Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 328
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Andris von Grin-Erdwall - 05. května 2024 22:53
beznzvu5036.jpg

Hrdinové a bystrozoři


Co se mi to sakra stalo? pomyslel jsem si, dívaje se na svůj odraz v zrcadle v mém rozsáhlém příbytku v Malém Bustlingu. Připadalo mi, jako kdybych se vnitřně rozpadl. Přišlo mi, že mi ten rozhovor s Potterem pomohl, ale místo toho...No, úplně jsem se uzavřel. Přišlo mi, že nedokážu ani myslet, ani cítit. Ale v hlavě mi vyselo jednoznačné - proč? Copak jsem tak neschopný? To opravdu nic nedokážu, a jenom budu zavřený ve svém pokoji, zatímco všichni ostatní mají svá dobrodružství? Dívaje se na svou ruku, je zjevné, proč jsem takový. Je to kvůli tomu, co mi on udělal. Ten hajzl. Kdybych se byl narodil někomu jinému, někdy jindy! Ale ne, můj zpropadený otec...

Inu, tvá hlavní chyba hochu, je to, že nemáš ve kadeřích kudrlinku, zpěvný hlas, a nejsi autorem mnoha úspěšných bestsellerů!

"Cože" řekl jsem sám sobě, neb jsem téměř zapomněl, že toto zrcadlo mělo vlastní charakter. No, ale vyrazilo to ze mě upřímný smích. Zlatoslav Lockhart vyrostl bez rodiny, a trollové jej vychovali k síle a lidé k eleganci! Buď jako Zlatoslav Lockhart! problesklo mi opět hlavou. "Ale ten člověk je přeci podvodník, to je známá věc, bylo to všude v novinách" řeknu, načež mi prolítne hlavou, že bych se měl možná věnovat důležitějším věcem, nežli konverzacím se zrcadlem. Už se ze mě stává opravdu psychopat. Ale nebyl u toho sexy? To ve mě vyvolává opět upřímný smích. Musím se přiznat, takhle dlouho jsem se nesmál už dlouho. "Já ale přeci nechci být sexy, to je hovadina" Hochu ty jsi případ, že kdokoliv jiný, než toto zrcadlo by si nevěděl rady. "No dobře, dobře. Jsem prostě blbec, chápu. Tak co mám dělat?"



V chodbách Akademie

♫♫♫



Proboha, co to má na sobě? zašeptala jedna ze spolužaček. To mu už úplně hráblo? řekla další, která procházela vedle ní.
Procházeje se v dlouhém růžovém saku, oděném přes školní uniformu, s rudým výrazným šátkem uvázaným u krku, a s blond melíry ve vlasech, se Andris von Grin-Erdwall procházel po školní chodbě směrem ke knihovně. Jeho cílem zde nebylo si vypůjčit nějakou nudnou knihu ke studování. Ne, měl vyšší cíle. Hodlal napsal knihu o svém životě. Hodlal jich napsat deset. Možná se nepovede ani jedna, ale hodlal se o to pokusit. A potřeboval se na to učit od nejlepších. Koneckonců, co je jiného člověk, který předstírá sebevědomí, než podvodník?

Já, mé magické já, a znovu já od Zlatoslava Lockharta, blyštivě zářila na přebalu knihy v mé ruce ve chvíli, kdy ke mně přistoupil Potter. Bože, proč je prvních patnáct slov autorovo jméno? pomyslel jsem si, zatímco ke mně zničehonic přistoupil Harry Potter, který předstíral velmi nenápadně, že se ve skutečnosti zajímá o knihu Pokusy k popukání. Ve skutečnosti mi dal ale mimořádnou nabídku. To musí být snad znamení. Znamení toho, že tohle je pro mě nový začátek. Jen ztěží jsem dokázal zakrýt svoje nadšení. "Jistě, přijdu" řeknu významně. Tak se zdá, že ještě k něčemu můžu být užitečný řeknu, pomýšleje na to, že Potter jistě bude mít nějaký skrytý plán proti Smrtijedům, ve kterém nemohu chybět.

O něco později mě zasáhne zpráva od Nicole, díky které se zdá, že Potter skutečně láká všechny šampiony. Chce se ale sejít ještě o něco dříve, jen těžko říci proč. Tohle je skutečně dobrodružství hodné románu! pomyslím si. A neporazil já jsem vlastně draka? HA? řeknu si sám. Sakra, já jsem možná docela i borec. Zlatonka? HA? pomyslím si spokojeně.

Na večer přijdu tak, abych se sešel s Nicole, a poté jsme mohli za Harrym. Kromě svého poněkud bizarního vzhledu mám přes sebe černý dlouhý kabát, jinak maskován ale nejsem. Předpokládám, že případné kouzlo vyvolá Nicole. Mám sebou samozřejmě svou hůlku, a jsem připraven na setkání s Harrym.
 
William Blake - 04. května 2024 23:51
clipboard042778.jpg

Kujme pikle, pikle kujme


Dostane se ke mě informace, že Potter se chce sejít o půlnoci se šampióny. Okamžitě mě napadne, že jde o další úkol, ale jakmile padne, že je možnost, přivést si někoho důvěryhodného sebou, zdá se, že nepůjde úplně o turnaj. I když, kdo ví...

A to mě staví do velmi prekérní situace. Za mě je ta osoba asi Gis a jestli jde o turnaj, tak ok, ale pokud jde o něco z s čím souvisí ten útok na nás, nejsem si úplně jistý, jestli ji do toho vážně chci zatáhnout. Může to být nebezpečné. Ale když to neudělám, je to potenciálně velice výbušná situace, pokud se to dozví.

Sleduju jak se blíží se snídaní ve Velkém sále.
"Ahoj. Jak se dneska máš?" Zeptám se. Pak pokračuju "Mám morální dilema. Teoreticky. Kdyby se náhodou stalo, že by se hypotetická osoba zapletla do potenciálně nebezpečné situace a měla možnost si sebou vzít spolehlivého partnera, který by mohl pomoct, ale tím pádem by jej dostal do stejného nebezpečí. Nebo by mu nic neřekl a ochránil by jej od toho nebezpečí... Měl by jej ten první člověk přizvat nebo ne? Přičemž kýženÿ výsledek té situace může nebo i nemusí přijít při ani jedné z těchto možností..."

---

Na střeše se objevím v bradavickém hábitu se zeleným hadem na výšivce a s tmavou kapucí, která zakryje mé světlé vlasy a ubere tak na moji viditelnosti za tmy. V závislosti na odpovědi Gisli s rána, přichází se mnou, nebo ne.
 
Nicole Dubois - 30. dubna 2024 19:18
staensoubor704514017727362.jpeg

Přítel? Či nepřítel?



Dobrá. Docela se mi uleví když mé kouzlo nic nezjistí. Jsme tu sami a nehrozí tak žádné nebezpečí.. Sedím, poslouchám Mildred a oči se mi rozšíří v údivu. Propána, kde se to v ní vzalo?! Myslela jsem to tak, že předtím se za Maud někdo vydával. Stačilo získat pár jejích vlasů.. Ale že by podvodník byl stále ve škole a pravá Maud by byla pryč, to mě tedy nenapadlo. Kdyby to byla pravda, bylo by to špatné.

Na chvilku se zamyslím a ze špičky hůlky pomalu vyleze fialový plamínek, který tam stále zůstává. Hiacintové plamínky, moc pěkné zaklínadlo. Trošku nám to tu osvětlí a snad i uvolní atmosféru.. Nebo ne.

Ještě nikdy jsem neviděla Mili tvářit se takhle, bylo to.. zvláštní. Poslouchám vše co říká a na tváři mám udivený výraz. "Pó tóbě? Próš?" Zeptám se. To co pak Mili říká. Dalo mi docela zabrat to všechno vnímat a nějak pobrat.. Hlavně jsem si z toho vzala dvě věci. První, že si Mili vůbec nevěří, což mně moc mrzí a jsem z toho smutná. Je to báječná holka a určitě to v ní je. To je ta druhá část. Sice nevím jak, ale sama řekla že už zachránila slečnu Metlovou a paní ředitelku. A jak jsem ji tak poslouchala, přišli mi že ta podobnost s Potterem je opravdu patrná. Co jsem slyšela, také mu to na škole moc nešlo a měl jeden průšvih za druhým. A kde je Harry dnes, co všechno dokázal?


Chtěla jsem tu ještě zůstat a povídat si s ní, ukistit ji že do Turnaje patří. Ale Mili je najednou nějak moc akční.. Takže jsem sotva stačila zrušit své kouzlo, popadla jsem koště a letěla za tou splašenou střelou.

To co následovalo, to bylo.. Opravdu akční. S šokovaným výrazem jsem zírala co Mili dělá, i tak jsem však byla schopna namířit vlastní hůlku na Enid. Celé mě to docela šokovalo a zároveň ohromilo. Vím že to Mili myslí dobře, ale nejsem si jistá jestli je zrovna tohle ten nejlepší způsob.. Napadlo mě zda bych jim pak pro jistotu neměla vymazat paměť, ale hned jsem to zavrhla, nechci to ještě zhoršit a vím že bych pak měla výčitky.

"Mon Dieu.. Enid, ty nebój se nišecho, fšéchno bude v pošátku". Lehce nervózně se usměji. Kdybych nevěděla o co jí jde, sama bych myslela že se Mili zbláznila, aspoň podle toho co říká.. Aspoň že vše dopadlo dobře a mohly jsme vyloučit že by se teď za Maud někdo vydával.

Po čase jsme se tedy omluvily holkám, rozloučily se a šly spát. Já jsem se o to tedy aspoň pokoušela, měla jsem totiž opravdu o čem přemýšlet.. Další den jsem se snažila být v klidu, soustředit se na učení a dělat že se nic nestalo.. Když ke mně přišla Mildred, tak jsem jí řekla že musíme koupit pár čokoládových žabek, nebo něco jiného a dáme to zítra Maud, jako omluvu. Nikdy neuškodí projevit trochu snahy a nečekat jen jak to dopadne.. Také jsem jí řekla že na to musíme jít jinak, takže u toho lektvaru který už nějakou dobu chystám, připravím ještě Veritasérum. Myslím že to by se tu mohlo hodit. Jsou to však obojí složité lektvary a tak jsem Mili řekla ať na ně raději nesahá, že se opravdu nesmí pokazit.. Zároveň jsem jí pochválila, protože měla skvělý nápad! Něco takového se může opravdu hodit. Takže.. slovo které si vždy řekněme bude.. pudink. Nikdo by to snad nečekal a myslím že se to dá dobře použít, obzvlášť když bychom se potkávaly u snídaně nebo obědu a někdo u toho byl.

"Oui, mlufil". Odpovím Mili a pobaveně se usměji když řekne že si myslela že jí Harry balil. Potter přeci chodí s Ginny, ne? Nevím jestli o tom Mili neví nebo na to jen zapomněla.. "Já nefím.. Napadl mě Félix, ále.. Mošná spíše póšlu fskas Andrrisofi". Vlastně bychom mohly jít spolu. Takže pokud Mili chce, sejdeme se ve 23:50 u brány a půjdeme na střechu spolu.

Během dne jsem přeci jen poslala Andrisovi zprávu. Našla si ho papírová vlaštovka, která do něj narazila a pokud si ji přečetl, bylo tam psáno o tom že mně Harry Potter zve na schůzku a že si někoho můžu vzít s sebou, takže budu koc ráda když se setkáme před půlnocí kus od našeho Kočáru a spolu půjdeme všichni tři za Harrym. Jen než bychom se za ním vydaly, s Mili si řekneme heslo, nějak nenápadně aby to Andris nepoznal, a navrhla bych, a hmed poté i použila, Zastrírací kouzlo, abychom měly větší šanci se na místo dostat nepozorovaně.

Během dne jsem také přemýšlela co by Harry mohl chtít. Třeba si všiml že s Mili něco kujeme? To by ale neříkal ať někoho pozveme, ne? Možná je to něco se šampiony, když tam máme jít já a Mili. Třeba informace ohledně dalšího úkolu.. Jsem poměrně zvědavá, ale určitě budu i ostražitá.
 
Mildred Virválová (NPC) - 30. dubna 2024 02:10
mildred1ico6958.jpg

Stihomam


Po vyslovení zaklínadla Nicole chvíli posečkala. Nic se však nestalo. Byly samy. Mildred o čemsi přemítala a na chvilku byla nezvykle zamlklá. Pak se jí ale strachy rozšířily oči.

"Ty myslíš, že by Maud mohla být pořád ta- HROME! Ale jo, dává to smysl! Kdo by dovedl napodobit Maud. Přece úplně každej! Stačí bejt všetečná a sprostá, kdykoliv slečna Metlová zajde za roh a je ze mě celá Maud! Neni to těžký a může nám být furt pod nosem-" vyhrkla Mildred, potom se zarazila a pak se na Nicole vážně zahleděla, tak nemístně tvrdě, že sama vypadala jako proměněná Smrtijedka. "Víš, Nicole... to co teď řeknu, bude znít blbě. A taky strašně namyšleně... A je to určitě pitomost... Ale je tady možnost, že ten někdo jde po mně, i když to nedává žádnej smysl, ale hlavní kořist jsem já. Jo." pokývala na závěr hlavou, položila nohu přes nohu a začala tou vrchní neklidně pohupovat. "Já nejsem žádná premiantka, nebo tak. Vlastně se komplet hodnotim jako dost neschopná čarodějka, vážně. To není předstíraná skromnost, fakt ne! Ne. Ne, že bych neměla vlohy, nebo tak něco. Ale jsem uplně jinde než Ty, nebo další šampioni. Vůbec bych v té soutěži neměla být a myslím, že tam opravdu měla být Ethel... Já se prostě neumim soustředit a vůbec mě nebaví se učit něco, co mi přijde uplně hloupý a pro můj další život i úúúplně zbytečný... Jenže tak nějak mám prostě štěstí a asi i ten tah na branku, když je potřeba, si myslim teda... Už jsem totiž jednou zachránila slečnu Krákavou i Metlovou a taky jsem zbavila zakletí pana Rowana-Webba... Jo, proto tady teď sedím a proto jsem s hradním pánem zadobře... Ne, že bych u toho měla zrovna nějaký velký zásluhy, to rozhodně ne. Ale mám vždycky nějak v nose, kam se vrtnout a asi různý kalamity přirozeně přitahuju." Mildred se nešťastně zašklebila. "Znělo to asi hodně namyšleně, co? Ale vážně jsem si tady někdy připadala... to když jsem četla v novinách všechny ty úžasné zprávy... že jsem tady takový dívčí Potter... Na malé škole a s mnohem, mnohem menším příběhem. Ale i tak pro mojí školu zásadní... i když tu po mně zbyde jen malá mosazná cedulka na ekologickym bazénu slečny Metlový..." Mildred Virválová se koukala kamsi skrz Nicole a tvářila se zasněně. "Kašlem na zátoku... Rowan-Webb je od toho odkletí zatraceně podezíravej a bude tu mít všude strážný zaklínadla. Projdeme si to tu, až bude doma!" Mildred vyskočila na nohy jako čertík z krabičky. "Musíme udělat jinou věc!"

O pár minut později už stály obě dívky před Maudinou a Enidinou ložnicí. Mildred se nejprve po chodbě ostýchavě rozhlédla nalevo napravo. Pak vytrhla ze školního kabátku hůlku jako vzteklá saň.

"PETRIFICUS TOTALUS!" vykřikla a skrz klíčovou dírku zasáhla Maud, sedící na posteli se švédským čajem a Denním Věštcem v ruce. Zatímco se mléčná skvrna rozlévala po polštáři, Mildred rozrazila dveře a vřítila se dovnitř s hůlkou v bojové pohotovosti.
"Co šílíš?!"
"Klid, Enid! Možná je to Smrtijedka!"
"Tobě hrabe!"
"Ty můžeš být taky Smrtijedka! Žádný rychlý pohyby! Kdyžtak jí hned odpráskni, Nicole!"
rozkázala Mildred a posadila se na pelest postele. "Máme podezření, Maud. Tak se nezlob. Musíš tady teď takhle ležet, dokud neuplyne dostatečnej čas..." očichávala Mildred rozlitý čaj. "Takhle to asi smrdět nemá... ale i tak musíme uvažovat, že si zavdala zrovna teď a tim svým mléčným poblijónem to jenom maskuje... Jenom klid Maud! Já to dělám hrozně nerada, vážně. Ale každou čtvrt hodinu do Tebe ještě jedno kouzlo našiju, tak se na to psychicky připrav. To kdybys náhodou byla hodně silná Smrtijedka a nasávala kletby jako slečna Metlová."



Maud se s Mildred nebavila celé pondělí. Mildred to ale vůbec nevadilo. Bylo hezké vědět, že její nejlepší kamarádka přeci jen Smrtijed není a navíc dobře věděla, že to Maud přejde. Přešlo jí totiž i to, když jí Mildred proměnila v prase a zamkla v chlívku na školním výletě. A to bylo tehdy mnohem nebezpečnější.

Mildred teď taky přišla za Nicole s nápadem říct si každý den při pozdravu určité klíčové slovo a tak si vzájemně zaručit autenticitu. Po výletě do Chmurné zátoky se nejspíš rozhodla chovat víc obezřetně.

Podobné pohnutky měl zřejmě i bystrozor Potter, který natrefil na Andrise mezi knihovními regály. Na kruvalského šampiona promluvil polohlasně, tak jak měl po celý pobyt na Krákavém hradě ve zvyku.

"Co byste řekl na menší trénink, Andrisi?" předstíral, že se zajímá o žertovnou knížku Pokusy k popukání. "Chtěl bych se šampiony mluvit bez přítomnosti kohokoliv z vnějšku... Jestli máte zájem, buďte o půlnoci na střeše školy... a vezměte s sebou klidně jednoho spolehlivého přítele... Nijak směšné mi to tedy nepřijde..." dodal o něco více nahlas a vrátil knihu mezi ostatní svazky.

"Mluvil s Tebou taky?" sykla Mildred na Nicole a v očích jí hořely ohníčky vzrušení. "Myslela jsem nejdřív, že mě balí a než se vymáčkl, už jsem spřádala plány, jak s tim naložit. Takže jsem pak chvilku nechápala, co mi vlastně vysvětluje."

Harry Potter ale Mildred, Nicole, Heidrún ani Williama nesváděl. Jen měl něco očividně na srdci. "Bereš s sebou někoho? Já ne, Maud s Enid jsou fakt príma. Ale co neví..."


Harry stál na střeše Krákavého hradu. Zbývalo pět minut do půlnoci. Byla zima. A tak měl v kapsách obě ruce. Nejen pravačku, položenou na rukojeti hůlky. Přemýšlel, jak úchylně asi na místní působí a už několikrát v duchu poděkoval panu Svatouškovi, že mu tady zjednal alespoň nějaké renomé.

Nejraději by tu měl dnes večer jen šampiony.

Ale tím, že jsem dovolil vzít i přátelé, to pozvání ztrácí na deviantním podkresu. Nebo aspoň doufám.

Tyhle myšlenky by jako bystrozor a válečný veterán vůbec neměl mít. Měl by se nenuceně bavit o barvě právě nalezené mrtvoly a jíst u toho housku se salámem. Tak to alespoň bylo v kriminálkách, na které koukal strýc Vernon. Jenže Harry měl pořád tu pro okolí trapnou, citlivou, empatickou povahu. Přebít jí výbuchy vzteku už mu společenský status ani profese nedovolovala.

K čertu se vším.

V černém kabátě a svetru s vysokým límcem se to všechno dalo pohodlně schovat. V netečném výrazu bledého obličeje. V temném pohledu zelených očí za odřenými obroučky. V mysli schopné se cizímu zájmu vyhnout bleskurychlým stažením a sebezapečetěním. Ve vědomí upnutém jen na práci...

A znovu, už asi posté, se mu v duchu omluvil. Ještě předtím, než kolem celého prostoru rozprostřel jeho

Ševelissimo!






 
Heidrún Grimdottir - 29. dubna 2024 17:40
753434_14778.jpg

Ze soubojů do neděle


Nemám ponětí, jakou to kletbu slečna Rozverná použila, ale zdálo se mi, že neudělala vůbec nic... alespoň mně. Občas se některé dispozice hodí.
Moje Expelliarmus vyrazilo hůlku z její ruky - zatímco se její majitelka šla usadit na polštářky pro zraněné.
Uff... přehnala jsem to? Znejistím.
Trochu tázavě se rozhlédnu kolem, každý má však dělat sám co se sebou.
Z Mildred je bublifuk, z další dívčiny ukýchaný ptačí zob, Nicole a William se se svými soky nepářou ani v nejmenším.
Vyrovnanější boj je vedle, Gisli i Felix zasáhli, co měli. A do všeho kvíká ublíženě pašík, jehož identitou si teď vážně nejsem jistá.

Příchod Dusného a Černolesé navrch nevěstí nic dobrého, zejména úsměv emeritního čaroděje...
Není mi pohodlné, že by někdo fotografoval naše trénování, naštěstí Potter zasahuje. Hrubě, ale účel nejspíš světí prostředky.
Nakonec ti dva končí v boji spolu, a já posbírám odvahu a zamířím poněkud ambiciózně za bystrozorem Potterem, s podobnou prosbou, jako před chvílí Dusný.
"Samozřřejmě... chápu," pousměju se vstřícně na odmítnutí. Dalo se to čekat. "Třřeba někdy přříště..." ...pokud nám někdo nezatrhne i tuhle formu tréninku.

Nicole vyzývá profesorku Metlovou a je daleko úspěšnější než-li já. Výsledný boj je... fascinující. A zároveň trochu zastrašující. Proti téhle dívčině mám stát v nějakém dalším úkolu poháru?
Ufff...
Proti těmhle dvěma ženám mám stát v turnaji?
Vždyť i drdol Metlové teď působí jako samostatně schopný soupeř...
"To bylo úžasné!" prohodím zároveň zaskočeně i povzbudivě k Nicole, ta však běží za Mildred. Gisli a William se také někam vytratili, někteří simulují u zdi, někteří se ani nedostavili, někteří ani nemůžou... Lehce skousnu ret, a pokrčím rameny. V moři málo známých tváří soubojničících studentů Akademie, Bradavic, Krásnohůlek i vlastního Kruvalu se ze síně vytratím, tak jak nenápadně můžu.

Prvně se zastavím za Malcolmem na ošetřovně, jak jsem měla dříve dnes v plánu, a zanechám mu pytlíček sladkostí, kdyby se náhodou probudil, po zbytek dne pak zalezlá v knihovně studuji, co by mohla být dobrá zaklínadla na příští setkání soubojnického klubu.

***

Se Skuld drápky držící se mi na předloktí sedím u stolu, občas ukousnu ze snídaně, občas se podělím s kavkou. Psací brk spíš okusuji, než bych doopravdy měla (či chtěla) co psát do dopisu domů... a myšlenky mi ubíhají k rozhovoru, který děvčata z Akademie vedou o kousek dál, jak jinak než nahlas.
Zdejší dívky jinak snad ani mluvit neumí.
A všechny jsou nadšené z vedoucího klubu, bystrozora Pottera.
Do jisté míry... to chápu. Ten člověk nosí své prožité útrapy na rukávu jako ozdobu, tragický hrdina, trpící duše, yady yady yada...
Stejně. Ráda bych souboj s ním. Bylo by to zajímavé zažít.
 
Felix Croes - 29. dubna 2024 17:35
iko1752.jpg

Bah Humbug


"Finite Incantatem," mávnu hůlkou poplašeně k vlastnímu tuhnoucímu koleni. Je ta holka normální? Já jí ublížit neplánoval... ale to, že koleno i po rozmražení bolí, se nakonec hodí.
"Díky za souboj," s kývnutím zamumlám, sotva zruším svou kletbu u chechtající se Gisli. Okázalým kulháním se přesunu na polštář vedle slečny Rozverné.

Z kapsy vytáhnu zmuchlaný pergamen a mudlovskou propisku, několika přejetím zápěstí přes koleno ten chuchel přijatelně narovnám a pak si začnu zapisovat poznámky. Hlavně tedy co se souboje druhého kola týče - zejména duel mezi Nicole a slečnou Metlovou je impresivní. A některé postřehy se třeba budou hodit později...

Humbuk, který páchá nově příchozí dvojice, je skandální - ne však tolik, jako neomalená reakce našeho hlavního soubojníka. S otevřenou pusou sleduji fotoaparát, ze kterého se černě čoudí.
No tohle...
Prostě skandál.

S popsaným pergamenem se vytratím hned, jak vycítím nehlídanou příležitost.

***

Neděle je neděle, v neděli se nic nemusí. Nevylézám tedy ani z postele, však se beze mě věci obejdou a pořádně nadlábnout se dá i na obědě. Na nočním stolku čeká ještě kupka knih, které potřebují přečíst!
Spokojeně zívnu, hlavu opřenou o dlaň, a otočím další stránku 'Sta kouzelných vlastností lišejníku sibiřského'.
 
William Blake - 25. dubna 2024 12:36
clipboard042778.jpg

Panika


"Ah, ahoj. Jak ses dneska měla?" Zeptám se nevědíc, co teď přijde a skoro se utopím v dýňovém džusu.
"Cože jsi udělala? Nenenenenenene, to se teda nestane... ne... ne... vůbec... ne... PROČ?" Ptám se s jen velmi těžko skrývaným strachem.
Vůbec mě nenapadne, že by mě mohla jenom provokovat... A pak mě napadne. "Dobře... Tak fajn. Ale byl bych rád, kdybys mě v tom podpořila. Budeme tam spolu. Přihlásíš se jako sólistka ve zpěvu." Navrhnu a co nejpřesvědčivěji se na ni usměju.

Není nad pozdně večerní prcházku po pozemcích a v lese. Dneska by měly být hezky vidět hvězdy, pokud se teda vzdálíme od toho světelného znečištění z hradu. A taky bude fajn, když tam na sebe úplně nebudeme přitahovat pozornost ostatních. Nebudeme nikde daleko nebo hluboko, to by nám při pozorování hvězd taky úplně moc nepomohlo...
Cestou si všimnu dvou postav, jak letí na koštěti, ale nevěnuju jim moc pozornost. Nevypadá to, že by si nás všimly. My míříme na mýtinu, která bude ideální. A tak nějak se už začínám připravovat. Proč jsem jen u Dusného nedával víc pozor? Nezbývá mi než si začít domýšlet prázdné místa. Je to jako mít deset výchozích bodů a deset konců, které nevím, ke kterým patří a je na mě, abych vymyslel kompletní cestu k těm koncům...
 
Gisli Gundersen - 25. dubna 2024 09:53
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Procházka




Willův hudební talent mi nedal spát. Je úžasné, když někdo něco umí bez kouzel. V tom jsem hodně obdivovala některé mudly. Neznali magii, ale vypomohli si svými geniálními mozky a kreativitou! Neumíš se přemisťovat? Vyřeší to boty na kolečkách! Úchvatné.

Drby na dívčí škole si dál žily svým životem a tentokrát chroustaly události ze souboje Pottera a Svatouška. Ztrestal ho fakt pěkně. Nechtěla bych být jeho nafrněná dcera a tvářit, že se vlastně nic nestalo a tatínek si tu roku zlomil na tři kusy schválně, aby nepoškodil svatořečení kluka, kterej přežil úplně všechno. Hlavně Ritu Holoubkovou.

„A! Tady jsi!“ konečně se Will zjeví ve dveřích síně a já se k němu hrnu. „Mluvila jsem se slečnou Rozvernou a říkala, že by se jí klavírní doprovod hodil! Ona teda umí sama hrát, ale takhle by měla volné ruce na dirigování školního orchestru. To by bylo báječné, co říkáš? Hm? Školní koncert!“ vychrlím na něj nadšeně. Jakápak kariéra bystrozora. S jeho dlouhými a hbitými prsty z něj může být slavný virtuóz. Růžové brýle fungují na maximum.

„Jdeme na tu procházku, jak jsme se domluvili?“ zavěsím se do něj a už vlastně tak nějak mířím k hlavní bráně vedoucí na pozemky.
 
Nicole Dubois - 23. dubna 2024 11:42
staensoubor704514017727362.jpeg

Chmurná zátoka



Jsem ráda že Mildred souhlasila. Doufám že se dozvím něco nového a konečně budeme moci začít pracovat na tom, abychom zjistily co se to tu děje, kdo má na svědomí Pohár a ostatní věci.. V cukrárně bylo narváno a tak stačilo vzít košťata a pod záminkou tréninku odletět. Nejsem si jista kam letíme a tak se celou cestu držím u Mildred.

S pohledem na svou společnici přikývnu. V Chmurné zátoce. To je zajímavý název. Pročpak se tak tomu místu asi říká? Letíme dál a když vidím ten hrad, napadá mě že by to mohlo být příhodné místo kde by se někdo mohl skrývat. "Mili!" Špitnu s obavami když přistaneme a Mildred jde jakoby nic dovnitř. Když mi však řekne že zná zdejšího majitele a má povoleno zde být, tak se mi uleví, pousměji se a kývnu.

Zvědavě se rozhlížím, než se pak také posadím na jednu ze židlí, podívám se na Mildred a začneme.. Její vyprávění o Metlové pozorně poslouchám. Někdo by mohl říct že je Mildred moc upovídaná, ale to mi teď nevadí. Na její dotaz jen s úsměvem přikývnou a poslouchám dál.

Mám z toho smíšený pocit. Nějak mě nenapadá proč by někdo po Constance šel, nějak se nemám čeho chytit. Snad jen.. Když je tak důležitá pro chod Akademie.. že by se jí někdo chtěl zbavit aby měl lepší přístup ke škole? A nebo.. k její ředitelce. Podívám se na Mildred. "Dobše, septej se. Ále dáfej posór! Maud nésmí fědět o šem se bafíme. Ktyš někdo poúšil Mnocholišný lektfarr aby fypadal jakó ona.. Já septám se Filla có stalo se jemu a Malcólmofi. Mošná on by fěděl něcó co by pomochlo".

Navrhnu. Možná jsem to měla udělat už včera, ale co.. "Mili? Ktyš né Metlofá.. Có šeditélka? Pókud by někdo sbafil se Cónstance, mochl by snádno do Ákadémie nébo k šeditélce." Nadhodím myšlenku co by mi aspoň nějak dávala smysl, protože jinak vážně nevím.. počkám co mi Mili řekne a pak je ještě jedna věc.

Vezmu do ruky svou hůlku, mávnu jí a pronesu zaklínadlo. "Homenum Revelio!" Počkám na výsledek a pak Mili řeknu, že jsem se chtěla jen ujistit. Protože jak řekla, tohle místo je trochu z ruky, takže by se tu klidně mohl někdo schovávat, obzvlášť když tu není majitel. Pro to Mili i navrhnu, jestli bychom mohly projít celý hrad a hledat stopy.. Tak by se buď potvrdilo že tu někdo byl, a nebo, se to naopak vyvrátí a bude jasné že ta osoba by mohla být spíše v lese kde se stal ten incident s Willem a Malcolmem.
 
Slečna Constance Metlová - 23. dubna 2024 02:41
metla3404.jpg

Chmurná zátoka



"Ruka na tři kusy a veřejné zhroucení posvátného majestátu," předčítala Maud Měsíčková svým kamarádkám u nedělní snídaně. "Tím zaplatil všemi obdivovaný Theodor Svatoušek za přílišnou důvěru ve své čarodějné schopnosti!"

"Páni, tak my ho k tomu ještě všichni obdivujeme!"
vydechla Mildred blaženě a zavřela očka.

"Zbytečná brutalita bystrozora Pottera způsobila, že..."

"Denní Věštec se vrací do svých obvyklých kolejí! Bylo načase. Za chvilku zase začne velebit Tyvíš-lorda... Tenhle brutální Potter! Ginny, jak můžeš s takovým surovcem vůbec vydržet?" apelovala teď Mildred na culící se Ginny Weasleyovou.

"...především mladší žákyně byly po večerním kurzu viditelně otřesené... to jo, třásly se jim z Harryho kolena." dodala Maud rozmile.

"Myslíš, že bych si tu stránku mohla nechat?"

"Jasnačka! Být Tebou, tak si jí zarámuju! Nech si to klidně celý, až to dočtu."
zamávala Maud na Ginny novinama.

"Heleď, Ginny... Nějak jemně Harrymu naznač, aby nás na dalším klubu naučil být taky takhle brutální, jo?"


Počasí bylo toho dne svěží, avšak chladné. Cukrárna U Mlsného baziliška i hospoda U Jacka Dračí nohy praskaly ve švech a tak se Mildred s Nicole vytratily pod záminkou famfrpálového tréninku. Z hřiště zamířily přes les k Chmurné zátoce. Teprve nad korunami stromů Mildred spustila.

"V Chmurné zátoce nás nikdo nebude hledat." vysvětlovala za letu. "A i kdyby hledal, tak neuslyší."

Jak se blížily k moři, mezi stromy se začala objevovat silueta hradu. Většího než byl hrad Akademie, ale od pohledu pustého.

Obrázek

Mildred se spustila na kulatou hradební věž a jako doma se bez ostychu vrhla dovnitř. Tam na šampionky čekala nevelká komora s prostou skříní a stolem se dvěma židlemi. Mildred pak Nicole vysvětlovala:

"Žije tady starý pán Algernon Rowan-Webb, můj kamarád! Není ale věčně doma a já mám povoleno se tady zašít, kdykoliv potřebuju. Je to tady trochu z ruky, to jo. Ale zas o dost bezpečnější, než kdekoliv na Akademii..." práskla za Nicole dveřmi na ochoz.

Nebylo zde právě teplo, ale aspoň sem netáhlo. Obě dívky se posadily na židle a začaly probírat to, co je delší dobu trápilo. Otázka, kdo chce celý turnaj poškodit účastí slečny Metlové a proč, se ale nezdála o nic jasnější než na začátku.

"Metla může mít spoustu nepřátel! Ale zas mi přijde jinak uplně neškodná a pochybuju, že by jí někdo chtěl přímo ohrozit." vysvětlovala zaníceně Mildred. "Byla určitě nesnesitelná premiantka. To jo. Mnohem horší než Ethel - protože nebyla pitomá. Taky se nikdy nebála konfliktu, nikomu nelezla do zadku a kritizovala, koho mohla - tohle nevim, jestli si vstřebala? Chytáš se? Tak jo! Pro Metlu nebyl nejspíš problém, aby nastoupila třeba na ministerstvo a dokonce se říká, že jí chtěli do výzkumnýho oddělení oboru záhad. Ale co já vim, třeba je to zase jen kec... V každým případě... Na tom ministerstvu to neklaplo. Metlová to tam neustála. Asi byla moc konfliktní a byli tam na ní proto zlí. Jen hádám - nepřijde mi, že by ve skutečně nepřátelským a konkurenčním prostředí přežila... No a tak vzala to místo tady. Dělá tu všechno za Krákavou, vlastně tu školu celou vede ona a přispívá do odborných periodik. Ale tam Tě maximálně vyšachujou a neotisknou, když je naštveš, určitě nebudou chtít, abys šaškovala na turnaji."

Potom, co Nicole vznesla své nápady, dodala:

"Myslím, že k Smrtijedům by mohla patřit chátra od Dračí nohy. To, co se tam schází, moc poctivý nebude. Ale jo - možná jím křivdím a jsou to úplně normální, poctiví chmatáci! Zeptám se Maud, ona se tam trochu vyzná."




 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.092429876327515 sekund

na začátek stránky