Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 | Nové známosti S knihou v ruce vyrazím k jednomu poměrně okrajovému stolu, kde to vypadá, že bude hodně místa a klidu. Ale není mi to dopřáno. Jedna holka z Krásnohůlek - to jde poznat na hony - se u mě hned objeví, zatímco dám jednu nohu do lavice a knihu na stůl. Je poměrně akční, než se stačím rozkoukat, už mi pusinkuje tváře. Snažím se zorientovat v celé situaci, bohužel to ale není kvůli jejímu opravdu těžkému přízvuku nejjednoduší. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | NOVÁ ZNÁMOST Interview bylo.. No nevím. Mám z toho trochu smíšené pocity. Přijde mi že to šlo fajn, celou dobu jsem se snažila být pozitivní a tvářit se mile. Šlo to dobře. Doufám jen, že se nechytne toho co mi uklouzlo, nerada bych dostala slečnu Metlovou do rozpaků. Po interviu se jdu tedy projít, kolem Akademie, abych se uklidnila a trochu zapřemýšlela. O té zpropadené zlatonce, že bych měla raději zůstat na svém postu, o rodině, měla bych je kontaktovat, i když možná bude lepší jim to říct osobně, stejně si chci doma něco vzít, a o Turnaji. O ostatních šampionech. Vždyť já znám jen Felixe. Možná trošku Mildred, ale to není dost. Možná bych si o nich měla zjistit víc, ať vím na co se připravit.. "Dobře že tu není Rita Holoubková. Ta ženská je hrozná, strašně si vymýšlí. O Harrym a ostatních minule psala pěkný blbosti!" Říká Ginny u večeře. Samozřejmě že byla zvědavá a tak jsem jí řekla jak to interview šlo. Pochopitelně jsem vynechala jistou část.. Maeve Černolesá.. Proč by sem posílali zrovna ji, když důležité věci obvykle dělá ta Rita? Snad to nebude stejná potvora jako ona. Mám skoro snědeno, když si všimnu jednoho z Kruvalských šampionů. Andris.. Hmm, copak on je zač? Poslední dny měl celkem krušné.. "Muším něco zašídit si". Omluvně se usměji na Ginny, vstanu od stolu a ještě než si Andris sedne, dojdu k němu. "Excuse-moi.. Máš chvilišku?" Zeptám se s milým úsměvem. "My ještě nesnáme se. Já Nicóle, Nicóle Dubois". Představím se a nakloním se k němu, abych jej lehce líbla na obě tváře, jak se sluší. "Ty u vešeřře šteš?" Kývnu s úsměvem na tu jeho knihu co drží. Vypadá docela mohutně, co to asi je? Podívám se vedle kde jsou u stolu volná místa, posadím se tam a doufám, že si Andris sedne ke mně. "Prromiň.. Já.. Slyšela co ty udělal. Ty chtěl Ántoinofi pomócť, še?" Zvědavě se na něj zadívám. "Mě mrset še tfoje koště kapút. Já rráda pšátelé a tak napádlo mě, še já ti pomócť.. O fíkendu jedu dómů, fyzvednóut si mé koštěé, kterré já nechala a šíct rrodina o Turrnaj.. Maman á Papa, oni jeden s nejfětších efropských dodáfatelů kóúselnécho dševa, doma feliké sady. Prrodáfat na kóšťata i chůlky.. Mě napadlo, ještli ty nechtít o fíkendu se mnóú.. Papa felmi šikofný, on ti kóště oprafit. Nebó jecho pšítel co prrodáfá kóštěta.. Mít sájem?" | ||
| |||
| Koště a košťata Necítil jsem vztek kvůli tomu, že se moje koště rozbilo. Byl to jenom předmět. Byl mi ukradený. Jeden dopis, a nové koště dostanu obratem. Navíc matku jistě potěší, že jsem koště zničil tak, že jsem se pokoušel zachránit spolužáka - to totiž nezní moc jako něco, co by udělal malý smrtijed. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
|
| ||
| |||
|
| ||
| |||
| Rendez-vous Koukám na tu... osobu s vytřeštěnýma očima a tak nějak už nevím, co si o tom myslet. Jestli je to vážně nějaká sadistická potvora, co si se mnou jen hraje, tak je v tom vážně dobrá, už jí skoro začínám věřit, že to myslí vážně tohle s tím usmiřováním! Třeba to s tím, že vypadám jako ukázková tykev, to zní jako další urážka, ale ona to vysloví stylem, jako že to je pochvala a když poté ještě začne mé vlasy přirovnávat ke zlatu a kameni mudrců a ještě mi je prohrabovat prsty, tak už se v tom doopravdy začínám ztrácet. "Co..." vyhrknu jen na tohle a pak mě začne uklidňovat, že to koště je jen Andrisova chyba. "J- Jo, to být jeho chyba!" vyhrknu zase s tím naštvaným výrazem, ale uvnitř jsem nadšený, že s tím zdá se aspoň někdo souhlasí. "Zachránit- co?" vyhrknu pak ale překvapeně na to co tvrdí dál. On mě jakože ten Andris zachraňoval? Vždyť mě přizabil ze všech nejvíc on, tak jaká záchrana to byla! Pak mi začne nabízet to cukroví co přinesla. Já se na to kouknu a uvědomím si, že mám na to vážně moc chuť, ale dívám se trochu rozpačitě na to, protože mi to připomenejeden incident na Krásnohůlkách. A přece jen, tahle je z Kruvalu, třeba mě chce jen otrávit jako tehdy na Krásnohůlkách! "Rád potkat, Gišli, já být Antojne, Antojne Šévalier! Pšíjmení po tátovi." řeknu jí když se představí a konečně mě odváže a pak se zase kouknu na krabici s těmi zákusky co přinesla. "Já... no, naposled co někdo něšo mě nabíšet, nějaký zákušek, tak madame Maxime to vzít pak še to prý je otrávený zákušek nějakým strááášlivá jed. Jmenovat se to... Amortentia, tak to říkat madame Maxime." řeknu jí a na tváři se mi objeví děs, jak si na ten incident vzpomenu. To, že Amortentia nebyl žádný smrtící jed ale ten nejmocnější lektvar lásky, to sem netušil. "V tom nebýt Amortentia, še ne?" zeptám se Gisli a váhavě si jeden ze zákusů vezmu. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Útěk Před Bláznivou Ženštinou Zápas jsme sice vyhráli, ale já se z vítězství radovat nemohu. Kromě toho Bradavického co po mě vrhnul ten potlouk do mě chtěli vletět přímo dva studenti z Kruvalu, kromě té holky ještě ten Andris s tím kulovým bleskem. Já se nějakým zázrakem udržel na koštěti, ale Andris se poroučel k zemi s koštětem na pár kusů. Je mi to jasné, budou se chtít pomstít za ten kulový blesk co se při tom nárazu roztřískal. V noci skoro nespím, jelikož mám strach, že každou chvíli sem do kočáru vtrhnou ti z Kruvalu a podpálí to tu i se mnou! Tak se ale nestane a druhý den už doufám, že to nebude tak špatné, třeba se nic nestane... To mi ale srdce vyskočí skoro z hrudi když uslyším své jméno a pak vidím ji. Tu holku z Kruvalu, co se do mě pokusila při famfrpálu vletět a shodit mě z koštěte. Volá po mě a mává nějakou krabičkou. Je mi to jasné. Má mě nalákat někam do nějakého temného zákoutí a tam pak po mě s tím Andrisem nebo někým jiným z Kruvalu budou vrhat jedno Crucio za druhým! Musím utéct! Přidám jen do kroku a doufám, že to vzdá, ona ale ne a tak stále zrychluji a zrychluji až ke konci sprintuji ostošet. Ta... Gundersenová? Ano, Gundersenová po mě začne metat kouzla! Teda, aspoň to jedno po kterém sletím na zem. Ihned elegantně vyskočím na nohy a vběhnu do jedné prázdné učebny, abych se tam před tou bestií schoval, ale ani nevím jak a vpluje dovnitř za mnou chvíli poté. Tak a teď jsem v pasti! "POMÓÓÓÓÓŠŠŠŠ! CHTÍT MĚ ZAVRAŠDIT! ÁÁÁÁÁÁÁ!" řvu, ale přeruší mě to jak mě znehybní kouzlem a já přepadnu dozadu do prázdného křesla za mnou. Zděšeně tam znehybněný sedím a koukám, jak odněkud vytáhne provaz a začne mě přivazovat k tomu křeslu. U Merlinova vousu, měl jsem pravdu! Chtějí mě mučit a pomstít se mi za ten kulový blesk! Ona mě začne pak po zrušení kouzla stále přivázaného hned chlácholit a slibovat vše možné a já si s naprostým děsem uvědomím, že je to ještě horší, než jsem si myslel a je to vážně nějaká sadistická stvůra, co mě chce nejdříve ukolébat a pak na mě najednou nečekaně vytáhnout nějakou odpornou kletbu aby se nabažila mého překvapeného děsu a utrpení. Tak nějak takhle hádám ty sadistické zrůdy na Kruvalu přemýšlejí! Nesmím se nechat takhle ukolébat, nesmím! "Já.... já být z chudá rodina, fáááákt štrááášně chudá, to ani ty nevěšit, my nemít tam v enkláva ani tekoucí voda, my muset koupat v potůšek!" vyhrknu zoufale hned jak skončí abych ji přesvědčil, že se mnou jen zbytečně ztrácí čas. Je to sice jen malá naděje, ale musím to zkusit. "Já moc omloooouvat za ta kožšte, ale tak..." dodám pak a najednou se rozhodnu, že jí pěkně od plic řeknu, co si o tom myslím. "...vy mě chtít faultovat a letět do mě, tak... VY MÍT CO ZAŠLOUŠIT!" zařvu na ní a na pár sekund se mi na tváři objeví vzpurný pohled, se kterým vypadám jako naštvaný andělíček. Pak se ale zase zatvářím naprosto vyděšeně když si uvědomím, co jsem jí to vlastně řekl, takhle jí akorát rozzuřím ještě víc! "Teda, tak to já nemyšlet!" vyhrknu, ale to už začne brebentit o té mé dokonale symetrické tváři a začnou se mi kutálet po ní křišťálově třpytící se slzy. "Já... já vědět še já ošklivý! Teta všdycky smát še já vypadat jak pševrácená hružška!" vzlykám a hlavou se mi honí myšlenky na to, co za stvůrnosti tu se mnou tahle psychopatka chce provádět. | ||