Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | KRUVALSKÉ TRABLE Ethel mám stále v krku, pretože nikto sa ku mne takto nechoval asi nikdy, okrem mojej vlastnej matky. Preto som sa Ethel musel ešte nejak pomstiť a vlastne som ešte neskončil. Ale turnaj ma už tak nesere. Vlastne sere a dosť, ale nejak som to už strávil a dokonca už som sa aj dokázal na Williama pozrieť normálne, bez myšlienky na Cruciatus. A tak teraz, keď si idem nájsť miesto na sedenie, tak som odhodlaný dokonca Willovi aj fandiť. Hrdosť a zášť bokom, realita je taká aká je a tak aspoň nech vyhrá niekto z Bradavíc. Práve sa vyhlasuje prvá úloha a mňa premáha pocit smútku, že nie som tam. Mal som tam byť ja ... Keď som takto zamyslený zdvihol zrak od schodov, uvidel som zaujímavú scénku. Tri kruvalské plášte ... ale prútiky v rukách. Dvaja kruvalčania, ktorí majú prútiky namierené na tú holku. Obaja vyzerajú odhodlane, zato ona sa tvári dosť prekvapene. Ja sa tvárim ... tak ako stále ... naštvane, zachmúrene a nedostupne. Pozriem sa do očí tomu čo mi ukazuje, aby som šiel ďalej a nestaral sa. Má pravdu, nie je to nič do čoho by som sa chcel miešať. Kruvalčania nech si riešia svoje mindráky medzi sebou. Ale zachytil som aj pohľad tej holky. Už som ju mal možnosť vidieť na akadémii, ale vždy len tak nepriamo. Niečo ma v jej pohľade zaujalo. Možno to bolo len jej zúfalstvo. Možno mi prišlo, že sa na mňa konečne niekto pozrel aj inak ako na Umbridga, syna uznávačky Voldemorta, alebo ako keby som mal lepru a každý sa odo mňa musí držať ďalej. A možno len je pekná a so mnou trepú hormóny. A možno keď už som sa nedostal na turnaj, tak zachrániť dievča, ktoré stojí proti presile dvoch chlapov mi príde ako vhodná náplasť na moje zničené ego. Neviem čo presne ma prinútilo sa do toho zamiešať, ale keď sa to v jednej sekunde rozbehlo, zapojil som sa. Holka sa pokúsila niečo urobiť a vzduchom preleteli nejaké kúzla a oslnili ma svetlá zaklínadiel. Bleskovo som vytiahol prútil, namieril som na záda jednoho z nich a vypustil kliadbu. "Stupefy" klasické omračujúce kúzlo, ktoré sa rovnako používa aj ako Mdloby na tebe, ale ja som sa ho naučil ako stupefy, pretože je to rýchlejšie. Protivníka to bezpečne omráči bez žiadnych väčších následkov. Neviem ako je na tom ten druhý, ale ak ho Gisli neodrovnala, okamžite otočím prútik naňho a vyšlem. "Somnium", okamžité uspatie. | ||
| |||
 | LEV, ČARODĚJ A.. ? "Achaa.. Fypadá na tobě dobše". Usměji se na Heidrún. Opravdu je zvláštní ji takhle vidět. Dojmem vážně působí jako válečnice, ale když s ní takhle mluvím.. Je jako lilie křížená s růží. Potlačuji nutkání se toho kožichu dotknout.. Zavrtím hlavou. "Flastně ani ne.. Já se docela těším!" Odpovím jí s úsměvem. Ano, zřejmě na nás bude hodně očí a beru to vážně, ale chci si to i užít. "Já nefím, nikdy jsem f Krrufalu nebyla". Pokrčím rameny. Jen mně to tak napadlo, když jsme se musely obléct.. Všimnu si Andrise a s úsměvem mu zamávám. Krátce na to přijde Felix. Sláva, už jsem se začínala bát! "Achoj.. Né, nikdo ještě nic neřřekl". Odpovím s pousmáním a postavím se vedle něj, abych na něj dosáhla, kdyby něco.. Netrvá dlouho a už to začne.. S milým, povzbudivým úsměvem se podívám na profesorku Metlovou, než se s Felixem dotkneme přenášedla a.. Puuf, jsme pryč! Objevíme se v jakémsi stanu.. S úsměvem se podívám na Mildred a pomohu jí ze sušenek. Dokonce si kousek z jejích vlasů vezmu s sním jej. Vždyť se přeci nic nestalo, jen blbě přistála.. Na vyzvání Dusného přijdu blíž a zalovím rukou v tom váčku. Vytáhnu dvě baňky s jakýmsi rudým obsahem. Hmm, copak to asi bude? Jistě nějaký lektvar, ale momentálně jej nedokážu identifikovat. Dle instrukcí si vezmu a sním jeden koláček. Pak Felixovi dám jednu baňku. Svou vlastní odzátkuji a lehce si s Felixem ťuknu, jako na zdraví. Celý obsah pak vypiju. Ta chuť je velmi zvláštní.. Vyjdeme ven a.. Nemůžu uvěřit tomu co vidím. S údivem se dívám kolem, když mi najednou zakručí žaludek. Proboha, co to bylo?! Není mi moc dobře. Dokonce padnu na všechny čtyři a něco se začne dít. Začnu se měnit. Nedokážu to ani popsat. V jednu chvíli jsem já já a pak je ze mně lvice? Né počkat.. Zmateně se párkrát projdu kolem dokola. Božíčku, já nejsem lvice, ale.. Lev! Cítím tam dole, jak se mi něco houpe. Probůh, to se takhle cítí všichni muži? Když bych se teď mohla červenat, tak budu.. Felix se také dost výrazně změnil a až když slyším Dusného, začnu vnímat o co tady jde. Takový úkol jsem vážně nečekala.. Ale, když už jsme v tom, tak se musíme snažit! Jsem odhodlána to zvládnout, i když je ze mně lvice! Teda, lev.. Všimnu si že se začnou objevovat nepřátelé a tak tedy vyběhnu směrem k našemu "hradu". Proběhnu branou, otočím se a čekám než doběhne Felix. Jakmile prokde branou, tak se nadechnu a co nejhlasitěji a nejhrozivěji zařvu, abych vylekala nepřátele!
Pak zaběhnu dovnitř za Felixem.. "Godriku! Zavři bránu! Vezmi pak do levé ruky meč, do pravé hůlku!" Je fajn že v této podobě mohu aspoň mluvit. "Musíš zajistit obranu! Použij Protego Maxima, Fianto Duri a Repello Inimicum!" Navrhnu plán. Mohl by posílit bránu a hradby, nebo pokud bude hodně šikovný, vytvořit třeba ochraný štít! Počkám jak se mu povede.. "Jdi se také podívat do věže, zda tam nejsou třeba zbroje které by jsi očaroval ať nám pomohou v boji! Já budu hlídat tady.. Nenecháme ty zlosyny aby obsadili náš hrad!" Možná jsem se trochu více vžila do role. Ale, je to součást plánu. No, plánu.. Doufám že Felix bude jako Godrik Nebelvír sebevědomý a bude se nám tak více dařit! | ||
| |||
 | Hradní pán Musím říci, že ač jsem od něj nečekal moc, byl prodloužený víkend s Nicole opravdu...zábavný? Už dlouho jsem se takhle nebavilo. Bylo zjevné, že se snaží, abych si celou věc užil. Prošli jsme toho docela dost, a sblížili jsme se. Byť samozřejmě, těžko říci, co od někoho po dni známosti čekat. Dozvěděl jsem se toho o ní její rodině opravdu mnoho - i ona a její rodiče se ale o mě něco dozvěděli. Její rodiče spíše méně, ale před Nicole jsem neměl důvod moc co skrývat. Nicole se tak dozvěděla, že můj otčím, Leklan van der Bellen, je velmi úspěšný bystrozor, ale to i moje matka Gabrielle van der Bellen a můj strýc Ivan Krymanov. V tomhle směru byla moje rodina bez poskrvny, a i jsem o nich mluvil před jejími rodiči. O otci, vysokorodém pánu z Grin-Erdwallu, jsem se před jejími rodiči jaksi zapomněl zmínit. Jí jsem nicméně řekl zcela otevřeně, že to opravdu byl smrtijed, který opravdu zabil člověka ve jménu Voldemorta. I z tohoto důvodu byl vůči mě tak krutý - chtěl ze mě vychovat nového temného pána, ovšem to se mu tedy opravdu nepovedlo. A proč? (44%) | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | VELKÝ ROZKOL Na mýtině před kruvalským drakkarem čekali dva čarodějové z odboru kouzelných her a sportů. Když se vzrušeně štěbetající studenti seřadili pod své profesory, byli jim po čtveřicích rozdány zlaté pruty. Šampioni šli po dvojicích. Jen Constance Metlová obdržela přenašedlo samostatně. Odevzdaně jej stiskla. Drdol dnes měla natolik utažený, že jí vytahoval jej přísné obočí málem až doprostřed čela. Jásot, ♪♪ ♫ ♫ ♪♪♪ hudba ♫ ♫ ♪ ♪♪ ♫ a hlas Dusného ale vše přebil. Felix s Nicole užasle hleděli na celou scénu, zvláště proto, že ve stanu nebylo nic z hlomozu slyšet. Nicole si nestihla ani prohlédnout okolí. Jen nechápala, proč na hřišti roste malý lesík. Proč vidí travnaté pahorky a slyší šumění vln. Nic z toho si ale nedovedlo uzmout její pozornost. Zhoupl se jí žaludek a padla na všechny čtyři. Nikdo z přítomných neslyšel, jak v sedmém patře amfiteátru pan a paní Dubois leknutím vykřikli. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
| ... Je deň, kedy sa majú šampióni dostaviť na prvý úkol a celá škola si toto predstavenie nenechá ujsť. Ani ja. Pôjdem tam, aby som sa na celú tú frašku pozrel z blízka. Metlová tam bude vypadať trápne medzi študentami a Will dostane na hubu hneď v prvom kole. Šampióni, profesori aj študenti sa tlačia zo školy von a tlačia sa smerom ku Kruvalskemu Drakkaru. Nie je pre mňa nijak ťažké sa trošku opozdiť a zablúdiť k dievčenským komnatám. Nejaký čas som sekal dobrotu a k tej svini som sa ani nepriblížil, ale horká pachuť po tom, ako sa ku mne správala sa nedá len tak zmyť. Ethel! Za čas, ktorý som tu, som sa už dozvedel kde spí ona. Keď už študenti vypadli, prikradol som sa k dverám do jej komnaty. "Alohomora." Dvere sa mi otvorili a ja som vstúpil dnu. Pomaly som sa prešiel po miestnosti s škodoradostným úsmevom na tvári. V prípade, že tam bolo viac postelí a skríň, snažil som sa odhadnúť, ktorá patrí Ethel. Otvoril som jej šuflík a do rúk som vzal jej kalhotky. Úsmev na mojej tvári sa ešte viac rozšíril. Namieril som prútik do šuflíka a vyslovil. "Serpensortia." Do šuflíka s jej spodným prádlom mi z prútika vyletela zmija a ja som šuflík rýchlo zavrel. Potom som sa otočil a vybral som sa von z komnaty. Až pri dverách som si uvedomil, že v ruke stále držím kalhotky, ktoré som vybral. "Tie sa ešte budú dať využiť." Vložil som si ich do vnútornej kapsy a vyšiel som von. Vybehol som zo školy práve včas, aby som ešte stihol nejakých opozdilcov a vybral som sa smerom k zhromaždisku. | ||
| |||
|
Stojím tam u drakaru a vyhlížím Felixe. Zatím jsem si ho nikde nevšimla a začíná mně to trošku štvát. Jestli se tu neukáže než to začne, bude další ostuda, protože za ním budu muset do Kočáru a dotáhnout ho sem. Občas si říkám, kde vůbec našel sílu aby hodil své jméno do Poháru.. Klid Nicole, jistě se ukáže a vše bude v pořádku.. Zatím co tam tak postávám, pohled mi padne na Heidrún. Na to co má na sobě. No ne, to je vážně.. Vlk? S Heidrún se moc neznáme, tedy, už jsme se představily a párkrát jsem jí na hodině pochválila lektvar, protože jí to vážně jde. Ale jinak jsme spolu moc nemluvily. Což nevím jestli není škoda, protože vypadá.. Jak nějaká hrdinka ze severské mytologie. Jediný další kdo je takhle veliký koho znám, možná o maličko více, je madame Maxine.. S přátelským úsměvem na tváři dojdu k Heidrún. "Achoj" Pozdravím mile. "Já.. Omlouvám se, pokud já sírrala.. Alee.. To prravý vlk?" Ptám se zvědavě. Snažím se při tom dívat jí do tváře, ale je to těžké když je o více jak třicet centimetrů vyšší než já. A to ksem si říkala že se svými sto sedmdesáti pěti centimetry, jsem docela vysoká.. "Nervósní?" Zeptám se pak zvědavě. "Já slyšela jaký byl první úkol minule.. Drraci by byli zajímaví!" Usměji se a zádívám se na tu jejich loď. Lehce se ušklíbnu když mně něco napadne. "Nebyla by legrrace když by se prrvní úkol konal u vás?" | ||