Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Hradní zeď "Sakra, tak to je vážně děs. Promiň, budeš muset zůstat tak. Proč to sakra nefunguje? Vím, že jsem to udělal správně a mělo to fungovat?" Postěžuju si, ale víc se tím nezabývám. Nemám čas. A ani pořádnou fyzičku. Jak budu asi tak bojovat, když jsem hned zadýchaný? Dokonce ani ruce nemám tak obratné. Vážně mě ten úkol začíná docela štvát a přísahám, že nezávisle na tom, jak dneska dopadnu, tak si to s Dusným vyřídím... Z kotle se toho taky moc nedovím. Možná to může nějak měnit podobu? Ale je to tak naprané barvivy, že by to mohl být prakticky jakýkoliv driják a nepoznal bych to. "No Mili, do tohoto já rozhodně nejdu." Pronesu po okamžiku. Ještě mě v rychlosti napadne, jestli to náhodou něco neudělá, vezmu nějaký klacek a zkusím jej do kotle ponořit a zjistit případné změny, pak trochu vyšplíchnout na zem bezpečným směrem, co to udělá po kontaktu s živou trávou. Dál to zkoumat nehodlám. Někde z dálky uslyším Dusného, jak prozrazuje, že ti nepřátelé jsou z mydlinek, tudíž z vody převážně. Dobře... "Nevím, jestli to nějak pomůže, ale třeba nás to před nimi ochrání až s nimi budeme bojovat. Zejména nablízko... Namířím hůlku na jezevce a poté i na sebe a na oba sešlu. "Impervius!... Teď zaprvé nezmokneš... a za druhé bys nemusela mít problémy, až se s nimi střetneme." Vyběhnu na hradby a podívám se dolů, kde se nachází nepřítel. Při té příležitosti se ohlédnu na kruvalskou tribunu abych lokalizoval Gisli. Když ji tam nenajdu, tak je to trochu nepříjemné, ale nekoukal jsem se úplně důkladně a je to daleko, takže jsem ji třeba jen přehlédl. Namířím hůlku dolů pod sebe na kmitající karkulinky a pronesu. "Incendio!" Snad začne nějaká hořet a ten plamen by si mohly popředávat než se rozhodnou rozprsknout v mydliny, jak si teď s výhledem všímám u jiného hradu. Potřebuju vědět, jak se chtějí dostat přes hradby, než můžu začít řešit co udělat pro jejich obranu. Jak ji asi budou chtít přelézt, když před bránou, jako nejslabším místem obrany hradu, žádná nezůstala. | ||
| |||
 | Paní Hradu a její orel Bylo tu pár dobrých, a pár špatných zpráv. První dobrou zprávou bylo, že se mi podařilo zastavit několik karlunilek kouzlem Immobulus. Druhou relativně dobrou zprávou bylo, že můj příkop tentokrát nezpůsobil skandál téměř mezinárodního ražení (člověk by si řekl, že tak prosté kouzlo toho nemůže tolik napáchat, ale přece)! Pak tu ale byly špatné zprávy. První špatnou zprávou byl stav Heidrun. Ač si chtěla pochutnat na krvi, bohužel skončila jen mýdlem, a to navíc značně ulepená. To byl problém. Druhou špatnou zprávou bylo, že příkop nedokázal zahrnout celý hrad, a zdálo se, že se blíží další útočníci. A není jich zrovna málo. Zatnu zuby. Třetí špatnou zprávou bylo, že jsem byl v těle 30 leté ženy značně nesvůj. Takže popořadě... pomyslím si, a nadechnu se. Zatím se mi v téhle soutěži nevede špatně. Když se nic - jak by řekl strýc Ivan - neposere tak to zvládneme. V hlavě se mi rýsuje plán. ,,SCOURGIFY!" zavolám a z hůlky vyletí čistící kouzlo směrem na Heidrun. To by jí mělo zbavit teoreticky veškerého ulepení. A ještě načachrat peří. To davy potěší. Uvědomím si ale, že zatím jsem stále před hradem, a ani jsem neobjevil jeho tajemství. Musím získat trochu klidu. Hrad se nejlépe brání zevnitř. Musím se dostat na hradby a dovnitř. Ale zároveň setřást ty útočníky pomyslím si. Musím vykouzlit nějaké obranné kouzlo! napadne mě hned poté. Vyběhnu k hlavní bráně. Odsud z mého kopce krásně vidím, co dělají moji konkurenti. Uculím se, když vidím, co dělá Godrik Nebelvír. Na takové kouzlo si věří...To selže pomyslím si. Chci říct, vyvolali ho jedni z nejschopnějších čarodějů své doby, a bylo to kouzlo masivní. Na tenhle pseudohrad to chce něco lepšího, co hned nevyčerpá mojí energii. Co by udělala Rowena Ravenclaw? Inu, přece... ,,Cave inimicum Fortitudo" zašeptám zaklínadlo. Mnohem jednodušší zaklínadlo. Na mnohem jednodušší tvory než byl největší černokněžník všech dob. A tak jsem udělal pouze několik kroků vzad dovnitř své brány, zatímco celý hrad včetně mě zmizel. Karlulinky i diváky poté muselo velmi zarazit, když z ničeho vyletělo ,,Petrificus Totalus!" a Karkulinky zůstaly stát jako přikované, bez dalšího pohybu. Opravdu se mi nechtělo je zabíjet. Bylo to zbytečné. Znehybnění bude stačit. Pokud se mi tohle vše podaří, vydám se prozkoumávat vnitřek hradu. (61%) | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | TRAPKA S Gisli som sa rozlúčil a vybrali sme sa k hľadisku, aby sme si našli svoje miesta. Nechal som ju ísť pred sebou a ona šla potom doľava a ja do prava k Bradavickej lóži. Začal som pomaly stúpať po schodoch a zatiaľ som sa snažil aj zorientovať čo sa tam na bojisku deje. Neviem, ktorý hrad mám sledovať, pretože nikde Willa nevidím. Už som bol takmer hore, keď sa na schody vyrútila Gisli a bežala smerom ku mne. Takmer si ma ani nevšimla, ale keď sa rútila okolo mňa, tak som ju oslovil. "Hej, tu sú Bradavice ..." Keď sa na mňa konečne pozrela tak som ešte navrhol .. ani neviem prečo... "Kruval je na druhej strane, nechceš už ostať tu? Budeme naším fandiť spolu." | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | NEPŘÁTELÉ Podívám se na Felixe. Když by se lev mohl smát, tak se směju. Doufám že stejně to zapůsobilo i na nepřátele. Je mi líto že to Felixe tolik vyděsilo, ale jsem teď lev a řvát ještě rozhodně budu! Aspoň že se na místě nesložil.. A že se snaží použít ta kouzla a zajistit obranu. Vím že to není snadné, možná bych s tím měla potíže i já. A tak k Felixovi dojdu ze strany kde nemá v ruce hůlku a otřu se mu o ni čumákem. Pak mu tu ruku ještě olíznu. Hmm, takové to je pro psi? Nevím jestli lvi umějí vrnět, hezky a roztomile jako kočky, ale rozhodně to zkouším. "Felixi.." Promluvím tiše a mile. "Já ti věřím.. Vím že to zvládneš. Podívej se na sebe, jsi Godrik Nebelvír! Tak se seber.. Za školu, kvůli tvé rodině, kvůli mně.. Ale hlavně pro sebe.. Teď všem můžeš ukázat co v tobě je! Jsi Godrik Nebelvír a MY tohle kolo vyhrajeme!" Vím že vyhrožovat a nutit ho by nemělo cenu a tak se snažím Felixe povzbudit, jak jen to jde.. Zavětřím. Otočím hlavu k hradbám a zavrčím. Blíží se.. Ještě chvilku čekám, dokud neuvidím první nepřátele. "Pokračuj.. Já to zvládnu". Řeknu odhodlaně a znovu Felixovi olíznu ruku. Pak udělám krok vpřed. Druhý.. A třetí.. A dávám se do běhu! Vyběhnu přímo na nepřátele, odrazím se od země a skokem dopadnu mezi ně! Ihned začnu trhat, škrábat, sekat, zničím je! Jsem velkej zlej lev a tohle je můj hrad!
(19%) | ||
| |||
| ROZHOVOR Kúzlo zabralo a jej ruka už nie je v takom kŕči, to je hlavné. Potom si vypočujem prípeh o tých dvoch, ktorých sme práve sundali. Zasmejem sa tomu a poviem. "Pff, to sú ale buzíci." A prečo idem pozde? Pretože som sa vlámal do dievčenských komnat, vypustil som tam svojho hada a ukradol som kalhotky. Nadýchnem sa a vysvetlím jej to. "Myslím, že nejdem pozde, prišiel som presne v ten správny čas nie?" Usmejem sa na ňu a rozhodnem sa to ukončiť. Bolo príjemné si s niekym normálne prehodiť pár slov, ale nebudem to dievča už viac trápiť. "Som rád, že som mohol nakopať pár Kruvalských, ale už by sme mali ísť. Ujde nám turnaj. Oh a neboj, na ten máslový ležák so mnou nemusíš ísť, ako odmena mi stačí, že som dnes za hrdinu. Aspoň pre niekoho." Som zmierený s tým, že medzi žiakmi nikdy nebudem obľúbený, takže sa nasilu nikde tlačiť nebudem a aspoň mám viac času na tréning. Keď už nie šampión turnaja, tak som aspoň malý hrdina. Nevybral by som si to, ale aspoň niečo. A možno sa tí dvaja kruvalský budú chcieť pomstiť a ja si užijem ešte trochu zábavy na tejto nudnej škole. | ||
| |||
 | Nepřátelé Hudba burácela, Nicole řvala jako lev a Godric se srdcem Felixe překonával záchvěvy paniky. Zda karkulinky ve zlatých tunikách ztuhly strachy nebo ne, se přes zavřenou bránu již nedozvěděli. | ||
| |||
|
| ||