| |||
Otázky a Odpovědi Když se kouknu na tu Gisli, tak už vážně nevím, o co jí jde, ale začínám si myslet, že možná nakonec nemá žádné nekalé úmysly, takže se začínám trochu uklidňovat. "J-jo, klidně Žisli!" souhlasím, to už se dál ale konverzace na moment zvrhne. "Co? Non, non, ony pozorovat mě!" vyhrknu a už se chci dát zase na zběsilý útěk, ovšem Gisli se uklidní a tak zůstanu sedět a jen nervózně a vyděšeně přikyvuju na to, co dál říká a stále doufám, že se na mě zase nepokusí takhle vyjet zhurta. Když se zeptá na to, jak mi chutná to cukroví co mi přinesla, tak jen zdvihnu palec a zářivě se na ni usměji. Naposledy co jsem se takhle na nějakou dívku usmál, tak ztratila rovnováhu a přepadla na zadek dozadu. A pak se hned beze slova rychle sebrala a utekla. Za předpokladu, že Gisli je z tvrdšího těsta pak rozhovor pokračuje. "Se nebát. Nikdo nic nepomstít. Mě všichni nenávidět, víš." mávnu nad tím monoklem rukou. "Asi kromě ty, Nicole a asi i toho Andrise, jestli vážně chtít zachránit." Pak se mě zeptá na mou matku, babičku, tetu, pratetu a v podstatě všechny další víly v enklávě, tedy ohledně jejich chování vůči mě. "No, ony žíkat, še já prý narodit špatně." řeknu a je vidět, že já o tom nerad moc mluvím. "Kdyš papá si mě před rok vzít k sobě tak žíkat, še ony tam sou v enklávě víly 'matriarchální', to já nevědět co znamenat." přiznám a pak mě něco napadne. "Ty myslet, že tady být taky 'matriarchální' še mě tak sakra nenávidět?" |
| |||
KONVERZACE "Andrris.. Těeší mě!" Usmívám se na něj. Přijde mi.. Nevím, že jsem ho možná trochu zaskočila? Doufám že mu to že tu jsem, není nepříjemné. "Famfrrpáál tfrdá chra, obšas někdo srraní.. Měl fidět ktyž já jednou slomený nechet!" Řeknu vážně, pak se však pobaveně usměji. Pokus o vtip. Samozřejmě jsem zažila i horší věci než zlomený nehet, i když by si někdo mohl myslet opak.. "To né obtěšofání. Za to co ty udělal já pomóst ráda". Zkusím se usmát ještě mileji. Rodina by mohla být ráda když by tolik neutrácel, i když jsou bohatí.. Napadá mě že je třeba jen rád sám a nechce společnost a nebo, si myslí že na něj něco zkouším. Hmmm.. Jen na chvilku mi padne pohled na tu jeho knihu a pak zpět na něj. Čte snad něco co by neměl? A nebo jen nechce abych věděla jaké má záliby? Ten kluk bude chytrej.. Poslechnu si jak najednou mění názor a s pousmáním zavrtím hlavou. "My neprrodáfat koštěta. My prrodáfat dšefo na to urršené.. To spe.. spéciál dšefo, fýrrobsi od nás kupují". Pokusím se vyjasnit situaci. Na chvilku se zamyslím. Mám až tak hrozný přízvuk? Budu muset angličtinu ještě víc procvičovat.. "Ale já fím kde óbchod s fírobky dšefa. I od náš! Kóúsek od domof, my bychóm mochly tam být běchem chfíle"./b] Znovu se mile usměji. Mohlo by to být fajn, když by Andris šel se mnou, mohly bychom se lépe poznat. Třeba by nám to pomohlo i při Turnaji, ať už bychom spolupracovaly, nebo naopak.. Zvědavě, s pozvednutým obočím se na Andrise zadívám, když zmíní naše dynastie.. Aaah tak, už tomu rozumím. Jak se tak na Andrise dívám, začíná se mi o něm dělat obrázek. Osamělý kluk, kterého se ostatní straní, rodina na něj vyvíjí velký tlak a patrně mají obrovská očekávání. Patrně budou čekat že Andris Turnaj vyhraje a když ne, budou mu to vyčítat. Chudák.. Podívám se kolem nás a pak zpět na něj. "Já tu jsém". Přátelsky se usměji. Zamyslím se nad tím co Andris řekl a podvědomě si začnu hrát s pramínkem vlasů, na levé straně.. "Já fím jak ty myslet". Přikývnu. "Můj Papa, on.. On mě milofat. Já to fím. Ale.. Obšas tvášit jako še já né co on šekat.. Jednou jsém rrodišům šekla še já chci být jako Nicólas Flámel.." Trošku posmutněle se usměji. "Maman šekla še v pošádku, še mám následofat sfoje srrdcé.. Papa ale fypadal sklamáně. Já cho pak slyšela šíct mamincé, še pšeci nemůšu sachodit tši šta lét rrodinnécho ódkasu.." Otočím hlavu a podívám se stranou. Tohle je také jeden z důvodů proč jsem v Turnaji. Chci to dokázat i jemu.. "Já myšlela še podnik pak pševzít malá sestšička, Chlóé.. Ale ještě nefím.. Mošná še Turrnaj pomůše se rrozchodnout". Špitnu a po chvilce se podívám zpět na Andrise, už opět s úsměvem. "Có mě se týše, myslím še ty.. Skfělý charr.. Charrachterr.. A bude šest prroti tobě sóútěšit!" |
| |||
|
| |||
Nové známosti S knihou v ruce vyrazím k jednomu poměrně okrajovému stolu, kde to vypadá, že bude hodně místa a klidu. Ale není mi to dopřáno. Jedna holka z Krásnohůlek - to jde poznat na hony - se u mě hned objeví, zatímco dám jednu nohu do lavice a knihu na stůl. Je poměrně akční, než se stačím rozkoukat, už mi pusinkuje tváře. Snažím se zorientovat v celé situaci, bohužel to ale není kvůli jejímu opravdu těžkému přízvuku nejjednoduší. |
| |||
|
| |||
NOVÁ ZNÁMOST Interview bylo.. No nevím. Mám z toho trochu smíšené pocity. Přijde mi že to šlo fajn, celou dobu jsem se snažila být pozitivní a tvářit se mile. Šlo to dobře. Doufám jen, že se nechytne toho co mi uklouzlo, nerada bych dostala slečnu Metlovou do rozpaků. Po interviu se jdu tedy projít, kolem Akademie, abych se uklidnila a trochu zapřemýšlela. O té zpropadené zlatonce, že bych měla raději zůstat na svém postu, o rodině, měla bych je kontaktovat, i když možná bude lepší jim to říct osobně, stejně si chci doma něco vzít, a o Turnaji. O ostatních šampionech. Vždyť já znám jen Felixe. Možná trošku Mildred, ale to není dost. Možná bych si o nich měla zjistit víc, ať vím na co se připravit.. "Dobře že tu není Rita Holoubková. Ta ženská je hrozná, strašně si vymýšlí. O Harrym a ostatních minule psala pěkný blbosti!" Říká Ginny u večeře. Samozřejmě že byla zvědavá a tak jsem jí řekla jak to interview šlo. Pochopitelně jsem vynechala jistou část.. Maeve Černolesá.. Proč by sem posílali zrovna ji, když důležité věci obvykle dělá ta Rita? Snad to nebude stejná potvora jako ona. Mám skoro snědeno, když si všimnu jednoho z Kruvalských šampionů. Andris.. Hmm, copak on je zač? Poslední dny měl celkem krušné.. "Muším něco zašídit si". Omluvně se usměji na Ginny, vstanu od stolu a ještě než si Andris sedne, dojdu k němu. "Excuse-moi.. Máš chvilišku?" Zeptám se s milým úsměvem. "My ještě nesnáme se. Já Nicóle, Nicóle Dubois". Představím se a nakloním se k němu, abych jej lehce líbla na obě tváře, jak se sluší. "Ty u vešeřře šteš?" Kývnu s úsměvem na tu jeho knihu co drží. Vypadá docela mohutně, co to asi je? Podívám se vedle kde jsou u stolu volná místa, posadím se tam a doufám, že si Andris sedne ke mně. "Prromiň.. Já.. Slyšela co ty udělal. Ty chtěl Ántoinofi pomócť, še?" Zvědavě se na něj zadívám. "Mě mrset še tfoje koště kapút. Já rráda pšátelé a tak napádlo mě, še já ti pomócť.. O fíkendu jedu dómů, fyzvednóut si mé koštěé, kterré já nechala a šíct rrodina o Turrnaj.. Maman á Papa, oni jeden s nejfětších efropských dodáfatelů kóúselnécho dševa, doma feliké sady. Prrodáfat na kóšťata i chůlky.. Mě napadlo, ještli ty nechtít o fíkendu se mnóú.. Papa felmi šikofný, on ti kóště oprafit. Nebó jecho pšítel co prrodáfá kóštěta.. Mít sájem?" |
| |||
Koště a košťata Necítil jsem vztek kvůli tomu, že se moje koště rozbilo. Byl to jenom předmět. Byl mi ukradený. Jeden dopis, a nové koště dostanu obratem. Navíc matku jistě potěší, že jsem koště zničil tak, že jsem se pokoušel zachránit spolužáka - to totiž nezní moc jako něco, co by udělal malý smrtijed. |
| |||
|
| |||
|
| |||
|
doba vygenerování stránky: 0.12071490287781 sekund