Boj začíná

Když vidím, jak se skupinky hořících nepřátel válí v blátě, aby uhasili plameny, které je olizují, mírně se pousměju než jejich směrem na blátivou zem sešlu kletbu. "Glacius Tria" To by mě jich mohlo zbavit.
Pak se stěna na které se nalézám otřese, když do ní narazí koule přilétající od moře... Sakra Vy si fakt nedáte pokoj. Toto mě opravdu začíná štvát.
"Neboj Mili. Ještě se to nestalo..." Uklidňuju ji. Schovám se na okamžik za ochoz, když uslyším, další výstřel z děla a úder projektilu o stěnu... Podívám se tím směrem, abych zjistil, co přesně to na tom moři plave. Počkám si na další výstřel a projektil se jím rozhodnu vrátím zpátky. "Depulso" Pokusím se tu kouli nasměrovat jejich směrem co nejlépe to dovedu.

Prorazí bránu a Mildred se pustí do útočníků. Vypadá to, že se nebude muset obávat zadušením mýdlovou vodou a aspoň toto kouzlo zafungovalo lépe než to zvětšovací. Jsme ale obklíčení, což je docela problém. Nemůžu bránit celý okruh hradeb sám. To je fakt zlá situace.
Rychle, no "rychle", oběhnu hradby a podpálím jim žebříky, které přistavili pod hradby. Zvednuté vzhůru se jim je určitě nepodaří jen tak uhasit a jinak se nahoru nedostanou.
Nejsem si ale jistý, jak dlouho to tak můžu udržet nebo jestli vůbec... Ale, nakonec, jde nám hlavně o co nejdelší čas...
Jak uznám, že hradby přestaly být bránitelné, tak se přesunu k věži. Zhluboka se nadechnu. Nejsem si jistý, jak moc úspěšný budu. Slyšel jsem, že někteří kouzelníci s touto kletbou dokázali přivést doslova peklo na zemi. To však není mým cílem... a minimálně zatím ani v moci... Zkoušel jsem jej loni a podařilo se mi jej několikrát úspěšně seslat, i když přiznám se s dost proměnlivou kvalitou. Ale teď by se opravdu hodilo k vyčištění a znepřístupnění cesty přes hradby... alespoň metr nebo dva na výšku. Zvednu hůlku nad hlavu začnu s ní kroužit kolem dokola než zakřičím.

"INFERNUM!"

V OBLEŽENÍ

Fuj, co to je? V tlamě cítím mýdlo, nebo něco podobně hnusného. Čekala jsem krev! Ale počkat, Dusný říkal něco o tom že nejsou živí.. Dobrá. Škrábu, koušu, trhám. Nechci jim dát šanci na cokoliv! Jeden skřet mi proklouzl, ale Felix si s ním naštěstí poradil.. Už jsem si říkala že je vše ok, že budeme mít chvíli klid. Jenom že to už na nás někdo začíná střílet dělem. DĚLEM! Do prkýnka práce! Vztekle zavrčím a seběhnu za Felixem. "Já se jdu podívat do věže, hned budu zpět.. Ty si vezmi ten meč a jdi na hradby. Braň nás! Je tam moře, tak třeba použij to.. Vytvoř tsunami, která spláchne nepřátele, i tu blbou loď!" Je na mně asi znát že nemám dobrou náladu. Jsem naštvaná.. I tak to ale zatím nechám na Felixovi a běžím do věže, podívat se jestli tam není něco, co by nám mohlo pomoct. Zbroje. Zbraně. Lektvary. Cokoliv!

ON

Felixovi se podařilo uzavřít bariéru v okamžiku, kdy z žebříků skákalo komando karkulinek na hradební ochoz. Mezi drobné postavičky se ale okamžitě vrhl velký zlý lev-Nicole a nadělal z útočníků růžový gel v zlatém hávu. Jediný ze skřetu podobných bytostí byl náhodou smeten z hradeb dolů a zde se zuřivě zakousl Godricovi-Felixovi do špičky boty. Jeho "OffEEEROOOau!" tak obzvláště naléhavě rozpustilo mužíka v oblak bublinek. Zdálo se, že hrad je prozatím uhájen.

Andris-Rowena úspěšně očistil Heidrún všechna její pírka; i v zobáku jako ve škatulce. A orel se vznesl znovu do boje. Právě včas, protože útočníci využili jejich krátké nepozornosti a obsadili cimbuří blízko věže. Odsud začali s miniaturními cepíny a kotvičkami přeskakovat na hlásku a sápat se vzhůru k vlajce. Tři z nich doslova v letu Heidrún vynesla vzhůru a upustila na zem. Tři další spoutal Andris. Jiní a jiní protivníci ale přeskakovali po čtyřech přistavených žebřících zeď a zneviditelnění pevnosti náhle nemělo valný smysl. Andris tak musel zuřivě metat jednu kletbu za druhou a na hradbě i pod ní se vršila spoutaná těla zahradních škůdců i krvelačných pidimužů.

V mračnech na Irskem blikaly blesky, když se první dělová koule vystřelená z palubního děla dotkla Godricova panství. Felixova bariéra promžikla modrým světlem a vystřelený projektil byl tentam. Z boku pirátské galeony se ale vyklopilo pět dalších zbraní.

"OHOHÓ! TOHLE PRO GODRICA NEBELVÍRA NEVYPADÁ MOC DOBŘE! JAK DLOUHO JEHO BARIÉRA VYDŽÍ, MILÍ DIVÁCI? VSADILI JSTE SI PŘED BITVOU? SÁZKOVÉ KANCELÁŘE FAVORIZUJÍ TÝM VE SLOŽENÍ HEIDRÚN GRIMDOTTIR A ANDRIS GRIN-ERDWALL... OŠKLIVÝM KÁČÁTKEM SÁZKAŘŮ ZŮSTÁVÁ KRÁSNOHŮLSKÝ TÝM. PO DNEŠNÍM BOJI TO ALE MOŽNÁ BUDE VŠECHNO ÚPLNĚ JINAK!"

William se snažil vyzkoušet lektvar klackem, což nemělo žádný účinek. Pak jej trochu vylil na trávník. Zdálo se, že tráva trochu zhoustla. To ale bylo všechno. Pevnost Helgy z Mrzimoru zatím trpaslíci s karkulinkami sevřeli ze všech stran.

"Asi dostaneme na zadek!" vypěnila Mildred. Jezevec se vztekle naježil za zavřenou bránou, když do ní poprvé udeřilo beranidlo.

Na tribuně William Gisli nespatřil. Měl problém vůbec lokalizovat kde sedí jednotlivé školy, natož osoby. Začal tedy metat kouzla z ochozu a jeho Incendio skutečně několik tvorů zapálilo. Trpaslíci hynuli za zoufalého ječení a inteligentnější karkulinky se vrhaly do rozmoklé trávy a hasili se bahnem, které Will předtím vytvořil. Postup spojené vojsko zvolilo stejný jako u ostatních - beranidlem proti bráně, žebříky na zeď za věží.

"JAK VIDÍTE, NA OBLÉHÁNÍ NENÍ NIC TĚŽKÉHO. KDYŽ MÁTE PO RUCE MUŽSTVO ODHODLANÉ ZEMŘÍT ZA SPRÁVNOU VĚC - A TO NAŠI ŠKŮDCI BEZPOCHYBY JSOU!"

Gisli si pod hábit strkala třetího Williama měnícího se v Helgu, když se její pohled setkal s Drakenolovým. Ten výraz vypovídal za vše a znamenal, že "to by už možná stačilo, slečno Gundersenová!"

Právě v tu dobu zaujali zbylé pirátské lodě palebnou pozici. Z Irského moře pálily na Helgu i neviděného Zmijozela. Ze Severního posílaly stříbrné koule na Rowenu.
Z Lamanšského průlivu sršely střely na Godrica... Bariéra zatím odolávala. Felix si ale byl jistý, že další dvě salvy nevydrží.

První zásah dostala věž Roweny z Havraspáru. Koule se rozšplíchla o zeď a začala kameny leptat. Táli pod jejím dotykem, jako čokoláda politá horkou vodou.

Salva vypálená na Helgu a její hrad stačila natavit hradbu, když se brána po úderu beranidla rozlomila vejpůl. Trpaslíci zahodili kládu s kovanou kozlí hlavou a... A víc nestihli.

"ULE-ULE-LE-LE-HLE-HEHLE!!!" Mildred neměla představu, jak zastrašuje jezevec ale tušila, že prohrávají. Taky věděla, že jezevec není zrovna lev. Ale pořád to byl jezevec ve velikosti kokršpaněla. "Doufám, že stačí, že je zmrzačím!" funěla, když ukousávala trpaslíkům nožky a sekáním pracek oslepovala karkulinky. Impregnace Williamovým kouzlem evidentně fungovala.

Malcolm stále ještě z hřiště neviděl nic a právě rozcházel dlouhými kroky Gislino odmítnutí. Sunul se k bradavické kóji.
Když tu najednou...

"Ahoj, Malcolme." řekl neutrálně.

"Profesorka McGonagallová mi řekla, že jsi tu celou dobu nebyl. Jsem rád, že Tě vidím celého." Prohlížel si ho pozorně, ale nezdálo se, že by podezíral. "Nejsem tu služebně. Ale když už jsem tady, tak to prověřím... O pár poschodí níž se servali nějací kruvalští studenti. Neviděl si něco?" Bystrozor Potter si posunul zatmavené lenonky blíž k očím.

Už se perou!!

S krví jsem počítala. S krví na spárech, či na peří. Jak se mi dostala do zobáku, to netuším, přičítám to zápalu boje - moment.
Co to... je za hnus??
Kdyby byly ptačí svaly uzpůsobené šklebům, ksichtila bych se jako po panáku citronky.
Jsem velmi ráda, když vedle Roweny-Andrise přistanu bez zobákopádů.

"Blééh," nechám se inteligentně slyšet. Dusný už to shrnul, naši útočníci jsou z mýdla a body jsou za masakr.
Naštěstí se Andris dovtípí, čistící kouzlo v tuhle chvíli bodne. "Dík!"

Odlepená a načechraná, zaberu znova křídly a dostanu se opět do vzduchu. Andris používá maskování a znehybnění, dobře, dobře.
Poučena předchozím karambolem do řad našich mýdlových nepřátel naletím znova, tentokrát však netrhám, tentokrát jen pevně svírám. Pobrat, kolik strnulých nepřátel naráz mohu, vyletět co nejvýš, upustit, doufat, že udělají to samé, co křehčí mýdlo třísknuté o zem z výšky, a pokud ano, rince and repeat.

(32%)

Hradní zeď

"Sakra, tak to je vážně děs. Promiň, budeš muset zůstat tak. Proč to sakra nefunguje? Vím, že jsem to udělal správně a mělo to fungovat?" Postěžuju si, ale víc se tím nezabývám. Nemám čas. A ani pořádnou fyzičku. Jak budu asi tak bojovat, když jsem hned zadýchaný? Dokonce ani ruce nemám tak obratné. Vážně mě ten úkol začíná docela štvát a přísahám, že nezávisle na tom, jak dneska dopadnu, tak si to s Dusným vyřídím...

Z kotle se toho taky moc nedovím. Možná to může nějak měnit podobu? Ale je to tak naprané barvivy, že by to mohl být prakticky jakýkoliv driják a nepoznal bych to. "No Mili, do tohoto já rozhodně nejdu." Pronesu po okamžiku. Ještě mě v rychlosti napadne, jestli to náhodou něco neudělá, vezmu nějaký klacek a zkusím jej do kotle ponořit a zjistit případné změny, pak trochu vyšplíchnout na zem bezpečným směrem, co to udělá po kontaktu s živou trávou.

Dál to zkoumat nehodlám. Někde z dálky uslyším Dusného, jak prozrazuje, že ti nepřátelé jsou z mydlinek, tudíž z vody převážně. Dobře... "Nevím, jestli to nějak pomůže, ale třeba nás to před nimi ochrání až s nimi budeme bojovat. Zejména nablízko... Namířím hůlku na jezevce a poté i na sebe a na oba sešlu. "Impervius!... Teď zaprvé nezmokneš... a za druhé bys nemusela mít problémy, až se s nimi střetneme."
Vyběhnu na hradby a podívám se dolů, kde se nachází nepřítel. Při té příležitosti se ohlédnu na kruvalskou tribunu abych lokalizoval Gisli. Když ji tam nenajdu, tak je to trochu nepříjemné, ale nekoukal jsem se úplně důkladně a je to daleko, takže jsem ji třeba jen přehlédl.
Namířím hůlku dolů pod sebe na kmitající karkulinky a pronesu. "Incendio!" Snad začne nějaká hořet a ten plamen by si mohly popředávat než se rozhodnou rozprsknout v mydliny, jak si teď s výhledem všímám u jiného hradu.
Potřebuju vědět, jak se chtějí dostat přes hradby, než můžu začít řešit co udělat pro jejich obranu. Jak ji asi budou chtít přelézt, když před bránou, jako nejslabším místem obrany hradu, žádná nezůstala.

Paní Hradu a její orel

Bylo tu pár dobrých, a pár špatných zpráv.

První dobrou zprávou bylo, že se mi podařilo zastavit několik karlunilek kouzlem Immobulus. Druhou relativně dobrou zprávou bylo, že můj příkop tentokrát nezpůsobil skandál téměř mezinárodního ražení (člověk by si řekl, že tak prosté kouzlo toho nemůže tolik napáchat, ale přece)!
Pak tu ale byly špatné zprávy. První špatnou zprávou byl stav Heidrun. Ač si chtěla pochutnat na krvi, bohužel skončila jen mýdlem, a to navíc značně ulepená. To byl problém. Druhou špatnou zprávou bylo, že příkop nedokázal zahrnout celý hrad, a zdálo se, že se blíží další útočníci. A není jich zrovna málo. Zatnu zuby. Třetí špatnou zprávou bylo, že jsem byl v těle 30 leté ženy značně nesvůj.

Takže popořadě... pomyslím si, a nadechnu se. Zatím se mi v téhle soutěži nevede špatně. Když se nic - jak by řekl strýc Ivan - neposere tak to zvládneme. V hlavě se mi rýsuje plán.

,,SCOURGIFY!" zavolám a z hůlky vyletí čistící kouzlo směrem na Heidrun. To by jí mělo zbavit teoreticky veškerého ulepení. A ještě načachrat peří. To davy potěší.

Uvědomím si ale, že zatím jsem stále před hradem, a ani jsem neobjevil jeho tajemství. Musím získat trochu klidu. Hrad se nejlépe brání zevnitř. Musím se dostat na hradby a dovnitř. Ale zároveň setřást ty útočníky pomyslím si. Musím vykouzlit nějaké obranné kouzlo! napadne mě hned poté.

Vyběhnu k hlavní bráně. Odsud z mého kopce krásně vidím, co dělají moji konkurenti. Uculím se, když vidím, co dělá Godrik Nebelvír. Na takové kouzlo si věří...To selže pomyslím si. Chci říct, vyvolali ho jedni z nejschopnějších čarodějů své doby, a bylo to kouzlo masivní. Na tenhle pseudohrad to chce něco lepšího, co hned nevyčerpá mojí energii. Co by udělala Rowena Ravenclaw? Inu, přece...

,,Cave inimicum Fortitudo" zašeptám zaklínadlo. Mnohem jednodušší zaklínadlo. Na mnohem jednodušší tvory než byl největší černokněžník všech dob.

A tak jsem udělal pouze několik kroků vzad dovnitř své brány, zatímco celý hrad včetně mě zmizel.

Karlulinky i diváky poté muselo velmi zarazit, když z ničeho vyletělo ,,Petrificus Totalus!" a Karkulinky zůstaly stát jako přikované, bez dalšího pohybu. Opravdu se mi nechtělo je zabíjet. Bylo to zbytečné. Znehybnění bude stačit.

Pokud se mi tohle vše podaří, vydám se prozkoumávat vnitřek hradu.

(61%)

Čáryfuk jak fík

Fianto Duri....Fianto Duri.. Ta koncentrace ze mě přímo srší. Tiše si tak mumlající zaklínadlo kontroluji svou práci a ujišťuji se o důkladném zpracováni, když v tom ucítím na ruce cosi studeného. A mokrého. "C..Co !!" Šťouchanec a lízanec. Nečekaná reakce od mocného lva. A asi je to trochu.....cute ? Patrně. Obzvlášť když vím že se pod zlatou hřívou skrývá zrzavá bleška. V jiném případě bych pravděpodobně už dávno vyšiloval. I ta její slova zahřejí na srdíčku. "Jo...no...a já se bál, že si dostala hlad..." Nepřímá oplátka za zvláštní povzbuzení ve formě slov působí značně nejistě. Asi jako já sám. Hold můžete mi dát pár kilo svalů navíc, obléct mě do zlatého roucha i přišpendlit bujnou hřívu a přesto zůstávám sám sebou. Tím nejistým klučinou se špetkou nevýrazného mini-talentu.

Každopádně mé kouzlo je hotové. Furt vím jak na to.... Ochranná bariéra pokrývá celý náš komplex. Od zavřené brány až po dobývající hradby. Zbývá už jediné. Vyřešit ty, co se dostali k žebříku dřív než začalo fungovat mé kouzlo. Ale i oni mají jeden velký problém. Mou ženskou společnici v těle čtyřnohého predátora. A tam kde by nestačila Nicole, zaúřaduji já. "Offero !!" Tiše křiknu směrem k zbývajícím karkulinkám ve snaze dostat je do jejich předchozího stavu. Což jsou podle Dusného mydlinky. Spousta mydlinek.

Pozdě, pozdě

Vyběhnu na tribuny. Fyzičku mám celkem dobrou, takže neplivu plíce kolem. Oči zakotví ihned na tom spektáklu, takže na Malcolma hned nereaguju. Užasle zmapuju situaci každého týmu a pak mrknu na blonďáka.

"Heh, a nechtěl ses mě náhodou už zbavit?" ušklíbnu se. "Raději zapluju mezi svoje. Obávám se, že kdybych zůstala, někteří by to mohli brát jako provokaci podobně jako ti dva tupouni." vzdychnu, mávnu Malcolmovi a vydám se opět po schodech dolů.

Cestou vytáhnu hůlku a jenom zkusím Accio figurka Williama Blakea . Možná bych to mohla sabotovat tímhle způsobem. Hmm. Pod hábit se toho vejde hodně. Potom je někde zničím a jednu si možná nechám na památku? A když to nevyjde...snad ještě stihnu vidět něco z úkolu, ačkoliv...pohled na Helgu mě fakt moc neláká.

TRAPKA

S Gisli som sa rozlúčil a vybrali sme sa k hľadisku, aby sme si našli svoje miesta. Nechal som ju ísť pred sebou a ona šla potom doľava a ja do prava k Bradavickej lóži.
Začal som pomaly stúpať po schodoch a zatiaľ som sa snažil aj zorientovať čo sa tam na bojisku deje. Neviem, ktorý hrad mám sledovať, pretože nikde Willa nevidím.

Už som bol takmer hore, keď sa na schody vyrútila Gisli a bežala smerom ku mne. Takmer si ma ani nevšimla, ale keď sa rútila okolo mňa, tak som ju oslovil.
"Hej, tu sú Bradavice ..."

Keď sa na mňa konečne pozrela tak som ešte navrhol .. ani neviem prečo...
"Kruval je na druhej strane, nechceš už ostať tu? Budeme naším fandiť spolu."

Panika

"Jo, to jsou...buzíci." usměju se, ale nemám nejmenší tušení, co to slovo znamená. Budu se muset pak zeptat Willa nebo někoho z Akademie.

Informaci, o jeho pozdním příchodu z něj nedostanu, ale víc se o to ani nesnažím. Každý má nějaké tajemství.

"Jak chceš. Nutit tě nebudu." pousměju se a pokrčím rameny. "Ještě jednou díky." rozloučím se s ním.

Odloupnu se od sloupu, když v tom začne další mumraj. Zmateně se podívám na prodavačku a nadšený hlouček diváků. Co to...? Vykulím oči na měnící se figurky. To je první úkol? Zakladatelé a jejich mazlíčci?! A...cože?!

"Počkat! Oni s tím souhlasili? Můžete to vůbec prodávat?" vrhnu se k prodavačce jako pomatená kletba. "Nenene, blonďáky beru já! Ale...u trollí nohy, nemám dost...aaaa!" přemůže mě panika, když v kapse lovím galeony. Pravá ruka sice není v křeči, ovšem stále mě moc neposlouchá, takže omylem prodavačce většinu figurek shodím na zem, kde začnou některé z nich pochodovat a jiné vypadají jako bezmocní krunýřovci.

"Pardon!" vyjeknu a prostě vezmu nohy na ramena. Proběhnu někam dál, kam mě snad prodavačka sledovat nebude a začnu vyšlapávat schody nahoru. Ani nevím, jestli to je kruvalská lóže. Ale to snad nevadí.