Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Axira-Carroské Nešpory
Družina
| |||
 |
Fedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre, neskôr Jacoppo a Sonia BIM-BAM
“Bratranec Teo, lichôtky sú len prázdne slová. Najmä keď si pamätám, aké výrazy si používal v minulosti. Než kvetoucí poupě bola to burina a stonka s tŕním,” zašklbe mi kútikom perí a tak nejak nedokážem zachovať vážnu tvár. “Rada Ťa vidím.” Venujem mu prívetivý úsmev a nechám ho zvítať sa s mojimi bratmi. | ||
| |||
 | Zvony Damverre Tommaso, Chiara, Fina, Betti „Opravdu myslíš, že bude ta naše prázdná, strýčku?“ Shovívavě se pousměji. „Je možné, že by… Hej!“ Nedopovím a pouze s úžasem rozšířím oči, když okolo nás rychlostí blesku prosviští Betti na svém sněhově bílém Argonovi. „Co…. Co to dělá?! Tak to ne! Tohle jí nedaruji!“ Zabručím a bez váhání prudce pobídnu už tak netrpělivého Bregona, abych jako střela hbitě vyrazila za svou mladší sestřičkou. „Koho chceš porazit? Hm?“ Ušklíbnu se, sotva ji doženu. „Chápu, že tě stále sžírá ta drtivá prohra, i když tvrdíš, že jsi to byla ty, kdo v našem závodu zvítězil,“ připomenu jí bolístku a ještě si maličko přisadím. „Ale nemrač se kvůli tomu, že jsem lepší, mrač se, až se to dozvědí i všichni ostatní.“ A piš si, že to bude velice brzy. Odložím další hašteření s Betti na později a zvědavě se rozhlédnu kolem sebe. Jakživ jsem nespatřila něco tak velkolepého… „Zařadíme se, nebo se pokusíme dostat víc dopředu?“ Nedočkavě se zavrtím v sedle a teprve teď si uvědomím, že již nejsme samy, po pravé straně se šklebí Gavin a vedle Betti zase Botta. „Chtěla jsem ti věnovat nepříjemný pohled Gavine, ale vidím, že ten už máš.“ Vyčaruji na tvářičce medový úsměv. „Zdá se, že nám byli přiděleni dva andělíčci strážníčci, Betti...“ Několik dlouhých vteřin poslouchám Gavinovo blábolení, než otráveně mávnu rukou. „Celkem dobrá pohádka. Ale ve které kapitole si konečně přestaneš vymýšlet?“ Tak kde jsou? Znovu se netrpělivě ohlédnu, jestli se k nám už hodlá připojit také strýček s Finou a jen na malý okamžik můj zrak upoutá mladík s vlasy barvy ohně, postávající kousek opodál. | ||
| |||
 | HejsekFedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre Na slova sestry ohledně turnajů odtuším: "Tak turnaj je de facto bezpečnější trénink na skutečný boj, a mnohdy se spory dají vyřešit v turnajovém klání, místo aby si to páni i s armádami rozdali přímo v poli. Takže jak vidíš, Ywaine, nejde jen o nějaký 'hloupý hazard'. Má to své dobré důvody. A navíc, je to zábava!" Někdy mi přijde, že jisté souvislosti sestře naprosto unikají. "Řítit se v klání proti nejlepším, je cesta k tomu jak obstát, až půjde skutečně o život. Čím těžší soupeř v aréně, tím zkušenějším budu při obraně našich statků i životů. I tvého Ywaine." Mile se na ní usměju, jako na mladší sestřičku, kterou je třeba dovzdělat. Ona může hledat ideální svět, protože jsou tu jiní, kteří ji budou bránit ve světě, který ideální není a nebude. "Být tebou Yw, tak si užívám klání, při uvědomění, že turnaje šetří lidské životy." Už trochu ztrácím trpělivost s tím vysvětlováním.
Pohled zpět:
Ywaine vyšplouchne bratra s vodou, a lehce jej žertem propíchne. Víno je zkrátka víno. Na její poznámku zareaguje úsečně a řízně kdosi jiný, vzdálený bratránek Teodorre ze Sanrenna. Je přidrzlý jako vždy. "Vítej!" Hned chňapne po měchu s vínem. "A nezapomeň pár soudků na cestu, až budeme opouštět Růžový palác!" Reaguji na jeho holedbavou poznámku ohledně náhrady našeho vína. Hejsek. Chová se jak by mu ten palác patřil, přitom je tam ten poslední, komu tam říkají pane. "Dobře tedy, jdeme vypít Fiorské sklepy Teo!" Zakřením se nejen na bělovlasého, ale i na své a i na jeho chlapy, jež ho doprovází. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Ve stínuAmadeo, Fedrico, Ywaine, Betrand Damverre, někde ve městě 12.9. 1325 od založení Říše, dopoledne "Dělej, jak myslíš." pokrčím pobaveně rameny, když sestra dá přednost měchu s vínem spíše než měchu s vodou. "Musím přiznat, že víno je vždy lepší než voda. Jeden učenec mne dokonce přesvědčoval, že na pití vody se dá i onemocnět." pokračuji pobaven absurditou toho nápadu. Prostí lidé vodu pijí každý den a zvířata taky a stále jsou mezi námi. Místy by byl zajímavý pokus vidět, co by se stalo s koněm, který by pil jen víno. uvažuju pobaveně. Když do naší debaty vstoupí další muž, otočím k němu nejdříve hlavu a potom i svého oře. Až pozdě si uvědomím, reaguji jako rytíř na bitevním poli a nebo stráž na cestách. Na druhou stranu proč ne? Jsem tu jako Garde sestry. povzdechnu si v duchu a navedu koně mezi nově příchozího a sestru. V hlavě mi letí seznam místní šlechty, kterou můžu znát a když dojede k nám zařadím si tvář k jménu. Náš bratránek Teodorre di Sanrenno zajímavé. Je to náhoda? ptám se sám sebe, jelikož město neznám a netuším, že jeho dům je nedaleko. "Teodorre." pozdravím muže přátelským pokynutím hlavy. Trošku se zamračím, když si přisvojí měch s vínem. No, tak si říkám jestli je bratránek, tak bezprostřední a nebo cíleně kašle na etiketu? uvažuji zamyšleně. "Takže Lady přejete si dál pozorovat průvod a nebo příjmem toto milé pozvání. " Pronesu naprostou vážnosti a nechám na sestře jestli potvrdí bratránkův předpoklad a nebo ne. Přitom stočím pohled k davu. Průvod mne nezajímá ani v nejmenších, ale všímám si že přítomnost dalšího šlechtice nám poskytla trochu prostoru na víc. Popleskám svého hřebce po krku, abych jej uklidnil. Přítomnost cizích lidí a koní se mu očividně nelíbí. To pozná každý, kdo se jen trochu vyzná v koních. Očividně není zvyklí jen, tak někde postávat. | ||
| |||
 | Zvony Damverre Tommaso, Chiara, Fina, Betti Volným krokem jsem pokračoval ke stájím, kde se k nám připojili ti tři. Mezitím, co si naše tři princezničky brali své koně, oni stáli s mým, již připraveni. Jejich výraz vypovídal o všem, a právě Pippo do mne loktem strčil s pár slovy: „Chápu, že z této slávy nadšený dvakrát nejsi, ale nemusíš jim dělat radost, až tě takto uvidí,“ koutek jeho rtu cuknul a já se tak podíval k Bottovi a Gavinovi. Oba pokrčili rameny a já to okomentoval: „Jako kdybych se tvářil nějak jinak než obvykle. Je vám všem asi jasné, že nebudu mít úsměv od ucha k uchu. Zachovat neutrální tvář musíme, hlavně se tedy postarat i o to, aby se nic nepokazilo,“ podíval jsem se k těm třem dívkám a dodal: „Každý si vezme jednu na starosti, nemusíte nad nimi stát jak supy, ale zajistit to, že se jim nic nestane,“ kývl jsem k nim, kde mi všichni tři kývnutí oplatily a já se tak mohl vyhoupnout do sedla. Popojel jsem na koni k Chiaře a dodal: „Jakmile se zúčastníme průvodu, můžeme se vrátit do naší taverny. Všechny ostatní nyní budou stejně plné,“ rozhodnul jsem, vědom si reality, že právě v těchto prostorech budeme mít nejspíše nejvíce soukromí. Navíc, kdyby se něco zvrhlo, není asi nikdo, kdo by nás tam neznal. Hlavně z té náplavy se rozhodně nikdo neodváží jít tam, kde by mu to nevonělo, pousměji se sám své myšlence a vyjedu, vedoucí tuto skupinu směrem k tomu průvodu, který se stále odehrával. Nebude asi zas tak těžké zjistit, kde se právě císař nachází. | ||
| |||
(2)(1)1361.jpg){kind=icon} | Zvony Damverre Stojíc na balkóně jsem tiše nasával ten život v okolí. Všechno bylo tak rozdílné než v Ardii, všude ruch. Život, obchod a kšefty. Ne jako u nás kde se líné ráno mění s línějším odpolednem, v místech kde my chodíme za financemi. Tady finance chodí za námi. S lehkým úsměvem na rtech který věnuji pouze sobě uznávám že je konečně na čase se pustit do života jako všichni ostatní. Trochu ozvláštnit tu snadnou práci. V hlavě se mi už nějakou chvíli rodí zajímavý plán, trochu ambiciózní ale proveditelný pokud budu dostatečně opatrný. A to já jsem vždy. Zastavím se jednoho z vozů kde si nechám předat od vozky jednu menší bednu. Vzorky zboží nejvyšší kvality. Spokojeně pokývu hlavou když překontroluju vše od množství po naprostou kvalitu a čistotu. Několika kývnutími pozdravím obchodníky se kterými držíme dobré vztahy, pro dlužitele nemám však ani jeden pohled. Obě strany ví že se setkat po dnešním rozhovoru s babičkou nechceme. Bednu přinesu až do malé místnosti kterou jsem byl schopný vyhandlovat s babičkou. Jeden by řekl že pokoj pro soukromé věci bych potřeboval jako sůl ale tenhle jsem věnoval Tazziovi. Potřebuji ho na blízku a jako jediný je schopný řešit věci z domu tak aby nebyly spojeny se mnou. "Kontaktuj prosím naše lidi, zjisti kdo má z císařské družiny zájem o zboží které máme. Tuhle krabici prosím nech doručit střední významnosti, nechci aby to vypadalo že lezeme do prdele ale že nabízíme své zboží. Jsou to vzorky, nedělej s nimi nic dalšího. Nejlépe využij znuděnou paničku, pokud bude mrzutá na svého muže o to líp. Bude se o to snadněji prodávat. A jestli můžeš prosím namíchej nějaká Afrodisiaka, budou se hodit později." Věnuju jeden z malá upřímných úsměvů svému příteli. "Děkuju, věřím že odvedeš skvělou práci jako vždy. Kdybys měl hledal vrátím se večer." S kývnutím hlavy nechám na stole jednu z knížek o Axirských tradicích a historii kterou jsem věděl že nečetl a bez dalšího slova se vydám znovu ven. Inu co s načatým odpolednem? Žádnou rodinnou událost udělat nepotřebuju, a tak je jenom nejlepší nápad zjistit rozložení města a zjistit jak moc velké davy se vytvořily. Je jasné že Salvi má svou bandu pod kontrolou a tak já mám klid. A tak kdyby se někdo rozhlížel mohl by si všimnout rudovlasého mladíka v měšťanských šatech které nepoutají pozornost ale při bližším prozkoumání nenechají na pochybách o své kvalitě a ceně procházejícího se kolem obchodníků, občas se zdržíc u hloučků které vypadají trochu významěji zjišťující obchodní situaci ve městě, studujíc kdo jsou největší hráči a kdo by mohl být největším problémem. | ||
| |||
 | Vznešený císařský synovec Císařský doprovod Damverre, Chrámové Náměstí 12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne Zvony, zvony a zase zvony. Zvoní, jako by měli mít z něčeho radost. Z čeho tady mít radost, kromě toho že se budou moci na chvíli opít a zapomenout na své mizerné životy. K tomu jedinému je tohle celé srocení dobré. Nevadí, jak mé stráže prorážejí dav a smůlu má ten, kdo jim včas neuhne z cesty. Mají se tady tak cpát. Těžko říct, co přivedlo mého synovce tak daleko na jih. Nebo je spíše obdivuhodné, že se ještě neupil, když je tady tolik dobrého vína. Někde tady by měla být i moje žena. Sladká Ayre, by měla přivítat svého synovce. Nebyla ale k nalezení, tak jsem se musel ujmout toho nevděčného úkolu sám. Nyní mohu pohodlně sledovat jak císařský průvod vstupuje na Chrámové náměstí. Moje oči mohou jasně rozpoznat mé ctěné hosty. Císaře a jeho Černé pláště. Allexis a Ditericha. Vlastně Ditericha je těžké nepoznat. Vypadá zase o něco větší než posledně. Pobídnu koně a zamířím přímo k nim, K císařskému průvodu a k císaři osobně. "Veličenstvo," oslovím ho a lehce se ukloním. "Je nám ctí přivítat Vás v Damverre."
| ||
| |||
 | ShledáníFedrico, Ywaine, Betrand, Teodorre Bucefalos, statný bělouš vzácné irahelské krve, hrne před sebou dav. Jak válečný koráb rozráží vlny. Oděn v temně zeleném cestovním kabátci, jehož pravé rameno zdobí hrdý gullietský lev, sleduji dění bystrým okem. Damverre je skvostná metropole, v níž je stále čemu se obdivovat. Ať už je to Velký chrám, šlechtické paláce, opulentní bankovní domy, či honosná sídla bohatších kupců a měšťanů. Jsem tu jak ryba ve vodě, tlačenice mi nevadí, užívám si ji. V čele drobné družiny jsem přicestoval koňmo, protože tento způsob dopravy přináší nejvíce dobrodružství a vzrušení z cesty samé. Můj vzhled albína, ozařuje a děsí mnohé, vesničany zvláště. Už jsem tomu uvykl, a mnohdy té bázni ještě sám přidám, nějakou děsivou grimasou.
| ||
