Andor.cz - Dračí doupě online

Zvony Damverre

Amadeo, Fedrico, Ywain
Damverre, Vinná Ulice, palác da Romballe
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne

Messire de Romballe propůjčil celý svůj palác pánům z Murrine a dokonce byl tak laskav a ani nežádal peníze. Byl v údolích Murrine velmi dobře známý a věděl, že přízeň knížete za chvíli nepohodlí stojí. Nyní pozorné služebnictvo chystalo svým váženým a ctěným hostům snídani. Bylo připraveno čerstvé ovoce a chlazené víno. Sladké pečivo, med a cokoliv dalšího co by si mohly jemné jazýčky urozeného panstva přát. Noční lovec pojednou změnil své zvyky a pro jednou zasel ke snídani až neuvěřitelně brzy. Jeho děti zaujaly způsobně svá místa a čekaly až jejich otec zahájí rozhovor, pokud ho zahájí. Do místnosti vešel jeden z Murrinských gardistů. Hluboce se uklonil svému pánu a něco mu pošeptal. Bylo slyšet jen jedno jediné slovo. "Císař Amadeo z Murrine se spokojeně usmál a podíval se na své děti. V tu chvíli začaly zpívat zvony Damverre a oznamovat velkou událost

Zvony Damverre

Tommaso, Chiara, Fina, Betti
Damverre, Palác da Lucca, Terasy
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne

Takto brzo na podzim služebníci ještě pořád chystali jídlo na terasu nad rušnou Hedvábnou ulici. Tommaso seděl jedl a sledoval své neteře, jak štěbetají. Možná by k tomu chtěl něco dodat. Možná jen klidně sledoval ruch dole pod terasou. Možná sledoval oblohu a přemýšlel nad tím kolik andělů se přesně vejde na samou špičku jehly. těžko říct. Dámy na terase měly vlastní debatu. tam raději nevstupoval. Nebylo tam bezpečno. Obvyklý hluk ulice náhle přehlušil jiný zvuk. Městské zvony duněly jako by oznamovaly válku nebo alespoň požár. Tomasso zvedl obočí a podíval se na gardistu, který právě vešel na terasu a zamířil přímo k němu. "Signore," lehce se uklonil. "Přijíždí císař. Můj Pán, váš otec vzkazuje že se dnes zdrží na hradě."

Zvony Damverre

Gilberta
Damverre, Hedvábná Ulice, Dům u Koně
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


V pohodlném pokoji v horním patře sedělo několik vznešených matrón. Šlechtičny, bohaté měšťanky a podle všeho i jedna kurtizána. Tady si ale ale nikdo na tituly nehrál. Nebylo potřeba a stejně by to nikdo neviděl. Navíc tady otevíraly dveře peníze, ne tituly. Ve vedlejší místnosti švadlenky braly míry a tady ctihodné klientky pily víno, jedly koláčky a čekaly až na ně přijde řada. Gilberta se jen mile usmívala a poslouchala. Toto bylo její království a ona věděla jak jím vládnout. Zatím se jí povedlo získat tři pozvání na večeři a zjistit že Damiennové z Luccy přišli o loď plnou koření a teď je čeká nejspíše Zlomení Lavice, Banco Rotto. Možná by stačilo trocha silnějšího vína, aby se manželky hedvábnických mistrů více rozpovídaly. Na to ale nedošlo. Společnost přerušily zvony. Čím dál tím hlasitější. Nahoru vyběhl poslíček, hluboce se Gilbertě uklonil. "Signora," vysoukla ze sebe za chvíli. "Signora. Císař přijíždí do města." Dodal a znovu se uklonil. Místností se rozneslo tiché štěbetání. Gilbertin sluch zaslechl líbivá slova Nové Šaty víckrát než byl schopen spočíst.