Andor.cz - Dračí doupě online

Zvony Damverre

Gilberta
Damverre, Hedvábná Ulice, Dům u Koně
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


V pohodlném pokoji v horním patře sedělo několik vznešených matrón. Šlechtičny, bohaté měšťanky a podle všeho i jedna kurtizána. Tady si ale ale nikdo na tituly nehrál. Nebylo potřeba a stejně by to nikdo neviděl. Navíc tady otevíraly dveře peníze, ne tituly. Ve vedlejší místnosti švadlenky braly míry a tady ctihodné klientky pily víno, jedly koláčky a čekaly až na ně přijde řada. Gilberta se jen mile usmívala a poslouchala. Toto bylo její království a ona věděla jak jím vládnout. Zatím se jí povedlo získat tři pozvání na večeři a zjistit že Damiennové z Luccy přišli o loď plnou koření a teď je čeká nejspíše Zlomení Lavice, Banco Rotto. Možná by stačilo trocha silnějšího vína, aby se manželky hedvábnických mistrů více rozpovídaly. Na to ale nedošlo. Společnost přerušily zvony. Čím dál tím hlasitější. Nahoru vyběhl poslíček, hluboce se Gilbertě uklonil. "Signora," vysoukla ze sebe za chvíli. "Signora. Císař přijíždí do města." Dodal a znovu se uklonil. Místností se rozneslo tiché štěbetání. Gilbertin sluch zaslechl líbivá slova Nové Šaty víckrát než byl schopen spočíst.

Zvony Damverre

Damen
Hedvábný trh, Dům hedvábných podušek
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Městem duněly zvony. Zvuk byl takový, že by probudil i mrtvého. Navíc se k tomu z Hedvábného trhu přidával řev a nadávky. Muži městské hlídky bourali stánky a vyháněli trhovce. O nějakou ránu tam nebylo daleko a i trhovci nezůstávali Městské hlídce nic dlužní. Duněly zvony, tak hlasitě, že to až nešlo ignorovat. Fatima na lehátku se nespokojeně protáhla a podívala se na svého manžela. Ten vyhodil dívku co mu seděla na klíně a ukázal jí že má zmizet. Spolu s ní zmizelo i šest dalších, které zatím dělaly Comumům společnost. Damen si přes sebe přehodil župan a vyšel podívat na balkón aby konečně pochopil zdroj toho všeho hluku. Nemusel čekat dlouho, než z hluku dole vylovil jedno slovo. Císař! opakovalo se znovu a dokola. Hrabě z Com jen spokojeně zvedl obočí.

Zvony Damverre

Tancredo, Andrenika, Ondrenikos, Alienor da Sol
Carrosa, Terasy Nového paláce
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne

Vzduchem se nesl zvyku znovu. Nejprve lehce a paka hlasitěji a hlasitěji. Služebnictvo odkládalo svou práci a začínalo se tvářit nervózně. Všichni přemýšleli co zvony mají znamenat. Jejich zvyk přilákal nejprve Dračího Porfyrogeneta. Ondrenikos stál na terase a sledoval mohutný průvod Otohorova dědice, který se tah hrdě zval císařem, i když císař je jen jeden. Jako druhá se objevila Eldera. Lehce kývla Ondenikosovi na pozdrav a podívala se směrem na bohatý průvod. Jen ti co ji znali celý život by poznali, že právě teď chce svůj vějíř rozbít vzteky na drobné kousky. Jeden z těch co ji znal celý živost se vynořil ze svých komnat. Duněly už i zvony Carroského hradu a hluk byl takový že i Tancredo ho nebyl schopen ignorovat. Postavil se vedle svého švagra a sledoval tu podívanou. Nejspíš uvažoval kolik mužů by potřeboval, aby průvod rozehnal a vzal mladého Valrana do zajetí. Jako poslední se objevily Andrenika a Alienor. Ty dvě během cesty trávily hodně času společně a možná se i sblížily. Kdo ví. Stáli tam a sledovali jak se Othorové blíží k městu.