Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Axira-Carroské Nešpory

Příspěvků: 144
Hraje se Denně  Vypravěč ignis je offlineignis
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Arriane z Meinland je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Arriane z Meinland
 Postava Adrenika Hellen Vissarion je offline, naposledy online byla 08. května 2024 19:44Adrenika Hellen Vissarion
 Postava Albino Peruzzi je offline, naposledy online byla 22. června 2024 23:57Albino Peruzzi
 Postava Margarette z Firtulu je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:14Margarette z Firtulu
 Postava Aldabert Othor je offline, naposledy online byla 01. července 2024 20:37Aldabert Othor
 Postava Tancredo Horrenville je offline, naposledy online byla 26. června 2024 17:03Tancredo Horrenville
 Postava Ayre Othor di Dammvere je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Ayre Othor di Dammvere
 Postava Diterich z Durnugau je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Diterich z Durnugau
 Postava Valran III. Axirský je offline, naposledy online byla 12. července 2024 21:22Valran III. Axirský
 Postava Fatima Meinland je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Fatima Meinland
 Postava Allexis Axirská je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Allexis Axirská
 Postava Amadeo z Murrine “Noční Lovec” je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:28Amadeo z Murrine “Noční Lovec”
 Postava Elvira Merizzi je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:23Elvira Merizzi
 Postava Ywaine Murrine je offline, naposledy online byla 13. srpna 2023 16:04Ywaine Murrine
 Postava Gilberta Firennze je offline, naposledy online byla 05. července 2024 8:45Gilberta Firennze
 Postava Lorenzo Merrizzi je offline, naposledy online byla 18. července 2024 2:22Lorenzo Merrizzi
 Postava Sonia Gulliet de Burrbo je offline, naposledy online byla 30. června 2024 11:18Sonia Gulliet de Burrbo
 Postava Chiara da Lucca je offline, naposledy online byla 27. dubna 2024 18:56Chiara da Lucca
 Postava Jaccopo z Taggia je offline, naposledy online byla 02. června 2024 16:29Jaccopo z Taggia
 Postava Ondrenikos Abrellos Vissarion je offline, naposledy online byla 24. června 2024 15:15Ondrenikos Abrellos Vissarion
 Postava Damen z Com je offline, naposledy online byla 19. července 2024 23:51Damen z Com
 Postava Fedrico di Aosta je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Fedrico di Aosta
 Postava Alienor da Sol je offline, naposledy online byla 20. července 2024 11:31Alienor da Sol
 Postava Tommaso da Lucca je offline, naposledy online byla 20. července 2024 17:31Tommaso da Lucca
 Postava Riccardo z Fanna je offline, naposledy online byla 19. července 2024 21:43Riccardo z Fanna
 Postava Fina da Lucca je offline, naposledy online byla 11. května 2024 20:46Fina da Lucca
 Postava Betti da Lucca je offline, naposledy online byla 13. ledna 2024 14:09Betti da Lucca
 Postava Betrand z Rivolle je offline, naposledy online byla 19. července 2024 22:03Betrand z Rivolle
 Postava Teodorre di Sanrenno je offline, naposledy online byla 19. července 2024 17:26Teodorre di Sanrenno
 
Gilberta Firennze - 26. března 2023 14:02
046335.jpg

Zvony Damverre

Všichni u bran
Damverre, Hedvábná Ulice, Dům u Koně -> Před Branami Damverre
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne



Otočila jsem další stránku, začtená do knihy, kterou jsem si včerejšího krásného odpoledne zakoupila na tržišti. Vnímala jsem každý detail příběhu tohoto milostného románu a promítala si jej v hlavě, jako bych snad byla jednou z jeho postav a mohla vše vidět na vlastní oči, uši jsem však měla nastražené, aby mi neuniklo jediné slůvko nekonečného štěbetání dam, posedávajících okolo. Dávno jsem se naučila, kolik se toho dá dozvědět i z takovýchto zdánlivě nevinných drbů či klábosení. Tu podvádí manžel a tamta se zase chystá podvést toho svého. Tyhle se chystají koupit si nové šaty, aby se zalíbily tomu a tomu velmoži. A támhle ta si nemůže nakoupit koření, protože se loď, která jej převážela, potopila. Zdánlivě nevinné informace, které se ale, když se správně uchopí, dají použít ke zvýšení svého vlivu, bohatství, nebo zničit celé lidské životy, jak se mi to zrovna hodí.

Tyto radostné chvilky přerušil až poslíček, nesoucí vskutku velikou novinu. Se získáváním informací i napínavou četbou byl najednou konec. Hovor všech dam se - pochopitelně - přesunul k císaři a k tomu, jak jej a jeho průvod nejvíce okouzlí a k představám všech těch radovánek, které budou následovat. V klidu jsem dočetla několik posledních vět, vložila do knihy hedvábnou stužku, abych věděla, kde jsem skončila, zavřela ji a odložila na malý stolek, postavený vedle mne. Při pohledu na zavřenou knihu mi najednou bleskla dávná vzpomínka na dávné dny, kdy jsem ještě neuměla odlišit ani psané A od N. Na tváři se mi objevil malý úsměv. Bylo až neuvěřitelné, co se se mnou za těch pár let všechno stalo. Co jsem získala a kam jsem se dostala.

Poslíčkovi jsem předala několik mincí jako pozornost a poděkování za jeho služby. Na rozdíl od ostatních okolo jsem nemusela nikam nijak zvlášť spěchat. O pozornost císařského doprovodu jsem nijak zvlášť netoužila. Dopřála jsem si tedy raději ještě několik chvil klidu a rozhlédla se po pokoji okolo sebe. Byl to dobrý nápad, otevřít zde svou další pobočku. Rostla mnohem rychleji, než většina mých obchodních domů v ostatních koutech říše a přinesla mi už veliké bohatství. A příjezd císaře tento tok peněz i cenných informací ještě znásobí. Vždyť se jen stačilo podívat na všechen ten humbuk okolo...

Po několika těch krásných zadumaných chvílích jsem se ale přeci jenom zvedla a pomalu zamířila k centru dění. Musela jsem přiznat, že i já jsem byla strašně zvědavá, co nám císař přinese. Sešla jsem po schodech dolů a plná elánu vyrazila do ulic Damverre. Některé bohaté dámy používaly na přesuny tohoto typu koně, kočáry nebo i nosítka, často pompézní a bohatě zdobená. Já si však nemusela nic dokazovat a nejraději jsem všude, kde to bylo jen trochu možné, chodila sama a pěšky. Bylo to levnější, nenáročné, praktické a v mých očích i mnohem důstojnější, než vydávat své bohatství na odiv. A navíc, atmosféra přeplněných městských uliček mi jakýmsi zvláštním způsobem dělala dobře. Asi kvůli vzpomínkám z mládí.

K branám jsem dorazila až jako jedna z posledních, kdy už bylo zhola nemožné dostat se do prvních řad a vidět vše, jak se říká, z první ruky. Nějak moc mi to ale nevadilo. Věděla jsem, že se stejně všechno podstatné dozvím, jen o trochu později. Přesto, nevidět vůbec nic bylo tak trochu ubíjející, dráždící mou zvědavost. Rychle jsem si však všimla malé přístupné terasy jednoho z blízkých domků, která ještě nebyla zcela obsazená. Brzo jsem tak měla celý průvod jako na dlani.

 
Arriane z Meinland - 25. března 2023 22:06
runway20230325t153326627zinfiniteimagemartellwoman3201.jpg



Zvony Damverre



Arriane (a snad její příbuzní)
Chrámové náměstí, Palác u Zlatého Psa, dámské komnaty a trhy
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


"Hmmm, není tahle už druhá?" nakláněla jsem se přes rameno Cristiny, které jsem do vlasů vplétala zdobené pentle. Snídaně postupně mizela z nízkých stolků a místo ní se začaly objevovat psané listy. Některé byly jen prostým vzkazem ze slušnosti, jiné, jako zrovna ten, co držela Cristina, byly úhledně psanou pozvánkou.

"Nemyslím si, že jsou..." Cristina zavrtěla hlavou a její sluncem nepolíbené ruce se začaly prohrabávat lístky, které už přečetla, "stejné," stačila jen chvilka, aby si s povzdechnutím uvědomila, že držela v rukou dva takřka podobné listy, jen s jinými jmény. Ač ke mně stále seděla zády, byla jsem si jistá, že jí rudnou tváře, jako by snad ona sama byla mladým pánem Tornbury, jež měl shodou náhod tak podobné písmo jako druhý mladý pán z Eryasu. Trapné ticho narušil až Aristin smích.

"Netvař se tak," špitla jsem Cristině do ucha a natáhla se po obou vzkazích, "možná bychom je mohly seznámit, ne?" svalila jsem se na záda a pečlivě jsem si znovu prohlédla oba listy, "rozumněli by si dobře," podotkla jsem se smíchem. Brzy jej však přerušil první ze zvonů, ke kterém se postupně přidávaly další. Ač jsme se ještě před chvílí s lehkostí smály, cítila jsem, že by teď ani ten nejlepší z kejklířů nesvedl rozesmál můj doprovod. Ani Cristina nebyla tak naivní, aby nevěděla, koho ty zvony vítají a co to znamená. Pro mě i pro ně.

Zdálo se, že obě dámy čekaly, co udělám. Nakonec to ale byla Arista, která zareagovala jako první.
"Nedá se to poslouchat," promluvila, když zabouchla poslední otevřenou okenici. Trvalo však jen chvíli, než se ozvaly i zvony ze samotného Carroského hradu a v tu chvíli bylo jedno, zda jsou všechna okna dokořán či nikoliv.
"Nemusíme tam jít," podotkla Arista a Cristina s ní souhlasila svým typickým pokýváním hlavou. Nikam nejít ale nepřipadalo v úvahu. Nevážila jsem cestu až sem, a všechny ty hádky s otcem, abych zůstala sedět v paláci.

Zavrtěla jsem hlavou.
"Musíme, jen ne na hrad," odhodila jsem lístky, které jsem až doteď držela, na hromádku k ostatním, "kde Gia vězí?"



Obrázek



"Pořád si nemyslím, že je to dobrý nápad," opakovala se Arista, v očích ji přitom zářily jiskřičky nadšení a ač by mě měla na naší cestě brzdit, její ruka mě tlačila do zad a popoháněla mě dál. Během chvíle jsem za ní vlála jako hadrová panenka, kterou strhla ke každé zajímavé věci  a do každé rušné uličky. Nakonec jsem to byla já, kdo jí musel brzdit.

"Hedváný trh, já vím, já vím," uklidňovala mě a táhla mě dál. Ulice se postupně měnily a stejně tak i měšťané, jež jsme míjely. Dle jejich vzhledu jsme bezpochyby mířily tím správným směrem.
"Gia si nebyla jistá, který přesně je to dům, ale jak znám tvého strýce..." Arista mě vedla dál, než jsme konečně zastavily před jedním z domů, kde se slavily tak trochu jiné věci, než příjezd císaře. Zmizela jsem v barevných stínech a kouři z vonných tyčinek a kadidel. Rázným krokem jsem procházela zákoutí hedvábného domu až nakonec...

"Strýče," pronesla jsem naoko káravým hlasem, když jsem nakonec stanula na prahu pokoje, jež si nejspíš pronajali.

 
Pán Osudů - 25. března 2023 21:32
vypr36253.jpg

Zvony Damverre



Albino
Damverre, Malé náměstí, Dům u Proroka, Komnaty panstva
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Albino stál na balkoně a sledoval živý ruch dole. Tam byly obchodní prostory a sklady. Babička využila dům, který sloužil jednomu z jejich faktorů. Byl to víc obchod než pohodlný plác, jaký měli Peruzziové ve starobylé Ardii. Tady ale bylo cítit život, ne jen pomalé umírání. Dole sloužící vykládali vozy naložené hedvábím, kořením, jemným mýdlem, vínem, olivovým olejem, voskem a látkami To vše byly věci připravené právě k prodeji. Věci, které měly uspokojit potřeby města plného nenechavých šlechticů a hamižných měšťanů. Albino sledoval, jak jeho babička sedí na pohodlném křesle v atriu a přijímá své klienty. Byli tam lidé, kteří si přišli půjčit. Jiní co potřebovali ochranu nebo pomoc ještě jiní, kteří nemohli zaplatit a snažili se dohodnout. Albino většinu z nich znal a sám by v jistém slova smyslu součástí legendy. Kdo z obyčejných neplatil, přišel o všechno, často i o život. Městem duněly zvony a Albino se jen těšil že se jeho zprávy potvrdily. Do města přijížděl Císař a s ním i početný doprovod. Nic není taak dobré pro obchod jako císařský dvůr.

Obrázek

 
Pán Osudů - 25. března 2023 09:17
vypr36253.jpg

Zvony Damverre



Arriane
Chrámové náměstí, Palác u Zlatého Psa, dámské komnaty
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne


Všude po paláci se s rychlostí a obratností kočky pohybovalo služebnictvo se znaky Meinladských vévodů. Arriane ve společnosti svých svých dam snídala a velkými okny sledovala dění na ulici. Damen a jeho žena zmizeli jen co společnost dorazila do Damverre a Arriane ponechali tak trochu jejímu osudu. Ne že by to mladé lady vadilo. Dostala palác, služebnictvo a celé město, které teď sledovala za oknem na hraní. Již nyní se na malém stolku hromadily pozvánky a nabídky. Bylo jen na ní jak s nimi naloží a které z pozvání využije. Z náměstí se ozvaly zvony. Nejprve jeden, pak druhý a ž nakonec duněly všechny včetně těch největších. Přijížděli její nepřátelé a bylo jen na ní jak tuto hru rozehraje

Obrázek

 
Diterich z Durnugau - 24. března 2023 22:34
axir52680.jpg

Obr a Žába



Diterich, Allexis, Margarette, Riccardo, okrajově Valran
Před Branami Damverre
12.9. 1325 od založení Říše, Dopoledne



"Najväčší a najkrásnejší!" opravím ju so smiechom.
V duchu sa ale nesmejem - spíše ľutujem, že som sa do tejto šlamastyky zaplietol. Skvelé Diterich, skvelé - posledné čo ti chýbalo je stará mršina čo na teba hádže očkom.
"Inu pravda - kto sme aby sme súdili." kapitulujem jej chladnokrvnosti s ktorou by zjavne nechala vlastného skripleného vnuka prostituovať pre dobro rodu, miesto toho aby urazene bránila jeho česť. Chudák, hneď ho v duchu ľutujem - najmä po jeho vlastných, porazeneckých slovách.
"A netvárte sa, že vás zaujímam ja a moje zážitky! Somrujete informácie na cisára, ako každý. Mňa len tak niekto nenachytá." odpoviem jej, potešený tým ako som ju prechytračil. Ľudia si radi myslia, že pretože som veľký a mnohokrát ma niekto bacnul drevcom do hlavy tak musím byť hlupák. Ale opak je niekedy pravdou. A niekedy nie.
"Allexis, drahá! Tu prítomná babč-" včas sa zarazím "-stará dáma vyzvedá o tvojom bratovi." viac ju ale neotravujem - vypadá to totiž, že o pozornosť najkrásnejšej z cisárskych dcér usiluje mladík ktorého som nevedomky urazil. A to im nebudem rušiť.

"Inu, moja lady, nech je po vašom. Nejeden hlupák - či horšie, úplný idiot! - nášho nového cisára podceňuje, vzhľadom na jeho vek. To je ale chyba. Hlavne tu na juhu ste zvyknutý na priame, jeden by povedal až tupé gestá prejavov moci - tu niekoho otráviť, tu niekoho pobodať." znechutene pokrútim hlavou nad takým barbarstvom.
"Varlan je ale chytrejší. Viete, že sa stretol s dedičom Západu? Otravné chlapča, ak mi dovolíte úprimnosť a sľúbite diskrétnosť. Niekto obyčajný by toho protivu nechal zabiť a jeho hlavu vystaviť. Ale Varlan?" odmlčím sa, aby som dodal svojim slovám na dôraze.
"Nechal mu zabiť, upiecť a servírovať psa. A potom mu hľadel rovno do očí, keď sa ten nafintený šupák ládoval svojím milovaným čoklom. Hon, hon hon, chrochtal šťastím nad pečienkou. Ale bol to náš mladý panovník, kto sa honhonhon ako posledný." dokončím historku, s výrazom ktorý nedovoľuje ani náznak pochybností, že to myslím smrteľne vážne.

"A potom je tu panstvo Rell. Och, Rell..." znovu pokrútim hlavou, tentokrát ale spôsobo ako by som spomínal na nekonečné masakre, osud strašnejší než čokoľvek iné.
"Nejaká členka toho rodu cisára urazila. Drobnosť, niečo čo skoro nestojí za reč. A tak sme vyrazili - Varlan, tretí toho mena, cisár Axirský v čele zástupu. Bol som tam, viete. Bol som s ním, keď sme dorazili do Rell a strestali toho blázna čo nezvládol vychovať vlastnú dcéru. Mesiac sme tam hodovali - deň za dňom večierky a lovy, párty a bály. Už prvý týždeň došli zásoby sýpkám. Potom vymizla všetka zver z ich lesov. A nakoniec...ostal len hlad. Ale my sme neustúpili - ak nebola zverina...tak sa servírovalo všetko ostatné. Lovecké sokoly. Sova, ktorú tam z nejakého dôvodu mali. Kočky a psy. Až keď zúfalý pán Rell nedokázal vyškrabať zo skladísk nič ďalšieho a v poslednom, márnom pokuse kapitulácie a hanby nám ponúkal nemluvňatá či vlastnú ruku, sme konečne odišli." kruto sa zasmejem, spomínajúc na tie krásne chvíle.
"Rell už nikdy nebude ako predtým. Studne vypité. Lesy vybité do poslednej veveričky. Ostali len prázdne oči a prázdne tváre ľudí čo prišli o všetko. Nepodceňujte mladého pána - inak to môže byť i vaším osudom."
Dokončím a nechám babču premýšľať čo z mojich slov je aspoň trochu pravda. A nakoľko si z nej proste len tropím žarty.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.082818031311035 sekund

na začátek stránky