Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Malá noční přestřelka | ||
| |||
 | Velikost není vše... ale je! Až doteď to bylo všechno relativně v pohodě... Opravdu se nabízí přesně tento typ otázek, ale vůbec nejsou příjemné... Jak by se mi asi tak mohlo spát, když si nepřipustím, že o něco jde? Docela dobře. Akorát, že vůbec ne. "Až doteď docela dobře." Shrnu její otázky a pokud možno zastavím jejich příval už v počátku. Toto je jedno z témat, které právě úplně nechci rozebírat. Nicméně ji poskytnu oporu během naší cesty na popravu, totiž soutěž. Jakmile mě zastaví, tak se na ni usměju. Já si to pamatuju. První úkol v podstatě porazit draka, druhý úkol nenechat se utopit a pak to bludiště a Diggoryho smrt. Já mu tehdy nevěřil. Taková blbost... Voldemort byl mrtvý a mrtvý nemůže znovu ožít... Přesně jak se píše v bajkách barda Beedleho, konkrétně v příběhu Tří Bratří. Ještě nikdo nebyl mrtvý a pak skutečně znovu ožil... To jsem si myslel. Jak já se tehdy mýlil. A kam nás to dovedlo? Kam MĚ to dovedlo? Potlačím v mysli obraz mužské siluety obklopené zeleným zábleskem kácející se k zemi. "Vždyť mě znáš..." Řeknu s úsměvem a přitisknu si ji blíže k sobě, abych zakryl další krátkou exkurzi ve vlastní mysli. Tak monotématické... Nemůžeš si vymyslet něco nového? Furt mi musíš cpát ten samý okamžik? Když se musíme rozdělit, tak Gisli letmo políbím a řeknu. "Zkus si při tom skandování tiše vzpomenout i na mě, ok?" Na ruce se mi zhoupne kožený náramek s plíškem ve tvaru čtyřlístku a ještě něčeho dalšího, co v tom pohybu nebylo čitelné. Netušíc, co se jí v následujících vteřinách stane ji opustím a zamířím na mé místo srazu. Přesun byl dost nepříjemný. Přesněji dopad nebyl vůbec příjemný. "Au... Kruci... Jo, asi jo. Co ty?" Odpovím Mili, když se vyhrabu na nohy. Pak se neubráním poznámce, jen tak do vzduchu. "Ten pocit, když někdo doprostřed místnosti, kam vedou přenašedla někdo postaví stůl s jídlem..." Zatímco ze sebe čistím drobky z nějakého sladkého pečiva. Nechám Mildred vybrat dvojici lahviček a s pokynutím Na zdraví a když vidím, že ona tu svoji už mezitím vyprázdnila, tak pokrčím rameny a otočím do sebe tu svoji. Z počátku se nic neděje, ale pak se si všímám, jak se nějak scvrkávám... a rozšiřuju... Co se to děje. Všimnu si proměny své partnerky. To je mnoholičný lektvar? Ne to nemůže být ono. Vidím, že se mi změní i oblečení. To rozhodně mnoholičný lektvar neumí... Prohlížím se i Mildred a jsem v šoku. Přede mnou vidím, další různorodé páry. Proč? Vidím postavy, které znám jen z podobizen v Bradavicích... a možná z čokoládových žabek... Snažím se to brát sportovně, ze mě udělat obtloustlou ženštinu? Mám z toho trochu husí kůži. Oh, sklapni... ty průpovídky taky úplně nepomáhají. Snažím se ale fungovat. Vyběhneme do mého hradu. "V tom případě jestli dovolíš... ENGORGIO" Pronesu poté, co se kousek od hradu podaří nahmatat hůlku, kterou namířím na svoji kolegyni zvíře. Před svým hradem se otočím k blížící se vlně a s kletbou "AQUA ERUPTO" mi z hůlky začne tryskat proud vody, který trhá svrchní travnatou pokrývku země a v okolí hradeb nechává za sebou jen promočené bláto, přes které se bude mnohem hůře dostávat a to mi s trochou štěstí umožní zúžit bráněné místo pouze na samotnou bránu. Doběhnu na nádvoří vlastní pevnosti a hůlkou srazím mříže brány na zem a zabouchnu vrata. Potřebuju získat trochu času, abych zjistil, k čemu mi bude ten kotel... Přiběhnu k němu začnu jej zkoumat. Kouří se z něj, takže v něm něco je? | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | KRUVALSKÉ TRABLE Ethel mám stále v krku, pretože nikto sa ku mne takto nechoval asi nikdy, okrem mojej vlastnej matky. Preto som sa Ethel musel ešte nejak pomstiť a vlastne som ešte neskončil. Ale turnaj ma už tak nesere. Vlastne sere a dosť, ale nejak som to už strávil a dokonca už som sa aj dokázal na Williama pozrieť normálne, bez myšlienky na Cruciatus. A tak teraz, keď si idem nájsť miesto na sedenie, tak som odhodlaný dokonca Willovi aj fandiť. Hrdosť a zášť bokom, realita je taká aká je a tak aspoň nech vyhrá niekto z Bradavíc. Práve sa vyhlasuje prvá úloha a mňa premáha pocit smútku, že nie som tam. Mal som tam byť ja ... Keď som takto zamyslený zdvihol zrak od schodov, uvidel som zaujímavú scénku. Tri kruvalské plášte ... ale prútiky v rukách. Dvaja kruvalčania, ktorí majú prútiky namierené na tú holku. Obaja vyzerajú odhodlane, zato ona sa tvári dosť prekvapene. Ja sa tvárim ... tak ako stále ... naštvane, zachmúrene a nedostupne. Pozriem sa do očí tomu čo mi ukazuje, aby som šiel ďalej a nestaral sa. Má pravdu, nie je to nič do čoho by som sa chcel miešať. Kruvalčania nech si riešia svoje mindráky medzi sebou. Ale zachytil som aj pohľad tej holky. Už som ju mal možnosť vidieť na akadémii, ale vždy len tak nepriamo. Niečo ma v jej pohľade zaujalo. Možno to bolo len jej zúfalstvo. Možno mi prišlo, že sa na mňa konečne niekto pozrel aj inak ako na Umbridga, syna uznávačky Voldemorta, alebo ako keby som mal lepru a každý sa odo mňa musí držať ďalej. A možno len je pekná a so mnou trepú hormóny. A možno keď už som sa nedostal na turnaj, tak zachrániť dievča, ktoré stojí proti presile dvoch chlapov mi príde ako vhodná náplasť na moje zničené ego. Neviem čo presne ma prinútilo sa do toho zamiešať, ale keď sa to v jednej sekunde rozbehlo, zapojil som sa. Holka sa pokúsila niečo urobiť a vzduchom preleteli nejaké kúzla a oslnili ma svetlá zaklínadiel. Bleskovo som vytiahol prútil, namieril som na záda jednoho z nich a vypustil kliadbu. "Stupefy" klasické omračujúce kúzlo, ktoré sa rovnako používa aj ako Mdloby na tebe, ale ja som sa ho naučil ako stupefy, pretože je to rýchlejšie. Protivníka to bezpečne omráči bez žiadnych väčších následkov. Neviem ako je na tom ten druhý, ale ak ho Gisli neodrovnala, okamžite otočím prútik naňho a vyšlem. "Somnium", okamžité uspatie. | ||
| |||
 | LEV, ČARODĚJ A.. ? "Achaa.. Fypadá na tobě dobše". Usměji se na Heidrún. Opravdu je zvláštní ji takhle vidět. Dojmem vážně působí jako válečnice, ale když s ní takhle mluvím.. Je jako lilie křížená s růží. Potlačuji nutkání se toho kožichu dotknout.. Zavrtím hlavou. "Flastně ani ne.. Já se docela těším!" Odpovím jí s úsměvem. Ano, zřejmě na nás bude hodně očí a beru to vážně, ale chci si to i užít. "Já nefím, nikdy jsem f Krrufalu nebyla". Pokrčím rameny. Jen mně to tak napadlo, když jsme se musely obléct.. Všimnu si Andrise a s úsměvem mu zamávám. Krátce na to přijde Felix. Sláva, už jsem se začínala bát! "Achoj.. Né, nikdo ještě nic neřřekl". Odpovím s pousmáním a postavím se vedle něj, abych na něj dosáhla, kdyby něco.. Netrvá dlouho a už to začne.. S milým, povzbudivým úsměvem se podívám na profesorku Metlovou, než se s Felixem dotkneme přenášedla a.. Puuf, jsme pryč! Objevíme se v jakémsi stanu.. S úsměvem se podívám na Mildred a pomohu jí ze sušenek. Dokonce si kousek z jejích vlasů vezmu s sním jej. Vždyť se přeci nic nestalo, jen blbě přistála.. Na vyzvání Dusného přijdu blíž a zalovím rukou v tom váčku. Vytáhnu dvě baňky s jakýmsi rudým obsahem. Hmm, copak to asi bude? Jistě nějaký lektvar, ale momentálně jej nedokážu identifikovat. Dle instrukcí si vezmu a sním jeden koláček. Pak Felixovi dám jednu baňku. Svou vlastní odzátkuji a lehce si s Felixem ťuknu, jako na zdraví. Celý obsah pak vypiju. Ta chuť je velmi zvláštní.. Vyjdeme ven a.. Nemůžu uvěřit tomu co vidím. S údivem se dívám kolem, když mi najednou zakručí žaludek. Proboha, co to bylo?! Není mi moc dobře. Dokonce padnu na všechny čtyři a něco se začne dít. Začnu se měnit. Nedokážu to ani popsat. V jednu chvíli jsem já já a pak je ze mně lvice? Né počkat.. Zmateně se párkrát projdu kolem dokola. Božíčku, já nejsem lvice, ale.. Lev! Cítím tam dole, jak se mi něco houpe. Probůh, to se takhle cítí všichni muži? Když bych se teď mohla červenat, tak budu.. Felix se také dost výrazně změnil a až když slyším Dusného, začnu vnímat o co tady jde. Takový úkol jsem vážně nečekala.. Ale, když už jsme v tom, tak se musíme snažit! Jsem odhodlána to zvládnout, i když je ze mně lvice! Teda, lev.. Všimnu si že se začnou objevovat nepřátelé a tak tedy vyběhnu směrem k našemu "hradu". Proběhnu branou, otočím se a čekám než doběhne Felix. Jakmile prokde branou, tak se nadechnu a co nejhlasitěji a nejhrozivěji zařvu, abych vylekala nepřátele!
Pak zaběhnu dovnitř za Felixem.. "Godriku! Zavři bránu! Vezmi pak do levé ruky meč, do pravé hůlku!" Je fajn že v této podobě mohu aspoň mluvit. "Musíš zajistit obranu! Použij Protego Maxima, Fianto Duri a Repello Inimicum!" Navrhnu plán. Mohl by posílit bránu a hradby, nebo pokud bude hodně šikovný, vytvořit třeba ochraný štít! Počkám jak se mu povede.. "Jdi se také podívat do věže, zda tam nejsou třeba zbroje které by jsi očaroval ať nám pomohou v boji! Já budu hlídat tady.. Nenecháme ty zlosyny aby obsadili náš hrad!" Možná jsem se trochu více vžila do role. Ale, je to součást plánu. No, plánu.. Doufám že Felix bude jako Godrik Nebelvír sebevědomý a bude se nám tak více dařit! | ||
| |||
 | Hradní pán Musím říci, že ač jsem od něj nečekal moc, byl prodloužený víkend s Nicole opravdu...zábavný? Už dlouho jsem se takhle nebavilo. Bylo zjevné, že se snaží, abych si celou věc užil. Prošli jsme toho docela dost, a sblížili jsme se. Byť samozřejmě, těžko říci, co od někoho po dni známosti čekat. Dozvěděl jsem se toho o ní její rodině opravdu mnoho - i ona a její rodiče se ale o mě něco dozvěděli. Její rodiče spíše méně, ale před Nicole jsem neměl důvod moc co skrývat. Nicole se tak dozvěděla, že můj otčím, Leklan van der Bellen, je velmi úspěšný bystrozor, ale to i moje matka Gabrielle van der Bellen a můj strýc Ivan Krymanov. V tomhle směru byla moje rodina bez poskrvny, a i jsem o nich mluvil před jejími rodiči. O otci, vysokorodém pánu z Grin-Erdwallu, jsem se před jejími rodiči jaksi zapomněl zmínit. Jí jsem nicméně řekl zcela otevřeně, že to opravdu byl smrtijed, který opravdu zabil člověka ve jménu Voldemorta. I z tohoto důvodu byl vůči mě tak krutý - chtěl ze mě vychovat nového temného pána, ovšem to se mu tedy opravdu nepovedlo. A proč? (44%) | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | VELKÝ ROZKOL Na mýtině před kruvalským drakkarem čekali dva čarodějové z odboru kouzelných her a sportů. Když se vzrušeně štěbetající studenti seřadili pod své profesory, byli jim po čtveřicích rozdány zlaté pruty. Šampioni šli po dvojicích. Jen Constance Metlová obdržela přenašedlo samostatně. Odevzdaně jej stiskla. Drdol dnes měla natolik utažený, že jí vytahoval jej přísné obočí málem až doprostřed čela. Jásot, ♪♪ ♫ ♫ ♪♪♪ hudba ♫ ♫ ♪ ♪♪ ♫ a hlas Dusného ale vše přebil. Felix s Nicole užasle hleděli na celou scénu, zvláště proto, že ve stanu nebylo nic z hlomozu slyšet. Nicole si nestihla ani prohlédnout okolí. Jen nechápala, proč na hřišti roste malý lesík. Proč vidí travnaté pahorky a slyší šumění vln. Nic z toho si ale nedovedlo uzmout její pozornost. Zhoupl se jí žaludek a padla na všechny čtyři. Nikdo z přítomných neslyšel, jak v sedmém patře amfiteátru pan a paní Dubois leknutím vykřikli. | ||
| |||
|
| ||