Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Famfrpál z tribuny Snažím se Gisli před zápasem trochu uklidnit a povzbudit. Nakonec, Kruval sice je podceňovaný tým, ale rozhodně se nejedná o slabý tým a věřím, že minimálně proti Krásnohůlkám si povedou dobře. Cítím určité dejavú, když jdeme na stadion s tím, že role jsou teď tak nějak prohozené. Já skončím na tribuně a ona půjde do masomlýnku. Na bradavickou tribunu se dostanu docela brzy, takže je ještě celkem prázdná a vyberu si nějaké místo pokud možno úplně nahoře. Možná to není úplně nejlepší pozice, nebo vlastně teoreticky je, záleží na tom, o co divákovi jde. Poslouchám Dusného blábolení a musím říct, že za tu dobu, jsem si na ten jeho monotónní hlas už tak nějak zvykl, takže okamžitě, když jej slyším, bojuji s nově vypěstovaným podmíněným reflexem, zívnout. Ovšem pro dnešek si Dusný připravil překvápko v odhalení dvou celebrit v hledišti. Pottera a Kruma. Potter tu už byl na šampiónském turnaji, ale já jsem jen neviděl, protože jsem zrovna měl plné ruce práce s tím nezadusit se mydlinkama. A sice jej nemám nějak zvlášť v lásce, ale musím říct, že vypadá lépe než si jej pamatuju z posledního setkání. Zabití Voldemorta mu asi trochu zvedlo sebevědomí a to se projevilu kupodivu i v relativní vylepšení jeho vizáže. Krátce jej sleduju, jak zvedl ruku v pozdrav na druhé straně bradavické tribuny. Kdo mě ale zajímá o dost víc je Viktor Krum. Můj zájem ovšem vzniká na základě zcela jiných předností než u většiny ženské populace. Je to opravdu skvělý hráč a schopný kouzelník. To je to, co na něm obdivuji já... Pak začne zápas. Pozoruju dění na hřišti. Andris s Nicole zápasí opravdu urputně o zlatonku, kterou já ale nevidím a tak je otázka, jestli si jen vzájemně prohání pérka, nebo opravdu něco pronásledují, ale je z toho docela zábavná podíváná. Stejně tak hra s camrálem je velice aktivní a agresivní na obou stranách. Tak to má vypadat. Vidím, jak se Gisli v jednu chvíli sama proklouzne kolem dvou protihráčů a dostane příležitost k výstřelu do obručí bráněných pouze krásnohůlským brankářem(kou). Ta to však na poslední chvíli vyrazí. Jaké zklamání. Po takové akci si fakt myslím, že ten bod měla dostat už kontumačně, ale je bohužel, golman je nekompromisní. O chvíli později vidím, jak se Gisli naskytla další možnost... *pojď... pojď... to dáš...* pomyslím si. Něco mě pošimrá na nose a musím se tam poškrábat. Při té příležitosti využiju situace, kdy mám dlaní zakrytou pusu a pošeptám zaklínadlo "Confundus." a potáhnu tím špičku koštěte krásnohulského brankáře mírně dolů. To by jej mohlo na okamžik rozhodit z rovnováhy. Poškrábu se konečně na nose a potom zatleskám ke skórování. Jen takový mírný projev podpory pro jeden z týmů z mé strany, o kterém se ideálně nikdo nedoví. Ani hráči, ani diváci a ani rozhodčí... snad. | ||
| |||
 | Čas na Famfrpál Od toho dne, kdy mne Gisli přivázala ke křeslu v opuštěné učebně věštění jsem nabyl dlouho ztracené sebevědomí. S Gisli jsme se nakonec dost spřátelili a prostě i s její pomocí jsem nakonec pochopil, že ne každý se mě tu pokouší zabít. Taky se angažovala v tom, že při koupání se mi už vinou zdejších dívek neztratila ani jedna část oblečení. Chodil na každý famfrpálový trénink co byl a snažil jsem se vystupovat jako týmový hráč. Cvičil jsem často i sám ve volném čase, hlavně létání na koštěti. Konečně jsem totiž měl v něčem jasno. Našel jsem to, v čem jsem byl dobrý a byl jsem odhodlán ukázat svým příbuzným, že se ve mě pletli a nejsem naprosto k ničemu. V prvním úkolu možná vyhrál Kruval, ovšem tentokrát Kruval prohraje na celé čáře! Teda, no, snad Gisli na mě kvůli tomu nebude moc naštvaná, ale tak, když jde o famfrpál tak se má hrát naplno! Zápas už brzo začne. A bude ho sledovat i... VIKTOR KRUM? Můj idol! A také Harry Potter. O tom jsem slyšel, kdo by ne, ovšem ve srovnání s famfrpálovou legendou jako je Viktor Krum je prostě vzduch. Jsem tak nervózní, musím se před Krumem předvést! A tak tam sedím na tom svém školní zametáku, vlasy mám sepnuté do koňského ohonu, aby mi nepadaly do očí a snažím se tvářit sebejistě, ačkoliv uvnitř jsem nervózní a trochu rozklepaný. Hlavně z toho tlaku, něco jiného je hrát famfrpál na školním hřišti jako cvičný a něco úplně odlišného je tohle, když vás sleduje v podstatě celý kouzelnický svět. Pohlédnu na Gisli, která naproti nám u svého týmu a usměju se na ni přátelsky, abych nějak tak zahnal ten strach. Snad to nebude brát jako nějaký pokus o to ji ještě před zápasem znervóznit když si pamatuju, jak při tom pokecu v učebně věštění na mě reagovala. A když zápas konečně započne, tak do toho dám všechno. Snažím se řídit se zásadou, že ten kdo udeří rychle, tvrdě, silně a hlavně jako první, tak ten vyhraje. Přihrávám spoluhráčům, když je to třeba, za ta cvičení jsme už tak nějak sehraní, takže by to neměl být problém. Tohle je příležitost konečně ukázat, co ve mě je, tak do toho dám všechno! (97%, 51%, 44%) | ||
| |||
 | ZÁPASPřání od Willa mě potěšilo. U něj vím, že je to upřímné. Otázka, co bude, jestli budeme hrát i proti sobě, avšak to je hudba budoucnosti. Když se zeptá na krátkou slovní výměnu s Andrisem, mávnu rukou.“Nic zvláštního. Andris se opět staví na piedestal tesaný morálkou a vyšším bytím. Zbytek týmu je totiž neotesaná snůška podvodníků a násilníků, tak se nám to jal připomenout.“ poušklíbnu se a pokrčím rameny. Vím, že není týmový hráč a my mu tak akorát budeme kazit image. Tohle ani štěstí nezachrání. “Aneb když bojuješ s tím, že se na tebe ostatní dívají skrz prsty, ale ty to ostatním děláš taky. Jeho boj.“ shrnu to. A naše prohra. Snad nikdo dneska nedopadne hůř než Heidrún. Vím, že to neudělal schválně, ale kdyby ho nepřemohlo vlastní ego…mohlo být všechno jinak. Já s Andrisem osobní problém nemám, ale vůbec ostatním neulehčuje, aby ho začali brát mezi sebe. Všichni jsme už převlečení a připravení. A na mě začíná doléhat tíha toho, co musí přijít. Tolik pozornosti v obecenstvu. Tisk. KRUM!!! Z toho všeho tlaku se mi scvrkl žaludek na velikost pecky od višně. A Will. Will se taky dívá. Tréma je obrovská. Vylétneme do vzduchu, vlasy pevně stažené, na očích brýle proti větru a dešti, jestli se rozhodne přijít. Zatím to nevypadá, ale už vím, jak je tu počasí nevyzpytatelné. Náš úkol je jasný. Nechat Andrisovi prostor a ochranu, aby mohl skórovat chycením zlatonky. Odrážeči a jejich potloukové přihrávky, jeden výš a druhý níž, dokud nezaměří vhodný cíl. Slunce dnes nesvítí a nelze jej využít ve svůj prospěch. Zkusíme tedy hru vzít níž. Pod brankářem, ztížit mu sledování camrálu. Ovšem uvidíme, co na to krásnohulští. Antoine je zlatá střela sama o sobě. A taky můj bff s potencionálem dozvědět se několik pikantností. To ho spolehlivě chrání před sražením z koštěte, ale i tak to bude tvrdá hra. | ||
| |||
 | Den D Reakce Gisli na mou připomínku (a ostatně i mnoha dalších) byla všeříkající. Ale jak se povídá Potrefená husa... Zabubnoval jsem o hranu stolu, na který jsem ve famfrpálové uniformě upřeně hleděl. Nelíbilo se mi to. Neměl jsem rád nečestnou hru. Bylo to...vždycky příliš snadné. Stejně jako moji předci, kteří si vždycky vybrali zkratky, než aby dosáhli svých cílů svojí pílí. Kruvalský tým neuměl hrát čestně. A co možná hůř, neuměl hrát vůbec. Ale přesto, tu školu jsem miloval. Chtěl jsem být její dobrý reprezentant. A věděl jsem, že díky mému koštěti, a pozici šampiona, bude tlak na mě o to větší. Všichni jsou zvědaví, co v tomhle zápase předvedu pomyslím si, zatímco sevřu pevně svoje koště. Za chvíli to má začít. Kdybych tvrdil, že nejsem nervózní, lhal bych. Samozřejmě, že jsem nervózní. Ale jedno vím jistě. Chci vyhrát. A jsem v tomhle směru naprosto rozhodnutý. | ||
| |||
 | FAMFRPÁL Je to tady. Den D.. Nebo spíše den F? To je jedno.. Ani jsem nemohla dospat. Usnout mi šlo, ale ráno jsem vstala ještě dříve než obvykle. Ještě byla tma.. Spát jsem už nemohla. A tak jsem si sedla, že si budu číst poezii, ale ani na to jsem se nemohla soustředit. Vylezla jsem tedy z postele, převlékla se do tílka a kraťasů a vyrazila jsem ven. Protáhnout se, zacvičit si a dát si patnácti kilometrový běh. Ano, to bylo ono! Dalo mi to pořádně zabrat a smrděla jsem pak jako prase, ale byla jsem spokojená. Ani jsem už nemusela myslet na ten stres, z toho že mě uvidí rodiče, spousta slavných lidí, tisk a asi polovina Británie.. Sice jsem nestihla snídani, ale to nevadí, stejně bych do sebe nic nedostala. ***** "Nedejte jim nic zadarmo! Budou nás podceňovat. Všichni budou čekat že Kruval vyhraje protože Andris má Kulový Blesk, ale to je nezachrání.. Ukažte jim co umíte! Buďte tvrdí, dejte do toho všechno! Vyhrajeme!" Povzbuzuji tým když se chystáme na zápas. Já vím, kapitán je Julien, určitě pár slov mít bude, ale prostě jsem to ze sebe musela dostat. V určitých chvílích dokážu být velmi soutěživá a tohle je jedna z nich. Vlasy mám upravené do těsného drdolu, po vzoru Constance Metlové. Jednak že se mi to líbí, ale hlavně aby mi má hříva teď nepřekážela. Na sobě mám klasickou Krásnohůlskou Famfrpálovou uniformu, v barvách tyrkysové, bílé a fialové (pokud by měla vypadat jinak, tak to ignorujte). Pořádné, pevné boty a tyrkysový plášť. V pravé ruce držím svůj Nimbus 2001 (Světlejší dřevo, konec tvarovaný do listu a po obvodu se táhne stříbrně vinná réva). Pod očima dva černé pruhy, po vzoru mudlů, jak to dělají při jejich oblíbeném sportu, ragby. A na tváři velice zarputilý, odhodlaný, výraz. Teď nejsem ta šťastná usměvavá Nicole, teď jsem válečnice která jde do bitvy! Obrazně řečeno.. Když je čas, celý tým sedne na košťata a vylétne ven.. Vznášíme se ve vzduchu, naproti nám Kruvalský tým. Upřeně, vážně, se dívám na Andrise. Jsme přátelé a mám ho ráda, ale tohle mu rozhodně nijak nehodlám ulehčit. Čekám až se vypustí míče, když v tom Dusný řekne něco, co mně nakonec přinutí zvednout pohled. Ooh.. můj.. BOŽE! On.. On je tady, Viktor Krum! Samozřejmě, fandím Hollyhedským Harpiím a Gwenog Jonesové, ale Viktok Krum! Pan Potter promine, ale lepšího chytače neznám! Dobře, výdech, nádech.. Později si zajdu pro podpis, ale teď opět nasadím svůj urputný výraz a musím se soustředit. Čekám až Svatoušek vypustí míče a snažím se zahlédnout Zlatonku, abych mohla vyrazit hned po ní! Je mi jasné že Andris má výhodu rychlosti, ale já mám zas lepší manévrovatelnost. A hodlám do toho dát úplně všechno.. Když by to náhodou bylo tak že ani jeden z nás nebude mít moc štěstí, možná se nakonec zkusím uchýlit k jedné fintě, abych měla více času na hledání Zlatonky.. Začala bych dělat jako že ji vidím a prudce klesat k zemi. Až úplně k zemi.. Doufám, že já bych to zvládla vybrat, i když bych třeba drhla botami o zem, a že Andris nedokáže tolik ubrat na rychlosti a pokud poletí za mnou, tak se snad rozmázne o zem a já budu mít potřebný čas! | ||
| |||
 | „Podívejte, slečno!“ vydechla ohromeně ředitelka Krákavá. Constance Metlová se zatvářila jako kdyby právě kousla do Bertíkových fazolek s příchutí šušňů. ZÁPAS Nastalo šedivé, chladné ráno a očekávalo se stejně chladné dopoledne. Na snídani vzrušeně klábosili všichni, kterých se nadcházející zápas netýkal. Členové mužstva řešili každý svou nervozitu po svém. Někomu nesloužil žaludek, jiný byl zamlklý, další se snažil sršet vtipem, aby nemusel myslet na realitu příštích hodin. | ||
| |||
| Příprava na první famfrpál Následující týdny byly poklidné. Přišlo mi to více než vhod. Mohl jsem se v klidu vzpamatovat z drtivé porážky v poháru. Ano, technicky vzato poslední je diskvalifikovaná Metlová, ale tu jsem ani na vteřinu nebral jako validní konkurenci. Prostě jsem pohořel. Naštěstí tu byla Gisli, která nějak vždycky věděla co říct nebo udělat. Velkou zásluhu na tom všem pak měla i nastoupivší rutina běžného školního roku. Hodiny, domácí úkoly, čelo do stolu… Z mimoškolních aktivit se mi pak proměnily naše dostaveníčka s Gisli ve famfrpálové tréninky i cvičné duely. A musím říct, že v duelech je na budoucí NElékouzelnici docela dobrá. Přidávala se k nám tehdy i její spolubydlící Heidrún. Je fajn a myslím, že jsme se relativně skamarádili, tedy jak jen to jde za pár týdnů… V určitý moment jsem se pak ale musel zeptat. Ne, že bych chtěl vyzvídat nebo dokonce měl postranní úmysly, ale zkrátka mě to zajímalo. "Heidrún, chtěl jsem se zeptat. Co je mezi vámi s tou Nicole? Všiml jsem si, že spolu trávíte docela dost času." Co se famfrpálu týče, bylo mít v podstatě dvojité tréninky, jedny s našima a druhé s Kruvalem, mi také po prázdninovém lelkování pomohlo rychle se opět dostat do formy. A při té příležitosti se trochu víc poznat i s Kruvalským šampionem Andrisem, který je součástí jejich týmu. Současně jsem si mohl i očíhnout jejich tým jako celek. To se může hodit. Lépe poznat nepřítele a být na něj i připraven až bude vyhlášen zápas Bradavice:Kruval. Hele, všichni se bavíme, všichni dřeme a určitě si i oni odnesou nějaké informace o mém stylu hry, když já pozoruju ten jejich. Pravda, není to úplně rovnocenná výměna, ale svět je hold nespravedlivý. Jedna otylá transka a její věrný jezevec ve zmenšenině středověké pevnosti by mohli vyprávět. Ale to už je tak dávno… Také ti dva troubové, co si na Gisli dovolovali, asi pochopili, že takto fakt ne a sekají dobrotu… snad… uvidíme jestli jim to vydrží. Souboje byly sice zakázány, ale to nutně neznamená nic. Jen vás nesmí chytit… A dokonce i takového Malcolma jsem začal vídat méně. Dost pomohlo, že spolu nesdílíme společné prostory zmijozelské koleje. Ale i tak se nějak začal stranit a nebyl takový pain in the ass jako dříve. Párkrát jsem jej snad i zahlédl, jak mířil do lesa. Dobře pro něj. Třeba ho tam něco konečně naučí jak být normálním člověkem. Ráno před zápasem jsem se ve Velké síni nachomýtl u Gisli s přáním hodně štěstí taky mě zajímalo, kam se včera večer tak najednou ztratila. Všiml jsem si, že se bavila s Andrisem a pak zmizela. O čem se bavili? | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Krácení času Doba, kterou jsem strávil od mého úspěchu v prvním úkolu, se nesla ve znamení trénování. Neměl jsem čas na nějaké nesmysly. Čím více můj úspěch i neúspěch usedal, tím více jsem měl pocit, že jsem jen někdo, kdo má velkou tátovu flintu, a naprostou náhodou se trefí do jelena. Neumím své dary skutečně ovládat. Jsem zbrklý pomyslím si. A lidé pak skončí zranění zkřivím zuby. Co mě to napadlo s tím časovým kouzlem? Díky bohu, že jsem ho nezvládl - taky jsem mohl roztrhat stadion na kusy. Moje schopnosti jako kdyby byly ode zdi ke zdi - katastrofální neúspěchy, a katastrofální úspěchy. Mám v sobě nějakou sílu, nebo ukusuji jenom příliš velká sousta? Chce to trénink. A to konkrétně trénink konzistentnosti. A famfrpálu. Ten byl minule taky dost selhání. A tak, uprostřed jezírka v zahradách hradu, což mi přijde nejbezpečnější, celé dny a noci, kdykoliv je to možné, dělám pouze... ,,Glacius!" zavolám, a zamrazím kámen před sebou. ,,Incendio!" zavolám, a rozmrazím kámen na plameny. ,,Glacius!" zavolám, a zmrazím. ,,Incendio!" zavolám, a zapálím. Je to šílené, ale furt dokola, furt dokola. Uprostřed vody to nemůže nikomu ublížit ani když bych kouzlo nezvládl. Furt dokola. Zmrazit, zapálit, uhasit. Zmrazit, zapálit, uhasit. Prostá kouzla, konzistentní. To je můj cíl. Nemůžu běhat, aniž bych chodil. Musím postupně, a konzistentně, být schopen dělat prostá kouzla, bez strachu, abych udělal nějaký brutální výkyv sem, nebo tam. Na hodinách jsem se snažil dávat mnohem více pozor než dříve. Ale jenom někdy jsem spatřoval něco hodnotného. Mnohdy bych se raději venku na cvičišti učil opravdová kouzla. Třeba při přednáškách pana Dusného. U Merlinova vousu tenhle člověk... No, alespoň nebyl nijak zlý. Byl jenom strašně nudný. S Famfrpálovým tréninkem mi pomohla Nicole a Ginny, ostatně i s odpočinkem. I tyhle malé chvíle jsem se snažil si užívat. Šli jsme do cukrárny, a bavil jsem se, i když jsem myšlenkami byl spíše u tréninku. Nevím, co mě to hnalo vpřed, ale opravdu hodně jsem chtěl vyhrát. Nikdy by mě nenapadlo, že budu tak soutěživý. Co chci komu prokázat? No komu přece, všem! Všímam si těch jejich pohledů pokaždé, když se přihlásím. Přijde mi, že mě lidé moc nemusí. Nikdy mě moc nemuseli. Možná kvůli jménu? Penězům? Charakteru? Myslí si, že jsem hajzl? Tak jim chci ukázat, že ne. Že jsem opravdu dobrý, a opravdu schopný člověk. Člověk, co jim vytře zrak! ,,Gisli" promluvím v předvečer Famfrpálového utkání na svou spolužačku u Kruvalského stolu, zatímco v ruce držím pohárek. ,,Byl bych rád, kdybychom zítra vyhráli, a to myslím férově a čestně" řeknu velmi vážně. ,,Podvádění nás nikam nepřivede. Pokud neporazíme nepřítele bez podvádění, pak je prostě lepší, a zaslouží si výhru" dodám následně, a podívám se po Kruvalském stole. ,,A to platí i pro všechny ostatní" dodám o poznání výhružněji. Poté upiji. | ||