Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Panika "Ah, ahoj. Jak ses dneska měla?" Zeptám se nevědíc, co teď přijde a skoro se utopím v dýňovém džusu. "Cože jsi udělala? Nenenenenenene, to se teda nestane... ne... ne... vůbec... ne... PROČ?" Ptám se s jen velmi těžko skrývaným strachem. Vůbec mě nenapadne, že by mě mohla jenom provokovat... A pak mě napadne. "Dobře... Tak fajn. Ale byl bych rád, kdybys mě v tom podpořila. Budeme tam spolu. Přihlásíš se jako sólistka ve zpěvu." Navrhnu a co nejpřesvědčivěji se na ni usměju. Není nad pozdně večerní prcházku po pozemcích a v lese. Dneska by měly být hezky vidět hvězdy, pokud se teda vzdálíme od toho světelného znečištění z hradu. A taky bude fajn, když tam na sebe úplně nebudeme přitahovat pozornost ostatních. Nebudeme nikde daleko nebo hluboko, to by nám při pozorování hvězd taky úplně moc nepomohlo... Cestou si všimnu dvou postav, jak letí na koštěti, ale nevěnuju jim moc pozornost. Nevypadá to, že by si nás všimly. My míříme na mýtinu, která bude ideální. A tak nějak se už začínám připravovat. Proč jsem jen u Dusného nedával víc pozor? Nezbývá mi než si začít domýšlet prázdné místa. Je to jako mít deset výchozích bodů a deset konců, které nevím, ke kterým patří a je na mě, abych vymyslel kompletní cestu k těm koncům... | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Chmurná zátoka Jsem ráda že Mildred souhlasila. Doufám že se dozvím něco nového a konečně budeme moci začít pracovat na tom, abychom zjistily co se to tu děje, kdo má na svědomí Pohár a ostatní věci.. V cukrárně bylo narváno a tak stačilo vzít košťata a pod záminkou tréninku odletět. Nejsem si jista kam letíme a tak se celou cestu držím u Mildred. S pohledem na svou společnici přikývnu. V Chmurné zátoce. To je zajímavý název. Pročpak se tak tomu místu asi říká? Letíme dál a když vidím ten hrad, napadá mě že by to mohlo být příhodné místo kde by se někdo mohl skrývat. "Mili!" Špitnu s obavami když přistaneme a Mildred jde jakoby nic dovnitř. Když mi však řekne že zná zdejšího majitele a má povoleno zde být, tak se mi uleví, pousměji se a kývnu. Zvědavě se rozhlížím, než se pak také posadím na jednu ze židlí, podívám se na Mildred a začneme.. Její vyprávění o Metlové pozorně poslouchám. Někdo by mohl říct že je Mildred moc upovídaná, ale to mi teď nevadí. Na její dotaz jen s úsměvem přikývnou a poslouchám dál. Mám z toho smíšený pocit. Nějak mě nenapadá proč by někdo po Constance šel, nějak se nemám čeho chytit. Snad jen.. Když je tak důležitá pro chod Akademie.. že by se jí někdo chtěl zbavit aby měl lepší přístup ke škole? A nebo.. k její ředitelce. Podívám se na Mildred. "Dobše, septej se. Ále dáfej posór! Maud nésmí fědět o šem se bafíme. Ktyš někdo poúšil Mnocholišný lektfarr aby fypadal jakó ona.. Já septám se Filla có stalo se jemu a Malcólmofi. Mošná on by fěděl něcó co by pomochlo". Navrhnu. Možná jsem to měla udělat už včera, ale co.. "Mili? Ktyš né Metlofá.. Có šeditélka? Pókud by někdo sbafil se Cónstance, mochl by snádno do Ákadémie nébo k šeditélce." Nadhodím myšlenku co by mi aspoň nějak dávala smysl, protože jinak vážně nevím.. počkám co mi Mili řekne a pak je ještě jedna věc. Vezmu do ruky svou hůlku, mávnu jí a pronesu zaklínadlo. "Homenum Revelio!" Počkám na výsledek a pak Mili řeknu, že jsem se chtěla jen ujistit. Protože jak řekla, tohle místo je trochu z ruky, takže by se tu klidně mohl někdo schovávat, obzvlášť když tu není majitel. Pro to Mili i navrhnu, jestli bychom mohly projít celý hrad a hledat stopy.. Tak by se buď potvrdilo že tu někdo byl, a nebo, se to naopak vyvrátí a bude jasné že ta osoba by mohla být spíše v lese kde se stal ten incident s Willem a Malcolmem. | ||
| |||
 | Chmurná zátoka "Ruka na tři kusy a veřejné zhroucení posvátného majestátu," předčítala Maud Měsíčková svým kamarádkám u nedělní snídaně. "Tím zaplatil všemi obdivovaný Theodor Svatoušek za přílišnou důvěru ve své čarodějné schopnosti!" | ||
| |||
| Randevú v učebně Na Gisli to udělalo viditelně dojem. To jsem rád. A přestože možná nemusela zachytit každé slovo, obecný význam je snad zřetelný. Jakmile skončím a sklidím potlesk, tak se na ni podívám. "Hmm... chvíli jsem hrál v dětství, ale je to dávno. Popravdě jsem nehrál roky a bylo to spontánní rozhodnutí. Klidně to mohlo skončit jen nesouvislým duněním." Usměju se a přitáhnu si ji k sobě a posadím do klína než ji políbím. --- "Myslíš, že Potter tu ruku Svatouškovi zlomil? Musím uznat, že je vždycky potěšující, když někdo zpráská aroganci." Okomentuju události začátku večera, když vycházíme z učebny. Vyhlédnu opatrně zpoza futer, jestli náhodou někdo nejde, zejména kantoři. Těm by se asi úplně nelíbilo, že jsme se vloupali do učebny. Když bude čistý vzduch, vyklouzneme ven a rychle za námi zabouchnu dveře, než vyrazíme chodbou pryč z místa činu. Pravděpodobně zpět kolem sálu s Klubem, abychom zjistili, jestli stále probíhá, nebo se už pro dnešek rozpustil. | ||
| |||
| Zážitek na celý život Na moment v protestu otevřu pusu když profesorka Metlová utrousí poznámku o mých nápadech. Trochu mě to zamrzelo.. Rychle to však přejde když Constance mou výzvu nepřímo přijme a rychle si začne sjednávat pořádek. Spokojeně se usměji a upaluji dolů za ní. Na moment mi padne pohled na hůlku mé soupeřky. Je zřejmé že její majitelka i hůlka samotná toho musely mnoho zažít. Na okamžik mě napadne že jsem možná udělala chybu, ale na odvolání je už pozdě.. Vydechnu, nadechnu se a jakmile mě profesorka vyzve, tak už proti ní zcela soustředěna, vyšlu první kouzlo. To co následovalo.. zcela to předčilo mé představy. Mám za to že jsem si vedla vcelku dobře, obzvlášť když beru v potaz kdo mi stojí soupeřem. A sama Constance Metlová ukázala co je zač.. V jednom okamžiku jsem naivně myslela že ji mám, když se mi ji podařilo uzavřít do bubliny. Složitější kouzlo, které se mi myslím moc hezky povedlo. Ale i s tím si Constance poradila a já na ni ohromeně koukala když jsem viděla jak! Možná i to způsobilo že jsem zvolila špatný způsob obrany a profesorka to využila proti mně. Ať se snažím jak chci, teď už je pozdě. Ani se nenaději a najednou jsem ve vzduchu. No teda.. Sice jsem prohrála, ale na tváři mám úsměv. Srdce mi tluče jak když bych běžela nějaký závod nebo něco. Tohle bylo tak.. vzrušující! Mně samotnou ohromilo jak jsem si vedla a nepřekvapilo mě jak dobrá byla má soupeřka, nečekala bych nic menšího.. "Já fsdáfám se! Fy fychrrála". Řeknu uznale a zároveň ruším své kouzlo. Doufám že mě slečna Metlová položí na zem, ale když by mně nechala spadnout.. nějak to přežiju. Tak či tak, se jí pak postavím čelem. Schovám svou hůlku a pronesu: "Tó.. tó byló ochrromné! A felmi póušné.. Merci beacoup!" Pronesu vážně, s úctou a elegantně se ukloním.
Pak se narovnám, usměji se a běžím za Mili, jednak abych jí řekla jak úžasné to bylo, ale hlavně, abych ji pozvala do cukrárny, zítra po obědě. Ráda bych ji trochu více poznala a popovídala si o nějakých věcech. | ||
| |||
| Nejapný nápad Nicole vyšla do předsíně a po schodišti se dostala do prvního patra, pak byla nucena projít chodbou kolem ložnic a vyjít na klenutou galerii. Metlová se jejím vyzvání nezdála zvlášť potěšená. Z odřené hůlky vytryskly modré plameny. Nicole jim nastavila Protego a ony jí obklopily ze vše stran. Slečna Metlová udělala ukazovákem spirálu. Plameny se změnily v utahující se blankytný řetěz, štítové kouzlo Nicole jí samotnou sevřelo do kleští. Constance Metlová ukázala na strop a rukou s hůlkou škubla jako lanem. Krásnohůlská šampionka, obalena v zářícím kokonu magie, se odlepila od země a zůstala viset ve výšce tří metrů. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Plichta? Potter opět boduje. A to si všimnu až zpětně, že došla ta hyena z Věštce. Cítím jisté zadostiučinění, jak sleduju fotoaparát, ze kterého stoupá oblak dýmu, který nepochází z jeho blesku. Ne úplně nečekaná reakce. On si zažil své, jak za posledního poháru, tak za pozdější propagandy minulý rok. Pak už se ale soustředím na duel... Tak tak se mi podaří uhnout její kletbě a vyslat svoji, ovšem ta je odražena. Kdo by to byl čekal? Společné tréninky se vyplácejí. O to horší je toho druhého dostat. Známe dobře triky i styl toho druhého. A jsem jen v tichosti rád, že po mě nestříli její Glacius kletbu. Ta bolí jako čert... Až pak si však uvědomím, co to bylo za kletbu, kterou po mě mrštila a ještě více si oddechnu, že mě s ní netrefila. Okamžik čekám, jestli někdo nespustí za mnou, ale pak se pobaveně usměju, ignorujíc Dusného, který si několik metrů za Gisli mne oči. Dojdu ke Gis a pošeptám jí stále s úsměvem na rtech. "To by bylo dost kruté, kdybys mě tím trefila... Ale jestli o to stojíš..." Vezmu ji za volnou ruku a lehce za ni zatáhnu abych ukázal, že chci, aby šla za mnou. A pokud možno nenápadně se vytratíme z klubu pryč. Běžíme po chodbě a zamířím do jedné z učeben, ve které se nachází klavír, v případě zamknutých dveří nám snad pomůže kletba z prvního ročníku a vklouzneme dovnitř. "Tady snad bude klid a NIKDO jiný to neuslyší..." Řeknu docela dost nervózně a posadím se za klavír. ♪♪♪ | ||
| |||
| Velké finále Snažím se potlačit úsměv když vidím a hlavně slyším, jak je na tom Maud. I tak mi ale lehce cukají koutky úst. "Oui, tó bude néjlepší.. Odfetu si dáme jíndy". Odpovím ji a nechám Maud ať jde. Snad jí to přejde brzy. Ginny se zdála být.. Já nevím. Jestli je nějak nabručená, má špatnou náladu nebo kdo ví co. Ale mou výzvu na souboj přijala. Mile se tedy usměji a jdeme zaujmout postavení. Ještě si všimnu že do velké síně vešel Egbert Dusný. Vypadá že je na tom aspoň o něco lépe, což je fajn. Nevím jak ostatní, ale mně se ten muž líbí mnohem více když má dobrou náladu.. A je s ním i slečna Černolesá. Mrzí mě že ji Harry nenechá aby fotografovala, ona svou práci dělá dobře. Ale co, na to bude jistě ještě dost příležitostí. Už věnuji pozornost jen Ginny.. Dívám se na ni a hned jak zazní povel, sešlu své kouzlo. No teda.. Musela jsem mít velké štěstí, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ginny dostala zásah a padla ztuhlá na zem. Hmm.. Tak nějak jsem čekala že to bude těžší, po tom všem co zažila. Ale.. možná že v duelech nebudu tak špatná jak jsem si myslela. Je způsob jak to ověřit. Podívám se na Pottera. "Oui, merci. Já budu dáfat posorr". Je pravda že kouzlo které jsem použila bylo dlouhé a protivník by mohl být rychlejší. Pro příště vím. Dojdu k Ginny, kleknu si a skloním se k ní, aby mně slyšela jen ona. "Ják líbila lékse?" Šeptnu "Ktyby byla ti sima, věším še Maud bude mít kápesník nafíc". Odtáhnu se, mile se na ni usměji a vstanu. Kouzlo brzy pomine a jistě bude někdo kdo se o Ginny postará.. Rozhlédnu se kolem. Dusný chtěl zřejmě využít příležitosti a také si dal duel. Hmm.. Pohled mi padne nahoru na ochoz. Vydechnu a vydám se tam, na místo kde jsou ředitelka Krákavá a profesorka Metlová. "Bonjour". Pozdravím mile obě dvě a zadívám se na Constance. "Sléšno Metlofá, já.. Prrokásala by jste mi tu šest a šla se mnoú na dúél? Já mos rráda bych fěděla jéstli já dóbrrá, nébo měla jen štěstí. A fy jsté felmi dobrrá.. Aid moi? S'il te plaît?" Řeknu mile, usměji se a doufám že mně nepošle rovnou pryč. | ||