Stihomam

Po vyslovení zaklínadla Nicole chvíli posečkala. Nic se však nestalo. Byly samy. Mildred o čemsi přemítala a na chvilku byla nezvykle zamlklá. Pak se jí ale strachy rozšířily oči.

"Ty myslíš, že by Maud mohla být pořád ta- HROME! Ale jo, dává to smysl! Kdo by dovedl napodobit Maud. Přece úplně každej! Stačí bejt všetečná a sprostá, kdykoliv slečna Metlová zajde za roh a je ze mě celá Maud! Neni to těžký a může nám být furt pod nosem-" vyhrkla Mildred, potom se zarazila a pak se na Nicole vážně zahleděla, tak nemístně tvrdě, že sama vypadala jako proměněná Smrtijedka. "Víš, Nicole... to co teď řeknu, bude znít blbě. A taky strašně namyšleně... A je to určitě pitomost... Ale je tady možnost, že ten někdo jde po mně, i když to nedává žádnej smysl, ale hlavní kořist jsem já. Jo." pokývala na závěr hlavou, položila nohu přes nohu a začala tou vrchní neklidně pohupovat. "Já nejsem žádná premiantka, nebo tak. Vlastně se komplet hodnotim jako dost neschopná čarodějka, vážně. To není předstíraná skromnost, fakt ne! Ne. Ne, že bych neměla vlohy, nebo tak něco. Ale jsem uplně jinde než Ty, nebo další šampioni. Vůbec bych v té soutěži neměla být a myslím, že tam opravdu měla být Ethel... Já se prostě neumim soustředit a vůbec mě nebaví se učit něco, co mi přijde uplně hloupý a pro můj další život i úúúplně zbytečný... Jenže tak nějak mám prostě štěstí a asi i ten tah na branku, když je potřeba, si myslim teda... Už jsem totiž jednou zachránila slečnu Krákavou i Metlovou a taky jsem zbavila zakletí pana Rowana-Webba... Jo, proto tady teď sedím a proto jsem s hradním pánem zadobře... Ne, že bych u toho měla zrovna nějaký velký zásluhy, to rozhodně ne. Ale mám vždycky nějak v nose, kam se vrtnout a asi různý kalamity přirozeně přitahuju." Mildred se nešťastně zašklebila. "Znělo to asi hodně namyšleně, co? Ale vážně jsem si tady někdy připadala... to když jsem četla v novinách všechny ty úžasné zprávy... že jsem tady takový dívčí Potter... Na malé škole a s mnohem, mnohem menším příběhem. Ale i tak pro mojí školu zásadní... i když tu po mně zbyde jen malá mosazná cedulka na ekologickym bazénu slečny Metlový..." Mildred Virválová se koukala kamsi skrz Nicole a tvářila se zasněně. "Kašlem na zátoku... Rowan-Webb je od toho odkletí zatraceně podezíravej a bude tu mít všude strážný zaklínadla. Projdeme si to tu, až bude doma!" Mildred vyskočila na nohy jako čertík z krabičky. "Musíme udělat jinou věc!"

O pár minut později už stály obě dívky před Maudinou a Enidinou ložnicí. Mildred se nejprve po chodbě ostýchavě rozhlédla nalevo napravo. Pak vytrhla ze školního kabátku hůlku jako vzteklá saň.

"PETRIFICUS TOTALUS!" vykřikla a skrz klíčovou dírku zasáhla Maud, sedící na posteli se švédským čajem a Denním Věštcem v ruce. Zatímco se mléčná skvrna rozlévala po polštáři, Mildred rozrazila dveře a vřítila se dovnitř s hůlkou v bojové pohotovosti.
"Co šílíš?!"
"Klid, Enid! Možná je to Smrtijedka!"
"Tobě hrabe!"
"Ty můžeš být taky Smrtijedka! Žádný rychlý pohyby! Kdyžtak jí hned odpráskni, Nicole!" rozkázala Mildred a posadila se na pelest postele. "Máme podezření, Maud. Tak se nezlob. Musíš tady teď takhle ležet, dokud neuplyne dostatečnej čas..." očichávala Mildred rozlitý čaj. "Takhle to asi smrdět nemá... ale i tak musíme uvažovat, že si zavdala zrovna teď a tim svým mléčným poblijónem to jenom maskuje... Jenom klid Maud! Já to dělám hrozně nerada, vážně. Ale každou čtvrt hodinu do Tebe ještě jedno kouzlo našiju, tak se na to psychicky připrav. To kdybys náhodou byla hodně silná Smrtijedka a nasávala kletby jako slečna Metlová."

Maud se s Mildred nebavila celé pondělí. Mildred to ale vůbec nevadilo. Bylo hezké vědět, že její nejlepší kamarádka přeci jen Smrtijed není a navíc dobře věděla, že to Maud přejde. Přešlo jí totiž i to, když jí Mildred proměnila v prase a zamkla v chlívku na školním výletě. A to bylo tehdy mnohem nebezpečnější.

Mildred teď taky přišla za Nicole s nápadem říct si každý den při pozdravu určité klíčové slovo a tak si vzájemně zaručit autenticitu. Po výletě do Chmurné zátoky se nejspíš rozhodla chovat víc obezřetně.

Podobné pohnutky měl zřejmě i bystrozor Potter, který natrefil na Andrise mezi knihovními regály. Na kruvalského šampiona promluvil polohlasně, tak jak měl po celý pobyt na Krákavém hradě ve zvyku.

"Co byste řekl na menší trénink, Andrisi?" předstíral, že se zajímá o žertovnou knížku Pokusy k popukání. "Chtěl bych se šampiony mluvit bez přítomnosti kohokoliv z vnějšku... Jestli máte zájem, buďte o půlnoci na střeše školy... a vezměte s sebou klidně jednoho spolehlivého přítele... Nijak směšné mi to tedy nepřijde..." dodal o něco více nahlas a vrátil knihu mezi ostatní svazky.

"Mluvil s Tebou taky?" sykla Mildred na Nicole a v očích jí hořely ohníčky vzrušení. "Myslela jsem nejdřív, že mě balí a než se vymáčkl, už jsem spřádala plány, jak s tim naložit. Takže jsem pak chvilku nechápala, co mi vlastně vysvětluje."

Harry Potter ale Mildred, Nicole, Heidrún ani Williama nesváděl. Jen měl něco očividně na srdci. "Bereš s sebou někoho? Já ne, Maud s Enid jsou fakt príma. Ale co neví..."


Harry stál na střeše Krákavého hradu. Zbývalo pět minut do půlnoci. Byla zima. A tak měl v kapsách obě ruce. Nejen pravačku, položenou na rukojeti hůlky. Přemýšlel, jak úchylně asi na místní působí a už několikrát v duchu poděkoval panu Svatouškovi, že mu tady zjednal alespoň nějaké renomé.

Nejraději by tu měl dnes večer jen šampiony.

Ale tím, že jsem dovolil vzít i přátelé, to pozvání ztrácí na deviantním podkresu. Nebo aspoň doufám.

Tyhle myšlenky by jako bystrozor a válečný veterán vůbec neměl mít. Měl by se nenuceně bavit o barvě právě nalezené mrtvoly a jíst u toho housku se salámem. Tak to alespoň bylo v kriminálkách, na které koukal strýc Vernon. Jenže Harry měl pořád tu pro okolí trapnou, citlivou, empatickou povahu. Přebít jí výbuchy vzteku už mu společenský status ani profese nedovolovala.

K čertu se vším.

V černém kabátě a svetru s vysokým límcem se to všechno dalo pohodlně schovat. V netečném výrazu bledého obličeje. V temném pohledu zelených očí za odřenými obroučky. V mysli schopné se cizímu zájmu vyhnout bleskurychlým stažením a sebezapečetěním. Ve vědomí upnutém jen na práci...

A znovu, už asi posté, se mu v duchu omluvil. Ještě předtím, než kolem celého prostoru rozprostřel jeho

Ševelissimo!

Ze soubojů do neděle

Bah Humbug

Procházka

Chmurná zátoka

Chmurná zátoka

"Ruka na tři kusy a veřejné zhroucení posvátného majestátu," předčítala Maud Měsíčková svým kamarádkám u nedělní snídaně. "Tím zaplatil všemi obdivovaný Theodor Svatoušek za přílišnou důvěru ve své čarodějné schopnosti!"

"Páni, tak my ho k tomu ještě všichni obdivujeme!" vydechla Mildred blaženě a zavřela očka.

"Zbytečná brutalita bystrozora Pottera způsobila, že..."

"Denní Věštec se vrací do svých obvyklých kolejí! Bylo načase. Za chvilku zase začne velebit Tyvíš-lorda... Tenhle brutální Potter! Ginny, jak můžeš s takovým surovcem vůbec vydržet?" apelovala teď Mildred na culící se Ginny Weasleyovou.

"...především mladší žákyně byly po večerním kurzu viditelně otřesené... to jo, třásly se jim z Harryho kolena." dodala Maud rozmile.

"Myslíš, že bych si tu stránku mohla nechat?"

"Jasnačka! Být Tebou, tak si jí zarámuju! Nech si to klidně celý, až to dočtu." zamávala Maud na Ginny novinama.

"Heleď, Ginny... Nějak jemně Harrymu naznač, aby nás na dalším klubu naučil být taky takhle brutální, jo?"


Počasí bylo toho dne svěží, avšak chladné. Cukrárna U Mlsného baziliška i hospoda U Jacka Dračí nohy praskaly ve švech a tak se Mildred s Nicole vytratily pod záminkou famfrpálového tréninku. Z hřiště zamířily přes les k Chmurné zátoce. Teprve nad korunami stromů Mildred spustila.

"V Chmurné zátoce nás nikdo nebude hledat." vysvětlovala za letu. "A i kdyby hledal, tak neuslyší."

Jak se blížily k moři, mezi stromy se začala objevovat silueta hradu. Většího než byl hrad Akademie, ale od pohledu pustého.



Mildred se spustila na kulatou hradební věž a jako doma se bez ostychu vrhla dovnitř. Tam na šampionky čekala nevelká komora s prostou skříní a stolem se dvěma židlemi. Mildred pak Nicole vysvětlovala:

"Žije tady starý pán Algernon Rowan-Webb, můj kamarád! Není ale věčně doma a já mám povoleno se tady zašít, kdykoliv potřebuju. Je to tady trochu z ruky, to jo. Ale zas o dost bezpečnější, než kdekoliv na Akademii..." práskla za Nicole dveřmi na ochoz.

Nebylo zde právě teplo, ale aspoň sem netáhlo. Obě dívky se posadily na židle a začaly probírat to, co je delší dobu trápilo. Otázka, kdo chce celý turnaj poškodit účastí slečny Metlové a proč, se ale nezdála o nic jasnější než na začátku.

"Metla může mít spoustu nepřátel! Ale zas mi přijde jinak uplně neškodná a pochybuju, že by jí někdo chtěl přímo ohrozit." vysvětlovala zaníceně Mildred. "Byla určitě nesnesitelná premiantka. To jo. Mnohem horší než Ethel - protože nebyla pitomá. Taky se nikdy nebála konfliktu, nikomu nelezla do zadku a kritizovala, koho mohla - tohle nevim, jestli si vstřebala? Chytáš se? Tak jo! Pro Metlu nebyl nejspíš problém, aby nastoupila třeba na ministerstvo a dokonce se říká, že jí chtěli do výzkumnýho oddělení oboru záhad. Ale co já vim, třeba je to zase jen kec... V každým případě... Na tom ministerstvu to neklaplo. Metlová to tam neustála. Asi byla moc konfliktní a byli tam na ní proto zlí. Jen hádám - nepřijde mi, že by ve skutečně nepřátelským a konkurenčním prostředí přežila... No a tak vzala to místo tady. Dělá tu všechno za Krákavou, vlastně tu školu celou vede ona a přispívá do odborných periodik. Ale tam Tě maximálně vyšachujou a neotisknou, když je naštveš, určitě nebudou chtít, abys šaškovala na turnaji."

Potom, co Nicole vznesla své nápady, dodala:

"Myslím, že k Smrtijedům by mohla patřit chátra od Dračí nohy. To, co se tam schází, moc poctivý nebude. Ale jo - možná jím křivdím a jsou to úplně normální, poctiví chmatáci! Zeptám se Maud, ona se tam trochu vyzná."

Zážitek na celý život

Nejapný nápad

Nicole vyšla do předsíně a po schodišti se dostala do prvního patra, pak byla nucena projít chodbou kolem ložnic a vyjít na klenutou galerii. Metlová se jejím vyzvání nezdála zvlášť potěšená.

"Nicole, Vy máte samé nejapné nápady." otřela si koutky od skořice do kapesníku. Pak se přemístila dolů do sálu. "Co se děje, pane Pottere? Při soubojnickém klubu je přemisťování povoleno... Vaše Excellence, mohl byste už prosím přestat týrat slečnu Černolesou a trochu nám uhnout na stranu? Nehodlám se tu se slečnou Dubois střílet jako mudlové na dvou metrech čtverečních!"

Constance Metlová vytáhla dlouhou, odřenou hůlku, ze které se její jádro téměř zdálo svolné vypadnout. Zda byla tou substancí žíně jednorožce, nebo dračí blána, by se jeden už tipovat neodvažoval. Kolem prostoru, který si slečna Metlová uzurpovala pro souboj, se začali stahovat zvědavci.

"Prosím, Nicole." pobídla Metlová netrpělivě, jako kdyby studentku pobízela k zahájení práce na lektvarech.

Nicole beze slov vystřelila první kletbu, tak rychlou, až se zdálo, že jí Metla nestihne odrazit. Ale pružné zavlnění lokte a zápěstí zástupkyně ředitelky jí odvedlo stranou. Nicole navázala dalším kouzlem, které slečna kavací převrhla do stropu a odpověděla vlastním zábleskem rudého světla, jež Nicole zručně odvrátila. Kdosi v davu zavýskl, to už ale Nicole šlehla dalším Depulsem. Metlová stáhla volnou ruku v pěst a kouzlo lačně pohltila její hůlka. Zdálo se, že nejen Mildred četla 108 pohybů sebechrany od Theodora Svatouška.

Ten svazek ležel - podepsaný zlatým inkoustem - pod Metlinou postelí a před deseti minutami vážně uvažovala, jestli jej nemá dnes v noci obřadně spálit.

Nicole vystřelila dvě kouzla za sebou. První Metlová parírovala, ale druhé - fialové plamínky, třaskavě se měnící v bubliny - zástupkyni dostihly. Metlová popuzeně vyvalila oči a nevěřícně sledovala, jak se jí purpurová bublina přichytila na rukáv, po kterém vzlíná a celou její postavu balí do tmavofialového rubáše.

Teď to byla slečna Krákavá, kdo fascinovaně přestal jíst arašídové žáby.

Některé bojující dvojice zapomněly bojovat a Potter si popotáhl obroučky brýlí výš, i když viděl stejně, když je měl níž.

"Dobrá, tak dost." řekla obrovská pableskující bublina a kouzlo se vpilo do jejího nitra, až z ní zase zbyla slečna Metlová. Bublající plamínky do sebe vtáhly černé šaty, upnuté až pod bradu, vosková pleť sála jak houba a pár poskakujících světýlek pohltil i drdol - pečlivě upjatý.

♪♪ ♫ ♫ ♪

Z odřené hůlky vytryskly modré plameny. Nicole jim nastavila Protego a ony jí obklopily ze vše stran. Slečna Metlová udělala ukazovákem spirálu. Plameny se změnily v utahující se blankytný řetěz, štítové kouzlo Nicole jí samotnou sevřelo do kleští. Constance Metlová ukázala na strop a rukou s hůlkou škubla jako lanem. Krásnohůlská šampionka, obalena v zářícím kokonu magie, se odlepila od země a zůstala viset ve výšce tří metrů.