Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | NEPŘÁTELÉ Podívám se na Felixe. Když by se lev mohl smát, tak se směju. Doufám že stejně to zapůsobilo i na nepřátele. Je mi líto že to Felixe tolik vyděsilo, ale jsem teď lev a řvát ještě rozhodně budu! Aspoň že se na místě nesložil.. A že se snaží použít ta kouzla a zajistit obranu. Vím že to není snadné, možná bych s tím měla potíže i já. A tak k Felixovi dojdu ze strany kde nemá v ruce hůlku a otřu se mu o ni čumákem. Pak mu tu ruku ještě olíznu. Hmm, takové to je pro psi? Nevím jestli lvi umějí vrnět, hezky a roztomile jako kočky, ale rozhodně to zkouším. "Felixi.." Promluvím tiše a mile. "Já ti věřím.. Vím že to zvládneš. Podívej se na sebe, jsi Godrik Nebelvír! Tak se seber.. Za školu, kvůli tvé rodině, kvůli mně.. Ale hlavně pro sebe.. Teď všem můžeš ukázat co v tobě je! Jsi Godrik Nebelvír a MY tohle kolo vyhrajeme!" Vím že vyhrožovat a nutit ho by nemělo cenu a tak se snažím Felixe povzbudit, jak jen to jde.. Zavětřím. Otočím hlavu k hradbám a zavrčím. Blíží se.. Ještě chvilku čekám, dokud neuvidím první nepřátele. "Pokračuj.. Já to zvládnu". Řeknu odhodlaně a znovu Felixovi olíznu ruku. Pak udělám krok vpřed. Druhý.. A třetí.. A dávám se do běhu! Vyběhnu přímo na nepřátele, odrazím se od země a skokem dopadnu mezi ně! Ihned začnu trhat, škrábat, sekat, zničím je! Jsem velkej zlej lev a tohle je můj hrad!
(19%) | ||
| |||
 | ROZHOVOR Kúzlo zabralo a jej ruka už nie je v takom kŕči, to je hlavné. Potom si vypočujem prípeh o tých dvoch, ktorých sme práve sundali. Zasmejem sa tomu a poviem. "Pff, to sú ale buzíci." A prečo idem pozde? Pretože som sa vlámal do dievčenských komnat, vypustil som tam svojho hada a ukradol som kalhotky. Nadýchnem sa a vysvetlím jej to. "Myslím, že nejdem pozde, prišiel som presne v ten správny čas nie?" Usmejem sa na ňu a rozhodnem sa to ukončiť. Bolo príjemné si s niekym normálne prehodiť pár slov, ale nebudem to dievča už viac trápiť. "Som rád, že som mohol nakopať pár Kruvalských, ale už by sme mali ísť. Ujde nám turnaj. Oh a neboj, na ten máslový ležák so mnou nemusíš ísť, ako odmena mi stačí, že som dnes za hrdinu. Aspoň pre niekoho." Som zmierený s tým, že medzi žiakmi nikdy nebudem obľúbený, takže sa nasilu nikde tlačiť nebudem a aspoň mám viac času na tréning. Keď už nie šampión turnaja, tak som aspoň malý hrdina. Nevybral by som si to, ale aspoň niečo. A možno sa tí dvaja kruvalský budú chcieť pomstiť a ja si užijem ešte trochu zábavy na tejto nudnej škole. | ||
| |||
 | Nepřátelé Hudba burácela, Nicole řvala jako lev a Godric se srdcem Felixe překonával záchvěvy paniky. Zda karkulinky ve zlatých tunikách ztuhly strachy nebo ne, se přes zavřenou bránu již nedozvěděli. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Kumpáni Keď sa dostaneme na nejaké kľudné miesto, Gisli mi poďakuje a podá mi zdravú ruku. A navrhne, že ma pozve na malú odmenu za moju pomoc. Je pravda, že bezo mňa by ju dostali a asi by jej potom veľmi do reči nebolo. Zaujímalo by ma, prečo jej chceli ublížiť? Ale ako prvé ... musím sa predstaviť, možno ani netuší kto som, ale to je malá šanca. Určite jej ďalšia otázka sa bude týkať mojej matky, ako inak. Každý sa pýta len na to. "Malcolm ..... Umbridge." Znova sa obzriem okolo, či za nami nikto nešiel. Potom sa na ňu pozriem a slabo sa usmejem. "Nezdržuješ ma. Práve naopak, som rád že sa nemusím pozerať na ten turnaj a vidieť ako to William spacká." Potom som sa zadíval na jej ruku a vytiahol som prútik. "Neviem presne či to zaberie, ale niečo vyskúšam." Nie som taký skúsený v liečivých kúzlach a ani netuším čo to s rukou má, ale Episkey jej nemôže ublížiť, takže je to bez rizika. Namieril som na jej ruku a vyslovil. "Episkey." Potom som prútik odložil a opýtal sa. "O čo tam išlo? Zdalo sa, že tí dvaja na teba majú poriadnu pifku. Koho sme to práve nakopali?" To by som rád vedel, pretože je dosť možné, že som si práve vytvoril dvoch nových nepriateľov ... ako keby som ich už nemal dosť. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| KRUVAL ISSUE Vážne netuším prečo som sa do toho zamiešal, stalo sa to tak rychle a o dôvodoch môžem premýšlať potom. Teraz stojím na schodoch a na zemi ležia dvaja študenti. Opäť ma na niekoľko sekúnd pohltia udalosti z onoho večera. Stojím s prútikom v rukách a pri mojích nohách ležia mŕtvy, alebo vážne zranení žiaci. Kruval má odlišné uniformy, ale aj tak ma to vtiahne do spomienok. Možno sa tvárim trochu vydesene, alebo až smutne, ale po pár sekundách sa dokážem vrátiť do prítomnosti. Pomaly pozriem na Gisli, díva sa na mňa. Hovorila niečo? Netuším, ale už som plne v realite. Obzriem sa okolo na všetky strany, či niekto náhodou nevidel čo sa stalo. Keby sa tu pomlátili kruvalský sami, tak to nič neznamená, ale keď tu načapajú mňa, že som zaútočil na nich, z toho bude malér. McGonagalová ma zabije za útok na študentov inej školy. Doslova ma zabije. Pozriem na dievča oproti mne, je zranená, ale nebude to nič vážne. "Ehm .... musíme ísť. Vypadnime odtiaľto." Kto to je, prečo na ňu takto zaútočili tí dvaja? To ma teraz fakt zaujíma, ale najprv sa musíme odtiaľto dostať niekde preč. Tak sa vydám nejakým smerom. Ani neviem presne kde. Očakávam, že pôjde za mnou, ale v prípade že by nešla, zastanem a pozriem na ňu pohľadom, že makaj, ideme! | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Malá noční přestřelka | ||
| |||
 | Velikost není vše... ale je! Až doteď to bylo všechno relativně v pohodě... Opravdu se nabízí přesně tento typ otázek, ale vůbec nejsou příjemné... Jak by se mi asi tak mohlo spát, když si nepřipustím, že o něco jde? Docela dobře. Akorát, že vůbec ne. "Až doteď docela dobře." Shrnu její otázky a pokud možno zastavím jejich příval už v počátku. Toto je jedno z témat, které právě úplně nechci rozebírat. Nicméně ji poskytnu oporu během naší cesty na popravu, totiž soutěž. Jakmile mě zastaví, tak se na ni usměju. Já si to pamatuju. První úkol v podstatě porazit draka, druhý úkol nenechat se utopit a pak to bludiště a Diggoryho smrt. Já mu tehdy nevěřil. Taková blbost... Voldemort byl mrtvý a mrtvý nemůže znovu ožít... Přesně jak se píše v bajkách barda Beedleho, konkrétně v příběhu Tří Bratří. Ještě nikdo nebyl mrtvý a pak skutečně znovu ožil... To jsem si myslel. Jak já se tehdy mýlil. A kam nás to dovedlo? Kam MĚ to dovedlo? Potlačím v mysli obraz mužské siluety obklopené zeleným zábleskem kácející se k zemi. "Vždyť mě znáš..." Řeknu s úsměvem a přitisknu si ji blíže k sobě, abych zakryl další krátkou exkurzi ve vlastní mysli. Tak monotématické... Nemůžeš si vymyslet něco nového? Furt mi musíš cpát ten samý okamžik? Když se musíme rozdělit, tak Gisli letmo políbím a řeknu. "Zkus si při tom skandování tiše vzpomenout i na mě, ok?" Na ruce se mi zhoupne kožený náramek s plíškem ve tvaru čtyřlístku a ještě něčeho dalšího, co v tom pohybu nebylo čitelné. Netušíc, co se jí v následujících vteřinách stane ji opustím a zamířím na mé místo srazu. Přesun byl dost nepříjemný. Přesněji dopad nebyl vůbec příjemný. "Au... Kruci... Jo, asi jo. Co ty?" Odpovím Mili, když se vyhrabu na nohy. Pak se neubráním poznámce, jen tak do vzduchu. "Ten pocit, když někdo doprostřed místnosti, kam vedou přenašedla někdo postaví stůl s jídlem..." Zatímco ze sebe čistím drobky z nějakého sladkého pečiva. Nechám Mildred vybrat dvojici lahviček a s pokynutím Na zdraví a když vidím, že ona tu svoji už mezitím vyprázdnila, tak pokrčím rameny a otočím do sebe tu svoji. Z počátku se nic neděje, ale pak se si všímám, jak se nějak scvrkávám... a rozšiřuju... Co se to děje. Všimnu si proměny své partnerky. To je mnoholičný lektvar? Ne to nemůže být ono. Vidím, že se mi změní i oblečení. To rozhodně mnoholičný lektvar neumí... Prohlížím se i Mildred a jsem v šoku. Přede mnou vidím, další různorodé páry. Proč? Vidím postavy, které znám jen z podobizen v Bradavicích... a možná z čokoládových žabek... Snažím se to brát sportovně, ze mě udělat obtloustlou ženštinu? Mám z toho trochu husí kůži. Oh, sklapni... ty průpovídky taky úplně nepomáhají. Snažím se ale fungovat. Vyběhneme do mého hradu. "V tom případě jestli dovolíš... ENGORGIO" Pronesu poté, co se kousek od hradu podaří nahmatat hůlku, kterou namířím na svoji kolegyni zvíře. Před svým hradem se otočím k blížící se vlně a s kletbou "AQUA ERUPTO" mi z hůlky začne tryskat proud vody, který trhá svrchní travnatou pokrývku země a v okolí hradeb nechává za sebou jen promočené bláto, přes které se bude mnohem hůře dostávat a to mi s trochou štěstí umožní zúžit bráněné místo pouze na samotnou bránu. Doběhnu na nádvoří vlastní pevnosti a hůlkou srazím mříže brány na zem a zabouchnu vrata. Potřebuju získat trochu času, abych zjistil, k čemu mi bude ten kotel... Přiběhnu k němu začnu jej zkoumat. Kouří se z něj, takže v něm něco je? | ||