Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 277
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gisli Gundersen je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:02Gisli Gundersen
 Postava prof. Therius Drakenol je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47prof. Therius Drakenol
 Postava Andris von Grin-Erdwall je offline, naposledy online byla 28. února 2024 23:02Andris von Grin-Erdwall
 Postava Heidrún Grimdottir je offline, naposledy online byla 28. února 2024 15:06Heidrún Grimdottir
 Postava Felix Croes je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:25Felix Croes
 Postava Nicole Dubois je offline, naposledy online byla 28. února 2024 23:01Nicole Dubois
 Postava Antoine Chevalier je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47Antoine Chevalier
 Postava Malcolm Umbridge je offline, naposledy online byla 22. února 2024 9:36Malcolm Umbridge
 Postava Mildred Virválová (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Mildred Virválová (NPC)
 Postava Maud Měsíčková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maud Měsíčková (NPC)
 Postava Slečna Imogen Zdatná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Imogen Zdatná (NPC)
 Postava Slečna Amélie Krákavá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Amélie Krákavá (NPC)
 Postava Slečna Rozverná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Rozverná (NPC)
 Postava Ethel Svatoušková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Ethel Svatoušková (NPC)
 Postava William Blake je offline, naposledy online byla 28. února 2024 19:48William Blake
 Postava Egbert Dusný (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Egbert Dusný (NPC)
 Postava Harry Potter (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Harry Potter (NPC)
 Postava Maeve Černolesá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maeve Černolesá (NPC)
 
Gisli Gundersen - 31. července 2023 12:49
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Kumpáni



To bylo naprosto šílené! Stalo se toho tolik v jeden moment, že jsem už ani nedoufala, že nebudu zvracet ostré kameny. Ačkoliv ta křečí zkorucená ruka je taky dost nepříjemná. Až opadne adrenalin, bude to bolet jako čert.

Díky Malcolmově zásahu, leží Erik s Orunem na zemi v bezvědomí. Opravdu mám radost, že se mi povedl ten kop. Stejně jsou to patrollové. Rychle zkopnu i Orunovu hůlku do mezery. "Přeji hezký hledání, ňufíci." ušklíbnu se, ale pak ke mně dolehne hlas Malcolma. Poněkud zmateně se na něj podívám. Má pravdu. "Jasně, jdeme." přitakám, ale nehnu se z místa. Přemýšlím, jestli ty dva nenaarsnžovat do nějaké trapné polohy, ale to už na mě bradavický tlačí a já se rozběhnu za ním.

Jakmile najdeme nějaký klidný koutek, děkovně na něj kývnu. "Díky za pomoc. Nerada bych, aby ses kvůli tomu dostal do problémů, ale je pravda...že sama bych je nejspíš nezvládla." pousměju se.

"Já jsem Gisli. Myslím, že jsme se ještě neseznamovali, i když máme pár společných hodin." natáhnu k němu ruku, pak si uvědomím, že ještě držím hůlku, tak ji rychle schovám a znovu ji natáhnu. "Promiň, že levačkou...pravačka je jaksi mimo provoz." těknu k ruce v křeči a i když mluvím, je znát, že to celkem bolí.

"Máš to u mě. Nebo tě můžu pozvat na máslový ležák." navrhnu nějaké vypořádání a porozhlédnu se kolem. "Ale nemusíš se tady se mnou zdržovat, první úkol už začal..." dodám rychle. Už tak jsem ho zdržela až až.
 
Malcolm Umbridge - 31. července 2023 09:06
screenshot202303141349059738.jpg

KRUVAL ISSUE



Vážne netuším prečo som sa do toho zamiešal, stalo sa to tak rychle a o dôvodoch môžem premýšlať potom. Teraz stojím na schodoch a na zemi ležia dvaja študenti. Opäť ma na niekoľko sekúnd pohltia udalosti z onoho večera. Stojím s prútikom v rukách a pri mojích nohách ležia mŕtvy, alebo vážne zranení žiaci. Kruval má odlišné uniformy, ale aj tak ma to vtiahne do spomienok.
Možno sa tvárim trochu vydesene, alebo až smutne, ale po pár sekundách sa dokážem vrátiť do prítomnosti. Pomaly pozriem na Gisli, díva sa na mňa. Hovorila niečo?

Netuším, ale už som plne v realite. Obzriem sa okolo na všetky strany, či niekto náhodou nevidel čo sa stalo. Keby sa tu pomlátili kruvalský sami, tak to nič neznamená, ale keď tu načapajú mňa, že som zaútočil na nich, z toho bude malér. McGonagalová ma zabije za útok na študentov inej školy. Doslova ma zabije.

Pozriem na dievča oproti mne, je zranená, ale nebude to nič vážne.
"Ehm .... musíme ísť. Vypadnime odtiaľto."

Kto to je, prečo na ňu takto zaútočili tí dvaja? To ma teraz fakt zaujíma, ale najprv sa musíme odtiaľto dostať niekde preč.
Tak sa vydám nejakým smerom. Ani neviem presne kde. Očakávam, že pôjde za mnou, ale v prípade že by nešla, zastanem a pozriem na ňu pohľadom, že makaj, ideme!
 
Felix Croes - 30. července 2023 21:21
fdf502793.jpg

Muž s velkým M



Vypadá to neškodně. Jak naivní myšlenka. Myšlenka jenž se mi vyvrací v momentě neplánovaného přesunu. Cvak, cvak, cvak !! Ten otravný zvuk poznám všude....navíc to doprovází dočasné oslepení extra zvýšeným fotobleskem. "Co to....halo ?.." Tiše kleji souběžně s neurvalým mácháním ruky. Gesto totálního oslepení. Můj zrak se pomalu navrací až v okamžiku toho děsného jankotu. Ehm, fandění. Což ale znamená jedno. Jsme na místě.

Hlasitě polknu. Ani pár minut mi nestačí k úplnému rozkoukání. Popularita. Celá tahle odvrácená tvář turnaje jde totálně mimo mě. Jako kdybych byl na úplně jiném představení. Je to asi jedna z věcí, na které si i přes dávku odvahy prostě nezvyknu.
Naštěstí to rychle vyplyne z mého vědomí. Ač je ten hluk stále stejný, svou pozornost upnu na neznámé pány a divnosáčku. Naštěstí se tu ode mě nežádá žádná akce. Vše hravě vyřeší Nicole. Jak nešťastná musí být.... Jo, asi to nemá lehké. Dostat hned na první úkol mě jako společníka. To se dá sotva nazvat výhrou v loterii. Ale nedává to znát. Místo toho se podělí o výsledek hmatačky do divnosáčku. "Lektvar ? K čemu ?......je to bezpečné ?" Obracím se na profesory ve snaze objasnit si jejich úmysly. Marně. Sami neví oč tu jde. A než se na totéž zeptám pánů, z odboru kouzelných her a sportů, udělá první krok Nicole. Dojde k bratrskému ťuknutí, mé hlasité "Počke..." a už to má v sobě. No tak....asi....odvážnému štěstí přeje ? Tak hup to do sebe.

A štěstí přeje. Ale tomu trpělivějšímu. A čirou náhodou tomu anatomicky chlupatějšímu. No i když teda.....teď je to....obráceně ? Nestačím se divit. Než se na mě začnou projevovat vlivy neznámého lektvaru, pokukuji po Nicole. Protože jestli někdo vyhraje cenu za efekty, bude to ona. Ty chlupy jak jí vytyčí z hladkých rukou. Jo, fakt zvláštní. Asi zábava ? Nevím. Já jsem vyděšený k smrti. "Tady někdo udělal chyb...." A už došlo i na mě. Zmateně hledám chlupy na rukou. A nic. Jen se zvětšuji, rozšiřuji a....mohutním ? Je mi divně. Ty změny byli menší, ale o to víc procítěnější. Najednou jsem vyšší, zrzavější a nabuffovanej jak securiťák z ruska. Co to se mnou sakra je...

Nemam u sebe zrcadlo takže mi chvíli trvá než mi dojde oč tu jde. A taky pomohl Dusný s velice interaktivním komentářem. "Godric ? Panečku...." Zvědavě se začnu prohlížet. Ono se nestává prvně že se z vás stane jeden z nejslavnějších kouzelníků v historii. A ostatní ? Jo ty taky dostali podobnou lekci. Pochytil jsem tam nějakého ptáka, zjevně dravého, dvě ženské a mýval ? Nebo co to je. Nevím. Nejsem veterinář.
Nejdůležitější pro mě byla proměny Nicole. Ty zlatavé chlupy měli opodstatnění. A také naše vylosované spříznění. Godric a lev. Ikonické duo. A troufám si říct, to nejvýhodnější.

Kupodivu tu jde ale o úplně něco jiného. Pevnost ? Ježiši... Napjatě poslouchám instrukce od Dusného, jen abych zaváhal nad vlastní existencí. Proč se ta schopnější z nás stala lvem ? Dost nepříjemné. Teď celá tahle maškaráda závisí jen na mě. I když.....lev je asi nepříjemná překážka. A hrozivý společník.
A tak se strachem v očích klušu do pevnosti, hned po té zlatavé čtyřnohé chloubě. Ve chvíli kdy se otočí, zaváhám. Je pěkná, to ano. Ale ty zuby ? Ty jdou vidět i přes zavřenou tlamu. Né, je to furt nicole.... Hloupost váhat. Prostě jdu vpřed, proběhnu skrz bránu a jedním mávnutím hůlky nás uzavřu v celém areálu. No a někdy zrovna v té chvíli....odkaz.."Áhháááá...." Řev čtyřnohého krále zvířat doprovází můj divně tónovaný výkřik. Jak ženská co se snaží řvát jak chlap. "...Nicole....tohle už nedělej." O mém viditelném infarktu není pochyb. Vyděsila nepřátelé kolem nás....a i mě samotného.

Naštěstí nejsem žádné máslo. Jsem Godric. Absurdní myšlenka. Furt jsme to já, jen v kůži jiného chlapa. Což dokazuje i mé celkové chování. Místo toho abych začal přemýšlet sám, jen kývnu na slova Nicole a začnu jednat tak, jak ona pískla. Zvednu hůlku do nebes, tiše pronesu zaklínadlo a pokouším se vytvářet jednoduchou bariéru kolem nás. "Fianto Duri. " No, tak jednoduché to zase není. V momentě prvního neúspěchu, zkouším druhý. Pak třetí. A když to ani pak nevyjde, vzdám to. Ať už ten první krok v turnaji klapne či ne, běžím ke kameni s mečem a pokouším se o vytáhnutí. Třeba mi to přinese nějakou výhodu. I když........asi ne.

Lion Woman - Scary as fuck
 
Slečna Constance Metlová - 30. července 2023 20:56
metla3404.jpg

Malá noční přestřelka



Gisli zabořila špičku své boty přímo do Erikova solaru; překvapeně vyhekl, protože jeho pozornost poutal Malcolm a kopanec do břicha právě dvakrát nečekal. Gislina akce zaskočila i Oruna. Hůlku měl však napřaženou a zaklínadlo na jazyku. Gisli i Malcom ale zareagovali bleskurychle.

Mezi hrubými trámy ztemnělého odpočivadla udeřily tři kletby ve stejný čas.

Zášleh bledého světla zasáhl Gisli do pravé paže a Orun se pod proudem písku dávivě rozkašlal. Erikova hůlka vyslala proud zlatých jisker, ale pak mu vypadla z rukou, zarachtala v mezeře prken podlahy a padala kamsi do hlubin. Její majitel se po Malcolmově kouzle kácel v mdlobách k zemi.
Gisli se prsty zkřivili v divoké křeči, hůlku si však pohotově přehodila do levačky a emotivně zabarvené Expelliarmus udeřilo Orunem o stěnu dříve, než zaklínadlo stihla vyslovit.

Oba kruvalští zůstali nehybně ležet.


 
William Blake - 29. července 2023 22:15
clipboard042778.jpg

Velikost není vše... ale je!



Až doteď to bylo všechno relativně v pohodě... Opravdu se nabízí přesně tento typ otázek, ale vůbec nejsou příjemné... Jak by se mi asi tak mohlo spát, když si nepřipustím, že o něco jde? Docela dobře. Akorát, že vůbec ne. "Až doteď docela dobře." Shrnu její otázky a pokud možno zastavím jejich příval už v počátku. Toto je jedno z témat, které právě úplně nechci rozebírat. Nicméně ji poskytnu oporu během naší cesty na popravu, totiž soutěž. Jakmile mě zastaví, tak se na ni usměju. Já si to pamatuju. První úkol v podstatě porazit draka, druhý úkol nenechat se utopit a pak to bludiště a Diggoryho smrt. Já mu tehdy nevěřil. Taková blbost... Voldemort byl mrtvý a mrtvý nemůže znovu ožít... Přesně jak se píše v bajkách barda Beedleho, konkrétně v příběhu Tří Bratří. Ještě nikdo nebyl mrtvý a pak skutečně znovu ožil... To jsem si myslel. Jak já se tehdy mýlil. A kam nás to dovedlo? Kam MĚ to dovedlo? Potlačím v mysli obraz mužské siluety obklopené zeleným zábleskem kácející se k zemi.
"Vždyť mě znáš..." Řeknu s úsměvem a přitisknu si ji blíže k sobě, abych zakryl další krátkou exkurzi ve vlastní mysli. Tak monotématické... Nemůžeš si vymyslet něco nového? Furt mi musíš cpát ten samý okamžik?
Když se musíme rozdělit, tak Gisli letmo políbím a řeknu. "Zkus si při tom skandování tiše vzpomenout i na mě, ok?" Na ruce se mi zhoupne kožený náramek s plíškem ve tvaru čtyřlístku a ještě něčeho dalšího, co v tom pohybu nebylo čitelné. Netušíc, co se jí v následujících vteřinách stane ji opustím a zamířím na mé místo srazu.

Přesun byl dost nepříjemný. Přesněji dopad nebyl vůbec příjemný. "Au... Kruci... Jo, asi jo. Co ty?" Odpovím Mili, když se vyhrabu na nohy. Pak se neubráním poznámce, jen tak do vzduchu. "Ten pocit, když někdo doprostřed místnosti, kam vedou přenašedla někdo postaví stůl s jídlem..." Zatímco ze sebe čistím drobky z nějakého sladkého pečiva.

Nechám Mildred vybrat dvojici lahviček a s pokynutím Na zdraví a když vidím, že ona tu svoji už mezitím vyprázdnila, tak pokrčím rameny a otočím do sebe tu svoji.
Z počátku se nic neděje, ale pak se si všímám, jak se nějak scvrkávám... a rozšiřuju... Co se to děje. Všimnu si proměny své partnerky. To je mnoholičný lektvar? Ne to nemůže být ono. Vidím, že se mi změní i oblečení. To rozhodně mnoholičný lektvar neumí...
Prohlížím se i Mildred a jsem v šoku. Přede mnou vidím, další různorodé páry. Proč? Vidím postavy, které znám jen z podobizen v Bradavicích... a možná z čokoládových žabek...
Snažím se to brát sportovně, ze mě udělat obtloustlou ženštinu? Mám z toho trochu husí kůži. Oh, sklapni... ty průpovídky taky úplně nepomáhají.
Snažím se ale fungovat. Vyběhneme do mého hradu. "V tom případě jestli dovolíš... ENGORGIO" Pronesu poté, co se kousek od hradu podaří nahmatat hůlku, kterou namířím na svoji kolegyni zvíře.
Před svým hradem se otočím k blížící se vlně a s kletbou "AQUA ERUPTO" mi z hůlky začne tryskat proud vody, který trhá svrchní travnatou pokrývku země a v okolí hradeb nechává za sebou jen promočené bláto, přes které se bude mnohem hůře dostávat a to mi s trochou štěstí umožní zúžit bráněné místo pouze na samotnou bránu.
Doběhnu na nádvoří vlastní pevnosti a hůlkou srazím mříže brány na zem a zabouchnu vrata. Potřebuju získat trochu času, abych zjistil, k čemu mi bude ten kotel... Přiběhnu k němu začnu jej zkoumat. Kouří se z něj, takže v něm něco je?
 
Heidrún Grimdottir - 29. července 2023 13:50
753434_14778.jpg

Tak vzhůru na to


"Děkuji," pousměju se na Nicole. "To ti trrochu závidím," přiznám opatrně, když rusovláska sdělí, že se těší. "Ne že bych se bála úkolu... ale od šampiona nadšeného pozorrností davů mám daleko," dodám na vysvětlenou s pousmáním a pro jistotu překontroluji, že hůlka ve svém pouzdře sedí jistě.
Kdyby se někdo ptal, proč teda lezu do turnaje... hmh. Záležitost prestiže?
Mít vítězství v takovém utkání na resumé se určitě bude hodit, jednou.

Čas přesunout se nastal... jen mlčky kývnu na přání štěstí, a přenašedlo mě a Andrise přesune... do stanu. A přímo do hledáčku Černolesé.
Will s Milred se přenášejí tak trochu nakřivo... uf.
"Dobrrý?" směřuji svou otázku na Williama podobně jako Mildred, a nabídnu mu ruku na pomoc vstát.

Podezřívavě pak přimhouřím pohled. Úkol bude probíhat ve dvojicích, zdá se... prohlížím si malé modré baňky. Doporučení k jídlu vyhovím jedním z košíčků, ačkoliv natlačit ho do sebe, aniž by se vrátil, byla poměrně věda.
"Na, vybírrej," nastavím Andrisovi ruku s baňkami. Zbylou pak vypiju sama.

Vyrazit ven ze stanu je jako vkročit do jiného světa... Ale víc než pahorky a věže můj pohled táhne obří jezevec a poslední zbytky podoby Nicole ztrácející se v obří kůži lva.
Oh pro Merlina.
Překvapeně lapnu po dechu, když se i můj lektvar dá do práce, a moje tělo se kroutí do podoby naprosto neznámé.
Poplašeně máchnu na mě vskutku monstrózními křídly, z hrdla vydám dravčí skřek... nátura orlího? těla však nejspíš ví co dělat daleko lépe než já, protože pokus o vzlet je daleko plavnější a elegantnější, než bych čekala.

Za sebou slyším Dusného slova dál, a před sebou hradby a věžičku s vlajkou, kterou máme chránit... Přidám, proudy vzduchu kloužu kupředu a výš, a nervozita sklouzla z perutí jako kapky rosy.
Ženský hlas mě volá jménem... Z Andrise je Rowenna, uvědomím si. Netuším, jestli se tomu smát, nebo být vděčná, že mě nejspíš změna pohlaví minula... zakroužím kolem věže, ostrým zrakem zhodnotím vzdálenosti mezi věžemi a houfy trpaslíků a karkulinek, kteří se blíží dole k ostatním.
Zejména k 'Rowenně'... sklouznu po proudech, srdce mi přímo jásá tím úžasným pohybem, krátce před zemí roztáhnu křídla a drápy na natažených spárech nataženými kupředu vletím do nejbližších útočníků.
Když moje setrvačnost začíná opadávat, nebo mi hrozí, že mě někdo stáhne dolů, pokusím se opět nabrat výšku a zatočit zpět k opevnění.

"Pokud zakopal, můžou si za to teď sami!" zavolám v odpověď Andrisenně, a hvízdnu nadšená tím, že můžu stále mluvit svým hlasem.

"TOHLE JE BOŽÍ!!!"

(33%)

 
Malcolm Umbridge - 29. července 2023 09:59
screenshot202303141349059738.jpg

KRUVALSKÉ TRABLE



Ethel mám stále v krku, pretože nikto sa ku mne takto nechoval asi nikdy, okrem mojej vlastnej matky. Preto som sa Ethel musel ešte nejak pomstiť a vlastne som ešte neskončil. Ale turnaj ma už tak nesere. Vlastne sere a dosť, ale nejak som to už strávil a dokonca už som sa aj dokázal na Williama pozrieť normálne, bez myšlienky na Cruciatus. A tak teraz, keď si idem nájsť miesto na sedenie, tak som odhodlaný dokonca Willovi aj fandiť. Hrdosť a zášť bokom, realita je taká aká je a tak aspoň nech vyhrá niekto z Bradavíc.

Práve sa vyhlasuje prvá úloha a mňa premáha pocit smútku, že nie som tam. Mal som tam byť ja ...
Keď som takto zamyslený zdvihol zrak od schodov, uvidel som zaujímavú scénku. Tri kruvalské plášte ... ale prútiky v rukách. Dvaja kruvalčania, ktorí majú prútiky namierené na tú holku. Obaja vyzerajú odhodlane, zato ona sa tvári dosť prekvapene. Ja sa tvárim ... tak ako stále ... naštvane, zachmúrene a nedostupne.

Pozriem sa do očí tomu čo mi ukazuje, aby som šiel ďalej a nestaral sa. Má pravdu, nie je to nič do čoho by som sa chcel miešať. Kruvalčania nech si riešia svoje mindráky medzi sebou. Ale zachytil som aj pohľad tej holky. Už som ju mal možnosť vidieť na akadémii, ale vždy len tak nepriamo. Niečo ma v jej pohľade zaujalo. Možno to bolo len jej zúfalstvo. Možno mi prišlo, že sa na mňa konečne niekto pozrel aj inak ako na Umbridga, syna uznávačky Voldemorta, alebo ako keby som mal lepru a každý sa odo mňa musí držať ďalej. A možno len je pekná a so mnou trepú hormóny. A možno keď už som sa nedostal na turnaj, tak zachrániť dievča, ktoré stojí proti presile dvoch chlapov mi príde ako vhodná náplasť na moje zničené ego.

Neviem čo presne ma prinútilo sa do toho zamiešať, ale keď sa to v jednej sekunde rozbehlo, zapojil som sa. Holka sa pokúsila niečo urobiť a vzduchom preleteli nejaké kúzla a oslnili ma svetlá zaklínadiel.
Bleskovo som vytiahol prútil, namieril som na záda jednoho z nich a vypustil kliadbu.
"Stupefy" klasické omračujúce kúzlo, ktoré sa rovnako používa aj ako Mdloby na tebe, ale ja som sa ho naučil ako stupefy, pretože je to rýchlejšie. Protivníka to bezpečne omráči bez žiadnych väčších následkov.

Neviem ako je na tom ten druhý, ale ak ho Gisli neodrovnala, okamžite otočím prútik naňho a vyšlem.
"Somnium", okamžité uspatie.
 
Nicole Dubois - 28. července 2023 23:19
staensoubor704514017727362.jpeg

LEV, ČARODĚJ A.. ?



"Achaa.. Fypadá na tobě dobše". Usměji se na Heidrún. Opravdu je zvláštní ji takhle vidět. Dojmem vážně působí jako válečnice, ale když s ní takhle mluvím.. Je jako lilie křížená s růží. Potlačuji nutkání se toho kožichu dotknout.. Zavrtím hlavou. "Flastně ani ne.. Já se docela těším!" Odpovím jí s úsměvem. Ano, zřejmě na nás bude hodně očí a beru to vážně, ale chci si to i užít.

"Já nefím, nikdy jsem f Krrufalu nebyla". Pokrčím rameny. Jen mně to tak napadlo, když jsme se musely obléct.. Všimnu si Andrise a s úsměvem mu zamávám. Krátce na to přijde Felix. Sláva, už jsem se začínala bát! "Achoj.. Né, nikdo ještě nic neřřekl". Odpovím s pousmáním a postavím se vedle něj, abych na něj dosáhla, kdyby něco..



Netrvá dlouho a už to začne.. S milým, povzbudivým úsměvem se podívám na profesorku Metlovou, než se s Felixem dotkneme přenášedla a.. Puuf, jsme pryč! Objevíme se v jakémsi stanu.. S úsměvem se podívám na Mildred a pomohu jí ze sušenek. Dokonce si kousek z jejích vlasů vezmu s sním jej. Vždyť se přeci nic nestalo, jen blbě přistála.. Na vyzvání Dusného přijdu blíž a zalovím rukou v tom váčku. Vytáhnu dvě baňky s jakýmsi rudým obsahem. Hmm, copak to asi bude? Jistě nějaký lektvar, ale momentálně jej nedokážu identifikovat.

Dle instrukcí si vezmu a sním jeden koláček. Pak Felixovi dám jednu baňku. Svou vlastní odzátkuji a lehce si s Felixem ťuknu, jako na zdraví. Celý obsah pak vypiju. Ta chuť je velmi zvláštní.. Vyjdeme ven a.. Nemůžu uvěřit tomu co vidím. S údivem se dívám kolem, když mi najednou zakručí žaludek. Proboha, co to bylo?! Není mi moc dobře. Dokonce padnu na všechny čtyři a něco se začne dít. Začnu se měnit. Nedokážu to ani popsat. V jednu chvíli jsem já já a pak je ze mně lvice? Né počkat.. Zmateně se párkrát projdu kolem dokola. Božíčku, já nejsem lvice, ale.. Lev! Cítím tam dole, jak se mi něco houpe. Probůh, to se takhle cítí všichni muži? Když bych se teď mohla červenat, tak budu..

Felix se také dost výrazně změnil a až když slyším Dusného, začnu vnímat o co tady jde. Takový úkol jsem vážně nečekala.. Ale, když už jsme v tom, tak se musíme snažit! Jsem odhodlána to zvládnout, i když je ze mně lvice! Teda, lev.. Všimnu si že se začnou objevovat nepřátelé a tak tedy vyběhnu směrem k našemu "hradu". Proběhnu branou, otočím se a čekám než doběhne Felix. Jakmile prokde branou, tak se nadechnu a co nejhlasitěji a nejhrozivěji zařvu, abych vylekala nepřátele!

Obrázek

odkaz




Pak zaběhnu dovnitř za Felixem.. "Godriku! Zavři bránu! Vezmi pak do levé ruky meč, do pravé hůlku!" Je fajn že v této podobě mohu aspoň mluvit. "Musíš zajistit obranu! Použij Protego Maxima, Fianto Duri a Repello Inimicum!" Navrhnu plán. Mohl by posílit bránu a hradby, nebo pokud bude hodně šikovný, vytvořit třeba ochraný štít!

Počkám jak se mu povede.. "Jdi se také podívat do věže, zda tam nejsou třeba zbroje které by jsi očaroval ať nám pomohou v boji! Já budu hlídat tady.. Nenecháme ty zlosyny aby obsadili náš hrad!" Možná jsem se trochu více vžila do role. Ale, je to součást plánu. No, plánu.. Doufám že Felix bude jako Godrik Nebelvír sebevědomý a bude se nám tak více dařit!
 
Andris von Grin-Erdwall - 28. července 2023 20:33
beznzvu5036.jpg

Hradní pán


Musím říci, že ač jsem od něj nečekal moc, byl prodloužený víkend s Nicole opravdu...zábavný? Už dlouho jsem se takhle nebavilo. Bylo zjevné, že se snaží, abych si celou věc užil. Prošli jsme toho docela dost, a sblížili jsme se. Byť samozřejmě, těžko říci, co od někoho po dni známosti čekat. Dozvěděl jsem se toho o ní její rodině opravdu mnoho - i ona a její rodiče se ale o mě něco dozvěděli. Její rodiče spíše méně, ale před Nicole jsem neměl důvod moc co skrývat. Nicole se tak dozvěděla, že můj otčím, Leklan van der Bellen, je velmi úspěšný bystrozor, ale to i moje matka Gabrielle van der Bellen a můj strýc Ivan Krymanov. V tomhle směru byla moje rodina bez poskrvny, a i jsem o nich mluvil před jejími rodiči. O otci, vysokorodém pánu z Grin-Erdwallu, jsem se před jejími rodiči jaksi zapomněl zmínit. Jí jsem nicméně řekl zcela otevřeně, že to opravdu byl smrtijed, který opravdu zabil člověka ve jménu Voldemorta. I z tohoto důvodu byl vůči mě tak krutý - chtěl ze mě vychovat nového temného pána, ovšem to se mu tedy opravdu nepovedlo. A proč?

,,Kvůli krvi" řekl jsem jí prostě, zatímco jsem se díval přímo na Testrála před sebou. ,,Ano, možná tě to už napadlo. Jako každého. Gellert Grindelwald je skutečně můj příbuzný" řekl jsem jí, a sledoval její reakci. ,,Neboj, nejsem nějaký jeho ztracený syn. Vlastně nemáme nic jiného, než společného pra-předka. Je to tedy můj vzdálený pra-strýc. Tudíž je celý ten argument stupidní. Přesto, teoreticky bych právo na to jméno měl. Moje rodina se ho ale vzdala kvůli pronásledování" řekl jsem jí tehdy, a více jsem o tom nechtěl již mluvit.

S Drobkem jsem se příliš nezkamarádil. No, stejně jako já je nedůvěřivý vůči lidem co moc nezná. Ale Nicole byla skutečně zřejmě nevinná duše, tudíž jsem v tom neviděl větší problém. Drobek souhlasil. No, nakonec se na lístečku pohladit nechal. Ale nechali jsme se být.

Koště mi pan Dubois opravdu spravil, jak slíbil, a já mu byl velmi vděčný. ,,Děkuji Vám. Samozřejmě na tom nebudete škodný" řeknu mu prostě, a zanechám mu papír psaný mou rukou. Není to zase tolik, ale jistě jim to neuškodí. Nicole o tom nemusí vědět.

,,Závod? Cha! Kulový blesk vyhraje!" zavolám vesele, a vyletím směrem k hradu.

Dnešek byl dobrý den.

V turnaji šampionů mám teplé věci dle instrukcí, ale nepodařilo se mi předem zjistit, jaký úkol nás čeká. Zdálo se, že to bude něco originálního - což znamenalo spektakulárního, a nebo naopak trapného. Zamávám Nicole, ale jinak věnuji plnou pozornost dění. Poháry mě znejistí, protože to znamená, že budeme pod jejich účinkem. Následuji instrukce Dusného, a dám si pár sušenek - i tak jsem snídal. Poté lektvar vypiji. Z počátku necítím žádný efekt. Možná ani cílem není mít efekt? Když vyjdeme ze stanu, uvidím ten spektákl - lehce otevřu pusu. Dali si s tím opravdu práci. Pak ale uvidím, že se Nicole hroutí. ,,Co...?" hesnu, zatímco se mění i Heidrun a ostatní. Včetně mě. Zezelenám. Je mi na zvracení. Mnoholičný lektvar? pomyslím si v šoku, zatímco Dusný opět mluví. Vlivem lektvaru (možná to tak je obecně, ten člověk se nedá poslouchat) mám trochu problém vnímat, co tedy přesně je náš úkol, ale zdá se, že máme tedy bránit v této podobě onen falešný hrad. Celá věc je ubohá kopie, jako z mudlovské Číny. Před pár trpaslíky? To nemyslí vážně.

Nejsem si zcela jistý, jak vypadám, ale je mi to vcelku jedno. Problém je, že oblečení Roweny z Havraspáru, na které se změnilo mé normální oblečení, bylo poněkud problematické. Potřeboval jsem se pohybovat rychle. Roztrhnu si tedy částečně šaty, a vyběhnu směrem k hradu. Heidrun, která se mezitím změnila v jejího masivního Havrana-Orla, a letěla směrem k hradu. Měl jsem to nejdále, a za mnou běželi ti hloupí trpaslíci. ,,Heidrun!" zavolám na ní, a zarazí mě můj hlas. I ten se změnil. Zním jako asi třiceti letá žena. Doufejme, že Heidrun mi tedy neodpoví krákáním nebo něčím podobným. Nesnažím se zatím s trpaslíky a karkulinkami bojovat - musím nejdříve zajistit svůj hrad, kde budu mít předpokládám výhodu. ,,Immobulus" vyvolám zaklínadlo ve chvíli, kdy vběhnu do brány hrádu, a pošlu ho přímo na svoje pronásledovatele.

Tak počkat, to jsou piráti? uvědomím si, že se objeví další nepřátelé. To mě ale nutně nemusí zajímat. Důležité je opevnit můj hrad.
,,No, doufejme, že pánové z odboru pod nás zase něco nezakopali" řeknu prostě. ,,DEFODIO!" zavolám, a začnu kolem hradu dělat příkop. Příkop mi při případné obraně hradu poskytne jistě výhodu.

(44%)



 
Gisli Gundersen - 28. července 2023 13:57
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Potíže



Oplatím Willovi úsměv a když už je dost blízko opatrně se do něj zavěsím a zasypu ho s jistou nadsázkou zcela klasickými otázkami o kvalitě spánku, nervozitě a připravenosti. Jakmile se blížíme k našemu drakkaru, na okamžik ho zastavím a tentokrát zcela vážně ho požádám, aby byl opatrný. Ne, že bych nevěřila v jeho schopnosti, ale vzhledem k minulosti předešlých ročníků, mám trochu obavy. Pak už se zařadím mezi kruvalské a hořím nedočkavostí, copak se z prvního úkolu vlastně vyklube.

Ovšem něco nebo spíše někdo nechtěl, abych se to dozvěděla mezi prvními. Ba ani posledními. Všechno mi dojde až na odpočívadle, kde mi cestu zastoupí ti dva trollové. Vydechnu nosem a přešlápnu si. Měla bych v rukávu několik hlášek jim šitých na míru, ale tím nechci ztrácet čas. Počkat si na , až Will bude zaneprázdněný a vlastně kdokoliv další. Slaboši. Někdo takový si nezaslouží studovat na Kruvalu.

Erik se ohlédne dolů. Malcolm. Vítané rozptýlení. Pokud se rozhodne tuhle situaci ignorovat a prostě bude pokračovat dál. Pokud se k nim rozhodne přidat, už tolik ne. Věnuji Malcolmovi krátký pohled, který říká, že spolu rozepři nemáme. Vím, že ho Will bytostně nesnáší, ale já se s ním do žádné potyčky za uplynulý měsíc nedostala. Takže to není osobní.

Každopádně nemůžu čekat. Musím využít, že minimálně Erik je rozptýlený. Vytahuju hůlku, ale zároveň vykopnu nohu do vzduchu miříc na Erikův solar. Upřímně doufám, že spadne a odzbrojí se sám. "Arenus maxima!" pošlu Orenovi do očí proud písku následované Expelliarmem. Jen doufám, že to všechno stihnu. Odzbrojit a nad případnými škodami se zamyslím později.



 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13264203071594 sekund

na začátek stránky