Druhé kolo proti Kruvalu

Rozhlížím se po Gis, která mě překvapí zezadu a skočí na mě. Podaří se mi ji však zachytit včas a neztratit rovnováhu a tak se jen taktak nesložíme k zemi. Vyslechnu si její výzvu, zatímco mi stále visí na zádech.
"Odvážné na pouhou lékouzelnici." Vrátím ji provokaci o poznání tišeji, ale pro ni přesto jasně zřetelně, opětujíc úsměv. Pak ji ze sebe setřesu a odkráčím do požadované vzdálenosti, zvednu hůlku vzhůru k obličeji na pozdrav, než sepostavím do bojového postoje. Hlavou mi probíhá spousta možností, jak tuto výzvu vyhrát. Pak se pousměju nad vybranou možností a švihnu hůlkou vpřed v pokusu oslepit ji intenzivním zábleskem světla. Snad se tím nenechají rozptýlit ostatní páry. to by mě "vážně mrzelo". Hehe...
"LUMOS SOLEM!" což se však setká s protiakcí...

...ovšemže... ty jedna malá...

Pokusím se uhnout stranou, když vidím, že její hůlka je už připravena k útoku a sešlu druhé kouzlo. "Incarcerous!"

5, 6, 29 %

Kruval vs. Bradavice

Co může být horšího, než být sažen lechtací kletbou? Povězte, kdo miluje lechtání? Ale vážně? Na pohled strašná zábava, ale břišáky zažívají peklo, a hrozí, že už se nikdy nenarovnáte. A to nemluvím o tom, že vám pomalu, ale jistě dochází dech.

Naštěstí někdo kletbu zruší a tak se nemusím udusit vlastním smíchem a slinami. Vydrápu se na nohy a poplácám se po namoženém břiše. Krásnohulský šampion má holt přesnou mušku. Kývnu na něj s uznáním a klidím se pryč. Ještě jeden souboj určitě zvládnu.

Zahlédnu Willa, který ještě nebyl zadán, rozeběhnu se a v podstatě mu skočím na záda. Buď mě chytí nebo se valíme na podlahu. Tak i tak tenhle moment překvapení je moje vítězství. “Blakeuuuuu!“ ještě u toho bojovně zakvílím a pak se začnu smát. „Vyzývám vás na souboj, vy slizský Hade!“ zadeklamuju skoro až hromově předvádějíc našeho ředitele a pomůžu mu na nohy. Potom odkráčím příslušný počet kroků a způsobně jej pozdravím.

Potom si rychle zakryju oči paží, švihnu hůlkou a zvolám: „Cantis!“

5, 6, 62%

Soubojnický klub - pokračování

Jen velmi letmo jsem sledovala jak to jde ostatním, musela jsem se soustředit na svou soupeřku. Maud zareagovala rychleji a.. Tedy, tohle jsem nečekala. Z nějakého důvodu se jí kouzlo sice povedlo, ale nepoužila ho na mně, nýbrž sama začala kýchat. Hmm.. Dívám se jak kýchá všude možně a při tom na ni útočí moji ptáčci. Je mi jí trošku líto, ale zároveň mám co dělat abych se nezačala smát.

Až teď si všimnu jak jsou na tom ostatní. Zdá se, že všichni šampioni vyhráli. Tedy.. nejsem si jista co Felix a Gisli, protože tam mi to přijde docela nerozhodně. Slečna Rozverná sedí na jednom z polštářků, takže je jasné že ji Heidrún porazila a zřejmě bez větších obtíží.

Já zatím zruším své kouzlo a namířím hůlku na Maud. "Finite". Poklovaná, poškrábaná, ještě aby se tu ta chudinka ukýchala. "Jsí f pošátku?" Zeptám se mile. Věřím že tu jsou kouzelníci kteří ji v případě nouze pomohou.


Rozhlédnu se kolem. Tohle bylo zajímavé. Kouzla mi vyšla moc hezky, ale.. tak nějak bych své schopnosti chtěla otestovat na někom zkušenějším. Dojdu tedy k Ginny. "Bonjour! Mochu tě fyzfat na duél?" Zeptám se mile. Pokud bude souhlasit, tak zaujmeme pozice a jestli že nebude třeba Harryho povelu, můžeme začít!

"Petrificus Totalus!" Řeknu zaklínadlo a doufám že ji zasáhnu dříve než ona mně. Kdyby bylo třeba, mám na mysli i obranu "Protego".


5 - 6 - 25%

Soubojový klub II.

Jen máloco dokáže znepříjemnit boj víc, než protivník, který může být v kterýkoliv okamžik na kterémkoliv místě. Já na to přišel tou tvrdou cestou. Pochvalu od Pottera slyším, a krátce na něj kouknu a jen mírná změna výrazu v obličeji a neznatelné pokývání hlavou ukáže, že jsem ten komentář přijal.
Potom skloním hůlku, přijdu k soupeři a natáhnu k němu ruku nabízejíc mu pomoc se vstáváním. "Jsi v pohodě?" Zeptám se klidně s mírným úsměvem, který doufám nebude vypadat nijak povýšeně. "Dobrý práce."

Potom si protřepu paže a nohy, abych se znovu rozhýbal a setřásl ze sebe část toho napětí a adrenalinu.
Rozhlédnu se po sále, jak se to začíná množit dalšími duelanty a míchat do druhého kola na kratší vzdálenost a hledat s kým dalším. Napadne mě Gisli, se kterou jsme donedávna cvičili společně. Nebo skončíme s někým jiným? Snažím se ji najít v davu, ale jak se to všude okolo míhá, není to vůbec jednoduché.

"...až dám povel."

"Chceš domácí masivní, nebo spíš lesní, nízkotučnou variantu? A blonďaté a jako tak kratší, nebo delší štětiny, Enid?" ptala se Mildred kamarádky zdvořile.
"PULÍREXO!!!" zaječela Enid Blínová.

"Ještě jsem-"

"Pllfff, meff... fuj. JAkF CHFEFF!"

"TEĎ!" křikl Potter raději ihned.

Práskání kouzel a výkřiky zaklínadel zaplnily síň.

"JÍÍÍÍÍ-Í!" zanotovala slečna Rozverná a zasáhla Heidrún zlatým paprskem přímo do paže s hůlkou. Heidrún ale neměla obří krev pro nic za nic. Zásahu si ani nevšimla.

William se kruvalskému studentovi zdvořile představil. Jen zazněl povel, přemístil se mu za záda a namířil hůlkou mezi jeho široké lopatky.

Nicole byla přibližně v polovině svého neverbálního kouzla, když Maud Měsíčková hystericky zařvala: "STELEUS!"

Felixovi strach dodal tolik energie, že zaskočil i zkušenou duelantku Gisli, které vyslal na břicho lechtací kletbu tak rychle, že nestihla krýt. Její kouzlo už ovšem také svištělo vzduchem.

Harry Potter pozoroval kreativní spoušť, co duelanti rozpoutali a navzdory svým myšlenkám se neubránil úsměvu.

Ethelin výkřik v něm před chvílí napáchal málem více škody, než si byl ochoten připustit.

I ten nejnesnesitelnější tvor, kterého znáte, je většinou něčí tatínek. Ne, že by Harry považoval Theodora Svatouška za nejnesnesitelnějšího tvora, kterého znal. Jen se tak zvolna a po anglicku vzpamatovával z okamžiku rozrušení; ve skutečnosti mu vadilo ubližování jakýmkoliv tatínkům, které měl někdo tu možnost osobně znát.

Vážně to nikdy neskončí. Pořád tu budou i další a další svatouškové se svými tituly, aureolou skvělosti a nenaplněných geniálních plánů, které měly Tomovi strašně zatopit, jen kdyby měli jejich osnovači o trochu více času...

Vlastně se na Toma chtěl vrhnout celý kouzelnický svět. Úplně zbytečně jsme s těmi viteály spěchali.

V té tlupě teoretizujících lovců černokněžníků se Harry pohyboval rok a lezl jim na nervy minimálně tolik, jako oni jemu.

Muži neschopni přijmout fakt, že v otázkách života a smrti je obvykle podstatnější, jestli jste zrovna po vydatném obědě, než kolik jste dosáhli NKÚ.

Jestli jste si uvázali na krk hedvábnou šálu; tak dobře, že se do ní zamotáte, než stihnete vystřelit první kletbu. Nebo jestli se zadýcháte při výběhnutí do prvního patra a úderu kouzla na dalším odpočívadle.

Nečekali jste že budete ufunění, protože obvykle neběháte a jen se přemisťujete a tak zrovna prostě nemáte formu. To se stane. Jednou.

Aby těm chlapům z ústředí a všech kanclů ministerstva vadil ještě víc, tak dnes, stejně jako každé ráno, naprázdno pětsetkrát tasil. Obědval dnes taky velice skrovně. A v lemu kabátu měl, jako už celý rok, všité olůvko, které zajišťovalo, že zůstane zatížen viset a nikdy jeho ruce nezkříží cestu při šáhnutí do kapsy.

A pak tu byl samozřejmě Tom. Můj starý sparringpartner. Jeho kletbám jsem totiž vzdoroval jen tak, Theodore.

Běžný teenager přece přemůže pět takových černokněžníků levou rukou.

Ano. Cruciatus byla brnkačka. A co teprve Imperius. Tu jsem Tomovi lámal jenom obvyklým pubescentním vzdorem. Kdo to u čtrnáctiletýho fracka někdy doma nezažil, no řekni. S tím snad zkušenosti máš, žejo Theo?

Jak se teď díval na bojující dvojice, skrytý hněv jej pomalu opouštěl.

Viděl jak Heidrún Grimdottir vyráží slečně Rozverné z rukou hůlku a učitelka zpěvu si jde zklamaně sednout na polštářek určený pro zraněné.

Měl jsem si připravit čokoládu.

Jak Mildred Virválová, chrlící pestrobarevné mýdlové bubliny, metá kletby po utíkajícím, naříkavě kvičícím praseti.

Tady trocha pohybu neuškodí.

Koutkem oka zahlédl Gisli Gundersen, svíjící se na zemi v nekontrolovaném veselí a přesto zasahující Felixe kletbou do kolene. To začínalo krásnohůlskému šampionovi povážlivě tuhnout a praskat.

Ono to nakonec bude i docela drahé, ale dokud ministrstvo platí Munga, tak...

Když ale uzřel jak na zarudlou a uslzenou Maud Měsíčkovou útočí oblak vytvořených ptáčků Nicole Dubois, zatímco se Maud snaží zbavit záchvatů kýchání, které si sama způsobila, neubránil se Potter krátkému zasmání.

William mezitím svého nového známého se soustředěným výrazem kmotrovsky odstřelil.

"To bylo skvělé, Wille." utrousil Potter pochvalně. "Dobrá, jde nám to dobře, zkraťte rozestupy: zápasících se sem vejde mnohem víc. Pojďte další. Kdo chce zápasit znovu, tady zůstane."

Soubojnický klub

Willovo doplnění průběhu trestu v bazénu už tolik vzrušující nebylo. Pohladím ho po vlasech a můj úsměv dost značí, jak s ním soucítím. Jenom doufám, že se po té události pořádně vydrbal.

Začátek soubojnického klubu je dost dramatický. Jako tak nějak všechno na téhle škole. Nevybavuju si, že by na Kruvalu bylo každou chvíli nějaké haló. Tam je sice taky dost nafouklých egomaniaků, ale nejsou tolik teatrální.

Pan Svatoušek dostane ochutnat Pottrovo legendární expelliarmus. Legendy, že se bystrozor v Bradavicích za celou dobu studia nenaučil jiné zaklínadlo než právě tohle, se dostali i do našich končin. Ohromující a úchvatné!

Natěšeně se postavím oproti Felixovi. Na oko působí jako blázen a třasořitka. Ve skutečnosti je to určitě nebezpečný psychopat! Beru v potaz. Usměju se a vysmeknu pozdrav. Tasím hůlku a v ten samý moment uhýbám na levou stranu.

"Glacius!" mířím na Felixovu ruku, kterou drží hůlku, s úmyslem minimálně ji zmrazit.

4, 3, 17%

To jsou nápady...

Upřímně, trvalo mi hodně dlouho se vzpamatovat vůbec z prvního úkolu. Občas se ještě teď budím hrůzou z pocitu, ze jsem zase Bradavickým paragonem odvahy a nebojácnosti a chce se po mně, ať bojuji proti Metle a nějakým trpaslíkům s Nicole se lvíma kulkama po boku...
Jako by to samotné k traumatu nestačilo, ještě famfrpálový zápas navrch na to!
Naštěstí se účasti přímo ve hře dá vyhnout, účasti v hledišti už ovšem tolik ne, jak se nechala Madame slyšet, nepodpořit svou přítomností Nicole by dělalo naší škole špatné jméno.
Jak moc jí pomohlo, že jsem stejně civěl celou dobu do Atlasu Celestiálních Anomálií?
Nejspíš vůbec, vzhledem k tomu, že Zlatonku chytil Grin-Erdwall.
Já za to nemůžu, na mě prstem neukazujte.

No, popojedeme... drby mě nezajímají a půtky ostatních šampionů či nešampionů taky ne. Horší je originální lektvar... ne že bych na tom byl tak špatně, jako Antoine, ale vaření kouzelných polévek mě nikdy tolik nebralo.
Nedokázal bych se ovšem nesnažit, za což si zpětně blahořečím, hlavně když vidím, kdo vše u posuzování asistuje. Moje verze Kostirostu, zaměřená na dorůstání chybějící nebo silně poškozené kůže, tiše bublá na mírném plameni, z kotlíku se vinou hráškově zelené spirálky páry...
Tichou samomluvou si kontroluji poznámky, drobná hrbolatá písmenka na zmačkaném kusu pergamenu mi před očima přímo poskakují, když se snažím vzpomenout si, jestli jsem tam opravdu dal všechno tak, jak mělo, v množství i pořadí odpovídajícím.
Nicole se předvádí, jak jinak.
"S šupinama tě stejně nebudou mít raději, naprosto zbytečný lektvar, naprostý nesmysl," prohodím si pod nosem a projedu prsty párou ještě víc kudrnatou ofinu. Sakra... dal jsem tam ten lichorašnec, nebo ne??
Vzápětí je to úplně putna. Gisli otrávila Dusného, všechno je v loji.
Jsem v šoku, naprostém a hlubokém šoku. Tak důležitý, moudrý člověk, vážený a úctyhodný, a metá... takové výrazy! na podobně úctyhodného pana Svatouška...
Skandál.
Skandál!!
Obleje mě pot. Co když se z toho nedostane??
U čích proslovů si pak budu zapisovat poznámky??
To ne...

A bude hůř.

Otrava i nějaké nezajímavé hlouposti kolem dvou bradavických blonďáků vedou k zostření ochrany hradu, a zákazu duelů, vyjma soubojnického klubu. Opatření vnímám jako naprosto rozumná. Tyhle potyčky na vlastní pěst vedou leda na ošetřovnu. A vzhledem k tomu, že ošetřovnu zrovna okupuje Malcolm, vnímám ji jako místo, kde ideálně nebýt.
A vůbec, z principu jsem vůbec proti bojování. Já, šampion za Krásnohůlky, z vůle naší ředitelky a nějakého sabotovaného koflíku.
Přijdu jako jeden z posledních, a snažím se vypadat, jako že tu nejsem. A opravdu bych tady ani nebyl, kdyby mě při ztrácení se 'po anglicku' d krásnohůlského kočáru nenachytala Madame Maxime a netrvala na tom, že mě doprovodí...
Toho Merlindá nebylo, aby krásnohůlský šampion meškal takovou příležitost se ukázat...
Se zatnutými zuby trochu mírním třes, a čím víc se předmluva Pottera a Svatouška blíží k samotné věci, tím víc mám pocit, že večeře evakuuje můj žaludek ještě dřív, než někdo mrskne první kletbu...
Nakonec se ale neválím po podlaze jako první - to privilegium schytá pan Svatoušek sám.
"Rozdrcené zápěstí... a loket...?! Já... vzpomněl jsem si, že musím urychleně..." prohodím, ale kdosi mě tvrdým sevřením ramenou nasměruje k ostatním, místo ke spásné cestě úniku.

Potter mě přiřazuje ke Gisli... naznačím pozdrav, ve tvářích zdravou lesní barvu.
Ale když zazní pokyn, nezaváhám.
"Rictusempra!!"

Rychlost 6, útok/obrana 6, síla 65%

SOUBOJNICKÝ KLUB

Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem byla schopna se uklidnit a utřídit si myšlenky. Stále jsem rozpolcena zda myšlenku Kamene zcela opustit, byl by to úspěch i když by se mi jej podařilo vytvořit a sama bych ho nepoužívala. Ale.. jsou tu i jiné věci které je třeba zvládnout. Takže, uklidím svou figurku a začnu si číst. O kletbách a kouzelných formulích. Hodně z toho již znám, ale nebude na škodu si to na večer zopakovat.

Kolem sedmé hodiny již s několika studenty od nás, stojím ve Velké síni. Na sobě mám naší klasickou iniformu, klobouček a teď navíc i rukavičky, stejné barvy. Stojím mezi svými, ale i tak je to dost blízko od holek z Akademie. Takže, i když se snažím soustředit na to co říká pan Svatoušek, sem tam se ke mně dostane i něco od holek.

Přijde mi že se Maud docela rozpovídala. A Mili má pravdu, měla by si dávat pozor na pusu. Protože některé věci o kterých mluví, jsou.. nebezpečné. Ale.. nemohu popřít že by mně docela zajímalo, co na tom je.. Když by se to Harrymu nepovedlo a zemřel by, dokázal by to udělat Svatoušek? Jistě, je to schopný kouzelník, ale až tak?


Z přemýšlení mně vytrhne moment kdy dochází na souboj pana Pottera a pana Svatouška.. Napjatě oba muže sleduji a když dojde na vyslovení kouzla.. Napřed jsem myslela že se to Harrymu nepovedlo a pan Svatoušek to skutečně zablokoval. Ale, když se pak ukáže co se doopravdy stalo, překvapeně vzdychnu. Jak tohle.. Jak se to Potterovi povedlo? A ještě to seslat s takoviu silou!

Krátce se podívám nahoru, směrem k profesorce Metlové. Tohle bylo neuvěřitelné. Dokázala by se Potterovi ubránit ona? Teď už není pochyb o tom že Harry ví o čem mluví, má spoustu zkušeností. Ale Constance je také schopná a chytrá. Hmm.. Potter se po zranění pana Svatouška ujme vedení a utvoří dvojice těm kteří chtěli bojovat.

Docela mně zaujme výběr pro Heidrún. Jde proti učitelce! Nevím jak moc je slečna Rozverná schopná, ale na výsledek jsem moc zvědavá.. Já sama mám jít proti Maud. To bude také zajímavé.. Dokud můžu, dojdu blíže k Mildred. "Chodně štěstí!". Povzbudivě se na ni usměji a přejdu k vlastní soupeřce.

Maud Měsíčková. Jak na ni? Z toho co vím, mohla by být Maud zbrklá a třeba se mně pokusí vyřídit něčím silným, na jednu ránu. Takže.. třeba by se mi jí mohlo podařit něčím překvapit. Hmm.. jak to říkal Potter? Používat jednoduchá kouzla, která už zvládáme dlouho.. Co mi jde? Když vynechám lektvary..

Zdvořile se Maud ukloním, zaujmu postoj a čekám, až dá Potter povel k začátku. Pak se do toho pustím.. Prvně, aniž bych to vyřkla, použiji kouzlo Avis, abych mezi mnou a Maud vytvořila velké množství modře se lesknoucích ptáčků. Ti mají dvě funkce. Jednak, jako ochrana, doufám že to Maud zmate, překvapí, nebo jí to aspoň ztíží míření, kdyby chtěla použít něco na mně. A pak.. "OPPUGNO!"


2 - 2 - 3

Soubojový klub

Stojím vedle Gisli a poslouchám ústní přestřelku mezi Svatouškem a Potterem. Jestli se někdy v budoucnu stane, že budu taky znít takto nabubřeně, tak... Titulů má, že je jeho jméno třikrát tak delší, ale ego, že skoro otřásá hradem.
A blíží se úvodní ukázka. Je to skoro jako tenkrát. Jeden odměřený, druhý arogantní... Mám pocit dejavu a to ještě nemám tušení, jak to vlastně dopadne.
Navzdory smíšenému názoru na Pottera, není zas tak težké přiklonit se na jeho stranu. Zvláště, když je druhá možnost Svatoušek. Sleduju každý Potterův pohyb, naštěstí díky mé výšce, mám relativně volný výhled. Mezi duelanty to skoro viditelně jiskří. To, co však následuje, mi vyrazí dech. Tohle je ten přeceňovaný nebelvírský Brumbálův oblíbenec? Jakože Malfoy byl prolhaná třasořitka, a když o Potterovi mluvil, člověk musel velice výrazně filtrovat, co se od něj vlastně dovídal, ale stejně... Jako ano, ať už se to stalo jakkoliv, porazil Voldemorta, ale tohle... Najednou, dává to přece smysl, zabil největšího černokněžníka této generace a těžko to mohla být jen nějaká náhoda...
Koukám upřeně na oba účastníky, Svatouška, jak studem a ponížením kope kolem sebe i Pottera, který se rychle ujal vedení klubu.

---

Jsme rozřazení do dvojic a já vyfasuju nějakého neznámého Kruvaláka. Gis jde proti Felixovi. Ten je pro mě stále velká neznámá. Prezentuje se jako absolutně nevýrazná postava a dokonce i jako strašpytel, ale na turnaji si vedou s Nicol dobře, *...bodne mě na hrudníku...*, A pohár by přece neschopného nevybral... i když, opět se to neobešlo bez skandálu, takže kdo ví? Sleduju je, zatímco mířím k mému protivníkovi, ale nakonec se začnu věnovat vlastnímu souboji.
Příjdu k němu a natáhnu ruku. "Ještě než začneme, my se asi ještě neznáme. Já jsem Will. Hodně štěstí." Představím se, počkám na jeho jméno a potřesu si s ním rukou. Tak nějak mi teď mé dřívější pochyby o tom, jaké to bude, nepříjdou relevatní. Úvodní akce mě nabudila adrenalinem a probrala ve mě zájem.

Pak se otočím na patě a odkráčím na pozici. Po vzoru Pottera se Svatouškem jej pozdravím a po krátké pauze střelím rukou po své hůlce a okamžitě, co ji třímám, začnu sesílat kouzlo. Na to, co chci udělat ji nepotřebuji namířenou na protivníka, jen ji musím držet a tak ještě než míří na Kruvaláka, se přemístím o několik metrů vpřed, abych se dostal za něj, a do zad mu střelil omračující kouzlo bez inkantace, abych jej nevaroval přiliš brzy. Nejspíš za to zaplatím částečným oslabením zaklínadla, ale snad to bude stačit.

Hody v pořadí: 6, 3, 15%

Souboj

Jeden ani nemusí sedět u jednoho stolu s Mildred, aby měl popis Williamova a Malcolmova školního trestu skoro z první ruky. Stačí poslouchat.
Chudák Malcolm... možná by ocenil návštěvu na ošetřovně. Přinést mu třeba čokoládové žabky... nebo, to možná není dobrý nápad.
Něco, co není ve tvaru obojživelníka, radši spíš.

Hlasitý hovor ztiší (no, zmírní) až slečna Metlová, která uvede ke slovu Svatouška. Vyměním si s ostatními Kruvalskými trochu zmatený pohled.
Co?
Zákaz přemisťování. Zákaz cvičných duelů... už už stahuji obočí a nadechuji se minimálně k tichému protestu, dodatek o soubojovém klubu mě ovšem téměř uzemní.
"Takže místo aby si šampioni mohli trrénovat podle sebe, budou muset čekat na skupinová setkání klubu, kde budou stát i prroti nešampionům? To je férr?" hlesnu konsternovaně k nejbližším sousedům, když slova konečně najdu.
Tenhle den se nevyvíjí ani zdaleka slibně.
Gisli a Will mě však k účasti v soubojnickém klubu přemlouvat dlouho nemusí.
"Ono tak nějak není moc na výběrr, ne? Naše soukrromá cvičení jsou teď... trrestná," odpovím zachmuřeně.

***

Velká síň byla vyklizená, neduelující publikum nasáčkované na ochozu jako účastníci nějakého cirkusu, šustění pytlíků se sladkostmi včetně.
Co se ovšem kromě Svatouškova projevu rozléhalo důkladně, byly 'poznámky pod čarou' brýlatého děvčete z Akademie.
A kdyby toho nebylo málo, úvod je vzápětí zpestřen zdvořilým nesouhlasem bystrozora a Svatouška.
Jeden by řekl, že měli dost času si vyjasnit, co v úvodu říct...
Že bystrozor nemluví naprázdno, se ukáže vzápětí. Tiše lapnu po dechu, když se starší muž hroutí k zemi, a blýsknu pohledem k Potterovi.

Jak se stalo, že stojím proti učitelce, nemám potuchy, náhle však čelím slečně Rozverné. Nesoustředěně se rozhlédnu kolem, Gisli dostala Felixe, Nicole to brýlaté děvče...
Kde je vlastně Andris??
Soustřeď se... nemůžeš se nechat sundat učitelkou... zpěvu.

Klasické soubojové zdvořilé pozdravení, než se rozhodnu použít i já kouzlo odzbrojení.
"Expelliarrrmus!"

Rychlost 3, útok 10, síla 17%