Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 277
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gisli Gundersen je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:02Gisli Gundersen
 Postava prof. Therius Drakenol je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47prof. Therius Drakenol
 Postava Andris von Grin-Erdwall je onlineAndris von Grin-Erdwall
 Postava Heidrún Grimdottir je offline, naposledy online byla 28. února 2024 15:06Heidrún Grimdottir
 Postava Felix Croes je offline, naposledy online byla 29. února 2024 0:19Felix Croes
 Postava Nicole Dubois je offline, naposledy online byla 28. února 2024 23:01Nicole Dubois
 Postava Antoine Chevalier je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47Antoine Chevalier
 Postava Malcolm Umbridge je offline, naposledy online byla 22. února 2024 9:36Malcolm Umbridge
 Postava Mildred Virválová (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Mildred Virválová (NPC)
 Postava Maud Měsíčková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maud Měsíčková (NPC)
 Postava Slečna Imogen Zdatná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Imogen Zdatná (NPC)
 Postava Slečna Amélie Krákavá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Amélie Krákavá (NPC)
 Postava Slečna Rozverná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Rozverná (NPC)
 Postava Ethel Svatoušková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Ethel Svatoušková (NPC)
 Postava William Blake je offline, naposledy online byla 28. února 2024 19:48William Blake
 Postava Egbert Dusný (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Egbert Dusný (NPC)
 Postava Harry Potter (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Harry Potter (NPC)
 Postava Maeve Černolesá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maeve Černolesá (NPC)
 
Egbert Dusný (NPC) - 27. července 2023 15:02
egbertdusn9337.jpg

VELKÝ ROZKOL


Na mýtině před kruvalským drakkarem čekali dva čarodějové z odboru kouzelných her a sportů. Když se vzrušeně štěbetající studenti seřadili pod své profesory, byli jim po čtveřicích rozdány zlaté pruty. Šampioni šli po dvojicích. Jen Constance Metlová obdržela přenašedlo samostatně. Odevzdaně jej stiskla. Drdol dnes měla natolik utažený, že jí vytahoval jej přísné obočí málem až doprostřed čela.

Ředitelé se zmohli na krátké popřání štěstí a pak už se pro všechny mýtina a chladnoucí obloha slila v rozpitý akvarel.

Heidrún dopadla s Andrisem do modrého stanu jako první. Vedle nich se snesl Felix s Nicole a byl okamžitě oslněn bleskem slečny Černolesé.

PRÁSK!

William s Mildred se zjevili jako poslední. Metr nad stolkem s občerstvením pro šampiony. Will se zhroutil na přistavenou židli a Mildred břinkla do mísy plné slaných sušenek ve tvaru šneků.

"CO JE TO TADY ZA BORDEL?!" vykřikl pánovitě vysoký Angličan v karmínovém plášti.
"Někdo z odboru přeprav asi-" krčil rameny Dusný.

"Ne-ne, to je v pořádku!" zahlaholila Mildred a hrabala se ze střepů. Přeživší sušenky se ze všech sil plazily po ubruse co nejdále od ní. "Já to mám s přenášedly takhle pořád. Si celej Wille?"

"Ehm, no tak dobrá. Všichni jsou v pořádku, tak můžeme začít." zakoulel očima Dusný. "Tady prosím, vidíte, jak dobře to Pohár zařídil... za každou školu smíšený pár... abych tak řekl, přímo vyvážený, jak praví newspeak, he-he! Nuže dámy přistupte ke mně a tady z toho hedvábného váčku si vyberte jeden dvoj-předmět. Ano, správně, začneme našimi hosty. Slečno Dubois...Ohohohóó, já to tušil! Slečna Grimdottir prosím... ano, zajímavě nám to padlo... a Mildred, na Tebe a pana Blakea už čekají jen poslední lahvičky..."

Nicole svírala v ruce dvě rudé baňky převázané zlatou stuhou. Heidrún si vytáhla modrou dvojici a na Mildred zbyly žluté.

"Než to každý z Vás vypije, bylo by zřejmě dobré něco málo... no... pojíst. Támhle ty košíčky vypadají celkem netknutě... Ten chléb asi taky... Poté, co lektvar vypijete, opusťte stan... Dejte si tak minutku pauzu a pak další dvojice... Nebojte se, je to zcela bezpečné, včera jsem ty lektvary testoval sám na sobě." Dusný se při té vzpomínce rozřehtal. "Jak už jsem říkal... tento rok chceme, aby byl spokojen především divák... Zbylé instrukce dostanete až před hrady. Tak zlomte vaz!" Na to se i s kysele se tvářícím dlouhánem odebrali k odchodu. Po posledním záblesku fotoaparátu se přemístila i slečna Černolesá.

Poslední ve stanu zůstala Mildred s Williamem. "Máš trému? Já hroznou!" sezobla ze sukně rozdrceného šneka a rozvázala černou stuhu ze žlutých flakónků. "Beru si tuhle, stejnak jsou uplně stejné." Obsah lahvičky v ní zmizel na to tata. "Do háje. Měli jsme minutu počkat... ále co!" odhrnula modrou plachtu a vyběhla ven.


"VÁŽENÍ PŘÁTELÉ, MILÍ HOSTÉ! VÍTÁM VÁS NA PRVNÍM ÚKOLU TURNAJE TŘÍ KOUZELNÍKŮ!" hřímal celou arénou hlas Egberta Dusného, který se tyčil na obrovským amfiteátrem, jež si rozlehlostí nezadal s famfrpálovým hřištěm pro mistrovstvím světa ve famfrpálu.

Poslední opozdilci právě vybíhali po dřevěných schodištích a zaujímali svá místa v závěsy chráněních lóžích. Chlad zalézal za límce a vítr bil do, pod poryvy sténající, tribuny.


Jásot, ♪♪ ♫ ♫ ♪♪♪ hudba ♫ ♫ ♪ ♪♪ ♫ a hlas Dusného ale vše přebil.

Felix s Nicole užasle hleděli na celou scénu, zvláště proto, že ve stanu nebylo nic z hlomozu slyšet. Nicole si nestihla ani prohlédnout okolí. Jen nechápala, proč na hřišti roste malý lesík. Proč vidí travnaté pahorky a slyší šumění vln. Nic z toho si ale nedovedlo uzmout její pozornost. Zhoupl se jí žaludek a padla na všechny čtyři. Nikdo z přítomných neslyšel, jak v sedmém patře amfiteátru pan a paní Dubois leknutím vykřikli.

Zakřičel i Felix. Ale rázem měl problémy sám se sebou.

Vše proběhlo velice rychle a bez obvyklých symptomů mnoholičného lektvaru... Felixovi se rozšířil hrudník a ramena roztáhla do strany. Krásnohůlská bunda měnila barvy i strukturu. Ale to nebylo vůbec nic proti tomu, co se dělo s Nicole...

"DNES SE VYPRAVÍME DO DÁVNÉ HISTORIE... DO ČASŮ, KDY MEZINÁRODNÍ KOUZELNICKÁ SPOLUPRÁCE BYLA JEŠTĚ V PLENKÁCH... STEJNĚ TAK BRITSKÉ..."

Ze stanu vylezla Heidrún s Andrisem. Seveřanka také klesla k zemi, v okamžiku kdy byla Nicole přeměna dokončena.

"...BRITSKÉ ŠKOLSTVÍ!!! PŘIVÍTEJTE PRVNÍ SOUTĚŽNÍ DVOJICI... GODRICA NEBELVÍRA... A JEHO VĚRNÉHO LVÍHO POMOCNÍKA!"

Andris zelenal a bělal. Těžko říct zda pod vlivem lektvaru, nebo faktu, že se právě mění v Rowenu z Havraspáru. A Heidrůn zatím rozepjala téměř tři a půl metrové perutě.

Mildred dostala záchvat smíchu při pohledu na kynoucího Williama, jenž se transformoval v zakladatelku mrzimorské koleje, vzápětí však sama padla na znak a prohlížela si své chundelatějící packy.

"MILDRED VIRVÁLOVÁ... ZVOLILA LAHVIČKU MRZIMORSKÉHO JEZEVCE..." zalykal se Dusný a snažil se přemoci smích, hned ale profesionálně navázal: "SKUTEČNĚ NEBYLO NAŠÍM ZÁMĚREM, ABY SE VŠECHNY DÁMY PROMĚNILY VE ZVÍŘATA - NECHCEME ABY NÁS NĚKDO PRO NĚCO, ŽE ANO! ALE LOS PADL, JAK PADL... UŽ TO TAK V ŽIVOTĚ BÝVÁ! PROSÍM VŠECHNY SOUTĚŽÍCÍ, ABY SE VYDALI KE SVÝM HRADŮM! JAK VIDÍTE, KAŽDÁ PEVNOST JE STANDARDIZOVÁNA... JEDNÁ SE O VĚŽIČKU A KRUHOVÉ OPEVNĚNÍ KOLEM, PŘESNĚ... POZOR ŠAMPIONI, VYHÝBEJTE SE LESŮM!!! JEN KAŽDÝ HEZKY DO SVÉHO... ANO DOSÁHL JSEM, ABY HRAD GODRICA NEBELVÍRA ZÍSKAL PŮVODNÍ UMÍSTĚNÍ... POŘADATELÉ JEJ TOTIŽ CHTĚLI POSTAVIT DO LOKACE LONDÝNA... A TO JISTĚ POCHOPÍTE, ŽE BY BYL ÚPLNĚ OSTUDNÝ NESMYSL... JAK JSEM UŽ ŘÍKAL, ORGANIZÁTOŘI SE ROZHODLI PŘIBLÍŽIT HISTORII KOUZELNICKÉ BRITÁNIE... ALE TAK JAKSI PO SVÉM... SNAŽIL JSEM SE TROCHU TLAČIT NA PILU, ALE VYŠLO TO JAK TO VYŠLO A ANO, JAK JISTĚ POCHOPILI - TI, CO MĚLI Z DĚJIN JEDNIČKU - JDE O TAKZVANOU DOBU VELKÉHO ROZKOLU... TEDY OBDOBÍ, KDY BYL SALAZAR ZMIJOZEL Z BRADAVIC JIŽ VYHNÁN A ZBYLÍ ZAKLADATELÉ SE PO VELKÉ ROZEPŘI UKLIDILI NA SVÉ HRADY... ANO, ANO, TAK TO BYLO. ACH TY ROZEPŘE... TAK PROSÍM HELGO! CHECHT! OMLOUVÁM SE, ALE PANU BLAKEOVI TO OPRAVDU SLUŠÍ! HELGA I SE SVÝM JEZEVCEM DO ŽLUTÉHO HRADU, ANO, DO WALESU, ANO! ROWENA S ORLEM DO SKOTSKA A PAN CROES - ALIAS GODRIC - PĚKNĚ HEZKY DO ČERVENÉHO I SE LVÍČKEM, ANO!"

Gisli byla poslední, co se ocitla na schodišti vedoucí do kruvalské lóže. Její přenášedlo mělo poruchu a chvíli ji trvalo, než s pomocí organizátorů našla na stadionu cestu. Zbývala jí dvě patra, když jí došlo, že chyba nebyla na straně provozovatelů.

"DOBA VELKÉHO ROZKOLU JE VE SKUTEČNOSTI POMĚRNĚ NUDNOU ZÁLEŽITOSTÍ A TRVAL JSEM NA TOM, ABYCHOM SE DRŽELI REÁLIÍ - CHTĚL JSEM ABY ŠAMPIONI VYBÍRALI POZEMKOVOU RENTU A DŘELI SEDLÁKY Z KŮŽE A CONSTANCE METLOVÁ, JAKO LUCY SPRAVEDLIVÁ, JE PROMĚNILA V ŽABÁKY - HAHA! TO BYL SAMOZŘEJMĚ VTIP, ODBOR SI OVŠEM VYMYSLEL VELMI PODOBNOUN HLOUPOST... A PROTO SKŘETI-"


"Ale, ale, Gundersenová... nemáš zrovna za svym širokym zadkem bradavici, co?"

"To vypadá, že se tady někdo nažere slimáků, co říkáš, Eriku?"

"A neni to trochu málo, Orune? Já si už dlouho nevyzkoušel tu variantu s kamením..."


Dva mladíci Gisli na odpočívadle zastoupili cestu, hůlky v bojovém postavení.

"A UŽ JE TO TADY!" Zařval Dusný nadšeně, když se v Irsku z vířivého černého oblaku zhmotnil - a diváci na nejbližší tribuně ječeli hrůzou - ta podoba byla povědomá - SALZAR ZMIJOZEL. Vysoká hubená postava, rudé oči žhnoucí v sinavé lebce, dlouhý rozevlátý vous... Jen obočí bylo jaksi vytaženo téměř do poloviny čela a Zmijozel trochu vypadal, že se všemu podivuje.

Madame Maxime se v profesorské lóži za stříbrným dalekohledem zvonivě rozesmála. "Minerrfo! Já teď felmi rcháda, že my nesoutěšit!"

"ÚKOLEM HRÁČŮ JE HÁJIT SVŮJ HRAD! A ÚKOLEM SKŘETŮ JE-" V nízkých lesících miniaturní Anglie to zašumělo. "NANEŠTĚSTÍ NEJDE O SKUTEČNÉ SKŘETY - SNAŽILI JSME SE S NIMI DOHODNOUT, ALE TA SUMA BY STAČILA NA PŮL- NO ZKRÁTKA NEDOHODLI JSME SE... TAK TEDY, ÚKOLEM BYTOSTÍ SYMBOLIZUJÍCÍ SKŘETY JE DOBÝT HRAD - TEDY SAMOZŘEJMĚ SYMBOLICKY - SUNDAT VLAJKU Z PATNÁCTIMETROVÉ VĚŽE! VÍTĚZÍ TEN, JEHOŽ VLAJKA VYDRŽÍ NEJDÉLE!"

Erik se zarazil. Bylo nemožné, aby ho v té vřavě slyšel. Otočil se jen pocitově. Čtyři schody pod odpočívadlem stál Malcom Umbridge. Prohlédl si Gisli i celou situaci. Erik mu vzápětí pokynul, aby kolem prošel nerušeně dál.

Z lesíků vyběhli první trpaslíci a karkulinky. Okamžitě se rozdělili do tří proudů a zamířili každý ke svému hradu. Ti mířící za utíkajícím Felixem-Godricem měli zlaté tuniky. Pronásledovatelé Roweny-Andrise měli stříbrné. A vlnící se otylou Helgu-Williama začali nahánět černí.
"Jéje!" naříkal utíkající jezevec Mildred. "Takhle Ti budu platná!"

"VELKÉ SKŘETÍ POVSTÁNÍ SE SICE UDÁLO AŽ O ČTYŘICET LET POZDĚJI, ALE ORGANIZÁTOŘI TRVALI NA SVÉM. NENECHTE SE TÍM TEDY ZMÁST, ANI POHORŠIT MILÍ DIVÁCI... A ACH ANO! TI BÍDNÍ PIRÁTI!"

Do arény ze západního směru vpluli čtyři lodě s barevnými plachtami.

"DALŠÍ AHISTORICKÝ NESMYSL, AVŠAK CELKEM PŮSOBIVÝ!"

Šampioni se přes umělé kopečky a remízky hrabali k hradbám svých pevností. Nejdále a nejvíce do vršku to měla Rowena-Andris, ale Heidrún se v podobě obrovského orla přenesla nad hrad elegantně a raz dva.

Godric za opevněním objevil meč zaražený v kameni a Helga spatřila uprostřed nádvoří velký čadící kotel. Jiné pomoci se nikomu nedostalo a oporou jim zůstali jen jejich hůlky. Vyjma těch, které právě měly křídla, drápy a tesáky.

Pevnosti byly kruhové s věží blíže východní straně. Hradby vysoké pět metrů. Vlajka se třepotala padesát stop nad dlažbou.



 
Heidrún Grimdottir - 24. července 2023 12:55
753434_14778.jpg

A čas letěl rychlejší káněte


"Turrnaj byl míněn vždy jako přříležitost poznat studenty ostatních škol a upevnit vztahy mezi jednotlivými akademiemi. Kdo to zatím nepochopil, ten se může blýsknout leda inteligencí trrolla," pronesu neadresně a klidně, hledě do své knihy, zatímco Erik marasí podlahu slimáky za hlasitých zvuků vlhkého dávení a Gisli táhne Willa pryč.
"Něco ještě zkus a uvidíš, jak se s trrolly vypořřádává naše rrodina," blýsknu studeným pohledem směrem ustupujícího Oruna.

Že jsou ti dva věc... mě překvapilo, když jsem to zjistila. Koneckonců, času poznávat ostatní tady zase moc nebylo, natož se romanticky sbližovat. Ale pokud se mají rádi, já jim to komentovat nebudu. Od toho jsou koneckonců jiní, kteří si servítek neberou. Ale Bradavičtí alespoň nejsou tak hlasití... nebo o tom nevím.
Ale za to, že se naši neúspěšní kandidáti projevili jak banda pitomců, se stydím dost.
Co se soukromí týče... Gisli je milá, usměvavá, jakkoliv občas působí dojmem brouzdání hlavou v oblacích, a konečně mám možnost poznat i Williama, přiřadit k tváři i osobnost. Když zrovna ti dva neprocházkují po okolí, jsem ráda, když spolu můžeme procvičovat kouzla, nebo si společně zajít třeba do nějakého podniku ve vsi na něco dobrého.
Jsem... moc ráda, že to je tak, jak to je.

Zbytek času jsem trávila převážně v knihovně, či dopisováním s rodinou. Skuld byla v jednom kole - kdybych věděla předtím, kolik se toho chuděra nalétá, půjčila bych si radši otcova výra nebo babiččina krkavce.
Otec, babička i bratr byli nadšení článkem, hrdí na to, že už teď reprezentuji...
Čarokrásná, nezávislá, bohatýrská hrdinka poetiky starých ság možná budu, až obstojím v úkolech, že to o mně napíše reportérka, zatím nic neznamená.
Snažím si vyšetřit tu a tam moment na to, prohodit pár přátelských slov s Malcolmem, Nicole a Antoinem - ale vzhledem k mým sociálním skillům jde vážně jen o pár slov. Hlavně u Nicole mě to mrzí, zejména když mi tu a tam pochválila lektvar a já se vzmohla většinou jen na úsměv a 'děkuju, tvůj vypadá taky dobřře'.

A konečně přišel den prvního úkolu. Teple se obléct... co nás čeká?
Místo hábitu si na sebe opět obléknu vyšívanou dlouhou světle šedou lněnou tuniku se zdobným koženým opaskem, vysoké kožešinové boty a přes ramena teplý vlněný plášť podšitý králičinou, s bohatou stříbřitou vlčí kožešinou na ramenou a kolem krku. Vysoké chrániče zápěstí, taktéž z kožešinou podšité kůže, kam ukryju na levém předloktí i hůlku. Vlasy propletu několika volnými copy, tak, aby hlavně nepřekážely při pohybu ve tváři, a několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu.
Vzhůru na to.
U našeho drakkaru už stojí ostatní, zamířím k nim a s hrdlem staženým dalším šampionům jen pokývnu.

"Ahoj," oplatím s překvapeným úsměvem Nicole. "V pořřádku... je to vlk. Otec mi ten plášť přřed párr lety dovezl jako dárrek k Vánocům, z Norrska. U nás na Islandu vlci nepobíhají... maximálně lišky."
Na další otázku jen zprvu mlčky přikývnu, než dodám. "Nečekala bych, že budu nerrvózní tolik... s tebou to nic nedělá?" pousměju se, protože Nicole vypadá stejně jako obvykle, mile a v pohodě.

"To by... bylo rrozhodně zajímavé. Ale bychom dělali i nás, co tady nejde, mě zrrovna nenapadá... tebe ano?"

Dorazí Felix... na to, jaký je stresař, vypadá docela... normálně. Nebo spíš, ne hůř než jindy.
"Ahoj," usměju se na něj přátelsky.
 
Felix Croes - 24. července 2023 11:37
fdf502793.jpg

Winter is coming



"Teple se oblečte....!!!" Slova mrazící mě celé ráno. Madam Maxine mě varovala už předešlý den. Řekla mi o srazu, teplém oblečení a o zbytku celé té maškarády. Očividně nás tam bude jak naseto. A to mě vyvádí z míry. "Tolik lidí.....snad jen žádné létání.." Nebudu lhát. Klepu se i za dveřmi zatepleného kočáru. Nemam nejmenší párá co se bude dít. Evidentně jde o první úkol. Budou tam šampioni, diváci i profesoři. Ale proč setkání na nějaké louce bůh ví kde ? Nevím. Snad jen to nemá žádné do činění s Kruválským drakkarem. "....nebo s drakama." Tiše zaskuhrám.

Celá ta příprava je na tom to nejlehčí. Obléknu si teplou mikinu, přes sebe přehodím modrou Krásnohůlskou bundici a do rukávu ukryji poctivě vyleštěnou hůlku (Ehm ehm). Celá ta pečlivost je to minimální. Přesto je bundice křivě nasazená, vlasy rozcupované všude kolem a boty domáchané blátem od včerejšího slejváku. Evidentně nejsem dokonalý. A koho to vlastně štve. Cítím se připravený. To bohatě stačí.
Díky tomu se dostavím na setkání poměrně včas. Rozhodně dřív než druhá polovina šampionů. "A..aahoj.." Nervozně zakuňkám na pozdrav. Nicole je asi ta jediná, kterou tu znám. Navíc je ve stejné kaši jak já. O to víc se musím vmísit. Třeba ví víc než já. A minimálně umí lítat proklatě dobře létat. "Co se děje ? Ví se už něco ?" Informace umí leckdy změnit situaci. A zrovna tady by kurva bodly.

Příchod legendy
 
Malcolm Umbridge - 22. července 2023 16:40
screenshot202303141349059738.jpg

...



Je deň, kedy sa majú šampióni dostaviť na prvý úkol a celá škola si toto predstavenie nenechá ujsť. Ani ja. Pôjdem tam, aby som sa na celú tú frašku pozrel z blízka. Metlová tam bude vypadať trápne medzi študentami a Will dostane na hubu hneď v prvom kole.

Šampióni, profesori aj študenti sa tlačia zo školy von a tlačia sa smerom ku Kruvalskemu Drakkaru. Nie je pre mňa nijak ťažké sa trošku opozdiť a zablúdiť k dievčenským komnatám. Nejaký čas som sekal dobrotu a k tej svini som sa ani nepriblížil, ale horká pachuť po tom, ako sa ku mne správala sa nedá len tak zmyť. Ethel!

Za čas, ktorý som tu, som sa už dozvedel kde spí ona. Keď už študenti vypadli, prikradol som sa k dverám do jej komnaty.
"Alohomora."
Dvere sa mi otvorili a ja som vstúpil dnu.

Pomaly som sa prešiel po miestnosti s škodoradostným úsmevom na tvári.
V prípade, že tam bolo viac postelí a skríň, snažil som sa odhadnúť, ktorá patrí Ethel. Otvoril som jej šuflík a do rúk som vzal jej kalhotky. Úsmev na mojej tvári sa ešte viac rozšíril. Namieril som prútik do šuflíka a vyslovil.
"Serpensortia."

Do šuflíka s jej spodným prádlom mi z prútika vyletela zmija a ja som šuflík rýchlo zavrel.
Potom som sa otočil a vybral som sa von z komnaty. Až pri dverách som si uvedomil, že v ruke stále držím kalhotky, ktoré som vybral.
"Tie sa ešte budú dať využiť."
Vložil som si ich do vnútornej kapsy a vyšiel som von.

Vybehol som zo školy práve včas, aby som ešte stihol nejakých opozdilcov a vybral som sa smerom k zhromaždisku.
 
Nicole Dubois - 22. července 2023 12:28
staensoubor704514017727362.jpeg


OBRYNĚ



Stojím tam u drakaru a vyhlížím Felixe. Zatím jsem si ho nikde nevšimla a začíná mně to trošku štvát. Jestli se tu neukáže než to začne, bude další ostuda, protože za ním budu muset do Kočáru a dotáhnout ho sem. Občas si říkám, kde vůbec našel sílu aby hodil své jméno do Poháru.. Klid Nicole, jistě se ukáže a vše bude v pořádku..

Zatím co tam tak postávám, pohled mi padne na Heidrún. Na to co má na sobě. No ne, to je vážně.. Vlk? S Heidrún se moc neznáme, tedy, už jsme se představily a párkrát jsem jí na hodině pochválila lektvar, protože jí to vážně jde. Ale jinak jsme spolu moc nemluvily. Což nevím jestli není škoda, protože vypadá.. Jak nějaká hrdinka ze severské mytologie. Jediný další kdo je takhle veliký koho znám, možná o maličko více, je madame Maxine.. S přátelským úsměvem na tváři dojdu k Heidrún.

"Achoj" Pozdravím mile. "Já.. Omlouvám se, pokud já sírrala.. Alee.. To prravý vlk?" Ptám se zvědavě. Snažím se při tom dívat jí do tváře, ale je to těžké když je o více jak třicet centimetrů vyšší než já. A to ksem si říkala že se svými sto sedmdesáti pěti centimetry, jsem docela vysoká.. "Nervósní?" Zeptám se pak zvědavě. "Já slyšela jaký byl první úkol minule.. Drraci by byli zajímaví!" Usměji se a zádívám se na tu jejich loď. Lehce se ušklíbnu když mně něco napadne. "Nebyla by legrrace když by se prrvní úkol konal u vás?"
 
Nicole Dubois - 20. července 2023 01:25
staensoubor704514017727362.jpeg

TAK TO ZAČÍMÁ..



Pořád jsem na to musela myslet. Na ten náš cvićný zápas. Na tu nepolapitelnou Zlatonku.. Jak je možné že se jí neppdařilo chytit ani mně, ani Ginny, která je v tom daleko zkušenější?! Měla jsem chuť vzít koště a prolétnout hřiště, jestli ji nenajdu, ale.. Napadlo mně něco jiného. Bodmin Moore.. I tam by měla být jedna nepolapitelná Zlatonka. A ten kdo by ji chytl.. Jistě by to bylo něco jiného než ten náš splašený kamínek!

Chtěla jsem to zkusit sama, aby se mi nikdo nesmál když to nevyjde, ale zdá se, že tady mají uši všude. Doslova.. Že se ke mně chtěla přidat Ginny, budiž, ta by mohla být stejně nadšená jako já. Ale o další společnost jsem nestála.. I tak ji ale mám. Bylo by úplně jasné že Enid hned poběží za Mildred. Nechtěla bych aby vyrazily sami a náhodou tu Zlatonku chytly a tak jsem tedy souhlasila že se holky můžou připojit.

S povzdychem slétnu k zemi a sesednu z koštěte. I ostatní holky jsou zdá se zklamané, tedy až na Maud. Docela mně překvapuje jaký má slovník. Proč sem vůbec letěla když je tak negativní? Poslouchám tu jejich debatu a dívám se při tom na krajinu kolem.

"Mošná, še ósmdesát lidí bylo prrostě moš! Urršitě oni fšímali sami sebé, neš okolí.. Slatónka s
Bódmin Moorrre.. Pšeci ktyš by někdo chytl, byl by slafný! To si nikdo nenechat prro sébe.. Někdé tu ještě jé.. Musíš prrostě fěšit!"
Pronesu k Maud.. Pak se s úsměvem podívám na Ginny a nasednu na koště, můžeme se vrátit na Akademii.. Poslední pohled na nebe. Já vím že tu jsi!

*****




Článek co vyšel v Dením Věštci mně velice mile překvapil. Trochu jsem se bála nějaké špíny, ale tohle bylo opravdu milé. A jak jsem to četla, došlo mi, že teď je to vážné. Že teď o mně budou lidé vědět a já do toho budu muset dát úplně všechno! Obzvlášť, když je se mnou v týmu Felix.. Je chytrý, to uznávám, ale nemyslím že Turnaj bude hlavně o lektvarech nebo písemných testech! Já bych mu chtěla pomoc, ale znám ho, zase by se zasekl. Takže ho nechávám být a doufám že si to uvědomí a půjde do sebe.. K čemu by nám jinak byl?

A tak jsem pracovala aspoň na sobě. Na tom abych si trošku zlepšila angličtinu. Abych se udržovala v kondici, ať už tréninky s Krásnohůlským famfrpálovým týmem, plaváním a nebo ranním cvičením, které jsem ještě zintenzivnila.. Chtěla jsem se také aspoň trošku soustředit na svou vášeň, a tak jsem šla za největší odbornicí na lektvary která tu je, Constance Metlová.

Tu jsem prosila aby mi dávala soukromé hodiny, ale moc se jí to nezdálo a tak jsem to musela zaonačit tak, že si chci rozšířit obzory, což zabralo! Z toho jsem vážně nadšená, že mně bude učit někdo takový, i když začneme až za nějaký ten čas.. I přes to všechno jsem si našla čas na kamarády, abych si občas popovídala s Ginny, nebo jsme se šly projít, nebo jsme také skončily u Mlsného baziliška.. Samozřejmě s námi párkrát byla i Mildred a všimla jsem si jak na mně kouká. Jako když by viděla někoho jiného.. Že by to bylo tím mým novým parfémem, cedr a vanilka?

Nezapomínala jsem ani na Andrise. Vím že i on je
šampion a tak se může chtít chystat po svém. Ale občas si dát společně jídlo, popovídat si, nebo si spolu zalétat, bylo fajn. Chci aby věděl že není sám, ráda bych byla jeho kamarádka..


Další den jsem zcela připravena! Na sobě mám teplé vysoké boty s huňatým kožíškem a visícími bambulkami, kalhoty, tričko, na něm svetr bílé barvy a rozepnutou světle modrou bumdou s kapucí (ta je dole) a na hlavě růžovou čepici, která drží aspoň trochu pohromadě mé rozpuštěné vlasy. Řekli že se máme teple obléct a tak jsem poslechla.. Ještě jsem se lehce navonila svým parfémem, který jsem si zamilovala a vydala jsem se na místo určení.. S úsměvem zamávám na Andrise a čekám. Až se dozvíme co bude dál a taky zda a v jakém stavu, se objeví Felix.
 
William Blake - 20. července 2023 01:01
clipboard042778.jpg

Nervozita z turnaje



Myslím, že by bylo načase napsat matce, že jsem vybrán do trunaje... Bylo by fajn, kdyby se to dověděla ode mě a ne skrze noviny... Nebude z toho nadšená tak, ani tak... Zvláště pak po obležení Bradavic... Uklidnit ji, že to nebude tak hrozné... že si budu dávat na sebe pozor... A tak dále a tak dále... Mám ji fakt rád, ale o některých věcech se s ní dá bavit jen opravdu obtížně. Doufám, že nebude moc naštvaná.

---

Ještě jsem ani nedošel do hlavního sálu a už jsem věděl, že vyšlo nové číslo Věštce... Věštce s rozhovory se šampióny. Na chodbách to vypadalo, že sem navezli tříděný odpad z půlky Anglie... každý šustil s novinama a hltal řádky z jednoho konkrétního článku... Sovinec bude mít aspoň zásobu výstelky, až toto šílenství opadne... Já jej nečetl... Nebyl jsem zvědavý na ten paskvil, který tam o mě psali. Rozhodně ne. Posadím se ke stolu a rozhlédnu se po všech přítomných. Všichni nebo alespoň většina jsou plně zaměstnáni novinama. Já čekám jen na jednu osobu. Začnu si na talíř nakládat snídani.
Uslyším Gisli, jak okřikuje chechtající se partičku a na tváři se mi též mihne úsměv.
Cítím na sobě cizí pohledy, ale snažím se je ignorovat. Raději nevědět, co o mě napsali, pak není třeba přemýšlet nad tím, co si o mě všichni ti čumilové říkají... Kdyby to tak fungovalo, bylo by to fajn. Ale nefunguje. Dnešek bude otravný... Rychle do sebe naházím snídani a opustím síň ve prospěch venkovních prostor, které teď budou, jak doufám téměř liduprázdné..

O týden později...

... krátce se vrátím do sálu a naberu si jídlo sebou, od všeho něco, ale speciálně pudinky (vanilka/čokoláda) než vyklouznu ze sálu a zamířím ven, zdánlivě nikam konkrétně...
Posadím se na kámen a rozložím před sebe malou hostinu. "Dáš si taky? Nebo tě přešla chuť k jídlu?" a do ruky vezmu jednu pudinkovou misku...
"Tak je to asi venku..." začnu...

*


Následující týdny se vše víceméně stabilizuje... Tréninky famfrpálových týmů, kam jsem se dostal, výuka, učení, seznamování se s ostatními studenty... A také šampióny. A hlavně naše víkendové výlety s Gisli po krásách okolí... Skrze Gis, jsme se relativně dobře poznali i s Heidrún a zdá se mi jako docela milá holka.

*


Podle instrukcí se taky obleču. Je to teplé oblečení nějak související s tím úkolem? Nebo jen s kalendářním datem, ve kterém se odehrává? Co to asi tak může být za úkol? Školní exkurze? Má to souviset s těmi propadlými katakombami, které zruinoval Andris v den příjezdu? Jsem z toho opravdu nervózní. Ano, napadla mě myšlenka, "ty troubo, proč jsi tam ten lístek házel?"
Zhluboka se nadechnu a pomalu mířím jejím vstříc velkému turnaji. Vidím v hloučku lidí před hlavními vraty Gisli. Když si mě všimne, tak se na ni usměju a zamířím k ní.
 
Nicole Dubois - 19. července 2023 22:41
staensoubor704514017727362.jpeg

NÁVŠTĚVA DOMA



V sobotu ráno jsme se s Andrisem sešly v komnatě ředitelky Krákavé. Právě s ní jsem se domluvila na použití Letaxové sítě. Na sobě jsem měla tentokrát červeno-černé šaty a přes rameno světle růžovou kabelku, uniformu jsem nechala v Kočáru.. Společně s Andrisem jsme se přemístily do Doveru, do jedné starší restaurace kde už o nás věděli, takže vše bylo v pořádku. Tam jsme došly do přístavu a nastoupily na trajekt. Pokud se Andris ptal, řekla jsem mu, že Letaxová síť by na takovou vzdálenost asi nešla, přenášedlo nevím kam by nás přesně vzalo a.. Že se mi plavba lodí prostě líbí, proti mudlovské dopravě nic nemám. Jo a taky se neumím přemisťovat takže.. Pro mně jasná volba.

Pravda, na lodi nebyl největší luxus, ale to mně nevadilo. Vím že Kruvalští mají loď jako cestovní prostředek, ale co vím tak ta jejich aktuální hlavně létá, takže pro jistotu jsem předem připravila i lektvar proti nevolnosti, jeden nikdy neví.. Plavba za mě byla příjemná, mohly jsme si ještě popovídat. Řekla jsem Andrisovi o mé rodině, že maminka se jmenuje Charlotte, otec je Richard a moje malá sestřička které je šest let, se jmenuje Chloé. Že kromě sadu se stromy máme ještě vinici, což je hlavně jako krytí pro mudly. Ale víno máme skvělé i tak!

Loď zakotvila v Calais, což je za mně velice pěkné město a kdyby byl čas, určitě bych tu Andrise provedla. Jenom že na to nebyl čas, čekala nás dlouhá cesta.. Kousek od Calais jsme se zastavily u jakési.. Farmy? Aspoň na první pohled. Majitel měl však živnost i kousek od farmy, u lesa. Stačilo mu ukázat hůlku a on už věděl. Dala jsem mu pár zlatých mincí a on nás odvedl k lesíku. Nevím zda je přímo chová, nebo jak k nim přišel, ale má tam několik testrálů. Nám dva z nich zapůjčil a mohly jsme tak vylétnout. Andris si mohl všimnout že jsem se s mým testrálem ještě chvilku mazlila a kdyby se ptal, řekla bych mu že babičku, když jsem byla ještě hodně malá..

Na testrálech trvala cesta skoro tři hodiny, což bylo poměrně dost, ale pořád lepší než když bychom měly jet vlakem nebo autem.. Kolem druhé hodiny jsme minuly Bordeaux a do dvaceti minut jsme pak přistály v našem sadu.. Ze vzduchu mohl Andris vidět poměrně velký pozemek, na východě středně velké lány kde rostla vinná réva, ve st|edu starší, ale velice pěkněbzachovalá vila s pěknou zahradou a na severní straně malý lesík, ze západu pak dloouze táhnoucí se sad se všemi možnými stromy, kde jsme právě byly my.. Testrálové odletěli, zřejmě cvičení aby se vrátili na místo. Na tváři jsem měla zářivý úsměv, bylo hezké být zase doma.

"Něso ti ukášu!" Vezmu Andrise za ruku a táhnu ho kousek mezi stromy.. Zastavím pod starým ořechem a dám si prst před pusu, jako aby byl ticho. Strom obejdu a chvilku mluvím a lehce mlaskám do malé výdutě. Po chvilce se pak vrátím k Andrisovi a může si všimnout že mi na rameni něco sedí.

Obrázek




Mohlo by to vypadat jako rostlinka, ale při bližším pohledu je vidět že má ručičky, nožičky a očička. Jestli se Andris aspoň trošku vyzná v kouzelných tvorech, bude vědět, že to je Kůrolez.. "Tochle jé Drrobek.. On kamarrád už ktyš já byla malá.. Šije jích tu fíce. Tak posnáš še dšefo fchodné na chůlly nebo kóště". Usmívám se a lehce Drobka pohladím na hlavě, tedy po lístečku. "Můšeš skúsit pochladit. Ale ópatrrně, on má ostrré prrstíky".

Drobek se na Andrise dívá nedůvěryhodně, ale myslím že když by na to šel klidně a pomalu, nechal by se pohladit.. Ať tak či onak, nakonec zamíříme k vile. Zaklepu na dveře, ty se po chvilce otevřou a objeví se žena, něco málo přes čtyřicet, modré oči, kudrnaté blond vlasy v culíku a na sobě zástěru. Oči se jí hned rozzáří když mně uvidí. "Nicóle! Co ty tady?" Ptá se a hned mně začne obímat. Samozřejmě je to má mamka. Hned nás začne zvát dovnitř. Tam jí představím Andrise, jako mého kamaráda a účastníka Turnaje tři kouzelníků. Mamka ho přivítá obejmutím a hned vyzvídá. Jak jsme se poznaly, odkud Andris je a podobné věci..

Když z něj přestane tahat rozumy, řeknu jí že jsem si přišla pro pár věcí a oznámím, že i já se Turnaje účastním, jajo šampionka za Krásnohůllky. Mamka má velikou radost a říká že připraví slavnostní večeři.. Nějakou dobu mamka ukazuje Andrisovi mé staré fotky, za což se trochu stydím, a snaží se z Andrise tahat co jde. Je vidět že je ukecaná, ale moc milá.. Než se otevřou dveře a přijde za námi muž, zhruba stejného věku jako mamka, s krátkými zrzavými vlasy a drží za ruku malou, sotva šestiletou hlonďatou holčičku, která se moc hezky směje. Oba dva mně začnou vítat, Chloé obímat a hned se ptá na spoustu věcí. Když je klid, představím taťkovi Andrise, řeknu mu to co mamce a poprosím ho, zda by mohl pomoci, optavit Andrisovo koště. To si taťka prohlédne a po chvilce řekne že to půjde, ale nebude to snadné. Udělám na něj psí oči a on s pousmáním řekne že zítra ráno to bude. Výborně! Koště si vezme a na chvíli s ním odejde. Když se pak vrátí, sdělí že už se na tom pracuje. Nevím jak to dělá, ale věřím že to zvládne.

Během doby co jsme tu, panuje velmi přátelská atmosféra. Zkrátka jedna milující rodina. Andris dostane pokoj pro hosty a večer se pak sejdeme všichni u stolu. Mamka se vážně snažila, připravila její slavnou bujabézu a výborného humra s bylinkami a česnekem. Při večeři se hodně konverzuje, takže Andris pozná že Chloé mluví jen francouzsky, mamka mluví asi jako já a jedině taťka mluví anglicky perfektně.. Ještě se pak posadíme u stolku v obýváku, kousek od krbu a mamka přinese táct s asi pěti druhy na kostičky nakrájených sýrů. Bavíme se o škole, o Turnaji, o mých nových kamarádech a od mamky padne i otázka jestli se mi někdo líbí, na což zavrtím hlavou, začervenám se a zacpu si pusu sýrem. Byl to pěkný, poklidný večer, dokud se nerozloučíme a jde se spát..


Ráno mně probudí povědomá, velmi příjemná vůně. Vstanu, převléknu se, umyju a sejdeme se dole v kuchyni, kde mamka připravuje snídani. Nějaké ovoce, jogurty, sýry, ale hlavně, čerstvě pečené Croissanty! Jsem si jistá že lepší Andris v životě neměl! Mamka řekne že Chloé je ve školce a taťka v práci, ale za pár hodin se vrátí. A tak se v klidu nasnídáme a pak vezmu Andrise na procházku. Ještě jednou do sadu, ale i na vinici, kde pracují a zdraví mně lidé. Andrisovi dám ochutnat několik bobulí a vždy o tom druhu něco málo řeknu, včetně toho jaký druh sýru k danému vínu jde nejvíce když se pije..

Nakonec se vrátíme domu. Asi kolem 11té se taťka vrátí, v ruce drží Kulový Blesk, který je jako nový, bez jediného škrábance! Taťkovi poděkuji a chvilku se s ním bavím o tom jaká by byla nejlepší cesta zpět do Anglie. Nakonec se to domluví tak, že nás autem vezme do Bordeaux a tam nám jeden jeho známý povolí použít přenášedlo.. Ještě před tím si však musím něco vzít. Svůj Nimbus 2001, který má růžovou mašly a vypadá jako by na něm byla stříbrně vyryta vinná réva, jako by koště obrůstala kolem dokola.. Pár drobností z pokoje a ještě zaběhnu do vinného sklípku, kde vezmu dvě lahve. Jednu si dám do batohu a druhou dám Andrisovi, s tím, že si ho budeme moc společně dát, když jeden z nás vyhraje Turnaj.

Mamka nás udrží ještě na oběd, kdy máme cibulačku, hovězí na víně a nakonec suflé.. Bylo to výborné, ale musím se s mamkou rozloučit ať to s Andrisem stihneme. Taťka nás tedy vezme do svého pickupu, který se mu při práci hodí a jedeme do Bordeaux. Tam nás taťka vezme k jednomu postaršímu pánovi se kterým se evidentně zná a poté co se rozloučíme, se s Andrisem dotkneme přenášedla jež má tvar hodin, kukaček a.. Vžuuum, objevíme se na nějaké louce v Cornwallu. Asi to na Akademii bude kousek, ale nevadí.. Usměju se na Andrise, posadím se na své koště a vylétnu víše. "Sáfod?" Ušklíbnu se, nečekám na odpověď a vylétnu jako blesk!
 
Gisli Gundersen - 19. července 2023 22:02
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg
Už se to blíží


Sovy přinesou čerstvé výtisky Věstce a většina studentů se po nich ihned vrhne. Hlasité předčítání je potupné samo od sebe, i když je obsah spíše pochvalný.

"Vážně vtipné, blbouni. Postavit vás vedle slizonožky, tak vás ani vlastní matka nepozná." houknu na partičku, která se chechtá článku o Andrisovi. Rozhodně to není naše peslední názorová výměna.

O týden později...

"Hej, Gisli!" zaslechla jsem posměvačný hlas patřící kruvalskému hromotlukovi Orunovi. Aniž bych se ho prosila, přisedl si u snídaně naproti mně. "Jsi se asi zcvokla, co? No jasně! Máte to přece v rodině!" zachechtal se vlastnímu fórku.

"O co ti jde, Orune?" otráveně jsem odložila nakousnutý kousek koláče zpět na talíř. "O nic. Jenom máme s klukama strach o tvojí loajalitu, když je z tebe teď ta převlílačka hábitů." věnoval mi jedovatý kruvalský úsměv číslo jedna. Minule šili do Andrise a teď mi to asi chtějí vrátit. Já se ale rozhodnu hrát blbou a jenom povytáhnu obočí. V tom se ke mně pošoupl Eric se stále přelepeným nosem - nebo tím, co z něj po nárazu potloukem zbylo."Ulrich tě viděl, jak se muckáš s tím bradavickým šampiónem." osvětlil mi situaci a pak mi podal názornou ukázku muckajíc se sám se sebou. Ostatní propukli v hlasitý smích. Někdy mám opravdu problém rozeznat je a stádo dobytka.

"Držte zobák a radši se starejte o sebe, jasný? Tohle není moc reprezentativní." zamručím a doufám, že tím to máme vyřešené.
"Čekal bych to od nějaký z Krásnohůlek, ale že zrovna ty budeš taková cou-"
spustil opět Orun, ale už to nedořekl, protože...


Zrovna vstupuju do hlavního sálu, když si všimnu, jak kolem Gisli sedí u stolu dva nějací kruvalští studenti. Neslyším, o čem se baví, ale z její řeči těla je mi jasné, že se jí to úplně nelíbí. Rychlým tempem se vydám k nim. Tasím hůlku a její špičkou dloubnu z boku mezi žebra Erika, který sedí hned vedle Gis...

"Jen to dořekni..." Varuju ho. "Tobě z pusy často lezou nechutnosti, že ano?" Zeptám se spíš řečnicky a myslí mi proletí kletba *Žer slimáky* Úder kletby jej sestřelí z lavice směrem od Gisli a já, aniž bych cítil potřebu kontrolovat, co se s ním bude dít dál otočím hůlku na hromotluka naproti přes stůl. "Kamarádi?" zeptám se Gisli a konejšivě položím dlaň na rameno.

Jeho povzbudím mávnutím špičky své hůlky...]"Co tak vejráš? Chce to omluvu ne? Nebo chceš taky přispět k ničení úrody?" Zeptám se ho.

Z toho všeho budou určitě potíže... Už si tak nějak začínám zvykat, že jedna místní profesorka je přítomná vždy a všude... Ale kdo ví, třeba mám dnes štěstí...


Nestačím ani zareagovat a Erik v dávivých křečích na podlahu zvrací slimáky. Zvedne se mi žaludek a odvrátím zrak přímo na Oruna. Je znát, že v první chvíli uvažuje nad tasením svojí hůlky, ale ví, že by rychlejší nebyl. A tak nasadí falešně přátelský tón.

"Ale copak, copak? Jenom tady Gisli chválíme výběr. Míří vysoko, holka." s tím se Orun přesune pryč, avšak se signálem pro Williama, že tohle ještě bude mít dohru.


Já rychle chytím Willa za zápěstí, aby sklonil hůlku. Ve tváři jsem celá rudá, kdo ví, z jaké příčiny. "Jdeme." syknu a stále držíc ho za ruku zamířím ven ze síně. I když nám to asi neprojde.

Zašklebím se na jeho falešně přátelský tón... "Zato vy dva se pořád plácáte v blátě na úplném dně..." Vrátím mu průpovídku... a sleduju jej až dokud se neztratí a pak se otočím na Gisli, která mi strhla ruku s hůlkou a tlačí mě pryč...

"Počkej, kam jdeme? Jestli je to kvůli Metlové, tak pokud se to k ní dostane, nemá cenu utíkat..." Ale nechám se odtáhnout a alespoň si v rychlosti vezmu suchou bagetu...
"Děje se něco?" Zeptám se jí, když už jsme venku...


"No... No, tak si tady zůstaň! Stejně už to všichni slyšeli." malinko a neplánovaně na Willa upustím páru.

"Promiň a...děkuju." řeknu už klidnějším hlasem, ale na snídani se nevracím. "Potřebuju na vzduch." a jak řeknu, tak udělám.


*


Zbytek měsíce byl ve znamení snahy o studium, tréninky famfrpálu a trávení volného času - hlavně víkendů - společně s Willem po různých výletech v okolí. Heidrún jsem mohla občas připadat myšlenkami mimo, ale za to jsem měla téměř stále dobrou náladu a byla jsem připravena jí s čímkoliv pomoct. To ostatně i Andrisovi. Kdo mě zná, tak ví, že na klevety a zkazky příliš nedám. Když to šlo a nedal se opět na útěk, přizvala jsem na trénink i Antoineho, případně mu dohlídla na věci, když si chtěl zaplavat. Taky jsem s ním měla vůli rozebírat ten matriarchát a jeho dopady na toho nebohýho kluka. Myslím, že se z nás nakonec stali i kamarádi.

*


Nastal den D. První úkol. Co to tak může být? Teple se obléci? Sama nevím, co od toho čekat jako divák, natož naši soutěžící. Musím si přiznat, že v tenhle moment poháru děkuju, že mě nevybral. Stačí mi moje menší dilema, komu dneska budu fandit. Není přece nic špatného mít hned tři favority, ne? Ačkoliv největší obavy mám hlavně o jednoho. Snad ho ještě zastihnu, než to vypukne.




 
Slečna Constance Metlová - 18. července 2023 17:30
metla3404.jpg

Před bojem




"Támhle jsem asi něco zahlédla!" vypískla Ginny a kopnutím vyslala koště vpřed.

Nicole tajný plán - podívat se na vřesoviště Bodmin Moore a slovit zde nepolapitelnou zlatonku - byl vyzrazen prakticky okamžitě, když ji v malé akademické knihovně překvapila Ginny a tahala z ní, proč si půjčuje Krajové legendy a pověsti Cornwallu.

Ginny se Nicole plánu dovtípila velmi rychle a obě za okamžik zjistily, že je za regálem s knihami poslouchá Enid Blínová přes Ultradlouhé uši bratří Weasleyových. Ginny vyhrožovala výmazem paměti a Enid se zkušeně a bez tiknutí oka přemístila pryč. Večer už bylo dojednáno komando Dubois - Weasleyová - Blínová - Měsíčková - Virválová a expedice se o posledním zářijovém víkendu vypravila na cestu.



Obrázek

"Tak nic! Je to obal od sušenky... Prasata!" ulevila si Ginny na adresu turistů.

"Existenci bodminmoorské zlatonky popírají tři výpravy z let 1921, 1967 a devadesát osm." četla Maud Měsíčková na mechem porostlém balvanu.

"Už zapadá slunce, asi to zabalíme."

"Jsem pro! Každej menhir jsem obletěla nejmíň desetkrát." zafuněla Mildred a povolila si šálu v barvách Falmouthských sokolů.

"Říkala jsem, že chytíte hoVNO." dodala s gustem Maud a usrkla trochu čaje z termosky. Mimo Akademii byla sprostá jako dlaždič.

"Zkusíme to ještě v říjnu." dodala s nadějí v hlase Enid, která se snesla k zemi za kamarádkou.

"A chytíte druhý." zaštěbetala Maud. "Napadlo vás někdy proč se to nepovedlo ani za sto dvacet čtyři let?"

"To už jsme slyšeli Maud."
odporovala Midred a napodobila Maudin písklaý hlas:"Jen expedice Ulfa Ušatého pročesávala vřesoviště se zapojením osmdesáti letců a média. Nikdo z nich zlatonku nespatřil a médium prohlásilo, že nikde v okolí nic jako zlatonka není! Na expedici ovšem vrhá špatné světlo pozdější zjištění, že médium byla místní hochštaplerka a podvodnice Rosemary Rousatá...Ale co, jako výlet to nebylo tak zlé!"



"...skrovné prostředí skrývající nevšední profesionalitu... Krákavý hrad… pevnost historického významu... po Bradavicích nejdůležitější místo britského školství..."

"Slečna Černolesá je opravdu uznalá a okouzlující mladá dáma!"

"Když myslíte, paní ředitelko."

"A teď tohle:"


"...ani tento turnaj se nevyhnul sabotážím ze strany ubohých závistivců... Constance Metlová se, s důstojností jí vlastní, zhostila své role a nehodlala zkazit účastníkům zábavu a šampionům hru..."

"Vidíte, slečno?"

"Slyším, paní ředitelko."

"...prudce inteligentní, zázračné dítě již na studiích... šampioni by zjevně byli bez šance. Ale slečna Constance-"

"Dost! Promiňte. Ale už dost. Už to prostě nemůžu poslouchat ani o vteřinu déle." Constance Metlová hněvivě vstala, opustila ředitelnu a zanechala zde slečnu Krákavou, slečnu Zdatnou a Rozvernou, každou zvlášť zcela zmatenou.



"… odvážný, se smyslem pro spravedlnost, zavázaný povinností ke starému a vznešenému rodu… takovým je kruvalský šampion, vysokorodý pán, Andris von Grin-Erdwall… aristokrat rodu i ducha, zcela povznesený nad svůj původ a netečný k materiálnu…"

"Teda Andrisi, Ty máš ještě bratra? Nikoho takovýho totiž neznáme!" řehtali se kruvalští u snídaně, zatímco krásnohůlští luštili:

"…pohledná rusovláska, přátelského, nenuceného chování… přesto za milým úsměvem tušíte bystrost a obezřetnost lasičky… premiantka krásnohůlského výběru… Nicole Dubois, se sklonem inklinovat k vysokému umění lektvarů a alchymie, je důkazem, že přirozenost je dnešní výjimečností."

"… ve společnosti Heidrún Grimdottir na vás dýchnou dálavy a poetika starých ság… čarokrásná, nezávislá a doslova bohatýrská hrdinka kruvalské výpravy jistě získá mnoho ctitelů v řadách diváků a porotci se budou muset mít na pozoru, aby tváří tvář severu nepropadly jeho chladnému kouzlu."

"…bradavickou elitu zastupuje William Blake, příslušník staré kouzelnické rodiny a student obávané Zmijozelovy koleje… pan William dokazuje, že mravní a osobnostní kvality tato instituce zdaleka nevylučuje. Je proto velkou vzpruhou pro všechny, kteří se za svou příslušnost ke Zmijozelu stydí a jistou nadějí, že v budoucnu nebudou ze svého životopisu tuto etapu vymazávat."


"Je pravda, že otec na ministerstvu nárůst uchazečů - z řad mrzimorských a moonhillských, které si nikdo nepamatuje – zaznamenal." vykládala Ethel své kamarádce Drusile.

"...Mildred Virválová sice nevyniká prospěchem ani starobylým rodem, Ohnivý pohár ale pronikavým úsudkem odhalil všechny její kvality... Akademie tak nevsadila na svá protěžovaná esa, ale vložil do karet nebezpečného žolíka! Páni Mili, ty nám za ten rok hrozně zpychneš!" předčítala Maud při snídani děvčatům tak nahlas, že ve Velké síni nebylo moc místa, kde by se před těmi informacemi někdo ukryl.

"...týmový duch, kreativní důmyslnost a především nezlomné odhodlání postavit se čemukoliv a ihned. To jsou devizy Akademické šampionky..."

"Ty ses tam asi hodně vychválila, viď Virválová?"

"Vždyť já tam skoro nic neřekla. Ta ženská ale věděla všechno. I že jsem nám vyhrála bazén a dokonce i že-"

"Čte hodně noviny, víš? To se tak občas stane, když v nich dělá."

"Máš problém, ty jedno protěžované eso?“

"Kdepak. Koupila jsem si pytlík zázvorových mloků a budu ti zítra fandit, abys zas předvedla tu svou nezlomnou důmyslnost. Něco jako dnes. Metla jí z tvojí lavice zrovna seškrabává špachtlí."

"Být tohle normální den normálního roku... asi by mě jeden přižahlej kotlík rozhodil... Tys měla lektvar fakt nádhernej... Škoda, že ho neviděl Ohnivej pohár, možná by vášní vzplanul a ještě to narychlo přehodnotil!"

"Víš, že je trapné, jak pořád vytahuješ to samé, Virválová?"

"To teda je. Tak do řady Svatoušková a nepřekážej! Šampionka odchází!"

"Všimli jste si, že v článku vůbec nebyl Felix Croes?"

"Jdi do háje, Blínová!"

"Ale vážně! Museli ho vystřihnout."


Druhý den se měli šampioni i diváci z řad studentů a profesorů dostavit na louku ke kruvalskému drakkaru. A měli se teple obléci. Co bude prvním úkolem a proč začíná jako školní exkurze bylo předmětem fantaskních dohadů...


 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15803408622742 sekund

na začátek stránky