Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Axira-Carroské Nešpory

Příspěvků: 144
Hraje se Denně  Vypravěč ignis je offlineignis
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Arriane z Meinland je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Arriane z Meinland
 Postava Adrenika Hellen Vissarion je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Adrenika Hellen Vissarion
 Postava Albino Peruzzi je offline, naposledy online byla 22. června 2024 23:57Albino Peruzzi
 Postava Margarette z Firtulu je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:14Margarette z Firtulu
 Postava Aldabert Othor je offline, naposledy online byla 01. července 2024 20:37Aldabert Othor
 Postava Tancredo Horrenville je offline, naposledy online byla 26. června 2024 17:03Tancredo Horrenville
 Postava Ayre Othor di Dammvere je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Ayre Othor di Dammvere
 Postava Diterich z Durnugau je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Diterich z Durnugau
 Postava Valran III. Axirský je offline, naposledy online byla 12. července 2024 21:22Valran III. Axirský
 Postava Fatima Meinland je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Fatima Meinland
 Postava Allexis Axirská je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Allexis Axirská
 Postava Amadeo z Murrine “Noční Lovec” je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:28Amadeo z Murrine “Noční Lovec”
 Postava Elvira Merizzi je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Elvira Merizzi
 Postava Ywaine Murrine je offline, naposledy online byla 13. srpna 2023 16:04Ywaine Murrine
 Postava Gilberta Firennze je offline, naposledy online byla 05. července 2024 8:45Gilberta Firennze
 Postava Lorenzo Merrizzi je offline, naposledy online byla 18. července 2024 2:22Lorenzo Merrizzi
 Postava Sonia Gulliet de Burrbo je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Sonia Gulliet de Burrbo
 Postava Chiara da Lucca je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 18:56Chiara da Lucca
 Postava Jaccopo z Taggia je offline, naposledy online byla 02. června 2024 16:29Jaccopo z Taggia
 Postava Ondrenikos Abrellos Vissarion je offline, naposledy online byla 24. června 2024 15:15Ondrenikos Abrellos Vissarion
 Postava Damen z Com je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Damen z Com
 Postava Fedrico di Aosta je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Fedrico di Aosta
 Postava Alienor da Sol je offline, naposledy online byla 20. července 2024 11:31Alienor da Sol
 Postava Tommaso da Lucca je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:31Tommaso da Lucca
 Postava Riccardo z Fanna je offline, naposledy online byla 19. července 2024 21:43Riccardo z Fanna
 Postava Fina da Lucca je offline, naposledy online byla 11. května 2024 20:46Fina da Lucca
 Postava Betti da Lucca je offline, naposledy online byla 13. ledna 2024 14:09Betti da Lucca
 Postava Betrand z Rivolle je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:03Betrand z Rivolle
 Postava Teodorre di Sanrenno je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Teodorre di Sanrenno
 
Ayre Othor di Dammvere - 08. září 2023 22:25
653947889.gif

Jedni z mnoha


Riccardo, Margarette
Hrad Carrosa, Velké nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, podvečer


Aldabert po jednom boku, Valran po druhém. Hlava mi třeští, jako by na mě mluvilo tisíc lidí najednou – a možná že ano, ale nikdo z nich už není živ. Je to podobný pocit jako si udělat výlet chudinskou čtvrtí v Thorn, samý nářek, plahočení, žádost o pozornost, hladové oči. Jediné možné řešení je neposlouchat, mít hlavu vztyčenou, jet dál.
Zplna hrdla upíjím vína. Můj pohled padá na Valranův pohár. Stačilo by pár kapek jedu… Vím, že Aldabert by si nepřál nic víc. Více než cokoliv jiného se vidí na jeho místě, vidí se na axirském trůnu, s císařskou korunou na hlavě, se mnou po boku. Ještě před deseti lety jsem měla pro tento sen pochopení. Ještě před deseti lety bych byla schopná slabého chlapce s korunou na hlavě podřezat přímo vprostřed oslavy a prohlásit to za vrchol večera – karnští by sotva něco namítali. Jenže s každým uplynulým rokem mi na tom začalo záležet méně a méně. Aldabert se toho snu stále drží, ale jaký má smysl? K čemu je koruna, kterou nemáme komu předat? Stále doufám… Jednou. Postarám se o to, ať to stojí cokoliv. A pokud selžu, ať celá Axira třeba shoří. Záleží jen na Karnu a jeho svobodě.
Pohledem krátce přejíždím své hosty a pak zavírám oči. Jen na okamžik, jen abych si užila vánek hladící mou kůži. Už se těším, až se setmí a trochu se ochladí. Komu bude snad zima, jistě najde způsob, jak se zahřát. Ostatně jižanská krev je horká.
Dunění v mé hlavě jako zázrakem odeznívá. Nahrazuje jej klapání, tentokrát se ale nejedná a koňská kopyta. Jak se blíží, znovu rychle otevírám oči a ostrým zrakem sleduji, jak se k našemu stolu blíží mladý muž spolu s křehkou dívkou. Je mrzák, hrbatý k tomu, jeho tvář dokonce působí, jako by ho sužovala nějaká vleklá nemoc nebo přinejmenším jako by mu nikdo už měsíce nedopřál klidného spaní. Poznávám, o koho se jedná, ještě dříve než stačí promluvit, a když tak učiní, na tváři se mi objeví úsměv. Působí až překvapivě klidně, snad je tedy něco pravdy na tom, co se o něm povídá. Zato jeho sestra působí jako na trní. Je tak nervózní ze mě? Na císaře ani nepohlédli.
„Hrabě z Fanna a jeho krásná sestra,“ odvětím s jemným pokývnutím hlavy. „Vítejte. Já zase slyšela o vás, Riccardo. Ne moc – ale přeci.
Zaměřím svůj pohled na Margarette. Mladá, křehká, krásná. Pro Riccarda musí být někdy těžké se na ni dívat, a ještě těžší musí být necítit k ní zášť. Nejpoutavější jsou její hluboké hnědé oči, které tomu rozkošnému stvořeníčku propůjčují život a připomínají její původ. Pro ty oči svádějí bláhoví muži souboje, takoví, kteří věří, že podobnou krásku snad mohou vyhrát. Co si o nich asi myslí?
Oči mi kloužou od její tváře k její figuře, a to bez jakéhokoliv pokusu skrýt můj zájem a zvědavost. Musím říct, že zvolila poměrně odvážné šaty, i můj zrak se zastaví v jejím výstřihu, do mého úsměvu se vkrade jemné pobavení. Vzrušuje ji, že se pro ni zabíjejí? Nebo je tak prostá, že si to ani neuvědomuje?
„Za vaše pozdravy vám díky,“ odvětím a znovu se s nimi setkám pohledem, „ale nemyslete si, že mě můžete okrást o čas.“ Můj hlas zní přísně. A pak se můj úsměv ještě rozšíří. „Nemůžete mi vzít to, co vám nabízím dobrovolně a s otevřenou radostí.“ Budou mít ale co říci?


 
Jaccopo z Taggia - 07. září 2023 00:21
jaccopa17846038.jpg

Víc lidí, víc zábavy



Alienor da Sol, Fedrico di Aosta




Damverre, paláce di Fiore, da Romballe
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



"Ale noc je ještě mladá, takže… Schovává se v davu někdo, koho bych pro dnešek neměla minout? Nějaké vaše osobní doporučení. Zapomeňme na sňatkovou a dvorní etiketu. Můžete si vybrat naprosto kohokoliv. Muže i ženu."

Usměji se nad princezninou otázkou a v očích mi zahrají veselé jiskřičky.
"Mno...mne už jste ráčila poznat, Vaše Jasnosti...slibuji, že ve frontě na moji maličkost budete mít vždy první místo."
Doporučím princezně sám sebe a šibalsky mrknu. Upřímný žert? Pokus o svádění maskovaný za žert? Nebo možná odpovídám na princezninu drzost svojí vlastní drzostí? Rozhodnutí nechám na princezně.
"No a kdyby mne Vaše Jasnost shledala nevyhovujícím, vždy je tu císař, první v našich srdcích i myslích..."
Neodpustím si poněkud sarkastický ton v hlase.
"Nicméně, nějaké bližší doporučení si Vaší Jasnosti nedovolím dáti, neb neznám vaše preference a nemohl bych ručit za výsledek takového setkání"
Pokrčím rameny a napiji se.

"Oblíbené společníky?"
Zamyslím se.
"Vyjma mých věrných družiníků, tak každý kdo je ochoten se mnou pozvednout pohár v přátelském duchu."
Odpovím a zadívám se na Alienor.
"Takže...momentálně jste mým oblíbeným společníkem vy, nejjasnější princezno."
Upřímně se zazubím.

Téma tance ve mne rozvíří opravdu živý zájem.
"Můj vztah tanci je veskrze pozitivní. Nejenom, že se jedná o dobrou zábavu, ale i dobrou průpravu k rytířskému tréninku, jsem toho názoru, že opravdu dobrý rytíř musí být i dobrým tanečníkem, neboť správné držení těla a koordinace pohybů je důležitá jak v boji, tak právě při tanci." Odpovím s pravým zanícením.
"Oh? To mne vyzýváte k tomu, abych si vás na parketu přede všemi osahal?"
Lehce se usměji.
"Ne, že bych neplánoval vás vyzvat během večera k tanci."
Dodám.
"Samozřejmě jen s těmi nejlepšímy úmysly."
V očích mi znovu zahrají světýlka a já se na princeznu usměji.

Později se k nám připojí můj drahý bratranec Fedrico.
"Neruším? Bratranče budeš tak laskav, a představíš nás?"
Vřele se na drahého Fedrica usměji.
"Ale drahý bratranče, ty nerušíš nikdy!"
Odpovím vesele a obrátím se na Alienor.
"Princezno Alienor, představuji vám svého bratrance Fedrica, opravdového bojovníka a rytíře jak na kolbyšti tak i mimo něj."
Otočím se na bratrance.
"Bratranče, je mi ctí a potěšením, že ti mohu představit princeznu Alienor da Sol z Královstí Slunce, roztomilou společnici, nebezpečnou pokušitelku a jsem si jistý, že i budoucí královnu srdcí svého lidu."
Zhostím se své povinnosti představit ty dva a přikročím k tomu nejlepšímu na tomhle seznamování.
"Napijme se tedy na tohle setkání."
Pozvednu svůj pohár k přípitku.
"Na nové známosti."
Zazubím se.
"Nechť vedou k lepší budoucnosti pro všechny."
Dodám a napiji se, pak se zaměřím na Fedrica.
"Doufám, že jste vy a můj bratr shledali dnes odpoledne náš vinný sklep dostatečným? Je mojí světlou naději, že jste mi nechali alespoň pár láhví."
Zasměji se zlehka.
"Teodorre vás nedoprovází, bratranče?"
Zeptám se.
"Kde se fláká, to se to hledání bohyně tak protáhlo?"
Pomyslím si s lehkou obavou.
 
Fedrico di Aosta - 04. září 2023 18:02
fedricotopi3009.jpg

Velké hemžení


Fedrico, Jaccopo, Alienor da Sol, Ywaine, Betrand, Teodorre
Damverre, paláce di Fiore, da Romballe
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Mírně se pousměju, když Jaccopo starostlivě nabádá svého mladšího bratříčka, často rozjíveného, před nástrahami velkoměsta. Myslím, že to k ničemu nebude. Ta slova projdou jako vítr, jedním uchem dovnitř, a druhým ven. Teo si nikdy s následky hlavu nelámal. Vlastně se mu nelze divit, když žijete v krásném hrádku nad mořem, a dole v loděnici vám staví štíhlé a rychlé lodě na objednávku. Jednou mi Teo vyprávěl, a oči mu přitom hořely nadšením, že o loď ani tak nejde. Spíše o kormidlo, plachty, vítr, a daleký obzor, za nějž lze plout. Svoboda je zkrátka omamná věc. Těžko ji nahradit nějakými dvorskými pravidly.


Obrázek


Pijatyka ve sklepích Růžového paláce trvá až podezřele krátce. K velké nelibosti mých kumpánů. Tady jim nic nehrozí, a víno teče nekonečným proudem. Zato na nádvoří Carroského hradu, mezi honorací? Tam můžou nastat problémy. A nejen jim. To když nějaké lady nablijí do výstřihu drahé róby, či se pokusí jí rovnou pod stolem vyprášit kožich.

První nás opustí Jaccopo, zčerstva následovaný Teodorrem, který jistě nemůžete se dočkat hledání své Bohyně, kterou právě objevil. Sestra Ywaine je až podivuhodně tichá. "Stalo se ti něco, Yw? Copak se netěšíš na uvítací recepci v nádvoří hradu Carrosa? Bude tam celá honorace." Zašklebím se vesele.

Když nadejde čas, opustíme sklepy paláce di Fiore. V krátké zastávce v domácím paláci, na zkulturnění, vyrazíme na hodovní nádvoří.

Už tam začíná pomalu slušný mumraj. Nechám Ywaine v ochranitelské péči bratra Betranda, pokud sama nechce jinak. Sám (či s ní), v doprovodu svého dračího gardisty vyrazím do šumu.

Zaujme mne bratránek Jaccopo, který zakotvil u jakési Princezny z Jihu. Ta je okouzlující, a dostatečně kurážná už na první pohled. Asi by bylo škoda, se u nich na chvíli nezastavit. Zamířím tedy tím směrem jistým, sebevědomým krokem. Lehká rytířská úklona, prvně k dámě.
"Neruším? Bratranče budeš tak laskav, a představíš nás?" Jakmile přednese Jaccopo mé jméno a tituly, znovu se Lady ukloním. V konverzaci bývám úsporný, je mi jisto, že bratránek toho namluví dost, za nás za oba. Dokáži bavit dámu na všechny způsoby, přesto mám pocit, že ženy oceňují spíše činy, než slova.


Obrázek




 
Alienor da Sol - 22. srpna 2023 13:38
alienor21730.png
Čisté duše? Spíš ne.
Jaccopo z Taggia
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer


Spokojeně se usmívám a jak hovor s mým společníkem pokračuje, tak se mé úsměvy více a více prohlubují.
Upřímnost a přirozenost je velice nebezpečná zbraň, pokud s ní člověk umí pracovat. Když v hovoru připustíte byť jen kapku upřímnosti, tak se vám lidé daleko více otevřou. Ale co je na tom nebezpečné? Vždyť zatím to vypadá, že by to mému postavení mohlo spíše ublížit. Přichází vrchol celé struktury komunikace. Pokud zvolíte dostatečně správnou míru upřímnosti, tak nejen že otevřete hovor, druhá strana stejně jako vy se bude cítit uvolněně a spokojeně, ale zároveň je díky tomu méně podezřívavá a daleko snáz následně přijme vaši hru a skočí na drobné lži a pohádky. Protože přeci tak roztomilé nevinné stvoření by nedokázalo, takhle promyšleně lhát a manipulovat. Bohužel, v našem světě již neexistuje žádná čistá duše. Sic některé dámy či rytíři si mohou zachovat aspoň kousíček dobroty v srdci, ale nikdy už nebudou nevinní a čistí.
Jaké je štěstí, že tu nejsem kvůli politickým hrám. A mou přirozenou upřímnost používám pouze k rozmluvení ostatních. Což vede k příjemnému bonusu. Získání nějakých zajímavých drbů, poznatků a informací o místním dvoru, to není nikdy na škodu. A ano. Ten nejlepší benefit na upřímnosti. Zábava. Když se oba dobře baví, tak večer utíká rychleji.

Konečně přejdeme k touhám samotného Jaccopa. Krátce se zasměju. Pomalu zvednu skleničku.
„Tak na to si ráda připiju. Snad zítřejší ráno všichni přežijeme.“ Přitisknu rty ke skleničce a dlouze si loknu.
Ale když se tak rozhlédnu kolem. Polovina místního osazenstva zítra ráno ani nevstane, pokud tedy neulehne rovnou tady pod stoly. To by měli nepříjemné probuzení od sloužících, co se budou snažit koštětem trochu po ránu uklidit. No a druhá polovina. Část z nich bude bolet hlava a nebudou si nic pamatovat a další část sice bude střízlivá, ale bude si přát, aby raději všechno zapomněla.

„Hmmm… Myslím, že vaše přání nejsou nikterak neproveditelné. Stačí jen zalovit v těch správných vodách a najít to správné místo.“
Nakloním zvědavě hlavu na stranu.
„Takže vy už své tajné místo na zdejším hradě máte. Tak snad se na něj nebude stát při dnešním večeru fronta. Čekání vždy zabíjí veškerou atmosféru.“ Přidrzle se pousměju koutkem úst. „Ale děkuji za nabídku, aspoň vím, za kým následně přijít pro radu.“

„Ale noc je ještě mladá, takže… Schovává se v davu někdo, koho bych pro dnešek neměla minout? Nějaké vaše osobní doporučení. Zapomeňme na sňatkovou a dvorní etiketu. Můžete si vybrat naprosto kohokoliv. Muže i ženu.“
Rozhlédnu se zkoumavě po sálu.
„Máte nějaké své oblíbené společníky? Nebo spíše vyhledáváte osamělé duše, jako jsem byla já?“

Následně se rozzářím, jako bych si vzpomněla na extrémně důležitou věc dnešního večera.
„Mezi řečí jste zmínil i tanec. Jaký máte vy vztah k tanci? Je to pouze nutná povinnost, protože ženy tanec ve většině případů zbožňují, nebo jste si k němu dokázal najít cestu. Tanec je snad jediná činnost, při které jsou lehce osobní intimní doteky tolerovány.“
 
Betrand z Rivolle - 08. srpna 2023 20:09
573bcd50adb62f03cf80bba96e64f8504126.jpg

Konečně odpočinek


Sonia, Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre
Ulice Damverre, Chrámové náměstí,
Palác di Fiore
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne


Sleduji, jak náš hostitel vyrazí k nosítkům a přivítá se svým příbuzným. Jejich rozhovor u otočím se na své sourozence. "No, tak nezapomeňte, že nás otec očekává na večírku." připomenu jim unaveně. Konečně nosítka uvolní nádvoříčko a mi na něj vjedeme. S velkou ochotou seskočí ze svého koně a otěže hodím prvnímu sluhovy, který mi vykročí vstříc. Nebohý muž rázem stojí tváří v tvář mohutnému válečnému koni, má rázem jistotu, že ten se na něj dívá opravdu nepřátelsky. Muž se začne potit v představě toho, jak ho ten kuň každým okamžikem rozdupe na prach a nebo spíše na krvavou kaši.

Já vykročím ke své sestře a přes rameno mlasknu. Můj oř se uklidní a pohodí hlavu v jasném gestu, já jsem nic neudělal.
"Můžu ti pomoc na zem?" položím řečnickou otázku a rovnou jí pomůžu na zem. "Tak vzhůru za vínem a odpočinkem. " usměji se a pevným krokem vykročím do sídla našeho hostitele. Podvědomě vcházím do budovy s rukou na jílci meče. Znalý člověk si může všimnout, že se obezřetně rozhlédnu a stíním svým tělem svou sestru a bratra před případným útokem. Brzy se ovšem uvolním a z velkou ochotou usednu do připraveného křesílka. Následně si užívám občerstvení a vína. I člověk, co mne nezná snadno pozná, jak moc jsem unavený.

Čas kolem mne rychle letí a ze mne postupně víno a příjemná společnost, odnesou únavu s cest. Sourozencům vypravím příhody s pohraničí, ale soustředím se spíše na ty pozitivní. Ovšem dávám si pozor, abych nic nepřikrášlil ani nezhoršil. Cestoval jsem totiž dosti divokými částmi, kde jsme se svými muži nesli otcovu spravedlnost.

Když se hodina nachýlí vyrazí zpět, dám si ovšem pozor abych minimálně já dorazil s dostatečným předstihem, abych se stihl dát do pořádku. Přivítá mne Edmondo, který doslova září nadšením. "Betrande! Brzy bude hostina které se zúčastní i císař. " informuje mě a vší silou se snaží tvářit se neutrálně.
"Ano, vím. No, dobře můžeš jít se mnou." povzdechnu si a pookřeji, když se mladík rozzáří, jako sluníčko. Ikdyž se snažím tvářit vážně nemůžu si pomoct a neusmát se. S Elmodem máme v posledních dnech jen velmi málo příležitostí navštívit vyšší společnost. Naopak jsme se pohybovali mezi nižší šlechtou. Bohužel Elmod okamžitě zmizí a já si jen povzdechnu.
"Hej, sluhu kudy do mých pokojů!" mávnutím přivolám jednoho ze sluhů našeho hostitele. Muž mi začne popisovat cestu, ale já si jen povzdechnu. "Spíše mne tam zaveď, nebo sežeň někoho kdo mne tam zavede!" povzdechnu si znovu a nechám se doprovodit do svých pokojů.

Na hrad Carrosa dorazím v doprovodu svého pážete. Bohužel nikdo z mého doprovodu není urozený, takže je nemohu vzít sebou. Což mne trošku mrzí, jelikož v doprovodu svých mužů se cítím přeci jen lépe. Zvláště, pak když tam bude tolik cizí šlechty. Společně vstoupíme do sálu a lehce do svého páže žduchnu. "Zavři pusu ať ti tam nevletí moucha." usměji se na něj shovívavě. Mladík vážně zavře pusu a jen se zvědavě rozhlíží. Já sám zamířím ke svému místu u stolu. Přitom se dívám, směrem kde spolu muži bojují pro zábavu. Ušklíbnu se a jen vrtím hlavou. "Jak někoho můžou taková představení bavit?" vrtím hlavou při pohledu na šlechtu kochající se souboji.
 
Jaccopo z Taggia - 04. srpna 2023 00:56
jaccopa17846038.jpg

Očekávání od noci

Alienor da Sol
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Moje konverazce s princeznou plynule pokračuje, aniž by nás někdo přerušil. Alienor mi oplatí pár komplimentů a prozradí mi, že delegace z Království Slunce by ráda navazovala styky. Politické. I když ty další se asi taky nevylučují. Pak se mi Její Jasnost svěří se svýmy myšlenkami což je pro mne poněkud...nečekané. Buď je princezna opravdu velmi rozkošné a nevinné stvoření, které mluví upřímně a nebo hraje nějakou hru, kterou nejsem schopen odhalit. Myslím, že se jedná o první možnost.
"Vskutku, princezna srdcí."
Pomyslím si. Takových čistých duší na dnešní akci nebude mnoho. Napadá mne jedna a tou je moje drahá sestřenice Ywaine i když ta má výchovu svého tatíka a tudíž ani ona si nedovoluje být takto upřímná.

Pak se zamyslím i nad obsahem princezniných slov. Vlastně její sdělení není překvapivé, koneckonců, Alienor je především mladá dívka a mladé dívky mají své zájmy, potřeby, sny i tužby. Problémem zdá se je, že její okolí v ní vidí hlavně princeznu se všemi atributy, které jsou s takovým postavením spojené. Rozhodně Alienor nezávidím.
"Je to svazující. A co je nejhorší, tak já se s tím žít naučila, ale svazuje to všechny, kteří by rádi se mnou prohodili, ač jen minimum slov."
Zdá se, že princezna je tak trochu osamělá...nebo mi hraje na city, nebo obojí.
"Vaše Jasnosti, vězte, že prohodit s vámi pár slov by mělo být povinností každého rytíře, který je hoden svého postavení."
Řeknu upřímně svůj názor. Už jen nenápadný a letmý pohled do princeznina výstřihu stojí za to. Nemluvě o její roztomilosti.

Princezna pak řeč stočí k realitě a ke svému pravděpodobnému itineráři na dnešní večer.
"Chápu. Nedá se nic dělat, sňatek je důležitý politický nástroj, nemluvě o zachování rodu a pokračování line a tak různě."
Přikývnu a z tónu mého hlasu je znát, že já si takovými věcmi hlavu moc nelámu. Pak jsem na řadě já s odpovědí na téma dnešní večer a mé očekávání.
"Tak předně bych dnešní večer rád přežil."
Lehce se zasměji.
"A taky by ráno nemuselo býti tak nepřijemné, jak po takovýchto akcích občas bývá."
Řeknu diplomaticky, že doufám, že se neopiju tak, aby mne další den zabíjela kocovina.
"Možná nějaké to tancování a jiné radovánky."
Pokrčím rameny.
"Když bude noc přát a já potkám tu pravou, třeba nějaké intimnosti, nemusí se přímo jednat o akt vášně, jestli víte jak to myslím, stačí nějaké to mazlení, tulení, doteky pod šaty na místech zapovězených a něžné polibky nezavazující k ničemu."
Upřímně se na princeznu zadívám a jemně se usměji. Někdo by řekl, že Její Jasnost kazím a že už jsem až moc drzý. Já bych řekl, že já i Alienor trpíme na upřímnost.
"Pokud narazíte při tom představování ženichů na nějakého, který vám bude obzláště milý, neváhejte se na mne obrátit a já vám doporučím nejlepší tajné místo na takové kratochvíle."
Dodám s veselým zakřeněním. Koneckonců, jeden nikdy neví, ne?
 
Tommaso da Lucca - 30. července 2023 19:29
lucav2780.jpg

Carroské stmívaní


Tommaso, Chiara, Fina, Betti
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří, Ples
12.9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Krátká vyjížďka a pohled na přijíždějící mi připadal… úsměvný. Chápal jsem oslavy generálů, které svou taktikou dokázali obrátit to, jak se bitva vyvinula. Pohled na vojáky, kteří společně se svými druhy byly rozhodnuti položit život za budoucnost pro svůj rod… ale toto byla jen velká fraška, kdy si přijíždějící vychutnávali doušky pozornosti, která byla od tohoto města očekávaná, a tak trochu i nařízena.

Nebylo tedy moc velké překvapení po tom, co jsem si ty nejznámější tvářičky mohl prohlédnout, má cesta směřovala do naší Taverny. Můj doprovod mne očividně následoval, tři princezny neměly moc a výběr, a tak po krátké návštěvě naší Taverny u Draka jsme si to nasměřovali tam, kde nás asi všichni očekávali. Na ples. To ale pořád znamenalo nějaké to vrácení zpět, aby se dívky mohli upravit, služebnictvo jim pomohlo a já si tak mohl užít trochu klidu, před tou další fraškou, co celé toto vlastně bylo. Možná jsem byl skeptik… ale podobným akcím jsem zrovna neholdoval. Viděl jsem v nich moc velké riziko pro mou rodinu a též hromadu přetvářek, na které jsem též nebyl. Bůh ví, kolik z nich sem přijíždí s jinými úmysly, ne tak ctihodnými, jako jsou od nich očekávány. Čtvrtka? Půlka? Hah…

Pokud nás tedy nic nezdrželo, dovedl jsem dívky na ples a šel jsem někam bokem. Ti tři, kteří nás doprovázeli jim byli poblíž, nepletli se jim pod ruce a do výběru potencionálních nápadníků, ale to nejmenší, co mohli udělat bylo jakési garde z povzdáli. A já? Mohl jsem aspoň vyčkávat na první událost tohoto večera.
 
Alienor da Sol - 27. července 2023 15:13
alienor21730.png
Touha vs Realita
Jaccopo z Taggia
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer


Poslouchám pozorně každé slovo svého společníka, aniž bych z něho spustila zrak. Občas mi koutky úst povyskočí do pobaveného úsměvu, ale nechci ho nijak přerušovat. Zvláště když jeho věty tak melodicky navazují jedna na druhou.
„Všechny Vaše možná zní jako rozumný důvod, proč oslovit princeznu.“ Přikývnu a stočím pohled zpět do sálu.
„Důležitost, sebevědomí a dávka odvahy Vám nechybí, to byste tu totiž nestál ať tak či tak.“ Doprovodím slova drobným pousmáním.
„Jako druhé jste zmínil mou krásu. Ano, je možné, že vás učarovala, ale záleží z jakého úhlu pohledu se člověk na toto učarování podívá. Může to být pouze pobláznění mužských smyslů z důvodu neznámé exotiky, přeci jen zástupci Království Slunce nejsou moc častými návštěvníky těchto končin.“
Musím se upřímně zasmát. Jinakost je pro dnešní den moje největší devíza. Ač samozřejmě to nemusí být vždy výhoda. Moc dobře si uvědomuju, že se můžu velice rychle dostat do nepřátelského území. Přeci jen historie mezi mým domovem a místními rody je poněkud spletitá.
„A co se týče potenciálních spojenectví a kontaktů, ano, řekněme, že byste určitě nebyl jediný, mohu říci, že i z naší strany je to jeden z hlavních důvodů návštěvy.“

Převezmu si od Jaccopa nový pohár s lehce naředěným vínem. „Chcete slyšet moje plány, které dost pravděpodobně nemají šanci na úspěch, nebo snad ty, které by očekávala moje ctihodná matka s otcem?“
Nasadím uvolněný úsměv a pomaličku popojdu, tak abych stála přímo naproti Jaccopovi. Decentně se narovnám, snad abych vypadala vyšší než doopravdy jsem.
„Chtěla bych se bavit, poznat místní kulturu, zvyky, nové tance, jídla, chutě, muže, ženy… Okouzlit místní společnost. Nedívat se jen zpovzdálí, zažívat všechny tyto věci. Nudí mě jen sedět nebo postávat okolo, neustále na očích mého doprovodu, který kontroluje každý krok. Je to svazující. A co je nejhorší, tak já se s tím žít naučila, ale svazuje to všechny, kteří by rádi se mnou prohodili, ač jen minimum slov.“
Vypravím barvitě svoje vlastní myšlenky, nápady a plány. Rozsvícená nálada ale po poslední větě mírně potemní. I když se můj společník nemusí bát, dobrá nálada mě málokdy opouští.
„Realita ale spíš bude taková, že se pouze dobře uvedu nějakým důležitým šlechticům, kteří by se mohli stát potenciálními volbami mého budoucího sňatku. A vlastně jestli to bude dobré nebo špatné uvedení, ono na tom konec konců ani tolik nezáleží. Takže. Opět se vždy vracíme k čisté politice. V našich kruzích si bez politiky člověk už ani neodskočí.“
Tiše se nad tím zasměju. Za každou návštěvou hledej politiku. Zvlášť když je natolik nečekaná jako ta naše tady.
„Ale nechme ženské touhy stranou. Teď jste na řadě vy. Řekněte, co od dnešku očekáváte. Přeci jen máte poněkud volnější pole působnosti než já.“
 
Jaccopo z Taggia - 24. července 2023 23:19
jaccopa17846038.jpg

Princezna a rytíř

Alienor da Sol
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer



Princezna Alienor mne svojí přirozeností velmi zaujme. Sice si vyměníme zatím jen pár slov, ale už bych byl jejím fanouškem, kdybych se nehlídal. Buď si tato princezna umí svojí přirozeností získat srdce lidí (nemyšleno nijak romantickém smyslu i když to určitě dovede také perfektně) a nebo si umí nasadit velmi dobrou masku. První z ní dělá nebezpečnou osobu. Druhé vychytralou hráčku dvorních her, které hrají lidé našeho postavení. Jelikož jsem optimista, který ještě věří v lidstvo, vsadím si na první případ a podle toho se i zařídím.

„Řekněte mi, jak to, že jste zatím jediný, který se mě nebál oslovit? Je to tím, že se ještě nevypilo dostatečné množství sudů? Nebo jsou snad princezny nedotknutelné zboží?“

Nad princezninou otázkou se usměji.
"Je pravda, že běžně zde moc princezen nemíváme."
"Vlastně je tu trochu přeprinceznováno."
Napiji se.
"Možná jsem ten typ, co se pokládá za velmi důležitého a proto mi nechybí sebevědomí oslovit Vaši Jasnost."
Pokrčím rameny.
"Možná mi učarovala vaše krása a řekl jsem si, že vás prostě musím oslovit i kdyby to byla poslední věc v mém životě."
Nevinně se na Alienor usměji.
"A nebo možná plánuji skrze vás navázat kontakty a následně uzavřít spojenectví s Královstvím Slunce."
Zkoumavě se na princeznu zadívám. Celou dobu bedlivě pozoruji její reakce na každou možnost, ač na sobě nedávám nic znát.
"Možná od každého něco."
Pronesu zamyšleně, a jemně nakloním hlavu na stranu..
"Možná nic z toho."
Zase hlavu narovnám.
"Každopádně, máte pravdu v tom, že se toho ještě moc nevypilo a tudíž je společnost...řekněme až zbytečně ostražitá."
Mimoděk dopiji svůj pohár.
"Jsem si ale jist, že s přibávajícím večerem budete mít možností ke společenské interakci dost."
Upřímně se na princeznu usměji a pak si všimu že jsem dopil.
"A co se týče nedotknutelnosti princezen, tak v tom se také nemýlíte. Ne každý může ošmatlávat princeznu."
Dovolím si zažertovat a naváži pro změnu svoji otázkou.
"Řekněte mi, princezno. Jaké plány máte pro tento večer? Politika? Tanec? Intimnosti za závěsem? To poslední je pro vás skoro vyloučené, ale i tak bych vám držel palce."
Zeptám se s pobaveným úsměvem a s jiskřičkami v očích. Zajímaloby mne, v co mladá princezna z cizího království vlastně doufá na párty plné cizích lidí z nichž někteří nejsou úplně fanoušci její země. Vlastně...někteří její zemi dosti brutálním způsobem poplenili. Rod da Lucca ještě nedorazil, ale až se tak stane, nastane asi ta pravá párty. A taky přivolám nějakého pikolíka s tácem, abych si vzal nové pití a samozřejmě i pro princeznu pokud dopila.
 
Alienor da Sol - 17. července 2023 09:45
alienor21730.png
Příjemné oživení
Jaccopo z Taggia
Hrad Carrosa, Velké Nádvoří
12. 9. 1325 od založení Říše, Podvečer

Prohlížím si jednotlivé erby kolem sebe. Velké množství šlechticů. Ať už těch výše postavených, nebo těch níže. Ale jelikož tohle není úplně to, co by mé srdce nejvíce zajímalo, tak přesunu svou pozornost k jednotlivým tvářím. Mužským i ženským. Pozorně analyzuju každý smích, nebo roztržku mezi jednotlivci a v duchu vše doprovázím možným příběhem, který k tomuto chování vedl. Občas zachytím nenápadné doteky na hraně společenské etikety mezi tanečníky. Za to občasné slintavé pohledy mladíků směrem k dámám. Ty už zase tak nenápadné nejsou, jak by mohli být. Ale ano, večer je ještě mladý. Zatím vše vypadá nevinně.
Místní veselí se vlastně nijak moc neliší, od jakékoliv jiné slavnosti. A přitom mi stále připadá cizí. Ale to asi bude jen tím, že sama si tu připadám cizí.
Opět si dlouze přihnu z pohárku. A to jsem chtěla tančit, zpívat a bavit se až do rána. Místo toho tady stojím jako šedá myš, která doufá, že víno dokáže rozplést jazyk a zahnat nervozitu.

Z myšlenek mě ale vytrhne pohyb kolem mé osoby, který se vymyká obyčejnému ruchu a šumu. Periferně sleduju, jak se můj doprovod probudil k životu a během pár sekund opět zaujal klidné postavení v přijatelné vzdálenosti, abych se necítila, tak moc pod drobnohledem.
Kdo je ale ten muž, co se odhodlal způsobit takovýto rozruch…
Na tváři se mi objeví zářivý úsměv, když uslyším mužova prvotní slova.
„Pokud jsou mé znalosti dostatečné, tak bych řekla, že slunce zavítá na hrad Carrosa vcelku pravidelně každý den při úsvitu.“
Decentně si prohlédnu šlechtice, který stojí vedle mě. Není to nijak hodnotící pohled, spíše přátelské seznámení. Neodpustím si drobné zasmání.
„Ale. Kompliment je to báječný. Myslím, že si mohu dovolit ho zařadit mezi první místa v žebříčku lichotek, které jsem za svůj život obdržela.“
Přispěchám s dodatkem, aby si snad Jaccopo nemyslel, že mě jeho slova nepotěšila. Aspoň není tak strojový jako většina mužů, která se odhodlá mě oslovit.
„Ráda vás poznávám, Jacoppo z Taggia.“
Jakmile jeho jméno i z přídomkem převalím po rtech a zaznamenám rodový znak v místech, odkud ke mně přišel, tak si vzpomenu na nepatrný detail. Guillet. Stejný rod, ze kterého pochází moje matka.
„Alienor da Sol.“
Doplním své jméno, aby bylo představování kompletně ukončené. Přeci jen bych ho nerada dostala do rozpaků, že si za boha nemůže vzpomenout, jak že se ta princezna z nějakého Království Slunce jmenuje.

„Řekněte mi, jak to, že jste zatím jediný, který se mě nebál oslovit? Je to tím, že se ještě nevypilo dostatečné množství sudů? Nebo jsou snad princezny nedotknutelné zboží?“
Stočím pohled od lidí kolem nás opět na svého společníka a věnuji mu lehce přidrzlý úsměv, aniž bych spustila zrak z jeho očí.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.093619823455811 sekund

na začátek stránky