Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Potíže? Jak to sakra... Hned jak slyším o tom, že Svatoušek zachytil směr odkud kouzlo letělo, chytím svoji hůlku perfektně skrytou v rukávu, kam mi zmizela po zdařené, i když ne úplně utajené diverzi. Co si ale určitě všimnu je odcházející Gisli, která rozhodnutí rozhodčího nenese úplně dobře. O důvod víc zmizet. Hůlku sevřu po celé délce a přitisknu k sobě, než pronesu tiché "Lumos." Následované po pár vteřinách zaklínadlem pro zhasnutí. "Nox." Potom se zvednu z lavičky na tribuně a zamířím k východu. U bystrozora hlídajícímu východ vytáhnu hůlku z pouzdra v rukávu a předám mu ji ke kontrole, zatímco vidím, jak Gisli zmizela v šatnách pro hráče. Pak se otočím zpět na bystrozora. "Musím si odskočit než to zase začne..." Pronesu naprosto klidně, a když už o tom mluvím, tak by mi teď nevadilo to opravdu udělat. | ||
| |||
 | Boj Nemám čas se soustředit na nic jiného, než je Zlatonka, a můj plán vychází. Díky brýlím a chráničům mi vůbec poryvy vzduchu nepřekáží, a daří se mu zvládat rychlost Kulového blesku mnohem lépe. Bitva je zuřivá, ale nenechám se rozhodit tím, že dostaneme první gól - to ještě nic neznamená. Kdyby chytače rozhodila každá věc na hřišti, nemohl by chytat. Ne, chytač bojuje do poslední chvíle. I proto mi tato pozice vyhovuje. I Nicole se snaží - dýchá mi na paty více, než bych čekal, a zdá se, že to oba bereme opravdu vážně. V jednu chvíli se mě pokusí i zmást, abych se rozplácl o zem - naštěstí se jí to nepodaří. Jsme přátelé, ale je jasné, že tahle hra bude hlavně o tom, kdo má ostřejší lokty. Já jsem se chtěl původně věnovat jenom chytání Zlatonky, ale zdálo se, že Nicole spoléhá na to, že když odstraní mě, odstraní problém. Ušklíbnu se. Chytrá taktika. 63 - 7 - 93 | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | ZÁPAS Zkouším to.. Zlatonka nikde a tak mi nic jiného nezbývá. Prudce klesám dolu a až na poslední chvíli, dokonce jsem cítila že se část koštěte dotkla země, musím hodně zabrat, ale naštěstí se mi to podařilo uřídit a vznesu se opět do vzduchu. Andris mě nejspíše prokoukl a nachytat se nenechal. Samozřejmě.. Co jsem si myslela? Je to jako při tom cvičném zápase.. Náš tým si vede skvěle. Antoine, Sebastian, Julien.. Heléne tu sice není, ale když by byla, věřím že by byla hvězdou ona. Ke skvělá hráčka.. A já?... Já se snažím, ale.. asi pomalu začínám ztrácet naději. Nic se mi nedaří.. S Constance, jaká je šance že by to vyšlo? Jaká je šance že chytím Zlatonku v Bodmin Moore, když nedokážu chytit tuhle?! Nebo že se mi podaří vyrobit Kámen Mudrců?! Cítím jak se mi svírá hrdlo a mám sucho v krku.. Najednou však Svatoušek zapíská, zastaví hru a já se mohu v klidu nadechnout. Bože.. Co se to se mnou děje? Snažím se uklidnit a tak moc neposlouchám. Levou rukou si otřu slzičku která se mi začala v oku dělat.. Jen tak napůl zaslechnu Dusného. Něco se děje.. Budeme mít trestnou střelu. Kruval podvádí? Nebo někdo z publika.. Těžko to asi bude jejich ředitel. (Fr:)"NEŘÍKEJ MU TAK!" Vykřiknu podrážděně když slyším slovo "černokněžníček".. Ano, Andris je můj soupeř a momentálně mě STRAŠNĚ štve.. Ale, stále je to můj přítel. A je to dobrý člověk, nelíbí se mi podobné narážky.. Vznesu se o něco více a zahledím se do pódia. Pohledem hledám přímo JI.. Stačilo by vidět jen ty její oči a zase mi to dodá energii. Zápas po chvíli opět začne. Tak jo, do toho Nicole.. Nevím jestli by se mi podařilo chytit Zlatonku. Samozřejmě že bych chtěla, ale.. Andris je moc rychlý.. Náš tým má dost velkou šanci zvítězit na body a tak jim zkusím dát šanci aspoň tak.. Zaměřím se na Andrise. Budu ho blokovat, držet se ho jako klíště, a v žádném případě se od něj nenechám nijak zmást! Pokud by byla možnost nalákat ho k Potlouku, fajn.. Pokud bychom měly Zlatonku přímo před sebou, půjdu po ní. Ale jinak se prostě hodlám držet Andrise a za každou cenu zajistit, že Zlatonku nechytne on! | ||
| |||
 | SVATOUŠEK Zápas propukl v plné intenzitě. Kruval věděl, že technicky na krásnohůlské nemá. Proto rozehrál živelnou, naturální hru, založenou jen na několika taktických doporučeních; Gislin plán se ukázal jako podnětný a pro krásnohůlskou brankářku nepříjemný. Zasáhnout brankovou obruč se ale stejně v prvních minutách nikomu z kruvalských nepodařilo. Štěstí se na ně naopak otočilo úplně zády. | ||
| |||
| Famfrpál z tribuny Snažím se Gisli před zápasem trochu uklidnit a povzbudit. Nakonec, Kruval sice je podceňovaný tým, ale rozhodně se nejedná o slabý tým a věřím, že minimálně proti Krásnohůlkám si povedou dobře. Cítím určité dejavú, když jdeme na stadion s tím, že role jsou teď tak nějak prohozené. Já skončím na tribuně a ona půjde do masomlýnku. Na bradavickou tribunu se dostanu docela brzy, takže je ještě celkem prázdná a vyberu si nějaké místo pokud možno úplně nahoře. Možná to není úplně nejlepší pozice, nebo vlastně teoreticky je, záleží na tom, o co divákovi jde. Poslouchám Dusného blábolení a musím říct, že za tu dobu, jsem si na ten jeho monotónní hlas už tak nějak zvykl, takže okamžitě, když jej slyším, bojuji s nově vypěstovaným podmíněným reflexem, zívnout. Ovšem pro dnešek si Dusný připravil překvápko v odhalení dvou celebrit v hledišti. Pottera a Kruma. Potter tu už byl na šampiónském turnaji, ale já jsem jen neviděl, protože jsem zrovna měl plné ruce práce s tím nezadusit se mydlinkama. A sice jej nemám nějak zvlášť v lásce, ale musím říct, že vypadá lépe než si jej pamatuju z posledního setkání. Zabití Voldemorta mu asi trochu zvedlo sebevědomí a to se projevilu kupodivu i v relativní vylepšení jeho vizáže. Krátce jej sleduju, jak zvedl ruku v pozdrav na druhé straně bradavické tribuny. Kdo mě ale zajímá o dost víc je Viktor Krum. Můj zájem ovšem vzniká na základě zcela jiných předností než u většiny ženské populace. Je to opravdu skvělý hráč a schopný kouzelník. To je to, co na něm obdivuji já... Pak začne zápas. Pozoruju dění na hřišti. Andris s Nicole zápasí opravdu urputně o zlatonku, kterou já ale nevidím a tak je otázka, jestli si jen vzájemně prohání pérka, nebo opravdu něco pronásledují, ale je z toho docela zábavná podíváná. Stejně tak hra s camrálem je velice aktivní a agresivní na obou stranách. Tak to má vypadat. Vidím, jak se Gisli v jednu chvíli sama proklouzne kolem dvou protihráčů a dostane příležitost k výstřelu do obručí bráněných pouze krásnohůlským brankářem(kou). Ta to však na poslední chvíli vyrazí. Jaké zklamání. Po takové akci si fakt myslím, že ten bod měla dostat už kontumačně, ale je bohužel, golman je nekompromisní. O chvíli později vidím, jak se Gisli naskytla další možnost... *pojď... pojď... to dáš...* pomyslím si. Něco mě pošimrá na nose a musím se tam poškrábat. Při té příležitosti využiju situace, kdy mám dlaní zakrytou pusu a pošeptám zaklínadlo "Confundus." a potáhnu tím špičku koštěte krásnohulského brankáře mírně dolů. To by jej mohlo na okamžik rozhodit z rovnováhy. Poškrábu se konečně na nose a potom zatleskám ke skórování. Jen takový mírný projev podpory pro jeden z týmů z mé strany, o kterém se ideálně nikdo nedoví. Ani hráči, ani diváci a ani rozhodčí... snad. | ||
| |||
| Čas na Famfrpál Od toho dne, kdy mne Gisli přivázala ke křeslu v opuštěné učebně věštění jsem nabyl dlouho ztracené sebevědomí. S Gisli jsme se nakonec dost spřátelili a prostě i s její pomocí jsem nakonec pochopil, že ne každý se mě tu pokouší zabít. Taky se angažovala v tom, že při koupání se mi už vinou zdejších dívek neztratila ani jedna část oblečení. Chodil na každý famfrpálový trénink co byl a snažil jsem se vystupovat jako týmový hráč. Cvičil jsem často i sám ve volném čase, hlavně létání na koštěti. Konečně jsem totiž měl v něčem jasno. Našel jsem to, v čem jsem byl dobrý a byl jsem odhodlán ukázat svým příbuzným, že se ve mě pletli a nejsem naprosto k ničemu. V prvním úkolu možná vyhrál Kruval, ovšem tentokrát Kruval prohraje na celé čáře! Teda, no, snad Gisli na mě kvůli tomu nebude moc naštvaná, ale tak, když jde o famfrpál tak se má hrát naplno! Zápas už brzo začne. A bude ho sledovat i... VIKTOR KRUM? Můj idol! A také Harry Potter. O tom jsem slyšel, kdo by ne, ovšem ve srovnání s famfrpálovou legendou jako je Viktor Krum je prostě vzduch. Jsem tak nervózní, musím se před Krumem předvést! A tak tam sedím na tom svém školní zametáku, vlasy mám sepnuté do koňského ohonu, aby mi nepadaly do očí a snažím se tvářit sebejistě, ačkoliv uvnitř jsem nervózní a trochu rozklepaný. Hlavně z toho tlaku, něco jiného je hrát famfrpál na školním hřišti jako cvičný a něco úplně odlišného je tohle, když vás sleduje v podstatě celý kouzelnický svět. Pohlédnu na Gisli, která naproti nám u svého týmu a usměju se na ni přátelsky, abych nějak tak zahnal ten strach. Snad to nebude brát jako nějaký pokus o to ji ještě před zápasem znervóznit když si pamatuju, jak při tom pokecu v učebně věštění na mě reagovala. A když zápas konečně započne, tak do toho dám všechno. Snažím se řídit se zásadou, že ten kdo udeří rychle, tvrdě, silně a hlavně jako první, tak ten vyhraje. Přihrávám spoluhráčům, když je to třeba, za ta cvičení jsme už tak nějak sehraní, takže by to neměl být problém. Tohle je příležitost konečně ukázat, co ve mě je, tak do toho dám všechno! (97%, 51%, 44%) | ||
| |||
| ZÁPASPřání od Willa mě potěšilo. U něj vím, že je to upřímné. Otázka, co bude, jestli budeme hrát i proti sobě, avšak to je hudba budoucnosti. Když se zeptá na krátkou slovní výměnu s Andrisem, mávnu rukou.“Nic zvláštního. Andris se opět staví na piedestal tesaný morálkou a vyšším bytím. Zbytek týmu je totiž neotesaná snůška podvodníků a násilníků, tak se nám to jal připomenout.“ poušklíbnu se a pokrčím rameny. Vím, že není týmový hráč a my mu tak akorát budeme kazit image. Tohle ani štěstí nezachrání. “Aneb když bojuješ s tím, že se na tebe ostatní dívají skrz prsty, ale ty to ostatním děláš taky. Jeho boj.“ shrnu to. A naše prohra. Snad nikdo dneska nedopadne hůř než Heidrún. Vím, že to neudělal schválně, ale kdyby ho nepřemohlo vlastní ego…mohlo být všechno jinak. Já s Andrisem osobní problém nemám, ale vůbec ostatním neulehčuje, aby ho začali brát mezi sebe. Všichni jsme už převlečení a připravení. A na mě začíná doléhat tíha toho, co musí přijít. Tolik pozornosti v obecenstvu. Tisk. KRUM!!! Z toho všeho tlaku se mi scvrkl žaludek na velikost pecky od višně. A Will. Will se taky dívá. Tréma je obrovská. Vylétneme do vzduchu, vlasy pevně stažené, na očích brýle proti větru a dešti, jestli se rozhodne přijít. Zatím to nevypadá, ale už vím, jak je tu počasí nevyzpytatelné. Náš úkol je jasný. Nechat Andrisovi prostor a ochranu, aby mohl skórovat chycením zlatonky. Odrážeči a jejich potloukové přihrávky, jeden výš a druhý níž, dokud nezaměří vhodný cíl. Slunce dnes nesvítí a nelze jej využít ve svůj prospěch. Zkusíme tedy hru vzít níž. Pod brankářem, ztížit mu sledování camrálu. Ovšem uvidíme, co na to krásnohulští. Antoine je zlatá střela sama o sobě. A taky můj bff s potencionálem dozvědět se několik pikantností. To ho spolehlivě chrání před sražením z koštěte, ale i tak to bude tvrdá hra. | ||
| |||
| Den D Reakce Gisli na mou připomínku (a ostatně i mnoha dalších) byla všeříkající. Ale jak se povídá Potrefená husa... Zabubnoval jsem o hranu stolu, na který jsem ve famfrpálové uniformě upřeně hleděl. Nelíbilo se mi to. Neměl jsem rád nečestnou hru. Bylo to...vždycky příliš snadné. Stejně jako moji předci, kteří si vždycky vybrali zkratky, než aby dosáhli svých cílů svojí pílí. Kruvalský tým neuměl hrát čestně. A co možná hůř, neuměl hrát vůbec. Ale přesto, tu školu jsem miloval. Chtěl jsem být její dobrý reprezentant. A věděl jsem, že díky mému koštěti, a pozici šampiona, bude tlak na mě o to větší. Všichni jsou zvědaví, co v tomhle zápase předvedu pomyslím si, zatímco sevřu pevně svoje koště. Za chvíli to má začít. Kdybych tvrdil, že nejsem nervózní, lhal bych. Samozřejmě, že jsem nervózní. Ale jedno vím jistě. Chci vyhrát. A jsem v tomhle směru naprosto rozhodnutý. | ||