| |||
Soubojový klub II. Jen máloco dokáže znepříjemnit boj víc, než protivník, který může být v kterýkoliv okamžik na kterémkoliv místě. Já na to přišel tou tvrdou cestou. Pochvalu od Pottera slyším, a krátce na něj kouknu a jen mírná změna výrazu v obličeji a neznatelné pokývání hlavou ukáže, že jsem ten komentář přijal. Potom skloním hůlku, přijdu k soupeři a natáhnu k němu ruku nabízejíc mu pomoc se vstáváním. "Jsi v pohodě?" Zeptám se klidně s mírným úsměvem, který doufám nebude vypadat nijak povýšeně. "Dobrý práce." Potom si protřepu paže a nohy, abych se znovu rozhýbal a setřásl ze sebe část toho napětí a adrenalinu. Rozhlédnu se po sále, jak se to začíná množit dalšími duelanty a míchat do druhého kola na kratší vzdálenost a hledat s kým dalším. Napadne mě Gisli, se kterou jsme donedávna cvičili společně. Nebo skončíme s někým jiným? Snažím se ji najít v davu, ale jak se to všude okolo míhá, není to vůbec jednoduché. |
| |||
"...až dám povel." "Chceš domácí masivní, nebo spíš lesní, nízkotučnou variantu? A blonďaté a jako tak kratší, nebo delší štětiny, Enid?" ptala se Mildred kamarádky zdvořile. |
| |||
|
| |||
|
| |||
SOUBOJNICKÝ KLUB Nějakou chvíli to trvalo, ale nakonec jsem byla schopna se uklidnit a utřídit si myšlenky. Stále jsem rozpolcena zda myšlenku Kamene zcela opustit, byl by to úspěch i když by se mi jej podařilo vytvořit a sama bych ho nepoužívala. Ale.. jsou tu i jiné věci které je třeba zvládnout. Takže, uklidím svou figurku a začnu si číst. O kletbách a kouzelných formulích. Hodně z toho již znám, ale nebude na škodu si to na večer zopakovat. Kolem sedmé hodiny již s několika studenty od nás, stojím ve Velké síni. Na sobě mám naší klasickou iniformu, klobouček a teď navíc i rukavičky, stejné barvy. Stojím mezi svými, ale i tak je to dost blízko od holek z Akademie. Takže, i když se snažím soustředit na to co říká pan Svatoušek, sem tam se ke mně dostane i něco od holek. Přijde mi že se Maud docela rozpovídala. A Mili má pravdu, měla by si dávat pozor na pusu. Protože některé věci o kterých mluví, jsou.. nebezpečné. Ale.. nemohu popřít že by mně docela zajímalo, co na tom je.. Když by se to Harrymu nepovedlo a zemřel by, dokázal by to udělat Svatoušek? Jistě, je to schopný kouzelník, ale až tak? Z přemýšlení mně vytrhne moment kdy dochází na souboj pana Pottera a pana Svatouška.. Napjatě oba muže sleduji a když dojde na vyslovení kouzla.. Napřed jsem myslela že se to Harrymu nepovedlo a pan Svatoušek to skutečně zablokoval. Ale, když se pak ukáže co se doopravdy stalo, překvapeně vzdychnu. Jak tohle.. Jak se to Potterovi povedlo? A ještě to seslat s takoviu silou! Krátce se podívám nahoru, směrem k profesorce Metlové. Tohle bylo neuvěřitelné. Dokázala by se Potterovi ubránit ona? Teď už není pochyb o tom že Harry ví o čem mluví, má spoustu zkušeností. Ale Constance je také schopná a chytrá. Hmm.. Potter se po zranění pana Svatouška ujme vedení a utvoří dvojice těm kteří chtěli bojovat. Docela mně zaujme výběr pro Heidrún. Jde proti učitelce! Nevím jak moc je slečna Rozverná schopná, ale na výsledek jsem moc zvědavá.. Já sama mám jít proti Maud. To bude také zajímavé.. Dokud můžu, dojdu blíže k Mildred. "Chodně štěstí!". Povzbudivě se na ni usměji a přejdu k vlastní soupeřce. Maud Měsíčková. Jak na ni? Z toho co vím, mohla by být Maud zbrklá a třeba se mně pokusí vyřídit něčím silným, na jednu ránu. Takže.. třeba by se mi jí mohlo podařit něčím překvapit. Hmm.. jak to říkal Potter? Používat jednoduchá kouzla, která už zvládáme dlouho.. Co mi jde? Když vynechám lektvary.. Zdvořile se Maud ukloním, zaujmu postoj a čekám, až dá Potter povel k začátku. Pak se do toho pustím.. Prvně, aniž bych to vyřkla, použiji kouzlo Avis, abych mezi mnou a Maud vytvořila velké množství modře se lesknoucích ptáčků. Ti mají dvě funkce. Jednak, jako ochrana, doufám že to Maud zmate, překvapí, nebo jí to aspoň ztíží míření, kdyby chtěla použít něco na mně. A pak.. "OPPUGNO!" 2 - 2 - 3 |
| |||
Soubojový klub Stojím vedle Gisli a poslouchám ústní přestřelku mezi Svatouškem a Potterem. Jestli se někdy v budoucnu stane, že budu taky znít takto nabubřeně, tak... Titulů má, že je jeho jméno třikrát tak delší, ale ego, že skoro otřásá hradem. A blíží se úvodní ukázka. Je to skoro jako tenkrát. Jeden odměřený, druhý arogantní... Mám pocit dejavu a to ještě nemám tušení, jak to vlastně dopadne. Navzdory smíšenému názoru na Pottera, není zas tak težké přiklonit se na jeho stranu. Zvláště, když je druhá možnost Svatoušek. Sleduju každý Potterův pohyb, naštěstí díky mé výšce, mám relativně volný výhled. Mezi duelanty to skoro viditelně jiskří. To, co však následuje, mi vyrazí dech. Tohle je ten přeceňovaný nebelvírský Brumbálův oblíbenec? Jakože Malfoy byl prolhaná třasořitka, a když o Potterovi mluvil, člověk musel velice výrazně filtrovat, co se od něj vlastně dovídal, ale stejně... Jako ano, ať už se to stalo jakkoliv, porazil Voldemorta, ale tohle... Najednou, dává to přece smysl, zabil největšího černokněžníka této generace a těžko to mohla být jen nějaká náhoda... Koukám upřeně na oba účastníky, Svatouška, jak studem a ponížením kope kolem sebe i Pottera, který se rychle ujal vedení klubu. --- Jsme rozřazení do dvojic a já vyfasuju nějakého neznámého Kruvaláka. Gis jde proti Felixovi. Ten je pro mě stále velká neznámá. Prezentuje se jako absolutně nevýrazná postava a dokonce i jako strašpytel, ale na turnaji si vedou s Nicol dobře, *...bodne mě na hrudníku...*, A pohár by přece neschopného nevybral... i když, opět se to neobešlo bez skandálu, takže kdo ví? Sleduju je, zatímco mířím k mému protivníkovi, ale nakonec se začnu věnovat vlastnímu souboji. Příjdu k němu a natáhnu ruku. "Ještě než začneme, my se asi ještě neznáme. Já jsem Will. Hodně štěstí." Představím se, počkám na jeho jméno a potřesu si s ním rukou. Tak nějak mi teď mé dřívější pochyby o tom, jaké to bude, nepříjdou relevatní. Úvodní akce mě nabudila adrenalinem a probrala ve mě zájem. Pak se otočím na patě a odkráčím na pozici. Po vzoru Pottera se Svatouškem jej pozdravím a po krátké pauze střelím rukou po své hůlce a okamžitě, co ji třímám, začnu sesílat kouzlo. Na to, co chci udělat ji nepotřebuji namířenou na protivníka, jen ji musím držet a tak ještě než míří na Kruvaláka, se přemístím o několik metrů vpřed, abych se dostal za něj, a do zad mu střelil omračující kouzlo bez inkantace, abych jej nevaroval přiliš brzy. Nejspíš za to zaplatím částečným oslabením zaklínadla, ale snad to bude stačit. Hody v pořadí: 6, 3, 15% |
| |||
|
| |||
Soubojnický klub Velká síň byla toho večera opět vyklizena a zela prázdnotou. Až na několik polštářků, položených podél stěn, které nechal pan Svatoušek donést pro případ, že by se někomu udělalo krátkodobě nevolno a potřeboval si odpočinout. Pro závažnější případy byl v předsíni zřízen stánek lékouzelníků od svatého Munga. Theodor Svatoušek neponechal nikdy nic náhodě. "Vážené duelantky, vážení duelanti." rozezvučel se Svatouškův pánovitý hlas prostorem. "Nepřijde mi vhodné kazit takovou chvíli dlouhým úvodem. Přesto bych rád řekl pár slov a pan Potter, mě možná doplní." podíval se směrem k Potterovi, který se mu za zády vynořil v černém svetru a kabátu jako jeho vlastní stín. Potter se bez dalších slov od Svatouška odpoutal. Jedenadvacetkrát vykročil pravou nohou a stanul přímo uprostřed sálu. Žáci kvapně duelantům vytvořili prostor. |
| |||
BÝT, ČI NEBÝT... První slova profesorky Metlové mi vytvořila na tváři úsměv. Opravdu moc mě to těší a doufám, že je jí aspoň o maličko lépe.. Velice pozorně pak poslouchám každé její slovo a.. úsměv mi pomaličku z tváře mizí. Opravdu moc se snažím při tom myslet a vyložit si její slova správně. Jsem si jistá že to nemyslí nějak špatně. Ale i tak, je toho na mně nějak moc.. Snažím se si nějak utřídit myšlenky, hledat nějaké argumenty nebo něco chytrého co bych mohla říct, ale.. nějak mi to nejde. Neustále mám na mysli.. co jsem dělala posledních sedm let? Hnala jsem se jen bláznivě za snem který.. Který ani nakonec nemusí být to v co jsem doufala? "J..já.." Snažím se ze sebe dostat aspoň něco, ať tam nestojím jako pitomec. "Já nebyla bych jako Flámel.. Fšdy chtěla jsem pomáchat lidem. Ále.. S fašich slof já slyšela moudrrost. Mám o šem pšemýšlet". Pokusím se o chabý úsměv a přikývnu. "Oui, já.. půjdu. Mos si fážím še fy fyslechla. Merci beaucoup". Kývnu hlavou a zamířim zpět do Kočáru. Pěšky.. Tam se odstrojím, posadím se na postel a.. Jen tak sedím. S figurkou Constance Metlové ve svých rukou, přemýšlím o tom co mi řekla. O tom zda je můj sen to co bych opravdu chtěla. O tom, že Nicolas Flamel dokázal to co nikdo před ním, ani po něm. Ale.. opravdu bych chtěla být jako on? ... a Constance. Její slova. Takový smutek, ale zároveň taková vášeň. Nevím co si o tom myslet. Snad si vyčistím hlavu až půjdu večer na ty souboje. |
doba vygenerování stránky: 0.10502004623413 sekund