Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Axira-Carroské Nešpory

Příspěvků: 144
Hraje se Denně  Vypravěč ignis je offlineignis
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Arriane z Meinland je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Arriane z Meinland
 Postava Adrenika Hellen Vissarion je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Adrenika Hellen Vissarion
 Postava Albino Peruzzi je offline, naposledy online byla 22. června 2024 23:57Albino Peruzzi
 Postava Margarette z Firtulu je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:14Margarette z Firtulu
 Postava Aldabert Othor je offline, naposledy online byla 01. července 2024 20:37Aldabert Othor
 Postava Tancredo Horrenville je offline, naposledy online byla 26. června 2024 17:03Tancredo Horrenville
 Postava Ayre Othor di Dammvere je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Ayre Othor di Dammvere
 Postava Diterich z Durnugau je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Diterich z Durnugau
 Postava Valran III. Axirský je offline, naposledy online byla 12. července 2024 21:22Valran III. Axirský
 Postava Fatima Meinland je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Fatima Meinland
 Postava Allexis Axirská je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Allexis Axirská
 Postava Amadeo z Murrine “Noční Lovec” je onlineAmadeo z Murrine “Noční Lovec”
 Postava Elvira Merizzi je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Elvira Merizzi
 Postava Ywaine Murrine je offline, naposledy online byla 13. srpna 2023 16:04Ywaine Murrine
 Postava Gilberta Firennze je offline, naposledy online byla 05. července 2024 8:45Gilberta Firennze
 Postava Lorenzo Merrizzi je offline, naposledy online byla 18. července 2024 2:22Lorenzo Merrizzi
 Postava Sonia Gulliet de Burrbo je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Sonia Gulliet de Burrbo
 Postava Chiara da Lucca je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 18:56Chiara da Lucca
 Postava Jaccopo z Taggia je offline, naposledy online byla 02. června 2024 16:29Jaccopo z Taggia
 Postava Ondrenikos Abrellos Vissarion je offline, naposledy online byla 24. června 2024 15:15Ondrenikos Abrellos Vissarion
 Postava Damen z Com je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Damen z Com
 Postava Fedrico di Aosta je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Fedrico di Aosta
 Postava Alienor da Sol je offline, naposledy online byla 20. července 2024 11:31Alienor da Sol
 Postava Tommaso da Lucca je offline, naposledy online byla 20. července 2024 14:54Tommaso da Lucca
 Postava Riccardo z Fanna je offline, naposledy online byla 19. července 2024 21:43Riccardo z Fanna
 Postava Fina da Lucca je offline, naposledy online byla 11. května 2024 20:46Fina da Lucca
 Postava Betti da Lucca je offline, naposledy online byla 13. ledna 2024 14:09Betti da Lucca
 Postava Betrand z Rivolle je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:03Betrand z Rivolle
 Postava Teodorre di Sanrenno je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Teodorre di Sanrenno
 
Teodorre di Sanrenno - 29. dubna 2023 11:57
teodorrezsanrenno_i940.jpg

Jak velká voda


Sonia, Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre
Ulice Damverre, Chrámové náměstí,
pak Rynk Staršího, před palácem di Fiore
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne



Betrand mi vstoupí s koněm do cesty, aby chránil svou sestru. To mu vpravdě slouží ke cti. Ač já Ywaine neohrozím, leda na mravech. Přivítám se s bratranci, i s Ywaine. Následuje pak její výklad vnitřní výzdoby Velkého chrámu Damverre. "No fuj!" Odplivnu si při jejím opisu jak nějakého hříšníka prošpikovávají tak říkajíc zezadu. "Tedy začátek popisu mne i lákal projít branou katedrály, a sám na vlastní oči ten div spatřit. Ale po dalších výjevech mne nějak přešla chuť." Rozchechtám se. A pošlu již poloprázdný měch s vínem dále svým mužům, na občerstvení. Napřed příteli a obratnému šermíři Adrianu da Orengo, pak dračímu legionáři a mému štítu Alberonu Oxyron, a nakonec měch skončí u námořníka a stavitele lodí Lando Mendollo, to už v něm skoro vína není.

"Co se škádlívá, rádo se mívá!" Zakřením se, a políbím Ywaine direkt přímo na ústa, přičemž si její půvabnou hlavinku přidržím dlaněmi. "Že, Alberone?" Otočím se na svého dračího legionáře. Můj smích se jen od něj odrazí, jako od skály, kterou svým zjevem připomíná. Zachovává dekórum, a hlídá mi raději záda. Tak jako vždycky.


Obrázek


Pak Fedrico di Aosta zavelí, Lady Ywaine to potvrdí. Na to se oběma způsobně ukloním, možná až příliš způsobně. A provedu. "Takže, vzhůru do Fiorských sklepů!" Křiknu bojovně, a zařadím se se svou družinou do čela našeho malého průvodu. Sotva projedeme průčelím Růžového paláce, spatřím že vše možná bude úplně jinak.

Na vnitřním nádvoří paláce jsou připraveny nosítka, i s nosiči. Že by děd Orso se chystal do města v tomto mumraji? To mu není příliš podobné. Nesnáší davy lidí, zvláště plebs mu hýbe žlučí. To spíše bude má mladá, životem kypící babička Sonia. Pomyslím si. Můj halasný projev se na okamžik ztiší. Neb kdyby to přeci jen byl děd, nerad bych vzbouřil jeho žaludeční šťávy víc než je záhodno. Babička Sonia bujarého vnuka stráví jistě daleko lépe. Kdoví, třebas bude i ráda, za mou veselou a živou společnost. Ta by jí mohla ulevit od stařeckých vrtochů jejího manžela.

Nosítka se již zvedají. "Kdo to právě opouští palác di Fiore?" Zeptám se velitele doprovodné gardy. "Jsem Sir Teodorre di Sanrenno, vnuk Markýze z Gulliet." Pomohu jeho snaze mne informovat.

Podle toho co se dozvím budu postupovat dále.


 
Ywaine Murrine - 28. dubna 2023 22:33
ywaine3164.jpg

Obrázek


Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre, neskôr Jacoppo a Sonia
Damverre, Vinná Ulice, palác di Romballe,
pak Rynk Staršího, před palácem di Fiora
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne


BIM-BAM
Srdce zvonu prehúpne sa z jednej strany na druhú.
BIM-BAM
Podkovy našich destrierov zacinkajú unisono o hladké dlaždice námestia. Som jediná, čo cíti tep tohto veľkomesta? Nádych a výdych, žilky pulzujúce životom a atmosféru tak odlišnú od pochmúrneho Murrine. Pod povrchom žiarivej majestátnosti, voľnosti a vzdušnosti sa však skrýva čosi iné, tajuplné, mrazivé a vlhké ako temná kobka. Za pozlátkom veľkoleposti mihne sa niečo slizké, neuchopiteľné. Uniká to mojim zmyslom, no mám pocit, že to už-už zahliadnem kútikom oka.
Šum davu a poláskanie slnečných lúčov ma strhne späť do prítomnosti a pripomenie mi, že by som sa mala ako dáma venovať baveniu spoločnosti. Čož je, samozrejme, povinnosť, ktorej sa inokedy vyhýbam, nejedná-li sa o mojich bratov a ich druhov. Našťastie väčšinou stačí ostýchavo sklopiť zrak (pozorne som si tú pózu, tak vlastnú Beth, vštiepila, že sa mi stala druhou prirodzenosťou), nasadiť plachý úsmev a nebadane sa odplížiť na miesto, odkiaľ je dobrý výhľad, ale ja ostávam nevidená. Celkom slušne to fungovalo ešte pred pár rokmi, keď som bola samá ruka-samá noha, so záplavou neposlušných, dlhých, havraních kaderí. Určite pomáhali i prosté, nevýrazné šaty nudných strihov a matných odtieňov, čo vyzerali šedivo bez ohľadu na to, či boli holubičie, tmavozelené, farby medi, červeného vína, polnočnej oblohy alebo búrkových mračien. To bolo, kým ma nepristihol papá a nedal mi ušiť niečo “vhodnejšie”.
BIM-BAM
Nenáhlivo sme vošli do tieňa trojlodnej katedrály v tvare kríža zakončenej polkruhovou apsidou. Na rozdiel od Randa, ktorý dorazil až dnes ráno, som mala možnosť prezrieť si ju predošlého dňa i z vnútra, takže sa môžem podeliť o svoje dojmy a vjemy z tej stavby, čo by mohla privítať i 30 tisíc duší. Brebentím ďalej napriek Ricovmu posmechu a Asmodeovej otrávenosti.
“Na mramorovú podlahu s geometrickým ornamentom, kde sa strieda biela s červenou a modrou, podobne ako na fasáde, dopadá farebné svetlo z mnohých vitrážových okien. Kde tu stojí socha v životnej veľkosti. Na bočných stenách odvíjajú sa dávne eposy, legendy, príbehy patriarchov, hrdinov i kráľov a výzdoba vrcholí freskou Posledného súdu na osemstennej, dvojpláštovej, tehlovej kupole s lucernou v strede, čo vpúšťa dnu do rozľahlého priestoru slnečnú žiaru. Zborový spev tam musí znieť nadpozemsky.”

Obrázek


“Mnohofigurálna maľba je rozdelená do piatich vrstiev s ôsmimi epizódami. V spodnej časti nachádza sa peklo. Jeho ústredným motívom je Otec Démonov požierajúci hriešnikov. Po bokoch sú jeho rohatí trestajúci duše previnilcov s tvárami umelcových súčasníkov. Sodomitovi, čo spustil sa s mužom, strká zlý duch horiacu kopiju do miest, o ktorých by sa v slušnej spoločnosti rozprávať nemalo. Neviestka na tom nie je o nič lepšie.”
Zľahka potiahnem za uzdu a Midnight okamžite zareaguje a zabočí do užšej uličky čo sa otvára v menšie námestie. Moja temperamentná kobylka nie je tak agresívna ako kone mojich bratov, no je rovnako verná a poslušná. Skočila by pre mňa i do ohňa.

Obrázek

“Bratranec Teo, lichôtky sú len prázdne slová. Najmä keď si pamätám, aké výrazy si používal v minulosti. Než kvetoucí poupě bola to burina a stonka s tŕním,” zašklbe mi kútikom perí a tak nejak nedokážem zachovať vážnu tvár. “Rada Ťa vidím.” Venujem mu prívetivý úsmev a nechám ho zvítať sa s mojimi bratmi.
Rand ochraniteľsky postaví koňa medzi nás a úprimne sa zaujíma, či chcem prijať pozvanie do Ružového paláca. Zvedavým pohľadom zablúdim k najvýraznejšej dominante Námestia staršieho, kde naši príbuzní prebývajú vždy, keď sú práve na cestách. Broskyňová fasáda s bielymi arkádami a šambránami vyzerá ako veľká, trojposchodová, svadobná torta.
Zdá sa, že Rica viac zaujímajú vínne pivnice rodu Fioriových než cisárov sprievod. Predsa len, videl mladého panovníka nedávno.
“S vďakou Vaše pozvanie prijímame, sir di Sanrenno,” odpoviem spôsobne, ako sa na dámu patrí.
Zaradená za Ricom prechádzam portálom pripomínajúcim oslí chrbát na nádvorie mestského paláca, ktoré sa hemží ozbrojencami tvoriacimi akúsi formáciu okolo ozdobných nosítok, ktoré práve zdvihla do vzduchu dvojica svalnatých nosičov.

 
Chiara da Lucca - 28. dubna 2023 14:52
5588.jpg

Zvony Damverre

Tommaso, Chiara, Fina, Betti
Ulice Daverre
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne


„Opravdu myslíš, že bude ta naše prázdná, strýčku?“ Shovívavě se pousměji. „Je možné, že by… Hej!“ Nedopovím a pouze s úžasem rozšířím oči, když okolo nás rychlostí blesku prosviští Betti na svém sněhově bílém Argonovi. „Co…. Co to dělá?! Tak to ne! Tohle jí nedaruji!“ Zabručím a bez váhání prudce pobídnu už tak netrpělivého Bregona, abych jako střela hbitě vyrazila za svou mladší sestřičkou.
„Koho chceš porazit? Hm?“ Ušklíbnu se, sotva ji doženu. „Chápu, že tě stále sžírá ta drtivá prohra, i když tvrdíš, že jsi to byla ty, kdo v našem závodu zvítězil,“ připomenu jí bolístku a ještě si maličko přisadím. „Ale nemrač se kvůli tomu, že jsem lepší, mrač se, až se to dozvědí i všichni ostatní.“ A piš si, že to bude velice brzy.

Odložím další hašteření s Betti na později a zvědavě se rozhlédnu kolem sebe. Jakživ jsem nespatřila něco tak velkolepého…
„Zařadíme se, nebo se pokusíme dostat víc dopředu?“ Nedočkavě se zavrtím v sedle a teprve teď si uvědomím, že již nejsme samy, po pravé straně se šklebí Gavin a vedle Betti zase Botta.
„Chtěla jsem ti věnovat nepříjemný pohled Gavine, ale vidím, že ten už máš.“ Vyčaruji na tvářičce medový úsměv. „Zdá se, že nám byli přiděleni dva andělíčci strážníčci, Betti...“ Několik dlouhých vteřin poslouchám Gavinovo blábolení, než otráveně mávnu rukou.
„Celkem dobrá pohádka. Ale ve které kapitole si konečně přestaneš vymýšlet?“
Tak kde jsou? Znovu se netrpělivě ohlédnu, jestli se k nám už hodlá připojit také strýček s Finou a jen na malý okamžik můj zrak upoutá mladík s vlasy barvy ohně, postávající kousek opodál.
 
Fedrico di Aosta - 27. dubna 2023 12:53
fedricotopi3009.jpg

Hejsek


Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre
Ulice Damverre, Chrámové náměstí,
pak Rynk Staršího, před palácem di Fiora
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne



Na slova sestry ohledně turnajů odtuším: "Tak turnaj je de facto bezpečnější trénink na skutečný boj, a mnohdy se spory dají vyřešit v turnajovém klání, místo aby si to páni i s armádami rozdali přímo v poli. Takže jak vidíš, Ywaine, nejde jen o nějaký 'hloupý hazard'. Má to své dobré důvody. A navíc, je to zábava!" Někdy mi přijde, že jisté souvislosti sestře naprosto unikají. "Řítit se v klání proti nejlepším, je cesta k tomu jak obstát, až půjde skutečně o život. Čím těžší soupeř v aréně, tím zkušenějším budu při obraně našich statků i životů. I tvého Ywaine." Mile se na ní usměju, jako na mladší sestřičku, kterou je třeba dovzdělat. Ona může hledat ideální svět, protože jsou tu jiní, kteří ji budou bránit ve světě, který ideální není a nebude. "Být tebou Yw, tak si užívám klání, při uvědomění, že turnaje šetří lidské životy." Už trochu ztrácím trpělivost s tím vysvětlováním.


Obrázek


Pohled zpět:
Moji rytíři přivítají se s Ywaine každý po svém. Giacomo uctivou rytířskou poklonou. Asmodeo se pobaveně kření. Je příliš chytrý, aby na nakaboděnou Lady, která podle něj žije ve snu, a o skutečném životě neví nic, reagoval stejnou averzí. Ba právě naopak. Ze sedla svého koně ji vysekne až příliš hlubokou poklonu, tak tak, že z koně nespadl. "Má Paní, buď vítána!" Fosca sestru vesele zdraví, taktéž panoš Nicollo, jež je ze všech nejuctivější.

V ulicích nám Yw dělá průvodkyni, abychom žádné architektonické dílo snad nepřehlédli. Jak jsem říkal už v paláci, nikdo nemá takový cit pro krásu a detail, tak jako má sestřička. "Je to nádhera. Tuny. Tuny zlata." Zachechtám se. Asmodeo přitom brebentění protočí místy oči v sloup. Dorazíme do stínu monumentální katedrály. Je vstutku překrásná, a bude tu i za staletí, na rozdíl od nás a našich plánů. Nejvíce prožívá výklad Yw nejspíše sokolník a pištec Fosca, tu a tam ji něco ukazuje, či si naopak nechá nějakou sochu, zdobení, reliéf od mé sestry ukázat. Doma je spíše v pustině, tak možná proto jej katedrála opravdu ohromuje. Snad i jako pištec má představu jak skvěle by se uvnitř na flétnu hrálo.


Obrázek


Ywaine vyšplouchne bratra s vodou, a lehce jej žertem propíchne. Víno je zkrátka víno. Na její poznámku zareaguje úsečně a řízně kdosi jiný, vzdálený bratránek Teodorre ze Sanrenna. Je přidrzlý jako vždy. "Vítej!" Hned chňapne po měchu s vínem. "A nezapomeň pár soudků na cestu, až budeme opouštět Růžový palác!" Reaguji na jeho holedbavou poznámku ohledně náhrady našeho vína. Hejsek. Chová se jak by mu ten palác patřil, přitom je tam ten poslední, komu tam říkají pane. "Dobře tedy, jdeme vypít Fiorské sklepy Teo!" Zakřením se nejen na bělovlasého, ale i na své a i na jeho chlapy, jež ho doprovází.

Vždy jsem na Tea trochu trpěl, přes Gulliety náš rod má cestu k moři, přístavům a kdesi za obzory k dalším přístavům. Obchod je důležitý, a co jsem slyšel, Teo už staví vlastní lodě, a nabírá námořníky. Bratránek na to může vsadit krk, že každý hlt vína z měchu si od něj vyberu, až přijde čas. Snad proto mu toleruji mnohé, z jeho 'způsobů'. Asmodeo se s Teem srdečně vítá. Ti dva si vždy rozuměli, a vídají se častěji, to když můj právník vyřizuje cokoliv v hrdém přístavu Gulliet, či dokonce v samotném Sanrenno, o Teodorrově hrádku na pobřežním skalisku jsem toho od Asmodea už slyšel více než dost. Také jsem tam párkrát s ním byl. V létě tam jezdíme vcelku často, když vyměníme na pár dní horská údolí Aosty za Azurové pobřeží moře Slunce. Asmodeo tvrdí, že se mu tam nad vlnami tříštícími se o skaliska píšou dobře básně.



 
Allexis Axirská - 26. dubna 2023 19:48
allexxissmall702.jpg

Zvony Damverre

Riccardo, Margarette, okrajově Valran, Diterich a Cecillia,
Ulice Damverre, dopoledne


Ricardo si v průběhu našeho rozhovoru stále trvá na svém: Je příšerný tanečník. Snažím se, nehledat za tím žádné další sdělení, jak jsem od dvora zvyklá. Nebývá tradiční před princeznami, o kterých se předpokládá jak jsou tuze tance chtivé, často zmiňovat svou nejistotu v tanci. Jak se zdá, tady na jihu ještě zažiji spoustu věcí, na které z Thorn nejsem zvyklá.

"Hrobové ticho, úplné šílenství, usedavý pláč, i děsu plný vřískot, to vše v Thorn dokážu způsobit mnohem menšími pohyby než jsou ty taneční," ujistím Margarette.
"Oh, Miláčku, kolik je Vám let Margarette, smím li se ptát? Váš pohled na věc je naprosto neokoukaný, neberte to zle, líbí se mi!" nechám se slyšet, než odpovím na původní Margarettinu otázku.
"Dříve, dokud byl na živu papá, šlo o to zkompromitovat mne, poškodit Císařské jméno, nebo alespoň mou rodinu, rozčílit císaře… Teď co je na trůně můj drahý bratr, pozornost se přenesla na krátko víc na něj… možná je to také tím, že jsem zasnoubená.. Pokud budete chtít vědět více, zastavte se pak v mých komnatách, ráda si s vámi popovídám více do hloubky, v bezpečí čtyř stěn…"
I když už Ricardo mění téma, nedovolím mu se jen tak zlehka vykroutit, ne, neodpustím si poslední poznámku.
"A vy hrajete rád šachy?"
Předpokládám, že už si domyslí, o jaké hře a s jakými figurkami mluvím. Následuje další otázka, máte něco, na co se těšíte? Na to až se budu moct opít a zalézt do postele, pomyslím si nespokojeně, ale nakonec se přiměji k poněkud společensky vhodnější odpovědi.
"Těším se na tanec a hudbu, jsem zvědavá, jestli se u zdejšího dvora tuto sezónu tančí a hraje něco jiného než v Thorn…" Rozhlédnu se po našem okolí, než trošku zvednu hlas tak aby mne slyšeli i ostatní z našich doprovodů.
"A vůbec, nebylo by pohodlnější si to co bude následovat, doříci v bezpečí Carroského nádvoří?"


Obrázek

 
Betrand z Rivolle - 25. dubna 2023 21:29
573bcd50adb62f03cf80bba96e64f8504126.jpg

Ve stínu


Amadeo, Fedrico, Ywaine, Betrand
Damverre, někde ve městě
12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne


"Dělej, jak myslíš." pokrčím pobaveně rameny, když sestra dá přednost měchu s vínem spíše než měchu s vodou. "Musím přiznat, že víno je vždy lepší než voda. Jeden učenec mne dokonce přesvědčoval, že na pití vody se dá i onemocnět." pokračuji pobaven absurditou toho nápadu. Prostí lidé vodu pijí každý den a zvířata taky a stále jsou mezi námi. Místy by byl zajímavý pokus vidět, co by se stalo s koněm, který by pil jen víno. uvažuju pobaveně.

Když do naší debaty vstoupí další muž, otočím k němu nejdříve hlavu a potom i svého oře. Až pozdě si uvědomím, reaguji jako rytíř na bitevním poli a nebo stráž na cestách. Na druhou stranu proč ne? Jsem tu jako Garde sestry. povzdechnu si v duchu a navedu koně mezi nově příchozího a sestru. V hlavě mi letí seznam místní šlechty, kterou můžu znát a když dojede k nám zařadím si tvář k jménu. Náš bratránek Teodorre di Sanrenno zajímavé. Je to náhoda? ptám se sám sebe, jelikož město neznám a netuším, že jeho dům je nedaleko.

"Teodorre." pozdravím muže přátelským pokynutím hlavy. Trošku se zamračím, když si přisvojí měch s vínem. No, tak si říkám jestli je bratránek, tak bezprostřední a nebo cíleně kašle na etiketu? uvažuji zamyšleně. "Takže Lady přejete si dál pozorovat průvod a nebo příjmem toto milé pozvání. " Pronesu naprostou vážnosti a nechám na sestře jestli potvrdí bratránkův předpoklad a nebo ne. Přitom stočím pohled k davu. Průvod mne nezajímá ani v nejmenších, ale všímám si že přítomnost dalšího šlechtice nám poskytla trochu prostoru na víc. Popleskám svého hřebce po krku, abych jej uklidnil. Přítomnost cizích lidí a koní se mu očividně nelíbí. To pozná každý, kdo se jen trochu vyzná v koních. Očividně není zvyklí jen, tak někde postávat.
 
Tommaso da Lucca - 25. dubna 2023 12:59
lucav2780.jpg

Zvony Damverre

Tommaso, Chiara, Fina, Betti
Damverre, Palác da Lucca, Terasy
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne



Volným krokem jsem pokračoval ke stájím, kde se k nám připojili ti tři. Mezitím, co si naše tři princezničky brali své koně, oni stáli s mým, již připraveni. Jejich výraz vypovídal o všem, a právě Pippo do mne loktem strčil s pár slovy: „Chápu, že z této slávy nadšený dvakrát nejsi, ale nemusíš jim dělat radost, až tě takto uvidí,“ koutek jeho rtu cuknul a já se tak podíval k Bottovi a Gavinovi. Oba pokrčili rameny a já to okomentoval: „Jako kdybych se tvářil nějak jinak než obvykle. Je vám všem asi jasné, že nebudu mít úsměv od ucha k uchu. Zachovat neutrální tvář musíme, hlavně se tedy postarat i o to, aby se nic nepokazilo,“ podíval jsem se k těm třem dívkám a dodal: „Každý si vezme jednu na starosti, nemusíte nad nimi stát jak supy, ale zajistit to, že se jim nic nestane,“ kývl jsem k nim, kde mi všichni tři kývnutí oplatily a já se tak mohl vyhoupnout do sedla.

Popojel jsem na koni k Chiaře a dodal: „Jakmile se zúčastníme průvodu, můžeme se vrátit do naší taverny. Všechny ostatní nyní budou stejně plné,“ rozhodnul jsem, vědom si reality, že právě v těchto prostorech budeme mít nejspíše nejvíce soukromí. Navíc, kdyby se něco zvrhlo, není asi nikdo, kdo by nás tam neznal. Hlavně z té náplavy se rozhodně nikdo neodváží jít tam, kde by mu to nevonělo, pousměji se sám své myšlence a vyjedu, vedoucí tuto skupinu směrem k tomu průvodu, který se stále odehrával. Nebude asi zas tak těžké zjistit, kde se právě císař nachází.
 
Albino Peruzzi - 23. dubna 2023 20:32
b8781d1451b04e4d9d7004cedd516971(2)(2)(1)1361.jpg

Zvony Damverre



Stojíc na balkóně jsem tiše nasával ten život v okolí. Všechno bylo tak rozdílné než v Ardii, všude ruch. Život, obchod a kšefty. Ne jako u nás kde se líné ráno mění s línějším odpolednem, v místech kde my chodíme za financemi. Tady finance chodí za námi. S lehkým úsměvem na rtech který věnuji pouze sobě uznávám že je konečně na čase se pustit do života jako všichni ostatní. Trochu ozvláštnit tu snadnou práci. V hlavě se mi už nějakou chvíli rodí zajímavý plán, trochu ambiciózní ale proveditelný pokud budu dostatečně opatrný. A to já jsem vždy. Zastavím se jednoho z vozů kde si nechám předat od vozky jednu menší bednu. Vzorky zboží nejvyšší kvality. Spokojeně pokývu hlavou když překontroluju vše od množství po naprostou kvalitu a čistotu. Několika kývnutími pozdravím obchodníky se kterými držíme dobré vztahy, pro dlužitele nemám však ani jeden pohled. Obě strany ví že se setkat po dnešním rozhovoru s babičkou nechceme.
Bednu přinesu až do malé místnosti kterou jsem byl schopný vyhandlovat s babičkou. Jeden by řekl že pokoj pro soukromé věci bych potřeboval jako sůl ale tenhle jsem věnoval Tazziovi. Potřebuji ho na blízku a jako jediný je schopný řešit věci z domu tak aby nebyly spojeny se mnou.
"Kontaktuj prosím naše lidi, zjisti kdo má z císařské družiny zájem o zboží které máme. Tuhle krabici prosím nech doručit střední významnosti, nechci aby to vypadalo že lezeme do prdele ale že nabízíme své zboží. Jsou to vzorky, nedělej s nimi nic dalšího. Nejlépe využij znuděnou paničku, pokud bude mrzutá na svého muže o to líp. Bude se o to snadněji prodávat. A jestli můžeš prosím namíchej nějaká Afrodisiaka, budou se hodit později." Věnuju jeden z malá upřímných úsměvů svému příteli. "Děkuju, věřím že odvedeš skvělou práci jako vždy. Kdybys měl hledal vrátím se večer." S kývnutím hlavy nechám na stole jednu z knížek o Axirských tradicích a historii kterou jsem věděl že nečetl a bez dalšího slova se vydám znovu ven.

Inu co s načatým odpolednem? Žádnou rodinnou událost udělat nepotřebuju, a tak je jenom nejlepší nápad zjistit rozložení města a zjistit jak moc velké davy se vytvořily. Je jasné že Salvi má svou bandu pod kontrolou a tak já mám klid. A tak kdyby se někdo rozhlížel mohl by si všimnout rudovlasého mladíka v měšťanských šatech které nepoutají pozornost ale při bližším prozkoumání nenechají na pochybách o své kvalitě a ceně procházejícího se kolem obchodníků, občas se zdržíc u hloučků které vypadají trochu významěji zjišťující obchodní situaci ve městě, studujíc kdo jsou největší hráči a kdo by mohl být největším problémem.
 
Aldabert Othor - 23. dubna 2023 12:11
alda21789.gif

Vznešený císařský synovec



Císařský doprovod
Damverre, Chrámové Náměstí
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Zvony, zvony a zase zvony. Zvoní, jako by měli mít z něčeho radost. Z čeho tady mít radost, kromě toho že se budou moci na chvíli opít a zapomenout na své mizerné životy. K tomu jedinému je tohle celé srocení dobré. Nevadí, jak mé stráže prorážejí dav a smůlu má ten, kdo jim včas neuhne z cesty. Mají se tady tak cpát. Těžko říct, co přivedlo mého synovce tak daleko na jih. Nebo je spíše obdivuhodné, že se ještě neupil, když je tady tolik dobrého vína. Někde tady by měla být i moje žena. Sladká Ayre, by měla přivítat svého synovce. Nebyla ale k nalezení, tak jsem se musel ujmout toho nevděčného úkolu sám. Nyní mohu pohodlně sledovat jak císařský průvod vstupuje na Chrámové náměstí. Moje oči mohou jasně rozpoznat mé ctěné hosty. Císaře a jeho Černé pláště. Allexis a Ditericha. Vlastně Ditericha je těžké nepoznat. Vypadá zase o něco větší než posledně. Pobídnu koně a zamířím přímo k nim, K císařskému průvodu a k císaři osobně. "Veličenstvo," oslovím ho a lehce se ukloním. "Je nám ctí přivítat Vás v Damverre."

Obrázek

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.0888991355896 sekund

na začátek stránky