Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Začátek

"Mami? A opravdu tě musí sníst?"
Zeptala se ještě malá Ria svojí maminky.
"Ano zlatíčko, bohužel jsem byla vybrána, ale neplač prosím, musí to tak být. To je náš osud, nasýtiť naše pány, protože jsou vyšší rasa."
Odpovědela jí její maminka, ale malé Rii něco jako povinnost otroků nic neříkalo.
"Né maminko! Né prosím, ja nechci abys byla snědena!"
Ria se pustila do srdcervoucího pláče, který trval několik desítek minut. Až když se konečně utíšila, tak se potichu zeptala maminky.
"A mě taky budou muset sníst?"
Její máma se na ní smutně podívala a řekla.
"Doufám, že ano miláčku. To je tá lepší varianta."


Od smrti Riiny maminky uběhlo už třináct let a život v otrokářskem kempu se za ten čas nijak nezměnil. Přes dva tisíce Brumerů žijí v rozsáhlem střeženém kempu a slouží jako primární potrava pro Newery. Takhle to funguje už přes pět set let, po té co Newerové vyhráli válku. Zvířata se ze světa úplně vytratila a tak je pojídání lidí (Brumerové nejsou bráni jako lidé, ale jako pod-rasa) jedinou možností.

Život v kempu není snadný, i když si tam všichni vzájemně pomáhají jak se dá. Jídla je málo a i to málo co dostávají, má minimální nutriční hodnotu. Oblečení a mýdla je taky hrozně málo, ale to všechno by se dalo vydržet. To hlavní co Ria nesnáší je fakt, že všichni v kempu jsou absolutně smířeni s tím, že jsou jenom potrava. Někteří to dokonce berou jako čest, když si jej vyberou na dnešní menu.

Newerové ale mají nějakou dávku lidskosti a je pravidlem, že deti do sedmnáct let jsou chráněny. A když dosáhnou požadovaného věku, podstoupí losování, které jim určí jejich osud.
Ria měla tento rok sedmnáct a za několik dní má být další velké losování. Ria už dobře ví, co jí téhdy maminka řekla a skončit jako jídlo, je opravdu tá lepší možnost.

Ria rozhodně není smířená s tím, že je jenom otrok co čeká na svůj mizerný osud. Musí utéct! Přidá se k ní někdo nebo je na to jenom sama?

Pracuje se