Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Koště a košťata Necítil jsem vztek kvůli tomu, že se moje koště rozbilo. Byl to jenom předmět. Byl mi ukradený. Jeden dopis, a nové koště dostanu obratem. Navíc matku jistě potěší, že jsem koště zničil tak, že jsem se pokoušel zachránit spolužáka - to totiž nezní moc jako něco, co by udělal malý smrtijed. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Rendez-vous Koukám na tu... osobu s vytřeštěnýma očima a tak nějak už nevím, co si o tom myslet. Jestli je to vážně nějaká sadistická potvora, co si se mnou jen hraje, tak je v tom vážně dobrá, už jí skoro začínám věřit, že to myslí vážně tohle s tím usmiřováním! Třeba to s tím, že vypadám jako ukázková tykev, to zní jako další urážka, ale ona to vysloví stylem, jako že to je pochvala a když poté ještě začne mé vlasy přirovnávat ke zlatu a kameni mudrců a ještě mi je prohrabovat prsty, tak už se v tom doopravdy začínám ztrácet. "Co..." vyhrknu jen na tohle a pak mě začne uklidňovat, že to koště je jen Andrisova chyba. "J- Jo, to být jeho chyba!" vyhrknu zase s tím naštvaným výrazem, ale uvnitř jsem nadšený, že s tím zdá se aspoň někdo souhlasí. "Zachránit- co?" vyhrknu pak ale překvapeně na to co tvrdí dál. On mě jakože ten Andris zachraňoval? Vždyť mě přizabil ze všech nejvíc on, tak jaká záchrana to byla! Pak mi začne nabízet to cukroví co přinesla. Já se na to kouknu a uvědomím si, že mám na to vážně moc chuť, ale dívám se trochu rozpačitě na to, protože mi to připomenejeden incident na Krásnohůlkách. A přece jen, tahle je z Kruvalu, třeba mě chce jen otrávit jako tehdy na Krásnohůlkách! "Rád potkat, Gišli, já být Antojne, Antojne Šévalier! Pšíjmení po tátovi." řeknu jí když se představí a konečně mě odváže a pak se zase kouknu na krabici s těmi zákusky co přinesla. "Já... no, naposled co někdo něšo mě nabíšet, nějaký zákušek, tak madame Maxime to vzít pak še to prý je otrávený zákušek nějakým strááášlivá jed. Jmenovat se to... Amortentia, tak to říkat madame Maxime." řeknu jí a na tváři se mi objeví děs, jak si na ten incident vzpomenu. To, že Amortentia nebyl žádný smrtící jed ale ten nejmocnější lektvar lásky, to sem netušil. "V tom nebýt Amortentia, še ne?" zeptám se Gisli a váhavě si jeden ze zákusů vezmu. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Útěk Před Bláznivou Ženštinou Zápas jsme sice vyhráli, ale já se z vítězství radovat nemohu. Kromě toho Bradavického co po mě vrhnul ten potlouk do mě chtěli vletět přímo dva studenti z Kruvalu, kromě té holky ještě ten Andris s tím kulovým bleskem. Já se nějakým zázrakem udržel na koštěti, ale Andris se poroučel k zemi s koštětem na pár kusů. Je mi to jasné, budou se chtít pomstít za ten kulový blesk co se při tom nárazu roztřískal. V noci skoro nespím, jelikož mám strach, že každou chvíli sem do kočáru vtrhnou ti z Kruvalu a podpálí to tu i se mnou! Tak se ale nestane a druhý den už doufám, že to nebude tak špatné, třeba se nic nestane... To mi ale srdce vyskočí skoro z hrudi když uslyším své jméno a pak vidím ji. Tu holku z Kruvalu, co se do mě pokusila při famfrpálu vletět a shodit mě z koštěte. Volá po mě a mává nějakou krabičkou. Je mi to jasné. Má mě nalákat někam do nějakého temného zákoutí a tam pak po mě s tím Andrisem nebo někým jiným z Kruvalu budou vrhat jedno Crucio za druhým! Musím utéct! Přidám jen do kroku a doufám, že to vzdá, ona ale ne a tak stále zrychluji a zrychluji až ke konci sprintuji ostošet. Ta... Gundersenová? Ano, Gundersenová po mě začne metat kouzla! Teda, aspoň to jedno po kterém sletím na zem. Ihned elegantně vyskočím na nohy a vběhnu do jedné prázdné učebny, abych se tam před tou bestií schoval, ale ani nevím jak a vpluje dovnitř za mnou chvíli poté. Tak a teď jsem v pasti! "POMÓÓÓÓÓŠŠŠŠ! CHTÍT MĚ ZAVRAŠDIT! ÁÁÁÁÁÁÁ!" řvu, ale přeruší mě to jak mě znehybní kouzlem a já přepadnu dozadu do prázdného křesla za mnou. Zděšeně tam znehybněný sedím a koukám, jak odněkud vytáhne provaz a začne mě přivazovat k tomu křeslu. U Merlinova vousu, měl jsem pravdu! Chtějí mě mučit a pomstít se mi za ten kulový blesk! Ona mě začne pak po zrušení kouzla stále přivázaného hned chlácholit a slibovat vše možné a já si s naprostým děsem uvědomím, že je to ještě horší, než jsem si myslel a je to vážně nějaká sadistická stvůra, co mě chce nejdříve ukolébat a pak na mě najednou nečekaně vytáhnout nějakou odpornou kletbu aby se nabažila mého překvapeného děsu a utrpení. Tak nějak takhle hádám ty sadistické zrůdy na Kruvalu přemýšlejí! Nesmím se nechat takhle ukolébat, nesmím! "Já.... já být z chudá rodina, fáááákt štrááášně chudá, to ani ty nevěšit, my nemít tam v enkláva ani tekoucí voda, my muset koupat v potůšek!" vyhrknu zoufale hned jak skončí abych ji přesvědčil, že se mnou jen zbytečně ztrácí čas. Je to sice jen malá naděje, ale musím to zkusit. "Já moc omloooouvat za ta kožšte, ale tak..." dodám pak a najednou se rozhodnu, že jí pěkně od plic řeknu, co si o tom myslím. "...vy mě chtít faultovat a letět do mě, tak... VY MÍT CO ZAŠLOUŠIT!" zařvu na ní a na pár sekund se mi na tváři objeví vzpurný pohled, se kterým vypadám jako naštvaný andělíček. Pak se ale zase zatvářím naprosto vyděšeně když si uvědomím, co jsem jí to vlastně řekl, takhle jí akorát rozzuřím ještě víc! "Teda, tak to já nemyšlet!" vyhrknu, ale to už začne brebentit o té mé dokonale symetrické tváři a začnou se mi kutálet po ní křišťálově třpytící se slzy. "Já... já vědět še já ošklivý! Teta všdycky smát še já vypadat jak pševrácená hružška!" vzlykám a hlavou se mi honí myšlenky na to, co za stvůrnosti tu se mnou tahle psychopatka chce provádět. | ||
| |||
|
| ||
| |||
 | Famfrpál a Imterview Ach jo.. Po zápase jsem byla trochu.. Rozesmutnělá? Technicky jsme vyhrály a to dost slušně. Nečekala jsem že na tom Kruval i Bradavice budou tak špatně. Ale stejně to nebylo ono.. Jednak mě trošku rozhodila ta Antoinova "nehoda", fyzicky je sice v pořádku, ale vím jaký je, tak se bojím aby se nesesypal. No a pak, ta zpropadená zlatonka! Jak to říkala Mildred, Bodmin Moor? To se trefila.. Vážně jsem se snažila, stejně tak Ginny, ale zlatonka nikde.. Trochu jsem se styděla a tak když jsme přistály, jsem se svému týmu rozpačitě omluvila. Především Mildred a Maud, protože ony hrály fantasticky, což jsem jim také řekla. Hodina s Dusným pak byla.. Taková jak se dalo čekat. Poslouchala jsem, vypadalo to že se vyzná, ale nedivila jsem se těm na které šel spánek.. Po hodině jsem se rozloučila s profesorem, s Ginny, Mildred a Maud a zamířila jsem do Kočáru. Chci se pořádně umýt, chvilku si číst a pak už jít spát.. Ráno vstanu opět brzy. V kraťasech a tílku se vydám ven, na rozcvičku. Je to moc pěkné, cítit raní rosu, čerstvý vzduch a slyšet jak se příroda probouzí.. Po rozcvičce se vrátím do Kočáru, umýt se, převléct se a s veselým výrazem hurá na snídani! Zamávám Mildred s Maud a posadím se vedle Ginny. "Bonjour". Pozdravím s milým úsměvem a hned se do toho pustím.. Když mám skoro snězeno, posadí se mi na rameno krásná, roztomilá sovička! Lehce, opatrně ji pohladím a vezmu si od ní ten dopis. Rozhovor s někým od Deního Věštce? No tedy.. Nějak nevím jak bych měla reagovat. Na jednu stranu mně to těší, ale.. Co když o mně napíše nějaké hlouposti a skazí mi tak kariéru? Celý den jsem tak byla trochu nervózní, dokud najednou ani nevím jak, sedím v komnatě zdejší ředitelky, na sobě úhledně upravenou uniformu, rozpuštěné vlasy a na nich klobouček, s rukami v klíně.. "Nicóle Dubois, Ravi de vous rencontrer". Představím se zdvořile, ruku ji však nepodám a tentokrát nenásleduje ani polibek. Redaktorka neztrácí čas a rovnou začíná s interviem. Vydechnu a snažím se uklidnit a s milým výrazem ji poslouchat. "Très bien, merci". Odpovím mile když se mně zeptá jak se cítím. Vše bylo v pořádku, dokud se nezeptala na Metlovou. "Ona hezší neš Brrrumbál". Špitnu a až pak mi dojde co jsem řekla. Proboha! Začervenám se a lehce skloním hlavu na stranu aby mi neviděla tolik do tváře. Klid Nicole, to je v pořádku, jistě se toho nechytne.. Odkašlu si a pokračuju. "Škola je felmi úch.. Úc.. Útulná. Mě tady felmi líbí, ktyž byh nebyla v Krrásnochůlkách, tak tady.. Perršonál mos fajn, šichni milí.. A slešna Metlof.. Metlová" Dám si pozor abych jméno řekla správně, a při vyslovení si dám pramínek vlasů za levé ucho. "Je felmi.. Profas.. Profesionální. Prro mě šest še já ji mochla posnat". Dostanu ze sebe a mile se usměji. "Oui, ten dhrrak.. On děsifý, asi chodně naštfaný.. Já chvíli měla strrach, saměstnanci miništerrstfa nezfládali. Ale Kchrrufal z pomocí prrrofesorrky Metlové, zfládli dobše.. Já věším še už šádná nechoda.. A já moc těším se na Turrnaj!" | ||
| |||
 | Interview s čarodějkou Hodina Astronomie měla jednu velkou výhodu. Na měkkých podložkách a polštářcích se dalo usnout i na samotné rovné střeše Akademie a noc byla zatím dostatečně teplá, aby ze spánku nedovedla vyvést. Maud jen občas musela do Mildred drbnout, když se znavená brankářka dala do moc hlasitého řezání dříví. Dusný si znavených studentů nevšímal. Buď byl tak zaujat sám sebou, nebo byl zvyklý tyto poklesky přehlížet. Heidrún byla pozvána na řadu jako první a rozhovor byl odbyt dopoledne v cukrárně U mlsného baziliška. Andris se měl po obědě dostavit na břeh Chmurné zátoky. Nicole čekala návštěva ve tři odpoledne v komnatě Amélie Krákavé. Felixe kdosi vyhlížel v podvečer v zahradě před zapovězenou částí lesa. A Williama lístek zval na ochoz nad potemnělým krytým bazénem Akademie. "Posaďte se Heidrún... Když dovolíte, nebudu vstávat. Mám za sebou dlouhou cestu a čeká mě náročný den. Objednala jsem vám dortíček..." Zobrazit SPOILER  ... "Jak se tu cítíte, Nicole? Prostředí je oproti Krásnohůlkám rozhodně skromné. | ||
