Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | "Vytvoř Tsunami" řekla Provedení bariéry bylo brilantní. Dokáže to udržet útočníky mimo komplex a o zbytek špinavé práce se postará mocný lev. S čelistmi a drápy to jde jako po másle. Jenže se děje očekávané. Situace nám eskaluje a z nečinných pirátů se vyklube problém. "Skutečný útok....snad nejde o lidi. Zatím to vypadá na pouhou očarovanou loď..." Přemýšlím nahlas. A bez rozmyslu, snažíc se vyhodnotit co dál. Je tu spousta otázek, málo odpovědí. A pomalu i přituhuje. Ozvou se první rány děl. Sakra... Vyplašeně sleduji jak se prvních pár ran rozplácne o magickou bariéru. Evidentně funguje. Alespoň to mi dodá krátkodobé uvolnění. A trochu to hne i s naší mocnou lvicí. Nebo lvem ? Lvice s pérem ? Nevím. Ani ona samotná nehýří optimismem. "Tsunami ? jo....aha....nebo rovnou tornádo..." Pousměji se. Vytvořit něco takového by zabralo příliš času. Bůh ví jestli bych to vůbec dokázal. Ale nápad to není špatný. Naopak. Jako kdyby mi četl z ruky. Rozběhnu se tedy k nejbližší hradbě, vyšplhám po krkolomných schůdcích a postavím se čelem k pirátům. Ozve se pár dalších ran roztříštějící se o bariéru. Musím si pospíšit... Natáhnu ruku směrem do oblak a párkrát mávnu hůlkou do mě už známých pohybů. "Meteologinx" Tiše zamumlám. A pak nechávám vařit v už podpáleném kotlíku. Nepotřebuji tsunami ani tornádo. Stačí něco co znemožní pirátům udržet loď v klidu. Tak aby prostě netrefili to, po čem střílí. Dopomoct by tomu měla mnou vytvořená bouřka. Mračna, blesky a hlavně vítr. Vítr schopný rozburácet moře. Ano, to téměř zamrzlé moře. Raději vsadím své šance na jejich špatnou mušku než na zamrzlou loď, která je stále přesně nakloněná na každou z jednotlivých pevností. Ale to je jen drobnost pochycená ve víru bitvy. S malou dávkou jistoty se tak otáčím na zlatou lvici. Třeba právě ona najde to řešení, mě doposud nenapadající. "Našla si něco ?" Prej piráti....he...  | ||
| |||
 | Invaze Můj plán na zneviditelnění hradu nevyšel. Tedy, on by asi vyšel, kdybych ho byl býval udělal dříve. Teď ale bylo příliš pozdě. Ať jsem se snažil sebevíc, nepřátelé se museli snad množit tím, jak rychle byli ničeni. Původně jsem myslel, že se ke mně blíží jenom jedna skupina. Ukázalo se ale, že jsou čtyři. A dokonce se dostali už i na hradby a k hradu! I samotná vlajka byla téměř v ohrožení, kdybychom s Heidrun nezasáhli. Nepřátelé jsou všude, a já metám jednu kledbu za druhou, abych jejich postup dovnitř zastavil. Nejsou vůbec nebezpeční, ale začínají být už docela otravní. A nerad bych to prohrál kvůli tomu, že mi nějaký z nich proklouzne. Můj výraz, na půvabné tváři Roweny z Havraspáru, musel být značně nepříjemný. Snažím se používat spíše jednodušší kouzla, protože předpokládám, že bude pokračovat množství mých nepřátel. | ||
| |||
 | Na okamžik se mi zastaví krevní oběh pod náporem ředitelova krutopřísného pohledu. Vycením zuby v obranném úsměvu. Vypadám nevinně, že ano? Vypadá to jako sabotáž, že ano? To by mu vlastně mělo dělat radost. Ovšem chápu, že navenek musí z očí metat blesky. Bububu! Odkašlu si, zapnu hábit a tvářím se jakože nic. "Budu tě muset pomstít jinak." zamumlám si pod nosem a rozhlédnu se kolem. Rázným krokem zamířím mezi kruvalské. Všichni znají mé ostré lokty, takže se prostě smíří s tím, že se procpu do první řady, abych měla dobrý výhled. Velmi brzy po jakž takž orientaci, co se kde děje, mě strhne vlna jásání, pokřikování a skákání na místě. Dokonce do vzduchu z hůlky vypustím i světlice v kruvalských barvách. Avšak vzápětí jsou následovány stříbrným a zeleným pruhem světla, které se do sebe zapletou jako dva hadi. Drobná, leč viditelná podpora pro Williama. Nebo pro neviditelného Zmijozela? Nebo se cpu do zadku řediteli, protože taky vychodil Zmijozel? Ha! Prozradí mě nejspíš, že těžko spouštím pohled z pevnosti macaté Helgy. | ||
| |||
 | Boj začíná Když vidím, jak se skupinky hořících nepřátel válí v blátě, aby uhasili plameny, které je olizují, mírně se pousměju než jejich směrem na blátivou zem sešlu kletbu. "Glacius Tria" To by mě jich mohlo zbavit. Pak se stěna na které se nalézám otřese, když do ní narazí koule přilétající od moře... Sakra Vy si fakt nedáte pokoj. Toto mě opravdu začíná štvát. "Neboj Mili. Ještě se to nestalo..." Uklidňuju ji. Schovám se na okamžik za ochoz, když uslyším, další výstřel z děla a úder projektilu o stěnu... Podívám se tím směrem, abych zjistil, co přesně to na tom moři plave. Počkám si na další výstřel a projektil se jím rozhodnu vrátím zpátky. "Depulso" Pokusím se tu kouli nasměrovat jejich směrem co nejlépe to dovedu. Prorazí bránu a Mildred se pustí do útočníků. Vypadá to, že se nebude muset obávat zadušením mýdlovou vodou a aspoň toto kouzlo zafungovalo lépe než to zvětšovací. Jsme ale obklíčení, což je docela problém. Nemůžu bránit celý okruh hradeb sám. To je fakt zlá situace. Rychle, no "rychle", oběhnu hradby a podpálím jim žebříky, které přistavili pod hradby. Zvednuté vzhůru se jim je určitě nepodaří jen tak uhasit a jinak se nahoru nedostanou. Nejsem si ale jistý, jak dlouho to tak můžu udržet nebo jestli vůbec... Ale, nakonec, jde nám hlavně o co nejdelší čas... Jak uznám, že hradby přestaly být bránitelné, tak se přesunu k věži. Zhluboka se nadechnu. Nejsem si jistý, jak moc úspěšný budu. Slyšel jsem, že někteří kouzelníci s touto kletbou dokázali přivést doslova peklo na zemi. To však není mým cílem... a minimálně zatím ani v moci... Zkoušel jsem jej loni a podařilo se mi jej několikrát úspěšně seslat, i když přiznám se s dost proměnlivou kvalitou. Ale teď by se opravdu hodilo k vyčištění a znepřístupnění cesty přes hradby... alespoň metr nebo dva na výšku. Zvednu hůlku nad hlavu začnu s ní kroužit kolem dokola než zakřičím. "INFERNUM!" | ||
| |||
 | V OBLEŽENÍ Fuj, co to je? V tlamě cítím mýdlo, nebo něco podobně hnusného. Čekala jsem krev! Ale počkat, Dusný říkal něco o tom že nejsou živí.. Dobrá. Škrábu, koušu, trhám. Nechci jim dát šanci na cokoliv! Jeden skřet mi proklouzl, ale Felix si s ním naštěstí poradil.. Už jsem si říkala že je vše ok, že budeme mít chvíli klid. Jenom že to už na nás někdo začíná střílet dělem. DĚLEM! Do prkýnka práce! Vztekle zavrčím a seběhnu za Felixem. "Já se jdu podívat do věže, hned budu zpět.. Ty si vezmi ten meč a jdi na hradby. Braň nás! Je tam moře, tak třeba použij to.. Vytvoř tsunami, která spláchne nepřátele, i tu blbou loď!" Je na mně asi znát že nemám dobrou náladu. Jsem naštvaná.. I tak to ale zatím nechám na Felixovi a běžím do věže, podívat se jestli tam není něco, co by nám mohlo pomoct. Zbroje. Zbraně. Lektvary. Cokoliv! | ||
| |||
 | ON Felixovi se podařilo uzavřít bariéru v okamžiku, kdy z žebříků skákalo komando karkulinek na hradební ochoz. Mezi drobné postavičky se ale okamžitě vrhl velký zlý lev-Nicole a nadělal z útočníků růžový gel v zlatém hávu. Jediný ze skřetu podobných bytostí byl náhodou smeten z hradeb dolů a zde se zuřivě zakousl Godricovi-Felixovi do špičky boty. Jeho "OffEEEROOOau!" tak obzvláště naléhavě rozpustilo mužíka v oblak bublinek. Zdálo se, že hrad je prozatím uhájen. Zobrazit SPOILER "Profesorka McGonagallová mi řekla, že jsi tu celou dobu nebyl. Jsem rád, že Tě vidím celého." Prohlížel si ho pozorně, ale nezdálo se, že by podezíral. "Nejsem tu služebně. Ale když už jsem tady, tak to prověřím... O pár poschodí níž se servali nějací kruvalští studenti. Neviděl si něco?" Bystrozor Potter si posunul zatmavené lenonky blíž k očím. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Hradní zeď "Sakra, tak to je vážně děs. Promiň, budeš muset zůstat tak. Proč to sakra nefunguje? Vím, že jsem to udělal správně a mělo to fungovat?" Postěžuju si, ale víc se tím nezabývám. Nemám čas. A ani pořádnou fyzičku. Jak budu asi tak bojovat, když jsem hned zadýchaný? Dokonce ani ruce nemám tak obratné. Vážně mě ten úkol začíná docela štvát a přísahám, že nezávisle na tom, jak dneska dopadnu, tak si to s Dusným vyřídím... Z kotle se toho taky moc nedovím. Možná to může nějak měnit podobu? Ale je to tak naprané barvivy, že by to mohl být prakticky jakýkoliv driják a nepoznal bych to. "No Mili, do tohoto já rozhodně nejdu." Pronesu po okamžiku. Ještě mě v rychlosti napadne, jestli to náhodou něco neudělá, vezmu nějaký klacek a zkusím jej do kotle ponořit a zjistit případné změny, pak trochu vyšplíchnout na zem bezpečným směrem, co to udělá po kontaktu s živou trávou. Dál to zkoumat nehodlám. Někde z dálky uslyším Dusného, jak prozrazuje, že ti nepřátelé jsou z mydlinek, tudíž z vody převážně. Dobře... "Nevím, jestli to nějak pomůže, ale třeba nás to před nimi ochrání až s nimi budeme bojovat. Zejména nablízko... Namířím hůlku na jezevce a poté i na sebe a na oba sešlu. "Impervius!... Teď zaprvé nezmokneš... a za druhé bys nemusela mít problémy, až se s nimi střetneme." Vyběhnu na hradby a podívám se dolů, kde se nachází nepřítel. Při té příležitosti se ohlédnu na kruvalskou tribunu abych lokalizoval Gisli. Když ji tam nenajdu, tak je to trochu nepříjemné, ale nekoukal jsem se úplně důkladně a je to daleko, takže jsem ji třeba jen přehlédl. Namířím hůlku dolů pod sebe na kmitající karkulinky a pronesu. "Incendio!" Snad začne nějaká hořet a ten plamen by si mohly popředávat než se rozhodnou rozprsknout v mydliny, jak si teď s výhledem všímám u jiného hradu. Potřebuju vědět, jak se chtějí dostat přes hradby, než můžu začít řešit co udělat pro jejich obranu. Jak ji asi budou chtít přelézt, když před bránou, jako nejslabším místem obrany hradu, žádná nezůstala. | ||
| |||
| Paní Hradu a její orel Bylo tu pár dobrých, a pár špatných zpráv. První dobrou zprávou bylo, že se mi podařilo zastavit několik karlunilek kouzlem Immobulus. Druhou relativně dobrou zprávou bylo, že můj příkop tentokrát nezpůsobil skandál téměř mezinárodního ražení (člověk by si řekl, že tak prosté kouzlo toho nemůže tolik napáchat, ale přece)! Pak tu ale byly špatné zprávy. První špatnou zprávou byl stav Heidrun. Ač si chtěla pochutnat na krvi, bohužel skončila jen mýdlem, a to navíc značně ulepená. To byl problém. Druhou špatnou zprávou bylo, že příkop nedokázal zahrnout celý hrad, a zdálo se, že se blíží další útočníci. A není jich zrovna málo. Zatnu zuby. Třetí špatnou zprávou bylo, že jsem byl v těle 30 leté ženy značně nesvůj. Takže popořadě... pomyslím si, a nadechnu se. Zatím se mi v téhle soutěži nevede špatně. Když se nic - jak by řekl strýc Ivan - neposere tak to zvládneme. V hlavě se mi rýsuje plán. ,,SCOURGIFY!" zavolám a z hůlky vyletí čistící kouzlo směrem na Heidrun. To by jí mělo zbavit teoreticky veškerého ulepení. A ještě načachrat peří. To davy potěší. Uvědomím si ale, že zatím jsem stále před hradem, a ani jsem neobjevil jeho tajemství. Musím získat trochu klidu. Hrad se nejlépe brání zevnitř. Musím se dostat na hradby a dovnitř. Ale zároveň setřást ty útočníky pomyslím si. Musím vykouzlit nějaké obranné kouzlo! napadne mě hned poté. Vyběhnu k hlavní bráně. Odsud z mého kopce krásně vidím, co dělají moji konkurenti. Uculím se, když vidím, co dělá Godrik Nebelvír. Na takové kouzlo si věří...To selže pomyslím si. Chci říct, vyvolali ho jedni z nejschopnějších čarodějů své doby, a bylo to kouzlo masivní. Na tenhle pseudohrad to chce něco lepšího, co hned nevyčerpá mojí energii. Co by udělala Rowena Ravenclaw? Inu, přece... ,,Cave inimicum Fortitudo" zašeptám zaklínadlo. Mnohem jednodušší zaklínadlo. Na mnohem jednodušší tvory než byl největší černokněžník všech dob. A tak jsem udělal pouze několik kroků vzad dovnitř své brány, zatímco celý hrad včetně mě zmizel. Karlulinky i diváky poté muselo velmi zarazit, když z ničeho vyletělo ,,Petrificus Totalus!" a Karkulinky zůstaly stát jako přikované, bez dalšího pohybu. Opravdu se mi nechtělo je zabíjet. Bylo to zbytečné. Znehybnění bude stačit. Pokud se mi tohle vše podaří, vydám se prozkoumávat vnitřek hradu. (61%) | ||
| |||
|
| ||
