám.
„Nakonec proč ne. Bude mi potěšením onu osobu poznat.“ Pronesu sebejistě a v mém hlase i očích se ukrývá proud emocí, které v sobě nesou nevyslovenou výzvu.
 
Jaccopo z Taggia - 14. dubna 2024 15:48
jaccopa17846038.jpg

Tanečku se mi zachtělo



Chiara, zmínil jsem Alienor i Fedrica, takový jsem Grant.
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12.9. 1325 od založení Říše, podvečer
[/center]


Řečnickou otázku Chiary nechám bez odpovědi a jen se na ni usměji. Já vím, chtěla by slyšet, že ji sleduji už od první chvíle, kdy sem vkročila. Že mám oči jen pro ni a tudíž vím, že toto bude její první tanec dnes večer. Stejně tak bych jí mohl říci, že ji miluji.
"Ten samolibý úsměv, co by se jí usadil ve tváři na celý zbytek večera..."
Pomyslím si.
"Kdepak, to se budeš muset víc snažit, aby jsi mne slyšela říci něco takového."
Rozhodnu, zatímco se vmísíme mezi ostatní tančící páry.

Vždycky říkám, že aby byl člověk dobrý šermíř, musí být skvělý tanečník. Já jsem vyniikající v obém, nicméně tanec mne baví o hodně víc. Mistrně vedu Chiaru tanečním parketem a oba si vychutnáváme blízkost toho druhého.
„Takže tanečku se ti zachtělo?“
Zblízka pohlédnu své partnerce do očí a provedeme otočku tak ladně, že by nejedno srdce zaplesalo.
"Tanečku s tebou, Drahá. Však jsem zde jen kvůli tomu."
Mrknu šibalsky.
"Potkal jsem jednu zajímavou osobu, rád bych vás představil, myslím, že si budete rozumět."
Informuji dámu svého srdce. Myslím, že bude překvapená. Velmi, velmi překvapená až zjistí, koho mám na mysli. Princezna da Sol už asi tak moc překvapená nebude, neboť si už zajosté stačili s mým drahým bratrancem všimnout s kým že to vlastně tančím.
 
Chiara da Lucca - 23. března 2024 18:27
5588.jpg

Tanec, zábava, dobrá nálada

Jaccopo, okrajově Fina a Betti
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12.9. 1325 od založení Říše, podvečer



V doprovodu svého ochránce kráčím rušným sálem a rozdávám úsměvy na všechny strany. Strýček se, bezprostředně po náležitém uvítání dle společenské etikety, vytratil neznámo kam a mé dvě sestřičky? Zvědavě k nim stočím zrak. Jak nečekané!
Betti, podobna dravé lvici na lovu, aktivně vyhlíží svou první kořist a Fina? Inu, ta by se pravděpodobně nejraději schovala za jeden z dlouhých závěsů.
„Fino? Dám ti radu. Napij se vína a rozhlédni se. Nehledej toho pravého, ale dej šanci třeba… nějakému levému rytíři!“ Zasměji se. „Zkrátka se bav. Zapomeň na neúspěch, ten je většinou pouze kořením, které dodá tu správnou chuť úspěchu.“ Pobídnu ji, než se obrátím zpět ke Gavinovi, který mi, jak se zdá, položil otázku a nyní čeká na odpověď.
„Bude ti stačit, že teď už tě poslouchám?“ Zamrkám pobaveně a nechám se zavést ke stolu s občerstvením, kde přijmu číši bílého vína. „Na dnešní večer!“ Pronesu rozverně, avšak prozatím neochutnám a znovu se pozorně rozhlédnu po sále. Prohlížím si shromážděnou společnost, tváře známé i neznámé. Chm. Je až směšné, jak se někteří snaží na sebe upoutat pozornost…

„Tak už jsi ho našla?“ Ozve se Gavin jakoby nic.
„Pokud chceš odpovědi, nepokládej mi stále dokola hloupé otázky.“ Usměrním jeho nepatřičnou zvídavost, avšak pochopitelně se neubráním popustit uzdu vzpomínkám na krásná odpoledne v altánku, na neodolatelný mužský úsměv, něžné polibky, dlouhé vyjížďky na koních i chvíli, kdy musel uznat vlastní porážku. Ačkoliv jsem si jista, že mnou byl poražen dávno předtím, a to od okamžiku, co mi prvně pohlédl do očí…

„Ach!“ Uklouzne mi ze rtů a překvapeně zamrkám dlouhými řasami. Okolo mne projde jistá dáma a já si bezostyšně prohlédnu její extravagantní róbu a nepřeberné množství drahých šperků. Nechápavě zavrtím hlavou, avšak pobavení z mé tváře nezmizí. Škoda, že zrcadla neumí mluvit. Naštěstí pro ni se neumí ani smát.

Hmmm a vida… Povšimnu si právě přicházejícího Jaccopa.
Neotálí. Vymění si pozdrav s Gavinem a mne požádá o tanec.
„Jak bych jen mohla odmítnout, sire Jaccopo? Obzvlášť, když mne tak hezky žádáte. Kladu si však jednu otázku – jak víte, že to bude můj první… tanec?“ Pozlobím jej hned na úvod, ale oči mi jiskří šibalstvím. Podám svou číši Gavinovi, a aby mu to nebylo líto, zcela nevinně popíchnu i jeho: „Když ti slíbím, že mi budeš maličko chybět, odejdeš?“
Odmění mou žádost úšklebkem a slovy, že na to mohu rovnou zapomenout. No tak nic.
Nakrčím nosík, ale přistoupím blíže k Jaccopovi a přijmu nabízené rámě, abychom se společně bok po boku zařadili mezi tančící páry.
Vklouznu do jeho náruče a nakloním se mu k oušku. „Takže tanečku se ti zachtělo?“ Zahledím se mu zblízka do očí a okolí mne pro tuto chvíli zcela přestane zajímat. Zůstaneme jen já a on a náš tanec.
 
Fedrico di Aosta - 29. února 2024 18:15
fedricotopi3009.jpg

Tanec, hory a lov


Fedrico, Alienor, již okrajově Jaccopo
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer


Popravdě ulevilo se mi , když jsme Jaccopa opustili míříce na taneční parket. V mužské společnosti je vynikajícím kumpánem, ale sotva se v blízkosti objeví krásná dáma, tak se mi jeví po krátkém čase nesnesitelný. Upřednostňuji hlubší úroveň komunikace, vlastně i hlubší úroveň života, než pouhou hru s líbivými slovíčky a neustálé cukrblikání kolem dam.

Teď si vedu k tanci princeznu Alienor, která zatím oplývala neustálou snahou se zabavit, či hůře být neustále bavena. Obávám se, že ani k tomu nejsem stvořen. Snad i právě proto jsem zval Alienor k sobě na návštěvu, hory mají totiž schopnost vytáhnout z lidí to hluboké a skryté. To co v sobě skrývají. Před světem, před rodinou, a mnohdy i sami před sebou. Pokud by i majestátním štítům hor tváří v tvář zůstala poživačnou ohledně neustálého hledání povrchní zábavy, pak by v mých očích ztratila všechnu svou dosavadní přitažlivost. Opravdu nehodlám být celý život ve vleku poživačné nenasytné povrchní trubky. Nikdo neodhalí podstatu člověka lépe, než Hory. I proto je tolik miluji, i proto v jejich náručí trávím tolik času.

"Co vím, tak si své problémy většinou řeší sám, a ano někdy i útěkem." Odvětím na téma Teodorre di Sanrenno a jeho eskapády. "Jezdím k němu opravdu rád, má krásný menší hrad přímo na mořském útesu, s výhledem na širý oceán. To neustálé bití vln do skály pod hradem, stejně jako křik racků, volání námořníků z lodí plujících kolem, mnohdy na druhý konec světa, má své neopakovatelné kouzlo."

Oči jí hoří zvědavostí ohledně mé domoviny, což mně samozřejmě těší. Až když začneme tančit pokračuji v hovoru. "Musel bych být básník, abych byl sto se alespoň dotknout krásy našich hor, a to nejsem. Je třeba je zažít, tomu se žádné vyprávění nevyrovná." Jsem neoblomný jako ta skála. "Však zde severně od Damnvere jsou také hory, byť ne tolik monumentální, jako naše nezlomné štíty Aosty. Chystám se tam zítra na loveckou výpravu, na několik dní do kraje Corno alle Scale. Můžete jet se mnou, tedy pokud vás rodina pustí, třeba alespoň s doprovodem." Hory je třeba zažít.

"Máte pravdu, že jsou chyby jediná věc, která dokáže člověka skutečně posunout." Tak v ní přeci jen něco bude! Pousměji se. "To mne připomíná jednu báseň, co mám v oblibě." Už dávno tančíme, když ji začnu s naléhavosti a jistou razancí, přesto procítěně, přímo v tanci recitovat:


Báseň Vzchop se k žití, J.V. Sládek


 
Jaccopo z Taggia - 28. února 2024 01:48
jaccopa17846038.jpg

První Tanec


Alienor, Fedrico, Chiara
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Fedrico se konečně rozhoupe a vyzve Alienor k tanci.
„Ale od vás ten tanec taky očekávám, doufám, že mě nezklamete.“
Věnuje mi princezna úsměv tak líbezný, že po něm mé srdce zaplesá, což je eufemismus pro úplně jinou biologickou reakci.
"Jsem vám plně k dispozici."
Odvětím tak šarmantně jak v tuto chvíli dovedu.
"Pro takový úsměv by nejeden rytíř dovedl ztratit hlavu...doslova."
Pomyslím si, když pozoruji jak taneční pár míří k parketu.

Jakmile se mi Fedrico s Alienor ztratí z dohledu i já přistoupím po vzoru svého bratrance k akci. Už před chvílí jsem si všimnul, že mezi nově příchozími hosty dorazili i členové rodu da Lucca. Dovedu si představit, že pro mnohé se jedná o nemilou zprávu, da Luccové jsou v místní společnosti oblíbení asi jako psi na přehlídce koček. Nicméně pro mne to tak úplně neplatí, alespoň co se týče nejstarší dcery Lorda Tomassa, Chiary. Když k ní zamířím, nemohu se ubránit vzpomínkám na náš společný večer v zahradním altánku se rty spojenýmy v nekonečné sérii polibků. Na ten den, kdy mne snad už po sté porazila v závodu na koni, takže vitěz byl večer v peřinách nahoře. Na její úsměv a veselé jiskřičky v očích, které má pokaždé, když spolu kroužíme po tanečním parketu....

Chiara je právě v doprovodu sira Gavina, jejího ochránce. Velmi klidně a odměřeně k nim přistoupím.
"Sire Gavine."
Pozdravím jej vlídně s úklonou a pak přesunu pozornost na dámu svého srdce.
"Lady Chiaro....poctíte mne svým prvním tancem?"
Vyzvu Chiaru jak se sluší na rytíře.
 
Alienor da Sol - 23. ledna 2024 12:24
alienor21730.png
První tanec

Fedrico, Jaccopo, Alienor da Sol,
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer

Musím se zasmát nad Fedricovým konstatováním. „A víte, že to je výborná vlastnost? Umět si užívat života a zároveň se také umět dokonale vykroutit ze všech problémů?“
Jak to ale mají muži jednoduché, že? Na každé společenské faux pas si najdou skulinku jak z něho ven a po chvíli na to prostě všichni zapomenout. Kdybych něco podobného ztropila já, tak se o tom bude mluvit ještě několik let a doma mě pro jistotu zavřou za troje dveře a budou mi dokola vykládat něco o tom, že si snad nechci najít vhodného muže a chci skončit s nějakou chudinou.
„Druhá věc ale je, jestli ty problémy za něj žehlí nějaká třetí strana. Nebo si je opravdu je schopen vyřešit sám. A útěk moc nepočítám do balíčku chytrých řešení.“ Doprovodím téma hlubší myšlenkou, nad kterou je dobré se zamyslet, ale pak už nechám Teodorrovy eskapády bez dalšího vyjádření.

Téměř s nadšením a plna zvědavostí zvednu oči k Fedricovi a zasněně si skousnu ret. Představím si krajinu, ze které Fedrico pochází. Tím, že jsem téměř nikdy neviděla jiná místa, než ta v Království Slunce, tak opravdu můžu upustit uzdu svojí fantazii a představovat si křišťálovou divočinu. Vzduch tak čistý, že se vám z toho může i zatočit hlava.
Zamrkám, když se proberu ze svého vlastního dívčího zasnění a decentně se pousměju. „Budete mi muset o vaší domovině něco více povědět. Již teď mě spaluje zvědavost a touha.“
Mírně unaveně si povzdychnu při Fedricově poslední větě. „Víte, já ze svých chyb strach vůbec nemám. Z mého pohledu jsou chyby jediná věc, která dokáže člověka posunout. Ale. To že udělám chybu, toho se spíše obávají všichni kolem mě.“ Pokynu k mému osobnímu doprovodu, který sice stojí v dostatečné vzdálenosti, abych cítila aspoň trochu soukromí, ale pořád jsou na blízku a poád hlídají každý můj krok.

Pobaveně sleduju Jaccopovu reakci, když se mu spojí dvě a dvě dohromady. Konejšivě mu položím dlaň na předloktí a pak k němu přistrčím další číši, aby mohl své zděšení zapít.
Tak pořád je možné, že se pleteme a váš bratr opravdu šel pouze pozdravit hostitele. Ale obávám se, že v tom asi bude něco víc…“ Pokrčím drobně rameny a dál sleduji výjev před námi, který svým způsobem nijak nepokračuje. Zmiňovaný Theo prostě dál zahleděně stojí a blondýnka dále a dále adoruje místní modlu. Nebo tak nějak si tu scénu představuju.
„Vy tu dívku znáte, že vás to tak vyděsilo?“

Z konverzační hry mě opět vytrhne Fedrico. Zamrkám a zářivě se usměju, když si všimnu nastaveného rámě. „A já se bála, že tu budeme dále jen popíjet víno a klábosit.“ Krátce se zasměju a nakonec kývnu. „Moc ráda…“ Spokojeně přijmu nabízené rámě.
Navíc Fedricův postoj nedává moc šancí na výběr. Jde z něho cítit, že tato nabídka je jednorázová, a věřte mi, že o takovou nabídku nechcete přijít. Minimálně by mi to mohlo otevřít dveře k dalším možnostem.
Otočím se na Jaccopa a věnuji mu jeden z mých nejhezčích úsměvů. „Ale od vás ten tanec taky očekávám, doufám, že mě nezklamete.“ A věřte mi, že mě zklamat nechcete.
 
Fedrico di Aosta - 09. ledna 2024 00:26
fedricotopi3009.jpg

Tanec na ostří meče


Fedrico, Jaccopo, Alienor da Sol,
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Princezna Slunce pulsuje ocekáváním, zdá se velmi nerada se nudí, či co hůř, velmi nerada je nuděna. Cítím z jejích gest, pohledu a postojů krásně rostlého pevného těla, že hledá dobrodružství. Je plná vzdoru. Více než bývá u dam jejího mladého věku zvykem. Má horoucí krev, to je zřejmé. "Nutno podotknout, že Teo se do nich dostává často. Však stejně lehce se z toho tance na ostří meče dokáže i vymanit." Dodám i druhou stranu mince. "Žije zkrátka nespoután a naplno. Někdo by mu i mohl závidět." Odpovím Alienor lehce plynoucím konverzačním tónem, přičemž stále sledují scénu před Markraběnkou.

Průběžně odpovím krátce i na zoufale znějící otázku Jaccopa. "Netuším kdo to je." Do hovoru jež přirozeně plyne vstoupí opět bratránek. Prohodí pár dalších cukrbliků s Princeznou Slunce. Pomalu ztrácím trpělivost, chtělo by to nějakou akci.

Lady Alienor zvládne zareagovat i na mé pozvání. "Toho se neobávám." Každá situace se dá řešit. "Opravdu si myslíte, že jsem muž, jež pozve ženu, aby jí pak zavřel mezi čtyři chladné zdi hradu? Měl jsem v úmyslu ukázat vám naše horská údolí právě z koňského hřbetu. Lov je mou vášní." Asi proto si držím sokolníka, a ne účetního. Pomyslím si. Zaráží mne, že Alienor unikají zřejmé souvislosti. Měl jsem ji za bystřejší, soudě podle jejích živých očí. Nyní je její vzdor, zřejmě ku svým rodičům, doslova hmatatelný. Je to stále ještě dívka, která neokusila skutečné roztáhnutí křídel, a obzor bez hranic. Vymezuje se vůči jiným, než aby šla svou vlastní cestou. Bez ohledu na následky. "Rodina je důležitá, ale plně se nadechnout života je samou podstatou žití. Největší chyba, kterou můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte."

Ztrácím trpělivost, cítím to. To ševelení konverzace bezobsažné už mne nudí.

"Proč ne? Vždyť ta blondýnka není úplně k zahození. A prostinké dívky bývají dobrými manželkami, byť hrozí unudění k smrti." Prohlásím rázně, ale se smíchem. A takovou lapálii dokáže vyřešit milenka, jedna či několik. Svlažím hrdlo rudým vínem, zatímco estráda pokračuje.


Obrázek


Na nádvoří hraje hudba, nabidnu Princezně Slunce rámě. "Když je řeč o tanci Princezno, smím prosit?" Lehce se ukloním. Můj pohled však není prosebný. Je pevný jako skála. Pokud Alienor odmítne, zřejmě půjdu o kousek dál. Další štěbetání Jaccopa už nesnesu.

Raději konám, než mluvím.



 
Valran III. Axirský - 30. prosince 2023 14:42
artfichier_809436_5459927_20160206280010(1)1261.png

THE PARTY'S NOT OVER YET



Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
Ayre, Adalbert, všichni!



Od příjezdu do Karn se císař choval zvláštně. Pomlčíme-li o nevydařené eskapádě s dvojníkem, byl zamlklý a nijak se neprojevoval. Takové jednání nepatřilo k jeho běžným projevům. Sem tam pohnul hlavou, z čehož nebylo jasné, zda přikyvuje nebo poklimbává. Důvodem podivného chování byly údálosti, které se odehrály před několika hodinami...


Před několika hodinami
Valran se v kočáře vrtěl. Byl neklidný, nevěděl kam se podít. Vyzkoušel už jízdu čelem vzad, čelem vpřed, čelem z okna, zkoušel si číst. Během dlouhé cesty kočárem si zašukal s několika dvorními dámami - též čelem vzad, čelem vpřed i čelem z okna, ale ani to nepomohlo, nakonec stejně skončil myšlenkami v té strašné nervozitě. Co asi Ayre řekne na jeho návrh? Byl zvyklý rozhodovat o osudech poddaných, no před svou vlastní tetou se stával mírným beránkem. Za těch pár měsiců co se neviděli zjistil jediné: Musí ji mít po svém boku a je rozhodnut pro to udělat cokoli!
Nakonec, těšně před Damverre, dal zastavit kočár a přivolat osobního lékaře.

Přepis rozhovoru:

Valran: "Potřebuji něco na uklidnění, mám před sebou důležitou schůzku."
Dvorní lékař: "Vaše císařská výsosti, garantuji, že toto vás zklidní. Říká se tomu hovorově karnský bumbác."
Valran: "Cha!? Podej to sem, ty mastičkáři!"
Dvorní lékař: "Znamenitě. Dovolte mi, ještě zkontrolovat příbalovou informaci."
Valran: "Pro jitotu jsem to vypil celé."

Prvních pár hodin Valran nešel probudit. Zkoušeli pouštění žilkou, štípání, smrad. Nakonec musel být použit dvojník. V tuto chvíli už byl z nejhoršího tripu venku, ale dojezd ještě trval.

A probral se právě včas. Po pravé straně ta, kvůli které vážil cestu. Po levé straně ten, jež mu byl trnem v oku. Strýček Adalbert!
Toto je úpe v piči, kurva. Kdybych si tak pamatoval, co tu dělám, kolik je hodin a jakej je den? Ne, že by se mi to stalo poprvé. Budu prostě improvizovat.

"Strýčku, pamatuješ, jak jsem ti sedával na koleni a hráli jsme spolu - Takhle jedou páni?" Vřele se usmál a pod stolem štrpnul kolenem Ayre. Nebylo to poprvé, co si z Adalberta dělal podobným způsobem šprťouchlata. Patřilo to k jeho oblíbeným zábavám. Něčím toho unylého patrona znepokojit. Vyvést z rovnováhy. Ayre tuto hru dobře znala, začala před mnoha lety s lacinými triky malého chlapce. Když přijeli na návštěvu, strkal mu do bot kravská lejna nebo mu daroval parfém s přísadou vábící hmyz. Později však dětské hry přerostly v sofistikovanější zášť.

Valran přijel do Karn s jediným cílem: Zlikvidovat Adalberta. Konečně se nadobro zbavit vředu, který mu ležel roky v žaludku. Intriky a plány ostatních mu byly ukradené.

""Víš co? Připijem si!" " Promluvil sladce a nejistě povstal, "připíjím na pány i kmány. Připojím na budoucnost Karn!"
Pokud plán neselhal, což bylo klidně možné. Měl být okraj Adalbertova poháru otráven.

Obrázek


 
Jaccopo z Taggia - 06. prosince 2023 01:38
jaccopa17846038.jpg

Adorantes Deam

Drahá princezna, Vážený bratranec.

Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Když Fedrico vstoupí do debaty s oznámením, že spatřil mého bratra, rozlije se mi po tváři úsměv...který však záhy zamrzne, když se otočím kýženým směrem. Před hlavním stolem, za kterým sedí Paní Ayre, její ctěný manžel a především Císař a naši vážení hosté, klečí dívka v gestu náboženské adorace. Můj bratr je za ní.
"Co to u všech bohů...?"
Ujede mi a zatvářím se přesně podle toho jak ce cítím. Zmateně. Podívám se na princeznu a pak na bratrance.
"Samotného by mne zajímalo, jakou poutavou zdravicí Teo Markraběcí pár a Císaře počastuje."
Ozve se zamyšlěně od Fedrica.
"Doufám, že je střízlivý, protože jestli ne, napadne ho nějaká blb...nerozvážnost."
Sdělím svůj názor. Zatím nezasahuji, protože Teo ještě nic neudělal.
"Vy víte, kdo je ta dáma?"
Zeptám se.

Budu upřímný. Paní Ayre mám ve velké úctě. Sám se spíše považuji za Damverrského rytíře, než za rytíře Říše, ale tohle je...divné. Nechápejte mne špatně, jestli se chcete kořit před paní Ayre, jen do toho. Starou Paní to jen potěší. Nicméně, náš pán a vládce by měl být Císař. Samozřejmě, tady v Damverre má většina šlechty i prostého lidu k Trůnu poněkud vlažný vzah, řečeno diplomaticky. Paní Ayre je naopak zbožňována. Císař to ví. Není idiot. Ale tady se před Ayre Damverrskou koří jeden z císařovy družiny, až by si jeden myslel, že v celé scéně je mnohem více, než se na první pohled zdá.

„Jak často musíte svého bratříčka zachraňovat z těchto nepříjemných situací?“

S úměvem si všimnu, že Alienor už dopila.
"Většinou to nestihnu."
Přiznám.
Alienor pak navrhuje tanec.
"Obávám se, že můj bratr je opravdu schopen vás odmítnout. Takovou hanbu bych nepřežil, že moje krev odmítne žádost tak půvabné dámy, jako je Vaše Jasnost." Odpovím.
"Počkat.."
Zamyslím se nad princezninýmy slovy.
"Chcete mi říci, že tamto...."
Jsem kavalír, neukazuji prstem a tak jen pohlédnu na dívku v náboženské extázi.
" Že tamto je Theova..."
Pohlédnu skoro až prosebně na Fedrica.
"Ne...všechno jen to ne."
"Si děláte prdel."
Rovnou popadnu další číši a zhluboka zapiji toto zjištění.
 
Alienor da Sol - 24. listopadu 2023 14:06
alienor21730.png
Nelogická opovážlivost

Fedrico, Jaccopo, Alienor da Sol,
Damverre, Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer




Jaccopo se perfektně chytá a jen podporuje mou konverzační hru. Vlastně jsem ráda, aspoň mezi námi neprobíhá nudný hovor o počasí v Karnu, místním dobrém vínu a jídlu, případně rozebírání rozdílností v oblékání, což jsou nejoblíbenější témata lidí, kteří s vámi chtějí navázat aspoň sebemenší kontakt, ale zároveň jsou natolik nudní, že vlastně neví, o čem se s vámi mají bavit. Ale z toho veškerého švitoření a úsměvů mě vytrhne Fedricův hlas, který se zdá být dokonce i pobavený.
Stočím pohled stejným směrem, jako se dívá náš společník. „Dobře… Uznávám, že jsem si představovala poněkud jednodušší situaci. Vlastně by mě vůbec nenapadlo, že by byl někdo schopný zajít až do takto nebezpečné situace.“ Drobně se ale pousměju. Minimálně mladému šlechtici nechybí slepá kuráž.
Celý ten výjev před námi je vlastně fascinující. Místní Markraběnka s Vévodou, hned vedle toho Císař no a před nimi… Před nimi na zemi klečící nebo možná už snad i ležící, to takhle z dálky nejde přesně rozeznat, nějaká blonďatá dívka. Ale co proboha na té zemi dělá? Že by prosila o odpuštění? Pěkná hloupost. To už by kolem toho byl větší humbuk. Spíše vládkyni Damverre skládá tisíce naivních komplimentů. Možná. Tak i tak se nějak nemohu rozhodnout, jestli je ten výjev spíše komický, nebo tragický. Asi trochu od obojího. Tragikomedie z pera místních umělců.
„Mě by spíše zajímalo, jestli bude věnovat svou plnou pozornost Markraběnce a Císaři, tak jak se sluší a patří. Nebo se nechá uhranout svou Bohyní a ztropí skandál hned při příchodu.“
Ano. Láska a zamilovanost je přenádherná věc, ale nikdy vám nesmí zatemnit logické uvažování. To se v této společnosti tvrdě trestá a neodpouští.
„Jak často musíte svého bratříčka zachraňovat z těchto nepříjemných situací?“ Ohlédnu se na Jaccopa a dopiju svou skleničku s vínem, kterou následně odložím.

V krátké pauze, kdy všichni tři sledujeme výjev před sebou, se dozvím odpověď na svou nepřímou otázku. Zvednu oči směrem k mladému hraběti a nikterak se nebráním střetnutí našich pohledů. Lehce nadzvednu koutek do úsměvu a zamyšleně přivřu oči.
„Abyste nelitoval vašeho pozvání, Sire.“ Tiše se zasměju. „Ráda poznám vaši krajinu, která dle popisů je pro mě velmi lákavou exotikou. Ale pouze pokud mi slíbíte, že mi z koňského hřbetu ukážete všechny nespoutané krásy vaší domoviny a nenecháte mě sedět zavřenou za zdmi paláce s kupou dvorních dam.“
A ideálně touto návštěvou elegantně narušit plány mojí matky. Ukázka mírného vzdoru není nikdy špatný nápad. Ještě by si snad začala myslet, že to se mnou bude mít takto snadné. Ač tedy myslet si, že můžete jako žena a princezna vzdorovat svojí rodině, je poněkud bláhové, minimálně myšlenka je to krásná.

Vrátím se k divadelní scéně před námi. „Vlastně když už mluvíme o tanci. Tanec by snad mohl být řešením celé této situace. I když se obávám, že by váš bratr byl schopný kvůli své Bohyni odmítnout i tanec se samotnou princeznou. A jen bychom tedy způsobili další společenský skandál.“ Pobaveně se zasměju a věnuji Jaccopovi soucitný úsměv.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.093638181686401 sekund

na začátek stránky