Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Slečna Metlová a Ohnivý pohár
Družina
| |||
 |
| ||
| |||
 | Soubojnický klub Velká síň byla toho večera opět vyklizena a zela prázdnotou. Až na několik polštářků, položených podél stěn, které nechal pan Svatoušek donést pro případ, že by se někomu udělalo krátkodobě nevolno a potřeboval si odpočinout. Pro závažnější případy byl v předsíni zřízen stánek lékouzelníků od svatého Munga. Theodor Svatoušek neponechal nikdy nic náhodě. "Vážené duelantky, vážení duelanti." rozezvučel se Svatouškův pánovitý hlas prostorem. "Nepřijde mi vhodné kazit takovou chvíli dlouhým úvodem. Přesto bych rád řekl pár slov a pan Potter, mě možná doplní." podíval se směrem k Potterovi, který se mu za zády vynořil v černém svetru a kabátu jako jeho vlastní stín. Potter se bez dalších slov od Svatouška odpoutal. Jedenadvacetkrát vykročil pravou nohou a stanul přímo uprostřed sálu. Žáci kvapně duelantům vytvořili prostor.  | ||
| |||
 | BÝT, ČI NEBÝT... První slova profesorky Metlové mi vytvořila na tváři úsměv. Opravdu moc mě to těší a doufám, že je jí aspoň o maličko lépe.. Velice pozorně pak poslouchám každé její slovo a.. úsměv mi pomaličku z tváře mizí. Opravdu moc se snažím při tom myslet a vyložit si její slova správně. Jsem si jistá že to nemyslí nějak špatně. Ale i tak, je toho na mně nějak moc.. Snažím se si nějak utřídit myšlenky, hledat nějaké argumenty nebo něco chytrého co bych mohla říct, ale.. nějak mi to nejde. Neustále mám na mysli.. co jsem dělala posledních sedm let? Hnala jsem se jen bláznivě za snem který.. Který ani nakonec nemusí být to v co jsem doufala? "J..já.." Snažím se ze sebe dostat aspoň něco, ať tam nestojím jako pitomec. "Já nebyla bych jako Flámel.. Fšdy chtěla jsem pomáchat lidem. Ále.. S fašich slof já slyšela moudrrost. Mám o šem pšemýšlet". Pokusím se o chabý úsměv a přikývnu. "Oui, já.. půjdu. Mos si fážím še fy fyslechla. Merci beaucoup". Kývnu hlavou a zamířim zpět do Kočáru. Pěšky.. Tam se odstrojím, posadím se na postel a.. Jen tak sedím. S figurkou Constance Metlové ve svých rukou, přemýšlím o tom co mi řekla. O tom zda je můj sen to co bych opravdu chtěla. O tom, že Nicolas Flamel dokázal to co nikdo před ním, ani po něm. Ale.. opravdu bych chtěla být jako on? ... a Constance. Její slova. Takový smutek, ale zároveň taková vášeň. Nevím co si o tom myslet. Snad si vyčistím hlavu až půjdu večer na ty souboje. | ||
| |||
 | Pochyby Constance Metlová ve své pracovně osaměla. Znovu a zcela zbytečně pohlédla na vinětu. Pak lahev zamkla do truhly. Nejlepší bude, když ho dá Rozverné. Ne, že by bylo potřeba ji v tom pití snad podporovat, ale... Harry Potter si popotáhl obroučky blíže k očím a přelétl očima prostor svého přístěnku v prvním patře Krákavého hradu. ... Constance si znovu přehrávala v hlavě, co Nicole odpověděla. Nechtěla být krutá, ale nechtěla ani přestat být sama sebou. A pochybovala, že by to dokázala. "Moc si vážím Vaší podpory, Nicole... Dáváte mi naději, že moje práce není zbytečná." Asi to přehnala, měla ubrat na citovosti. Nenechat se ovládnout emocí. Ale kdy jí naposledy někdo takhle otevřeně pochválil? Jenže přitlačila asi moc. To dítě se jí otevřelo. Vyznalo se z bezbřehého obdivu k ní a pak... pak to z Constance zřejmě vyklouzlo příliš zhurta a nejspíše i zbytečně ostře. "Nicole, nebyla byste první jistě, ale víte... Kámen Mudrců... nesmrtelnost... je podle mne naprostou šalbou hlupáků... Skutečnou mistryni jen oslabuje, uzavírá a umenšuje její schopnosti... Alchymie, to skutečné, opravdové Velké Dílo... je uvnitř nás a je třeba jej tam nechat. Nesmí opustit náš vnitřní Vesmír. A k němu patří stárnutí, vadnutí i Smrt. To vše nakonec završuje a umocňuje Dílo samotné. Jen pošetilec se honí za překonáním pout smrtelnosti, aby jej pak samotná honba o skutečný Život připravila. Vezměte si jen Flamela... Ano, dokázal na čas vzdorovat. Změnit se ve vyschlou schránu ještě mimo hrob... Ale kolik černokněžníků během těch staletí zastavil. Kolik lidí svým uměním vyléčil... Jen jaksi koexistoval vedle svého okolí... Jestli chcete jít tou cestou, popřeji Vám hodně štěstí a možná, že to i je Vaše Cesta... ale zcela upřímně, Nicole... Myslím, že jde jen o plýtvání Vaším talentem." Constance Metlová na závěr na dívku zuřivě zamrkala, což nechtěla. Ale byla tak zvyklá kárat, což teď taky nechtěla, jenže jí to tak automaticky sepnulo. Když si to uvědomila, trochu jí zrudly tváře. "Teď... když mě omluvíte. Mám ještě hodinu a taky... večer se jdu podívat na souboje..." | ||
| |||
 | Hovory s Potterem Pozorně jsem poslouchal jeho slova, ze kterých vyzařovala jednoznačně větší zkušenost a vnitřní stabilita, než kterou jsem disponoval já sám. Přesto, bylo zjevné, že na jeho slovech toho bylo mnoho pravdivého. Zlo bylo přítomné vždycky, a tak to prostě bylo. Nebylo to nic vyjímečného. Nic "hustého", nic speciálního. Nic, k čemu by byl člověk předurčen. Ve světě magie je nakonec odpovědí prostá volba - každý člověk si mohl zvolit, na jaké pozici stál. A já jsem už od začátku věděl minimálně to, na jaké pozici být nechci. "Já...Děkuji" řekl jsem, a upil čaje. "V tom, co říkáš, je velká moudrost" dodám a následně se zvednu. Cítím se o něco lépe. "Bohužel už musím jít, ale vážím si těhle slov. Opravdu mi pomohla" odvětím prostě. | ||
| |||
 | Zakázané duely a soubojnický klub Když je ta žumpa konečně vyčištěná od nezvaného hosta tak ze sebe začnu setřásat všechen ten zapáchající bordel, který na mě ulpěl, když mě ulpěl poté, co mě ta potvora srazila do "vody" A utírám si tvář a pusu. "Mili. Co, kdybychom se o tomto nikomu nezmínili?" Navrhnu a postavím se na nohy a oklepu se. "Ani muk..." --- Byl bych naprosto spokojený, kdyby toto zůstalo zahrabané v minulosti a nikdo se k tomu už nevracel. Prostě jen další odkroucený školní trest. To by však u toho nesměla být Mildred, která to všechno pěkně a barvitě roznáší ke všem, kdo jen vzdáleně projeví zájem tím, že má funkční uši... Když si ke mě v síni přisedne Gisli, tak se na ni usměju. "No, je to tak barvité, že by byla škoda, kdyby to vše nebyla pravda, ne? Nic víc, nic míň. Malcolm dostal pádlem přes čenich. Bůh ví, že si to zasloužil a my dva se pak o tu bestii, ne Malcolma, postarali." Usměju se na ni doufajíc, že jí toto shrnutí bude stačit. Ale asi nebude... "..." Z počátku Svatouškova projevu cítím akorát podráždění. Jen na rozdíl od Gisli mě nepotká zas taková úleva, když oznámí vytvoření soubojového klubu. Toto jsem zažil v prváku. Jako lepší než nic, to určitě, ale jinak... Posledně to bylo nanic. Tedy jak se to vezme. Hned při první hodině to Snape tehdy nandal Velkému Lockhartovi a dokonce i Potter se blejsknul, když všem ukázal, že umí mluvit s hady, ale jaká je přesně výhoda tohoto konkrétního soubojového klubu oproti volným cvičným duelům? Nevidím v tom nic, než obyčejný hlad po nasycení Svatouškova vlastního ega, který dle jeho slov, jak jinak než sám povede. Navíc takovéto kluby obvykle zavádí a utvrzují věci, které při cvičení s partnerem jsou tak nějak jasné, očekávané a v pořádku, ale v reálném boji, kde ten druhý tě chce zabít... Řekněme, že pozdrav od smrtijeda, než na tebe sešle nějakou ohavnost by neměl být očekáván nebo opětován. Ale kdo ví, třeba to bude vše jinak... "Jojo. Bude to super." Odpovím Gisli s úsměvem, když mě vytrhne z přemýšlení drbunutím loktem. Jakkoliv jsem skeptický stále to může být zajímavé a tak nebo tak, je to lepší než nic. Takže před sedmou čekám na Gis a pokud byla úspěšná, tak i její spolubydlící před branou hradu... když teda zakázali i přenášení. To je jedno z těch snáze odůvodnitelných restrikcí, které dnes padly. Jakmile dorazí, tak s nimi zamířím na soubojový klub. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| PÁTEK, PO POLEDNI Dnes to bylo poprvé co jsem se nevzbudila sama od sebe.. Spala jsem zdá se opravdu tvrdě, od včerejška, kdy skončily lektvary, až do teď. A musely mě vzbudit spokužačky, jinak bych asi spala dál. Výjmečně jsem se rovnou oblékla a vynechala dnes rozcvičku. Lektvary jsou za námi, a jak jsem se později dozvěděla, Constance vyhlásila že můj byl nejlepší, což mně moc potěšilo, ale.. Zkrátka asi budu muset zvolnit. Už se necítím tak unavená jako včera, ale pořád cítím že by to chtělo trochu více klidu, takže jsem se rozhodla, že si užiju víkend a budu se bavit. Je po obědě, sedím u stolu kousek od Mili a holek a tak nějak napůl poslouchám její dramatické a bizarní vyprávění.. Nějak nevím co si o tom myslet, celé mi to přijde takové divné a zamotané. Ani vlastně moc nevnímám, ač jsem si řekla že budu odpočívat, musím myslet na lektvar který se mi vaří a na to jaká škoda že ještě není hotový, protože v aktuální situaci mě napadá několik způsobů jak by šel využít, i mimo lov ztracené Zlatonky. Constance si vezme slovo a hned jej předá panu Svatouškovi. Já se však stále dívám na ni. Tohle je tak.. Já nevím.. Napřed Dusný a teď i ona, nelíbí se mi když se někdo takhle mění. Asi ta složitá situace teď dopadá na každého.. Tiše si povzdychnu a začnu věnovat pozornost panu Svatouškovi. Zákaz přemisťování.. No, to mně nijak nevadí, ale je mi jasné že jsou tu tací, které to mrzet bude. Ach jo.. A dále, pan Svatoušek zakázal cvičné duely, což pobouřilo Mili.. Vzápětí však řekl že bude fungovat soubojnický klub, a to se určitě spoustě lidí ulevilo. Já sama jsem nějak neměla touhu bojovat, ale hádám že bych se tam asi zašla podívat. A možná.. podívám se na Mili a k učitelskému stolu. Jsou tu dvě osoby se kterými bych ráda něco zkusila. Mohlo by to být velmi zajímavé. Počkám až bude volno. Holkám se omluvím že si musím něco zařídit a běžím do našeho kočáru.. Tam se na chvilku zamyslím. Vytáhnu hůlku, napíšu něco na kousek pergamenu a mávnu hůlkou. "AVIS!" Objeví se hejno krásných, namodralých štěbetavých ptáčků! Na tváři se mi objeví úsměv a já jednomu z nich dám do zobáčku psaníčko, které mají doručit Constance. Píše se tam, jestli by se semnou mohla setkat za deset minut u svého kabinetu. Ptáčci odletí a já se začnu chystat. Rychle se upravit, vzít si klobouček, navonit se mou nově oblíbenou vůní a vzít do ruky lahev, ve které je kvalitní francouzské víno.. Pěšky bych to asi nestihla a tak nasednu na koště, doletím ke škole, sesednu a jdu rovnou ke kabinetu slečny Metlové. Zaťukám a doufám že otevře a bude ochotná mně pustit dovnitř. Prvně, bych jí chtěla dát tu lahev.. S tím, že narovinu řeknu že nevím jak ostatní žáci, ale že já si cením toho co dělá, jak moc se snaží a že vím že to celé musí být stresující. A tak by si nějaký den mohla udělat klidný večer a dát si u toho dobré víno.. A pak, jí řeknu o mé zálibě v alchymii. Na rovinu řeknu že ona byla už od mala můj vzor a.. Poprosím ji, že až skončí škola, chtěla bych se alchymii věnovat na profesionální úrovni a že by mně tak moc potěšilo když by mi mohla věnovat čas, naučila mně vše co umí a.. třeba bych jí i řekla o mém snu.. O Kameni Mudrců.. Že bych byla velmi poctěna když by pak šla se mnou na výpravu, po stopách Nocólase Flamela, kde bych chtěla zajistit doslova vše možné o jeho životě a pak.. Pak zkusit ten Kámen vyrobit. Zkusila bych to i sama, ale když by do toho šla Constance se mnou, byla bych možná i šťastnější než když bych vyhrála Turnaj. | ||