Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Axira-Carroské Nešpory

Příspěvků: 144
Hraje se Denně  Vypravěč ignis je offlineignis
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Arriane z Meinland je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Arriane z Meinland
 Postava Adrenika Hellen Vissarion je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Adrenika Hellen Vissarion
 Postava Albino Peruzzi je offline, naposledy online byla 22. června 2024 23:57Albino Peruzzi
 Postava Margarette z Firtulu je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:14Margarette z Firtulu
 Postava Aldabert Othor je offline, naposledy online byla 01. července 2024 20:37Aldabert Othor
 Postava Tancredo Horrenville je offline, naposledy online byla 26. června 2024 17:03Tancredo Horrenville
 Postava Ayre Othor di Dammvere je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Ayre Othor di Dammvere
 Postava Diterich z Durnugau je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Diterich z Durnugau
 Postava Valran III. Axirský je offline, naposledy online byla 12. července 2024 21:22Valran III. Axirský
 Postava Fatima Meinland je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Fatima Meinland
 Postava Allexis Axirská je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Allexis Axirská
 Postava Amadeo z Murrine “Noční Lovec” je offline, naposledy online byla 20. července 2024 18:10Amadeo z Murrine “Noční Lovec”
 Postava Elvira Merizzi je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Elvira Merizzi
 Postava Ywaine Murrine je offline, naposledy online byla 13. srpna 2023 16:04Ywaine Murrine
 Postava Gilberta Firennze je offline, naposledy online byla 05. července 2024 8:45Gilberta Firennze
 Postava Lorenzo Merrizzi je offline, naposledy online byla 18. července 2024 2:22Lorenzo Merrizzi
 Postava Sonia Gulliet de Burrbo je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Sonia Gulliet de Burrbo
 Postava Chiara da Lucca je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 18:56Chiara da Lucca
 Postava Jaccopo z Taggia je offline, naposledy online byla 02. června 2024 16:29Jaccopo z Taggia
 Postava Ondrenikos Abrellos Vissarion je offline, naposledy online byla 24. června 2024 15:15Ondrenikos Abrellos Vissarion
 Postava Damen z Com je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Damen z Com
 Postava Fedrico di Aosta je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Fedrico di Aosta
 Postava Alienor da Sol je offline, naposledy online byla 20. července 2024 11:31Alienor da Sol
 Postava Tommaso da Lucca je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:31Tommaso da Lucca
 Postava Riccardo z Fanna je offline, naposledy online byla 19. července 2024 21:43Riccardo z Fanna
 Postava Fina da Lucca je offline, naposledy online byla 11. května 2024 20:46Fina da Lucca
 Postava Betti da Lucca je offline, naposledy online byla 13. ledna 2024 14:09Betti da Lucca
 Postava Betrand z Rivolle je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:03Betrand z Rivolle
 Postava Teodorre di Sanrenno je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Teodorre di Sanrenno
 
Teodorre di Sanrenno - 11. června 2023 14:32
teodorrezsanrenno_i940.jpg

Bohyně čiré blaženosti


Sonia, Fedrico, Ywaine, Betrand, Jaccopo, Teodorre,
okrajově Margarette, princezna Alexis
Ulice Damverre, Chrámové náměstí,
pak Rynk Staršího, palác di Fiore, jeho nádvoří
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne



Energie, blaho a čiré zářivé štěstí přímo exploduje z její drobné bytosti (Margarette). Prosvítí radostí již už tak nasycené náměstí slávou a vískoty davu. Dodá mu v mých očích niternosti, opravdovosti, a proč to neříci pravé nefalšované dívčí něhy. Živě gestikuluje s Princeznou Allexis, přesto si najde čas na nebohého poutníka kdesi v davu. Totiž mne.

Energicky mi mává, a ač je příliš daleko, vsadil bych se, že její oči doslova žhnou štěstím, blahem, a přáním všeho dobrého všem v okolí. Její požehnání mne obklopí takřka hmatatelně. Zalije mne jako blažená vlna radosti. Teplo láskyplného doteku se mi rozlije širokou hrudí. Chci ji potkat! Budu ji hledat klidně celý den mezi tisíci hosty. Tak rád bych se hřál v její blízkosti, jak bílý huňatý kocour.

Netuším jak přes masu davu vyjádřit té bohyni blaha a štěstí, že přijal jsem s radostí a úctou její požehnání, jež mi poslala. Postavím se ve třmenech svého hřebce, a zpět ji pošlu svou rytířskou úklonu s hlavou pokorně sklopenou. Pak ji s širokým úsměvem zamávám. Až pak si všimnu, že shodou okolností mým směrem prohlédla i Princezna Alexis. Pak císařský průvod pokračuje dál i s blonďatou bohyní blaha a štěstí ve svém středu.


Obrázek



"Tak to štěstí, že nejsem někdo jiný!" Zašklebím se rošťácky na Betranda, i na svou družinu. Legionář Alberon je v úplným klidu, jen se významně na bratrance Betranda podívá. Jak sám říká: 'Slova nejsou meče, a jistě ani pěsti'. "Kdyby jen prach, a žízeň z cest". Dodám filozoficky. Mohl být spláchnout i trochu své ztuhlosti, a lehce se uvolnit. Ale kdo jsem já, abych mu radil? Chrání svou sestru snad až příliš úzkostlivě. To ho otec nepochválí, když ji tak pečlivě bude odhánět možné nápadníky. "Možný to je." Zakřením se na bratránka, po jeho poznámce. Nemám totiž pražádný problém s tím, nebrat se tak vážně. Jemu to očividně potíž činí. Kdoví, třebas to probereme, až si vypije pár pohárů dobrého vína.

Nosítka se vrátí na dlažbu vnitřního nádvoří, rozhrne se závoj, a z nich vyjde překvapení. Není to ani babička Sonia, ani věčně mrzutý děd Orso, je to rozesmátý můj bratr Jaccopo! Svižně seskočím ze hřbetu koně, a vrhnu se mu do náruče. Dračí legionář Alberon promptně se sehne, a ochopií otěže mého oře. "Bratře!" Šťastně s hlasem plným radosti se s ním vítám. "Ani já tebe zde, a v nosítkách nečekal! Buď pozdraven!" Koutkem oka zahlédnu další pohyb v nosítkách. Jelikož bratr vyměnil svého koně za poněkud zženštilá nosítka, což je trochu netypické, může uvnitř být klidně nějaká jeho dáma. Ta soudě podle toho, že stále zůstává uvnitř, možná chce zůstat skryta. Mohla by to být i nějaká vdaná žena, milenka Jaccopa, která z pochopitelných důvodů chce zůstat skryta. Už jen proto raději počkám, zda dotyčná osoba sama projeví se nám. Věnuji se tedy cele bratru svému.

Tisknu mu pevně pravici, a rozchechtám se jeho narážce. "Ano, to bych zřejmě měl! Ale účastnit se turnaje, a zalovit si v kalných vodách dammverského dvora, to skýtá jistě stejné množství dobrodružství, jako Jižní zátoky Měsíčního moře. Možná i větší." Se zářícím pohledem svých modrých očí ho zahrnu nejnovější novinkou. "Zrovna před chvílí jsem v císařském průvodu spatřil blonďatou Bohyni štěstí a blaha. A, to se podrž. Požehnala mne svým pohledem. Zamávala mne, nehodnému! Není pochyb, že i horké ulice Dammvere skýtají množství vzrušení, stačí se jen umět dívat." Ach ano, jsem nepochybně plný dojmů, ale nesluší se zastiňovat naše vážené hosty, jež přivádím. Však i bratr můj se již věnuje právě jim. Ukročím tedy, aby se mohl s nimi přivítat. A oni tak činí, včetně mladého pana Fedrica di Aosta. Jako můj starší bratr a budoucí dědic Guilettů má schované právo ujmout se role hostitele.

Až teprve teď odhalí bratr totožnost oné osoby v nosítkách, ačkoliv dokud se babí Sonia neobjeví, realita může být klidně zcela jiná. Nehodlám do toho šťourat, a rozhodně nevtrhnu jak velká voda dovnitř. "Chtěli jsme vypít místní sklepy, bratře. Samozřejmě s tvým laskavým svolením." Zakřením se lišácky. "A já pak vyrazím do ruchu města, hledat svou blonďatou Bohyni čiré blaženosti. Když už jsem ji tak nečekaně objevil." Šeptnu pak bratru do ucha potutelně.



 
Betrand z Rivolle - 22. května 2023 16:43
573bcd50adb62f03cf80bba96e64f8504126.jpg

Cesta za odpočinkem


Sonia, Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre
Ulice Damverre, Chrámové náměstí,
Palác di Fiore
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne


Když sestra začne zaujatě vyprávět, co se nachází uvnitř, zadívám se na podlahu a poté na budovu. "Možná bychom mohli zajít, až tu nebude tolik lidí?" navrhnu zamyšleně a stále se dívám po lidech kolem. Můj pohled má k přátelskému velmi daleko. Trochu se změní, když utkví na doprovodu našeho bratrance, který si předává měch s vínem. Zajímavé. On se považuje za rovného nám, ale očividně družinu považuje za své přátele. uvažuji, další možností je že záměrně porušuje etiketu a to by zavánělo urážkou. Náš bratr působí příliš bezprostředně než aby zkoušel tak složitou hru s etiketou.

Toto přesvědčení se ještě prohloubí, když Yw políbí přímo na rty. "Kdyby toto zkusil někdo jiný, už by tu zvonili meče a dotyčný by sbíral své zuby ze zdobené podlahy." usměji se významně, ale nikoliv na našeho bratrance, ale jeho doprovod pro případ, že by to někdo z nich chtěl zkusit takové bezpříkladné porušení etikety.
"Tobě to bratránku promíjím, jelikož za sebou mám příliš dlouhou cestu a těším se na dobré víno z vašeho sklepů. Musím smýt prach a žízeň s cest." informuju svého bratránka a popoženu koně, aby stál Yw po boku.

Plánujeme vjet na nádvoří, ale v cestě nám stojí ozbrojenci a nosítka, která právě plánují opustit sídlo rodiny našeho bratrance a snad i budoucího hostitele. "Dívám se, že máte na nádvoří nějak živo. Doufám, že před tebou neutíkají." škádlím potměšile bratránka stejně, jako on předtím mou sestru. Přitom zastavím koně, tak abych jej snadno mohl uhnout a nechat průvod projít. Záhy se ukáže, kdo je v nosítkách.

"Budu se těšit. Ovšem nemusíš si dělat starosti pokud bych se chtěl šetřit nehlásil bych se do turnaje. Stejně, tak už jsem bojoval v mnoha bojích, abych poznal kdy jde o život." usměje se s mírnou úklonou hlavy na Jaccopa.
 
Betti da Lucca - 21. května 2023 08:04
gbnm_optimized1613.jpg

Zvony Damverre


Tommaso, Chiara, Fina, Betti
Damverre, Palác da Lucca, Terasy
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Krátce se za sebe ohlédnu, jakmile proletím kolem strýčka a Chiarry. Hahaha, chytila se... Netrvá dlouho a dohání mě Bregon. "Jsem si jistá, že toho splašeného koně máš na svědomí, nebo ti někdo pomohl." Oznámím jí přesvědčeně. "Nejsi zrovna ten typ, co by dobře snášel porážku." Zasměji se na sestřin účet. "Ale ještě než se stihneš pochlubit veřejně, si dáme druhý závod a porazím tě na plné čáře." Dodám ještě, než dorazíme k prvním lidem, který posléze s dalšími tvoří onen dav na ulici.

Rozhlédnu se kolem, kde bych se mohla postavit, než si všimnu Botta a Gavina. "ALe notak, Chiarro... Alespoň mu to ulehči.. Víš, jak je těžké odolat pokušení shodit tě z mostu? Věř mi, naprosto ten pocit znám." Ušklíbnu se na ni.
"Já se asi jen zařadím, úplně se tlačit nikam nechci.." Poposunu se jen kousek a zadívám se do směru, ze kterého by měli přijet.
"To jsme tu tak brzy...? Hm.. Ještě jsem mohla odpočívat.. Tedy, než že by to ve tvé přítomnosti šlo, sestro.." Mrknu na ni s výrazem toho největšího andílka.

Konečně.. Císař projíždí se svým doprovodem.. Prohlédnu si ho od hlavy až k patě a zpět. Jeho povýšený výraz možná podporuje jeho roli, ale teda taky se mohl tvářit trochu lépe. Hm, taky jako kakabus..
Lidí v davu si moc nevšímám, nemám moc potřebu. Jakmile projedou, pohlédnu na sestru. "A co je v plánu teď? Zpestření rána už proběhlo.." Zamručím znuděně.
 
Jaccopo z Taggia - 17. května 2023 22:04
jaccopa17846038.jpg

Nečekaná setkání!


Sonia, Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre
před palácem di Fiore
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne



Pomohu Sonie do bohatě zdobených nosítek a sám si k ní přisednu. Vše kolem mne se dá shrnout jedním slovem. Přepych. Sotva však ve velkém stylu vyrazíme, jsme zastaveni. Nosiči položí nosítka, zatím co z venčí je slyšet velmi povědomý hlas.
"Kdo to právě opouští palác di Fiore? Jsem Sir Teodorre di Sanrenno, vnuk Markýze z Gulliet."
Než Orso, velící naší stráži, může odpovědět, rozhrnu závoj nosítek a vykročím z nich bratrovi vstříc.
"Teo, jaké to překapení!"
Zvolám potěšeně a s bratrem se vřele pozdravíme stiskem ruky a krátkým objetím.
"Neměl by jsi touhle dobou někde rozbíjet lebky ukrutným pirátům, nebo po lesích nahánět podlé lapky a napichovat je na hrot svého kopí jako jednohubky?"
Zeptám se se širokým úsměvem. Je všeobecně známo, že Teodorre vede dobrodružný život. A abych byl upřímný, trochu mu závidím a zároveň se o něj občas i bojím.
"A máš i vznešený doprovod jak koukám."

Pohlédnu směrem k Murrinům. Žádné představování není třeba, jakožto budoucí hlava rodu Gulliet je mojí povinností se účastnit každé akce v okolí a poznat tak všechny Hráče, takže Fedrica, Ywaine i Betranda samotřejmě znám už od vidění a počítám že u nich je to podobné. Vykročím tedy i k nim a vlídně je přivítám. Začnu hrabětem z Aosty.
"Fedrico, rád vidím, že se těšíte pevnému zdraví. Doufám, že vás můj mladší bratr příliš neobtěžuje?"
Pevně mu stisknu ruku a zpříma se mu podívám do očí. Samozřejmě neuhne, ani jinak neprojeví nějaké zaváhání.
Další na řadě je Betrand, Pán z Rivolle. Vím dobře, že se jedná o bastarda, nicméně to podle mne není důvod s ním jednat jako s druhořadým šlechticem. Srdečně mu stisknu ruku.
"Betrande, počítám, že se budete účastnit turnaje? Pokud zkřížíme meče, slibte mi, že do toho dáte vše."
Upřimně se usměji. Mám rád dobrý souboj.
"Ale zase ne úplně vše, je to jen hra a nejde o život...většinou."
Dodám. Už jsem byl svědkem, jak nejeden rytíř při turnaji podlehl emocím. Někteří si holt tyhle akce pletou s reálnou bitvou.
Nejlepší si nechám na konec. Půvabnou Ywaine, perlu rodu Murrine. Jemně uchopím její ladnou ručku a galantně ji políbím, nespouštěje z dámy oči. Při několika příležitostech jsem na různých akcích měl tu čest a potěšení s lady Ywaine tančit a při tom prohodit pár slov. Ačkoli mezi námi nikdy nepřeskočila jiskra (já jsem zhýralý a ona přiliš ctnostná) tak ji považuji za roztomilou.
"Má paní, s krásou, která z vás vyzařuje může soutěžit snad už jen ušlechtilost vašeho ducha."
Složím jí upřímně míněný kompliment.

Uvítání s Murriny je tedy za mnou. Štěstí že nechali taťku doma, ne že bych proti starému Murrinovi něco osobně měl, ale vždy když s ním mám mluvit, tak mi naskočí husina.
"Tak tedy přátelé. Smím se zeptat, co za kratochvíli plánujete?"
Otočím se na Teodorra. Mám tak trochu podezření, že ať už má můj drahý bratr v plánu cokoliv, bude to zahrnovat hektolitry alkoholu, nejlépe z našeho sklepa.
"Já doprovázím coby zastoupení hlavy rodu naší bábi do města."
Sdělím Teovi jakoby mimochodem. Ve skutečnosti jde o varování, jehož skutečné znění je prosté.
"Jezevec je doma. Nedráždit!"
 
Alienor da Sol - 17. května 2023 09:27
alienor21730.png
Objevování Damverre
Andrenika, Tancredo a Ondrenikos
Cestou na Chrámové náměstí
12. 9. 1325 od založení Říše, dopoledne


Dívala jsem se do ulic. Pozorovala jednotlivé tváře, které se míhali kolem kočáru, a nechala své myšlenky utíkat do různých směrů. Jaké by to asi bylo, kdybych se teď prostě zvedla a odešla. Ztratila se v tom bláznivém davu, který přišel vítat císařský průvod. Co by se stalo, kdybych prostě zmizela. Rozplynula se. Ztratit se z dohledu matky a otce není vůbec jednoduché. Ale tady? Daleko od rodného paláce. Daleko od celého Království Slunce. Dostat se pryč od přetvářek. Od svazků s muži, o které nikdo nestál. Pryč od politických šarád, které dávají smysl jen velmi omezené skupince lidí. A nebo je to jen celé moje bláznivá představa. Vždycky je to těžká volba mezi svobodou a pohodlím. K čemu vám je svoboda, když nevíte, jestli se dožijete zítřka, a k čemu vám je pohodlí, když žijete jako ve vězení. Dilema, na které nikdo nezná odpověď.

Ucítím na sobě pohled Andreniky. Jemně otočím hlavu jejím směrem a drobně se usměju. Částečně abych ji povzbudila, částečně abych ji zlepšila náladu a částečně abych ji rozptýlila od vlastních myšlenek. V očích zahlédnu, že její myšlenky jsou rozkutálené stejně tak jako ty moje. A rozhodně nejsou nijak veselé. Její tvář se sice ani nepohne, ale cítím, jak ji sužuje hněv a bolest.
Jemně položím dlaň na tetinu ruku, ale nic neřeknu. Není potřeba dané gesto komentovat, obě víme, co znamená.
„Ani bych se nedivila, kdyby se sem sjeli úplně, ale úplně všichni. Vždyť i my tu jsme. Ať už z jednoho silně okatého důvodu…“ Krátce se zasměju a odmlčím se. Opravdu doufám, že jediný důvod návštěvy Damverre není jen a pouze najít mi vhodného ženicha. Doufám, že těch skrytých důvodů je tu mnohonásobně více, protože jinak by to byl vcelku nudný výlet.

Dav houstnul a postup s kočárem se zpomalil na téměř nulovou hodnotu. Nervózně poklepu bříšky prstů o šaty. „Tak co kdybychom…“ Krátce se nadechnu. „Co kdybychom šli pěšky. Budeme tam mnohonásobně rychleji, než se takhle prodírat davem.“ Nasadím natěšený zářivý úsměv. „A můžeme objevit více zajímavých zákoutí a osobností Damverre, než z téhle zlaté stísněné krabičky.“
Drobně zatáhnu Andreniku za ruku, abych ji více popohnala k rozhodnutí. Ano, bylo by mi více než podobné prostě vstát a odejít. Ale přeci jen. Nemusím udělat své tetě se strýcem ostudu hned první den.
 
Adrenika Hellen Vissarion - 14. května 2023 22:32
954c6520e22814d5bfea7b31a2eb10e97088.jpg

Cestou necestou



Alienor da Sol, Andrenika, Tancredo a Ondrenikos (nebo alespoň jeho duch)
Cestou na Chrámové náměstí
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Mezi prsty jsem mnula jemnou látku šatů, vkreslujíc do jejích vláken tapiserii neklidu mých myšlenek – zášti, smutku a tlumené vzpoury. Nesourodá melodie mých myšlenek se měnila v závislosti na tom, na kom zrovna ulpěl můj pohled.
Na terasách Nového paláce se ztrácelo, co bylo v malém prostoru kočáru zcela patrné, a sice, že naší skupinku k sobě pojila jen tenká nit povinností a závazků, jež sešila naše životy dohromady... podobně jako ten Tancredův a můj. Co na tom, že mě zdobilo více drahého kamení a vzácných kovů, než bych bývala byla měla v rodné zemi, když mi každý nový náhrdelník připadal jak olověné jho, připomínající mi hanbu nechtěného manželství. Celá naše cesta sem nebyla nic jiného, než jen veřejnou exhibicí svazku zbaveného lásky, rekviem zpívaným na akordy přetvářky.
Stane se i Alienor nádobou na sny druhých? V šeru kočáru jsem vyhledala jedinou další milou tvář. Její slova na terasách naznačovala, že by mohla překonat svazující normy, ale v stínu moci její matky byla ta odvážná slova jen záblesk vzdoru, který vrhal do temnoty královniných plánů jen pramálo světla.

Kočár drkotal dál, a má mysl klopýtala labyrintem myšlenek, chodeb vedoucích do slepých uliček, dveří uzamčených nezodpovězenými otázkami. Pohledem jsem zbloudila k bratrovi, ale namísto vhodných slov, jsem v s sobě nalézala jen nevysvětlitelnou vlnu zášti. Každá vráska vyrytá do jeho tváře rozdmýchává uhlíky hněvu. Byl to můj bratr, důvěrník a kotva uprostřed rozbouřených moří života a přesto jsem tu seděla a sžíral mě hněv tak prudký, že hrozil rozbít křehké kousky našeho pouta.

„Netušila jsem, že tu bude tolik jejich služebnictva,“ zamumlala jsem, hledajíc v kaleidoskopu tváří, které vykreslovaly rušnou ulici, vhodnou oběť, „sluhů da Lucca,“ objasňovala jsem, na rtech mi však tančila lež utkaná z vláken klamu. Zmíněný sluha nebyl ničím jiným, než jen příhodným rozptýlením od bouře, jež ve mně zuřila.

„Myslíte, že tu budou všechny jeho vnučky?“ v mém hlase se ozvala upřímná zvědavost. I tak nevinná otázka však pod povrchem mohla ukrývat proud emocí poháněný společnou historií. Hluk z houstnoucího davu, jež obklopoval náš kočár, mi však nedával možnost ji rozvést.
„Musíme být blízko,“ prohlásila jsem, v hlase se mi ozýval náznak očekávání. Těch pár slov v sobě neslo nevyslovenou výzvu, návrh, abychom opustili stísněné prostory kočáru a vydali se pěšky vstříc náměstí.

 
Riccardo z Fanna - 13. května 2023 14:46
2010092017085825425ad76145.jpg
Chrámové náměstí
Riccardo, Margarette, okrajově Valran, Diterich a Cecillia,Allexis, Aldabert Othor

Má sestra mě ujišťuje že mne neviní o zanedbávání a o tom že se bude pyšnit.

„Sestři jsem sice rád, že to tak bereš. Ale prosím ne, v rodě je víc mužů co se na to prezentaci hodí víc než já.“

Trochu se nahrbím a pronesu tiše spíše pro sebe než pro kohokoliv jiného.

„Mně to odvolávání do bitev opravdu nevadí.“

Dlouhý okamžik jedu mlčky s zrakem upřeným před sebe a přeci většinou ducha jinde.

V duchu vidím bojiště a dvě řady mužů řítících se proti sobě.
„To je místo kam patřím a nejspíše kam patřit vždycky budu.“
Pomyslím si zachmuřeně, protože když vedu na svém koni muže našeho rodu do řeže, najednou jako by zmizel můj hrb. Posměváčky co patří k protistraně mám nejraději. Není nic tak uspokojující jako takovému člověku upravit obzory ranou meče či kopí nebo se mu postavit ranou kladiva či řemdihu o jeho vlastní hrb, způsobený roztříštěnými kostmi v zádech.
V sedle se cítím jako obyčejný rytíř, zde rozhoduje jen schopnosti a odvaha. Pak posmutním když si uvědomím, co se stane po bitvě, když sesednu s koně vidím v očích svým druhů občas skrytý posměch nebo ještě hůře lítost. Ještě horší je to u rozených velitelů.

Poznámka o tom co dokáže princezna provést téměř bez pohybu, mě přivede plně nazpět do reality a já se usměji.
„ O tom ani v nejmenším nepochybuji. Pár vašich slov dokáže jistě víc než by se dokázala tancem.“
Mimochodem přesunu svého koně aby má drahá sestra mohla jet vedle princezny a já se nemusel rozhlížet ze strany na stranu.

Při prohlášení své sestry o obklopení dobrými lidmi sklopím oči a okamžik sleduji dlažbu. Pak zvednu hlavu.

„Ano to je dobře, budu její výsosti vděčný, člověk se musí umět vypořádat ze zlými a nepřejícnými lidmi. Bez ohledu na to jak je obklopen milující rodinou a má povahu, je jen otázkou času než se s někým takovým srazí. “

Nad poznámkou o šachách se trochu usměji.

„Trochu. Poslední dobou jsem neměl čas s někým usednout k herní desce a v klidu si zahrát. Pokud by se našla šance zahraji si stolní formu rád.“

Odmlčím se než pokračuji.

„V pravdě poslední době mám spíše pocit, že hraji šachy. Buď jako pěšák či jezdec se kterým někdo posouvá. A abych pravdu řekl, dokonce ve dvou verzích. První je ta promne více uklidňující, je bitevní pole, kde se pěšáci potkávají tváří v tvář a snaží se upřímně jeden druhého zabít či zmrzačit.“

Opět se odmlčím a pak se usměji. Úsměvem bez velkého veselý.

„Pak jsou zde další šachy. Kde se partie bez urážky právě rozjíždí a doslova s každým naším společným krokem. Je otázkou kdo je hráč a kdo pěšák, jezdec či královna. “

Pronesu klidně a pořád s úsměvem bez znaku veselý pohlédnu na princeznu, pak pokrčím rameny.

„Také jsem zvědavý co se bude hrát za písně zde, ikdyž tance budou muset obstarat jiní. Já se svým kulháním jsem sice na tanečním parketu vždy vyniknu, ale představte si, že jen málokdy to těší mou tanečnici.“

Chci ještě něco říci, když se císařský průvod zastaví aby se setkal s uvítacím výborem místních. Takže se rozhodnu poněkud odložit svůj další proslov, alespoň do doby než domluví císař. Neznám jeho povahu, ale vím, že někteří z předních šlechticů jsou poněkud nevrlí, když někdo mluví v pozadí jejich proslovu.

Když se průvod dá opět do pohybu a naše drahá babička začne kormidlovat náš průvod jiným směrem než císařský průvod ještě se mírně ukloním Allexis a pronesu.

„Zdá se, že se zde, z moci osudu a mé babičky, alespoň pro zatím naše cestu rozchází. Proto děkuji vaší jasnosti i vám Hrabě za milou společnost. Určitě alespoň co mne týče, se budu cítit poctěn, pokud my dovolíte pobývat ve vaší společnosti. “

s vážnou tváří ukloním vévodovi Aldabretovi, když jej míjíme.

Přeci jen je zde doma. Dalo by se říci, že on je tu pánem domu (nebo něco takového).

„Rod Brenegar i jeho odnože děkují za milé a přátelské přijetí. Uvítaní jenž jste uspořádal pro císařský průvod je opravdu ohromující.“
S tím se opět teď už jen drobně ukloním a počkám zda na můj pozdrav vůbec zareaguje než popoženu koně, abych neblokoval ulici.

Když vjedeme do paláce, zastavím koně vedle své setry a pomohu jí sesednout.
„Nepůjdeme se projít po městě?“
Pronesu a pohledem střelím po stájníku.
„Zatím mého koně neodstrojujte, jen ho osušte, nakrmte a dejte napít.“
Pak se opět obrátím na svou setru.
 
Pán Osudů - 07. května 2023 17:58
vypr36253.jpg

Chrámové Náměstí



Císařský doprovod
Damverre, Chrámové Náměstí
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Císařský průvod se zastavil. Strážní seskákali z koní a jeden z Černých plášťů se ujal císařského koně. Muži Damverrské hlídky mezi tím odtlačili dav aby na náměstí bylo dostatek prostoru pro urozené panstvo. Jen pán říše na chvíli nevěnoval pozornost svému strýci, který jej s takovými poctami přišel přivítat, ale spíše svým obvyklým povýšeným způsobem prohlížel shromážděné davy. Dokonce i Aldabert Othor dostal svou dávku opovržení, prokládanou nezájmem, když pozornost pána Říše upoutala krásná dívčí tvářička v davu. Nakonec ale mladý Valran obrátil pozornost k svému strýci. "Kde je Ayre?" Prohodil volně do prostoru a těžko to znělo jako pochvala. "Měla by tady být, je to přece její město." Dodal císař ještě a podíval se přímo na vévodu Aldaberta. "V každém případě. Jsme unaveni a nemáme zájem stát na náměstí. Až bude vhodné chvíle dáme si vás zavolat."Dokončil a pobídl koně. Jeho společnost, tak zamířila do Markraběcího paláce, kde již císařští ubytovatelé připravili komnaty a pohoštění. Těžko mohla sledovat nespokojený pohled Vévody Aldabreta a jeho lehce pozvednuté obočí, které nevěštilo nic dobrého. Brenegarové se rovněž odpojili. Na ně čekal palác Ruffinů, jeho pohodlné komnaty a po mnoha dnech na cestě teplá lázeň a pohodlná postel.
 
Margarette z Firtulu - 02. května 2023 20:21
3870395401618def041ec8ed3cb2cb06k5896.jpg

V obklopení dobrých ľudí


Diterich, Allexis, Riccardo, okrajovo Valran, Aldabert
Ulice Damverre --> Chrámové námestie,
Dopoludnia


Môj drahý brat s najohľaduplnejšou dušou aká existuje ma chce hneď uistiť, že ma nevyčleňujú schválne a ja sa musím aj napriek prekérnemu sedu bokom na koni nakloniť, aby som mu stisla pažu.
"Nie nie, to nebola výčitka Ricca, prepáč že to tak vyznelo. Bol to iba taký dodatok, viem že vždy myslíte obaja na moje blaho ako prvú vec, iba si neviem pomôcť a sebestredne si chcem ukradnúť čo najviac voľného času mojich vzácnych bratov. Počkaj ako ťa budem zamestnávať po dobu nášho pobytu teraz v meste, keď viem že ťa na chvíľu nebude nikto odvolávať na pohraničné boje. Budem sa tebou všade pýšiť."

Oči mám ako dva okrúhle tanieriky pri rozprávaní princeznej Allexis o tom, čo všetko dokáže iba samotnými jemnými gestami či snáď slovami. Krásne ich dopĺňajú ústa otvorené v malom, ružovom "o".
"A to všetko bez použitia ostria meča či iných prostriedkov, ktoré fungujú na podobné príležitosti. Viem, že ženy dokážu byť neobyčajne mocné, zručné a schopné, ale Vy ma ohromujete. Musíte si určite rozumieť s Princeznou Ayre!"
Nadšene zatrepocem rukou už iba pri tej predstave a v tvári sa mi objaví číra pobožnosť.
"Ak je žena, ktorá dokáže pohľadom ovládať davy, je to jednoznačne ona. Je tak inšpirujúca, a silná, a nezlomná. Musí byť skvelé byť s ňou rodina, a teraz máte možnosť ju znova navštíviť aj napriek diaľke ktorá vás normálne delí. Dve silné ženy vedľa seba, aj samotný vzduch v Damverre bude po celú dobu Vašej návštevy spievať od toľkej energie."
Posledné slová melodicky vydýchnem, keďže som sa od rozohnenia celý čas ani nenadýchla. Rýchlo to napravím, keď si Allexis Axirská, príbuzná Ayre z Damverre, myslí že si vysvetlím zle čokoľvek z toho, čo vravela. Zaujímala sa, nechcela aby som ani na chvíľočku mala pocit že som bola ranená. Žena schopná grandióznych vecí a predsa tak citlivá a všímavá. Nemohla som ju nechať na oplátku ani na chvíľu pochybovať!
"To by mi neskrslo v mysli ani náhodou, naozaj! Ba to dáva veľmi veľký zmysel a je obdivuhodné že ste si tento rozdiel hneď všimla. Napriek tomu, že som už zažila 20 liet, málokedy sa dostávam z našej Marky, väčšinou som n našom hrade alebo v menšom sídle na pobreží mora. Moje sesternice so strýkom sú omnoho viac svetaznalé. Príležitosť, akú mi dala Pani Cecillia, sprevádzať ich na tejto ceste, mi prináša veľkú radosť. Mohla som spoznať Vás, napríklad!"
Široký úsmev v mojej tváre nedáva ani na jeden nádych príležitosť k pochybám, že by som to tak naozaj necítila.

Obrázek



Výraz ma neopúšťa ani keď mi princezná vysvetľuje, čo sa naozaj skrýva za činmi a slovami ľudí. Bolo to tak poučné, môcť nahliadnuť do myslí iných, i keď to boli miesta tmavšie než na aké som bola zvyknutá. Prečo sa niekto znižoval k tak škaredým praktikám? Snažiť sa uškodiť niekoho rodine priamo cez neho, alebo danej osobe iba kvôli jej rodine? To muselo byť pre Allexis tak ťažké, a nemalo by sa to diať nikomu, nehľadiac na postavenie, no na druhej strane to iba ukazovalo jej silu a odhodlanie.
"Veľmi obdivujem, že dokážete takto prečítať ľudí, aj keď si myslia a robia niečo iné ako to, čo tvrdia. Vždy som bola obklopená dobrými ľuďmi, asi by som v podobnej situácii skončila ako kôpka prachu v rohu, ktorú rozfúka otvorenie dverí. Vy ste ale vstala z popola a o toľko múdrejšia, o koľko sa o Vás zlo pokúšalo. I keď vás práve to posilnilo, prajem Vám do budúcna viac tých úprimných a čestných ľudí v živote. Ako napríklad Vášho snúbenca, určite ste dovolili zasnúbiť sa s vami iba človeku, ktorý bude na vás láskavý a... ?"
Zastavím iba aby som nabrala ďalší dych, no to ma princezná preruší a jej ďalší návrh mi vezme vzduch priamo spred úst.
Nie na dlho.

"To naozaj? Preukázala by ste mi tak veľkú česť, že by ste sa podelila so mnou s tak ťažko nadobudnutými vedomosťami, aj keď ma sotva poznáte? "
Hlas mi stúpne o tóninu vyššie rýdzimi emóciami, ktoré to vo mne vyvolá.
"Ste na mňa enormne milá, mám skoro pochyby či som si Vašu ponuku iba nepredstavila. Och rada, veľmi rada! Ktovie kedy sa mi to zíde, viete, myslím že každá skúsenosť a vedomosť je človeku dobrá, a priamo od Vás... Pre všetkých svätých, keby môžem tak by som Vám snáď skočila okolo krku, princezná Allexis. Ďakujem na sto krát, naozaj. Riccardo, veríš toľkej dobrosrdečnosti? Jej výsosť pomôže tvojej sestre, aby sa z nej nestala smutná kôpka, ak by niekedy narazila na zlých ľudí."
Plná blaha vynaložím všetko ovládanie aby som sa nepočala výskať, ožarujúc úsmevom spoločnosť naokolo, kone, kvety, oblohu aj ľudí stojacich na chodníkoch a v uličkách, ako keby som im chcela neverbálne zdeliť, čo za šťastia plný deň práve pre mňa prebieha. Zachytím tak pohľad chlapca s podivuhodnými, úplne bielymi vlasmi, sťaby z nich slnko vytiahlo všetku farbu a nechalo ich blyšťať sa v jeho lúčoch ako odraz mesiaca. Týči sa nad davom na krásnom bledom koni a v roztopašnosti z vlastného šťastia zdvihnem ruku a energicky mu zakývam, dúfajúc že bude mať podobne požehnaný deň ako ja. Keď som si istá, že som vydala dosť svojej radosti do sveta na to, aby som dokázala znova koherentne skladať vety, vrátim sa promptne do rozhovoru.

"Určite bude pre Vás pripravené niečo špeciálne čo do zábavy! Ja sa teším na každý moment ktorý tu zažijem. Chcela by som určite preskúmať všetko, čo môže Damverre ponúknuť, celé mesto."
Chystám sa spýtať, prečo by bolo nebezpečné hovoriť niečo tu, no to za klopkania podkov o kamene vstúpime na Chrámové námestie - a po prvý krát od vojdenia do mesta sa k nám priamo niekto pridá. Podíde s koňom tak blízko, že si ho môžem dobre obzrieť zo svojej polohy pri princeznej Allexis a z jeho slov a vznešeného vzhľadu môžem usúdiť iba jedno.
"To je milovaný manžel Princeznej Ayre!"
Opäť musím premáhať túžbu vydať tiahly a výrazný prejav nadšenia z hrdla, zostávajúc len tak-tak potichu, aby som nerušila Cisárov rozhovor.

 
Pán Osudů - 01. května 2023 17:44
vypr36253.jpg

Velkolepost Městského uvítání



Tancredo, Andrenika, Ondrenikos, Alienor da Sol
Carrosa, Terasy Nového paláce
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Stráže s halapartnami razily cestu. Muži v barvách Království Slunce si nebrali servítky a tlačili houstnoucí městský dav na stranu, klidně nadávkami a ranami. Tancredo jel vedle nosítek na nádherném bílém přehlídkovém koni. Na druhé straně jel Velký Stratég, který se vymykla z mětské barevnosti svým dokonale černým oděvem ozdobeném jen bílou krajkou. V nosítkách seděly urozené dámy a tiše štěbetaly. Davy s tím jak se blížil střed města houstly. Bylo na čase se rozhodnout kam zamířit. Tak jako tak to všechny táhlo do středu města, ke Chrámovému náměstí, kde mohl člověk vidět celou tu velkolepou podívanou. Otázka ovšem je jestli je to ten směr, kterým chtěl jít Tancredo, muž zvyklý chodit vlastními cestami
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.08507513999939 sekund

na začátek stránky