Konečná

ZÁPAS

SVATOUŠEK

Zápas propukl v plné intenzitě. Kruval věděl, že technicky na krásnohůlské nemá. Proto rozehrál živelnou, naturální hru, založenou jen na několika taktických doporučeních; Gislin plán se ukázal jako podnětný a pro krásnohůlskou brankářku nepříjemný. Zasáhnout brankovou obruč se ale stejně v prvních minutách nikomu z kruvalských nepodařilo. Štěstí se na ně naopak otočilo úplně zády.

První dvě branky vstřelily Krásnohůlky a nejslibnější Gislin pokus skórovat zažehnal odrážeč ranou potlouku přímo do jejího obličeje. Na poslední chvíli trhla hlavou a těžký míč se jí tvrdě projel přes tvář. Kdyby se ale neuhnula, společnost by jí nejspíš právě dělal otřes mozku nebo zlomený nos.

Pokusy kruvalských o zneškodnění Antoineho se naopak s úspěchem nesetkaly a vílák zdatně uhnul dvěma potloukům a poprvé skóroval.
Na krásnohůlské straně se ale nevedlo Nicole. Věděla, že Andris si s ní může pohrávat a její touha jej vyvést z rovnováhy málem skončila katastrofou. Publikum zašumělo.

„TO TEDY BYLO TĚSNÉ!“


Světlý Nimbus 2001 udeřil metlou o trávník a Nicole téměř sama havarovala. Možná to prostě špatně odhadla a možná, že se jen přetáhla při ranním běhání.

„MÁME TADY POKUS O VRONSKÉHO FINTU! SLEČNA DUBOIS! ALE VON GRIN-ERDWALL SE PŘEVÉZT NENECHAL! A CAMRÁLU SE MEZITÍM ZMOCŇUJE KRÁSNOHŮLSKÝ TÝM! KAPITÁN JULIEN PŘIHRÁVÁ SEBASTIENOVI DELATTRE A - NEPODAŘILO SE! OPĚT MÁ MÍČ KRUVAL – SLEČNA GUNDERSEN - A JE TO GÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓL!“ řval Dusný nadšeně, jako kdyby se jednalo o jeho školu. Radoval se i William, jenže -

PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSK!

„CO SE TO JENOM… SKUTEČNĚ! ZÁPAS JE POZASTAVEN!

Svatoušek za všeobecného nespokojeného hučení a bučení zastavil zápas a přivolal si do oblak 3 zaměstnance ministerstva.

„ANO, PŘÁTELÉ, NĚCO SE DĚJE, PAN SVATOUŠEK JE HRUBĚ NESKPOKOJEN! NENÍ TO JISTĚ JEN TAK…“ natahoval Dusný řeč a snažil se trapnou chvilku vylepšit jak jen mohl. „DOVOLTE, ABYCH SE KRÁTCE ZASTAVIL U KOŠŤAT, KTERÁ NAŠI FAMFRPÁLOVÍ HRÁČI POUŽÍVAJÍ… ANO, ZA NEJLEPŠÍ KOŠTĚ JE STÁLE JEŠTĚ POVAŽOVÁN KULOVÝ BLESK. NA HŘIŠTI SE MĚLI POHYBOVAT HNED TŘI. ŘÍZENÍM OSUDU JSOU TADY ALE JEN DVA A POKUD SE PTÁTE NA MŮJ NÁZOR, TAK PODLE TÝDENÍKU ČARODĚJEK – SPORTOVNÍ RUBRIKA SAMOZŘEJMĚ – SE V MANUFAKTURÁCH FIRMY NIMBUS PŘIPRAVUJE TVRDÁ ODVETA A PRÝ PŮJDE O – AHA, TAK UŽ JSEM SE DOZVĚDĚL PŘÁTELÉ, PŘI HŘE SE NÁM PODVÁDÍ. NĚKDO OČAROVAL KRÁSNOHŮLSKOU BRANKÁŘKU. DIVÍM SE, ŽE TO NEBYLO NAOPAK, HEHE! NE. OMLOUVÁM SE, TAK JSEM TO ŘEKL ŠPATNĚ, JEDNALO SE O ÚTOK NA KOŠTĚ. VÝSLEDKEM JE TEDY ANULACE A TRESTNÉ STŘÍLENÍ. PAN SVATOUŠEK PRÝ DOBŘE VIDĚL ODKUD KOUZLO LETĚLO A BYSTROZOŘI UŽ JSOU NA CESTĚ – NEBUDE TEDY HORKO JEN NA OBLOZE, ALE I V HLEDIŠTI. HAHA!“ Zasmál se Dusný bodře a Svatoušek zapískal pokračování.

Kolem Williama to zašumělo; u vchodu do lóže se objevili dva bystrozoři a začali neochotným divákům kontrolovat hůlky a jejich poslední zaklínadla. K Willovi jim přibližně zbývala necelá minuta.

Trestnou střelu Krásnohůlky proměnily v 40:0 a než si Kruval vyžádal oddechový čas, náskok se zvětšil o další dva góly.
„Musíš to rychle chytit, Andrisi…“ To se snadno řeklo, ale zlatonka byla tak dobře schována, že se zdálo, že v tomto zápase ani není. Andris jí zahlédl koutkem oka těsně před pozastavením zápasu. Třpytila se kousek od levé brankové tyče Kruvalu. Ale teď už byla zase ta tam.
---
„Heleď Nicole, nikdo nečeká, že to chytneš-“ Po úvodní čtvrthodince bojovala Nicole s pocitem, že to nečeká ani ona.
---
„…Krásnohůlští mají zatraceně dobrou obranu, vykašleme se teď na útok a budeme je blokovat.“ Motivoval kapitán kruvalských a odrážeči se po sobě nervózně podívali. Celou dobu přeci nedělali nic jiného.
---
„Nenech se od něj zbytečně vyhodit ze sedla, Nicole. Ať si tu zlatonku třeba spolkne. Naším úkolem bude co nejvyšší skóre, abychom se v žebříčku-“
---
„Než to Andris chytne, musíme být úplně stejně neprůstřelní jako oni, chápete?! Jinak získají moc bodů a takový vítězství si můžeme strčit za klobouk.“
---
„Prostě klídek, jo? Všichni! Pěkně je rozstřílíme na atomy! A Ty zkus černokněžníčka trochu potrápit Nicole, abychom měli víc času. Ale ne, že sebou zase málem švihneš! Uplně nám stačí, že má Hélène průjem. Když odnesou i Tebe, tak budu chytat já a střílet nechám madame Maxime!“
---
„Takže domluveno! Braňte, co se dá a sestřelte jejich chytačku! Vílák je bonus!“ Ten bonus už je stál třicet bodů.
Svatoušek nařídil pokračování zápasu. Jásot fanoušků stále doprovázelo bučení kruvalských fanoušků k jeho osobě.

Famfrpál z tribuny

Čas na Famfrpál

Den D

odkaz

Reakce Gisli na mou připomínku (a ostatně i mnoha dalších) byla všeříkající. Ale jak se povídá Potrefená husa... Zabubnoval jsem o hranu stolu, na který jsem ve famfrpálové uniformě upřeně hleděl. Nelíbilo se mi to. Neměl jsem rád nečestnou hru. Bylo to...vždycky příliš snadné. Stejně jako moji předci, kteří si vždycky vybrali zkratky, než aby dosáhli svých cílů svojí pílí. Kruvalský tým neuměl hrát čestně. A co možná hůř, neuměl hrát vůbec. Ale přesto, tu školu jsem miloval. Chtěl jsem být její dobrý reprezentant. A věděl jsem, že díky mému koštěti, a pozici šampiona, bude tlak na mě o to větší. Všichni jsou zvědaví, co v tomhle zápase předvedu pomyslím si, zatímco sevřu pevně svoje koště. Za chvíli to má začít. Kdybych tvrdil, že nejsem nervózní, lhal bych. Samozřejmě, že jsem nervózní. Ale jedno vím jistě. Chci vyhrát. A jsem v tomhle směru naprosto rozhodnutý.

Dnešní ráno je šedé a ničím nevýrazné. Alespoň neprší, nebo nám sluníčko nesvítí do očí. I tak jsem ale rád, že mám svoje ochranné brýle a chrániče. Poučení z předchozího karambolu v lese. Ztráta orientace není pro chytače nic dobrého, a chrániče nejsou něco, co hodlám podcenit. Když vyletím nahoru, podívám se na všechny diváky, a ve své začáteční pozici pozoruji okolí. Poslouchám Dusného - zarazí mě, že člověk, co má nejnudnější přednášky, má zároveň vlastně docela dobré veřejné projevy - a trochu se pousměji, když slyším svoje jméno. Zamávám lidem. Je to dobrý pocit. Když se dozvím, že se na nás přišli podívat i Krum a Potter, lehce se protáhnu v zádech. Potter i Krum dorazili, ale Leklan ani Ivan ne. Dokonce ani máma. Nu, asi někde pronásledují černokněžníky. Třeba mého tátu. Možná bych měl být spíše na tomhle rodinném setkání pomyslím si frustrovaně, a opět sevřu pevně koště a předkloním se. Každou chvíli to začne. Jenom doufám, že se diváci nepřeřeknou, a nebudou skandovat Grindelwald. To by některé starší ročníky mohl taky trefit šlak pomyslím si. Pozoruji Nicole. To je můj soupeř. Už jsme spolu i trénovali, a vím, co od ní zhruba čekat. Pozorně jsem při tréninku sledoval její strategii. Její koště je mnohonásobně podřazené tomu mému, byť jde o Nimbus, tudíž bude nejspíše spoléhat na to, že se Zlatonka dostane do špatně přístupných prostor, kde pro mě bude větší rychlost spíše nevýhoda, zatímco ona bude dělat lepší manévry Inu.. Jistě, Zlatonka je notoricky nepředvídatelná. Ale právě proto je naivní se snažit předvídat její chování. Klidně jí můžeme lovit i na širém nebi. V tom případě je Nicole zcela bez šance. Uvidíme, co ta zatracená věc vyvede...

Jakmile se ozve zapísknutí, neváhám ani vteřinu. Musím využít předností svého koštěte. Okamžitě vystřelím plnou rychlostí za zlatonkou. I já mám určitou strategii. Přemýšlel jsem nad tím, že zlatonka pořád má jeden jediný aspekt svého chování, který je vlastně naprosto zjevný a předvídatelný - snaží se utéct chytači. Což teoreticky znamená, že směřování chytače má určitý vliv na její chování - například její rychlost bude pravděpodobně odvozena od chytače - a s mým koštětem budeme tedy já i zlatonka výrazně rychlejší, než Nicole. Zlatonka musí být rychlejší než já, aby mi utekla. Tím teoreticky dokážu vytvořit prostor mezi mnou a Nicole, což mi dává výhodu. Samozřejmě ale na to nejde spoléhat. V případě, že se dostaneme do prostor, kde bude ztížená manévrovatelnost, dospěl jsem k závěru, že nejjednodušší strategií bude se přizpůsobit rychlosti Nicole - já můžu jít pomaleji, ona rychleji ne. Beztak je pravděpodobnost, že chytíme zlatonku uvnitř obtížných prostor jako jsou tribuny či lesy, vždy menší. Není třeba v tomto hrotit rychlost. Obecně se ale snažím vytvořit vzdálenost mezi mnou, zlatonkou a Nicole, abych zlatonku chytil.

FAMFRPÁL

odkaz

*****

„Podívejte, slečno!“ vydechla ohromeně ředitelka Krákavá. Constance Metlová se zatvářila jako kdyby právě kousla do Bertíkových fazolek s příchutí šušňů.
„Poník! A celý z čokolády!“ vyzvedávala Amélie Krákavá hůlkou obří cukrovinku z pestrých obalů papírové krabice. „Myslím, že je tak v poloviční životní velikosti!“ Jásala ředitelka.
„Výborně,“ odtušila Metlová netrpělivě. „Nejdřív zkontroluji, jestli není napuštěný Satanášovým siřidlem a pak ho nechám zanést do kuchyně. Hodí se jako poleva na dnešní moučník.“
„Vám to nedělá radost, slečno?“ podivila se Krákavá. „Za celou svou kariéru jsem nezažila takový zájem o naší Akademii i svou osobu! Denně mi přijde nejméně pět bonboniér, sedm lahví šnapsu a tucet dopisů od podporovatelů, na které ani nestíhám odpovídat!“
„Světská sláva, polní tráva, slečno! Považuji to dokonce za obzvláště otravné, když už se ptáte!“ Odfrkla si Metlová. „Jsem ochotna to vytrpět pro renomé naší Akademie… Ale abych byla upřímná… od začátku turnaje mi chodí tolik milostných a jinak oplzlých dopisů ze všech koutů kouzelnického světa, že každou obálku, která není úřední, nebo není od známé osoby, bez milosti a bez přečtení pálím! Není jich totiž tucet, ale přibližně stovka!“
Slečna Krákavá začala litovat, že něco řekla a doufala, že Metlová skončí, ta ale naopak nabírala na hysterické intenzitě.
„Čistím denně celý parapet mé komnaty, protože je každý večer doslova pod nánosy sovího trusu! Vlastně to považuji za obrovskou urážku! Dokud mne někdo nezneuctil vhozením mého jména do Ohnivého poháru, neštěkl po mně ani pes! Dostávala jsem jen žádosti o přispění na Lékouzelníky bez Portálů, kopie sborníků, do kterých jsem uveřejňovala články a anonymní výhrůžky smrtí od čarodějů, které jsem vědomě vědně znemožnila! A teď si mám číst o tom, jaké mám hřejivě smutné oči a hezky upnutý hábit, který zvýraZŇUJE MOU SOŠNOU FIGURU! BUDE MI ČTYŘICET LET! NA NĚCO TAKOVÉHO OPRAVDU, ALE OPRAVDU NEJSEM VŮBEC ZVĚDAVÁ!!!“
Slečna Amélie Krákavá si pomyslela, že Constance Metlové je čtyřicet od dvanácti let, ale neřekla vůbec nic.

ZÁPAS

Nastalo šedivé, chladné ráno a očekávalo se stejně chladné dopoledne. Na snídani vzrušeně klábosili všichni, kterých se nadcházející zápas netýkal. Členové mužstva řešili každý svou nervozitu po svém. Někomu nesloužil žaludek, jiný byl zamlklý, další se snažil sršet vtipem, aby nemusel myslet na realitu příštích hodin.
„Před zápasem se mi většinou dělá špatně,“ naložila si Maud Měsíčková na talíř vrchovatý kopec slaniny s vejci. „A přitom… je to prostě jen zápas. Sama se divím, jak jsem v takový den nemožná.“
„Jo. Bude rozhodně príma nebýt chvíli nikomu na očích a nebýt jezevec.“ Prohlásila Mildred.
„Krásnohůlští Kruval přestřílí.“ Řekla jasně Ginny, která měla na kolenou připravenou šálu v příslušných barvách. „Mají dobrý útok a vytříbenou techniku. Kruval je sice dravý, ale nejsou tak vylétaní. To je na první pohled jasné. Je ale možné, že Andris chytí zlatonku. Má dobré koště a je rozkošně zarputilý… Nicole to s ním bude mít těžké.“
„Chtěla bych k tomu něco dodat, ale mluvíš moc definitivně.“ Postěžovala si Mildred, jež měla společně s Maud a Enid pomalované tváře. Šálu si nechala se znakem Falmouthských sokolů. „Tak asi jenom, že když dneska prohrajem, tak zítra chytneme zlatonku na Bodmin Moore!“
„O co, že Kruvalští budou faulovat.“
„A on někdo nefauluje?“
„Ale jo, ale jen týmy, ve kterých není Maud.“

Famfrpálové hřiště bylo obsazeno velkým zástupem fanoušků. Nebylo zde zdaleka tolik lidí jako na prvním turnajovém úkolu. Ale ani tak by stará Akademická tribuna nemohla stačit. Celý stadion byl proto obepnut novým hledištěm z dosud krásně vonícího borového dřeva.
„Super, budu celá od smůly!“
Obloha byla ocelově sivá. Vprostřed hřiště ve vzduchu na koštěti visel muž v temně rudém plášti.
„VÍTEJTE NA PRVNÍM ZÁPASE FAMFRPÁLOVÉ SEZÓNY!“ Zahřměl důvěrně známý hlas Egberta Dusného, jenž si nemohl nechat utéct jedinou příležitost, aby někde dlouze promluvil.
„UTKÁNÍ DNES BUDE SOUDCOVAT, THEODOR RAFAEL WALDEMAR PETRONEL SVATOUŠEK!“
„Ať jdou všichni čtyři do prdele!“ vypískla nadšeně Maud Měsíčková. Komentář ale zanikl v lomozu a šumění davu.
„ANO, PŘÁTELÉ!“ zablýskal Egbert Dusný zářivým chrupem. „PAN THEODOR SVATOUŠEK, CTIHODNÝ ČLEN STAROSTOLCE, ODRÁŽEČ MONTROSESKÝCH STRAK, DVOJNÁSOBNÝ VÍTĚZ TÝDENÍKU ČARODĚJEK O NEJKOUZELNĚJŠÍ ÚSMĚV – TO MI VYFOUKL, DAREBA JEDEN! – HAHA!“
Zasmál se shovívavě Dusný a sám doufal, že si nedovolil příliš.„ A SAMOZŘEJMĚ, NIKDO JINÝ! DRŽITEL MERLINOVA ŘÁDU TŘETÍHO STUPNĚ… MUŽ PROSLULÝ SVÝM FAMFRPÁLOVÝM FAIR PLAY, NEÚPLATNÝ A NESTRANNÝ VEŘEJNÝ ŽALOBCE.“ (Vyjma věcí, týkajících se rodiny, nejraději by dodal Dusný.)
Modré oči Theodora Svatouška zůstávaly netečné a chladné. Ulíznutá hříva hustých hnědých vlasů a ostře řezaná tvář mu propůjčovala vizáž sochy z mauzolea.
„A NA HŘIŠTĚ UŽ SE ŘÍTÍ KRUVALSKÁ SESTAVA! PRO DIVÁKY JE O TO ZAJÍMAVĚJŠÍ, ŽE DNES SPATŘÍ ZÁPASIT HNED DVA ŠAMPIONY TURNAJE! JEDNÁ SE O NICOLE DUBOIS Z KRÁSNOHŮLEK A ANDRISE VON GRIN-ERDWALLA Z KRUVALSKÉHO INSTITUTU! DRUZÍ ŠAMPIONI – SLEČNA GRIMDOTTIR A PAN CROES TENTOKRÁT SEDÍ V HLEDIŠTI!“
Slečna Černolesá, o dvě místa za Dusným, hlasitě tleskala, nakolik jí to dovolovaly sametové rukavičky, a mírně potřásala hlavou v secesním klobouku.
„PŘÁTELÉ BYL JSEM VÝSLOVNĚ ŽÁDÁN, ABYCH O TOM NEMLUVIL, ALE… ZÁPAS DNES SLEDUJÍ DVA VÝZNAMNÍ HOSTÉ, SKVĚLÍ FAMFRPÁLOVÍ HRÁČI A PROSTĚ… POOOOTLEEESK PRO HVĚZDNÉÉÉHO VIKTORA KRUUUUMA A NEZASTAVITELNÉHO HAAAARRYHHOOOOOO POOOOOTEEEEERAAAA!“
I přes nenápadnost obou mužů byli dychtivými pohledy fanoušků brzy vypátráni. Na tribuně, vedle Ginny, váhavě zdvihl ruku Harry Potter a rozpačitě se usmál. Vedle něho se na fanoušky zakabonil i bulharský chytač a na pozdrav stiskl ruku v pěst.

Za výbuchu jásotu se formace košťat postavili proti sobě a hráči si pohlédli z očí do očí.
Gisli pamatovala na Andrisova slova a od zrzky, která leze všem do zadku, jí dělilo jen pár stop vzduchu.

Theodor Svatoušek neřekl nic, jen zapískal na stříbrnou píšťalku a mávnutím hůlky vyslal míče z beden. Sám zůstal vysoko nad hřištěm viset jako sup pozorující z větve skupinu dodělávajících vlků.

Příprava na první famfrpál