Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Slečna Metlová a Ohnivý pohár

Příspěvků: 277
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dreadworth je offlineDreadworth
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Gisli Gundersen je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:02Gisli Gundersen
 Postava prof. Therius Drakenol je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47prof. Therius Drakenol
 Postava Andris von Grin-Erdwall je onlineAndris von Grin-Erdwall
 Postava Heidrún Grimdottir je offline, naposledy online byla 28. února 2024 15:06Heidrún Grimdottir
 Postava Felix Croes je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:25Felix Croes
 Postava Nicole Dubois je offline, naposledy online byla 28. února 2024 22:18Nicole Dubois
 Postava Antoine Chevalier je offline, naposledy online byla 28. února 2024 20:47Antoine Chevalier
 Postava Malcolm Umbridge je offline, naposledy online byla 22. února 2024 9:36Malcolm Umbridge
 Postava Mildred Virválová (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Mildred Virválová (NPC)
 Postava Maud Měsíčková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maud Měsíčková (NPC)
 Postava Slečna Imogen Zdatná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Imogen Zdatná (NPC)
 Postava Slečna Amélie Krákavá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Amélie Krákavá (NPC)
 Postava Slečna Rozverná (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Slečna Rozverná (NPC)
 Postava Ethel Svatoušková (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Ethel Svatoušková (NPC)
 Postava William Blake je offline, naposledy online byla 28. února 2024 19:48William Blake
 Postava Egbert Dusný (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Egbert Dusný (NPC)
 Postava Harry Potter (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Harry Potter (NPC)
 Postava Maeve Černolesá (NPC) je offline, naposledy online byla 02. ledna 2024 15:25Maeve Černolesá (NPC)
 
Gisli Gundersen - 12. července 2023 20:44
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Dva blázni v učebně



Doufám, že ho nikdo neslyšel volat o pomoc, protože vážně nevím, jak bych to vysvětlila! Naštěstí dostane rozum a ztiší se. Tedy, s tím rozumem jsem krapítek přestřelila.

Začne totiž blábolit nesmysly. Ještě s tím šišláním mu tolik nerozumím, jak bych možná chtěla. Takže stojím a s trochu přihlouplým výrazem a pootevřenou pusou přemýšlím, co mu na to vůbec odpovědět.

Potůšek? Koště? Aaaah...začíná mi asi malinko docházet, z čeho je ten kluk tak připodělanej. Avšak v tom se na okamžik vmuží a vmete mi do tváře...ani nevím. Vnímám pouze, jak mi to gesto zaimponovalo a v kombinaci s tím, jak je přivázaný k tomu křesílku...si raději rozepnu vrchní knoflíček u košile. Záhy se však opět vrátí do pozice kňučícího štěnete. A co je horší...brečí!

"Ale nenenenenenene!" lehce zpanikařím a kleknu sink němu. "Prosím tě, nebreč! Jaká hruška, máš křivky té nejladnější tykve na výstavce!" vyseknu mu poklonu, která mi jako první přijde na jazyk. "A...a...a vlasy! Tekutý kámen mudrců! Zlato! Každá by je chtěla mít!" vyhrknu a povzbudivě se na něj usměju, přičemž zkusmo chytím jeden pramen mezi prsty a nechám ho hned zase spadnout. "Počkej, mám tu ty zákusky...dáš si, že jo? To ti zlepší chmury...eeeh náladu!" vrhnu se k tašce, ale pak mi dojde, že je stále přivázaný, takže rychle klopýtnu zpět k Antoineovi a začnu rozvazovat provaz.

"Mimochodem, já jsem Gisli. A vážně jsem přišla jen s omluvou, ale ty jsi přede mnou utíkal a prostě...promiň, nešlo to jinak." je mi celkem trapné se takto ospravedlňovat, jelikož to zní dost...divně, já vím. "A to koště...pfff, kašli na to. Může si za to sám, neměl tě letět zachraňovat...teda, jakože...jasně, že...teda...já to nemyslela...hmm." kousnu se do rtu, odložím provaz a on je volný. Celkem čekám, že teď využije situace a vrhne na mě nějakou kletbu.
 
Antoine Chevalier - 12. července 2023 19:20
antoine3449.jpg

Útěk Před Bláznivou Ženštinou


Zápas jsme sice vyhráli, ale já se z vítězství radovat nemohu. Kromě toho Bradavického co po mě vrhnul ten potlouk do mě chtěli vletět přímo dva studenti z Kruvalu, kromě té holky ještě ten Andris s tím kulovým bleskem. Já se nějakým zázrakem udržel na koštěti, ale Andris se poroučel k zemi s koštětem na pár kusů.

Je mi to jasné, budou se chtít pomstít za ten kulový blesk co se při tom nárazu roztřískal. V noci skoro nespím, jelikož mám strach, že každou chvíli sem do kočáru vtrhnou ti z Kruvalu a podpálí to tu i se mnou! Tak se ale nestane a druhý den už doufám, že to nebude tak špatné, třeba se nic nestane...

To mi ale srdce vyskočí skoro z hrudi když uslyším své jméno a pak vidím ji. Tu holku z Kruvalu, co se do mě pokusila při famfrpálu vletět a shodit mě z koštěte. Volá po mě a mává nějakou krabičkou. Je mi to jasné. Má mě nalákat někam do nějakého temného zákoutí a tam pak po mě s tím Andrisem nebo někým jiným z Kruvalu budou vrhat jedno Crucio za druhým! Musím utéct! Přidám jen do kroku a doufám, že to vzdá, ona ale ne a tak stále zrychluji a zrychluji až ke konci sprintuji ostošet. Ta... Gundersenová? Ano, Gundersenová po mě začne metat kouzla! Teda, aspoň to jedno po kterém sletím na zem. Ihned elegantně vyskočím na nohy a vběhnu do jedné prázdné učebny, abych se tam před tou bestií schoval, ale ani nevím jak a vpluje dovnitř za mnou chvíli poté. Tak a teď jsem v pasti!

"POMÓÓÓÓÓŠŠŠŠ! CHTÍT MĚ ZAVRAŠDIT! ÁÁÁÁÁÁÁ!" řvu, ale přeruší mě to jak mě znehybní kouzlem a já přepadnu dozadu do prázdného křesla za mnou. Zděšeně tam znehybněný sedím a koukám, jak odněkud vytáhne provaz a začne mě přivazovat k tomu křeslu. U Merlinova vousu, měl jsem pravdu! Chtějí mě mučit a pomstít se mi za ten kulový blesk!

Ona mě začne pak po zrušení kouzla stále přivázaného hned chlácholit a slibovat vše možné a já si s naprostým děsem uvědomím, že je to ještě horší, než jsem si myslel a je to vážně nějaká sadistická stvůra, co mě chce nejdříve ukolébat a pak na mě najednou nečekaně vytáhnout nějakou odpornou kletbu aby se nabažila mého překvapeného děsu a utrpení. Tak nějak takhle hádám ty sadistické zrůdy na Kruvalu přemýšlejí! Nesmím se nechat takhle ukolébat, nesmím!

"Já.... já být z chudá rodina, fáááákt štrááášně chudá, to ani ty nevěšit, my nemít tam v enkláva ani tekoucí voda, my muset koupat v potůšek!" vyhrknu zoufale hned jak skončí abych ji přesvědčil, že se mnou jen zbytečně ztrácí čas. Je to sice jen malá naděje, ale musím to zkusit.

"Já moc omloooouvat za ta kožšte, ale tak..." dodám pak a najednou se rozhodnu, že jí pěkně od plic řeknu, co si o tom myslím. "...vy mě chtít faultovat a letět do mě, tak... VY MÍT CO ZAŠLOUŠIT!" zařvu na ní a na pár sekund se mi na tváři objeví vzpurný pohled, se kterým vypadám jako naštvaný andělíček. Pak se ale zase zatvářím naprosto vyděšeně když si uvědomím, co jsem jí to vlastně řekl, takhle jí akorát rozzuřím ještě víc! "Teda, tak to já nemyšlet!" vyhrknu, ale to už začne brebentit o té mé dokonale symetrické tváři a začnou se mi kutálet po ní křišťálově třpytící se slzy. "Já... já vědět še já ošklivý! Teta všdycky smát še já vypadat jak pševrácená hružška!" vzlykám a hlavou se mi honí myšlenky na to, co za stvůrnosti tu se mnou tahle psychopatka chce provádět.
 
Gisli Gundersen - 12. července 2023 18:08
4602adab661813be455f3a25173dd07a2591.jpg

Omluva



Zápas skončí stejným fiaskem, jakým začal. Je pravda, že mi ujely nervy a zřejmě jsem to s tím faulováním přehnala. To se občas stane. Navíc, když se ten nešvar roznesl po zbytku týmu.

"Gratuluji. Byla to dobrá hra." uznám, že měli v týmu opravdu několik skvělých hráčů. O tom nemá smysl se přít. Jen si tajně přát, abychom byli bývali stáli na stejné straně. Na své spoluhráče neřeknu nic. Andrisovi věnuji neurčitý pohled. Trochu mě zklamalo, že se mnou nedržel. Ale on vždycky musí jít proti proudu. Na Williama se podívám krátce a zahanbeně. Bylo fajn, že přistoupil na stejnou taktiku, ale pořád tu byla ta věc, že jsem se předvedla jako totální pometlo. Na to moje hrdost nestačí. A tak se rychle klidím uklidit vypůjčené koště a cestou na hodinu s Dusným se prostě vytratím pryč, když mám pocit, že se nikdo nedívá. Potřebuju být sama a najít si místečko, kde i tvrďačka Gisli může tajně uronit slzu zklamání z prohraného zápasu a totálního selhání ve sportu, kde se vždycky cítila jako bazilišek v potrubí.

Nastane nový den a já se rozhodnu hodit včerejší depku za hlavu. Také si uvědomím, že by bylo vhodné omluvit se tomu střelci z Krásnohůlek. Hm, máma říkala, že sladké nikdy neurazí, takže se po snídani nebo ve volné hodině zastavím v místní cukrárně. Stejně se později dozvím, že naši šampioni mají na odpoledne jiný program. Takže to beru jako znamení!

S papírovou taškou, ve které je elegantně zdobená krabička převázaná zlatou stužkou, se vydám hledat blonďáka. Sem tam se zastavím a do tašky se podívám a zkontroluji její obsah, zda je vše perfektní. Nevím, proč, ale záleží mi na tom, aby to na něj udělalo dojem. Ovšem nejsem si jistá, zda ta potřeba skutečně vychází ze mě nebo je to ten jeho...jistě vílí původ.

"Ach, AntoVÁÁÁne!" křiknu, když ho spatřím přecházet vnitřní nádvoří. K mému překvapení se po mě pouze vyděšeně ohlédne a přidá do kroku. Co? To jsem to vyslovila špatně? Možná spěchá na hodinu? No, nedá mi to a vydám se za ním.

"Ševalie...hej! Zastav na chvilku, prosím!" houknu, ale vzápětí se cíp jeho hábitu mihne za dalším rohem. Přistihnu se, že už klušu. Zkouším na něj volat, zkouším různé varianty výslovnosti, ale dosáhnu jenom toho, že si hrajeme na kočku a myš.

On běží! Normálně bere roha! Tak to teda ne! Vrhnu urputný pohled na tašku s dortíky a zatnu se. "Ihned se zastav!!" křiknu a začnu sprintovat. Antoine má skvělou fyzičku, což předvedl už včera, takže to není nic snadného. Ale přece to nevzdám!

Běháme sem a tam. Zdoláváme schody hned po třech. On pomalu skáče už v půlce přes zábradlí dolů. Už jsem z toho dost zadýchaná, když mi dojde trpělivost, vytáhnu hůlku a kouzlem mu podtrhnu nohy. Stihne se zvednout, než k němu doběhnu, ale zahučí do prázdné učebny jasnovidectví. Mám ho!

"Ty šílenče antovánskej!" vběhnu do učebny. Nehodlám riskovat, že mi proklouzne pryč. Strčím ho tak, aby žuchl do jednoho z křesílek a...vím, že si to později budu vyčítat...ho znehybním, čapnu provaz od nějaké tapiserie a přivážu ho ke křeslu, načež petrificus zruším. "Tak skvěle..." vydechnu zmoženě a utřu pot z čela. "Neboj se, já jsem s tebou jenom chtěla mluvit a...a dát ti tohle!" zvednu mu před oči tašku z cukrárny, když vidím, že se tváří jako kdyby viděla samotnýho Voldemorta.

"U Dusnýho ty máš tak perfektně symetrický obličej..." svraštím obdivně obočí, když si toho všimnu. "To je až děsivé." zamumlám tiše jen pro sebe. Pak si odkašlu. "Chtěla bych se ti ehm omluvit za ten monokl a...všechno." vykouzlím na tváři nervózně křivý úsměv.

 
Nicole Dubois - 12. července 2023 16:49
staensoubor704514017727362.jpeg

Famfrpál a Imterview



Ach jo.. Po zápase jsem byla trochu.. Rozesmutnělá? Technicky jsme vyhrály a to dost slušně. Nečekala jsem že na tom Kruval i Bradavice budou tak špatně. Ale stejně to nebylo ono.. Jednak mě trošku rozhodila ta Antoinova "nehoda", fyzicky je sice v pořádku, ale vím jaký je, tak se bojím aby se nesesypal.

No a pak, ta zpropadená zlatonka! Jak to říkala Mildred, Bodmin Moor? To se trefila.. Vážně jsem se snažila, stejně tak Ginny, ale zlatonka nikde.. Trochu jsem se styděla a tak když jsme přistály, jsem se svému týmu rozpačitě omluvila. Především Mildred a Maud, protože ony hrály fantasticky, což jsem jim také řekla.

Hodina s Dusným pak byla.. Taková jak se dalo čekat. Poslouchala jsem, vypadalo to že se vyzná, ale nedivila jsem se těm na které šel spánek.. Po hodině jsem se rozloučila s profesorem, s Ginny, Mildred a Maud a zamířila jsem do Kočáru. Chci se pořádně umýt, chvilku si číst a pak už jít spát..



Ráno vstanu opět brzy. V kraťasech a tílku se vydám ven, na rozcvičku. Je to moc pěkné, cítit raní rosu, čerstvý vzduch a slyšet jak se příroda probouzí.. Po rozcvičce se vrátím do Kočáru, umýt se, převléct se a s veselým výrazem hurá na snídani!

Zamávám Mildred s Maud a posadím se vedle Ginny. "Bonjour". Pozdravím s milým úsměvem a hned se do toho pustím.. Když mám skoro snězeno, posadí se mi na rameno krásná, roztomilá sovička! Lehce, opatrně ji pohladím a vezmu si od ní ten dopis.

Rozhovor s někým od Deního Věštce? No tedy.. Nějak nevím jak bych měla reagovat. Na jednu stranu mně to těší, ale.. Co když o mně napíše nějaké hlouposti a skazí mi tak kariéru? Celý den jsem tak byla trochu nervózní, dokud najednou ani nevím jak, sedím v komnatě zdejší ředitelky, na sobě úhledně upravenou uniformu, rozpuštěné vlasy a na nich klobouček, s rukami v klíně..

"Nicóle Dubois, Ravi de vous rencontrer". Představím se zdvořile, ruku ji však nepodám a tentokrát nenásleduje ani polibek. Redaktorka neztrácí čas a rovnou začíná s interviem. Vydechnu a snažím se uklidnit a s milým výrazem ji poslouchat.

"Très bien, merci". Odpovím mile když se mně zeptá jak se cítím. Vše bylo v pořádku, dokud se nezeptala na Metlovou. "Ona hezší neš Brrrumbál". Špitnu a až pak mi dojde co jsem řekla. Proboha! Začervenám se a lehce skloním hlavu na stranu aby mi neviděla tolik do tváře. Klid Nicole, to je v pořádku, jistě se toho nechytne..

Odkašlu si a pokračuju. "Škola je felmi úch.. Úc.. Útulná. Mě tady felmi líbí, ktyž byh nebyla v Krrásnochůlkách, tak tady.. Perršonál mos fajn, šichni milí.. A slešna Metlof.. Metlová" Dám si pozor abych jméno řekla správně, a při vyslovení si dám pramínek vlasů za levé ucho. "Je felmi.. Profas.. Profesionální. Prro mě šest še já ji mochla posnat". Dostanu ze sebe a mile se usměji.

"Oui, ten dhrrak.. On děsifý, asi chodně naštfaný.. Já chvíli měla strrach, saměstnanci miništerrstfa nezfládali. Ale Kchrrufal z pomocí prrrofesorrky Metlové, zfládli dobše.. Já věším še už šádná nechoda.. A já moc těším se na Turrnaj!"
 
Maeve Černolesá (NPC) - 12. července 2023 12:57
maeve9483.jpg

Interview s čarodějkou




Hodina Astronomie měla jednu velkou výhodu. Na měkkých podložkách a polštářcích se dalo usnout i na samotné rovné střeše Akademie a noc byla zatím dostatečně teplá, aby ze spánku nedovedla vyvést. Maud jen občas musela do Mildred drbnout, když se znavená brankářka dala do moc hlasitého řezání dříví. Dusný si znavených studentů nevšímal. Buď byl tak zaujat sám sebou, nebo byl zvyklý tyto poklesky přehlížet.

Druhý den ráno u snídaně se Heidrún na klín snesla velká sova pálená. Andrisovi přinesl zprávu rozčepýřený kalous, Nicole se usadil na rameno puštík. Williamovi shodil obálku velký výr a Felixe naháněl po chodbách kulíšek.
Obsah sdělení psaný zeleným ikoustem byl lakonický; každý z šampionů se zvlášť dostaví na krátké interview pro Denního věštce.



Heidrún byla pozvána na řadu jako první a rozhovor byl odbyt dopoledne v cukrárně U mlsného baziliška.

Andris se měl po obědě dostavit na břeh Chmurné zátoky.

Nicole čekala návštěva ve tři odpoledne v komnatě Amélie Krákavé.

Felixe kdosi vyhlížel v podvečer v zahradě před zapovězenou částí lesa.

A Williama lístek zval na ochoz nad potemnělým krytým bazénem Akademie.

♪♪ ♫ ♫ ♪


"Posaďte se Heidrún... Když dovolíte, nebudu vstávat. Mám za sebou dlouhou cestu a čeká mě náročný den. Objednala jsem vám dortíček..."

...

"Těší mě, Andrisi. Projedeme se loďkou. Mám ráda na práci jistý druh osamění."

...

"Maeve Černolesá, Nicole. A říkej mi prostě Maeve."

...

"Krásné prostředí, není-liž pravda Felixi? Co je to tam mezi stromy… Viděls to? Už je to pryč."

...

"Nezdržím vás dlouho, Williame... Už se smráká a vám jistě začíná být chladno... Ano, já jsem Maeve Černolesá, Denní věštec… Dáte si se mnou cigaretu?"


Reportérka se sebevědomě usmívala. Pozornější oči v těch jejích uzřely chlad.

"Otázky budou položeny všem téměř stejné a Vaše odpovědi... nebudou upraveny, jak tomu bylo u Věštce zvykem... Jde nám teď po tom všem především o transparentnost... Samozřejmě je případně stylisticky trochu učešu, ale jen kdyby bylo potřeba...

...

"Nuže Heidrún... čekala jste, že Vás pohár vybere? Co to pro Vás znamenalo? A jak na to reagovala Vaše babička? Už jste byly v kontaktu?"

...

"Řekněte mi Andrisi, jaký je to pocit být tak daleko od domova... v cizí zemi... jako ztracený princ na dobrodružné výpravě."

Obrázek


"Včera jste prý měl nehodu na koštěti. Vypadáte ale v pořádku... Už jste přemýšlel nad prvním úkolem? Máte tušení, co by to mohlo být?

A co Vaše sestra Saffea? Přijede se na turnaj podívat? Je to jistě závazek, zastupovat nejen Kruval, ale především svůj rod.

Obáváte se, co si na Vás pořadatelé vymyslí? Nebo jste spíše nad věcí? Váš otec je slavný bystrozor a nejspíš Vás leccos naučil."


Zobrazit SPOILER



...

"Jak se tu cítíte, Nicole? Prostředí je oproti Krásnohůlkám rozhodně skromné.

Jak na Vás zapůsobila místní škola... a pedagogický sbor? Co zdejší superstar - slečna Metlová? Čtenáři v ní rádi vidí Albuse Brumbála v sukni. Jaký dojem na Vás udělala..?

Tisk byl také plný té nehody s kruvalským drakkarem. Myslíte, že to byla výjimečná situace, nebo se to Angličanům vymyká z rukou? Nestyďte se odpovědět, my kritiku sneseme.

...

"Felixi... Vy jste byl pro mnohé překvapením... Ne, že bych Vám zrovna já nevěřila. Jsem toho názoru, že šanci v životě dostane úplně každý... Jak zvládáte náhlý zájem o svou osobu?

Obáváte se závěrečného úkolu? Bývá obvykle náročný a většina soutěžících jej nebude schopna dokončit. Také se při něm často umírá... tedy umíralo, samozřejmě.

Myslíte, že odbor kouzelných her a sportů ještě použije draky? V Londýně se šušká, že ministerstvo zajistilo dovoz adolescentního baziliška, možná už jste to zaslechl. Někdo zase říká, že netvory pro soutěž osobně vybíral bradavický šafář. Ano, takový ten velký, strašný chlap."

...

"Williame... Vy už jste se na stránkách Věštce objevil... Jste jedním ze zmijozelských, který bojoval proti Pánovi zla.

Je příhodné, že Pohár vybral zrovna Vás, když je potřeba, aby se zdůraznilo, že ne každý zmijozelský byl černokněžník... a ne každý nebelvírský má dostatek kuráže...

(Aby jím byl.)

Řekla jsem něco nevhodně?

Chápu, asi na Vás tak působí to prostředí... Tmavé, chladné hradby minulosti... Právě na takovémto ochoze... I na tomto, se rovněž bojovalo. Před dávnými časy, kdy Krákavá pevnost nebyla školou... a právě po těchto kostkách tekla krev...

Je pro Vás zklamáním, že se Bradavice musí spokojit s takovým prostředím? A co uděláte s případnou výhrou?"






 
Slečna Constance Metlová - 11. července 2023 02:23
metla3404.jpg

Na dřevo


Skóre bylo 40:0 když se Williamovi naskytl parádní odpal přímo na Antoinea. Krásnohůlský střelec se chtěl vyhnout úhybem vlevo. Jenže vlevo byla Gisli a Antoinemu nebyl nic naplat šarm, ani následná panika. Andris se však vyřítil zabránit faulu; rozletěl se rychlostí Kulového blesku a v epické snaze být fair se srazil s potloukem i Antoineem, činícím další manévr příliš pozdě.

ŘACH!

Zlatovlasý Francouz se na koštěti tak tak udržel a potlouk Maud Měsíčková odrazila směr William Blake, který jej s přehledem kontroval do Krásno-Akademické útočné sestavy.

Horší to měl Andris. Nebylo mu nic. Bodem kontaktu i zlomu bylo totiž jeho koště. Příď násady byla ta tam a nekompletní metla v nouzovém režimu automaticky přistávala.

"Jééé, to je ale smůla." zahalekala Mildred vážně zklamaně. "Ze všech pometel to musí dostat zrovna tohle. Tak erár, no!" mávla rukou k hromadě školních košťat, ale pak už se urychleně musela za stoupání otáčet kolem osy, aby vykopla Gislinu další střelu. "Tůdle!"

Andrisovi koště právě vytisklo pergamen s chybovou zprávou a hlášení o předání informací výrobci.

"Už to chyť, Nicole! Začíná to být drahé!"

"Jenom klid, nic dražšího už dneska nerozbijeme!"


Nicole stejně neviděla nic. Po zlatonce ani vidu, ani slechu. Chytačky se zatím bavily tím, že se navzájem rozptylovaly a snažily se jedna druhou nenechat v delší koncentraci.

Zápas se vyvíjel podobně i nadále. Kruvalským se stále nedařilo s Bradavickými sehrát a tak se spíše zdálo, že Gisli sama nahodile útočí na bránu a William je samostatným sparringpartnerem Maud Měsíčkové, se kterou si neškodně vyměňovali potlouky jako míčky na tenise. Stagnace se ale dočkaly i Krásnohůlky. Branku vstřelil Sebastien jen jednu a Bradavice až koncem hodiny skórovali do prázdné brány, když Mildred konečně zaspala a ve druhé obruči chytala lelky.

"Kam čumíš, Mili! Mam Tě taky sejmout?!"

"Ale no tak jó, tak jsem se zamyslela! Stejně nás nedávaj!"

Tato věta způsobila novou vlnu aktivity. Kruvalsko-bradavický tým se vzpružil k nové ofenzivě a natlačil se do brankoviště soupeřů. Kontaktní souboje - chránič na chránič a Mildredinu vytahanou bundu - se zde odehrály v zběsilém tempu. V této potyčce Maud přišla o brýle, Antoine přišel k novému monoklu (od Gislina tvrdého lokte) a Will potloukem Mildred vyrazil dech.

Funící, hekající a sténající Akademicko-krásnohůlská obrana ale zůstala neprůstřelná. Po vyčerpávající bitce skóre neúprosně hlásalo 70:10 pro domácí a Krásnohůlky.

To pro změnu zcela zlomilo kruvalské. Do konce zápasu se již nedovedli patřičně vzchopit a bradavickým dopřekáželi až k samotnému závěru.
Nicole se zdálo, že zahlédla poslední možnost k zlatému vítězství. Dotírající Ginny jí ale opět vehnala do bezvýsledného pátrání.

Heidrún napočítala celkem 110:20, když se hráči museli snést na zem a vydat se na střechu Krákavého hradu, vstříc hodině Egberta Dusného.





 
Andris von Grin-Erdwall - 10. července 2023 13:33
beznzvu5036.jpg

Chytač


Vítr mi šlehá do tváří, zatímco mé vlasy létají vzduchem. Zápas o zlatonku (či spíše pseudozlatonku) byl mnohem dramatičtější, než se mohlo zdát. Ten Umbridge se mnou měl opravdu nějaký problém - což je primárně jeho problém - ale i tak jsme museli o zlatonku a pozici chytače soupeřit. Díky mému koštěti jsem měl přirozeně navrch. Usmál jsem se. Nečekal jsem, že by chycení zlatonky pro mě mohlo představovat větší problém.

A skutečně, zde ve vzduchu, zůstavají moji protivníci velmi rychle daleko za mnou. Na těch jejich pochybných erárech. Obdivuji jejich odvahu. Proti mému koštěti je to téměř prohraný boj. S jednou rukou nataženou a druhou pevně držící košte, prudce létám sem a tam po obloze, snažíc se chytit onen kamínek. Už to... pomyslím si, zatímco kamínek prudce sletí dolů, směrem přímo k tribuně. ,,Sakra!" pomyslím si. Co to s tím šutrem je? pomyslím si překvapeně, zatímco létám mezi kusy tribuny, a doufám, že se o nějaký nerozsekám jako moucha o plácačku. Zdá se, že ta Enid kouzlo úplně nezvládla, a zlatonka se trochu zbláznila. Vůbec nemám tušení, kde jsou další chytači. Ne, támhle! uvědomím si. Byl to záměr, nebo náhoda, že zlatonka volila terén, ve kterém jsem nemohl plně využít potenciál mého koštěte? Doháněli mě. Neměl jsem ale čas se jim věnovat. Jediné, co mě zajímalo, bylo přede mnou.

Zlatonka kompletně vyletí z hřiště, a já za bleskurychle za ní. Letíme daleko od hrací plochy, směrem k lesům, kde jsme předtím zápasil s drakem. Nechávám svoje protivníky daleko za sebou, a snažím se zlatonku dohnat na mýtině k lesu, ona se ale skryje do stromů, kde se neustále musím vyhýbat větvím. Je jich tu ale opravdu dost. Sakra! pomyslím si, zatímco mě šlehne velká větev do obličeje. Ale nemůžu to vzdát. Nemůžu. Musím jí dostat. Letím pořád dále. Přece mě neporazí Malcolm a nějaký holky pomyslím si umanutě. Cítím, jak mám po těle všude drobné škrábance. Nic vážného. To mě nezastaví. Otřu si oči podrážděné od větví, zrudlé a plné slz.

,,Huh?" vyjde ze mě překvapeně. Zlatonka vůbec není přede mnou. Kde je? pomyslím si vyděšeně, zatímco se vyhnu stromu. Zuřivě se dívám kolem sebe. A pak to uvidím.

Zatnu zuby.


Ginny Weasleyová hlasitě jásá, zatímco přistáváme. Nevím, jak se jí to podařilo, ale nyní není třeba plakat nad rozlitým mlékem. Lepší zvítězí, to jsou pravidla hry. Přistanu, a vezmu koště do ruky. Opět si promnu oči. Jen tahle přípravná hra byla hodně intenzivní. A zdá se, že moje okolí mi mou porážku rádo připomene. První je Gisli, která škodolibě poznamená, že dnešek není můj den.
,,Co se dá dělat. Lepší zvítěz-" řeknu prostě, ale jsem hned utnut hlasitým JE TO TVOJE VINA! od Malcolma, což mě dost překvapí. Zdálo se, že hysterii má po mamince. ,,Uhhh" řeknu prostě, ale to už se otáčí ve vzduchu, a se staženým ocasem letí zpět do školy. Zdá se, že skutečný zápas hrát nebude. Opravdový ubožák.


Tím, že jsem prohrál místo chytače, zaujmu jediné další volné místo v našem týmu a moje místo chytače zaujme Ginny. Našemu týmu se ale vůbec nedaří zvítězit. Prohráváme na plné čáře, a Akademie a Krásnohůlky nás dostávají. Nejnebezpečnější se zdá být ten nekňuba z lektvarů. Zdá se, že má talenty úplně jinde. Snažím se co to jde, ale když nejsem chytač, jiné pozice nejsou moc můj šálek kávy. Navíc celým týmem prochází slabost a rozpolcenost. Je to takový kočkopes, a nepřítel toho dost využívá. Pak si ale všimnu něčeho, co mě děsí. Will a Gisli, se kterými jsem se předtím bavil v parku, se nejspíše právě rozhodli toho Krásnohůlkaře kompletně vyřadit ze hry. Will právě vypálil velmi děsivě vypadající potlouk, a mám pocit, že Gisli se mu pokusí pomoci v tom, aby Antoinea zasáhl tam, kde to bolí. Ten zdá se naprosto zpanikaří, a vydá vyděšený skřek.

A tak udělám něco, co moji ostatní spoluhráči asi neocení. Ale přijde mi to správné. Tohle je jenom hra - nejde o nic. Nechci, aby tady někdo skončil v nemocnici. Pokud je nedokážeme porazit férově, tak nejsme o nic lepší než nějací zbabělci a černokněžníci. Nejsme o nic lepší než můj otec a moji předci. Já takový být nechci. Chci hrát férově. Ten Krásnohůlák je sice mizerný v lektvarech, ale famfrpál mu jde.

S mým kulovým bleskem mám šanci. Je to nejrychlější koště. Pokusím se odrazit ten potlouk dříve, než ho zasáhne a pošle do nemocnice. Musí se mi to povést. Musí.

(8%)

 
Antoine Chevalier - 10. července 2023 09:04
antoine3449.jpg

Pýcha Předchází Pád, Namyšlenost Zkázu


Všechno jde zatím dobře. Vlastně velmi dobře. Přímo výborně. Až fantasticky! Sám jsem nevěřil, že to půjde takhle snadno! Bradavičtí a Kruvalští se před námi třesou jako osiky a to nám rozhodně dává možnost jim pořádně zavařit a tenhle famfrpálový zápas máme už v podstatě v kapse! Konečně jsem našel své místo! Konečně... počkat, co to je? Ta strašlivá holka z Kruvalu se najednou rozletí přímo na mě.

Co se děje? To jsem ji až moc vyprovokoval svým výkonem? Raději se na ni přátelsky usměji, abych prolomil ledy a ujistil ji o tom, že to je jen hra a nemyslím to nějak zle... jestli si toho v té rychlosti vůbec všimne. Pak mi elegantně prohrábnu vlasy, abych si je smetl z očí, protože mi tam zrovna pár pramenů brání ve výhledu. Několik dívek co sleduje zápas v té chvíli z nějakého důvodu začnou pištět nadšením, nevím, co se děje, asi je ten zápas vážně zaujal. No, musím si ty vlasy příště nějak sepnout, třeba do copu nebo něčeho než nasednu na koště, tenhle účes na tohle není moc vhodný, ty dlouhé vlasy mi v tom větru občas vlítnou do očí a já pak mám chvíli problém vidět, kam letím...

Sotva si ty vlasy smetu z očí tak si všimnu potlouku letícího přímo na mě. Ten Bradavický blonďákk jej po mě určitě vypálil! Proč zrovna na mě, co jsem komu udělal? Proč mě všichni nenávidí? Na takové myšlenky ale nemám moc čas, protože jak sleduji ten potlouk odpálený tím bradavickým blonďákem přímo na mě a to, jak ta zuřivá Gundersenová z Kruvalu mě chce snad rozdrtit s tím, jak tu svojí dráhu letu stále vůbec nemění, tak začínám mít dost strach.

"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" vyjeknu a na pár sekund zpanikařím než se nakonec pokusím o nějaký úhybný manévr. Provedu otočku podél osy koštěte o 180 stupňů, takže ve výsledku na tom koštěti chvíli visím hlavou dolů než se začnu otáčet zpět do normální polohy. Tak by mě potlouk mířený na mě měl minout. Přitom se ještě snažím zatočit, abych letěl mimo dráhu té Gundersenové a zabránil letecké srážce. Nevím, proč tato situace vůbec nastala, jsem pln děsu a jednám spíš instinktivně než že bych nad tím nějak moc přemýšlel. Snad mi ten úhybný manévr vyjde! A snad ten potlouk mířený původně na mě místo toho zasáhne tu krutou bestii z Kruvalu! Nejspíše ne, ale hodilo by se to. Protože jsem si uvědomil jednu věc... mě vážně všichni nenávidí, proč jen musím snášet takový osud?

(52%)
 
Malcolm Umbridge - 09. července 2023 11:20
screenshot202303141349059738.jpg

CHYTAČ



Týpek od Kruvalu, Andris, sa nezdal byť mojou výzvou vykoľajený, ale miesto toho, aby mi pozíciu len tak prenechal, navrhol súťaž. Môže sedieť aj na najnovšom modely, aj tak dokážem, že som lepší chytač ako on.
Zlietli sme trochu nižšie a pripravili sme sa na lov zlatonky. Myslel som len na to, aby som ju chytil a Andrisa ešte pri tom poriadne strápnil. Ale na moje prekvapenie sa k nám zniesla aj Ginny Weasleyová. Prekvapene a trochu nahnevane som sa ňu pozrel.
Čo tá tu chce? Len mi bude prekážať! Toto je súboj medzi mnou a ním.

Ale nenamietal som, ak by som niečo povedal, ešte by si mysleli, že mám z nej strach. Porazím ich oboch.
Vyštartovali sme a hneď som pocítil, že Andrisov novší model je rýchlejší a má navrch. Hajzel jeden zbohatlícky! Našťastie ale zlatonka bola na našej strane a aby znížila Andrisov náskok vletela do lesa. V lese musíš spomaliť chceš nechceš, takže rozdiel rýchlosti nebude tak veľký. Rozhodol som sa preletieť nad lesom, aby som Andrisa dohnal a Ginny mala rovnaký plán.

Stratil som Andrisa aj zlatonku z očí, ale Ginny zakričala, že ich vidí. Hmm, to bolo od nej dosť kolegiálne, ale sme v súťaží, takže ja by som to určite neurobil.
Vleteli sme medzi stromy a skôr ako som sa stihol zorientovať, Ginny už mala zlatonku v rukách.

Víťazne letela so zlatonkou na štart a ja som sa pomaly vznášal nad lesom. Ako sa to mohlo stať? Ako mohla ona zvíťaziť? Z lesa sa vynoril aj Andris a ja som k nemu nahnevane prehovoril.
"Je to tvoja vina!"
Ztočil som svoju metlu a zamieril k Akadémii. Nemám v pláne sa tam s nimi hrať na zápas. Ja som najlepší chytač a Ginny mala len šťastie.

Zaparkoval som pri Akadémií a mal som chuť sa zavrieť vo svojom pokoji, ale uvedomil som si ... že žiadny nemám.
Niesom šampión turnaja, nemám vlastný pokoj a ani nebudem chytač famfrpálu. Riaditeľka si myslí, že tu obťažujem miestne holky a ešte ma aj omráčil môj vlastný elixír na hodine.
Zúrim. Mám chuť niečo zničiť!
Nemá zmysel ísť dnu, čo tam budem robiť? A tak zamierim smerom k lesu, kde parkuje kruvalská loď. Trošku si ju obzriem.
 
Nicole Dubois - 06. července 2023 21:56
staensoubor704514017727362.jpeg

HON NA ZLATONKU



Nevím čím to je, ale přijde mi, že co se tady zkomplikovat může, to se také zkomplikuje. To si nemůžeme prostě v klidu zahrát? Ach jo.. Tiše si povzdychnu a sleduji jak se Ginny přidává k těm dvěma, kteří tak moc stáli o pozici chytače.. Pustí se za zlatonkou. Samozřejmě držím palce Ginny, zahrát si proti ní by bylo skvělé.

Najednou se naše spoluhráčky pohádají a už to začne vypadat že budeme muset hru zrušit, protože já bych bez dvou členů v týmu nehrála.. Naštěstí se objeví Sebastian. "Merci". Usměji se na něj mile. Tak nějak jsem tušila že Helén asi nepřijde. No co, my se teď bez ní obejdeme.

Po nějaké době se vynoří chytač druhého týmu a je to.. Ginny! Na tváři se mi objeví úsměv, ještě větší když slyším Mildred... Ta holka je vážně číslo.. "Dobrré fědět". Mrknu na Ginny poté co mi řekne.


Pomohu přečarovat Zlatonku, jak jen nejlépe zvládnu a nasednu na koště. Vylétnu výše do vzduchu, než je většina hráčů a.. Zápas začne! Samozřejmě se rozhlížím kolem a dívám se po Zlatonce, zaznamenám ale i to jak zápas probíhá. A je to.. No je to skvělé! Ani jsem nečekala že se nám bude takhle dařit!

Ginny měla pravdu, zdejší holky jsou vážně dobré. Takový zápal jsem u odrážeče dlouho neviděla! A Mildred? Co k ní říct, je zkrátka.. Mildred. Sice svým osobitým stylem, ale i tak podává exelentní výkon. Je vážně dobrá.. Snažím se si ty její pohyby zapamatovat a doufám, že se jí tak bude dařit i dál.

Dobře Nicole, soustřeď se.. Zlatonka.. Podívám se směrem k Ginny a po okolí. Hned jak Zlatonku uvidím, nebo uvidím že za ní letí ona, vyrazím jako blesk! Náš tým do toho dává všechno a tak musím také! Jsem připravena Ginny blokovat a ztížit jí to jak to jen půjde, ale jinak bych s ní ráda hrála "fair-play" jak se říká..
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14091205596924 sekund

na začátek stránky